{"id":5356,"date":"2013-02-04T16:00:00","date_gmt":"2013-02-04T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5341"},"modified":"2013-02-04T16:00:00","modified_gmt":"2013-02-04T15:00:00","slug":"you-hold-my-destiny-in-your-arms-18","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/02\/04\/you-hold-my-destiny-in-your-arms-18\/","title":{"rendered":"You hold my destiny in your arms 18."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: PeTi\u0160ka<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
N\u00e1lada, kter\u00e1 panovala v Anisov\u011b dom\u011b, byla t\u00e9m\u011b\u0159 pro v\u0161echny t\u0159i k nevydr\u017een\u00ed, p\u0159esto jim nic jin\u00e9ho nezb\u00fdvalo, ne\u017e jen doma \u010dekat. N\u011bkolik hodin (a to bez n\u011bjak\u00e9ho p\u0159eh\u00e1n\u011bn\u00ed) hled\u00e1n\u00ed Billa a Taylera se uk\u00e1zalo jako naprosto bezv\u00fdsledn\u00e9. Nikdo o nich nev\u011bd\u011bl, na \u017e\u00e1dn\u00e9m m\u00edst\u011b se nenach\u00e1zeli, Anis za\u010dal m\u00edt v hlav\u011b ty nejhor\u0161\u00ed my\u0161lenky, proto se zav\u0159el do sv\u00e9 lo\u017enice se slovy, a\u0165 se ho neopova\u017euj\u00ed n\u011bjak vyru\u0161ovat. A ani jeden se tedy neopov\u00e1\u017eil.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

Velk\u00e1 ru\u010di\u010dka ukazovala na hodin\u00e1ch jeden\u00e1ctou hodinu ve\u010dern\u00ed, a mal\u00e1 p\u00e1r minut po cel\u00e9. Marcus, kter\u00fd str\u00e1vil ve spr\u0161e dobrou p\u016flhodinu, sna\u017e\u00edc se tak tro\u0161ku uvolnit sv\u00e9 vlastn\u00ed nap\u011bt\u00ed a nep\u0159\u00edjemnou atmosf\u00e9ru kolem sebe, vy\u0161el na chodbu a rovnou zam\u00ed\u0159il za Emmetem, kter\u00fd jen ml\u010dky le\u017eel na sv\u00e9 posteli na z\u00e1dech a h\u00e1zel m\u00ed\u010dkem o ze\u010f naproti a zase jej chytal.<\/p>\n

„Tohle bude je\u0161t\u011b dlouh\u00e9.“ Protnul ticho Marcus, kter\u00fd su\u0161il sv\u00e9 vlasy ru\u010dn\u00edkem a posadil se na kraji, sleduj\u00edc sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele, kter\u00fd i p\u0159esto d\u00e1l v\u011bnoval pozornost sp\u00ed\u0161e hra\u010dce. Blon\u010f\u00e1k se zamra\u010dil a ohnal se po m\u00ed\u010dku, co\u017e se mu zda\u0159ilo a ten se odkut\u00e1lel n\u011bkam pod postel. Vyslou\u017eil si t\u00edm vy\u010d\u00edtav\u00fd pohled. „Jen m\u00e1m pocit, \u017ee proto nic ned\u011bl\u00e1me. Zat\u00edmco oni jsou n\u011bkde pry\u010d, my v klidu pokra\u010dujeme v denn\u00edm re\u017eimu – jdeme se osprchovat, naj\u00edme se a chyst\u00e1me se j\u00edt sp\u00e1t. M\u016f\u017eou b\u00fdt v stra\u0161n\u00e9m nebezpe\u010d\u00ed, n\u011bkde t\u00fdran\u00ed nebo podobn\u011b.“ Povzdychl a t\u00edm sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele obm\u011bk\u010dil.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„A co chce\u0161 te\u010f d\u011blat?“ Emm se posadil a p\u0159isunul se k n\u011bmu tak, aby jej mohl zezadu pevn\u011b obejmout kolem pasu a chl\u00e1choliv\u011b pol\u00edbit na krk, co\u017e zopakoval hned n\u011bkolikr\u00e1t po sob\u011b. „Ud\u011blali jsme, co jsme mohli, Marcusi, hledali jsme je dobrou p\u016flku dne, ptali jsme se v\u0161ude, byli jsme na policii. V\u00edc d\u011blat nem\u016f\u017eeme, ne\u017e jen \u010dekat. Nav\u00edc, j\u00e1 si mysl\u00edm, \u017ee Anis je\u0161t\u011b n\u011bco podnikne. Vid\u011bl jsi ho, jak je skl\u00ed\u010den\u00fd kv\u016fli Billovi? On to nenech\u00e1 jen tak, uvid\u00ed\u0161. V\u0161e dob\u0159e dopadne, j\u00e1 tomu v\u011b\u0159\u00edm a ty bys m\u011bl taky.“ Stisknul mu pevn\u011b ruku a jeho slova i doteky m\u011bly sv\u00e9 v\u00fdsledky, jeliko\u017e Marcus se za\u010d\u00ednal trochu uklid\u0148ovat a c\u00edtil bezpe\u010d\u00ed. Oplatil mu dlan\u00ed stisk a nato\u010dil k n\u011bmu lehce hlavu.<\/p>\n

