{"id":5472,"date":"2012-12-29T18:00:00","date_gmt":"2012-12-29T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5456"},"modified":"2012-12-29T18:00:00","modified_gmt":"2012-12-29T17:00:00","slug":"jeden-moment-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/12\/29\/jeden-moment-9\/","title":{"rendered":"Jeden moment? 9."},"content":{"rendered":"
autor: GossipGirl<\/p>\n

<\/strong>
Hey, v\u00edm, \u017ee to trvalo d\u00fdl, d\u00edlek byl napsanej, ale vzhledem k pr\u016fb\u011bhu sv\u00e1tk\u016f, kdy jsem se jen v\u00e1lela na faulenzi, jedla cukrov\u00ed a koukala na poh\u00e1dky, sem ho n\u011bjak zapomn\u011bla poslat. \ud83d\ude00<\/em><\/div>\n


<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Blon\u010f\u00e1k vztekle kopnul do dve\u0159\u00ed. Pak na n\u011b zabu\u0161il a p\u0159em\u00e1hal se, aby je nevyrazil. Chvilku po vyhl\u00e1\u0161en\u00ed si v\u0161imnul, \u017ee zmizeli Tom i Kay. A Andreas se za\u010dal ob\u00e1vat nejhor\u0161\u00edho. Seb\u011bhnul dol\u016f na recepci, kde sed\u011bla pan\u00ed majitelka, p\u0159eb\u00edraj\u00edc svazek kl\u00ed\u010d\u016f. Zvedla hlavu. „Pot\u0159ebujete n\u011bco?“<\/div>\n
„Um, nev\u00edte, jestli n\u011bkam neodch\u00e1zeli kluci z trojky?“<\/div>\n
Blon\u010fat\u00e1 \u017eena se zarazila a odlo\u017eila kl\u00ed\u010de. Vrhla kr\u00e1tk\u00fd pohled na st\u011bnu za sebou. „Odjeli asi p\u0159ed hodinou.“<\/div>\n
„Co\u017ee\u2026?“ vydechnul Andreas. Odstoupil pomalu o p\u00e1r krok\u016f a pak rychle vyb\u011bhnul po schodech. Slo\u017eil se na k\u0159eslo v mezipat\u0159e a promnul si obli\u010dej. „Kurva\u2026 kurva.“ Pohled mu padnul na televizi, kde pr\u00e1v\u011b b\u011b\u017eel sest\u0159ih cel\u00e9 sout\u011b\u017ee, kter\u00e1 se ukon\u010d\u00ed a\u017e dnes, na t\u00e9 slavn\u00e9 pa\u0159b\u011b. M\u011bl chu\u0165 do n\u011b\u010deho kopnout. K \u010demu mu bylo vyhr\u00e1t, kdy\u017e z toho nemohl b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd? Bez Toma mu n\u011bco chyb\u011blo. Jako by se potopil s kysl\u00edkovou bombou, ale nem\u011bl hadi\u010dku na p\u0159\u00edvod vzduchu. A taky Kay\u2026 dohromady to byli prost\u011b oni. Nez\u00e1le\u017eelo na \u00farovni jejich ly\u017eov\u00e1n\u00ed, na osobn\u00edch \u00fasp\u011b\u0161\u00edch \u010di selh\u00e1n\u00edch, byli to oni. A te\u010f se rozpadali. A\u010dkoli by mo\u017en\u00e1 cht\u011bl, v\u011bd\u011bl, \u017ee z toho nesm\u00ed vinit Billa, kter\u00fd od vyhl\u00e1\u0161en\u00ed sklesle sed\u011bl v koutku postele a pronesl sotva p\u016fl slova.<\/p>\n

<\/div>\n

>< <\/div>\n
\n

Tom hodil velkou barevnou ta\u0161ku na postel a let\u011bl hned za n\u00ed. Vydechl, kdy\u017e uc\u00edtil m\u011bkkou pe\u0159inu a objal rukama pol\u0161t\u00e1\u0159. „Tohle mi chyb\u011blo\u2026“<\/p><\/div>\n

