{"id":5406,"date":"2013-01-21T18:00:00","date_gmt":"2013-01-21T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5390"},"modified":"2013-01-21T18:00:00","modified_gmt":"2013-01-21T17:00:00","slug":"jeden-moment-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/01\/21\/jeden-moment-14\/","title":{"rendered":"Jeden moment? 14."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: GossipGirl<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Lond\u00fdn je p\u0159iv\u00edtal obrovskou kopnou, kter\u00e1 byla v\u011bt\u0161\u00ed ne\u017e cokoli, co Tom kdy ve skute\u010dnosti vid\u011bl. Jasn\u011b, sledoval v\u0161echna videa, kter\u00e1 se na internetu z t\u011bchhle akc\u00ed mno\u017eila, ale nikdy ten skok\u00e1nek nevypadal takhle vra\u017eedn\u011b. Vlastn\u011b vypadal docela mal\u00fd.<\/div>\n
Kay vedle n\u011bj vystoupil z auta a vydechnul.<\/div>\n
„No kurva. Tome\u2026 ned\u011blej blbosti.“<\/div>\n
„Pr\u00e1v\u011b m\u011b p\u0159e\u0161la chu\u0165,“ zamumlal Tom a jal se vyt\u00e1hnout z auta ly\u017ee. Ta\u0161ky u\u017e m\u011bli na hotelu, kter\u00fd tu byl pro z\u00e1vodn\u00edky a doprovod. „Tr\u00e9ninky u\u017e za\u010daly?“<\/div>\n
„Jop\u2026 a ty kluci nevypadaj\u00ed, \u017ee by si d\u011blali srandu.“<\/p>\n

Tom se oto\u010dil zp\u00e1tky k doskoku, zrovna kdy\u017e se nad n\u00edm vzn\u00e1\u0161el kluk v z\u00e1\u0159iv\u011b oran\u017eov\u00e9 bund\u011b a modr\u00fdch kalhot\u00e1ch, kter\u00fd rotoval neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 oto\u010dky. A sv\u011bte div se, dopadl na nohy.<\/div>\n

„Jdeme se zapsat,“ zavelel, m\u00edsto aby p\u0159em\u00fd\u0161lel, co tu vlastn\u011b d\u011bl\u00e1. Nikoho tu neznal, a proto doufal, \u017ee se Andreas i p\u0159es ten rozpor s Kayem objev\u00ed co nejd\u0159\u00edv. Aspo\u0148 by to byla jedna zn\u00e1m\u00e1 tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Ty se jde\u0161 zapsat,“ op\u00e1\u010dil Kay a popadl Tomovu helmu a h\u016flky. „J\u00e1 jsem nosi\u010d.“<\/div>\n
„Ne, ty si psychick\u00e1 podpora. A taky bodyguard, a\u017e budu zdrhat, tak m\u011b zastav\u00ed\u0161.“ Tom se rozhodl do Kayova rozhodnut\u00ed nezasahovat. Ch\u00e1pal, co je to strach. A se strachem v z\u00e1dech se \u0161patn\u011b sk\u00e1\u010de. U\u017e tak mohl b\u00fdt vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee jel aspo\u0148 s n\u00edm.<\/div>\n
Kay se rozesm\u00e1l. „Ale pros\u00edm t\u011b\u2026 Andreas by t\u011b nenamo\u010dil do n\u011b\u010deho, kde by ses mohl zab\u00edt.“<\/div>\n
Tom se zarazil. To byla Kayova prvn\u00ed zm\u00ednka o Andreasovi od jeho n\u00e1v\u0161t\u011bvy v Berl\u00edn\u011b. Rozhodl se to nerozpitv\u00e1vat. „Tohle si s n\u00edm je\u0161t\u011b vy\u0159\u00edd\u00edm.“<\/p>\n

