{"id":5374,"date":"2013-01-30T18:00:00","date_gmt":"2013-01-30T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5358"},"modified":"2013-01-30T18:00:00","modified_gmt":"2013-01-30T17:00:00","slug":"jeden-moment-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/01\/30\/jeden-moment-15\/","title":{"rendered":"Jeden moment? 15."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: GossipGirl<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Norsko bylo zavaleno p\u0159\u00edvalem sn\u011bhu. Tax\u00edk se do Suddndalen dostal a\u017e po hodin\u011b pomal\u00e9 j\u00edzdy v z\u00e1v\u011bj\u00edch. Tom podup\u00e1val nohou, nerv\u00f3zn\u011bj\u0161\u00ed s ka\u017ed\u00fdm ujet\u00fdm kilometrem. Kay u\u017e se ho ani nesna\u017eil uklid\u0148ovat, nem\u011blo to cenu. Kdy\u017e se dv\u011bma mal\u00fdmi ta\u0161kami vystoupili p\u0159ed d\u0159evem oblo\u017een\u00fdm, pom\u011brn\u011b rozlehl\u00fdm pensionem, Tom skoro poskakoval. Zvonek zm\u00e1\u010dknul hned t\u0159ikr\u00e1t. Ve dve\u0159\u00edch se objevila blon\u010fat\u00e1 \u017eena, kter\u00e1 se Andreasovi neuv\u011b\u0159iteln\u011b podobala, a\u017e na t\u011bch p\u00e1r vr\u00e1sek.<\/p>\n

„Dobr\u00fd den, j\u00e1 jsem Tom\u2026“ zarazil se, automaticky promluvil n\u011bmecky, ale netu\u0161il, jestli \u017eena rozum\u00ed stejn\u011b dob\u0159e jako Andreas. Hned j\u00ed za\u0159adil jako jeho matku. <\/div>\n

Usm\u00e1la se. „Zdrav\u00edm.“<\/div>\n
Oddechl si. „J\u00e1 jsem\u2026 Andreas\u016fv kamar\u00e1d, je\u2026 je u\u017e tady? Nebo\u2026“<\/div>\n
„P\u0159ivezli ho p\u0159edev\u010d\u00edrem,“ uklidnila Toma klidn\u011b. „Poj\u010fte d\u00e1l, bude r\u00e1d za n\u00e1v\u0161t\u011bvu.“<\/p>\n

Kay o jej\u00edch slovech siln\u011b zapochyboval, kdy\u017e p\u0159ekra\u010doval pr\u00e1h. Provedla je cel\u00fdm pensionem a\u017e na druhou stranu, kde budova voln\u011b p\u0159ech\u00e1zela v dal\u0161\u00ed, men\u0161\u00ed, pravd\u011bpodobn\u011b obytnou \u010d\u00e1st. Vystoupali po dlouh\u00fdch, d\u0159ev\u011bn\u00fdch schodech do patra. \u017dena uk\u00e1zala na t\u0159et\u00ed dve\u0159e od konce chodby.<\/div>\n

„B\u011b\u017ete. D\u00e1te si \u010daj, k\u00e1vu?“<\/div>\n
Kay je\u0161t\u011b vykoktal n\u011bco o \u010daji, pokud by byla tak hodn\u00e1, ale Tom u\u017e neposlouchal. Svi\u017en\u00fdm krokem p\u0159e\u0161el chodbu a zarazil se a\u017e p\u0159ed oby\u010dejn\u011b vyhl\u00ed\u017eej\u00edc\u00edmi dve\u0159mi. Bu\u0161ilo mu srdce. Za\u0165ukal a vstoupil. Pokoj byl trochu ztemn\u011bl\u00fd, vinou zata\u017een\u00fdch \u017ealuzi\u00ed, ale \u00fatuln\u00fd. S\u00e1m jeho obyvatel, vyru\u0161en z polosp\u00e1nku pootev\u0159el o\u010di, a jakmile uvid\u011bl Toma, st\u00e1hnul se jeho obli\u010dej p\u0159ekvapen\u00edm.<\/div>\n
\n
\n

„Co tu sakra d\u011bl\u00e1\u0161?“ promluvil potichu, a i p\u0159es vy\u0159\u010den\u00e1 slova se usm\u00edval.<\/p><\/div>\n

