{"id":5437,"date":"2013-01-10T16:00:00","date_gmt":"2013-01-10T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5421"},"modified":"2013-01-10T16:00:00","modified_gmt":"2013-01-10T15:00:00","slug":"forever-together","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/01\/10\/forever-together\/","title":{"rendered":"Forever together"},"content":{"rendered":"
autor: Ludi<\/p>\n

<\/strong>
Ahoj twincestn\u00ed du\u0161e! R\u00e1da bych v\u00e1m o sob\u011b ve zkratce n\u011bco pov\u011bd\u011bla. Jsem dlouhodob\u00fd fanou\u0161ek TH a je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed TWC. Twincest blog je pro m\u011b r\u00e1j, za tu dobu, co jsem \u010detla v\u0161emo\u017en\u00e9 pov\u00eddky od r\u016fzn\u00fdch autor\u016f, dosp\u011bla jsem k n\u00e1zoru, \u017ee bych mohla zkusit napsat pov\u00eddku. Nechci to n\u011bjak hrotit, tak\u017ee za\u010d\u00edn\u00e1m jednod\u00edlkami, \u010dasem, pokud se v\u016fbec tahle pov\u00eddka n\u011bjak chytne, bych napsala dal\u0161\u00ed a t\u0159eba i n\u011bjakou v\u00edced\u00edlnou. Konkr\u00e9tn\u011b tato pov\u00eddka vznikla, kdy\u017e jsem poslouchala Don’t jump. Ta p\u00edsni\u010dka je prost\u011b dokonal\u00e1 a neskute\u010dn\u011b m\u011b inspirovala, tak\u017ee pokud m\u016f\u017eu doporu\u010dit, pus\u0165te si j\u00ed u posledn\u00edho odstavce, nebo je\u0161t\u011b l\u00e9pe u slov, kter\u00fdmi za\u010d\u00edn\u00e1 prvn\u00ed sloka p\u00edsni\u010dky. Nebudu d\u00e1le zdr\u017eovat, tak s chut\u00ed do \u010dten\u00ed. P\u0159edem v\u00e1m v\u0161em d\u011bkuju za jak\u00fdkoliv koment\u00e1\u0159 a kritiku, ta je taky d\u016fle\u017eit\u00e1!<\/em><\/div>\n

Va\u0161e Ludi<\/p>\n

<\/em> Bill<\/p>\n

„Jak se c\u00edt\u00ed\u0161, Bille?“ zeptal se m\u011b hrub\u00fd mu\u017esk\u00fd hlas, pat\u0159\u00edc\u00ed postar\u0161\u00edmu mu\u017ei v b\u00edl\u00e9m pl\u00e1\u0161ti. Ml\u010d\u00edm. „Bille?!“ zam\u00e1val mi rukou p\u0159ed o\u010dima, aby m\u011b probral z transu. Jeho slova jako by ke mn\u011b dol\u00e9hala z d\u00e1lky. Nerozum\u011bl jsem jim. St\u00e1le mus\u00edm myslet na to, co tu vlastn\u011b d\u011bl\u00e1m, pro\u010d tu jsem a co by bylo, kdyby nebylo JEHO! Op\u011bt sed\u00edm v tom sam\u00e9m star\u00e9m k\u0159esle.<\/p>\n

Ve vzduchu bylo nep\u0159\u00edjemn\u00e9 nap\u011bt\u00ed, kter\u00e9 svazovaly \u010dty\u0159i b\u00edl\u00e9 zdi a dvoje dve\u0159e. Jedny vedly ven a druh\u00e9 do budovy pro psychicky nemocn\u00e9. Skoro \u017e\u00e1dn\u00e9 sv\u011btlo nedopadalo z mal\u00e9ho okna do m\u00edstnosti, kde panovalo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed \u0161ero. Nad velk\u00fdmi dve\u0159mi ti\u0161e tikaly hodiny a ru\u010di\u010dka se posouvala \u010d\u00edm d\u00e1l rychleji po cifern\u00edku. Psychiatr, sed\u00edc\u00ed naproti mn\u011b, m\u011b jako ka\u017ed\u00fd den ob\u00edral o \u010das, kter\u00fd jsem mohl str\u00e1vit venku jako norm\u00e1ln\u00ed \u010dlov\u011bk. Ale j\u00e1 jsem norm\u00e1ln\u00ed \u010dlov\u011bk!<\/div>\n

