{"id":5422,"date":"2013-01-16T17:00:00","date_gmt":"2013-01-16T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5406"},"modified":"2013-01-16T17:00:00","modified_gmt":"2013-01-16T16:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-ii-20","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/01\/16\/zeiten-andern-dich-ii-20\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich II 20."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
Druh\u00fd den, kdy\u017e se kone\u010dn\u011b po pr\u00e1ci dostanu na focen\u00ed, prvn\u00edho, koho potk\u00e1m, je Stefan.
„Patrick nem\u00e1 dneska nejlep\u0161\u00ed n\u00e1ladu. Bacha na n\u011bj,“ upozorn\u00ed m\u011b s \u00fasm\u011bvem.
„To se budeme dopl\u0148ovat,“ uchechtnu se nad jeho pozn\u00e1mkou a pokra\u010duji do ateli\u00e9ru. „Ahoj,“ pozdrav\u00edm okam\u017eit\u011b, co vejdu, kde Patrick u\u017e p\u0159ipravuje fotoapar\u00e1t. M\u00edrn\u011b nerv\u00f3zn\u011b se rozhl\u00e9dnu kolem, zda je v m\u00edstnosti s n\u00e1mi je\u0161t\u011b n\u011bkdo, ale kdy\u017e zjist\u00edm, \u017ee ne, moje nervozita o to stoupne v\u00edc. Mohl bych se j\u00edt okam\u017eit\u011b p\u0159ipravit a vynahradit tak \u010das, kter\u00fd jsme ztratili d\u00edky mn\u011b v\u010dera, ale p\u0159eci jen z\u016fstanu st\u00e1t, jako bych tu byl prvn\u00ed den.
„Ahoj,“ \u0159ekne jen, ani\u017e by se odpoutal od sv\u00e9 dosavadn\u00ed \u010dinnosti. Opravdu nen\u00ed asi dob\u0159e nalo\u017een.<\/p>\n

„Patricku, ten v\u010derej\u0161ek\u2026 v\u00e1\u017en\u011b se je\u0161t\u011b jednou omlouv\u00e1m, u\u017e se to nikdy nestane. Mrz\u00ed m\u011b, jestli m\u00e1\u0161 kv\u016fli tomu \u0161patnou n\u00e1ladu.“
„Jak jsi usoudil, \u017ee m\u00e1m \u0161patnou n\u00e1ladu kv\u016fli tomu?“ vzhl\u00e9dne kone\u010dn\u011b s p\u0159\u00edsn\u00fdm v\u00fdrazem, ale hned na to se jeho grimasa uvoln\u00ed, a dokonce ho ozdob\u00ed drobn\u00fd \u00fasm\u011bv. „Nen\u00ed to kv\u016fli tomu, ok? Jen m\u00e1m blb\u00fd den. A na v\u010derej\u0161ek zapome\u0148.“
„D\u011bkuju.“
„Rad\u011bji se jdi p\u0159evl\u00e9ct, hm? Tam, kde jsme skon\u010dili v\u010dera.“
„Rozum\u00edm,“ p\u0159ik\u00fdvnu okam\u017eit\u011b a m\u00ed\u0159\u00edm do \u0161atny.<\/p>\n

Jsem r\u00e1d, \u017ee jsem tenhle krok podstoupil. Nejprve jsem si \u0159\u00edkal, \u017ee bych mohl ml\u010det, nemluvit o tom, ale pak mi do\u0161lo, \u017ee by to bylo je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed, proto\u017ee by panovalo, alespo\u0148 v m\u00e9m t\u011ble, jak\u00e9si nap\u011bt\u00ed. Takhle je alespo\u0148 v\u0161echno vy\u0159e\u0161en\u00e9. U\u017e se to nikdy nebude opakovat a Tom se to nikdy nedozv\u00ed. Te\u010dka. Ale v\u00e1\u017en\u011b to Patrick bere a\u017e tak v klidu? A pro\u010d by nem\u011bl?! Napomenu k\u00e1rav\u011b sv\u00e9 sv\u011bdom\u00ed, a\u0165 se nezab\u00fdv\u00e1 jinou my\u0161lenkou, ne\u017e \u017ee je v\u0161echno fajn, a d\u00e1m se do p\u0159evl\u00edk\u00e1n\u00ed.
