{"id":5393,"date":"2013-01-25T18:00:00","date_gmt":"2013-01-25T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5377"},"modified":"2013-01-25T18:00:00","modified_gmt":"2013-01-25T17:00:00","slug":"obloquy-19","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/01\/25\/obloquy-19\/","title":{"rendered":"Obloquy 19."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Raiju<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
Vzd\u00e1len\u00fd<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Miluji t\u011b – a miloval jsem t\u011b po celou tu dobu.<\/em><\/div>\n
A chyb\u00ed\u0161 mi – byl jsem a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dlouho daleko.<\/em><\/div>\n
Sn\u00edm o tom, \u017ee bude\u0161 se mnou a nikdy neodejde\u0161.<\/em><\/div>\n
P\u0159estanu d\u00fdchat, jestli t\u011b u\u017e nikdy neuvid\u00edm.<\/em><\/div>\n
song: Far Away – Nickelback<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

„Jestli existuje n\u011bjak\u00fd zp\u016fsob, aby byl znovu \u0161\u0165astn\u00fd, chci, aby ho na\u0161el.“ Sklonil sv\u00e9 hn\u011bd\u00e9 o\u010di na schody, na kter\u00fdch pr\u00e1v\u011b sed\u011bl. P\u0159em\u00fd\u0161lel o tomhle dlouho a dost usilovn\u011b – necht\u011bl nic v\u00edc, ne\u017e se posunout d\u00e1l. „Chci znovu vid\u011bt jeho \u00fasm\u011bv, a\u0165 to stoj\u00ed cokoliv.“<\/p>\n

Tohle bylo \u00fapln\u011b prvn\u00ed jevi\u0161t\u011b, na kter\u00e9m Tokio Hotel kdy hr\u00e1lo. Bylo to velmi d\u016fle\u017eit\u00e9 m\u00edsto, spojen\u00e9 s mnoha vzpom\u00ednkami – m\u00edsto, kde se hromadil v\u0161echen strach, starosti, vzru\u0161en\u00ed a energie. V t\u00e9hle budov\u011b, na jej\u00edm\u017e schodi\u0161ti pr\u00e1v\u011b sed\u00ed, za\u010dalo n\u011bco v\u011bt\u0161\u00edho, ne\u017e by si kdy kdo dok\u00e1zal p\u0159edstavit. Probouzelo v n\u011bm p\u011bkn\u00fd pocit – a nyn\u00ed i vinu.<\/p>\n

Tom sev\u0159el ruku v p\u011bst, schoval ji do dlan\u011b druh\u00e9 ruky a vzhl\u00e9dl k nebi. Nehledal na n\u011bm nic konkr\u00e9tn\u00edho – ale doufal, \u017ee se jeho slova dostanou d\u00e1l za tyhle mraky. „Jestli je Bushido t\u00edm, kdo by dok\u00e1zal Billovi vykouzlit \u00fasm\u011bv na rtech, pak chci, aby se o to pokusil. Chci, aby byl Bill \u0161\u0165astn\u00fd.“ O\u010di se mu za\u010daly zal\u00e9vat slzami – jen pomy\u0161len\u00ed, \u017ee d\u00e1v\u00e1 sv\u00e9ho bratra n\u011bkomu jin\u00e9mu, ho zab\u00edjelo. L\u00e1mala mu srdce p\u0159edstava, \u017ee by kdy byl v n\u00e1ru\u010d\u00ed jin\u00e9 osoby. Ale z\u00e1rove\u0148 v\u011bd\u011bl, \u017ee i kdyby byl na\u017eivu, Bill by si jednou n\u011bkoho na\u0161el. Nemohli b\u00fdt milenci – v\u011bci tak prost\u011b nefunguj\u00ed.<\/p>\n