Odbilo poledne. Tom m\u011bl za sebou asi p\u011bt tr\u00e9ninkov\u00fdch skok\u016f, z toho jednou slet\u011bl. Ale nic hrozn\u00e9ho. Sp\u00ed\u0161 se ob\u00e1val, \u017ee v porovn\u00e1n\u00ed s konkurenc\u00ed bude vypadat jako vidl\u00e1k. A nav\u00edc, Andreas tu m\u011bl b\u00fdt u\u017e p\u0159ed hodinou. Nen\u00e1padn\u011b nasm\u011broval Kaye ke st\u00e1nku s ob\u010derstven\u00edm, kter\u00fd byl ‚shodou okolnost\u00ed‘ bl\u00edzko zvuka\u0159ova pultu. Jen\u017ee Andreas se neobjevoval. Kdy\u017e nedorazil ani do jedn\u00fd, Tom se zvednul, \u017ee si to p\u016fjde je\u0161t\u011b p\u00e1rkr\u00e1t zkusit. Sloppestyle, neboli cel\u00e1 dr\u00e1ha p\u0159ek\u00e1\u017eek, a p\u0159edve\u010f se – ho bavil v\u00edc, ne\u017e tenhle jeden skok\u2026 ale cht\u011bl to odjet. Pokud chce b\u00fdt dobr\u00fdm freeskierem, bude muset p\u0159ekousnout nejen big-airy, ale i super-pipes – ob\u0159\u00ed u-rampy.<\/div>\n

\n
\n

Andreasova n\u00e1hl\u00e1 nep\u0159\u00edtomnost ho rozhodila v\u00edc, ne\u017e si byl s\u00e1m ochoten p\u0159iznat. Kaye sice vid\u011bl dole, ale blon\u010fat\u00e1 hlava zakryt\u00e1 \u0161edou helmou nikde v bl\u00edzkosti nebyla. Ze t\u0159\u00ed pokus\u016f se nepovedly dva a za\u010d\u00ednalo ho bolet z\u00e1p\u011bst\u00ed, na kter\u00e9 spadl. Proto se usadil na lavi\u010dku vedle Kaye, sundal si helmu a bezmocn\u011b zakroutil hlavou.<\/p><\/div>\n

„Je to moc vysok\u00fd. Tohle fakt ned\u00e1v\u00e1m.“<\/div>\n
„Je to jen skok. Prost\u011b tam narve\u0161 o dv\u011b rotace v\u00edc, a jinak beze zm\u011bny, ne?“<\/div>\n
„No jasn\u011b. To tak.“<\/div>\n
Kay se pousm\u00e1l. „Tak prvn\u00ed pokus o uklidn\u011bn\u00ed nervn\u00edho Kaulitze se nepovedl\u2026 dej mi minutku, vymysl\u00edm n\u011bco jin\u00fdho.“<\/p>\n

Druh\u00fd den, \u010dtvrt\u00fd prosinec, se uk\u00e1zal jako slune\u010dn\u00fd, a t\u00edm p\u00e1dem jako d\u011blan\u00fd pro zah\u00e1jen\u00ed kvalifikace. Jen\u017ee Andreas st\u00e1le nikde. Tom mu poslal smsku u\u017e v\u010dera ve\u010der, ale nedo\u010dkal se odpov\u011bdi. Poslal druhou r\u00e1no, se stejn\u00fdm v\u00fdsledkem. Tohle u\u017e nebylo norm\u00e1ln\u00ed. Zavolal mu. Nic, nedostupn\u00fd.<\/div>\n

„What the fuck\u2026?“ zaje\u010del naprosto proti sv\u00e9mu oby\u010dejn\u00e9mu p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed a hodil telefon zp\u00e1tky do kapsy.<\/div>\n
Kay zvednul hlavu. „Jo, je to divn\u00fd. Zkou\u0161el’s mu volat?“<\/div>\n
Tom byl tak vyveden\u00fd z m\u00edry, \u017ee ho Kayovo prohl\u00e1\u0161en\u00ed ani nep\u0159ekvapilo.<\/div>\n
„Jo, nedostupnej.“ Jeho frustrace jen stoupala, kdy\u017e si obouval ly\u017ee a nech\u00e1val se vyvl\u00e9ct nahoru na plo\u0161inu. Ta v\u00fd\u0161ka ho po\u0159\u00e1d ni\u010dila. A lidi se\u0159azen\u00ed u skok\u00e1nku taky. V\u011bd\u011bl, \u017ee na fin\u00e1le se jich sejde tak p\u011btkr\u00e1t tolik a sna\u017eil se na to nemyslet. Klepaly se mu ruce. Nerv\u00f3zn\u011b podup\u00e1val p\u0159ed br\u00e1nou, kdy\u017e uvid\u011bl kone\u010dn\u011b jednu tv\u00e1\u0159, kterou mohl p\u0159i tro\u0161e p\u0159edstavivosti pova\u017eovat za zn\u00e1mou. Norm\u00e1ln\u011b by to neud\u011blal. Nem\u011bl ve zvyku mluvit jako prvn\u00ed, s ciz\u00edmi u\u017e v\u016fbec ne. Ale vzhledem ke skute\u010dnosti, \u017ee stoj\u00ed na ramp\u011b k obrovsk\u00e9mu skoku a kolem sebe vid\u00ed nejednu celosv\u011btov\u011b zn\u00e1mou tv\u00e1\u0159, by se jeho situace dala ozna\u010dit jakkoli, jen ne za norm\u00e1ln\u00ed.<\/p>\n