V tu chv\u00edli se ale ozve kr\u00e1tk\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed, a hned na to se bez vyzv\u00e1n\u00ed dve\u0159e otev\u0159ou. Jak Patrick mohl v\u011bd\u011bt, \u017ee m\u016f\u017ee vej\u00edt a \u017ee tu t\u0159eba nejsem u\u017e nah\u00fd? Ok, mo\u017en\u00e1 p\u0159eh\u00e1n\u00edm, je\u0161t\u011b jsem nestihl ani sundat boty, ale stejn\u011b.<\/div>\n

\n
\n

„Je\u0161t\u011b jsem ti zapomn\u011bl \u0159\u00edct, a\u010dkoliv je je\u0161t\u011b \u010das, \u017ee za 3 t\u00fddny bude Perfeckt Invasion po\u0159\u00e1dat ve\u010d\u00edrek. Do t\u00e9 doby se ti je\u0161t\u011b ur\u010dit\u011b ozvou osobn\u011b, aby t\u011b pozvali, ale cht\u011bl jsem, abys to v\u011bd\u011bl a byl p\u0159ipraven\u00fd. Douf\u00e1m, \u017ee p\u016fjde\u0161,“ usm\u011bje se. Mali\u010dko mne to znerv\u00f3zn\u00ed, ale co se mi m\u016f\u017ee st\u00e1t?
„Nikoho tam ale nebudu zn\u00e1t.“
„Bude tam nespo\u010detn\u011b lid\u00ed a vz\u00e1jemn\u011b se jich moc osobn\u011b nezn\u00e1,“ mrkne, „ale hlavn\u011b o to pr\u00e1v\u011b jde, poznat co nejv\u00edce lid\u00ed. R\u00e1di t\u011b uvid\u00ed.“
„A ty tam bude\u0161?“
„Ur\u010dit\u011b, jsem tam ka\u017edoro\u010dn\u011b. P\u0159ed ka\u017edou sez\u00f3nou je jeden ve\u010d\u00edrek, na kter\u00fd se sna\u017e\u00ed dostat spousta lid\u00ed.“
„Aspo\u0148 \u017ee tak.“ Alespo\u0148 n\u011bkoho, koho budu zn\u00e1t. Zeptal bych se, zda bych t\u0159eba nemohl p\u0159ij\u00edt s Tomem, ale pak tu my\u0161lenku skousnu, asi z d\u016fvodu toho, co se stalo v\u010dera.
„Dob\u0159e, u\u017e ti d\u00e1m prostor, aby ses mohl p\u0159evl\u00e9ct,“ mrkne pak s \u00fasm\u011bvem a zmiz\u00ed za dve\u0159mi. Tak\u017ee ve\u010d\u00edrek na sezn\u00e1men\u00ed? To se mi l\u00edb\u00ed, a\u010d u\u017e nyn\u00ed jsem pekeln\u011b nerv\u00f3zn\u00ed.<\/p>\n

O t\u00fdden pozd\u011bji ve \u010dtvrtek m\u00e1m na sob\u011b u\u017e zase spole\u010densk\u00e9 oble\u010den\u00ed. To, jak jsem se v n\u011bm ale c\u00edtil naposledy, je dnes kompletn\u011b jin\u00e9. Naposledy jsem v n\u011bm absolvoval maturitu, te\u010f si p\u0159evezmu u\u017e jen d\u016fkaz o tom, ve form\u011b pap\u00edru, \u017ee jsem ji absolvoval \u00fasp\u011b\u0161n\u011b. C\u00edt\u00edm se dob\u0159e, a\u010dkoliv tahle form\u00e1ln\u00ed atmosf\u00e9ra v\u0161ude kolem je nudn\u00e1 a zdlouhav\u00e1.