„V\u00edm, \u017ee nem\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00e9 pr\u00e1vo od tebe cokoliv \u017e\u00e1dat,“ nev\u011bd\u011bl, ke komu p\u0159esn\u011b mluv\u00ed, jen opakoval to, co mu jeho srdce \u0159\u00edkalo u\u017e dlouhou dobu, „ale pros\u00edm, pomo\u017e mu se uzdravit. Pomo\u017e m\u00e9mu bratrovi zase naj\u00edt \u0161t\u011bst\u00ed. On je t\u00edm posledn\u00edm \u010dlov\u011bkem na sv\u011bt\u011b, kter\u00fd by si zaslou\u017eil trp\u011bt. U\u017e si toho za\u017eil dost.“ Tom kroutil hlavou, \u010d\u00edm v\u00edc si vybavoval v\u0161echny ty noci v nemocnici, noci, kdy m\u011bl Bill no\u010dn\u00ed m\u016fry nebo se nechal p\u0159em\u00e1hat sv\u00fdmi my\u0161lenkami. Jak si vlastn\u00edmi nehty dr\u00e1sal k\u016f\u017ei, kdy\u017e si myslel, \u017ee ho nikdo nevid\u00ed, jen aby svou mysl odvedl od t\u00e9 v\u0161\u00ed emocion\u00e1ln\u00ed bolesti.<\/div>\n

\n
Billovo tr\u00e1pen\u00ed bylo tak obrovsk\u00e9, \u017ee si zat\u00ednal nehty do b\u0159icha \u010di stehen, dokud neza\u010dal krv\u00e1cet. K\u0159i\u010del v zoufalosti do pol\u0161t\u00e1\u0159e, trhal pod sebou prost\u011bradlo. Kdy\u017e byl upoutan\u00fd na l\u016f\u017eko, byl v tak neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 psychick\u00e9 i fyzick\u00e9 ag\u00f3nii – a nikdo si ni\u010deho ani nev\u0161iml. Nikdo tam nikdy nebyl, aby ho zastavil, a a\u010dkoliv se Tom sebev\u00edc sna\u017eil, nedok\u00e1zal ho zastavit ani on.<\/p>\n

A b\u011bhem t\u011bch noc\u00ed, kdy tam z\u016fst\u00e1val Bushido, v noc\u00edch, kdy dr\u017eel Billovu ruku a spal t\u011bsn\u011b vedle jeho postele, nebo za noc\u00ed, kdy s n\u00edm z\u016fst\u00e1val vzh\u016fru a jen si pov\u00eddali – Bill byl jin\u00fd. Byl tich\u00fd, klidn\u00fd, t\u00e9m\u011b\u0159 \u0161\u0165astn\u00fd. Mo\u017en\u00e1 to bylo t\u00edm, \u017ee byl vedle n\u011bj pr\u00e1v\u011b Bushido – mu\u017e, kter\u00fd p\u0159i n\u011bm st\u00e1l u\u017e od Billova prvn\u00edho nejt\u011b\u017e\u0161\u00edho dne v \u017eivot\u011b. Nebo se Tom m\u00fdlil a mohl za to jen fakt, \u017ee m\u00e1 jeho bratr alespo\u0148 n\u011bjakou spole\u010dnost. V\u011bd\u011bl, \u017ee nechat Billa napospas jeho my\u0161lenk\u00e1m, je velmi \u0161patn\u00fd n\u00e1pad. V\u017edycky byl, je\u0161t\u011b tehd\u00e1… kdy\u017e byl Tom je\u0161t\u011b na\u017eivu.<\/p>\n

B\u00fdval\u00fd kytarista zav\u0159el o\u010di a zvedl se z m\u00edsta, kde sed\u011bl. „U\u017e si toho za\u017eil dost, sly\u0161\u00ed\u0161?“ Vzhl\u00e9dl znovu k obloze, „nezaslou\u017e\u00ed si u\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9 dal\u0161\u00ed utrpen\u00ed. Dej mu u\u017e trochu klid.“<\/p>\n<\/div>\n

—<\/div>\n
\n

„Wow, tohle…“ Bill\u016fv pohled se zd\u00e1l b\u00fdt p\u0159\u00edli\u0161 vzd\u00e1len\u00fd, kdy\u017e se kone\u010dky prst\u016f dotkl mikrofonu a p\u0159ejel jimi dol\u016f po ocelov\u00e9 ty\u010di, „tohle… mi vrac\u00ed spousty vzpom\u00ednek.“ O\u010dima putoval po stojanu a d\u00e1l po d\u0159ev\u011bn\u00e9m p\u00f3diu, instinktivn\u011b se oto\u010dil po sv\u00e9 pravici k m\u00edstu, kde v\u017edycky st\u00e1val jeho bratr s kytarou v ruce. Ale tentokr\u00e1t tam byli jen dva ciz\u00ed mu\u017ei, kte\u0159\u00ed t\u00e1hli obrovsk\u00fd reproduktor.<\/p>\n