„Tak Bille?!“ zkusil to ji\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9.<\/p>\n

P\u0159estal jsem hypnotizovat pero le\u017e\u00edc\u00ed na jeho psac\u00edm stole a vzhl\u00e9dl jsem k mu\u017ei, kter\u00fd pronikav\u00fdm pohledem p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po m\u00e9 tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n

„Co?“ vrhl jsem na n\u011bj pr\u00e1zdn\u00fd pohled. Jeho koutky se m\u00edrn\u011b pohnuly a nazna\u010dovaly tak radost, kterou m\u011bl, kdy\u017e jsem ze sebe vydal by\u0165 jen jednu slabiku.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, pro\u010d tu jsi? J\u00e1 se ti jen sna\u017e\u00edm pomoct,“ \u0159ekl a povyt\u00e1hl si ruk\u00e1vy pl\u00e1\u0161t\u011b. „Oba v\u00edme, \u017ee m\u00e1\u0161 probl\u00e9m a vy\u0159e\u0161\u00edme ho jedin\u011b tak\u2026“ prop\u00edchl jsem ho pohledem a sko\u010dil mu do \u0159e\u010di pln\u00e9 l\u017ei.<\/div>\n
„Nem\u00e1m tu co d\u011blat! Nest\u00e1l jsem o l\u00e9\u010den\u00ed,“ prudce jsem se ohradil.<\/div>\n
„Bille, pod\u00edvej, u\u017e jsme o tom mluvili, mluv\u00edme o tom ka\u017ed\u00fd den, jsi nemocn\u00fd a\u2026“ nedo\u0159ekl. M\u016fj pohled ho uml\u010del. Ta slova se opakovala ka\u017ed\u00fd den.<\/div>\n
„Nechte m\u011b j\u00edt. J\u00e1 nejsem nemocn\u00fd. Jsem jen jin\u00fd\u2026“ vtrhl jsem do jeho v\u011bty ost\u0159ej\u0161\u00edm hlasem, ne\u017e jsem cht\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Bille, klid\u2026“ \u0159ekl tich\u00fdm, v\u00fdhru\u017en\u00fdm hlasem, ale j\u00e1 se jen ot\u0159\u00e1sal vzteky. Byl to zl\u00fd sen a j\u00e1 \u010dekal, a\u017e se probud\u00edm. V\u00edm, co bude n\u00e1sledovat. Doktor se pod\u00edval do pap\u00edr\u016f a povzdechl si. Jeho o\u010di si p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bly tu\u010dn\u011b napsan\u00e9 \u0159\u00e1dky na sn\u011bhov\u011b b\u00edl\u00e9m pap\u00edru, kter\u00fd zase ulo\u017eil do desek. „Je to ji\u017e rok,“ pronesl s povzdechem a op\u0159el se o \u017eidli, „\u2026mo\u017en\u00e1, \u017ee by sis na r\u016fzn\u00fdch m\u00edstech uv\u011bdomil, co se stalo. Mo\u017en\u00e1, \u017ee j\u00e1 ti nedok\u00e1\u017eu pomoci,“ \u0159ekl a pod\u00edval se na dve\u0159e. Jeho slova m\u011b p\u0159ekvapila. Napnul jsem se. „P\u0159esto je v n\u011b\u010dem probl\u00e9m a bude\u0161 m\u011b d\u00e1le nav\u0161t\u011bvovat,“ \u0159ekl mi a vypl\u0148oval n\u011bjak\u00e9 pap\u00edry. Ta slova m\u011b nab\u00edjela energi\u00ed. Chv\u00edli jsem v\u00e1hal a nemohl jsem ze sebe vydat jedin\u00e9 slovo, nato\u017e se postavit. Pevn\u011b jsem se vzep\u0159el o \u017eidli, nemotorn\u011b jsem vstal a dlouh\u00fdmi vr\u00e1vorav\u00fdmi kroky jsem zam\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm. C\u00edtil jsem na sv\u00fdch z\u00e1dech doktor\u016fv pohled. Pevn\u011b jsem sev\u0159el chladnou kliku dve\u0159\u00ed a nadechl se, ale povolil jsem a oto\u010dil jsem se k doktorovi. Doktor se na m\u011b p\u0159ekvapen\u011b oto\u010dil a \u010dekal na mou reakci. Nevid\u011bl jsem mu do tv\u00e1\u0159e, ale obrys postavy byl v \u0161eru jasn\u011b z\u0159eteln\u00fd. U\u017e jsem se sem nikdy necht\u011bl vr\u00e1tit.<\/p>\n