Tom shodil z ramene malou ta\u0161ku a p\u0159eb\u011bhnul k posteli. Kleknul si a rukama nahmatal Andreasovu dla\u0148.<\/div>\n
„Kdy\u017e nejde Mohamed k ho\u0159e, mus\u00ed hora k Mohamedovi, kterej se div nezabil. Co si to sakra prov\u00e1d\u011bl?“ jeho hlas se necht\u011bl zklidnit z panick\u00e9ho t\u00f3nu.<\/div>\n
„Sna\u017eil jsem se sko\u010dit bluntovanou dub \u010dtrn\u00e1ctku\u2026 a tro\u0161ku to nevy\u0161lo.“<\/div>\n
Tom si odfrknul. „Tro\u0161ku?“<\/div>\n
„Kdo to vykecal?“ Andreas se pousm\u00e1l, unaven\u00fd v\u00fdraz v obli\u010deji se tro\u0161ku rozz\u00e1\u0159il.<\/div>\n
„Kenworthy\u2026 bo\u017ee, v\u00ed\u0161, jak m\u011b vyd\u011bsil? Pro\u010d jsi nenapsal? Nebo nedal n\u011bjak v\u011bd\u011bt? V\u00ed\u0161, jak sem se b\u00e1l? A co se ti vlastn\u011b stalo?“ Chrlil ot\u00e1zky.<\/div>\n
„Zabiju ho. No\u2026 v\u011bt\u0161inu \u010dasu le\u017e\u00edm, za\u010d\u00edn\u00e1m bejt z\u00e1vislej na pr\u00e1\u0161c\u00edch proti bolesti, jaksi sem si neuv\u011bdomil, \u017ee bych mohl m\u00edt i telefon. P\u00e1r \u017eeber a v koleni m\u00e1m \u0161rouby, nevypla mi ly\u017ee, ale jinak to prej ve zdrav\u00ed p\u0159e\u017eiju. Ahoj Kayi.“<\/p>\n

Tom se oto\u010dil. Kay st\u00e1l mezi dve\u0159mi s nejist\u00fdm v\u00fdrazem.<\/div>\n

„Ahoj Andy. Tom m\u011bl p\u016fvodn\u011b v pl\u00e1nu t\u011b zab\u00edt, \u017ee si ho dot\u00e1hnul na big-air, ale kouk\u00e1m, \u017ee se nebude muset nam\u00e1hat.“<\/div>\n
Andreas zamrkal, jako by zah\u00e1n\u011bl \u00fanavu. „Ajo\u2026 jak to, \u017ee nesk\u00e1\u010de\u0161? J\u00e1 myslel, \u017ee dneska m\u011blo bejt fin\u00e1le.“<\/div>\n
Tom ho zpra\u017eil nabru\u010den\u00fdm pohledem. „A co bych tam asi d\u011blal?“<\/div>\n
„Tys to ani nezkusil?“<\/div>\n
Demonstrativn\u011b zvednul ov\u00e1zan\u00e9 z\u00e1p\u011bst\u00ed. „Zkusil. Ale mar\u0165ani jsou prost\u011b nep\u0159ekonateln\u00ed. A nav\u00edc, p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e bych ud\u011blal tu chybu a jel kvalifikaci, jsem potkal Kenworthyho.“<\/div>\n
„Drbna \u010d\u00edslo jedna, ta v\u00ed fakt v\u0161echno.“<\/div>\n
„Krom\u011b m\u011b to v\u011bd\u011bli asi v\u0161ichni\u2026“<\/div>\n
„Blbost.“<\/p>\n

Tom nakr\u010dil nos, ale pak mu v\u00fdraz zm\u011bknul. „M\u011bl bys sp\u00e1t.“<\/div>\n

Andreas proto\u010dil o\u010di. „V\u011bt\u0161inou to p\u0159edst\u00edr\u00e1m\u2026 v\u0161ichni tu n\u011bjak zapomn\u011bli, \u017ee u\u017e je mi p\u0159es dvacet a pravd\u011bpodobn\u011b maj\u00ed perfektn\u011b p\u0159ipravenou p\u0159edn\u00e1\u0161ku se v\u0161ema argumentama, pro\u010d bych toho m\u011bl nechat. Chci to odd\u00e1lit, jakkoli to p\u016fjde.“<\/div>\n
Kay se uchechtnul a p\u0159ekonal svoji nejistotu. Vstoupil do pokoje a ud\u011blal si pohodl\u00ed na Andreasov\u011b \u017eidli.<\/p>\n

Andreas se zrovna sna\u017eil v posteli v\u00edc posadit, kdy\u017e p\u0159i\u0161la blon\u010fat\u00e1 \u017eena, kter\u00e1 jim otev\u00edrala, a spustila rychlou hatmatilkou. Tom si zapsal do pam\u011bti, \u017ee kdyby ho n\u011bkdy popadla chu\u0165 u\u010dit se norsky, nem\u00e1 to d\u011blat.<\/div>\n

