{"id":5470,"date":"2012-12-30T16:00:00","date_gmt":"2012-12-30T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5454"},"modified":"2012-12-30T16:00:00","modified_gmt":"2012-12-30T15:00:00","slug":"last-chance-for-us","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/12\/30\/last-chance-for-us\/","title":{"rendered":"Last chance for us"},"content":{"rendered":"
autor: SkaLucy<\/p>\n

<\/strong> Ahoj, tak jsem zp\u011bt s dal\u0161\u00ed jednod\u00edlkou, nen\u00ed zrovna nejveselej\u0161\u00ed, ale j\u00e1 si z\u0159ejm\u011b na takov\u00e9 drama potrp\u00edm. \ud83d\ude00 Moment\u00e1ln\u011b m\u00e1m rozepsanou v\u00edced\u00edlnou pov\u00eddku, ale jaksi mi chyb\u00ed inspirace, tak\u017ee tohle je jen takov\u00e1 mal\u00e1 odbo\u010dka.<\/em><\/div>\n

Doporu\u010duju si pustit p\u00edsni\u010dku p\u0159esn\u011b v m\u00edst\u011b, kde je vlo\u017een\u00e1. Je to pro lep\u0161\u00ed atmo\u0161ku. \ud83d\ude00 Jo a taky m\u011b cel\u00e1 tahle pov\u00eddka u t\u00e9 p\u00edsni\u010dka napadla, tak\u017ee k n\u00ed prost\u011b pat\u0159\u00ed. Je\u0161t\u011b dod\u00e1v\u00e1m, \u017ee jsem opravdu r\u00e1da za v\u0161echny va\u0161e koment\u00e1\u0159e. Te\u010f jen pop\u0159eju p\u0159\u00edjemn\u00e9 po\u010dten\u00ed a prozat\u00edm se lou\u010d\u00edm.:) SkaLucy<\/p>\n

<\/em> U\u017e p\u00e1r dobr\u00fdch minut st\u00e1l ve dve\u0159\u00edch na prahu bratrova pokoje a ti\u0161e sledoval jeho nehybnou postavu. Nem\u011bl odvahu na n\u011bj promluvit, a tak se d\u00e1l jen d\u00edval.<\/p>\n

Pohled huben\u00e9ho chlapce sm\u011b\u0159oval z okna ven, jako by cht\u011bl uvid\u011bt v\u0161echnu kr\u00e1su vn\u011bj\u0161\u00edho sv\u011bta, ale nemohl. \u010cern\u00e9, nedbale upraven\u00e9 vlasy spadaly na jeho ramena v hust\u00fdch pramenech. Nohy m\u011bl p\u0159it\u00e1hnut\u00e9 k t\u011blu, aby se snad nikdo nedostal bl\u00ed\u017e k jeho chmurn\u00fdm my\u0161lenk\u00e1m. U\u017e tak dlouho si je p\u0159ed v\u0161\u00edm a v\u0161emi chr\u00e1nil a mo\u017en\u00e1 si ani neuv\u011bdomoval, jak t\u00edm ubli\u017euje jemu, nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed osob\u011b. Jeho bled\u00e1, ale p\u0159esto nadpozemsky kr\u00e1sn\u00e1 tv\u00e1\u0159 neprojevovala \u017e\u00e1dn\u00e9 zn\u00e1mky citu. Jako by byla z kamene. Stejn\u011b jako jeho o\u010di. Kdysi \u010dokol\u00e1dov\u011b hn\u011bd\u00e9, jisk\u0159\u00edc\u00ed a sm\u011bj\u00edc\u00ed se, dnes skoro mrtv\u00e9, smutn\u00e9 a nesouc\u00ed vy\u010derpanost v podob\u011b \u0161ed\u00e9 barvy.<\/p>\n

Chlapec byl po\u0159\u00e1d stejn\u011b kr\u00e1sn\u00fd, ov\u0161em chyb\u011blo mu n\u011bco, pro co jej v\u0161ichni v\u017edy obdivovali. Radost \u017ee \u017eivota, um\u011bn\u00ed radovat se z ka\u017ed\u00e9 mali\u010dkosti, a\u0165 byla sebehloup\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n