A p\u0159esto, c\u00edtil ho vedle sebe. Dok\u00e1zal by popsat ka\u017ed\u00fd pohyb, ka\u017ed\u00e9 k\u00fdvnut\u00ed hlavou, ka\u017ed\u00e9 zhoupnut\u00ed jeho dred\u016f, jeho pohozen\u00ed hlavou, kdy\u017e mu po obli\u010deji st\u00e9kal pot, ob\u010dasn\u00e9 pohledy, kter\u00e9 si vym\u011b\u0148ovali, kdy\u017e od sebe byli daleko, r\u016fzn\u00e9 sign\u00e1ly b\u011bhem p\u00edsni\u010dek, kter\u00fdch si nev\u0161iml nikdo jin\u00fd ne\u017e oni dva.<\/p>\n

Bushido se zamra\u010dil, sledoval, kam m\u00ed\u0159\u00ed Bill\u016fv pohled. Mo\u017en\u00e1 \u017ee byl \u0161patn\u00fd n\u00e1pad ho sem br\u00e1t. Bill na tohle nebyl p\u0159ipraven\u00fd. „Bille?“ Oslovil ho ti\u0161e, aby mlad\u00e9ho chlapce nepolekal. Ale Billova mysl u\u017e byla jinde – tolik se soust\u0159edil na ten jedin\u00fd obraz z minulosti a necht\u011bl se t\u00e9 p\u0159edstavy vzd\u00e1t.<\/p>\n

Prsty, kter\u00e9 m\u011bl obto\u010den\u00e9 kolem stojanu, se za\u010daly chv\u011bt. \u010c\u00edm v\u00edce vzpom\u00ednal, \u010d\u00edm v\u00edce si jeho mysl vybavovala ka\u017edi\u010dk\u00fd detail t\u011bch chvil, t\u00edm v\u00edce se mu t\u0159\u00e1sla ruka. C\u00edtil t\u0159es i ve sv\u00e9m nadechnut\u00ed – rozru\u0161en\u00ed, kter\u00e9 p\u0159i\u0161lo, mu siln\u011b rozbu\u0161ilo srdce, kdy\u017e se n\u00e1hle objevil z\u00e1blesk t\u00e9 nejhor\u0161\u00ed vzpom\u00ednky – t\u00e9, co se v sob\u011b sna\u017eil nav\u017edy zablokovat.<\/p>\n

„Tome! Tomi… Tome, pros\u00edm, \u0159ekni n\u011bco! Tome! TOMI!“<\/p>\n

<\/em> Dech se mu v plic\u00edch zadrhl a okam\u017eit\u011b st\u00e1hl ruku od mikrofonu. Nedok\u00e1zal od toho odtrhnout o\u010di a jeho mysl se ztr\u00e1cela. Pro\u010d se mu to vr\u00e1tilo zp\u011bt? Pro\u010d se mu z\u00e1blesk tohohle vr\u00e1til zp\u011bt? Pro\u010d te\u010f?<\/p>\n

Najednou se nemohl nadechnout. Hru\u010f se mu st\u00e1hla, bolela – opravdu bolela. Lapal po dechu, ale \u017e\u00e1dn\u00fd vzduch se do n\u011bj nedost\u00e1val. Zp\u011bv\u00e1k si polo\u017eil ruku na prsa – tla\u010dil na n\u011b a sna\u017eil se trochu ulevit t\u00e9 bolesti. Mus\u00ed se odtud dostat pry\u010d.<\/p>\n

Bill ud\u011blal krok vzad, a dal\u0161\u00ed, prosebn\u011b se zad\u00edval na rappera po sv\u00e9m boku.<\/p>\n