Andreas se zatv\u00e1\u0159il provinile a n\u011bco odpov\u011bd\u011bl. \u017dena p\u0159ik\u00fdvla a cosi dodala. Potom polo\u017eila na st\u016fl t\u00e1c se t\u0159emi hrnky a dv\u011bma plat\u00ed\u010dky l\u00e9k\u016f a p\u0159epla do n\u011bm\u010diny. Tom si oddechnul.<\/div>\n
„P\u0159iprav\u00edm v\u00e1m pokoje, Andreas \u0159\u00edkal, \u017ee se zdr\u017e\u00edte.“ Ne\u010dekala na odpov\u011b\u010f a vykr\u00e1\u010dela z pokoje.<\/p>\n

„Uzdravila se?“ zeptal se Kay potichu.<\/div>\n

Andreas zakroutil hlavou.<\/div>\n
„To nen\u00ed m\u00e1ma. Ta le\u017e\u00ed, ale na\u0161t\u011bst\u00ed se to zlep\u0161uje. U\u017e tu i p\u00e1rkr\u00e1t byla. Tohle je teta, m\u00e1my sestra.“<\/div>\n
Tom s Kayem se nez\u00e1visle na sob\u011b rozhodli neptat se u\u017e v\u00edc na matku ani ostatn\u00ed rodinu. Jak znali Andrease, stejn\u011b jim to n\u011bkdy mezi \u0159e\u010d\u00ed prozrad\u00ed.<\/div>\n
„Jste si v\u0161ichni tak podobn\u00fd?“ neodpustil si Tom r\u00fdpnut\u00ed.<\/div>\n
Andreas se rozesm\u00e1l. „\u0158ekl’s to s\u00e1m, seversk\u00fd geny.“<\/p>\n

<\/div>\n

>< <\/div>\n
\n

Omluvil se. Byl to opojn\u00fd pocit, b\u00fdt leh\u010d\u00ed o tu obrovskou t\u00edhu viny. Doopravdy to vyslovil, vysv\u011btlil. Andreas se jen usm\u00e1l a stisknul mu v\u00edc ruku. Jeho o\u010di vypov\u00eddaly, \u017ee p\u0159esn\u011b v tohle doufal, a bylo irelevantn\u00ed, jestli se musel zranit, aby se do\u010dkal. Tom u\u017e neskl\u00e1p\u011bl hlavu v jeho p\u0159\u00edtomnosti.<\/p>\n

\u010cas v Norsku ub\u00edhal jako podle jin\u00fdch m\u011b\u0159\u00edtek. Tom tr\u00e1vil \u010das v Andreasov\u011b pokoji, pov\u00eddali si, po\u0161\u0165uchovali se a \u0159e\u0161ili – jak jinak – ly\u017eov\u00e1n\u00ed. Kay se k nim ob\u010das p\u0159ipojil, ale v\u011bt\u0161inou prohl\u00e1sil, \u017ee se mus\u00ed u\u010dit a zav\u0159el se v pokoji s notebookem.<\/div>\n

„Kdy m\u00e1 zkou\u0161ky?“<\/div>\n
Tom se po\u0161kr\u00e1bal ve vlasech. „Mysl\u00edm, \u017ee v lednu, ale nejsem si jistej. Hele, Dre\u2026 v\u00ed\u0161, jak si byl v Berl\u00edn\u011b?“<\/div>\n
Andreas p\u0159itakal a zabo\u0159il se v\u00edc do pol\u0161t\u00e1\u0159\u016f. P\u011bkn\u011b nepoveden\u00e1 n\u00e1v\u0161t\u011bva.<\/div>\n
Tom se zhluboka nadechnul. „P\u0159i\u0161el jsem dom\u016f d\u0159\u00edv, sly\u0161el jsem v\u00e1s.“ Na konci mu tro\u0161ku selhal hlas.<\/p>\n

Andreas t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b pochopil, co t\u00edm chce Tom nazna\u010dit.<\/div>\n

„Kay to v\u00ed?“<\/div>\n
Tom smutn\u011b k\u00fdvnul. „Asi dva tejdny nato jsme odjeli na hory, trochu se to zlep\u0161ilo, kdy\u017e jsem sebou pra\u0161til\u2026“<\/div>\n
„Co?“<\/div>\n
„Ale nic. A kdy\u017e jsme se vr\u00e1tili, odjeli jsme do Lond\u00fdna a od t\u00fd doby nebyl jaksi \u010das, aby m\u011b ignoroval, ale jinak by to ur\u010dit\u011b d\u011blal. Mrz\u00ed m\u011b to, ale\u2026“<\/div>\n
„Ve sv\u00fd situaci mu nem\u016f\u017ee\u0161 moc pomoct.“<\/div>\n
„No pr\u00e1v\u011b.“<\/div>\n
„A on v\u00ed, \u017ee ty a Bill\u2026“<\/div>\n
Tom pokr\u010dil rameny. „Nemysl\u00edm si\u2026“<\/div>\n
„A pravda je jak\u00e1?“<\/p>\n