„Hey, Kenworthy\u2026“ pozdravil nedaleko stoj\u00edc\u00edho kluka a m\u00e1lem si prokousnul jazyk. Co kdy\u017e ho nepozn\u00e1? No, j\u00e1 jsem ten z Austrian Open, jak se vyfl\u00e1kal, pak byl nervn\u00ed a pak skon\u010dil druhej. U\u017e v\u00ed\u0161?<\/em><\/div>\n

Jen\u017ee nakr\u00e1tko ost\u0159\u00edhan\u00fd blon\u010f\u00e1k smazal v\u0161echny jeho obavy, kdy\u017e se usm\u00e1l.<\/div>\n
„Ale, Kaulitz. No to je pocta. Co ty tady?“<\/div>\n
„P\u0159i\u0161el jsem, vid\u011bl jsem a chyst\u00e1m se odej\u00edt, proto\u017ee tohle,“ uk\u00e1zal mezi \u0159e\u010d\u00ed na skok\u00e1nek, „je hol\u00fd \u0161\u00edlenstv\u00ed.“<\/div>\n
Gus Kenworthy, p\u0159ed p\u0159\u00edchodem Andrease jeho vzor, se rozesm\u00e1l naplno.<\/div>\n
„Zvykne\u0161 si.“<\/div>\n
Tom se zatv\u00e1\u0159il pochybova\u010dn\u011b.<\/div>\n
„Hele, nev\u00ed\u0161, kde je Andreas? M\u011bl se tu uk\u00e1zat, ale zat\u00edm to nevypad\u00e1, \u017ee by dorazil\u2026“<\/div>\n
Kenworthy se zarazil a promnul si \u010delo.<\/div>\n
„Ty to nev\u00ed\u0161? Je v nemocnici, nebo touhle dobou mo\u017en\u00e1 u\u017e doma. Spadl na Big Airu v Kitzb\u00fcelu, ve fin\u00e1le.“<\/p>\n

Tom z\u00edral. Ne, nez\u00edral. Nemohl ani to. P\u011btkr\u00e1t si v hlav\u011b p\u0159elo\u017eil tu v\u011btu, kterou pr\u00e1v\u011b sly\u0161el v angli\u010dtin\u011b, do n\u011bm\u010diny. Ale po\u0159\u00e1d mu vych\u00e1zela jen jedna informace a t\u00e9 se zdr\u00e1hal uv\u011b\u0159it. „V-v nemocnici? Kdy?“ vykoktal.<\/div>\n

Blon\u010f\u00e1k k\u00fdvnul. „P\u00e1r dn\u00ed, m\u011bli jet hned po tom contestu sem. Prej se probral a\u017e ve vrtuln\u00edku. J\u00e1 jsem ho nevid\u011bl, \u0159\u00edkali mi to a\u017e kluci ze Skibienu\u2026“ pokr\u010dil omluvn\u011b rameny. Podle vr\u00e1sky, kter\u00e1 se mu vytvo\u0159ila na \u010dele, Tom jasn\u011b vid\u011bl, \u017ee si d\u011bl\u00e1 taky starosti. A \u017ee by okam\u017eit\u011b jel do Norska, kdyby tu nemusel kv\u016fli sponzor\u016fm z\u016fstat.<\/div>\n
Rozhodnul okam\u017eit\u011b. Mo\u017en\u00e1 to bylo un\u00e1hlen\u00e9 a pln\u00e9 emoc\u00ed, ale ne\u0161lo to jinak. M\u011bl u Andrease dluh, kter\u00fd bude muset hodn\u011b rychle smazat. A hlavn\u011b ho mus\u00ed vid\u011bt, hned!<\/div>\n
„Jedu do Norska,“ prohl\u00e1sil rezolutn\u011b. P\u0159ipadalo mu, \u017ee v ni\u010dem je\u0161t\u011b nebyl tak pevn\u011b rozhodnut\u00fd.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161 adresu?“<\/div>\n
Zarazil se. V\u011bd\u011bl oblast, dokonce m\u011bl informaci, \u017ee je to penzion jeho rodi\u010d\u016f\u2026<\/div>\n
Kenworthy mu vrazil do ruky pap\u00edrek, kter\u00fd rychle na\u0161kr\u00e1bal na vlastn\u00ed helm\u011b. „Vy\u0159i\u010f, \u017ee pozdravuju, a\u0165 mi nap\u00ed\u0161e hned, jak si posb\u00edr\u00e1 zase v\u0161echny svoje kosti, a \u0161\u0165astnou cestu.“<\/p>\n