Sed\u00edm na m\u00edst\u011b mn\u011b p\u0159id\u011blen\u00e9m podle jm\u00e9na. Tom, s p\u0159\u00edjmen\u00edm od K, sed\u00ed dost vp\u0159edu a j\u00e1 nem\u00e1m prakticky v\u016fbec mo\u017enost na n\u011bj vid\u011bt. Dokonce dorazili i jeho rodi\u010de, kter\u00fdm se zbab\u011ble sna\u017e\u00edm vyh\u00fdbat a douf\u00e1m, \u017ee se mi to poda\u0159\u00ed dot\u00e1hnout a\u017e do sam\u00e9ho konce. Alespo\u0148 Gordon s Nelly, kter\u00e1 je kupodivu dneska potichu, sed\u00ed celkem v m\u00e9m v\u00fdhledu, tak\u017ee si je s \u00fasm\u011bvem prohl\u00e9dnu naposledy, ne\u017e se spust\u00ed samotn\u00fd ceremoni\u00e1l.<\/p>\n

Nakonec, ne\u017e se nad\u011bji, ten kus pap\u00edru v dopln\u011bn\u00ed \u017eiv\u00e9 r\u016f\u017ee dr\u017e\u00edm v ruce i j\u00e1, a najednou je v\u0161ude kolem spousta gratuluj\u00edc\u00edch rodi\u010d\u016f a sourozenc\u016f. Vyhled\u00e1m si ty sv\u00e9, s pl\u00e1nem naj\u00edt ale tak\u00e9 co nejd\u0159\u00edve Toma.
„Wow, m\u00e1m to za sebou,“ radostn\u011b vyp\u00edsknu, kdy\u017e kone\u010dn\u011b najdu Gordona s Nelly.
„Gratuluju,“ v\u011bnuje mi Gordon \u00fasm\u011bv a Nelly m\u011b donut\u00ed se sklonit, aby mne mohla obejmout.
„D\u011bkuju,“ \u0159eknu a l\u00edpnu z\u00e1rove\u0148 Nelly pusu na tv\u00e1\u0159. „Spadlo ze m\u011b kone\u010dn\u011b v\u0161echno.“
„Co se bude d\u00edt te\u010fka?“
„Te\u010f,“ rozhl\u00e9dnu se, abych zjistil, zda je v\u016fbec u\u017e n\u011bkdo p\u0159ipraven\u00fd, „by se m\u011blo ud\u011blat p\u00e1r spole\u010dn\u00fdch fotek a pak je afterparty, kterou ale s Tomem nejsp\u00ed\u0161 vynech\u00e1me. Uvid\u00edme ty lidi hned u\u017e zase p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed t\u00fdden, tak\u017ee tak.“
„Dob\u0159e, tak my p\u016fjdeme ven, ne\u017e se vyfot\u00edte, jo? Nelly nen\u00ed dob\u0159e, pot\u0159ebuje na vzduch,“ mrkne Gordon, aby mne obezn\u00e1mil se situac\u00ed. Mus\u00edm zkonstatovat, \u017ee je tady skute\u010dn\u011b zna\u010dn\u011b vyd\u00fdchan\u00fd vzduch po hodinu a p\u016fl dlouh\u00e9m ceremoni\u00e1lu.
„Fajn,“ p\u0159ik\u00fdvnu, „snad to nebude trvat dlouho.“
„Nevad\u00ed, my po\u010dk\u00e1me, hezky si to tady vychutnej do posledn\u00ed chv\u00edle.“
„Dob\u0159e, d\u011bkuju,“ usm\u011bju se je\u0161t\u011b na Nelly a pohlad\u00edm ji po tv\u00e1\u0159i, „b\u011b\u017ete.“<\/p>\n

Po vyfocen\u00ed neskute\u010dn\u00e9ho mno\u017estv\u00ed spole\u010dn\u00fdch fotek a neskute\u010dn\u00e9ho mno\u017estv\u00ed p\u0159\u00edpitk\u016f, se dostanu kone\u010dn\u011b s Tomem trochu stranou.
„\u0160\u00edlenost!“ pronesu a hran\u011b vykul\u00edm o\u010di. Skleni\u010dku v ruce odlo\u017e\u00edm na nejbli\u017e\u0161\u00ed stolek a jen si Toma prohl\u00e9dnu. Je tot\u00e1ln\u011b k nakousnut\u00ed, \u017ee m\u00e1m chu\u0165 z n\u011bho cel\u00fd ten oblek strhat bez pardonu. A\u010dkoliv, kdo mi to pr\u00e1v\u011b te\u010f zakazuje?
„Poj\u010f,“ s mrknut\u00edm ho vezmu za ruku a jen kr\u00e1tce se ohl\u00e9dnu po ostatn\u00edch, kte\u0159\u00ed se v chumlu neust\u00e1le jen motaj\u00ed, propl\u00e9taj\u00ed a nev\u011bd\u00ed po\u0159\u00e1dn\u011b, kde se vz\u00e1jemn\u011b hledat.
