{"id":5409,"date":"2013-01-20T18:00:00","date_gmt":"2013-01-20T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5393"},"modified":"2013-01-20T18:00:00","modified_gmt":"2013-01-20T17:00:00","slug":"lachrymose-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/01\/20\/lachrymose-14\/","title":{"rendered":"Lachrymose 14."},"content":{"rendered":"<div><\/div>\n<div><a name=\"14\"><\/a><strong>autor: Raiju<\/strong><\/div>\n<div><strong><br \/><\/strong><\/div>\n<div><strong> <\/strong><\/div>\n<div><strong> <\/strong><\/div>\n<div style=\"text-align:center\"><strong><img loading=\"lazy\" decoding=\"async\" width=\"600\" height=\"300\" src=\"http:\/\/twincestblog.cz\/wp-content\/uploads\/c0ae373ac4_89583049_o2.jpg\" alt=\"\" \/><br \/><\/strong><\/div>\n<div><strong> <\/strong><\/div>\n<div><strong> <\/strong><\/div>\n<div><strong><br \/><\/strong><\/div>\n<div style=\"text-align:justify\"><strong>23. srpna 6:17<\/p>\n<p><\/strong> Ten k\u0159ik zran\u011bn\u00fdch a um\u00edraj\u00edc\u00edch byl pry\u010d. T\u011b\u017ek\u00e9, s\u00edpav\u00e9 a zrychlen\u00fd d\u00fdch\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 se tak dlouho oz\u00fdvalo nad n\u00edm, bylo pry\u010d. Prsty, kter\u00e9 si pamatoval, \u017ee m\u011bl propleten\u00e9 s jin\u00fdmi, siln\u011bj\u0161\u00edmi, je\u017e se ho dot\u00fdkaly na boc\u00edch, te\u010f le\u017eely vedle n\u011bj a obklopeny teplem. Poslouchal, co nejl\u00e9pe mohl. Tich\u00e9 kroky, tlumen\u00e9 konverzace, \u0161ust\u011bn\u00ed pap\u00edr\u016f. Vedle n\u011bj bylo hlasit\u00e9 rytmick\u00e9 p\u00edp\u00e1n\u00ed, ale bud\u00edk to nebyl. M\u011bl dojem, \u017ee vedle sebe sly\u0161\u00ed tich\u00e9 kap\u00e1n\u00ed &#8211; kap\u2026 kap.<\/div>\n<div style=\"text-align:justify\">I kdy\u017e nem\u011bl s\u00edlu na to, aby otev\u0159el o\u010di, Bill sly\u0161el a c\u00edtil v\u0161echno kolem sebe: tupou bolest na h\u0159betu ruky, pnut\u00ed nedaleko od n\u00ed, jako by mu n\u011bco bylo strk\u00e1no do \u017eil. V duchu se kontroloval, sna\u017eil se identifikovat ka\u017ed\u00fd pocit.<\/div>\n<div style=\"text-align:justify\">V boku c\u00edtil tup\u00e9 p\u00e1len\u00ed, stejn\u011b jako kdy\u017e si tam nech\u00e1val d\u011blat tetov\u00e1n\u00ed, ale o tolik teplej\u0161\u00ed. Bolelo ho b\u0159icho a c\u00edtil se v k\u0159e\u010di, nohy se cht\u011bly pohnout, ale nem\u011bl na to je\u0161t\u011b s\u00edlu. Sna\u017eil se pohnout nohou, o kter\u00e9 si pamatoval, \u017ee ji nemohl c\u00edtit, zvedl ji o milimetr nad postel, ne\u017e zase klesla, to bude pro te\u010f sta\u010dit.<\/p>\n<p><em>Jsem na\u017eivu.<\/em> Poslouchal sv\u00e9 vlastn\u00ed d\u00fdch\u00e1n\u00ed, pomal\u00e9 a st\u00e1l\u00e9, jako by je\u0161t\u011b spal, c\u00edtil se za n\u011b tak vd\u011b\u010dn\u00fd, tak ohromen\u00fd z\u00e1zraky v jejich podob\u011b. D\u011blal to poka\u017ed\u00e9, cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot, u\u017e od d\u011btstv\u00ed, a stejn\u011b mu to p\u0159i\u0161lo jako z\u00e1zrak. Pro jednou to nebral jako samoz\u0159ejmost, byl za to vd\u011b\u010dn\u00fd. <em>Zvl\u00e1dl jsem to. Jsem na\u017eivu.