„\u2026 R\u00e1d bych v\u00e1m pod\u011bkoval.“ Za\u010dal jsem pevn\u00fdm hlasem, „\u2026pod\u011bkoval za to, \u017ee a\u017e te\u010f jsem si uv\u011bdomil, co znamen\u00e1 b\u00fdt voln\u00fd,“ pokra\u010doval jsem. Doktor se zachv\u011bl, ale nesta\u010dil cokoliv \u0159\u00edci. „P\u0159esto v\u00e1m dlu\u017e\u00edm vysv\u011btlen\u00ed a d\u016fkaz o tom, \u017ee jsem zdrav\u00fd. Myslel jsem, \u017ee zapomenu, ale nikdo nev\u00ed, co se stalo, nikdo si to neum\u00ed p\u0159edstavit. V\u017edy jste m\u011b bodal do srdce, jakmile jste se zm\u00ednil, ptal a sna\u017eil zjistit, o co jde,“ odml\u010del jsem se a hledal spr\u00e1vn\u00fd za\u010d\u00e1tek. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem nad t\u00edm cel\u00e9 dny, ale te\u010f jako bych na v\u0161e zapomn\u011bl a jen t\u00e1pav\u011b jsem hledal v hlav\u011b prvn\u00ed okam\u017eik p\u0159\u00edb\u011bhu. „V\u0161echno to za\u010dalo\u2026<\/p>\n

<\/div>\n

*flashback*<\/div>\n
<\/p>\n

U\u017e je to skoro dva t\u00fddny, co jsem byl na p\u00e1rty s m\u00fdm bratrem. Te\u010f u\u017e v\u00edm, \u017ee jsem tam nikdy za \u017e\u00e1dnou cenu nem\u011bl chodit! Byla to nejv\u011bt\u0161\u00ed chyba m\u00e9ho \u017eivota. Oslavovali jsme s Tomem kamar\u00e1dovy narozeniny, m\u00e1m takov\u00fd dojem, \u017ee mu bylo devaten\u00e1ct, ale to je to posledn\u00ed, co bych si m\u011bl pamatovat. V\u0161ude bylo hodn\u011b pit\u00ed, j\u00eddla a v cel\u00e9m bar\u00e1ku panovala dobr\u00e1 n\u00e1lada, v\u0161ichni v\u010detn\u011b m\u011b se neskute\u010dn\u011b bavili. Pil jsem m\u00e9 obl\u00edben\u00e9 Martini Bianco a pozoroval sv\u00e9ho bratra, dvoj\u010de. Byl ji\u017e pod vlivem alkoholu v\u00edc, ne\u017e je zdr\u00e1vo! Ob\u00edhal tam ka\u017edou holku, kter\u00e1 m\u011bla nohy a\u017e n\u011bkam ke krku, prsa vy\u0161prajcovan\u00e1 a\u017e k brad\u011b a tanga kter\u00e9 se j\u00ed nep\u0159\u00edjemn\u011b za\u0159ez\u00e1vala mezi jej\u00ed dokonal\u00e9 p\u016flky.<\/p>\n

Pak ale p\u0159i\u0161el ke mn\u011b, hodn\u011b m\u011b to p\u0159ekvapilo, je\u0161t\u011b v\u00edc, kdy\u017e \u0159ekl tu v\u011btu. Je\u0161t\u011b te\u010f si ji pamatuju a mysl\u00edm, \u017ee tu si budu pamatovat hodn\u011b dlouho, a\u0165 budu opil\u00fd na mol \u010di ne.<\/em><\/div>\n

