{"id":5399,"date":"2013-01-24T15:00:00","date_gmt":"2013-01-24T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5383"},"modified":"2013-01-24T15:00:00","modified_gmt":"2013-01-24T14:00:00","slug":"julie-21","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/01\/24\/julie-21\/","title":{"rendered":"Julie 21."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: B-kay<\/span><\/strong><\/div>\n

<\/span><\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"
<\/span><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Sylvie na kr\u00e1tkou chv\u00edli odvr\u00e1tila zrak. Bled\u00e1 z\u00e1clonka j\u00ed proklouzla mezi prsty, jak sklonila hlavu a n\u011bkolikr\u00e1t pol\u00edbila Julii do tmav\u00fdch, st\u0159apat\u00fdch vl\u00e1sk\u016f.<\/span><\/div>\n
Nedok\u00e1zala se na n\u011b ji\u017e d\u00e9le d\u00edvat. I p\u0159esto, \u017ee byl na n\u011b skute\u010dn\u011b kr\u00e1sn\u00fd pohled, zp\u016fsobil j\u00ed a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 silnou bolest. Bylo to, jako by se jejich tv\u00e1\u0159e n\u00e1hle vytratily a nahradily je \u00fapln\u011b jin\u00e9. Jako by se vr\u00e1tili o n\u011bkolik let zp\u00e1tky a stejn\u011b tak jako tehdy, nen\u00e1padn\u011b pokukovali po n\u00e1padn\u00edkovi sv\u00e9 dcery. Tak moc cht\u011bla vyj\u00edt ven, sev\u0159\u00edt ji v n\u00e1ru\u010d\u00ed, nadechnout se v\u016fn\u011b jej\u00edch vlas\u016f a energie, kter\u00e9 m\u011bla na rozd\u00e1v\u00e1n\u00ed. Tak moc tou\u017eila po tom, aby to v\u0161echno bylo jenom o\u0161klivou no\u010dn\u00ed m\u016frou, ze kter\u00e9 se m\u011bli ji\u017e brzy v\u0161ichni probudit.<\/p>\n

Zvedla hlavu, pohl\u00e9dla na sv\u00e9ho man\u017eela. Filip tak\u00e9 na kr\u00e1tkou chv\u00edli odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159 od okna a op\u011btoval jej\u00ed pohled. Jej\u00ed o\u010di se ut\u00e1p\u011bly v slz\u00e1ch. Mysleli na to sam\u00e9.<\/div>\n

Zhluboka se nadechl, pootev\u0159el rty, p\u0159em\u00fd\u0161lej\u00edc nad t\u00edm, jak by ji m\u011bl ut\u011b\u0161it. Op\u011bt pohl\u00e9dl z okna a uv\u011bdomil si, \u017ee jsou na tom s Billem z\u0159ejm\u011b stejn\u011b.<\/p>\n

„Pod\u00edvej, jak se na n\u011bj d\u00edv\u00e1,“ za z\u00e1dy usly\u0161el tich\u00fd \u0161epot.<\/div>\n

