{"id":5443,"date":"2013-01-07T18:00:00","date_gmt":"2013-01-07T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5427"},"modified":"2013-01-07T18:00:00","modified_gmt":"2013-01-07T17:00:00","slug":"jeden-moment-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/01\/07\/jeden-moment-11\/","title":{"rendered":"Jeden moment? 11."},"content":{"rendered":"
autor: GossipGirl<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n

\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak co ten novej \u010dlov\u011bk?“ optal se Kay, kdy\u017e se r\u00e1no v ob\u00fdv\u00e1ku obl\u00e9kal. Tom mezit\u00edm u linky va\u0159il \u010daj. Jen zabru\u010del. Nejrad\u011bji by do pr\u00e1ce ani ne\u0161el.<\/div>\n
„Je l\u00ednej, nebo neschopnej?“<\/div>\n
K\u00e9\u017e by\u2026<\/em> „Je to Bill.“<\/div>\n
„CO\u017dE? Kde se tu vzal?“ Kay upustil kalhoty, ve kter\u00fdch zrovna n\u011bco hledal, a s vyvalen\u00fdma o\u010dima se oto\u010dil.<\/div>\n
„To netu\u0161\u00edm. Teda \u0159\u00edkal, \u017ee najednou zjistil, \u017ee tu m\u00e1 babi\u010dku, o kter\u00fd se mi jaksi zapomn\u011bl zm\u00ednit. Stejn\u011b nech\u00e1pu, jak m\u016f\u017ee\u0161 jen tak naj\u00edt p\u0159\u00edbuzn\u00fdho\u2026“ zamumlal si u\u017e sp\u00ed\u0161 pro sebe.<\/div>\n
„Ah tak. No, to ti budu dr\u017eet palce.“<\/div>\n
„Jo, j\u00e1 sob\u011b taky. Hele, v kolik se vr\u00e1t\u00ed\u0161 ze \u0161koly?“<\/div>\n
„Ve t\u0159i\u2026“<\/div>\n
„Okay. Tady m\u00e1\u0161 sn\u00eddani, vzkaz pro otravnou Karin je furt stejnej, a j\u00e1 se jdu obl\u00edknout, nebo to nestihnu.“<\/p>\n

Tomovi zabralo p\u00e1r minut, ne\u017e se zkulturnil a vypadnul. Do pr\u00e1ce to vzal poklusem, i kdy\u017e se mu tam opravdu necht\u011blo. Jeho \u00fato\u010di\u0161t\u011b bylo naru\u0161eno vet\u0159elcem, kter\u00fd byl\u2026 Bill. To mluvilo za v\u0161e. Tom necht\u011bl, aby ode\u0161el, ale na druhou stranu by ho nejrad\u011bji vyprovodil. Kdy\u017e na n\u011bj koukal, v\u0161echno mu padalo z rukou a mezi stoly se pohyboval jako slon v porcel\u00e1nu. V\u011bd\u011bl, \u017ee nebude trvat dlouho, a Claire si d\u00e1 dohromady dv\u011b a dv\u011b. V\u00e1\u017en\u011b se choval jako cvok.<\/p>\n<\/div>\n