„Billy\u2026 v\u00edm, \u017ee po mn\u011b tou\u017e\u00ed\u0161! Tak si m\u011b vezmi, m\u00e1\u0161 p\u0159\u00edle\u017eitost! Zapome\u0148 na Andyho. Budeme spolu\u2026“<\/p>\n

Z jeho slov mi lezl mr\u00e1z po z\u00e1dech. Tom byl naprosto opil\u00fd, nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edk\u00e1, tedy vlastn\u011b d\u00e1valo to smysl. Jednu dobu jsem po n\u011bm neskute\u010dn\u011b tou\u017eil, nev\u011bd\u011bl jsem, jestli je to spr\u00e1vn\u00e9, ale skr\u00fdval jsem v sob\u011b neop\u011btovanou l\u00e1sku k n\u011bmu, a pak ze zoufalstv\u00ed jsem se dal dohromady s Andreasem. Zpo\u010d\u00e1tku jsem v tom nevid\u011bl moc velkou nad\u011bji, ale on m\u011b nau\u010dil, co je to opravdu milovat, dal mi v\u0161echno, co chci, nosil m\u011b na rukou a j\u00e1 se do n\u011bj \u0161\u00edlen\u011b zamiloval. Zvr\u00e1cen\u00e9 my\u0161lenky na bratra se najednou rozplynuly jako hork\u00e1 p\u00e1ra nad hrncem.<\/p>\n

Ale tehdy, kdy\u017e jsem tam st\u00e1l a koukal na bratra, kter\u00fd se mi s\u00e1m nab\u00edzel, nemohl jsem odolat! Ne\u0161lo to, nikdo z v\u00e1s si nedovede p\u0159edstavit, jak se se mnou zato\u010dil sv\u011bt a m\u00e1lem se mi podlomila kolena, kdy\u017e Tom\u016fv hbit\u00fd jaz\u00fd\u010dek prozkoum\u00e1val m\u00e1 \u00fasta. Co na tom v\u0161em ale bylo nejhor\u0161\u00ed, j\u00e1 se mohl br\u00e1nit, ale nebr\u00e1nil jsem se. Srdce si \u0161lo za sv\u00fdm a moje u\u0161i byly ohlu\u0161ov\u00e1ny slovy l\u00e1sky.<\/em><\/div>\n

„Mil\u00e1\u010dku\u2026 tak stra\u0161n\u011b moc po tob\u011b tou\u017e\u00edm, dovol mi to! Pros\u00edm,“ \u0161eptal mi do ucha a j\u00e1 se rozpl\u00fdval v jeho rukou. V kamar\u00e1dov\u011b pokoji m\u011b pak polo\u017eil na postel a za\u0161eptal: „Miluju t\u011b Billy!!“ a j\u00e1 rozt\u00e1l. Ta noc byla nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, jakou jsem kdy za\u017eil. Byla s m\u00fdm bratrem, s m\u00fdm dvoj\u010detem, s moj\u00ed neop\u011btovanou l\u00e1skou! Po t\u00e9 noci jsme si to v\u0161echno vyjasnili, \u0159ekli jsme si, \u017ee jsme byli opil\u00ed a navz\u00e1jem si sl\u00edbili, \u017ee si to nech\u00e1me pro sebe! Tom mi to sl\u00edbil a j\u00e1 mu v\u011b\u0159il. Je\u0161t\u011b te\u010f ale sly\u0161\u00edm to zr\u00e1dn\u00e9: „Andy se to nedozv\u00ed\u2026 neboj se! Andy se to nedozv\u00ed, Andy se to nedozv\u00ed, Andy se\u2026“<\/p>\n