<\/div>\n
Mrzelo jej, \u017ee nebyl schopen \u0159\u00edct jedin\u00e9 slovo \u00fat\u011bchy, n\u011bco, \u010d\u00edm by alespo\u0148 \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b zm\u00edrnil jej\u00ed bolest, na druhou stranu byl v\u0161ak r\u00e1d, \u017ee se iniciativy chopila Sylvie. P\u0159ibl\u00ed\u017eila se k n\u011bmu, l\u00e1skypln\u011b jej pohladila po tv\u00e1\u0159i a ukazov\u00e1\u010dkem uk\u00e1zala na Tom\u016fv pohled.<\/div>\n
<\/div>\n
„Je j\u00edm okouzlen\u00fd,“ dodala s n\u011b\u017en\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech. Vzpom\u00ednka na Simone byla je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d \u010derstv\u00e1, av\u0161ak n\u00e1hle u\u017e ne tak bolestiv\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Oba up\u00edrali zrak na chlapce p\u0159ed sebou, zakryti pouze tenkou z\u00e1clonkou a z\u00e1vojem oddanosti, kter\u00e1 t\u011bm dv\u011bma nedovolovala myslet na nic jin\u00e9ho.<\/div>\n
Tom se po n\u011bkolika minut\u00e1ch vzd\u00e1lil z Billova objet\u00ed, hled\u011bl mu do o\u010d\u00ed a naslouchal slov\u016fm, kter\u00e1 se pro n\u011b st\u00e1vala tajemstv\u00edm. Bill st\u00e1l jenom mal\u00fd kousek od n\u011bj, hladil jej po tv\u00e1\u0159i a mluvil tak dlouho, dokud se na Tomovy rty nevyhoupl slab\u00fd n\u00e1znak \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
Pr\u00e1v\u011b v t\u00e9 chv\u00edli to spat\u0159il i Filip. Tom\u016fv pohled byl plach\u00fd, zasn\u011bn\u00fd. Hled\u011bl na Billa, jako by byl zt\u011blesn\u011bn\u00edm z\u00e1zraku.<\/p>\n

„Pochybuji, \u017ee jsou jenom dob\u0159\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9,“ Sylvie jej hrav\u011b dloubla do bok\u016f, za co\u017e byla odm\u011bn\u011bna Filipov\u00fdm pobaven\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Chovala se p\u0159esn\u011b jako v dob\u011b, kdy ji poznal. Hrav\u00e1, nespoutan\u00e1 a i po t\u011bch letech po\u0159\u00e1d kr\u00e1sn\u00e1.<\/div>\n

„Poj\u00ed je mnohem siln\u011bj\u0161\u00ed pouto,“ pousm\u00e1l se. Nebyl schopen mluvit, proto\u017ee ta chv\u00edle byla a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 siln\u00e1. Myslel na Simone, na Billovo \u0161t\u011bst\u00ed, Michelangela a chlapce, kter\u00fd jim b\u011bhem n\u011bkolika dn\u00ed p\u0159evr\u00e1til \u017eivot vzh\u016fru nohama. Anebo jej mo\u017en\u00e1 op\u011bt vr\u00e1til do p\u016fvodn\u00edho stavu.<\/p>\n

Kdov\u00ed.<\/p>\n

Jedin\u00e9, \u010d\u00edm si byl jist\u00fd bylo, \u017ee se mu bude muset je\u0161t\u011b jednou omluvit a pod\u011bkovat.<\/div>\n

<\/div>\n
„Tata! “ Julie se stala jejich mal\u00fdm zr\u00e1dcem.<\/div>\n
Jakmile ji p\u0159estalo bavit hran\u00ed si s knofl\u00ed\u010dky Sylviina svetru, zvedla tv\u00e1\u0159 a tak\u00e9 pohl\u00e9dla z okna. Sta\u010dilo j\u00ed pouze spat\u0159it obrysy dvou postav. Naklonila se dop\u0159edu, a d\u0159\u00edv ne\u017e ji Sylvie stihla zastavit, hrav\u011b zaklepala na sklen\u011bn\u00fd povrch.<\/p>\n

Klep\u00e1n\u00ed v\u0161ak bylo smeteno Billov\u00fdm dlouh\u00fdm zast\u00e9n\u00e1n\u00edm.<\/div>\n