„No\u2026“ zav\u00e1hal Tom, „\u2026Bill se vr\u00e1til do Berl\u00edna, vlastn\u011b\u2026 pracujeme spolu. A je to\u2026 kone\u010dn\u011b m\u00e1m pocit, \u017ee se m\u016fj \u017eivot ne\u0159\u00edt\u00ed ze sr\u00e1zu n\u011bkam do sra\u010dek\u2026 j\u00e1\u2026“<\/div>\n

Andreas chvilku p\u0159em\u00fd\u0161lel. „Jsem \u0161\u0165astnej za tebe\u2026 ale nem\u00e1\u0161 pocit, \u017ee bys v t\u00fdhle chv\u00edli m\u011bl bejt v Berl\u00edn\u011b?“<\/div>\n
Tom rychle zakroutil hlavou. „Nem\u016f\u017eu\u2026 nem\u016f\u017eu \u017e\u00edt s t\u00edm, \u017ee nem\u00e1m tebe. Neuv\u011b\u0159iteln\u011b m\u011b \u017eralo, co jsem ud\u011blal\u2026“<\/div>\n
„Ch\u00e1pu,“ p\u0159eru\u0161il Andreas jeho l\u00e1man\u00fd proslov a pousm\u00e1l se. „Zapomeneme na to.“<\/div>\n
Tom vykouzlil vd\u011b\u010dn\u00fd \u00fasm\u011bv. „Bill t\u011b pozdravuje. A Kenworthy ti vzkazuje, \u017ee si m\u00e1\u0161 posb\u00edrat v\u0161echny svoje kosti a pak mu zavolat.“<\/div>\n
Oba se rozesm\u00e1li. Za dve\u0159mi se ozvaly pomal\u00e9, v\u00e1hav\u00e9 kroky. Oba zmlkli a \u010dekali, kdo vejde. Tom u\u017e cht\u011bl s \u00fasm\u011bvem pozdravit Andreasovu tetu, ale v\u010das se zarazil. Tahle \u017eena byla sice skoro stejn\u00e1, jen pod o\u010dima m\u011bla mnohem v\u00edc vr\u00e1sek a vypadala unaven\u011b. Ale usm\u00edvala se.<\/div>\n
Andreas se rozz\u00e1\u0159il.<\/div>\n
„Ahoj mami,“ \u0159ekl n\u011bmecky. „Tohle je Tom.“<\/div>\n
Zam\u011b\u0159ila se na n\u011bj modr\u00fdma o\u010dima, kter\u00e9 i p\u0159es jej\u00ed vy\u010derpan\u00e9 t\u011blo p\u016fsobily \u017eiv\u011b. „R\u00e1da t\u011b pozn\u00e1v\u00e1m, j\u00e1 jsem Nora. Andreas o tob\u011b vypr\u00e1v\u011bl.“<\/div>\n
Tom rychle vstal, aby j\u00ed uvolnil \u017eidli, a nechal je o samot\u011b. „Dobr\u00fd den. Taky jsem o v\u00e1s hodn\u011b sly\u0161el,“ pousm\u00e1l se je\u0161t\u011b, ne\u017e vzal za kliku. „Jdu\u2026“<\/div>\n
„Jdi se kouknout na terasu u j\u00eddelny. V\u017edycky si cht\u011bl vid\u011bt m\u016fj skromnej park, ne?“<\/p>\n

Andreas\u016fv park byl v\u0161echno, jen ne skromn\u00fd. Velk\u00fdm skokem mezi dv\u011bma v\u011b\u017eemi za\u010d\u00ednal, pokra\u010doval s\u00e9ri\u00ed n\u011bkolika obt\u00ed\u017en\u011bj\u0161\u00edch jibov\u00fdch p\u0159ek\u00e1\u017eek a kon\u010dil t\u0159emi men\u0161\u00edmi skoky. Tomovi \u0161kublo v noh\u00e1ch. Zatou\u017eil tu m\u00edt ly\u017ee. A taky si vzpomn\u011bl na Billa. Proto vypadnul ze zasn\u011b\u017een\u00e9 terasy, aby ho nepokou\u0161ela chu\u0165 j\u00edt ly\u017eovat, a zalezl do vlastn\u00edho pokoje k notebooku. U\u017e t\u00fdden visel do noci na skypu a psal si s Billem. Nejd\u0159\u00edv mu stru\u010dn\u011b sd\u011blil novinky, ale pak se stejn\u011b uch\u00fdlili k hovoru o v\u0161em a o ni\u010dem, jak m\u011bli ve zvyku. S\u00e1m Bill odjel na V\u00e1noce z Berl\u00edna k m\u00e1m\u011b – babi\u010dka ho donutila. A dopadlo to l\u00edp, ne\u017e o\u010dek\u00e1val. Tom se musel usm\u00e1t, kdy\u017e to sly\u0161el. Bill si zaslou\u017eil m\u00edt kolem sebe co nejv\u00edc bl\u00edzk\u00fdch lid\u00ed. A Tom cht\u011bl b\u00fdt jedn\u00edm z nich.<\/div>\n