„Co je?“ pousm\u011bje se Tom, kdy\u017e ho odvedu do nejbli\u017e\u0161\u00ed pr\u00e1zdn\u00e9 m\u00edstnosti, kterou jsou p\u00e1nsk\u00e9 toalety.
„Ty,“ zasm\u011bju se, rukama si ho obmot\u00e1m kolem pasu a tvrd\u011b se mu vpiju do rt\u016f.
„Kv\u016fli tomuhle jdeme a\u017e sem?“ vydechne Tom s \u00fasm\u011bvem po chvilce do m\u00fdch rt\u016f.
„Mo\u017en\u00e1,“ pozvednu kr\u00e1tce obo\u010d\u00ed, m\u00edrn\u011b se sv\u00fdmi rty vzd\u00e1l\u00edm od t\u011bch Tomov\u00fdch a rukama sjedu na zap\u00edn\u00e1n\u00ed jeho kalhot.
„Ach Bille, k\u00e9\u017e by se tv\u00e9 my\u0161lenky n\u011bkdy daly p\u0159e\u010d\u00edst,“ vzdychne jakoby pohor\u0161en\u011b, ale pak se kr\u00e1tce zasm\u011bje a vpije se zp\u011bt do m\u00fdch rt\u016f.
„Copak, n\u011bco proti?“ schv\u00e1ln\u011b se odtrhnu, ale rukama sjedu pod jeho rozepnut\u00e9 kalhoty.
„Ml\u010d,“ doporu\u010d\u00ed mi s \u00fasm\u011bvem, skousne mi jemn\u011b spodn\u00ed ret a odstrk\u00e1 mne do jedn\u00e9 z kabinek, ani\u017e by se od m\u00fdch rt\u016f ji\u017e vzd\u00e1lil. Nech\u00e1m se j\u00edm op\u0159\u00edt o dve\u0159e kabinky a sto\u010d\u00edm ruku tak, abych dos\u00e1hl na zamyk\u00e1n\u00ed dve\u0159\u00ed. Jeho rty jemn\u011b mnou m\u016fj spodn\u00ed b\u011bhem toho, co j\u00e1 se mu spokojen\u011b dost\u00e1v\u00e1m do kalhot. A proto\u017ee asi oba intuitivn\u011b tu\u0161\u00edme, \u017ee na sebe nem\u00e1me spoustu \u010dasu, za prv\u00e9, ne\u017e by n\u00e1s tu n\u011bkdo objevil, a za druh\u00e9, proto\u017ee na oba \u010dekaj\u00ed na\u0161e rodiny venku, chvatn\u011b uc\u00edt\u00edm hned na to i sv\u00e9 kalhoty u kolen.<\/p>\n

P\u0159iprav\u00edm svou mysl na to, \u017ee jeliko\u017e je tohle zcela spont\u00e1nn\u00ed rychl\u00e1 chv\u00edle, tud\u00ed\u017e nen\u00ed po ruce \u017e\u00e1dn\u00fd kondom ani gel, bude tu jist\u00fd tlak, jak\u00fd v\u017edy tahle situace „nasucho“ sk\u00fdt\u00e1. Tom mi ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed tyto my\u0161lenky rozv\u00ed\u0159\u00ed t\u00edm, \u017ee z kapsy vyt\u00e1hne jeden z kondom\u016f.
„Hm?“ chvilku ho bla\u017een\u011b pozoruji, jak zku\u0161en\u011b roztrhne f\u00f3lii, do\u017eaduj\u00edc se ale odpov\u011bdi.
„Jsem prost\u011b jen praktick\u00fd,“ mrkne, a hned na to se ale vpije zp\u011bt do m\u00fdch rt\u016f. Jasn\u011b, ta Tomova prakti\u010dnost. Sp\u00ed\u0161 z\u00e1zrak, nazval bych to ob\u010das. Jednou rukou si vyhled\u00e1m jeho ruku, ve kter\u00e9 m\u00e1 kondom, a p\u0159evezmu si ho od n\u011bho. Kr\u00e1tce se odt\u00e1hnu a tentokr\u00e1t u\u017e za pou\u017eit\u00ed obou rukou mu dost tvrd\u011b st\u00e1hnu trenky a nasad\u00edm mu kondom precizn\u00edm zp\u016fsobem.