„M\u00e1\u0161 pravdu, ale mysl\u00edm, \u017ee je tu n\u011bco, co bychom m\u011bli ud\u011blat.“ Pol\u00edbil jej n\u011b\u017en\u011b na tv\u00e1\u0159 a Emmet pozvedl sv\u00e9 obo\u010d\u00ed, \u010d\u00edm\u017e ho vyb\u00edzel k pokra\u010dov\u00e1n\u00ed. „M\u011bli bychom mu \u0159\u00edct o tom, \u017ee tu Johnny byl, \u017ee cht\u011bl mluvit s Taylerem.“<\/div>\n

„Asi m\u00e1\u0161 pravdu, je to lep\u0161\u00ed, ne\u017e abychom o tom mluvili. Je to toti\u017e zvl\u00e1\u0161tn\u00ed shoda n\u00e1hod a ten n\u00e1hl\u00fd Tayler\u016fv obrat.“ P\u0159itakal Emmet a vstal tedy ze sv\u00e9 postele, zvedaj\u00edc za ruku i Marcuse. „Bu\u010f n\u00e1s vyraz\u00ed dve\u0159mi, nebo n\u00e1s vyslechne, nic za to ned\u00e1me.“ Pousm\u00e1l se a palcem mu p\u0159ejel po h\u0159betu ruky. Marc p\u0159ik\u00fdvl a spole\u010dn\u011b vyrazili za Anisem.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

„\u0158\u00edkal jsem, abyste m\u011b nechali o samot\u011b, tak co je tak stra\u0161n\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9ho, \u017ee to nemohlo po\u010dkat a tolik jste se sna\u017eili dostat se dovnit\u0159?“ Bushido pochodoval sem a tam, roz\u010dilen\u011b si mnul \u010delo a oba chlapci jen posed\u00e1vali na kraji jeho postele, nejist\u011b na sebe pohl\u00ed\u017eej\u00edc. Ti\u0161e se dohadovali, kdo tedy za\u010dne s mluvou, a nakonec to ‚vyhr\u00e1l‘ Emmet, kter\u00fd se tedy zhluboka nadechl a spustil o tom, s \u010d\u00edm sem vlastn\u011b \u0161li.<\/p><\/div>\n

Jakmile bylo v\u0161e vypu\u0161t\u011bno z \u00fast, pokojem se rozprost\u0159elo ticho, kter\u00e9 bylo a\u017e nep\u0159\u00edjemn\u00e9. Anis se u\u017e p\u0159ed p\u00e1r minutami zastavil u dve\u0159\u00ed, o kter\u00e9 se op\u0159el, a zav\u0159el na chv\u00edli o\u010di, co\u017e zna\u010dilo, \u017ee nad n\u011b\u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed.<\/p>\n

