{"id":5435,"date":"2013-01-10T18:00:00","date_gmt":"2013-01-10T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5419"},"modified":"2013-01-10T18:00:00","modified_gmt":"2013-01-10T17:00:00","slug":"lachrymose13","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/01\/10\/lachrymose13\/","title":{"rendered":"Lachrymose 13."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
<\/a>autor: Raiju<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
22. srpna 20:40<\/p>\n

<\/strong> „Ani nev\u00ed\u0161, jak r\u00e1d t\u011b vid\u00edm\u2026“ objal ho Gustav pevn\u011bji ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm a odm\u00edtal pustit. „Nem\u00e1\u0161 ani pon\u011bt\u00ed\u2026“ m\u011bl dojem, jako by m\u011bl bas\u00e1ka rozma\u010dkat v objet\u00ed, ale nemohl ho prost\u011b pustit. Nikdy. Neobj\u00edmal jen Georga, obj\u00edmal my\u0161lenku, \u017ee cel\u00e1 skupina byla na\u017eivu. P\u0159ed n\u011bkolika hodinami byla tohle jedin\u00e1 ot\u00e1zka, na kterou nem\u011bl odpov\u011b\u010f, ale odpov\u011b\u010f te\u010f sed\u011bla p\u0159ed n\u00edm, a byla to ta nejv\u00edc uklid\u0148uj\u00edc\u00ed v\u011bc, co znal.<\/div>\n

„Je Tom v po\u0159\u00e1dku?“ brunet\u016fv hlas byl jen pi\u0161tiv\u00fd \u0161epot. Norm\u00e1ln\u011b by se styd\u011bl, \u017ee zn\u00ed jako 12tilet\u00fd chlapec, ale te\u010f to v\u0161ichni museli ch\u00e1pat. „V\u00ed\u0161 n\u011bco o Billovi?“<\/div>\n
„Tom je v po\u0159\u00e1dku. Jen se rozohnil, kdy\u017e jsme mu \u0159ekli o Billovi.“<\/div>\n
Georg t\u011b\u017ece polkl, za\u0161klebil se bolest\u00ed, kdy\u017e mu sliny stekly krkem dol\u016f. „Je\u2026 Bill je\u0161t\u011b na\u017eivu?“<\/div>\n
Buben\u00edk se zamra\u010dil, okam\u017eit\u011b vypadal ustaran\u011b. „Jedin\u00e9, co v\u00edme je to, co sestra \u0159ekla Tobimu. Byl odvezen do nemocnice a nebyl v dobr\u00e9m stavu. Ale\u2026 byls s n\u00edm, jak na tom byl, kdy\u017e jsi ho opustil?“<\/p>\n

Zavrt\u011bl hlavou, c\u00edtil p\u00edchnut\u00ed v hrudn\u00edku, ale nebyl si jist\u00fd, jestli to bylo vinou nebo strachem. „Myslel jsem si, \u017ee um\u0159e, Gustave. Byl na tom tak \u0161patn\u011b\u2026“ pod\u00edval se na sv\u00e9 obv\u00e1zan\u00e9 ruce v kl\u00edn\u011b. „Nem\u011bl jsem v sob\u011b u\u017e nic, nic<\/em>. Ale vyhrabal jsem se z toho m\u00edsta, abych sehnal pomoc\u2026 proto\u017ee si opravdu nemysl\u00edm, \u017ee by bez n\u00ed zvl\u00e1dl dal\u0161\u00ed noc.“ Odvr\u00e1til pohled, necht\u011bl na to myslet. „Vypadal tak jinak\u2026 a \u010d\u00e1st m\u011b\u2026 si nemyslela, \u017ee ho je\u0161t\u011b n\u011bkdy uvid\u00edm se usm\u00e1t. Je mi jedno co nebo jak dlouho to potrv\u00e1, pot\u0159ebuju ho vid\u011bt se znovu usm\u00e1t, Gustave. Mus\u00edm ho vid\u011bt znovu se sm\u00e1t, m-mus\u00edm ho vid\u011bt dr\u017eet mikrofon a sly\u0161et ho zp\u00edvat, proto\u017ee jestli ne, pak to nezvl\u00e1dnu. Byl\u2026“ Georg se za\u010dal t\u0159\u00e1st, dal si ruku p\u0159es o\u010di, kdy\u017e za\u010dal odhalovat sv\u00e9 posledn\u00ed chv\u00edle se zp\u011bv\u00e1kem, „byl prakticky mrtv\u00fd.“ Pauza, aby se dal dohromady, st\u00e1le se chv\u011bl a nebyl schopn\u00fd se na mlad\u00edka pod\u00edvat. „Kdy\u017e ho vyndali, neh\u00fdbal se. Nev\u00edm, jestli d\u00fdchal.“<\/p>\n<\/div>\n