Mohl mu napsat a \u010dekat na obvyklou milou odpov\u011b\u010f. Ale dneska\u2026 m\u011bl chu\u0165 si s n\u011bk\u00fdm promluvit. S n\u011bk\u00fdm, kdo nem\u00e1 sebevra\u017eedn\u00fd sklony, anebo na n\u011bj nen\u00ed ti\u0161e nasranej. Proto kdy\u017e ho uvid\u011bl online, rovnou kliknul na ikonku ‚volat‘.<\/p>\n

Sed\u011bl zabo\u0159en\u00fd hluboko v k\u0159esle, kousek od sebe Joshe a zbytek jejich ly\u017ea\u0159sk\u00e9 party. Nebyl tu tak spokojen\u00fd jako na za\u010d\u00e1tku, ale nedok\u00e1zal si p\u0159edstavit odchod. Kam by \u0161el? Mimo tyhle lidi znal jen sv\u00e9 rodi\u010de, tetu a babi\u010dku. Nikdo z nich o n\u011bj nest\u00e1l. Polovina p\u0159\u00edbuzenstva neschvalovala rozhodnut\u00ed ly\u017eovat m\u00edsto vysok\u00e9, druh\u00e1 polovina \u2026rad\u011bji nemluvit. M\u011bl melancholickou n\u00e1ladu. Bo\u0159il se v\u00edc a v\u00edc do vzpom\u00ednek a upad\u00e1val do chmur. Tro\u0161ku ho rozpt\u00fdlil vibruj\u00edc\u00ed telefon v kapse. Na\u0161el smsku.<\/p>\n

‚Nemra\u010d se. Sejdeme se ve\u010der?‘<\/em><\/div>\n

Vzhl\u00e9dnul a doopravdy, Bill sed\u011bl naproti n\u011bmu a nen\u00e1padn\u011b se usm\u00edval. Neodolal a okam\u017eit\u011b odepsal.<\/em><\/div>\n
‚To je t\u00edm, \u017ee t\u011b nem\u00e1m u sebe\u2026‘<\/em><\/div>\n
Na odpov\u011b\u010f si musel po\u010dkat, proto\u017ee Bill se b\u00e1l objeven\u00ed. P\u0159ece jen, Josh ho r\u00e1d pozoroval jako svoji hra\u010dku\u2026<\/em><\/div>\n
‚Ani nev\u00ed\u0161, jak bych se ti cht\u011bl zkroutit na kl\u00edn\u011b a usnout.‘<\/em><\/div>\n
‚Neprovokuj, nebo neodol\u00e1m.‘<\/em><\/div>\n
Josh p\u0159epnul televizi ze sportu \u010d\u00edslo jedna na sport \u010d\u00edslo dv\u011b a oto\u010dil se na Toma. „S k\u00fdm to furt spisuje\u0161? Posledn\u00ed dobou si na tom telefonu po\u0159\u00e1d.“<\/em><\/div>\n
„V pr\u00e1ci m\u00e1me novou holku,“ op\u00e1\u010dil Tom u\u017e p\u0159ipravenou odpov\u011bd\u00ed, co nejznud\u011bn\u011bj\u0161\u00edm hlasem. Povedlo se. Josh se bez z\u00e1jmu obr\u00e1til zp\u00e1tky k televizi. Tom v duchu vydechnul a otev\u0159el novou zpr\u00e1vu.<\/em><\/div>\n
‚J\u00e1 ti d\u00e1m holku, vy\u0159\u00edd\u00edm t\u011b tak, \u017ee se na \u017e\u00e1dnou minim\u00e1ln\u011b m\u011bs\u00edc nepod\u00edv\u00e1\u0161\u2026‘<\/em><\/div>\n
Potichu se rozesm\u00e1l.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