„Pro\u010d jste mi to ne\u0159ekli hned? Hned jak jsem p\u0159ijel?“ pohl\u00e9dl na n\u011b nakonec. Jeho hlas nezn\u011bl na\u0161tvan\u011b, dokonce nem\u011bl ani n\u011bjak vysokou t\u00f3ninu. Ale byl vy\u010d\u00edtav\u00fd, co\u017e donutilo oba chlapce cudn\u011b sklopit hlavy.<\/div>\n

„Nep\u0159i\u0161lo n\u00e1m to n\u011bjak podstatn\u00e9, a\u017e te\u010f, proto\u017ee jsme mysleli jen n\u00e1hodou, \u017ee by to mohlo m\u00edt co spole\u010dn\u00e9ho s t\u00edm, \u017ee se najednou oba vypa\u0159ili pry\u010d.“ Zamumlal nejist\u011b Marcus.“<\/div>\n
„To by, sakra, mohlo!“ zaklel Anis a zam\u00ed\u0159il ke sv\u00e9mu stolu. „Te\u010f b\u011b\u017ete, st\u00e1le plat\u00ed, \u017ee chci m\u00edt klid pro sebe,“ poru\u010dil a nat\u00e1hl se pro telefon. Chlapci bez jedin\u00e9ho slova ode\u0161li, zav\u00edraj\u00edc za sebou dve\u0159e, \u010d\u00edm\u017e Anis z\u00edskal zase zp\u011bt sv\u00e9 soukrom\u00ed. Chv\u00edli jen p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl palcem po sv\u00e9 dotykov\u00e9 obrazovce, ne\u017e tedy zvolil osobu, se kterou by r\u00e1d pohovo\u0159il. Usadil se na kraji stolu a d\u00e1val pr\u016fchod sv\u00e9 nervozit\u011b, tak\u017ee voln\u00e1 dla\u0148 se mu m\u00edrn\u011b chv\u011bla a potila. Spojen\u00ed dlouho trvalo, ne\u017e kone\u010dn\u011b usly\u0161el na druh\u00e9 stran\u011b zn\u00e1m\u00fd hlas.<\/p>\n

„\u00c1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1, Bushido, no to je ale n\u00e1hoda, zrovna jsem si \u0159\u00edkal, \u017ee bych ti zavolal, jak se ti da\u0159\u00ed a tak!“ vyhrkl do telefonu Johnny a Anis se zamra\u010dil.<\/div>\n

„Ta p\u0159\u00e1telsk\u00e1 gesta si schovej,“ zavr\u010del do telefonu. „Nev\u00ed\u0161 n\u00e1hodou n\u011bco o Billovi? Jen tak n\u00e1hodou?!“ neudr\u017eel se Anis a zv\u00fd\u0161il trochu hlas, stav\u00edc se na nohy, a za\u010dal op\u011bt p\u0159ech\u00e1zet po sv\u00e9 lo\u017enici. „V\u010dera mi jen tak n\u00e1hodou zmizeli s Taylerem, kter\u00fd podez\u0159ele nabral obr\u00e1tek potom, co jsi ho p\u0159i\u0161el za m\u00e9 nep\u0159\u00edtomnosti nav\u0161t\u00edvit!“<\/div>\n
„Anisi, pros\u00edm t\u011b, ty mne podez\u00edr\u00e1\u0161 z \u00fanosu?! To jsi mi ale vd\u011b\u010dn\u00fd zam\u011bstnanec!“<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148, tak jak to je?!“ Bushido promnul \u010delo a zhluboka se nadechl. „V\u0161echno to, co se d\u011bje od toho ve\u010d\u00edrku, smrd\u00ed, Johnny, byl bych hloup\u00fd, kdybych t\u011b nepodez\u00edral a nebyl a\u017e p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee v tom m\u00e1\u0161 prsty zrovna ty!“<\/p>\n