<\/p>\n<p><\/em> Kone\u010dky neht\u016f se dotkl povrchu pod sebou, jen lehce p\u0159ejel po vln\u011bn\u00e9 l\u00e1tce. Mohl se h\u00fdbat, c\u00edtil. Slovy nedok\u00e1zala popsat, jak vd\u011b\u010dn\u00fd byl za pocit, \u017ee tu jen le\u017e\u00ed, v\u0161echno absorbuje. Posledn\u00ed v\u011bc, na ni\u017e si pamatoval, byla Georgova ruka opou\u0161t\u011bj\u00edc\u00ed tu jeho, a na my\u0161lenku, \u017ee u\u017e nikdy neuvid\u00ed nikoho ze skupiny. My\u0161lenku, \u017ee ty p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9 v\u011bci, co Tomovi \u0159ekl, budou jeho posledn\u00ed slova, \u017ee u\u017e se nikdy nebude moct omluvit, nikdy u\u017e sv\u00e9ho bratra nebude moct dr\u017eet a \u0159\u00edct mu, co pro n\u011bj znamen\u00e1. Necht\u011bl tam um\u0159\u00edt, ale jeho t\u011blo to vzd\u00e1valo.<\/div>\n<hr \/>\n<div style=\"text-align:justify\">\n<p><em>&#8222;V tomhle stavu si mysl\u00edm, \u017ee by do hodiny zem\u0159el.<\/em>&#8220; Pamatoval, jak to n\u011bkdo po cest\u011b \u0159\u00edkal. Nemohl si vzpomenout, kdy p\u0159esn\u011b, ale dalo mu to ten nejh\u0159ejiv\u011bj\u0161\u00ed pocit, co kdy m\u011bl. P\u0159\u00edjemn\u00fd, uklid\u0148uj\u00edc\u00ed. \u0160lo z toho horko, ten pocit byl leh\u010d\u00ed ne\u017e vzduch, v\u0161echna jeho bolest jako by mizela. Z\u010distajasna ten klidn\u00fd pocit p\u0159ed\u010dil v\u0161echnu bolest. P\u00e1len\u00ed, krut\u00fd chlad a nesnesitelnou bolest, kter\u00e1 p\u0159emohla ka\u017edi\u010dk\u00fd jeho nerv, ka\u017edou bu\u0148ku v jeho t\u011ble a doh\u00e1n\u011bla ho k \u0161\u00edlenstv\u00ed. Vid\u011bl za o\u010dima b\u00edlo a cht\u011bl k\u0159i\u010det, jen aby se dusil prachem, co m\u011bl v krku.<\/div>\n<div style=\"text-align:justify\">Nebyl si jist\u00fd, kdy se to stalo, ale st\u00e1le si vzpom\u00ednal na mal\u00e9 \u00fatr\u017eky, kdy\u017e v\u0161echno, co mohl, bylo jen sly\u0161et a c\u00edtit, stejn\u011b jako te\u010f. Jen te\u010f to ale bylo snesiteln\u00e9. Te\u010f mohl myslet a v klidu fungovat. Ale je\u0161t\u011b nebyl \u010das na to, aby se probudil, ne, to nebude je\u0161t\u011b notnou chv\u00edli. Pot\u0159eboval sp\u00e1t, tak stra\u0161n\u011b moc\u2026<\/p>\n<p><\/div>\n<div style=\"text-align:center\">***<\/div>\n<div style=\"text-align:justify\">\n<p>V\u0161ichni str\u00e1vili tak dlouho vyh\u00fdb\u00e1n\u00edm se ve\u0159ejnosti, \u017ee u\u017e zapomn\u011bli na ochotu ciz\u00edch lid\u00ed. Mezi v\u0161emi t\u011bmi lidmi byli jen oby\u010dejn\u00ed p\u0159e\u017eiv\u0161\u00ed. Nem\u011bli \u017e\u00e1dnou speci\u00e1ln\u00ed zna\u010dku nebo status. Ka\u017ed\u00fd p\u0159e\u017eiv\u0161\u00ed byl norm\u00e1ln\u00ed \u010dlov\u011bk, kter\u00fd o v\u0161echno p\u0159i\u0161el. V\u0161ichni jen cht\u011bli \u017e\u00edt, naj\u00edt ty, kter\u00e9 milovali, pomoci. V\u0161ichni museli d\u011blat v\u0161e pro to, aby na\u0161li d\u016fvod, c\u00edl nebo sm\u011br, kter\u00fdm by se mohli ub\u00edrat a j\u00edt.