Kay v \u0161oku pootev\u0159el pusu. „A jak je mu te\u010f?“<\/div>\n

„To nev\u011bd\u011bl\u2026 mus\u00edm do Norska\u2026 Kayi\u2026 mus\u00edm se tam dostat!“ Tom za\u010d\u00ednal pomalu propadat panice. K t\u00e9 provinilosti, kterou u\u017e tak c\u00edtil, se p\u0159idal jako buldozer strach. A n\u00e1sobil provinilost.<\/div>\n
Kay ho vzal kolem ramen. „Klid, bude v pohod\u011b. Pojedeme tam, v\u00ed\u0161 adresu?“<\/div>\n
„Pojedeme?“<\/div>\n
Jeho kamar\u00e1d jen zabru\u010del a nasm\u011broval ho k autu. „Co m\u00e1m s tebou d\u011blat\u2026“ Vlastn\u011b cht\u011bl Toma vyprovodit na leti\u0161ti k turniket\u016fm a vr\u00e1tit se zp\u00e1tky do sv\u00e9ho bytu. Ob\u00e1val se toti\u017e, jak se k n\u011bmu Andreas postav\u00ed. P\u0159ed Tomem se c\u00edtil trapn\u011b a zraniteln\u011b. P\u00e1lilo ho, co \u0159ekl. Co Tom sly\u0161el. Neum\u011bl se s t\u00edm vypo\u0159\u00e1dat. Proto rad\u011bji usednul za volant s t\u00edm, \u017ee \u010d\u00e1st pen\u011bz od jeho rodi\u010d\u016f padne na tuhle dlouhou cestu, ne\u017e aby sed\u011bl tady, koukal na profesion\u00e1ln\u00ed ly\u017ea\u0159e a t\u00fdral se minulosti.<\/p>\n

Na pevninu se tunelem p\u0159epravili rychle. Kay si nezapomn\u011bl oddechnout, kdy\u017e vjel zp\u00e1tky na pravou stranu silnice. Jakmile se dostali na prvn\u00ed benz\u00ednku s internetem, vyt\u00e1hnul Kay po\u010d\u00edta\u010d a jal se hledat n\u011bjakou letenku. Soudil, \u017ee z tak velk\u00e9ho leti\u0161t\u011b nebude probl\u00e9m jednu, n\u011bjakou posledn\u00ed sehnat. Taky \u017ee nebyl. A vzhledem k brzk\u00e9 dob\u011b odletu a posledn\u00edm t\u0159em zb\u00fdvaj\u00edc\u00edm m\u00edst\u016fm byla i docela levn\u00e1. Vzhl\u00e9dnul od obrazovky, aby obezn\u00e1mil Toma, ale ten mu koukal p\u0159es rameno. A kdy\u017e vid\u011bl \u010d\u00edslo jedna v objedn\u00e1vce, zatv\u00e1\u0159il se tak ubl\u00ed\u017een\u011b\u2026 Kay za\u010dal t\u00e1t. A do deseti minut m\u011bli u\u017e letenku zablokovanou oba.<\/p>\n

Odl\u00e9tali za necel\u00e9 dva dny. Tom se doloudal do pr\u00e1ce, mobil neust\u00e1le v ruce, kdyby n\u00e1hodou p\u0159i\u0161la odpov\u011b\u010f. Pochybnosti v n\u011bm hlodaly\u2026 jak se to stalo? Andreas nepadal. Nikdy. Ne v\u00e1\u017en\u011b. Na AFO’s\u2026<\/div>\n

