{"id":5468,"date":"2012-12-30T18:00:00","date_gmt":"2012-12-30T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5452"},"modified":"2012-12-30T18:00:00","modified_gmt":"2012-12-30T17:00:00","slug":"lachrymose-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/12\/30\/lachrymose-12\/","title":{"rendered":"Lachrymose 12."},"content":{"rendered":"
<\/a>autor: Raiju<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
22. srpna 20:17<\/p>\n

<\/strong> Rozhodn\u011b v\u011bd\u011bl, jak se c\u00edt\u00ed hrozinka. Tot\u00e1ln\u011b vycucan\u00fd, vysu\u0161en\u00fd bez \u017eivota a bez energie, c\u00edtil, jak mu na kostech vis\u00ed k\u016f\u017ee, jak se do jeho plic ob\u010das dostane rozt\u0159esen\u00fd dech. I kdy\u017e se jeho t\u011blo c\u00edtilo trochu siln\u011bji po t\u00e9 v\u0161\u00ed tekutin\u011b, co vypil, opravdu nem\u011bl moc s\u00edly na to, aby se pohnul. <\/p>\n

Georg naklonil hlavu stranou na matraci, aby se mohl d\u00edvat po ru\u0161n\u00e9m stanu, sledoval pob\u00edhaj\u00edc\u00ed sestry, lidi se zapr\u00e1\u0161en\u00fdmi a krvav\u00fdmi obli\u010deji, jak zoufale hledaj\u00ed sv\u00e9 milovan\u00e9. Dole v uli\u010dce – takov\u00ed p\u0159e\u017eiv\u0161\u00ed m\u011bli \u0161t\u011bst\u00ed – sly\u0161el, jak p\u00edskaj\u00ed a k\u0159i\u010d\u00ed nad\u0161en\u00edm, vid\u011bl matku a dceru, jak spadly na kolena a objaly star\u0161\u00ed pan\u00ed, kter\u00e1 sed\u011bla na matraci. Byly zapr\u00e1\u0161en\u00e9 a ot\u0159esen\u00e9, ale sm\u00e1ly se. Na\u0161ly \u0161t\u011bst\u00ed v ne\u0161t\u011bst\u00ed.<\/div>\n

Bas\u00e1k semknul rty a vydechl nosem, odvr\u00e1til pohled. P\u00edchalo ho u srdce, v\u011bd\u011bl, \u017ee Bill\u016fv \u017eivot vis\u00ed na vl\u00e1sku, a Tom a Gustav, cel\u00e1 jejich skupina v\u010detn\u011b Davida, jsou st\u00e1le n\u011bkde pry\u010d. Bo\u017ee, nev\u011bd\u011bl co si myslet, co by d\u011blal, kdyby nebyl v po\u0159\u00e1dku. V\u0161ichni byli tam pry\u010d, n\u011bkde. Jen se b\u00e1l, jak a kdy je najdou.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„Mus\u00edm ho vid\u011bt. Mus\u00edm b\u00fdt u n\u011bj, pot\u0159ebuje m\u011b\u2026“ Tom za\u010d\u00ednal m\u00edt utkv\u011blou p\u0159edstavu o tom, co d\u011blat, a nikoho neposlouchal, byl zam\u011b\u0159en\u00fd na to, \u017ee je jeho bratr v nemocni\u010dn\u00ed posteli, p\u0159ipojen\u00fd na milion hadi\u010dek, s\u00e1m, v takov\u00e9 bolesti. Tohle se nemohlo st\u00e1t, Bill ho tam pot\u0159eboval. Kdyby byl Bill p\u0159i v\u011bdom\u00ed, tak by se moc b\u00e1l, byl by s\u00e1m. „Mus\u00edm j\u00edt\u2026“ i kdy\u017e byl st\u00e1le dehydratovan\u00fd, pohmo\u017ed\u011bn\u00fd, pol\u00e1man\u00fd a zav\u00e1zan\u00fd od hlavy po nohy jen s jednou funk\u010dn\u00ed nohou, kter\u00e1 mohla podporovat jeho v\u00e1hu, jen s jednou rukou, kter\u00e1 mohla fungovat, musel se tam dostat.<\/p>\n<\/div>\n