„Sakra!“ zalap\u00e1 hned na to po dechu, a j\u00e1 jen skousnu sv\u016fj spodn\u00ed ret z pocitu, kter\u00fd se ve mn\u011b us\u00eddl\u00ed, jakmile se pod\u00edv\u00e1m do jeho tv\u00e1\u0159e. Kdy\u017e se mu na tv\u00e1\u0159i vykouzl\u00ed \u00fasm\u011bv, vr\u00e1t\u00ed sv\u016fj pohled do m\u00fdch o\u010d\u00ed, a jednou rukou si m\u011b za bradu p\u0159it\u00e1hne op\u011bt ke sv\u00fdm rt\u016fm. S intenzitou, s jakou mu polibky opl\u00e1c\u00edm, netrv\u00e1 snad ani p\u016fl minuty, aby si mne Tom hezky nenato\u010dil, kv\u016fli vstupu do m\u011b.<\/p>\n

Tentokr\u00e1t zalapu po dechu j\u00e1, kdy\u017e najednou poc\u00edt\u00edm jeho penis v sob\u011b, a s ji\u017e zav\u0159en\u00fdma o\u010dima zvr\u00e1t\u00edm hlavu dozadu. Oba jsme tak nabuzeni vzru\u0161en\u00edm, \u017ee jsme t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b ve stejn\u00e9m rytmu a na\u0161e tempo je maxim\u00e1ln\u011b vra\u017eedn\u00e9. Nest\u00edh\u00e1m v ten moment vn\u00edmat fakty jako to, jak hlasit\u00ed jsme, jestli se n\u011bkdo nevyskytuje na z\u00e1chodc\u00edch a podobn\u00e9 v\u011bci, kter\u00e9 by nemusely znamenat zrovna pro p\u0159\u00edtomn\u00e9 lidi p\u0159\u00edjemn\u00e9 zpest\u0159en\u00ed jako pro n\u00e1s dva. Ov\u0161em upozorn\u00ed mne na to a\u017e Tom, a to t\u00edm, s jakou vervou se vpije do m\u00fdch rt\u016f. Pochop\u00edm to jasn\u011b jako sign\u00e1l, \u017ee se budu muset m\u00edrn\u011b zti\u0161it, co\u017e sice ud\u011bl\u00e1m, ale absolutn\u011b z toho ztr\u00e1c\u00edm mozek kdesi v nebes\u00edch. A proto\u017ee i on m\u00e1 co d\u011blat se sebekontrolou, je mi jasn\u00e9, \u017ee jsme oba p\u0159ed fin\u00e1le, ze kter\u00e9ho poc\u00edt\u00edm to vlnu energie v t\u011ble. Pozice, ve kter\u00e9 Tomovi usnad\u0148uji p\u0159\u00edstup do m\u011b, je sice krajn\u011b nepohodln\u00e1, ale za to maxim\u00e1ln\u011b \u00fa\u010dinn\u00e1, co\u017e t\u011b\u0161\u00ed hlavn\u011b mou prostatu. Kdy\u017e Tom pevn\u011b op\u0159e svou hlavu o dve\u0159e, je mi zcela jasn\u00e9, kde se moment\u00e1ln\u011b nach\u00e1z\u00ed, a a\u010dkoliv jsem vzru\u0161en\u00fd maxim\u00e1ln\u011b od kone\u010dk\u016f vlas\u016f a\u017e po palce na nohou, stejn\u011b s pocitem, \u017ee se Tom ud\u011bl\u00e1, m\u00e1m j\u00e1 pocit, \u017ee mi exploduje hlava, jak chci mermomoc\u00ed doc\u00edlit orgasmu, kter\u00fd m\u00e1 asi dovolenou nebo co.<\/p>\n

Trochu zoufale zavzdych\u00e1m, a a\u010dkoliv se Tom i nad\u00e1le ve mn\u011b z\u016fstane pohybovat, nem\u00e1 to na m\u016fj orgasmus \u017e\u00e1dn\u00fd vliv. M\u00e1m pocit, \u017ee jestli se nedostav\u00ed b\u011bhem t\u0159\u00ed sekund, \u017ee za\u010dnu k\u0159i\u010det st\u016fj co st\u016fj!