\n
P\u0159i\u0161el a t\u0159\u00edsknul za sebou dve\u0159mi. Bill u\u017e st\u00e1l za pultem a tv\u00e1\u0159il se p\u0159esn\u011b tak, jak Tom necht\u011bl, aby se tv\u00e1\u0159il. A\u0165 u\u017e to bylo jakkoli. Na p\u016fl pusy pozdravil, i kdy\u017e by se nejrad\u011bji oto\u010dil a zmizel. Nejistota s n\u00edm cloumala, jak mohla.<\/div>\n
„Ahoj Tome.“<\/div>\n
Jednoduch\u00e9, ale \u00fa\u010dinn\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed, jak zhor\u0161it Tomovu n\u00e1ladu.<\/div>\n
„George tu je?“<\/div>\n
Bill zakroutil hlavou a st\u00e1hnul si vlasy do cul\u00edku. Tom polknul. Z\u016fstal p\u00e1r vte\u0159in jen tup\u011b z\u00edrat, ne\u017e si za to stihnul vynadat. Rychle o\u010di sklopil.<\/div>\n
„Ne, odjel. Co ti na n\u011bm tak vad\u00ed?“ zaj\u00edmal se Bill a zn\u011bl zcela nezi\u0161tn\u011b.<\/div>\n
„\u0158\u00edk\u00e1 mi hv\u011bzdo a hroz\u00ed mi vyhazovem, kdykoli k tomu m\u00e1 p\u0159\u00edle\u017eitost,“ brouknul Tom potichu a p\u0159e\u0161l\u00e1pnul. Den nest\u00e1l za nic. Bill nic ned\u011blal\u2026 a v tom to bylo. M\u011bl by si na n\u011bm vyl\u00e9vat vztek, ale to on ne. USM\u00cdVAL SE! Ten \u00fasm\u011bv byl pro Toma mu\u010didlem.<\/p>\n

Kay Toma sledoval je\u0161t\u011b z okna a pak s provinil\u00fdm v\u00fdrazem napsal smsku kamar\u00e1dce, aby na n\u011bj ne\u010dekala. Dneska v\u00e1\u017en\u011b nem\u011bl s\u00edlu ani chu\u0165 l\u00edtat do \u0161koly. I kdy\u017e by m\u011bl. P\u0159em\u00fd\u0161lel. Tom byl posledn\u00ed m\u011bs\u00edce v klidu. Vlastn\u011b to bylo perfektn\u00ed. Jen\u017ee co te\u010f\u2026 Kay se dost\u00e1val do f\u00e1ze, kdy se b\u00e1l jak\u00e9hokoli naru\u0161en\u00ed jejich vztahu. Zak\u00e1zal si v\u0161echny my\u0161lenky na Toma, jen\u017ee kdy\u017e se p\u0159evl\u00e9kal do tepl\u00e1k\u016f, nedok\u00e1zal jejich tok p\u0159ehradit \u00fapln\u011b. Poc\u00edtil znovu p\u0159\u00edval vd\u011bku, \u017ee se Tom p\u0159i jejich usmi\u0159ov\u00e1n\u00ed nep\u00eddil po d\u016fvodu jeho \u0161patn\u00e9 n\u00e1lady. Nebyl by schopn\u00fd mu lh\u00e1t\u2026 a z\u00e1rove\u0148 by ani nezvl\u00e1dnul \u0159\u00edct plnou pravdu. Ani nev\u011bd\u011bl, jak n\u011bco takov\u00e9ho \u0159\u00edct.<\/div>\n

Hele, Tome, j\u00e1 byl na\u0161tvanej, proto\u017ee ty si se zabouchnul do Andrease. S\u00e1m se nech\u00e1pu, s\u00e1m to nezvl\u00e1d\u00e1m a neum\u00edm si p\u0159edstavit \u017eivot bez tebe\u2026<\/em> parodoval s\u00e1m sebe. Jo, to by byla fra\u0161ka, kterou by ani v seri\u00e1lu nevymysleli. No, mo\u017en\u00e1 \u017ee v tom seri\u00e1lu. Jen\u017ee tam by to kon\u010dilo tak, \u017ee by si hlavn\u00ed hrdinov\u00e9 padli okolo krku a \u017eili by \u0161\u0165astn\u011b a\u017e do smrti.<\/div>\n
Odbila druh\u00e1 hodina odpoledn\u00ed, ale Kay nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed chu\u0165 na ob\u011bd. Ozvalo se zaklep\u00e1n\u00ed. Vym\u00e1mil se z k\u0159esla a s proto\u010den\u00edm o\u010d\u00ed otev\u0159el dve\u0159e.<\/div>\n
„Tomane, to sis zase zapo\u2026 Andreasi?!“ Srdce vynechalo p\u00e1r \u00fader\u016f, ne\u017e se kolem n\u011bj znovu vytvo\u0159ila ta ledov\u00e1 kra.<\/div>\n
„Ahoj Kayi. M\u016f\u017eu?“<\/div>\n
„Um\u2026 jo.“ Kay ustoupil ze dve\u0159\u00ed a Andreas se ho pokusil obejmout. Jen\u017ee hned pochopil, \u017ee v\u011bci se zm\u011bnily, kdy\u017e se Kay odt\u00e1hnul. Proto jen trochu sv\u011bsil ramena a pro\u0161el dve\u0159mi.<\/p>\n