\n
P\u0159eto\u010dil se na bok a pou\u017eil jednu ruku, aby se zvedl na zdravou nohu, zamru\u010del a zakol\u00edsal, sna\u017eil se n\u011bjak st\u00e1t. Postavil se na vlastn\u00ed nohy, chytil se pro podporu Gustavova ramene, aby mohl st\u00e1t rovn\u011b.<\/div>\n
„Tome, nem\u016f\u017ee\u0161 odej\u00edt. Nejsi v dobr\u00e9m stavu!“ varoval ho Tobi, jemn\u011b se dotkl jeho pasu, aby mu pomohl st\u00e1t.<\/div>\n
Star\u0161\u00ed dvoj\u010de ho probodlo pohledem, v jeho o\u010d\u00edch byla bolest. St\u00e1le byly sklen\u011bn\u00e9, ale tvrd\u00e9, nemrkal, d\u00edval se na bodyguarda s takov\u00fdm odhodl\u00e1n\u00edm, \u017ee z toho cht\u011bl star\u0161\u00ed mu\u017e couvnout.<\/p>\n

„Je mi jedno, jestli budu muset, kurva, l\u00e9zt po \u010dty\u0159ech<\/em>. J\u00e1 se k n\u011bmu dostanu<\/em>. Mus\u00edm tam b\u00fdt s n\u00edm. Je mi jedno, co se mi stane.“ Stiskl kamar\u00e1dovo rameno tak siln\u011b, \u017ee se mu nehty zaryly do trika a brzy mu tam ud\u011blaj\u00ed mod\u0159iny. Ruka se mu za\u010dala t\u0159\u00e1st a po z\u00e1dech mu vyst\u0159elovala bolest, dol\u016f do jeho zran\u011bn\u00e9 nohy, jeho t\u011blo si nep\u0159\u00e1lo nic jin\u00e9ho, ne\u017e si lehnout. Dalo by cokoliv za to, kdyby si mohl lehnout a ulevit sv\u00fdm sval\u016fm a z\u00e1d\u016fm.<\/p>\n

„Tome, nen\u00ed to dobr\u00fd n\u00e1pad.“ \u0158ekl Gustav ti\u0161e, cht\u011bl ho dr\u017eet, ale nebyl si jist\u00fd, kam d\u00e1t ruce. „Tobi a j\u00e1 se na n\u011bj p\u016fjdeme pod\u00edvat, ano? Brzy se vr\u00e1t\u00edme a \u0159ekneme ti, jak na tom je.“<\/div>\n

„NE!“ sykl star\u0161\u00ed z dvoj\u010dat, d\u00fdchal zrychlen\u011b a t\u011b\u017ece, oddechoval skrz za\u0165at\u00e9 zuby. Neomdl\u00ed, ale za t\u011bch n\u011bkolik minut se ta bolest tak zv\u011bt\u0161ila, \u017ee m\u011bl dojem, \u017ee omdl\u00ed. „NE! J\u00e1 p\u016fjdu! Jd\u011bte mi z cesty!“ Rukou, kterou se Tom Gustava dr\u017eel, ho odstr\u010dil a vystoupil vp\u0159ed, hopkal na sv\u00e9 zdrav\u00e9 noze, chytal se kohokoliv a \u010dehokoliv, co na\u0161el. T\u011blo se mu chv\u011blo, ale nezastavoval. Tahal ho pry\u010d neviditeln\u00fd provaz, a on necht\u011bl odol\u00e1vat. Musel se dostat k Billovi, nic mu v tom nezabr\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