Ze vzpom\u00ednek na p\u00e1rty m\u011b vytrhne hlasit\u00e9 a nedo\u010dkav\u00e9 zvon\u011bn\u00ed u dve\u0159\u00ed. Sed\u00edm na gau\u010di a sleduji n\u00e1\u0161 ob\u00fdv\u00e1k, kter\u00fd jsme si ned\u00e1vno s Andym nov\u011b za\u0159\u00eddili. Budou to t\u0159i roky, co jsme spolu, je z n\u011bj vid\u011bt, \u017ee m\u011b st\u00e1le miluje v\u00edc ne\u017e cokoliv na sv\u011bt\u011b, j\u00e1 ale za\u010d\u00edn\u00e1m pochybovat. Kdybych ho miloval tak jako on m\u011b, nevyspal bych se p\u0159eci se sv\u00fdm bratrem!!! Kdybych ale ne\u0161el na tu p\u00e1rty, nevyspal bych se s n\u00edm a nemusel bych pak pochybovat.<\/p>\n

„Mil\u00e1\u010dku, ty to nesly\u0161\u00ed\u0161? D\u011bl\u00e1m n\u00e1m ob\u011bd, tak pros\u00edm t\u011b otev\u0159i!“ Vykoukne na m\u011b blon\u010fat\u00e1 hlava a pronikav\u00e9 o\u010di, kter\u00e9 na m\u011b hled\u00ed nech\u00e1pav\u00fdm pohledem. Jeho la\u0161kovn\u00fd \u00fasm\u011bv ale povadne ve chv\u00edli, kdy na m\u00e9 tv\u00e1\u0159i uvid\u00ed zbloudilou slzu. Necht\u011bl jsem ji pustit na svobodu, ale cestu ven si na\u0161la sama. M\u00e1m zvl\u00e1\u0161tn\u00ed tu\u0161en\u00ed, \u017ee Tom sv\u016fj slib nedodr\u017e\u00ed, i kdy\u017e jsme dvoj\u010data, kter\u00e1 si maj\u00ed d\u016fv\u011b\u0159ovat v\u00edc ne\u017e kdokoliv. Ticho v pokoji p\u0159eru\u0161uje jen neodbytn\u00e9 zvon\u011bn\u00ed domovn\u00edho zvonku. „Billy, ty pl\u00e1\u010de\u0161?“ P\u0159i\u0161el ke mn\u011b Andreas a vzal m\u00e9 dlan\u011b do t\u011bch sv\u00fdch. Pohodil hlavou, aby si urovnal patku, kter\u00e1 mu neposedn\u011b sklouz\u00e1vala do o\u010d\u00ed, a vy\u010dk\u00e1val na mou odpov\u011b\u010f bez ohledu na to, \u017ee se k n\u00e1m n\u011bkdo cht\u011bl dostat.<\/p>\n

„J\u00e1\u2026 um\u2026 Andy, j\u00e1 mus\u00edm ti n\u011bco \u0159\u00edct. V\u00ed\u0161\u2026“ nedokon\u010d\u00edm v\u011btu, jeliko\u017e m\u011b p\u0159eru\u0161\u00ed.
„Dob\u0159e \u0159ekne\u0161 mi to pak u ob\u011bda, ud\u011bl\u00e1me si hezk\u00e9 odpoledne. A\u0165 u\u017e je to, co chce, budu t\u011b po\u0159\u00e1d milovat!“ \u0159ekl a n\u011b\u017en\u011b m\u011b pol\u00edbil na rty, pak vstal a ode\u0161el zp\u011bt do kuchyn\u011b. Pravdu mu ale stejn\u011b \u0159eknu, nedok\u00e1\u017eu s t\u00edm \u017e\u00edt, nedok\u00e1\u017eu mu lh\u00e1t! Vstanu a jdu ke dve\u0159\u00edm, uchop\u00edm kliku a otev\u0159u.
Ve dve\u0159\u00edch stoj\u00ed m\u016fj bratr a na tv\u00e1\u0159i m\u00e1 \u00fasm\u011bv.<\/em><\/div>\n