J\u00e1 nechci vid\u011bt, jak t\u011b jednoho slune\u010dn\u00fdho dne odv\u00e1\u017e\u00ed \u010dervenej vrtuln\u00edk.<\/em> Pamatoval si tu v\u011btu jako nic. Snad krom\u011b\u2026 prost\u011b si ji vybavoval tak z\u0159eteln\u011b, jak to jen \u0161lo. Tenkr\u00e1t to bral na lehkou v\u00e1hu, nikdy nem\u011bl v\u00e1\u017en\u00fd \u00faraz. Ani se ho nemohl b\u00e1t, to by se nikam nedostal. V\u0161echny freeskiery spojovalo jedno p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed. \u017de jim se nic st\u00e1t nem\u016f\u017ee.<\/p>\n

Bill st\u00e1l za barem a m\u011b\u0159il si ho ned\u016fv\u011b\u0159iv\u00fdm pohledem.<\/div>\n

„Ahoj. Co tak brzo? Nezada\u0159ilo se?“<\/div>\n
Trhnul ramenem a sednul si na jednu z barov\u00fdch \u017eidli\u010dek. „Nejel jsem ani kvalifikaci. Andreas\u2026 zranil se v Rakousku.“<\/div>\n
„Let\u00ed\u0161 do Norska?“<\/div>\n
Tom p\u0159ekvapen\u011b zvedl hlavu, po chvilce k\u00fdvnul. „Mus\u00edm, j\u00e1\u2026“<\/div>\n
„Ch\u00e1pu.“<\/div>\n
„Tak\u017ee rande p\u0159elo\u017eeno?“<\/div>\n
„A\u017e se ti to bude hodit\u2026 tak mi napi\u0161, \u010d\u00edslo m\u00e1\u0161. Nem\u016f\u017eu po tob\u011b cht\u00edt, aby ses vyka\u0161lal na kamar\u00e1dy.“ Bill se usm\u00e1l a stisknul Tomovi ruku.<\/div>\n
Tom vd\u011b\u010dn\u011b vydechnul. „A George\u2026“<\/div>\n
„\u0158eknu mu to, stejn\u011b nebude moct nic d\u011blat.“<\/div>\n
„D\u00edky\u2026 v\u00e1\u017en\u011b\u2026 nem\u00e1m n\u00e1ladu\u2026“<\/div>\n
Bill ho p\u0159eru\u0161il p\u0159itisknut\u00edm ukazov\u00e1\u010dku na rty. „Pozdravuj ho a a\u0165 se uzdrav\u00ed. N\u011bkoho, jako je on, by byla \u0161koda.“<\/div>\n
Tom musel zamrkat, aby mu nezvlhly o\u010di. M\u00edsto slov se naklonil, jemn\u011b chytil Billa za krkem a zahalil je oba do v\u00edru polibku. Nev\u011bd\u011bl, jak jinak vyj\u00e1d\u0159it tu smr\u0161\u0165 v\u0161eho, co mu \u0159\u00e1dila v \u00fatrob\u00e1ch jako hurik\u00e1n.<\/div>\n
Bill se pousm\u00e1l, kdy\u017e se na p\u00e1r centimetr\u016f odt\u00e1hnul.<\/p>\n

„Pr\u00e1v\u011b jsi za\u010dal hodn\u011b zaj\u00edmat moj\u00ed babi\u010dku.“<\/p>\n

autor: GossipGirl<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: GossipGirl Lond\u00fdn je p\u0159iv\u00edtal obrovskou kopnou, kter\u00e1 byla v\u011bt\u0161\u00ed ne\u017e cokoli, co Tom kdy ve skute\u010dnosti vid\u011bl. Jasn\u011b, sledoval v\u0161echna videa, kter\u00e1 se na internetu z t\u011bchhle akc\u00ed mno\u017eila, ale nikdy ten skok\u00e1nek nevypadal takhle vra\u017eedn\u011b. Vlastn\u011b vypadal docela mal\u00fd. Kay<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[530],"tags":[],"class_list":["post-5406","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-jeden-moment"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5406","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5406"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5406\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5406"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5406"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5406"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}