Jeho t\u011blo to necht\u011blo, cht\u011blo z\u016fstat. Cht\u011blo si lehnout a p\u0159estat se samo se sebou pr\u00e1t. Jeho mysl k\u0159i\u010dela ohledn\u011b bolesti, ale p\u0159ed jeho mysl\u00ed byl \u0161epot Billova jm\u00e9na. Bylo mu horko a slabo, sly\u0161el, jak mu tlu\u010de srdce. To vyp\u011bt\u00ed s n\u00edm t\u0159\u00e1slo\u2026 <\/div>\n

„Jd\u011bte mi, kurva,<\/em> z cesty!“ chytl se za rameno postar\u0161\u00edho p\u00e1na, chv\u00edli se ho dr\u017eel, kdy\u017e se mu za\u010dala motat hlava, najednou se pod n\u00edm h\u00fdbala zem. Chytil se ho pevn\u011bji, aby se nesk\u00e1cel, ale nakonec to neust\u00e1l, chytil se jeho trika a roztrhl mu ho, kdy\u017e se sk\u00e1cel k zemi.<\/p>\n

Ruce ho chytily, aby nespadl dol\u016f, ale nepomohlo to, \u0161p\u00edna se dostala p\u0159\u00edmo do jeho ramene a zran\u011bn\u00e9 nohy. Mu\u017e, kter\u00e9ho se dr\u017eel, si klekl vedle n\u011bj a sna\u017eil se ho oto\u010dit nebo mu pomoci, Gustav a Tobi se k n\u011bmu brzy p\u0159idali, pak n\u011bjac\u00ed dal\u0161\u00ed lid\u00e9. Cizinci, kte\u0159\u00ed by se norm\u00e1ln\u011b jen d\u00edvali a litovali ho, b\u011b\u017eeli k nim na pomoc.<\/p>\n

P\u0159es stan, daleko od toho, se Georg pod\u00edval na dav, pozoroval jej. Zvedl hlavu a pak sv\u00e1 bolav\u00e1 z\u00e1da, posadil se. Zelen\u00e9 o\u010di pozorovaly pohybuj\u00edc\u00ed se dav, jak n\u011bkoho, kdo je na zemi, zvedaj\u00ed. Povyt\u00e1hl trochu hlavu, jako by mu to snad mohlo pomoci vid\u011bt l\u00e9pe p\u0159es hlavy, ruce a nohy. Spousta lid\u00ed kolem nich se na to tak\u00e9 d\u00edvala, v\u0161ichni p\u0159em\u00fd\u0161leli, co se to tam d\u011bje.<\/div>\n

Lid\u00e9 se kolem davu pohybovali, spole\u010dn\u011b pracovali, aby dostali mlad\u00edka na nohy, ani\u017e by mu n\u011bjak v\u00edc ubl\u00ed\u017eili. Jeden z lid\u00ed, kter\u00fd obe\u0161el dav, zachytil Georg\u016fv zrak. Pevn\u011b se na n\u011bj d\u00edval, p\u0159\u00edsahal by, \u017ee m\u00e1 halucinace. Zamrkal, podruh\u00e9, pot\u0159et\u00ed, d\u00edval se na to \u010dern\u00e9 stejnokrojov\u00e9 triko.<\/p>\n

„Tobi!“ vyk\u0159ikl drsn\u00fdm a vysok\u00fdm hlasem, proto\u017ee jeho krk byl otekl\u00fd a po\u0161kr\u00e1ban\u00fd.<\/div>\n