„No, to t\u011b vyvedu asi z m\u00edry, m\u016fj drah\u00fd p\u0159\u00edteli, proto\u017ee hloup\u00fd asi bude\u0161, kdy\u017e si nest\u0159e\u017e\u00ed\u0161 \u010dlov\u011bka, kter\u00fd podle tebe pro tebe tolik znamen\u00e1. Tak neopatrn\u00fd, nevyplat\u00ed se b\u00fdt tvou druhou polovi\u010dkou, chyb\u00ed ti z\u00e1klady ochrann\u00e9ho pudu pro milovan\u00e9ho.“ Zamlaskal naoko vy\u010d\u00edtav\u011b Johnny a Anis sev\u0159el pevn\u011b svou dla\u0148 v p\u011bst, a\u017e zaryl sv\u00e9 nehty hluboko do k\u016f\u017ee. „Tak j\u00e1 z tebe tedy p\u0159estanu d\u011blat blbce, p\u0159ijde mi to jako nef\u00e9rov\u00e1 hra. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee je Bill u mne, dokonce i s Taylerem, kter\u00fd odvedl jen tak mimochodem prvot\u0159\u00eddn\u00ed pr\u00e1ci. P\u0159ivedl mi Billa na domluven\u00e9 m\u00edsto, a tak jsme mohli vyrazit daleko\u2026 daleko od tv\u00e9ho ohro\u017een\u00ed.“ Zasm\u00e1l se zlov\u011bstn\u011b.<\/div>\n

„Je v po\u0159\u00e1dku?!“ vydechl jako prvn\u00ed v\u011bc Anis, jakmile si uv\u011bdomil v\u0161echna jeho slova a svou nen\u00e1vist k n\u011bmu i k tomu mal\u00e9mu bastardovi, nesouc\u00edho jm\u00e9no Tayler. „Jestli jsi mu n\u011bco ud\u011blal, p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee t\u011b na m\u00edst\u011b zabiju!“<\/div>\n
„Jen klid, jen klid,“ zap\u00edskal do telefonu jako na spla\u0161en\u00e9ho kon\u011b. „Je v po\u0159\u00e1dku, jen tro\u0161ku omezen\u00fd v pohybech, ale naprosto zdrav\u00fd, zat\u00edm si nest\u011b\u017eoval,“ zasm\u00e1l se pobaven\u011b. „Anisi, tohle je prost\u011b byznys, j\u00e1 po tob\u011b od sam\u00e9ho za\u010d\u00e1tku cht\u011bl, abys mi vybral to nejlep\u0161\u00ed a vychoval mi ho k spr\u00e1vn\u00e9mu obrazu. Ale tohle byla z tv\u00e9 strany zrada, to si s\u00e1m uv\u011bdomuje\u0161. Od sam\u00e9ho za\u010d\u00e1tku na\u0161\u00ed spolupr\u00e1ce bylo jasn\u011b \u0159e\u010deno, \u017ee v\u0161ichni ti chlapci p\u016fjdou po \u010dase ke mn\u011b.“<\/p>\n

„Co by ti to ud\u011blalo, jednoho si odpustit.“ Zavr\u010del Anis podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b.<\/div>\n