„Ach Bille!“ pronese Tom z posledn\u00edho dechu dozn\u00edvaj\u00edc\u00edho orgasmu, a mn\u011b je jasn\u00fd, \u017ee pochopil, \u017ee je tu probl\u00e9m. Najednou si m\u00e9 t\u011blo pevn\u011b p\u0159it\u00e1hne k sob\u011b, neskute\u010dn\u011b tvrd\u011b do mne p\u00e1rkr\u00e1t p\u0159iraz\u00ed, a pak rukou sjede mezi na\u0161e t\u011bla a obemkne je\u0161t\u011b pevn\u011bji m\u016fj pulzuj\u00edc\u00ed penis. Sv\u00fdmi rty se p\u0159isaje k m\u00e9mu krku, p\u00e1rkr\u00e1t rukou sjede po m\u00e9m penise, a kdy\u017e po n\u011bm nakonec p\u0159ejede lehce, av\u0161ak intenzivn\u011b i nehtem sv\u00e9ho palce, moje t\u011blo tot\u00e1ln\u011b pod jeho rukama exploduje. Marn\u011b se sna\u017e\u00edm zachytit dve\u0159\u00ed za n\u00edm, b\u011bhem \u010deho\u017e zaznamen\u00e1m i fakt, \u017ee se Tom d\u016fsledn\u011b sna\u017e\u00ed, abychom oba z\u016fstali neposkvrn\u011bni. Co\u017e se mu kupodivu i da\u0159\u00ed.<\/p>\n

A\u017e kdy\u017e poberu dech, s \u00fasm\u011bvem mu pohl\u00e9dnu do o\u010d\u00ed a v\u011bnuji mu jeden polibek.
„D\u011bkuju. Nev\u00edm, co se stalo, jen\u2026“ Uml\u010d\u00ed mne ji\u017e v\u00e1\u0161niv\u011bj\u0161\u00edm polibkem a teprve pak ze m\u011b vyjde. „Do h\u00e1je, to bylo skv\u011bl\u00fd!“ ujede mi je\u0161t\u011b z toho, jak rozpolcen\u00fd ze v\u0161ech t\u011bch pocit\u016f najednou jsem. Tom se m\u00edsto toho jen usm\u011bje, odhod\u00ed kondom do p\u0159istav\u011bn\u00e9ho ko\u0161e a za\u010dne si zap\u00ednat kalhoty. Pak se ale rozhl\u00e9dne po t\u00e9 m\u00edstnosti a se st\u00e1le us\u00eddlen\u00fdm \u00fasm\u011bvem v jeho tv\u00e1\u0159i, se na m\u011b pod\u00edv\u00e1.
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee se odsud rozl\u00e9h\u00e1 hodn\u011b zvuk\u016f ven?“ Chvili\u010dku ho pozoruju, ne\u017e se mus\u00edm rozesm\u00e1t, p\u0159i\u010dem\u017e se obl\u00e9knu u\u017e i j\u00e1. Odemknu dve\u0159e od kabinky, a a\u010dkoliv bych asi nemusel, umyji si ruce s Tomem. Pohl\u00e9dnu na sebe do zrcadla, abych spat\u0159il, jak moje tv\u00e1\u0159e dostaly zdrav\u011b lehce na\u010dervenalou barvu.
„Hm, bylo by lep\u0161\u00ed j\u00edt ven jednotliv\u011b, kdyby n\u00e1hodou p\u0159eci jen bylo n\u011bco sly\u0161et?“ podotknu pak, kdy\u017e se m\u011b trochu zmocn\u00ed panika, \u017ee se tak v\u00e1\u017en\u011b mohlo st\u00e1t.