Smutn\u00fdma o\u010dima prol\u00e9tl Tomovu tv\u00e1\u0159, pohled na zaschl\u00e9 stopy po slz\u00e1ch v n\u011bm je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d vyvol\u00e1val chv\u011bn\u00ed. V jeho utkv\u011bl\u00fdch p\u0159edstav\u00e1ch Tom poka\u017ed\u00e9 symbolizoval spojen\u00ed l\u00e1sky, s\u00edly a odvahy. Mokr\u00e9 cesti\u010dky na tv\u00e1\u0159i z n\u011bj v\u0161ak d\u011blaly zraniteln\u00e9ho \u010dlov\u011bka, a i p\u0159esto\u017ee se za sv\u00e9 slzy styd\u011bl a mrzut\u011b o sob\u011b tvrdil, \u017ee se chov\u00e1 jako d\u00edt\u011b, Billovi je\u0161t\u011b nikdy nep\u0159i\u0161el kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. M\u011bl chu\u0165 ukr\u00fdt se v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed, hladit, l\u00edbat a dot\u00fdkat se jej tak dlouho, dokud by se op\u011bt neusm\u00edval.<\/div>\n
Nyn\u00ed v\u0161ak nemohl. Jeho nitrem se jako nep\u0159\u00edjemn\u00e1 n\u00e1kaza rozl\u00e9haly v\u00fd\u010ditky sv\u011bdom\u00ed a strach, \u017ee m\u011bla nakonec skute\u010dn\u011b pravdu. Vzpom\u00ednka na jej\u00ed slova zp\u016fsobila, \u017ee se rozt\u0159\u00e1sl a b\u00e1l se toho, co m\u011blo je\u0161t\u011b p\u0159ij\u00edt.<\/p>\n

„To kv\u016fli tomuhle, jsi promrhal svou \u017eivotn\u00ed \u0161anci?! Opravdu jsi ochoten kv\u016fli jeho hloup\u00e9 nehod\u011b p\u0159ij\u00edt o pr\u00e1ci ?! L\u00e1sko, t\u00edm, \u017ee se zahazuje\u0161 s t\u011bmihle lidmi, si akor\u00e1t \u0161lape\u0161 po \u0161t\u011bst\u00ed\u2026“<\/p>\n

<\/span><\/em> \u0160lape\u0161 po \u0161t\u011bst\u00ed\u2026<\/div>\n

Mo\u017en\u00e1 se nem\u00fdlila. Mo\u017en\u00e1 se m\u00fdlil on s\u00e1m a svou p\u0159\u00edtomnost\u00ed Tomovi zp\u016fsoboval akor\u00e1t pot\u00ed\u017ee. Do chv\u00edle, ne\u017e se poznali, m\u011bl p\u0159eci uspo\u0159\u00e1dan\u00fd \u017eivot, m\u011bl snoubenku, vlastn\u00ed bydlen\u00ed, pr\u00e1ci, kterou miloval a nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele, kter\u00fd na n\u011bj nedal dopustit.<\/div>\n
Ten ne\u0161\u0165astn\u00fd \u00fader m\u00ed\u010dku v\u0161echno zm\u011bnil. Jejich cesty se zk\u0159\u00ed\u017eily, osudy se propletly, srdce se pobl\u00e1znila. I p\u0159esto\u017ee Toma miloval cel\u00fdm sv\u00fdm srdcem, si je\u0161t\u011b dok\u00e1zal p\u0159iznat fakt, \u017ee se n\u00e1sledn\u011b v\u0161echno z\u0159\u00edtilo, jako by byl Tom\u016fv \u017eivot pouh\u00fdm dome\u010dkem z karet.<\/p>\n

„Bille.“<\/p>\n

Donutil se zvednout hlavu, do o\u010d\u00ed mu v\u0161ak pohl\u00e9dnout nedok\u00e1zal. B\u00e1zliv\u011b se kousal do rtu a sledoval st\u00edn stromu, kter\u00fd zase o v\u0161echno p\u0159ipravil jeho. Na dlani uc\u00edtil letm\u00fd dotek, vz\u00e1p\u011bt\u00ed se jeho t\u0159esouc\u00ed se prsty ocitly v zajet\u00ed Tomov\u00fdch dlan\u00ed. Vzal jeho tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a p\u0159itiskl ji proti t\u00e9 sv\u00e9.<\/p>\n

„V\u00edm, na co mysl\u00ed\u0161,“ jejich rty se o sebe p\u0159i ka\u017ed\u00e9m slovu zlehka ot\u0159ely. Bill c\u00edtil na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i chlad, poch\u00e1zej\u00edc\u00ed z Tomov\u00fdch slz. Neodv\u00e1\u017eil se promluvit. Byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 paralyzov\u00e1n jeho bl\u00edzkost\u00ed.<\/div>\n