„Stra\u0161n\u011b moc, proto\u017ee tenhle v\u00fdb\u011br se ti vskutku povedl a j\u00e1\u2026“ nadechl se a\u017e p\u0159ehnan\u011b dramaticky, ne\u017e pokra\u010doval. „j\u00e1 si prost\u011b nemohu pomoct. Zn\u00e1\u0161 to ur\u010dit\u011b, n\u011bco se ti tak zal\u00edb\u00ed, a\u017e tv\u016fj cht\u00ed\u010d p\u0159es\u00e1hne hranice normy a ty se st\u00e1v\u00e1\u0161 \u0161\u00edlen\u00fdm, d\u011bl\u00e1\u0161 \u0161\u00edlen\u00e9 v\u011bci jen proto, abys to m\u011bl pro sebe. Tak jsem ze\u0161\u00edlel, a te\u010f si nem\u016f\u017eu st\u011b\u017eovat.“ Usm\u00e1l se pro sebe.<\/div>\n
„Jsi prohnil\u00e1 krysa, Johnny!“ neovl\u00e1dl se nakonec Bushido a doslova \u0159val. Jeho hn\u011bv st\u00e1le stoupal, pokud to je\u0161t\u011b bylo mo\u017en\u00e9, p\u0159i sm\u00edchu zn\u011bj\u00edc\u00edm na druh\u00e9 stran\u011b. „Nepotkal jsem v\u011bt\u0161\u00ed nep\u0159ej\u00edc\u00ed \u0161p\u00ednu, t\u00edmhle kon\u010d\u00edm s n\u011bjakou spoluprac\u00ed s tebou, rozum\u00ed\u0161?! J\u00c1 KON\u010c\u00cdM!“<\/div>\n
„No, to si nemysl\u00edm. Pokud chce\u0161 m\u00edt jistotu, \u017ee to tvoje princ\u00e1tko z\u016fstane na\u017eivu, tak se je\u0161t\u011b sejdeme.“<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161?“ Vydechl Anis, sna\u017e\u00edc se uklidnit a jeho hlas se jakoby zlomil pod t\u00edhou slov ‚z\u016fstane na\u017eivu‘.<\/div>\n
„To je naprosto jednoduch\u00fd, Anisi, pokud chce\u0161, aby ten kluk alespo\u0148 p\u0159e\u017eil, tak bude\u0161 muset p\u0159ijet a podepsat mi pap\u00edr, proto\u017ee je mi v\u00edce ne\u017e jasn\u00e9, \u017ee jinak bys b\u011b\u017eel na policii a ohl\u00e1sil to jako \u00fanos. A j\u00e1 bych nerad m\u011bl n\u011bjak\u00e9 probl\u00e9my, ur\u010dit\u011b m\u011b ch\u00e1pe\u0161.“<\/p>\n

„A kdy\u017e to jako neud\u011bl\u00e1m?“<\/div>\n

„No a kdy\u017e to jako neud\u011bl\u00e1\u0161, tak to vy\u0159e\u0161\u00edme jednodu\u0161e, aby to bylo pln\u011b spravedliv\u00e9, a nebudeme ho m\u00edt nikdo. A chlapec pozn\u00e1, co to je m\u00edt kulku v hlav\u011b.“<\/div>\n
„To nemysl\u00ed\u0161, kurva, v\u00e1\u017en\u011b?!“<\/div>\n
„Naprosto.“<\/div>\n
„\u0158\u00edkal jsi, \u017ee ho chce\u0161 m\u00edt stra\u0161n\u011b pro sebe, tak pro\u010d bys ho zab\u00edjel?!“<\/div>\n
„Ty jsi opravdu hloup\u00fd, vi\u010f? Kdybys mi to nepodepsal, m\u011bl bych poldy v pat\u00e1ch, a to bych si ho moc v klidu neu\u017eil, tak\u017ee by to nem\u011blo cenu. Te\u010f ti po\u0161lu adresu, kam doraz\u00ed\u0161 z\u00edtra na \u0161estou, aby mohla tahle na\u0161e domluva b\u00fdt zpe\u010det\u011bna. \u017d\u00e1dnou zbra\u0148 s sebou a p\u0159ijede\u0161 s\u00e1m, rozum\u00ed\u0161 mi, Anisi? S\u00e1m!“<\/div>\n
„Ale\u2026“<\/div>\n
„P\u0159eji ti p\u0159\u00edjemnou a poklidnou noc,“ usm\u00e1l se Johnny je\u0161t\u011b do telefonu, ne\u017e zav\u011bsil.<\/p>\n