„Dop\u0159ejeme jim tu radost?“ zak\u0159en\u00ed se uli\u010dnicky Tom, ale pak mi l\u00edpne drobnou pusu a lehce pl\u00e1cne po zadku. „Ok, tak b\u011b\u017e prvn\u00ed.“<\/p>\n

Mus\u00edm se zasm\u00e1t nad jeho stylem, jak\u00fdm m\u011b po\u0161le ven mezi tu zv\u011b\u0159. Kdy\u017e ale vlezu do s\u00e1lu, situace tam z\u016fst\u00e1v\u00e1 nem\u011bnn\u00e1 a chaotick\u00e1, tak\u017ee v\u0161echny m\u00e9 obavy jsou r\u00e1zem pry\u010d. S \u00fasm\u011bvem se je\u0161t\u011b cestou k v\u00fdchodu pozdrav\u00edm s p\u00e1r lidmi, a kdy\u017e vylezu na \u010derstv\u00fd vzduch ven, poc\u00edt\u00ed m\u00e9 t\u011blo teprve jakoby to spr\u00e1vn\u00e9 uvoln\u011bn\u00ed. Vyhled\u00e1m si t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b post\u00e1vaj\u00edc\u00edho Gordona s Nelly u auta a vyd\u00e1m se k nim.<\/p>\n

„Jsem tu. U\u017e je ti l\u00edp?“ kouknu na Nelly a pohlad\u00edm ji po vlasech. Ta pok\u00fdve hlavou, a dokonce nasad\u00ed i p\u0159esv\u011bd\u010div\u00fd \u00fasm\u011bv, tak\u017ee se s je\u0161t\u011b spokojen\u011bj\u0161\u00edm \u00fasm\u011bvem pod\u00edv\u00e1m na Gordona.
„Tak\u017ee, co m\u00e1te v pl\u00e1nu? Nerady bych ti to n\u011bjak naru\u0161il.“
„To se v\u016fbec nemus\u00ed\u0161 ob\u00e1vat. Jak jsem \u0159\u00edkal, na tu after party dneska nejdeme, tak\u017ee te\u010fka jen chci po\u010dkat na Toma, abych se s n\u00edm rozlou\u010dil, a m\u016f\u017eeme vyrazit.“
„Dob\u0159e.“
„Bille, ty pojede\u0161 s n\u00e1mi k Miriam?“
„My jedeme k Miriam?“ usm\u011bju se sice na Nelly, ale kr\u00e1tce hod\u00edm pohledem po Gordonovi.
„Nelly, v\u00ed\u0161, \u017ee to m\u011blo b\u00fdt to na\u0161e men\u0161\u00ed p\u0159ekvapen\u00ed, vi\u010f?“
„A jo!“ vyhrkne hned na to Nelly a zakryje si dlan\u00ed pusu. Mus\u00edm se rozesm\u00e1t.
„Tak\u017ee mi u\u017e nic v\u00edc ne\u0159ekne\u0161?“ zkus\u00edm je\u0161t\u011b, kdy\u017e ale Nelly prudce zavrt\u00ed hlavou. „Ok,“ pronesu jakoby zklaman\u011b, ale hned na to se usm\u011bju na Gordona zp\u016fsobem, jako \u017ee se stejn\u011b t\u011b\u0161\u00edm, i kdy\u017e je n\u011bco prozrazeno. U Miriam jsem byl v\u0161ehov\u0161udy dvakr\u00e1t a mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee jej\u00ed \u00fatuln\u00fd byt d\u00fdch\u00e1 tak dom\u00e1c\u00ed atmosf\u00e9rou, \u017ee m\u00e1m v\u017edycky chu\u0165 tam skejsnout po zbytek \u017eivota. A proto\u017ee mi Gordon sl\u00edbil jakousi men\u0161\u00ed oslavi\u010dku, o to v\u00edce mne t\u011b\u0161\u00ed, kdyby se konala i s Miriam a je\u0161t\u011b u n\u00ed v byt\u011b. Sice bez Toma, proto\u017ee jeho rodi\u010de mi ho cht\u011bj\u00ed un\u00e9st, ale toho uvid\u00edm zase brzy. Tedy alespo\u0148 douf\u00e1me, \u017ee budeme oba ve\u010der propu\u0161t\u011bni, abychom si mohli ud\u011blat svou men\u0161\u00ed oslavi\u010dku svobody. Svobody od \u0161koly. V tu chv\u00edli si v\u0161imnu, \u017ee Tom vyjde ven ve spole\u010dnosti Patricie, kter\u00e1 okam\u017eit\u011b, kdy\u017e m\u011b zmer\u010d\u00ed, mne b\u011b\u017e\u00ed obejmout. Jak snadno se v davu lid\u00ed d\u00e1 p\u0159ehl\u00e9dnout p\u00e1r spolu\u017e\u00e1k\u016f.<\/p>\n

„M\u00e1me to za sebou!“ vyp\u00edskne mi do ucha v objet\u00ed a j\u00e1 se jen spokojen\u011b rozesm\u011bju, kdy\u017e u\u017e k n\u00e1m p\u0159ijde i Tom.