<\/p><\/div>\n<div style=\"text-align:justify\">Po zoufal\u00e9m popt\u00e1v\u00e1n\u00ed se kolem, Gustav najal dva mlad\u00edky, trochu star\u0161\u00ed ne\u017e byl on s\u00e1m. Tobi, jedin\u00fd, kter\u00fd mohl cokoliv n\u00e9st, musel n\u00e9st Toma \u00fapln\u011b s\u00e1m, nebyl si jist\u00fd, jak dlouho to zvl\u00e1dne, ale byl ochotn\u00fd dostat Toma k jeho bratrovi za ka\u017edou cenu. Ti dva nezn\u00e1m\u00ed byli v\u00edc ne\u017e ochotni pomoci po tom, co vyslechli Gustav\u016fv p\u0159\u00edb\u011bh. Buben\u00edk by jim r\u00e1d zaplatil, ale oni jen cht\u011bli pomoci, bylo jim jedno, co z toho budou m\u00edt.<\/p>\n<p>Ti dva nest\u00e1li daleko od m\u00edsta, kde le\u017eel Tom, pod\u00e1vali ruce Georgovi a Tobimu. Jeden byl \u0161pinav\u00fd blon\u010f\u00e1k s vlasy dozadu sta\u017een\u00fdmi \u010delenkou. Nem\u011bl triko a m\u011bl sv\u011btl\u00e9 potrhan\u00e9 d\u017e\u00edny, tu a tam byly od krve. Ten druh\u00fd m\u011bl vlasy ost\u0159\u00edhan\u00e9 a tmav\u00e9, byl oble\u010den\u00fd tak, jako se d\u0159\u00edve obl\u00e9kal Tom, m\u011bl velk\u00e9 triko a kalhoty pod pasem. Pr\u00fd byli brat\u0159i, ale v\u016fbec tak nevypadali.<\/p>\n<p>&#8222;J\u00e1 jsem Ian,&#8220; pot\u0159\u00e1sl blon\u010f\u00e1k nejd\u0159\u00edv rukou Georgovi, pok\u00fdval na druh\u00e9ho. &#8222;A tohle je Jason. Nebo Jay.&#8220;<\/div>\n<div style=\"text-align:justify\">&#8222;Gustav, Georg- nebo George a Tobi.&#8220; Gustav se za\u0161klebil nad t\u00edm, jak stra\u0161n\u011b siln\u00fd m\u011bl p\u0159\u00edzvuk. P\u0159ipadala si tak mimo.<\/div>\n<div style=\"text-align:justify\">&#8222;Bo\u017ee, v\u0161ichni jste n\u011bjak po\u0161ramocen\u00fd.&#8220; Zamra\u010dil se Jason a pod\u00edval se na Toma, podal mu ruku. &#8222;H\u00e1d\u00e1m, \u017ee ty bude\u0161 Tom?&#8220;<\/div>\n<div style=\"text-align:justify\">Mlad\u00edk p\u0159ik\u00fdvl a zvedl se, pod\u00edval se na dva cizince, pak na sv\u00e9 kolegy ze skupiny. Nel\u00edbilo se mu, \u017ee by ho m\u011bli nosit nebo se k n\u011bmu chovat jako ke kriplovi. &#8222;M\u016f\u017eeme j\u00edt? Jsme p\u0159ipraveni?&#8220; byl netrp\u011bliv\u00fd, st\u00e1le bez Billa a c\u00edtil se od n\u011bj tak moc odpojen\u00fd. Cht\u011bl se tam dostat co nejrychleji, ne tady sed\u011bt a \u010dekat.<\/p>\n<p>&#8222;Vypad\u00e1 lehce\u2026 m\u016f\u017eeme mu ud\u011blat nos\u00edtka a n\u00e9st ho, ne\u017e se dostaneme na poj\u00edzdnou silnici.&#8220; Oto\u010dil se Ian od Toma k v\u00fdchodu ze stanu, odkud <em>st\u00e1le<\/em> nosili dovnit\u0159 dal\u0161\u00ed lidi. &#8222;Jo, alespo\u0148 si pak vezmem n\u011bjak\u00e9 auto. \u0158\u00edkali jste, \u017ee se mus\u00edme dostat do White Memorial, co?&#8220;<\/div>\n<div style=\"text-align:justify\">&#8222;Jo.&#8220;<\/div>\n<div style=\"text-align:justify\">&#8222;Okay, jdeme na to.&#8220; Jasn\u011b modr\u00e9 o\u010di znovu projely stan, zastavily se na bratrovi. &#8222;Hej, Jayi, budu to triko pot\u0159ebovat. Je dost velk\u00fd na to, aby ho uneslo.&#8220;<\/div>\n<div style=\"text-align:justify\">&#8222;Vole!&#8220; za\u00fap\u011bl druh\u00fd mlad\u00edk, postavil se a sundal si triko, kter\u00e9 bylo jen zapr\u00e1\u0161en\u00e9. &#8222;Tady. Ale svoje kalhoty ti ned\u00e1m.&#8220;<\/div>\n<div style=\"text-align:justify\">&#8222;Ne, ne, ty si nech.&#8220; Odfrkl si Ian a pod\u00edval se zp\u00e1tky na Toma. &#8222;Jsme odsud, a tak to tu zn\u00e1me. Ned\u011blej si starosti, k\u00e1mo. Dostaneme t\u011b k tv\u00fdmu br\u00e1chovi.