„Co?“ mlad\u00edk vedle n\u011bj se na Georga pod\u00edval, pak zp\u00e1tky k davu.<\/div>\n
„Tobi!“ jeho hlas zn\u011bl jako \u0161t\u011bk\u00e1n\u00ed psa po tom, co mu odstranili hlasivky. Bylo to poni\u017euj\u00edc\u00ed. V\u011bd\u011bl, \u017ee nem\u016f\u017ee b\u00fdt takhle sly\u0161en. „Ten \u010dlov\u011bk v \u010dern\u00e9 ko\u0161ili, ten velk\u00fd. Tobi!“ c\u00edtil, jak se chv\u011bje nad\u0161en\u00edm, a najednou v\u0161echna bolest, slabost a strach zmizely. N\u011bkoho tu znal, n\u011bkdo byl na\u017eivu!<\/div>\n
„Zn\u00e1\u0161 ho?“<\/div>\n
„M-mus\u00edm mluvit s-“ zastavil se, rozka\u0161lal se, ka\u0161lal tak siln\u011b, a\u017e se p\u0159edkl\u00e1n\u011bl.<\/div>\n
„Dojdu pro n\u011bj.“<\/p>\n

Georg lapal po dechu, jak nejv\u00edc mohl, natahoval se po lahvi s vodou po sv\u00e9m boku, aby ji mohl dop\u00edt. Ale o\u010di ani na chvilku neodtrhl od mlad\u00edka, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b do\u0161el k davu. Georg zachytil \u010dlov\u011bka, o kter\u00e9ho si v\u0161ichni d\u011blali strach. St\u00e1hl se mu hrudn\u00edk tak siln\u011b, kdy\u017e zahl\u00e9dl star\u0161\u00edho z dvoj\u010dat, kdy\u017e vid\u011bl od\u0159eniny a obvazy, kdy\u017e c\u00edtil vlnu odhodl\u00e1n\u00ed, kter\u00e1 z n\u011bj vyza\u0159ovala. Tom tu byl tak\u00e9, n\u011bco dobr\u00e9ho se tu d\u011blo. Bylo to snad n\u011bco, co n\u011bkdo \u0159ekl?<\/p>\n

Bezejmenn\u00fd mlad\u00edk se dotkl Tobiho ruky a nad\u0161en\u011b s n\u00edm chv\u00edli mluvil, pak uk\u00e1zal ke Georgovi. Kdy\u017e se na n\u011bj pod\u00edval, zachytili navz\u00e1jem sv\u016fj pohled a Tobimu spadla \u010delist. Oto\u010dil se k chlapci, kter\u00fd k n\u011bmu do\u0161el, n\u011bco mu \u0159ekl a pak se vr\u00e1til na pomoc k Tomovi. Chlapec se vr\u00e1til ke Georgovi, klekl si vedle n\u011bj.<\/div>\n

„\u0158\u00edkal, \u017ee je hned tady a \u017ee ti m\u00e1m \u0159\u00edct, \u017ee m\u00e1 Toma a Gu\u2026“ zastavil se, nebyl si jist\u00fd, jak se to jm\u00e9no vyslovuje, „G\u016fs\u2026? Av?“<\/div>\n
„Gustav?“<\/div>\n
„Jo, jo, tak!“<\/div>\n
M\u016fj bo\u017ee\u2026<\/em> bas\u00e1k se nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b pod\u00edval na svoje nohy, c\u00edtil, jak se mu o\u010di zaplavuj\u00ed slzami, slzami \u00falevy. Ale nebre\u010del. V\u0161ichni ze skupiny byli nalezeni a byli st\u00e1le na\u017eivu. Zvl\u00e1dli to.<\/p>\n

autor: Raiju<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Raiju 22. srpna 20:17 Rozhodn\u011b v\u011bd\u011bl, jak se c\u00edt\u00ed hrozinka. Tot\u00e1ln\u011b vycucan\u00fd, vysu\u0161en\u00fd bez \u017eivota a bez energie, c\u00edtil, jak mu na kostech vis\u00ed k\u016f\u017ee, jak se do jeho plic ob\u010das dostane rozt\u0159esen\u00fd dech. I kdy\u017e se jeho t\u011blo c\u00edtilo trochu<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[527],"tags":[],"class_list":["post-5468","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lachrymose"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5468","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5468"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5468\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5468"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5468"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5468"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}