„Bille… je to dobr\u00fd, u\u017e je to dobr\u00fd…“ Bushido ho vzal kolem ramen a pomohl mu sej\u00edt dol\u016f z jevi\u0161t\u011b. Pot\u00e9 se vydali kr\u00e1tkou chodbou – lemovanou zm\u011bt\u00ed dr\u00e1t\u016f, reproduktor\u016f a dal\u0161\u00edm elektronick\u00fdm vybaven\u00edm. Star\u0161\u00ed mu\u017e otev\u0159el dve\u0159e na konci chodby, kter\u00e9 vedly do mal\u00e9 \u0161atny, kde bylo za\u0159\u00edzen\u00ed k ozvu\u010den\u00ed u\u017e podstatn\u011b m\u00e9n\u011b. „Je to dobr\u00fd, jen… si tu sedni.“ Shodil dol\u016f n\u011bjak\u00e9 dal\u0161\u00ed t\u011b\u017ek\u00e9 kabely a rozlo\u017eil pro Billa kovovou skl\u00e1dac\u00ed \u017eidli.<\/p>\n

„Cht\u011bl bys z\u016fstat rad\u0161i tady vzadu?“ Bushido se op\u0159el z\u00e1dy o dve\u0159e, zamkl je, aby m\u011bli soukrom\u00ed. Nikdo dal\u0161\u00ed nemusel Billa takhle vid\u011bt, obzvl\u00e1\u0161\u0165 ne nikdo z jeho p\u0159\u00e1tel.<\/p>\n

„J\u00e1… j\u00e1 ani nev\u00edm, co se to stalo.“ Prosebn\u00fd pohled hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed se setkal s Bushidov\u00fdmi, vypadal zran\u011bn\u011b a ustaran\u011b – hledal jakoukoliv odpov\u011b\u010f, cokoliv, co by mu pomohlo se alespo\u0148 trochu uklidnit nebo zapomenout na ub\u011bhl\u00fdch p\u00e1r minut. „Bylo mi fajn<\/em>…“<\/p>\n

Tyhle Billovy stavy nebyly nijak neobvykl\u00e9. Nest\u00e1valy se \u010dasto, ale jednou za \u010das se objevily jako n\u011bjak\u00fd hrbol na cest\u011b – nejv\u00edc, kdy\u017e je nikdo ne\u010dekal. Mohl se c\u00edtit dob\u0159e nebo b\u00fdt n\u011b\u010d\u00edm naprosto pohlcen\u00fd, a najednou propukl v pl\u00e1\u010d. Jen kv\u016fli jedn\u00e9 malinkat\u00e9 my\u0161lence.<\/p>\n

Bill znovu zav\u0159el o\u010di a sklopil hlavu, sna\u017eil se to v sob\u011b v\u0161echno zadusit. Jeho vlastn\u00ed k\u0159ik mu rezonoval v hlav\u011b – k\u0159ik, kter\u00fd mu d\u00e1val najevo, \u017ee je jeho bratr pry\u010d. Za\u010dal t\u0159\u00e1st hlavou, jak moc se s t\u00edm sna\u017eil bojovat – za\u010d\u00ednal to zase za\u017e\u00edvat znovu. C\u00edtil pod sv\u00fdma rukama a koleny rozbit\u00e9 sklo, do nosu se mu dral pach benz\u00ednu a sp\u00e1len\u00e9 gumy, sly\u0161el sv\u00e9 bu\u0161\u00edc\u00ed srdce… „Ach bo\u017ee, u\u017e dost. DOST.“ Za\u0161eptal, stiskl pevn\u011b \u010delist a sna\u017eil se, aby ho jeho t\u011blo a mysl op\u011bt poslouchaly. „DOST…“<\/p>\n