„Billy, j\u00e1 si uv\u011bdomil, \u017ee\u2026“ \u0161\u0165ouchl jsem do n\u011bj loktem, kdy\u017e ke dve\u0159\u00edm do\u0161el i Andreas a v ruce dr\u017eel skleni\u010dku, kterou nesta\u010dil odlo\u017eit.<\/em><\/div>\n
„Tome, jsem r\u00e1d, \u017ee jsi p\u0159i\u0161el na ob\u011bd,“ \u0159ekl a vst\u0159\u00edcn\u011b mu cht\u011bl podat ruku, ale Tom ustoupil.<\/em><\/div>\n
„Nem\u011bl jsem v \u00famyslu tu b\u00fdt na ob\u011bd. Jdu si pro cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot,“ \u0159ekl a chytil za m\u011b ruku. Andy se na m\u011b nech\u00e1pav\u011b pod\u00edval a potom se to\u010dil na Toma.<\/em><\/div>\n
„Jste brat\u0159i?!“ vydal ze sebe Andreas a \u010dekal na mou reakci. Bylo mi hrozn\u011b. Tomova slova byla tak n\u00e1dhern\u00e1, a p\u0159itom zraniteln\u00e1.<\/em><\/div>\n
„Bille, jsi stejn\u00e9ho n\u00e1zoru? To bys ud\u011blal? Po tom v\u0161em?“ zeptal se m\u011b a sna\u017eil se zadr\u017eet slzy a k\u0159ik.<\/em><\/div>\n
„To je to, o \u010dem jsem cht\u011bl mluvit,“ odpov\u011bd\u011bl jsem. Andymu vypadla skleni\u010dka z ruky. St\u0159epy se rozlet\u011bly po cel\u00e9 d\u0159ev\u011bn\u00e9 podlaze.<\/em><\/div>\n
„Nejsi norm\u00e1ln\u00ed! Jsi nemocn\u00fd!“<\/p>\n

<\/em> „Zn\u011bla jeho posledn\u00ed slova, ne\u017e jsem se objevil na tomto k\u0159esle!“ \u0159ekl jsem a uk\u00e1zal na k\u0159eslo, kter\u00e9 bylo nyn\u00ed pr\u00e1zdn\u00e9. Doktor ml\u010del. „Po tom, co m\u011b Andreas dovedl sem, tak Tom zmizel se slovy, \u017ee mi zni\u010dil \u017eivot. A to mi u\u017e vzalo ve\u0161kerou s\u00edlu a v\u00fdzvu k boji,“ dodal jsem a pevn\u011b sev\u0159el kliku. „Jsem jin\u00fd. Ale kdo ne? Nejsem zl\u00fd \u010dlov\u011bk, nikdy bych nikomu neubl\u00ed\u017eil. Ale taky nejsem majetek a m\u00e1m sv\u016fj vlastn\u00ed \u017eivot\u2026“ dodal jsem, ale neklesl hlasem. Doktor cht\u011bl n\u011bco \u0159\u00edci, j\u00e1 otev\u0159el dve\u0159e. Do m\u00edstnosti vnikl pruh denn\u00edho sv\u011btla a dve\u0159e se s bouchnut\u00edm zav\u0159ely. „\u2026 kter\u00fd bez n\u011bj u\u017e nem\u00e1 cenu,“ doplnil jsem v\u011btu.<\/p>\n

Vyb\u011bhl jsem z budovy a ut\u00edkal m\u011bstem. Ut\u00edkal jsem k domu, kde bydlel Tom, ale okna zat\u00e1hnut\u00e1, zahr\u00e1dka neupravovan\u00e1 a zpustl\u00e1. Cel\u00fd den jsem se loudal m\u011bstem a vzpom\u00ednal na ta m\u00edsta, kde jsme byli spolu, kde jsme se sm\u00e1li jako mal\u00ed kluci, jako brat\u0159i. Mo\u017en\u00e1, \u017ee Andreas douf\u00e1, \u017ee se vr\u00e1t\u00edm, ale to on mi vzal svobodu. U\u017e nikdy!<\/p>\n

Byla tma. Zima a sv\u011btla na ulici osv\u011btlovala mou bledou, unavenou a uplakanou tv\u00e1\u0159. Lid\u00e9, proch\u00e1zej\u00edc\u00ed okolo m\u011b jsem nevn\u00edmal. Pod\u00edval jsem se k nebi. Slzy, kter\u00e9 mi tekly po tv\u00e1\u0159\u00edch, p\u0159\u00edjemn\u011b chladily m\u00e9 hork\u00e9 tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n