&#8220; Mo\u017en\u00e1 trocha podpory sta\u010dila na to, aby si star\u0161\u00ed z dvoj\u010dat zachoval svou pohodovou tv\u00e1\u0159 a m\u011bl v ka\u017ed\u00e9ho trochu v\u00edc v\u00edry. Ale s n\u011bk\u00fdm tak drah\u00fdm a tak daleko od n\u011bj byla trp\u011blivost z\u0159ejm\u011b to nejlep\u0161\u00ed, o co mohli v\u0161ichni \u017e\u00e1dat.<\/p>\n<p>Nem\u011bli ani pon\u011bt\u00ed o starosti a panice, kter\u00e1 jeho mysl\u00ed proch\u00e1zela ka\u017edou dal\u0161\u00ed minutou. My\u0161lenka, \u017ee ano, mo\u017en\u00e1 to Bill zvl\u00e1dl p\u0159es noc, ale ka\u017edou dal\u0161\u00ed vte\u0159inou m\u016f\u017ee m\u00edt neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 komplikace. Nebo \u017ee se n\u011bco prost\u011b stane. Cokoliv se mohlo st\u00e1t, zat\u00edmco on tam s n\u00edm nebyl a nechr\u00e1nil ho, nemohl d\u00e1t nikomu v\u011bd\u011bt, nebo se o n\u011bj postarat.<\/div>\n<div style=\"text-align:justify\">Navenek vypadal Tom tak klidn\u011b, jen netrp\u011bliv\u011b. Ale uvnit\u0159 byl v\u00edr my\u0161lenek a starost\u00ed, v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 nemohl pochopit a pobrat, a nikdo z t\u011bch kolem n\u011bj, ani kdyby v\u011bd\u011bli, co si mysl\u00ed, by ho nemohli ut\u011b\u0161it nebo uklidnit, ne dokud nebude Bill znovu v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed. Na cel\u00e9m sv\u011bt\u011b byl jen jeden \u010dlov\u011bk, kter\u00fd ho dok\u00e1zal uklidnit, a ten \u010dlov\u011bk le\u017eel v nemocnici na m\u00edle daleko.<\/p>\n<p><strong>autor: Raiju<\/strong><\/div>\n<div><strong>p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n<div><strong>betaread: J. :o)<\/strong><strong><\/p>\n<p><\/strong> <a href=\"http:\/\/fiction.tokiohotelfiction.com\/viewstory.php?sid=14250&amp;index=1\" target=\"_blank\" rel=\"noopener noreferrer\"><strong><span style=\"color:blue\">original<\/span><\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"<p>autor: Raiju 23. srpna 6:17 Ten k\u0159ik zran\u011bn\u00fdch a um\u00edraj\u00edc\u00edch byl pry\u010d. T\u011b\u017ek\u00e9, s\u00edpav\u00e9 a zrychlen\u00fd d\u00fdch\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 se tak dlouho oz\u00fdvalo nad n\u00edm, bylo pry\u010d. Prsty, kter\u00e9 si pamatoval, \u017ee m\u011bl propleten\u00e9 s jin\u00fdmi, siln\u011bj\u0161\u00edmi, je\u017e se ho dot\u00fdkaly na boc\u00edch,<\/p>\n<p class=\"link-more\"><a class=\"myButt \" href=\"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/01\/20\/lachrymose-14\/\">Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[527],"tags":[],"class_list":["post-5409","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lachrymose"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5409","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5409"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5409\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5409"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5409"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5409"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}