\n
Gustav dlouze a t\u011b\u017ece vydechl, zavrt\u011bl hlavou. Nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee tohle sly\u0161\u00ed. „Pak na tom byl h\u016f\u0159, ne\u017e jsme si mysleli\u2026 ne\u017e si Tom mysl\u00ed.“<\/div>\n
„Tom to nejsp\u00ed\u0161 v\u00ed. Nejsp\u00ed\u0161 to n\u011bkde c\u00edt\u00ed\u2026 je to Tom.“ Bas\u00e1k se pod\u00edval sm\u011brem k Tomovi, kter\u00fd te\u010f le\u017eel jen proto, \u017ee ho Tobi dr\u017eel u zem\u011b a sestra mu upravovala obvazy na hrudn\u00edku. „Pot\u0159ebuje ho brzy vid\u011bt\u2026“<\/div>\n
Blon\u010f\u00e1k vydechl a zavrt\u011bl hlavou. „Dnes nem\u016f\u017eeme nic d\u011blat. Je tam venku tma a ned\u00e1 se tam pohybovat, dokonce ani s mapou a za sv\u011btla. Budeme muset j\u00edt, a\u017e vyjde slunce.“ C\u00edtil v Georgovi v\u0161echen strach, jedin\u00e9, co mohl d\u011blat, bylo b\u00fdt tu s n\u00edm. „Bude v po\u0159\u00e1dku. V\u00edm to.“<\/p>\n

Georg se c\u00edtil naprosto nemo\u017en\u011b. Nemohl st\u00e1t a v\u011bd\u011bl, \u017ee nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd re\u00e1ln\u00fd zp\u016fsob, jak se dostat k Billovi, a i kdyby zp\u016fsob znal, pak i kdyby m\u011bl Tomovo odhodl\u00e1n\u00ed a necht\u011bl poslouchat Gustava, tak nem\u011bl \u0161anci. „Douf\u00e1m.“ Doufal cel\u00fdm sv\u00fdm srdcem, \u017ee nedo\u0161el pro pomoc a\u017e moc pozd\u011b, \u017ee Bill je v nemocnici v bezpe\u010d\u00ed, \u017ee sestry a dokto\u0159i d\u011blaj\u00ed v\u0161echno pro to, aby ho zachr\u00e1nili, aby mu pomohli. Doufal, \u017ee n\u011bkdo bude po Billov\u011b boku, a\u017e se probud\u00ed, a \u017ee n\u011bkdo ho ujist\u00ed, \u017ee je v\u0161e v po\u0159\u00e1dku. \u017de i kdyby se b\u00e1l, \u017ee tam bude n\u011bkdo, kdo ho bude dr\u017eet za ruku, a kdyby n\u011bco pot\u0159eboval, bude tam n\u011bkdo, kdo mu to se\u017eene. V\u0161echno, co z t\u00e9to d\u00e1lky nemohli d\u011blat, bylo doufat, \u017ee se najde n\u011bkdo, kdo to ud\u011bl\u00e1 za n\u011b.<\/div>\n

Jestli to Bill nezvl\u00e1dne, nebyl si jist\u00fd, zda bude on schopn\u00fd \u017e\u00edt s\u00e1m se sebou.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Tmav\u00e9 o\u010di se d\u00edvaly na strop stanu, kde ho podp\u00edrala ty\u010d, sledovaly m\u00edsto, kter\u00fdm proch\u00e1zela kovov\u00fdm kruhem a mizela. P\u0159em\u00fd\u0161lel, jak PVC nebo plastov\u00e9 trubky nenap\u00ednaly l\u00e1tku, a pak jeho mysl za\u0161la k tomu, z \u010deho ta l\u00e1tka je a jak\u00e1 by byla na dotek. Z\u00edral na ni hodiny tak moc, \u017ee se mu a\u017e ml\u017eilo p\u0159ed o\u010dima.<\/p><\/div>\n

Stan byl po v\u011bt\u0161inu \u010dasu tich\u00fd, nebo alespo\u0148 co nejv\u00edc to \u0161lo. N\u011bkte\u0159\u00ed lid\u00e9 z\u016fstali vzh\u016fru a pov\u00eddali si, n\u011bkte\u0159\u00ed p\u0159e\u017eiv\u0161\u00ed nemohli sed\u011bt a tak chodili po stanu. Bylo tu ka\u0161l\u00e1n\u00ed, \u00fap\u011bn\u00ed bolest\u00ed, \u0161ust\u011bn\u00ed, popotahov\u00e1n\u00ed\u2026 jeho mysl se sna\u017eila dostat do toho ticha, ale on prost\u011b nemohl sp\u00e1t.<\/p>\n