Usly\u0161el sm\u00edch ode dve\u0159\u00ed. „No kone\u010dn\u011b t\u011b pozn\u00e1v\u00e1m. Jen dotaz, chce\u0161 je\u0161t\u011b vid\u011bt ly\u017ee, nebo u\u017e jich m\u00e1\u0161 po krk?“<\/div>\n
„M\u00e1m po krk t\u011bch lid\u00ed, ne ly\u017e\u00ed,“ zamru\u010del Tom a skopnul ze sebe kalhoty. I kdyby bylo poledne, bylo by mu to fuk. Cht\u011bl sp\u00e1t. Ve svoj\u00ed posteli. Te\u010f.<\/div>\n
„Tak fajn, nech\u00e1m je venku.“ Kay se oto\u010dil a \u010dern\u00e9 vaky op\u0159el o ze\u010f p\u0159eds\u00edn\u011b. Jeho mal\u00fd byte\u010dek d\u00fdchal dlouhou nep\u0159\u00edtomnost\u00ed n\u011bkoho \u017eiv\u00e9ho. Ale byl tu doma. Nat\u00e1hnul se na gau\u010d a z\u00edral na zhaslou televizi. Po chv\u00edli ze sebe st\u00e1hnul mikinu i triko a zabalil se do deky. P\u0159em\u00fd\u0161lel nad v\u0161\u00edm, nad celou sout\u011b\u017e\u00ed\u2026 a nejv\u00edce nad n\u011bk\u00fdm, kdo te\u010f us\u00ednal ve vedlej\u0161\u00edm pokoji.<\/div>\n
Tom ho r\u00e1no na\u0161el, jak sp\u00ed zkroucen\u00fd na gau\u010di s nehtem na palci okousan\u00fdm skoro do krve.<\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
>< <\/div>\n
\n

U\u017e skoro za\u010d\u00ednalo jaro a snowpark sp\u00ed\u0161 p\u0159ipom\u00ednal namrzl\u00e9 koupali\u0161t\u011b ne\u017e sjezdovku. Tom p\u0159elet\u011bl z\u00e1bradl\u00ed a skut\u00e1lel se p\u0159es rameno o n\u011bkolik metr\u016f. Na\u0161tvan\u011b zamru\u010del a z\u016fstal le\u017eet. Zase si na to vzpomn\u011bl, jako ostatn\u011b ka\u017edou chvilku od doby, co se vr\u00e1tili do Berl\u00edna. Na jeho posledn\u00ed rozhovor s n\u011bk\u00fdm, koho\u2026 miloval? Mo\u017en\u00e1 n\u011bkdy v minulosti. Nebo si jen necht\u011bl p\u0159iznat skute\u010dnost, kter\u00e1 jin\u00e9ho bila do o\u010d\u00ed. Litoval v\u0161eho, co \u0159ekl, do posledn\u00edho p\u00edsmenka. A nemohl neuva\u017eovat, co by se zm\u011bnilo, kdyby ovl\u00e1dl svoji \u0161patnou n\u00e1ladu a nepod\u0159\u00eddil se rozbou\u0159en\u00fdm emoc\u00edm. Te\u010f, s odstupem \u010dasu, cel\u00e1 situace vypadala jinak. Uc\u00edtil sn\u00edh na obli\u010deji a rychle se nap\u0159\u00edmil. P\u0159ed n\u00edm zastavila Karin, jedna z m\u00e1la holek, kter\u00e9 se obt\u011b\u017eovaly cestou z Berl\u00edna a\u017e sem. <\/p>\n

„Jsi v pohod\u011b? Vypadalo to hrozn\u011b.“<\/div>\n

„\u017diju,“ op\u00e1\u010dil a za\u010dal se zdvihat na nohy. „Co ty tady dneska?“<\/div>\n
„Br\u00e1cha sem jel,“ pokr\u010dila rameny a zkusila se usm\u00e1t. Sundala si helmu a rozhodila vlasy.<\/div>\n
Tom to p\u0159e\u0161el bez pov\u0161imnut\u00ed. „A je je\u0161t\u011b tady?“<\/div>\n
„Jo, dole,“ p\u0159ik\u00fdvla. Celou dobu, co sem jezdila tr\u00e9novat, doufala, \u017ee si j\u00ed Tom v\u0161imne. Jen\u017ee zat\u00edm to tak nevypadalo. Te\u010f j\u00ed v\u011bnoval letm\u00fd pohled a rozjel se dol\u016f z kopce. Trvalo chvili\u010dku, ne\u017e na\u0161el kluka v modr\u00fdch hadrech, nata\u017een\u00e9ho u n\u00e1stupu na malou pomu, pat\u0159\u00edc\u00ed ke snowparku.<\/p>\n

„\u010cau J’s, jede\u0161 do m\u011bsta?“ houknul, kdy\u017e se svalil kousek vedle n\u011bj.<\/div>\n

Jmenovan\u00fd oto\u010dil hlavu a k\u00fdvnul. „Chce\u0161 vz\u00edt?“<\/div>\n
„Jestli bude\u0161 m\u00edt m\u00edsto, nechce se mi volat t\u00e1go.“<\/div>\n
„Kde m\u00e1\u0161 Kaye?“<\/div>\n
Tom se u\u0161kl\u00edbnul. „Ve \u0161kole.“<\/p>\n