„Chce\u0161 n\u011bco?“<\/div>\n

Andreas vzhl\u00e9dnul z gau\u010de, na kter\u00e9m se uvelebil. „N\u011bco k pit\u00ed, jestli m\u00e1\u0161, d\u00edky.“ Je\u0161t\u011b nerv\u00f3zn\u011b pohlednul na hodinky.<\/div>\n
„Jasn\u011b\u2026“ Kay popadl petku koly, dv\u011b skleni\u010dky a vr\u00e1til se zp\u00e1tky do sv\u00e9ho k\u0159esla. Jakmile pohl\u00e9dnul do blon\u010f\u00e1kova ost\u0159e \u0159ezan\u00e9ho obli\u010deje, musel si skousnout jazyk, aby n\u011bco ne\u0159ekl. No jasn\u011b, kone\u010dn\u011b je tu klid (byl, bez Billa) a on si mus\u00ed zrovna zvednout prdel z Norska a jet sem otravovat\u2026<\/em><\/div>\n
Ale on nem\u016f\u017ee za to, \u017ee m\u00e1\u0161 n\u00e1ladu vra\u017edit.<\/em><\/div>\n
No jasn\u011b, a taky nem\u016f\u017ee za nic, co se posledn\u00ed dobou sesralo. Prost\u011b mil\u00e1\u010dek.<\/em><\/div>\n
M\u011bl si ho r\u00e1d. Rad\u0161i ne\u017e Toma, jednu chv\u00edli. Pamatuje\u0161 si to je\u0161t\u011b?<\/em><\/div>\n
Ne, proto\u017ee tomuhle zlat\u00ed\u010dku se v \u017eivot\u011b povede, na co \u0161\u00e1hne.<\/em><\/div>\n
\n

Zarazil se. P\u0159ipadal si jako ve st\u0159edu diskuze dvou znep\u0159\u00e1telen\u00fdch stran. M\u011bl Andrease r\u00e1d, nemohl ho nem\u00edt r\u00e1d, str\u00e1vili spolu moc dlouhou dobu. Jen\u017ee v tuhle chv\u00edli p\u0159eva\u017eoval pocit, \u017ee zrovna tenhle \u010dlov\u011bk ho odsunul na druhou kolej. U\u017e napo\u0159\u00e1d.<\/p><\/div>\n

„Jsi v pohod\u011b?“<\/div>\n
Trhnul sebou. „Jo. \u017diju. Jen jsem\u2026 v\u010dera jsme byli trochu oslavovat.“<\/div>\n
„S Tomem?“<\/div>\n
„Ne. Lidi ze \u0161koly.“<\/div>\n
„Jak to jde?“<\/div>\n
„U\u017e to bylo lep\u0161\u00ed.“<\/p>\n

Zavl\u00e1dlo ticho. Andreas si vzal svoji st\u00e1le je\u0161t\u011b plnou skleni\u010dku a up\u0159el pohled na ztlumenou televizi. Skoro z Kaye c\u00edtil jeho vnit\u0159n\u00ed boj, jak se k jeho mali\u010dkosti po t\u011bch m\u011bs\u00edc\u00edch postavit, a mrzelo ho to. Cht\u011bl je zp\u00e1tky oba. \u0160\u0165astn\u00e9ho Toma a ak\u010dn\u00edho Kaye.<\/div>\n