Tom se oto\u010dil na bok sm\u011brem k le\u017e\u00edc\u00edmu Tobimu, skoro mu z\u00e1vid\u011bl, \u017ee m\u016f\u017ee sp\u00e1t. Neuv\u011bdomoval si to z\u0159ejm\u00e9, \u017ee se do nemocnice nem\u016f\u017ee dostat po sv\u00fdch, jeho mysl tohle vid\u011bla jako \u0161anci k \u00fat\u011bku. Ale nam\u00edsto toho tu le\u017eel, doufal a modlil se za sv\u00e9ho bratra.<\/div>\n

Sna\u017eil se nemyslet na Billa v nemocni\u010dn\u00ed posteli, na jehly v n\u011bm, na p\u00edpaj\u00edc\u00ed p\u0159\u00edstroje p\u0159ipojen\u00e9 k n\u011bmu, na to jak bojuje o \u017eivot. Doufal, \u017ee tam s n\u00edm n\u011bkdo je, sestra nebo doktor. N\u011bkdo, kdo ho dr\u017e\u00ed za ruku, n\u011bkdo kdo ho ut\u011b\u0161uje a star\u00e1 se o to, aby byl v po\u0159\u00e1dku.<\/p>\n

Brzy tam budu. Pros\u00edm vydr\u017e, brzy tam budu, Bille. Pros\u00edm\u2026 bojuj.<\/em> Star\u0161\u00ed z dvoj\u010dat zav\u0159el o\u010di, sna\u017eil se neviset na obrazech v mysli nebo na pocitu naprost\u00e9 zimy, na pr\u00e1zdnot\u011b, kterou c\u00edtil. Naposledy kdy\u017e se vid\u011bli, si \u0159ekli tak stra\u0161liv\u00e9 v\u011bci. Prali se. Nemohl nechat v\u011bci takhle skon\u010dit, musel se k Billovi dostat a vynahradit mu to. Musel v\u011bci d\u00e1t do po\u0159\u00e1dku. Brzy tam budu<\/em>.<\/div>\n

Ale sp\u00e1nek ho nena\u0161el. Celou noc byl vzh\u016fru a d\u00edval se na strop, na ostatn\u00ed ve stanu, na sestry, jak spolu mluv\u00ed nebo kolem n\u011bj proch\u00e1zej\u00ed. Sp\u00e1nek nikde.<\/div>\n
Tom zt\u011b\u017eka vydechl, kdy\u017e se jeho o\u010di asi po miliont\u00e9 zav\u0159ely. Necht\u011bl se obt\u011b\u017eovat a sledovat ty sam\u00e9 v\u011bci znovu a znovu, bylo to nudn\u00e9. Necht\u011bl vid\u011bt dal\u0161\u00ed bolest, \u017e\u00e1dn\u00e9 dal\u0161\u00ed um\u00edr\u00e1n\u00ed. Necht\u011bl, aby mu to bylo p\u0159ipom\u00edn\u00e1no.<\/p>\n

„Tome? Tome, jsi vzh\u016fru?“<\/div>\n

Tich\u00e9 kroky po hl\u00edn\u011b a matrace se trochu prohnula pod v\u00e1hou, kdy\u017e ho volal tich\u00fd a pisklav\u00fd \u0161epot. Zvedl pohled a trochu mu spadla \u010delist p\u0159ekvapen\u00edm.<\/div>\n
„Oh do prdele, jsi v po\u0159\u00e1dku\u2026“ jeho zdrav\u00e1 ruka se zvedla a objala bas\u00e1ka, m\u00e1lem ho na sebe st\u00e1hnul, „r\u00e1d t\u011b zase vid\u00edm. Jsi v po\u0159\u00e1dku\u2026“ Tom\u016fv hlas se trochu t\u0159\u00e1sl, kdy\u017e ho pustil, ustaran\u011b se na n\u011bj d\u00edval. Georg m\u011bl mastn\u00e9 vlasy, \u0161pinav\u00e9 a pobledl\u00e9 a co nejl\u00e9pe sta\u017een\u00e9 do cul\u00edku. Obli\u010dej m\u011bl po\u0161kr\u00e1ban\u00fd, \u0161pinav\u00fd, jeho mikina a d\u017e\u00edny byly roztrhan\u00e9 a \u0161pinav\u00e9, jeho ruce obv\u00e1zan\u00e9, ale vypadal siln\u011b. Vypadal v\u00edc na\u017eivu ne\u017e zbytek z nich. „Co v\u00ed\u0161 o m\u00e9m bratrovi? V\u0161ichni \u0159\u00edkaj\u00ed, \u017ee tys ho vid\u011bl naposledy, \u017ee jsi \u0161el s n\u00edm\u2026“<\/p>\n