„M\u00e1me to za sebou,“ p\u0159itak\u00e1m j\u00ed, a pak u\u017e \u00fasm\u011bv v\u011bnuji Tomovi, kter\u00fd se okam\u017eit\u011b zatv\u00e1\u0159\u00ed trochu nespokojen\u011b.
„Budu muset jet.“
Nev\u00edm, komu d\u0159\u00edv se m\u00e1m v\u011bnovat, kdy\u017e do toho \u0161pitne je\u0161t\u011b Nelly. „Bille, nev\u00ed\u0161, kde jsou tady z\u00e1chody?“ P\u0159i slov\u011b z\u00e1chody si jen s Tomem vym\u011bn\u00edme pohled a j\u00e1 m\u00e1m co d\u011blat, abych se p\u0159i my\u0161lence na tu chv\u00edli, odehranou p\u0159ed p\u00e1r minutami, nenechal un\u00e9st op\u011bt do mimo reality.
„\u0158\u00edkala jsi ale, \u017ee ti je u\u017e dob\u0159e,“ reaguji pak u\u017e trochu s obavou.
„To ne, pot\u0159ebuju na z\u00e1chod, nen\u00ed mi \u0161patn\u011b,“ ozn\u00e1m\u00ed st\u00e1le ti\u0161e jak mn\u011b, tak z\u00e1rove\u0148 i s pohledem na Gordona. U\u017e ji chci vz\u00edt za ruku, \u017ee ji tam doprovod\u00edm, kdy\u017e ale Patricie v\u011bnuje Nelly \u0161irok\u00fd \u00fasm\u011bv.
„Vlastn\u011b tam pr\u00e1v\u011b m\u00ed\u0159\u00edm taky. M\u016f\u017eeme tam j\u00edt spolu, hm?“ nab\u00eddne j\u00ed, ale hned na to Nelly sto\u010d\u00ed pohled zase ke mn\u011b, co\u017e Patricie vyc\u00edt\u00ed jako strach. „Neboj se, samoz\u0159ejm\u011b t\u011b vr\u00e1t\u00edm hezky v po\u0159\u00e1dku zase sem k Billovi,“ mrkne na mne. Nelly u\u017e jist\u011bji p\u0159ik\u00fdvne a sm\u011ble si bere Patricii za ruku.
„D\u011bkuju,“ usm\u011bju se na ni vd\u011b\u010dn\u011b a kouknu na Toma.
„Tome, je\u0161t\u011b jsem to nestihl, tak\u017ee gratuluji,“ pronese Gordon s \u00fasm\u011bvem, nat\u00e1hne k Tomovi ruku, za kterou si ho kr\u00e1tce, kdy\u017e ruku p\u0159ijme, p\u0159it\u00e1hne k sob\u011b, aby ho popl\u00e1cal po rameni.
„D\u011bkuju,“ v\u011bnuje mu Tom vd\u011b\u010dn\u00fd \u00fasm\u011bv, a pak u\u017e l\u00edpne mn\u011b na tv\u00e1\u0159 drobnou pusu, „uvid\u00edme se ve\u010der.“
„Ve\u010der,“ p\u0159ik\u00fdvnu s \u00fasm\u011bvem, jemn\u011b mu stisknu ruku, a kdy\u017e se rozlou\u010d\u00ed i s Gordonem, spokojen\u011b se za n\u00edm z\u016fstanu d\u00edvat, jak odch\u00e1z\u00ed sm\u011brem k autu sv\u00fdch rodi\u010d\u016f. Kdypak ho zase dostanu do spole\u010densk\u00e9ho oble\u010den\u00ed?<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam Druh\u00fd den, kdy\u017e se kone\u010dn\u011b po pr\u00e1ci dostanu na focen\u00ed, prvn\u00edho, koho potk\u00e1m, je Stefan.„Patrick nem\u00e1 dneska nejlep\u0161\u00ed n\u00e1ladu. Bacha na n\u011bj,“ upozorn\u00ed m\u011b s \u00fasm\u011bvem.„To se budeme dopl\u0148ovat,“ uchechtnu se nad jeho pozn\u00e1mkou a pokra\u010duji do ateli\u00e9ru. „Ahoj,“ pozdrav\u00edm<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[513],"tags":[],"class_list":["post-5422","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5422","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5422"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5422\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5422"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5422"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5422"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}