„Tom je v pr\u00e1ci, m\u011bl jsi ho sp\u00ed\u0161 hledat tam.“<\/div>\n
Andreas povyt\u00e1hnul obo\u010d\u00ed. „Nev\u011bd\u011bl jsem, \u017ee v\u016fbec pracuje, nato\u017e abych v\u011bd\u011bl kde.“<\/div>\n
„J\u00e1 myslel, \u017ee ti to \u0159\u00edkal.“<\/div>\n
„To t\u011b\u017eko. Nemluvili jsme spolu od AFO’s. Od t\u00fd doby, cos ho sbalil a odjeli jste bez jedin\u00fdho slova.“<\/div>\n
Kay se naje\u017eil. „Vy\u010d\u00edt\u00e1\u0161 mi to?“<\/div>\n
„Jen se po\u0159\u00e1d marn\u011b sna\u017e\u00edm hledat d\u016fvod. Nemysl\u00ed\u0161, \u017ee by bylo lep\u0161\u00ed, kdyby si Tom nejd\u0159\u00edv vyjasnil star\u00fd spory, ne\u017e na cel\u00fd l\u00e9to skejsne v Berl\u00edn\u011b? Osm m\u011bs\u00edc\u016f \u010dek\u00e1m, a\u017e mi odep\u00ed\u0161e, p\u0159emej\u0161l\u00edm, jestli\u2026“<\/div>\n
„Tak pro\u010d jsi nep\u0159ijel d\u0159\u00edv, kdy\u017e ti tak chyb\u011bl?“<\/div>\n
„Proto\u017ee to ne\u0161lo.“<\/p>\n

Kay si odfrknul a skousnul si jazyk, aby neodseknul jako mal\u00fd d\u011bcko. C\u00edtil, jak se mu zrychluje dech. C\u00edtil nep\u0159emo\u017eitelnou chu\u0165 ze sebe v\u0161echen vztek vyk\u0159i\u010det. A p\u0159\u00edmo Andreasovi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n

„Tak\u017ee te\u010f p\u0159ijede\u0161 a \u010dek\u00e1\u0161, \u017ee ti oba vl\u00edtneme do n\u00e1ru\u010de?“<\/div>\n
„Up\u0159\u00edmn\u011b\u2026 od tebe jsem \u010dekal milej\u0161\u00ed p\u0159\u00edstup,“ op\u00e1\u010dil Andreas a zvednul se na nohy. Za\u010dal p\u0159ech\u00e1zet po pokoji. „Celou dobu\u2026 prost\u011b nem\u016f\u017eu p\u0159ij\u00edt na to, co jsem ti ud\u011blal. Choval ses divn\u011b u\u017e na t\u00fd posran\u00fd sout\u011b\u017ei\u2026“<\/div>\n
„No jo, hv\u011bzdo, jednou se na tebe jeden fale\u0161n\u011b nezub\u00ed 24 hodin denn\u011b a tebe u\u017e to tr\u00e1p\u00ed.“<\/div>\n
Andreas se prudce oto\u010dil od okna a zamrkal.<\/div>\n
„Kayi, kurva\u2026 co se d\u011bje? Tohle nejsi ty.“<\/div>\n
Kay se u\u0161kl\u00edbnul a taky vstal.<\/div>\n
„Byl jsem v pohod\u011b, dokud si nep\u0159ijel.“<\/div>\n
„Pro\u010d\u2026“<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 se pt\u00e1t? Sakra, koukni trochu kolem sebe!“<\/div>\n
„J\u00e1 se d\u00edv\u00e1m a vid\u00edm jen ciz\u00edho \u010dlov\u011bka, co si hraje na tebe!“<\/div>\n
„A j\u00e1 zas vid\u00edm n\u011bkoho, kdo m\u011b odsunul n\u011bkam do prdele u\u017e jen svoj\u00ed p\u0159\u00edtomnost\u00ed. Vid\u00edm kluka, kterej mi vzal kamar\u00e1da a vlastn\u011b v\u0161echny iluze o tom, \u017ee n\u011bkdy budu dobrej na ly\u017e\u00edch. V\u00ed\u0161 jak\u00fd to je, koukat na v\u00e1s dva a v\u011bd\u011bt, \u017ee nikdy nebudu m\u00edt to, co doopravdy chci? V\u00ed\u0161 to? Nev\u00ed\u0161! Tak m\u011b, kurva, nesu\u010f!“ Kay mrkal, aby zahnal slzy, kter\u00e9 se mu tla\u010dily do o\u010d\u00ed. Jeho cholerick\u00e1 povaha se projevovala jen m\u00e1lokdy, ale te\u010f p\u0159\u00edmo vybuchla. „Vzal jsi mi Toma\u2026“ zopakoval.<\/p>\n