„Je to hloupost\u2026 a ty to v\u00ed\u0161,“ i p\u0159esto, \u017ee se c\u00edtil slab\u00fd jako nikdy p\u0159edt\u00edm, a d\u00edky sv\u00e9mu nejlep\u0161\u00edmu p\u0159\u00edteli se stal ze dne na den bezdomovcem, byl je\u0161t\u011b dostate\u010dn\u011b siln\u00fd na to, aby zahnal Billovy o\u0161kliv\u00e9 my\u0161lenky.<\/div>\n
Byl ochoten vydr\u017eet v\u0161echno. Vydr\u017eet, ob\u011btovat, ztratit. U\u017e mu nez\u00e1le\u017eelo na ni\u010dem. Nic pro n\u011bj nebylo natolik d\u016fle\u017eit\u00e9 jako Billova bl\u00edzkost a v\u011bdom\u00ed, \u017ee jsou spolu a nic na sv\u011bt\u011b je nem\u016f\u017ee rozd\u011blit.<\/div>\n
„Miluji t\u011b,“ \u0161eptl proti Billov\u00fdm pootev\u0159en\u00fdm rt\u016fm. Ukazov\u00e1\u010dkem projel jejich prokrvenou linii a vzpomn\u011bl si na v\u00edno, kter\u00e9 mu je tolik p\u0159ipom\u00ednalo.<\/p>\n

Stejn\u011b opojn\u00e9, sladk\u00e9 a \u017e\u00e1douc\u00ed.<\/p>\n

Pohnul rty dop\u0159edu a zachytil jimi Bill\u016fv spodn\u00ed. Pomal\u00fdm, p\u0159\u00edmo l\u00edn\u00fdm tempem jej polaskal jazykem a op\u011bt jej sev\u0159el sv\u00fdmi rty, v\u011bnuj\u00edc Billovi m\u011bkk\u00fd, nevinn\u00fd polibek. Jemn\u00e9 spojen\u00ed jejich rt\u016f donutilo Billa zahodit v\u0161echno za hlavu a u\u017e\u00edvat si p\u0159\u00edtomnost sv\u00e9ho narozeninov\u00e9ho p\u0159ekvapen\u00ed. Opatrn\u011b pokl\u00e1dal dlan\u011b kolem Tomova krku, nep\u0159est\u00e1vaj\u00edc v l\u00e1skypln\u00e9m l\u00edb\u00e1n\u00ed. Sta\u010dil jedin\u00fd polibek, aby na v\u0161e kolem nich zapomn\u011bl.<\/div>\n

Procitl teprve ve chv\u00edli, kdy na tv\u00e1\u0159i uc\u00edtil jemn\u00e9 pohlazen\u00ed a jeho smysl\u016fm neunikla kouzeln\u00e1 v\u016fn\u011b. Otev\u0159el o\u010di a p\u0159ekvapen\u011b pohl\u00e9dl na Toma, kter\u00fd jej jednou dlan\u00ed dr\u017eel kolem bok\u016f, zat\u00edmco v t\u00e9 druh\u00e9 sv\u00edral drobn\u00fd, rozkvetl\u00fd kv\u00edtek a hladil j\u00edm Billa po tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n

„V\u0161echno nejlep\u0161\u00ed k narozenin\u00e1m,“ stihl vyslovit je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e Bill v\u016fbec otev\u0159el rty.<\/div>\n

„Jak jsi v\u011bd\u011bl\u2026 j-j\u00e1,“ zmaten\u011b nakr\u010dil obo\u010d\u00ed a sklonil tv\u00e1\u0159. Nerozum\u011bl, co se to s n\u00edm stalo. U\u017e podruh\u00e9 v ten ve\u010der ztratil nit ve\u0161ker\u00fdch slov a nedok\u00e1zal ud\u011blat v\u00edc, ne\u017e vz\u00edt si nab\u00edzen\u00fd kv\u00edtek a zkoumat jeho strukturu mezi prsty.<\/p>\n