Zam\u011b\u0159il se na ruk\u00e1vy mikiny, najednou nemohl odtrhnout o\u010di od skvrny kolem jeho z\u00e1p\u011bst\u00ed, byla to zaschl\u00e1 krev. Necht\u011bl vid\u011bt krev, krev znamenala\u2026 oh bo\u017ee, nemohl te\u010f na to myslet. Odvr\u00e1til pohled, pod\u00edval se na kamar\u00e1da, hledal odpov\u011b\u010f na to, pro\u010d tam ty skvrny jsou.<\/div>\n

Georg zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„M\u011bl by sis odpo\u010dinout. P\u016fjdeme se na n\u011bj pod\u00edvat hned, jak vyjde slunce. J\u00e1 jen\u2026 kone\u010dn\u011b mi bylo dost dob\u0159e na to, abych \u0161el za tebou a pod\u00edval se na tebe. Bill je v po\u0159\u00e1dku. Tam kde je, je v dobr\u00fdch rukou, postaraj\u00ed se o n\u011bj.“ P\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli je n\u011bjak\u00e1 \u0161ance, \u017ee jeho slova mlad\u00edka uklidn\u00ed, nejsp\u00ed\u0161 se k n\u011bmu ani nedostanou, Tom tohle nejsp\u00ed\u0161 sly\u0161el u\u017e po miliont\u00e9. „Tome, zn\u00e1\u0161 sv\u00e9ho bratra. Mo\u017en\u00e1 je slab\u00fd a uf\u0148ukan\u00fd a a\u017e moc p\u0159ilnav\u00fd, ale kdy\u017e jde do tuh\u00e9ho, je to bojovn\u00edk. Je tvrd\u00fd, tvrd\u0161\u00ed ne\u017e ty, kdy\u017e na to p\u0159ijde. Vydr\u017eel skoro t\u00fdden bez j\u00eddla, vody, neschopn\u00fd pohybu, a bojoval. Stejn\u011b tak jako bojuje te\u010f. Te\u010f m\u00e1 ale po boku l\u00e9ky a s pomoc\u00ed se to zvl\u00e1dne. To p\u0159eci v\u00ed\u0161.“<\/p>\n

Brunet se opatrn\u011b posadil na matraci, sna\u017eil se neprobudit Tobiho. Zk\u0159\u00ed\u017eil nohy a naklonil se, st\u00e1le mu bylo trochu slabo. Ale o tolik l\u00edp ne\u017e p\u0159ed n\u011bkolika hodinami. Jen tu cht\u011bl s kamar\u00e1dem na chv\u00edli sed\u011bt, jen mu b\u00fdt na bl\u00edzku a mo\u017en\u00e1 mu dodat trochu s\u00edly. Pod\u00edval se na Gustava, kter\u00fd spal na matraci kousek od nich. V\u0161ichni byli tady, v bezpe\u010d\u00ed\u2026 ale co p\u0159inese budoucnost? Nedok\u00e1zal si p\u0159edstavit v\u016fbec nic, co by m\u011blo nastat.<\/p>\n

Tich\u00e9 \u0161ust\u011bn\u00ed p\u0159eru\u0161ilo jeho my\u0161lenky, kdy\u017e se Tomova ruka pohnula zpod deky a chytila jeho \u0161pinav\u00e9 prsty. Kdy\u017e se na n\u011bj star\u0161\u00ed muzikant pod\u00edval, Tom znovu z\u00edral do stropu, jako by se sna\u017eil zam\u011bstnat svou mysl. Georg se nepot\u0159eboval na nic pt\u00e1t, tohle mal\u00e9 gesto pro n\u011b dva znamenalo hodn\u011b. Byli p\u0159e\u017eiv\u0161\u00ed, museli dr\u017eet jeden druh\u00e9ho p\u0159i s\u00edle, museli dr\u017eet p\u0159i sob\u011b.<\/p>\n

autor: Raiju<\/span><\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: LilKatie<\/span><\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/span><\/strong><\/p>\n

<\/span><\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Raiju 22. srpna 20:40 „Ani nev\u00ed\u0161, jak r\u00e1d t\u011b vid\u00edm\u2026“ objal ho Gustav pevn\u011bji ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm a odm\u00edtal pustit. „Nem\u00e1\u0161 ani pon\u011bt\u00ed\u2026“ m\u011bl dojem, jako by m\u011bl bas\u00e1ka rozma\u010dkat v objet\u00ed, ale nemohl ho prost\u011b pustit. Nikdy. Neobj\u00edmal jen Georga,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[527],"tags":[],"class_list":["post-5435","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lachrymose"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5435","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5435"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5435\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5435"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5435"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5435"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}