„Bille. Bille,“ Bushido si p\u0159ed n\u011bj klekl a naklonil se k n\u011bmu bl\u00ed\u017e. Pevn\u011b ho uchopil ob\u011bma rukama za tv\u00e1\u0159 a pozvedl mu obli\u010dej, dokud se jejich o\u010di nesetkaly, t\u00e9m\u011b\u0159 se o sebe op\u00edrali nosy. „Pod\u00edvej se na m\u011b.“ Chv\u00edli vy\u010dk\u00e1val a pozorn\u011b Billa sledoval. „Soust\u0159e\u010f se na m\u011b. Soust\u0159e\u010f se na m\u016fj hlas.“ Sklopil m\u00edrn\u011b o\u010di a ty Billovy se zcela zav\u0159ely – Bushido se k n\u011bmu pomalu dost\u00e1val. Jeho dech se za\u010d\u00ednal zklid\u0148ovat, t\u0159es se zpomaloval a prsty u\u017e nesv\u00edral sv\u00e9 pa\u017ee tak siln\u011b. „Tohle u\u017e prost\u011b nikdy nezmiz\u00ed, sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b? Tohle u\u017e nikdy nezmiz\u00ed. Je to te\u010f tvoj\u00ed sou\u010d\u00e1st\u00ed a z\u016fstane po celej zbytek tv\u00fdho \u017eivota. Mus\u00ed\u0161 se pokusit to p\u0159ijmout. \u010c\u00edm v\u00edc s t\u00edm bude\u0161 bojovat, t\u00edm v\u00edc t\u011b to bude bolet.“ Bushidovy ruce pomalu sklouzly z Billovy tv\u00e1\u0159e. „Nikdy to v sob\u011b neudus\u00ed\u0161, ale m\u016f\u017ee\u0161 se p\u0159es to dostat. M\u016f\u017ee\u0161 to p\u0159ijmout, p\u0159ijmout to, co se stalo, vyrovnat se s t\u00edm a j\u00edt d\u00e1l.“ Polo\u017eil mu ruce na stehna a na znamen\u00ed podpory je m\u00edrn\u011b stiskl. Kdyby ho Bill pot\u0159eboval, byl tu, ve dne v noci, a\u0165 se d\u011bje cokoliv. A Bill to v\u011bd\u011bl.<\/p>\n

\u010cernovlas\u00fd chlapec si povzdechl, trochu se nap\u0159\u00edmil a opatrn\u011b si ot\u0159el o\u010di. V\u011bd\u011bl, \u017ee nen\u00ed v dostate\u010dn\u011b vyrovnan\u00e9m stavu, aby si d\u00e1val make-up – a m\u011bl pravdu. Nevydr\u017eel mu ani deset minut.<\/p>\n

„Chce\u0161 z\u016fstat tady? Show skon\u010d\u00ed pozd\u011b, ale nikdo t\u011b tady vzadu nebude otravovat a nejsp\u00ed\u0161 n\u00e1s ani ze stage neusly\u0161\u00ed\u0161.“<\/p>\n

Sklopil hlavu a pok\u00fdval hlavou. Nem\u011bl sem jezdit. Nebyl je\u0161t\u011b p\u0159ipraven\u00fd b\u00fdt tak bl\u00edzko p\u00f3diu. „Mysl\u00edm, \u017ee z\u016fstanu tady.“<\/p>\n

„Se\u0161 si jistej?“<\/p>\n

Zn\u011blo to sp\u00ed\u0161e jako konstatov\u00e1n\u00ed ne\u017e ot\u00e1zka a Bill byl rozhodnut\u00fd. Znovu p\u0159ik\u00fdvl. Bushido u\u017e se kv\u016fli n\u011bmu ob\u011btoval dost – pr\u00e1v\u011b te\u010f me\u0161kal i vlastn\u00ed zvukovou zkou\u0161ku. „B\u011b\u017e. Budu v pohod\u011b.“<\/p>\n

Rapper si povzdechl, zvedl se na nohy a polo\u017eil Billovi ruku na rameno. Pevn\u011b ho sev\u0159el, sna\u017eil se mu dodat alespo\u0148 trochu s\u00edly.<\/p>\n

Bude tu na n\u011bkolik hodin s\u00e1m, necht\u011bl si ani p\u0159edstavit, co by se mu v\u0161echno za ten \u010das mohlo st\u00e1t. Ale… bude mu muset za\u010d\u00edt kone\u010dn\u011b v\u011b\u0159it.<\/p>\n

Bill<\/em> si bude muset za\u010d\u00edt kone\u010dn\u011b v\u011b\u0159it.<\/p>\n

autor: Raiju<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: flixo<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

original<\/a><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Raiju Vzd\u00e1len\u00fd Miluji t\u011b – a miloval jsem t\u011b po celou tu dobu. A chyb\u00ed\u0161 mi – byl jsem a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dlouho daleko. Sn\u00edm o tom, \u017ee bude\u0161 se mnou a nikdy neodejde\u0161. P\u0159estanu d\u00fdchat, jestli t\u011b u\u017e nikdy neuvid\u00edm. song:<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[518],"tags":[],"class_list":["post-5393","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-obloquy"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5393","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5393"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5393\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5393"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5393"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5393"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}