Andreas se op\u0159el o ze\u010f vedle balkonov\u00fdch dve\u0159\u00ed a \u0161okovan\u011b z\u00edral na Kayova z\u00e1da. Cht\u011bl za\u0159vat, \u017ee je dva nikdy necht\u011bl rozd\u011blit, ale nezmohl se na slovo.<\/div>\n

Kay taky ml\u010del. P\u0159ech\u00e1zel po pokoji, na hol\u00fdch pa\u017e\u00edch c\u00edtil slab\u00fd pr\u016fvan. Nep\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, asi nedov\u0159en\u00e9 okno. Jen se topil v pocitu vlastn\u00ed ubl\u00ed\u017eenosti. Promluvil a\u017e po dobr\u00fdch n\u011bkolika minut\u00e1ch. „J\u00e1\u2026 kv\u016fli tob\u011b te\u010f\u2026“<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148 na m\u011b h\u00e1zet \u0161p\u00ednu, mluv\u00ed\u0161, jak kdybych ti pod\u011blal \u017eivot. Sna\u017eil jsem se pomoct zamilovan\u00fdmu Tomovi, aby to odjel v po\u0159\u00e1dku. Tohle mi taky bude\u0161 vy\u010d\u00edtat? Aspo\u0148 se zabouchnul do n\u011bkoho, kdo za to stoj\u00ed a\u2026“<\/div>\n
„To jako do tebe? Nepov\u00eddej.“<\/p>\n

Andreas on\u011bm\u011bl. Poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b mu vyschla v krku v\u0161echna slova.<\/div>\n

„M\u016f\u017ee\u0161 mi vysv\u011btlit, co t\u00edmhle mysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Ned\u011blej ze sebe debila.“ Kay se rukama op\u0159el o b\u00edlou st\u011bnu a hlavou sv\u011bsil mezi ramena. Ni\u010dilo ho to. To nevyjasn\u011bn\u00e9 cosi, co c\u00edtil u\u017e\u2026 u\u017e del\u0161\u00ed dobu. Jen\u017ee od zimy to bylo hor\u0161\u00ed a hor\u0161\u00ed. Znal ten pocit, ale necht\u011bl ho pojmenov\u00e1vat. I kdy\u017e asi bude muset. Jednou\u2026<\/div>\n
Andreas se nadechnul, aby n\u011bco odseknul (ty do m\u011b kamenem, tak j\u00e1 do tebe celou sk\u00e1lou, kdy\u017e jsi tak protivnej), ale najednou mu v hlav\u011b secvaklo v\u0161echno na spr\u00e1vn\u00e1 m\u00edsta. Zalapal po dechu. Rychle probral okam\u017eiky, kter\u00e9 si pamatoval, kdy byl Kay s Tomem. Tom se choval norm\u00e1ln\u011b, ale Kay\u2026<\/div>\n
Tohle jsem m\u011bl vid\u011bt celou dobu a mohlo to bejt jinak,<\/em> pomyslel si roztrp\u010den\u011b. Znal Kaye dob\u0159e, byl stejn\u00fd jako Tom. Emotivn\u00ed, impulzivn\u00ed. A kdy\u017e u\u017e se zamilovali, bylo to, bohu\u017eel, nadlouho. Polo\u017eil Kayovi ruku na rameno. „Je to jinak ne\u017e si mysl\u00ed\u0161.“<\/p>\n