Dom\u016f se dostali n\u011bkdy kolem p\u00e1t\u00e9 odpoledn\u00ed. Tom pod\u011bkoval za odvoz a vyb\u011bhl schody nahoru do jejich – sp\u00ed\u0161e do Kayova bytu. Ly\u017e\u00e1ky nechal pod topen\u00edm, ly\u017ee op\u0159el o ze\u010f a st\u00e1hnul ze sebe prom\u00e1\u010den\u00e9 v\u011bci. „Kayi?“<\/div>\n

„V kuchyni!“ ozvalo se. Tom udiven\u011b zvednul obo\u010d\u00ed a pro\u0161el dve\u0159mi.<\/div>\n
„Ty va\u0159\u00ed\u0161<\/em>?“<\/div>\n
Kay se za\u0161klebil. „Teoreticky vzato jsem objednal pizzu a pr\u00e1v\u011b jsem k tomu hledal n\u011bco k pit\u00ed, ale jestli tomu chce\u0161 \u0159\u00edkat va\u0159en\u00ed, tak si poslu\u017e.“<\/div>\n
Tom mu ukradl pr\u00e1v\u011b napln\u011bnou skleni\u010dku a pl\u00e1cnul sebou do k\u0159esla. Za\u00fap\u011bl.<\/div>\n
„Co se ti stalo?“<\/div>\n
„Namrzl\u00fd \u017eelezo. Bych se na to vyka\u0161lal, akor\u00e1t m\u011b tam o\u010dumuje ta holka, jak \u017ee se to jmenuje?“<\/div>\n
„Karin,“ utrousil Kay. Osobn\u011b si myslel, \u017ee je to d\u011bvka. „A na co si slet\u011bl?“<\/div>\n
Tom se po\u0161kr\u00e1bal ve vlasech a um\u00edstil si na kolena notebook. „Z\u00e1da. Rameno. N\u011bco si na to pak d\u00e1m.“ Otev\u0159el sv\u016fj \u00fa\u010det, a hned si v\u0161imnul t\u0159\u00ed nov\u00fdch zpr\u00e1v na skypu. Byly po\u0159\u00e1d stejn\u00e9, u\u017e dva t\u00fddny.<\/p>\n

s_Dre: Ahoj Tome.<\/p>\n

<\/em> Neodpov\u00eddal. Nemohl. Srdcem byl sice ubl\u00ed\u017een\u00fd, ale na druhou stranu v\u00e1\u017en\u011b cht\u011bl vr\u00e1tit ty \u010dasy, kdy se r\u00e1no probudil s Andreasov\u00fdm zadkem kousek od obli\u010deje a Kayovou rukou p\u0159ehozenou p\u0159es b\u0159icho. Kdy\u017e p\u0159i\u0161el do parku s ‚Hey g\u00e1js‘ na rtech. Jen\u017ee n\u011bco dal\u0161\u00edho v jeho nitru mu br\u00e1nilo na\u0165ukat do kl\u00e1vesnice jedin\u00e9 p\u00edsmenko. Sklopil o\u010di a vyhnul se Kayovu zkoumav\u00e9mu pohledu. Odka\u0161lal si a polo\u017eil na st\u016fl sklenici. „M\u011bl bych si naj\u00edt pr\u00e1ci.“<\/div>\n

„To u\u017e ti doch\u00e1zej\u00ed pen\u00edze, cos vyhr\u00e1l na AFO’s?“<\/div>\n
„Ne. Ale taje sn\u00edh a j\u00e1 se tu zbl\u00e1zn\u00edm, jestli budu jen d\u0159ep\u011bt u bedny.“<\/p>\n

Sv\u00fdch slov litoval o dva t\u00fddny pozd\u011bji, kdy\u017e ho mobil vzbudil o sedm\u00e9 r\u00e1no. Neochotn\u011b se zav\u0159el ve spr\u0161e a ignoroval Kaye stoj\u00edc\u00edho u zrcadla a zkoumaj\u00edc\u00edho sv\u016fj obli\u010dej. Odbila p\u016fl osm\u00e1 a on otev\u0159el prosklen\u00e9 dve\u0159e. V kav\u00e1rn\u011b, kde m\u011bl ode dne\u0161ka za\u010d\u00edt zase pracovat, se u\u017e l\u00edn\u011b pohybovala Claire, trhl\u00e1 holka, kter\u00e1 nikdy nic moc ne\u0159e\u0161ila. M\u011bl j\u00ed sv\u00fdm zp\u016fsobem r\u00e1d. Pozdravil se s n\u00ed, pokr\u010dil rameny na ot\u00e1zku, pro\u010d si neu\u017e\u00edv\u00e1 sv\u00e9 v\u00edt\u011bzstv\u00ed, vyfasoval z\u00e1st\u011bru a posadil se na to\u010divou \u017eidli\u010dku. Jak dlouho tu u\u017e nebyl? P\u016fl roku? Zd\u00e1lo se to jako del\u0161\u00ed doba. Ale ka\u017edop\u00e1dn\u011b, usoudil nakonec, pro jeho psychick\u00e9 zdrav\u00ed bude ur\u010dit\u011b lep\u0161\u00ed pinglovat tady, ne\u017e sed\u011bt doma na zadku.<\/p>\n