Tom sledoval jeho plachou reakci s drobn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech a nemohl se do\u010dkat chv\u00edle, a\u017e p\u0159ijde na opravdov\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed. Bylo pro n\u011bj t\u011b\u017ek\u00e9 uv\u011b\u0159it, \u017ee Billovi zp\u016fsobil radost mal\u00fdm kv\u00edtkem, zat\u00edmco Mie, by se nezavd\u011b\u010dil ani celou kytic\u00ed t\u011bch nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edch kv\u011bt\u016f. Dodnes si pamatoval jej\u00ed reakci, kdy\u017e j\u00ed na prvn\u00edm rande p\u0159inesl podobn\u00fd d\u00e1rek. P\u0159ijala jej, ale kdy\u017e se lou\u010dili, vr\u00e1tila mu jej se slovy, \u017ee by bylo lep\u0161\u00ed, kdyby si je vzal, proto\u017ee by se o n\u011b stejn\u011b nedok\u00e1zala postarat.<\/div>\n

Pro\u010d to nevid\u011bl u\u017e d\u0159\u00edv?!<\/div>\n
Pro\u010d si neuv\u011bdomil, jak moc se li\u0161\u00ed a \u017ee jej jist\u011b n\u011bkde \u010dek\u00e1 n\u011bkdo lep\u0161\u00ed?!<\/p>\n

Ten n\u011bkdo st\u00e1l pr\u00e1v\u011b kousek od n\u011bj, z\u00e1\u0159il jako odrazy slune\u010dn\u00edch paprsk\u016f na tmav\u00e9 mo\u0159sk\u00e9 hladin\u011b a u\u017e snad po st\u00e9 mu d\u011bkoval.<\/div>\n

„Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, jak m\u011b oba dostali. Tv\u00e1\u0159ili se, \u017ee ne\u010dekaj\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e9 hosty, a p\u0159itom celou dobu v\u011bd\u011bli, \u017ee p\u0159ijde\u0161,“ vesele vrt\u011bl hlavou a pusinkoval Toma po cel\u00e9 tv\u00e1\u0159i. „Je kr\u00e1sn\u00fd,“ p\u00edpl.<\/div>\n
<\/div>\n
P\u0159ilo\u017eil si jej ke tv\u00e1\u0159i a je\u0161t\u011b jednou k n\u011bmu p\u0159ivon\u011bl. Bylo to v\u016fbec poprv\u00e9, kdy dostal d\u00e1rek od n\u011bkoho jin\u00e9ho, ne\u017e od \u010dlen\u016f rodiny. Pamatoval si na d\u00e1rky od Simone, kter\u00fdmi se mu v\u017edy sna\u017eila ud\u011blat radost. D\u00e1rky od jeho babi\u010dky byly vkusn\u00e9 a prosp\u011b\u0161n\u00e9, zat\u00edmco d\u00e1rky od Filipa si obl\u00edbil nejv\u00edce, proto\u017ee nikdy nev\u011bd\u011bl, co od n\u011bj \u010dekat.<\/div>\n
Tenhle d\u00e1rek v\u0161ak nebyl jako ostatn\u00ed.<\/div>\n
Vytv\u00e1\u0159el speci\u00e1ln\u00ed kategorii, kter\u00e9 se nemohl nikdo rovnat.<\/div>\n
Byl od Toma.<\/div>\n
Od jeho prvn\u00ed a byl si jist\u00fd, \u017ee i jedin\u00e9 l\u00e1sky.<\/p>\n

„Dal bych ti mnohem v\u00edc,“ hlas se mu zasekl a on nedok\u00e1zal pokra\u010dovat d\u00e1l. Proto se jenom pousm\u00e1l a op\u011btoval Bill\u016fv dlouh\u00fd polibek.<\/div>\n