>< <\/div>\n
\n

P\u0159ekonal p\u0159ek\u00e1\u017eku a vrhnul se na skok. Spole\u010dnost mu d\u011blaly jen jeho my\u0161lenky a Andreas\u016fv otec, kter\u00fd se dobrovoln\u011b nab\u00eddl, \u017ee ho bude na sk\u00fatru tahat nahoru. Tom to nejd\u0159\u00edv odm\u00edtl, ale po tom, co p\u011btkr\u00e1t vy\u0161lapal kopec, u\u017e tak rozhodn\u00fd nebyl a celkem ochotn\u011b se chytal lana p\u0159iv\u00e1zan\u00e9ho na ohr\u00e1dce dopravn\u00edho prost\u0159edku.<\/p><\/div>\n

Tr\u00e9noval u\u017e p\u00e1r dn\u00ed. Bylo to to jedin\u00e9, co tu mohl d\u011blat. Andreas mu ochotn\u011b p\u016fj\u010dil ly\u017ee i oble\u010den\u00ed. Ly\u017e\u00e1ky mu sice byly o p\u016fl \u010d\u00edsla v\u011bt\u0161\u00ed, ale nehodlal si st\u011b\u017eovat. Byl tak zabran\u00fd do dvakr\u00e1t zlomen\u00e9ho z\u00e1bradl\u00ed, \u017ee si ani nev\u0161imnul, \u017ee je pozorov\u00e1n.<\/p>\n

Andreas se dopravil o berl\u00edch na terasu a ve t\u0159ech mikin\u00e1ch a dvou dek\u00e1ch se usadil na jedn\u00e9 z d\u0159ev\u011bn\u00fdch \u017eidl\u00ed. Kay si vedle n\u011bj p\u0159isednul a p\u0159iv\u0159el o\u010di, kdy\u017e sebou Tom \u0161vihnul.<\/div>\n

„Mohl sis taky p\u016fj\u010dit ly\u017ee.“<\/div>\n
„A na co by to bylo?“<\/div>\n
Andreas po n\u011bm st\u0159elil otr\u00e1ven\u00fdm pohledem. „Tak pokud si bude\u0161 d\u00e1l \u0159\u00edkat tohle, klidn\u011b ty sv\u00fd ly\u017ee zlom.“<\/div>\n
„Jen\u017ee j\u00e1\u2026“ Kay sv\u011bsil hlavu. „Jo, m\u00e1\u0161 pravdu,“ uznal po chvilce ticha.<\/div>\n
„\u010ceho se boj\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Kay v\u00e1hal. „No\u2026 nechci ztratit Toma ani tebe. Boj\u00edm se, \u017ee se u\u017e nikdy nevr\u00e1t\u00ed ty \u010dasy, kdy jsme byli jen my t\u0159i a sjezdovka\u2026“<\/div>\n
„To j\u00e1 taky, ale tak jsem to nemyslel. \u010ceho se boj\u00ed\u0161, kdy\u017e m\u00e1\u0161 zkusit novej trik? Co ti br\u00e1n\u00ed zkusit big-air? Nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee by ses zrovna ty b\u00e1l p\u00e1du\u2026“<\/div>\n
Kayovi trvalo p\u00e1r minut, ne\u017e znovu zvednul hlavu.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm. V\u017edycky jsem si \u0159\u00edkal, \u017ee Tom je z n\u00e1s dvou ten lep\u0161\u00ed ly\u017ea\u0159. A neboj\u00edm se p\u0159\u00edmo p\u00e1d\u016f, ty k tomu pat\u0159\u00ed, j\u00e1 jen\u2026 d\u011bs\u00ed m\u011b p\u0159edstava, \u017ee bych se t\u0159eba u\u017e nemusel postavit na nohy\u2026“<\/p>\n

„Z toho m\u00e1me strach v\u0161ichni. A je to na jednu stranu dob\u0159e, proto\u017ee kdybysme se vrhali do park\u016f naprosto beze strachu, tak by n\u00e1m asi hodn\u011b pro\u0159\u00eddly \u0159ady,“ pousm\u00e1l se Andreas, odml\u010del se, „ale to neznamen\u00e1, \u017ee mus\u00edme m\u00edt panickou hr\u016fzu. V\u0161echny n\u00e1s spojuje p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed, \u017ee zrovna n\u00e1m se nic takov\u00fdho st\u00e1t nem\u016f\u017ee. Jsme p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd o vlastn\u00ed neporazitelnosti. V\u011b\u0159 mi, taky jsem byl, a v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee jestli si je\u0161t\u011b stoupnu na ly\u017ee, zase budu. Nesm\u00ed\u0161 si \u0159\u00edkat, co se stane, kdy\u017e spadnu. To je cesta do pekla. Mus\u00ed\u0161 se pt\u00e1t, co bude, a\u017e dosko\u010d\u00ed\u0161. Ovace, odm\u011bna za ty roky tr\u00e9ninku.“<\/div>\n