„Tak mi to vysv\u011btli.“ Kay pra\u0161til rukou do b\u00edl\u00e9 zdi. „J\u00e1 si bez n\u011bj sakra nedok\u00e1\u017eu p\u0159edstavit \u017eivot. Miluju ho, kurva!“ Ze\u010f dostala dal\u0161\u00ed r\u00e1nu.<\/div>\n

Andreas zakroutil hlavou a s\u00e1hnul po batohu. Jedin\u00fd pohled na hodiny ho zklamal je\u0161t\u011b v\u00edc. Mrzelo ho, \u017ee se nem\u016f\u017ee zdr\u017eet. Cht\u011bl je oba vid\u011bt, na p\u016fl hodiny si popov\u00eddat, usm\u00ed\u0159it se s Tomem. Ale m\u00edsto toho se stihnul poh\u00e1dat s Kayem a pochopit jednu do o\u010d\u00ed bij\u00edc\u00ed skute\u010dnost. Musel uva\u017eovat\u2026 v\u011bd\u011bl to Tom? Nejsp\u00ed\u0161 ne. V\u017edycky byl trochu\u2026 no.<\/p>\n

„Tom mi v\u017edycky nahrazoval br\u00e1chu, nikdy mezi n\u00e1ma nebylo nic v\u00edc. Nemohl jsem p\u0159ijet d\u0159\u00edv kv\u016fli nemocn\u00fd matce, kter\u00e1 na tom po\u0159\u00e1d nen\u00ed l\u00edp. Odj\u00ed\u017ed\u00edm tak narychlo, proto\u017ee na m\u011b \u010dekaj\u00ed kluci, kter\u00fd m\u011b vezou z contestu zp\u00e1tky do Norska. A tohle mu dej, \u0159ekni, \u017ee se s n\u00edm r\u00e1d potk\u00e1m a \u017ee startovn\u00fd je zaplacen\u00fd. Ty tam m\u00e1\u0161 dres taky.“ Hodil bal\u00ed\u010dek na kuchy\u0148skou linku. D\u00e1l u\u017e na nic ne\u010dekal a vy\u0161el do p\u0159eds\u00edn\u011b. Rychle cvakal smsku, tak\u017ee skoro naslepo otev\u0159el dve\u0159e a seb\u011bhl schody. Skoro se dusil pod hladinou starost\u00ed, kter\u00e9 se kolem n\u011bj shroma\u017e\u010fovaly. A dneska \u017e\u00e1dnou nevy\u0159e\u0161il, naopak si p\u0159idal dal\u0161\u00ed.<\/p>\n

Tom \u0161okovan\u011b slo\u017eil obli\u010dej do dlan\u00ed a klesnul do d\u0159epu mezi bundami v p\u0159eds\u00edni. Andreas si ho v tmav\u00e9m rohu nev\u0161iml a on nev\u011bd\u011bl, jestli toho litovat, nebo b\u00fdt r\u00e1d. Po tom, co vyslechl\u2026 Paral\u00fdza. Ani nev\u011bd\u011bl, jestli byl n\u011bkdy v \u017eivot\u011b v\u00edc p\u0159ekvapen\u00fd.<\/div>\n

Miluju ho, kurva!,<\/em> oklepal se, po\u0159\u00e1d tu v\u011btu sly\u0161el v u\u0161\u00edch. Topil se v l\u00edtosti a hrudn\u00edk se mu sv\u00edral. Nemohl ztratit Kaye, nemohl, ale\u2026<\/p>\n