„Nechci, aby ses tr\u00e1pil. Nen\u00ed pravda, \u017ee nem\u00e1\u0161 kam j\u00edt. Jak jsem \u0159ekl, tady jsi doma,“ kone\u010dky prst\u016f jej pohladil po tv\u00e1\u0159i a op\u011bt jej m\u011bkce pol\u00edbil.<\/div>\n
Tom vd\u011b\u010dn\u011b p\u0159ik\u00fdvl, ukryl dlan\u011b ve velik\u00fdch kaps\u00e1ch a chv\u00edli se v nich p\u0159ehraboval. Jakmile nalezl to, co hledal, pohl\u00e9dl na Billa, kter\u00fd sice ni\u010demu nerozum\u011bl, ale trp\u011bliv\u011b vy\u010dk\u00e1val, co se bude d\u00edt.<\/div>\n
„Mohli by Sylvie s Filipem pohl\u00eddat Julii, dokud se nevr\u00e1t\u00edme?“<\/div>\n
Bill p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed rychle odpov\u011bd\u011bl. Ho\u0159el nepoznanou touhou a vzru\u0161en\u00edm.<\/div>\n
„Jist\u011b\u017ee ji pohl\u00eddaj\u00ed. Ale dokud se nevr\u00e1t\u00edme odkud?“ jeho t\u011blem se rozl\u00e9hala zdrav\u00e1 zv\u011bdavost. Ut\u00e1p\u011bl se v Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch, t\u00e1pal po odpov\u011bdi, kter\u00e1 nep\u0159ich\u00e1zela.<\/div>\n
„Podej mi ruku,“ \u0161eptl do ticha podzimn\u00edho ve\u010dera, a kdy\u017e jej Bill poslechl a nat\u00e1hl k n\u011bmu bled\u00e9 z\u00e1p\u011bst\u00ed, vlo\u017eil mu do dlan\u011b star\u00fd kl\u00ed\u010d.<\/div>\n
„Kl\u00ed\u010d? K \u010demu?“<\/div>\n
„Ke tv\u00e9mu \u0161t\u011bst\u00ed\u2026“<\/p>\n

Socha\u0159 st\u00e1l u sv\u00e9ho nedokon\u010den\u00e9ho d\u00edla a nedok\u00e1zal odtrhnout pohled od dokonal\u00fdch lini\u00ed tv\u00e1\u0159e bytosti, k dokon\u010den\u00ed kter\u00e9 zb\u00fdvalo jen mali\u010dko.<\/span><\/em><\/div>\n

Pousm\u00e1l se, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee ji\u017e brzy bude jeho d\u00edlo dokon\u00e1no. Dokonce je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e s\u00e1m p\u0159edpokl\u00e1dal.<\/em><\/div>\n
Zb\u00fdvalo u\u017e jenom p\u00e1r posledn\u00edch \u00fader\u016f k dokon\u010den\u00ed druh\u00e9ho k\u0159\u00eddla a ob\u017eivl\u00fd and\u011bl mohl zvednout svou tv\u00e1\u0159 k nebes\u016fm a rozl\u00e9tnout se po obloze, nav\u017edy pout\u00e1n k zemi t\u00edm nejsiln\u011bj\u0161\u00edm poutem.<\/em><\/div>\n
L\u00e1skou ke sv\u00e9mu stvo\u0159iteli.<\/em><\/div>\n
L\u00e1skou k \u010dlov\u011bku, kter\u00fd mu vdechl \u017eivot.<\/em><\/div>\n
L\u00e1skou k Tomovi\u2026<\/em><\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Sylvie na kr\u00e1tkou chv\u00edli odvr\u00e1tila zrak. Bled\u00e1 z\u00e1clonka j\u00ed proklouzla mezi prsty, jak sklonila hlavu a n\u011bkolikr\u00e1t pol\u00edbila Julii do tmav\u00fdch, st\u0159apat\u00fdch vl\u00e1sk\u016f. Nedok\u00e1zala se na n\u011b ji\u017e d\u00e9le d\u00edvat. I p\u0159esto, \u017ee byl na n\u011b skute\u010dn\u011b kr\u00e1sn\u00fd pohled, zp\u016fsobil<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[528],"tags":[],"class_list":["post-5399","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-julie"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5399","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5399"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5399\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5399"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5399"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5399"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}