„Jen\u017ee j\u00e1 m\u00e1m po\u0159\u00e1d pocit, \u017ee na tenhle sv\u011bt nem\u00e1m.“<\/div>\n
Andreas popl\u00e1cal Kaye po rameni „Ale to se d\u00e1 p\u0159ekonat. Kayi, kdybys tr\u00e9noval, m\u016f\u017ee\u0161 bejt stejn\u011b dobrej jako Tom. Tohle je o talentu jen z\u010d\u00e1sti, hlavn\u011b je to d\u0159ina. A odhodl\u00e1n\u00ed.“<\/div>\n
Kay sklonil hlavu. „D\u00edky.“<\/div>\n
„Za co?“<\/div>\n
„Za v\u0161echno\u2026“<\/div>\n
Andreas si povzdechnul. „Je mi l\u00edto, \u017ee ti nedok\u00e1\u017eu pomoct s t\u00edm nejv\u011bt\u0161\u00edm probl\u00e9mem.“<\/div>\n
„To po tob\u011b ani nem\u016f\u017eu cht\u00edt. Nejv\u00edc Tomovi asi pom\u016f\u017eu, kdy\u017e z\u016fstanu jeho kamar\u00e1dem Kayem.“<\/div>\n
„Bude\u0161 si t\u00edm jen v\u00edc ubli\u017eovat.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1, ale nebudu tr\u00e1pit jeho.“<\/div>\n
Ani\u017e by to Kay v\u011bd\u011bl, v ten den se v Andreasov\u00fdch o\u010d\u00edch stal n\u011bk\u00fdm, pro koho stoj\u00ed za to bojovat.<\/p>\n

<\/div>\n

>< <\/div>\n
\n

Do Berl\u00edna se vr\u00e1tili a\u017e v p\u016flce ledna. D\u00edkybohu, \u017ee nev\u011b\u0159ili na dom\u00e1c\u00ed pohodu o V\u00e1noc\u00edch. Kay musel na zkou\u0161ky, na kter\u00e9 byl kupodivu v\u00e1\u017en\u011b nau\u010den\u00fd. Hned jak vystoupili z letadla, Tom vy\u0165ukal na telefonu zpr\u00e1vu Billovi. Jeho \u017eivot se vracel do star\u00fdch kolej\u00ed. Nebo sp\u00ed\u0161 do nov\u00fdch, kter\u00e9 se zd\u00e1ly kone\u010dn\u011b t\u011bmi \u0161\u0165astn\u00fdmi. Ob\u010das ho je\u0161t\u011b bodla v\u00fd\u010ditka za Kaye, ale nedok\u00e1zal s t\u00edm nic d\u011blat. Mozek nem\u016f\u017ee dlouho vyhr\u00e1vat bitvu se srdcem. A v Norsku m\u011bl hromadu \u010dasu p\u0159em\u00fd\u0161let. Ujasnit si priority. Dokonce p\u0159em\u00fd\u0161lel i o svoj\u00ed minulosti, co\u017e nikdy d\u0159\u00edv ned\u011blal. Opravdu neum\u011bl potla\u010dit sv\u00edr\u00e1n\u00ed srdce, kdykoli na n\u011bj pomyslel. \u010cern\u00e1 d\u00edra, kter\u00e1 se v jeho srdci otev\u0159ela, kdy\u017e ode\u0161el od Joshe, se zapl\u0148ovala. Billem. N\u00e1siln\u011b si ho vyrval ze \u017eivota, ze vzpom\u00ednek, ze srdce. A te\u010f ho musel p\u0159ijmout zp\u00e1tky. Bez v\u00fdhrad, bez podm\u00ednek. <\/p><\/div>\n

V\u011bd\u011bl, \u017ee Georgeovi asi do\u0161la trp\u011blivost a na\u0161el si n\u011bkoho nov\u00e9ho. Bylo mu to up\u0159\u00edmn\u011b jedno. N\u011bjak\u00e9 pen\u00edze je\u0161t\u011b m\u011bl. Nebylo je dote\u010f za co utr\u00e1cet.<\/p>\n