Z ob\u00fdv\u00e1ku se nic neoz\u00fdvalo. V\u0161echno nasv\u011bd\u010dovalo tomu, \u017ee Kay se je\u0161t\u011b nepohnul. Ani on s\u00e1m se k tomu moc nem\u011bl. Vr\u00e1til se z pr\u00e1ce a t\u011b\u0161il se na rozhovor s Kayem. T\u011b\u0161il se, \u017ee si uva\u0159\u00ed \u010daj a zaleze pod deku. Nam\u00edsto toho zaslechl hlasy, okam\u017eit\u011b je poznal. Cht\u011bl\u2026 na chvilku zadoufal, \u017ee se Andreas p\u0159ijel usm\u00ed\u0159it, ale n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed v\u00fdbuch mu iluze zkazil. Nejd\u0159\u00edv se divil, pro\u010d na sebe k\u0159i\u010d\u00ed, ale sta\u010dila p\u016fl minuta, aby to pochopil. A s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm slovem si za\u010d\u00ednal skl\u00e1dat to pomysln\u00e9 puzzle vzpom\u00ednek. Kay, kter\u00fd se choval divn\u011b. Andreas, kter\u00fd nemohl p\u0159ijet a jenom mu psal (ne, \u017ee by se mu nam\u00e1hal odepsat, aby zjistil, co se d\u011bje). Kay, kter\u00fd se znovu choval divn\u011b. Zvednul se z podlahy, a kone\u010dn\u011b se odhodlal vstoupit do ob\u00fdv\u00e1ku. Kay po\u0159\u00e1d st\u00e1l u zdi. Tom se pod\u00edval na modrou igelitku le\u017e\u00edc\u00ed na stole, pak znovu na Kaye. V\u011bd\u011bl o n\u011bm, akor\u00e1t to ned\u00e1val najevo. Prost\u011b st\u00e1l op\u0159en\u00fd o ruce. P\u0159es rty se mu tla\u010dila v\u011bta, kter\u00e9 nedok\u00e1zal zabr\u00e1nit.<\/p>\n

„M\u011bl jsi to \u0159\u00edct.“ Vypravil to ze sebe jen st\u011b\u017e\u00ed. P\u0159es sev\u0159en\u00fd krk nevy\u0161lo ani nic podobn\u00e9ho jeho hlasu.<\/div>\n

Kay zavrt\u011bl hlavou, ale o\u010di nezvednul. „J\u00e1 jsem necht\u011bl sly\u0161et\u2026 \u017ee nem\u00e1m \u0161anci.“<\/div>\n
Tom nev\u011bd\u011bl, co by m\u011bl ud\u011blat. C\u00edtil, jak se mezi n\u00edm a Kayem znovu otev\u00edr\u00e1 zr\u00e1dn\u00e1 propast, jak se roz\u0161i\u0159uje. Nemohl to p\u0159ipustit. Proto se p\u0159ibl\u00ed\u017eil ke sv\u00e9mu star\u0161\u00edmu kamar\u00e1dovi a pevn\u011b ho objal.<\/div>\n
Nemusel Kayovi ani vid\u011bt do obli\u010deje, aby c\u00edtil jeho slzy, kdy\u017e mu zabo\u0159il obli\u010dej do mikiny.<\/p>\n

autor: GossipGirl<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o) <\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: GossipGirl „Tak co ten novej \u010dlov\u011bk?“ optal se Kay, kdy\u017e se r\u00e1no v ob\u00fdv\u00e1ku obl\u00e9kal. Tom mezit\u00edm u linky va\u0159il \u010daj. Jen zabru\u010del. Nejrad\u011bji by do pr\u00e1ce ani ne\u0161el. „Je l\u00ednej, nebo neschopnej?“ K\u00e9\u017e by\u2026 „Je to Bill.“ „CO\u017dE? Kde se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[530],"tags":[],"class_list":["post-5443","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-jeden-moment"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5443","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5443"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5443\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5443"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5443"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5443"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}