„Pros\u00edm, Tome, vra\u0165 se!“ zak\u0159i\u010del jsem do nebe. Ztr\u00e1cel jsem stabilitu t\u011bla, o\u010di se mi zav\u00edraly a p\u0159es slzy jsem vid\u011bl jen mihotav\u00e9 barevn\u00e9 skvrny. Vysok\u00fd panelov\u00fd d\u016fm, kter\u00fd sahal a\u017e k obloze, ve mn\u011b vzbuzoval to jedin\u00e9, co jsem hledal. Pevn\u011b jsem sev\u0159el kovov\u00e9 z\u00e1bradl\u00ed a b\u011b\u017eel po schodech nahoru. M\u016fj dech u\u017e nest\u00edhal a srdce tlouklo, jak o \u017eivot, ale j\u00e1 cht\u011bl b\u011b\u017eet k tomu nebi.<\/p>\n

Ocitl jsem se na st\u0159e\u0161e. Pode mnou cel\u00e9 m\u011bsto. Sv\u011btla. Chlad. V\u00fd\u0161ka. Auta, kter\u00e1 se m\u011bnila v te\u010dky miz\u00edc\u00ed v d\u00e1lce. \u0160el jsem jist\u011b po st\u0159e\u0161e a\u017e na kraj budovy. Ud\u011blal jsem dal\u0161\u00ed opatrn\u00fd krok. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee dal\u0161\u00edm krokem\u2026 Zavr\u00e1voral jsem. Zav\u0159el jsem o\u010di a nadechl jsem se. Otev\u0159el jsem \u00fasta, z kter\u00fdch stoupala p\u00e1ra. Do ticha se ozvala m\u00e1 slova:<\/p>\n

<\/div>\n

„On top of the roof,<\/em><\/div>\n
the air is so cold and so calm.<\/em><\/div>\n
I say your name in silence,<\/em><\/div>\n
you don\u00b4t wanna hear it right now.<\/em><\/div>\n
The eyes of the city,<\/em><\/div>\n
are counting the tears falling down.<\/em><\/div>\n
Each one a promise,<\/em><\/div>\n
of everything you never found.“<\/em><\/div>\n
\n

Cht\u011bl jsem pokra\u010dovat, ale jin\u00fd hlas za m\u00fdmi z\u00e1dy pokra\u010doval za m\u011b:<\/p>\n

<\/div>\n

„I scream into the night for you:<\/div>\n
Don\u00b4t make it true, don\u00b4t jump.<\/div>\n
The lights will not guide you through,<\/div>\n
they\u00b4re deceiving you.<\/div>\n
Don\u00b4t jump!<\/div>\n
Don\u00b4t let memories go, of me and you.<\/div>\n
The world is down there out of view.<\/div>\n
Please don\u00b4t jump, don\u00b4t jump!“<\/div>\n
\n

Sly\u0161el jsem slova bl\u00ed\u017e a bl\u00ed\u017e u m\u011b. Uc\u00edtil jsem jemn\u00e9 objet\u00ed okolo pasu, kter\u00e9 m\u011b vedlo z kraje pry\u010d. Bylo to v\u00fdjime\u010dn\u00e9, nenahraditeln\u00e9 objet\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Tomi\u2026“ vydechl jsem. Odpov\u011bd\u00ed byl dlouh\u00fd, sladk\u00fd polibek\u2026<\/p>\n

autor: Ludi<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ludi Ahoj twincestn\u00ed du\u0161e! R\u00e1da bych v\u00e1m o sob\u011b ve zkratce n\u011bco pov\u011bd\u011bla. Jsem dlouhodob\u00fd fanou\u0161ek TH a je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed TWC. Twincest blog je pro m\u011b r\u00e1j, za tu dobu, co jsem \u010detla v\u0161emo\u017en\u00e9 pov\u00eddky od r\u016fzn\u00fdch autor\u016f, dosp\u011bla jsem k<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-5437","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5437","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5437"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5437\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5437"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5437"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5437"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}