Tohle postr\u00e1dal n\u011bkolik dlouh\u00fdch m\u011bs\u00edc\u016f a pro jeho bratra to bylo doslova mu\u010den\u00ed. Dennodenn\u011b byl nucen jen p\u0159ihl\u00ed\u017eet Billovu utrpen\u00ed a nemoct s t\u00edm nic ud\u011blat. Ne, \u017ee by se nesna\u017eit, ale Bill mu to prost\u011b zak\u00e1zal. Jejich jedin\u00fd kontakt byl v t\u00e9 dob\u011b, kdy\u017e Bill pot\u0159eboval pomoct s ka\u017edodenn\u00edmi pot\u0159ebami, kter\u00e9 by s\u00e1m nezvl\u00e1dl. Jinak s bratrem ani nekomunikoval, nedovoloval mu by\u0165 sebemen\u0161\u00ed dotek. Naivn\u011b si myslel, \u017ee je t\u00edm ochr\u00e1n\u00ed, ale doc\u00edlil jen nekone\u010dn\u00e9 bolesti v srdc\u00edch obou.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Tom nev\u011bd\u011bl, co d\u011blat. Tak moc by si p\u0159\u00e1l, aby se v\u0161e vr\u00e1tilo do dob p\u0159ed tou ne\u0161\u0165astnou nehodou, do dob, kdy byli \u0161\u0165astn\u00ed, spolu. V\u011bd\u011bl, \u017ee se Bill nikdy zcela nedostane p\u0159es fakt, \u017ee ztratil zrak, ale ne\u010dekal, \u017ee to bude a\u017e tak \u0161patn\u00e9. Jako by snad ani neexistoval. Kolikr\u00e1t mu vysv\u011btloval, \u017ee mu nevad\u00ed, \u017ee nevid\u00ed, \u017ee je pro n\u011bj stejn\u011b kr\u00e1sn\u00fd, ale Bill to odm\u00edtal p\u0159ijmout.<\/div>\n
Rozhodl se. Zkus\u00ed to. Naposledy. Jestli ani po tomhle Billa nep\u0159esv\u011bd\u010d\u00ed, co pro n\u011bj znamen\u00e1, skon\u010d\u00ed s marn\u00fdmi pokusy z\u00edskat ho zp\u011bt. Nev\u00ed sice, jak to mezi nimi bude potom, ale zkusit to mus\u00ed.<\/p>\n

Do\u0161el do sv\u00e9ho pokoje pro CD se skladbou, kter\u00e1 znamen\u00e1 hodn\u011b pro oba. P\u0159i n\u00ed za\u017eili snad v\u0161echno, sv\u00e9 spole\u010dn\u00e9 poprv\u00e9. Pevn\u011bji stiskl volnou ruku v p\u011bst a sna\u017eil se zadr\u017eet slzy. Vzpom\u00ednky. V\u0161echno se mu vracelo, jako by to bylo v\u010dera. Jak se spolu sm\u00e1li, navz\u00e1jem si vykl\u00e1dali dlouho do noci, klidn\u011b i nesmysly, jen aby chv\u00edli, kterou spolu tr\u00e1vili, mohli co nejv\u00edce prodlou\u017eit. Jak si poprv\u00e9 sd\u011blili sv\u00e9 pocity. Jejich prvn\u00ed polibek. Jejich prvn\u00ed noc, kterou str\u00e1vili jinak ne\u017e brat\u0159i. Prvn\u00ed h\u00e1dku, n\u00e1sledn\u00e9 sladk\u00e9 usmi\u0159ov\u00e1n\u00ed. Nemohl d\u00e1l vzpom\u00ednat, kdy\u017e te\u010f pot\u0159eboval odvahu. Ale p\u0159eci jen se jim nemohl \u00fapln\u011b ubr\u00e1nit. Co by te\u010f dal za jeden bratr\u016fv \u00fasm\u011bv nebo za n\u011b\u017en\u00e9 osloven\u00ed sm\u011b\u0159ovan\u00e9 k jeho osob\u011b. Za pohlazen\u00ed, by\u0165 jen nepatrn\u00e9. Panebo\u017ee\u2026 co on by dal i za nesmyslnou h\u00e1dku\u2026 v\u0161echno.<\/p>\n

Rozt\u0159esen\u011b vydechl a se skladbou v pevn\u011b sev\u0159en\u00fdch rukou se vydal zp\u011bt k bratrovu pokoji. Bill jako by ani ned\u00fdchal. U\u017e cel\u00e9 hodiny sledoval pr\u00e1zdn\u00fdma o\u010dima d\u011bn\u00ed za oknem a nepohnul se ani o kousek. Tentokr\u00e1t Tom ve\u0161el dovnit\u0159 a zastavil se u p\u0159ehr\u00e1va\u010de na druh\u00e9 stran\u011b pokoje, ne\u017e sed\u011bl Bill. Marn\u011b \u010dekal, \u017ee se Bill aspo\u0148 zept\u00e1, co tu d\u011bl\u00e1. Nic, \u017e\u00e1dn\u00e1 reakce na jeho p\u0159\u00edtomnost, tak moc ho to bolelo.<\/p>\n

„Bille, ned\u011blej, jako bych tu ani nebyl,“ \u0159ekl potichu tak zlomen\u00fdm hlasem a t\u00edm donutil Billa, aby aspo\u0148 nato\u010dil hlavu jeho sm\u011brem, ov\u0161em po chv\u00edli ji zase vr\u00e1til na p\u016fvodn\u00ed m\u00edsto bez jak\u00e9koliv zm\u011bny v\u00fdrazu.<\/div>\n

„Dob\u0159e,“ povzdych si Tom, „tohle je posledn\u00ed \u0161ance.“<\/div>\n
Vlo\u017eil CD do zapr\u00e1\u0161en\u00e9ho p\u0159ehr\u00e1va\u010de, kter\u00fd d\u00e1val jasn\u011b najevo, jak m\u00e1lo pou\u017e\u00edvan\u00fd je. Jen\u017ee Bill ztratil z\u00e1jem dokonce i o hudbu, bez kter\u00e9 by kdysi nevydr\u017eel ani den. Tom zm\u00e1\u010dkl tla\u010d\u00edtko play<\/em> a pokojem se rozezn\u011bla pro oba velice dob\u0159e zn\u00e1m\u00e1 melodie.<\/div>\n
<\/div>\n