Den po n\u00e1vratu si stoupnul p\u0159ed sk\u0159\u00ed\u0148 a neuv\u011b\u0159itelnou p\u016flhodinu vyb\u00edral, co na sebe. Nejd\u0159\u00edv se to nehodilo, to co se hodilo, bylo zma\u010dkan\u00e9, to, co nebylo zma\u010dkan\u00e9, mu neslu\u0161elo. Nakonec si vynadal do debil\u016f a nechal to tak, jak to bylo. Je\u0161t\u011b si n\u011bco vytvo\u0159il na hlav\u011b, popadnul jednu ze \u010dty\u0159 zimn\u00edch bund, kter\u00fdmi disponoval, a vypadnul ven. Byl vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee Kay je n\u011bkde pry\u010d. Nechal mu jen vzkaz. Necht\u011bl\u2026 nemohl by se mu te\u010f d\u00edvat do o\u010d\u00ed, kdy\u017e odch\u00e1zel za\u2026<\/p>\n

Do centra dorazil v rekordn\u00edm \u010dase. Billa uvid\u011bl op\u0159en\u00e9ho o nap\u016fl zasn\u011b\u017eenou lavi\u010dku a zalil ho pocit \u0161t\u011bst\u00ed. Je tu jen on a Bill. \u017d\u00e1dn\u00fd Josh. St\u00e1hnul se mu \u017ealudek, prsty ho zabrn\u011bly, jak zatou\u017eil prohr\u00e1bnout ty p\u016flno\u010dn\u00ed prameny vlas\u016f. P\u0159em\u00fd\u0161lel o tom celou dobu v Norsku, ale najednou si byl jist\u00fd. Nem\u016f\u017ee ho nechat odej\u00edt. U\u017e ne.<\/p>\n

„Ahoj,“ pozdravil m\u011bkce a zamotal si ruce do hlubok\u00fdch kapes. P\u0159e\u0161l\u00e1pnul.<\/div>\n

Bill vzhl\u00e9dnul a vyndal si sluch\u00e1tka z u\u0161\u00ed. Usm\u00edval se.<\/div>\n
„T\u011b\u0161il jsem se,“ \u0159ekl m\u00edsto pozdravu. Tomovi vyschlo v krku, tohle s n\u00edm nikdo jin\u00fd neum\u011bl. Nedok\u00e1zal vyj\u00e1d\u0159it, jak z\u00e1sadn\u011b m\u00e1lo byly jejich rozhovory p\u0159es skype. Tak Billa pevn\u011b objal. Kolem zad se mu okam\u017eit\u011b omotaly ruce v \u010dern\u00fdch rukavic\u00edch a na krku uc\u00edtil hork\u00fd dech. C\u00edtil Billovu nezam\u011bnitelnou v\u016fni, pletla mu hlavu. Nep\u0159ich\u00e1zelo v \u00favahu nic jin\u00e9ho\u2026 zajal Billovy rty a prsty projel jeho hedv\u00e1bn\u00e9 vlasy, p\u0159esn\u011b jak to tou\u017eil ud\u011blat. Z nebe pomalu padaly velk\u00e9 vlo\u010dky a oni jen st\u00e1li a l\u00edbali se uprost\u0159ed parku. Pomalu, jemn\u011b. Ztraceni ve sv\u011bt\u011b, kde m\u011bli jen toho druh\u00e9ho. Tom se nemohl naba\u017eit toho pocitu.<\/div>\n
„Chyb\u011bl jsi mi,“ zamumlal do jeho \u00fast.<\/div>\n
Bill se pousm\u00e1l. „Ty mn\u011b v\u00edc.“<\/div>\n
Tom vzal do dlan\u00ed jeho tv\u00e1\u0159e. Byly zmrzl\u00e9. Oh\u0159\u00edval je rukama. „Ne, mysl\u00edm t\u00edm\u2026 chyb\u011bl jsi mi celou tu dobu. Cel\u00fd ty roky.“ V\u011bnoval mu malou pusu do koutku \u00fast.<\/p>\n

Ne, definitivn\u011b ho nem\u016f\u017ee nechat odej\u00edt.<\/p>\n

autor: GossipGirl<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: GossipGirl Norsko bylo zavaleno p\u0159\u00edvalem sn\u011bhu. Tax\u00edk se do Suddndalen dostal a\u017e po hodin\u011b pomal\u00e9 j\u00edzdy v z\u00e1v\u011bj\u00edch. Tom podup\u00e1val nohou, nerv\u00f3zn\u011bj\u0161\u00ed s ka\u017ed\u00fdm ujet\u00fdm kilometrem. Kay u\u017e se ho ani nesna\u017eil uklid\u0148ovat, nem\u011blo to cenu. Kdy\u017e se dv\u011bma mal\u00fdmi ta\u0161kami<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[530],"tags":[],"class_list":["post-5374","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-jeden-moment"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5374","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5374"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5374\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5374"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5374"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5374"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}