Odt\u00e1hl telefon od ucha a sledoval displej sv\u00e9ho telefonu, kde se t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b objevila zpr\u00e1va se slibovanou adresou. Se zoufal\u00fdm povzdychem otev\u0159el zpr\u00e1vu a p\u0159e\u010detl si ji. Adresu neznal, tak\u017ee se bude muset poradit s navigac\u00ed.<\/div>\n

„Tohle ne\u2026“ vydechl zdrcen\u011b, kdy\u017e odlo\u017eil telefon na st\u016fl a zam\u00ed\u0159il ke sv\u00e9 posteli, kde se bezmocn\u011b posadil na jej\u00ed kraj a slo\u017eil obli\u010dej do dlan\u00ed, rovnaj\u00edc v\u0161echny sv\u00e9 zmaten\u00e9 my\u0161lenky. Jedno m\u011bl jist\u00e9 – z\u00edtra p\u0159ijede a podep\u00ed\u0161e ten zkurven\u00fd pap\u00edr. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee p\u0159edstava, \u017ee by Billa zabili a klidn\u011b i p\u0159ed jeho o\u010dima, mu stahovala \u017ealudek \u0161\u00edlen\u00fdm zp\u016fsobem, a\u017e se mu opravdu chv\u00edli zvedal. Ot\u00e1zka byla, jestli by pro Billa nebylo v\u011bt\u0161\u00edm osvobozen\u00edm zem\u0159\u00edt, ne\u017e aby se do konce \u017eivota ocital v Johnnyho spole\u010dnosti a d\u011blal tu \u0161pinavou pr\u00e1ci, ke kter\u00e9 mu u\u017e bylo souzeno vlastn\u011b od mali\u010dka.<\/p>\n

„Jsem takov\u00fd idiot, v\u0161echno je to moje vina,“ zast\u00e9nal a n\u011bkolikr\u00e1t musel zamrkat, aby odehnal slzy, kter\u00e9 se mu draly do o\u010d\u00ed. Stejn\u011b se mu to nepovedlo, tak se po jeho tv\u00e1\u0159i b\u011bhem chv\u00edle svezla prvn\u00ed. „Kdy\u017e m\u011b kone\u010dn\u011b potk\u00e1 zdroj \u0161t\u011bst\u00ed, nedok\u00e1\u017eu si ho ani uhl\u00eddat, sakra.“ Nad\u00e1val ti\u0161e na svou osobu a zoufale vrt\u011bl hlavou. Ulehl na z\u00e1da a vn\u00edmal p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed migr\u00e9nu, kter\u00e1 byla p\u016fsoben\u00e1 ze stresu, \u00fanavy a neust\u00e1l\u00e9ho p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed. Psychicky se sna\u017eil p\u0159ipravovat ve sv\u00e9 hlav\u011b na obr\u00e1zek bezmocn\u00e9ho Billa z\u00edtra, a\u017e bude podepisovat dohodu.<\/div>\n

V tu chv\u00edli zatou\u017eil um\u0159\u00edt rad\u0161i on s\u00e1m\u2026<\/a><\/p>\n

autor: PeTi\u0160ka<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: PeTi\u0160ka N\u00e1lada, kter\u00e1 panovala v Anisov\u011b dom\u011b, byla t\u00e9m\u011b\u0159 pro v\u0161echny t\u0159i k nevydr\u017een\u00ed, p\u0159esto jim nic jin\u00e9ho nezb\u00fdvalo, ne\u017e jen doma \u010dekat. N\u011bkolik hodin (a to bez n\u011bjak\u00e9ho p\u0159eh\u00e1n\u011bn\u00ed) hled\u00e1n\u00ed Billa a Taylera se uk\u00e1zalo jako naprosto bezv\u00fdsledn\u00e9. Nikdo o<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[487],"tags":[],"class_list":["post-5356","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-you-hold-my-destiny-in-your-arms"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5356","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5356"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5356\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5356"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5356"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5356"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}