Za\u010dal kv\u011bten. Tom se poh\u00e1dal s Kayem. Hodn\u011b. Ani nev\u011bd\u011bl, kv\u016fli \u010demu p\u0159esn\u011b. Kay jen chodil po byt\u011b a tv\u00e1\u0159il se ubl\u00ed\u017een\u011b. Tom netu\u0161il pro\u010d. Ptal se, ale odpov\u011bd\u00ed mu byl jen na\u0161tvan\u00fd pohled. A tak jednoho ve\u010dera, kdy\u017e Kay p\u0159i\u0161el podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd z p\u0159edn\u00e1\u0161ky a Tom je\u0161t\u011b h\u016f\u0159e nalad\u011bn\u00fd z pr\u00e1ce, se rafli. Jen\u017ee to neskon\u010dilo jako jejich obvykl\u00e1 h\u00e1dka do n\u011bkolika dn\u016f. Chodili kolem sebe u\u017e t\u00fdden jako tyg\u0159i v kleci, v okat\u00e9 snaze vyhnout se tomu druh\u00e9mu. Kay najednou chodil dom\u016f pozd\u011b v noci a a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 \u010dasto z n\u011bj t\u00e1hnul alkohol. Toma to tr\u00e1pilo, ale nev\u011bd\u011bl, co by m\u011bl d\u011blat. T\u011b\u017eko mu mohl zak\u00e1zat chodit ven. A proto jednou v noci, kdy proti sv\u00e9 v\u016fli \u010dekal na Kay\u016fv n\u00e1vrat, kone\u010dn\u011b nechal svoje prsty, aby se aspo\u0148 dotkly kl\u00e1vesnice.<\/p>\n

s_Dre<\/em><\/div>\n

Ahoj Tome.<\/p>\n

Tom_s<\/em><\/div>\n

ahoj<\/p>\n

<\/em> Okam\u017eit\u011b prsty st\u00e1hnul. V\u00e1\u017en\u011b se cht\u011bl s Andreasem usm\u00ed\u0159it? Jako nikdy v \u017eivot\u011b. Jen\u017ee to ne\u0161lo tak snadno. Za ty t\u0159i m\u011bs\u00edce\u2026 chyb\u011bl mu. V\u0161ude vid\u011bl jeho obli\u010dej, v ka\u017ed\u00e9m nov\u00e9m z\u00e1kazn\u00edkovi hledal jeho. Nebo jist\u00e9ho \u010dernovlas\u00e9ho kluka, kter\u00e9mu ubl\u00ed\u017eil. Prot\u0159el si o\u010di a cht\u011bl po\u010d\u00edta\u010d zav\u0159\u00edt, kdy\u017e mu p\u0159i\u0161la odpov\u011b\u010f.<\/p>\n

s_Dre<\/em><\/div>\n

M\u016f\u017eeme si promluvit?<\/p>\n

<\/em> Tom sev\u0159el v\u00ed\u010dka k sob\u011b a zatnul i p\u011bsti. Snad aby si zabr\u00e1nil odepsat hnusnou odpov\u011b\u010f, kter\u00e1 by jen v\u0161echno zkazila. Povzdechnul si a zav\u0159el notebook. O p\u00e1r minut pozd\u011bji klaply vchodov\u00e9 dve\u0159e. Jen\u017ee Kayovy kroky nezam\u00ed\u0159ily d\u00e1l do bytu k jeho lo\u017enici, ale zastavily se u dve\u0159\u00ed do t\u00e9 Tomovy. Op\u0159el se o futra a d\u00edval se na Toma, houpaj\u00edc\u00edho se na k\u0159esle u psac\u00edho stolu.<\/p>\n

„V\u00ed\u0161 o tom, \u017ee si hroznej sr\u00e1\u010d?“<\/div>\n

Pozvednul obo\u010d\u00ed. „Jsi opilej,“ konstatoval.<\/div>\n
„Jo! Proto\u017ee ty kurva nic nevid\u00ed\u0161!“ S touhle v\u011btou se Kay sesunul pod\u00e9l r\u00e1mu dve\u0159\u00ed na zem. Tom vyd\u011b\u0161en\u011b vysko\u010dil ze \u017eidle a vrhnul se ke kamar\u00e1dovi. Kdy\u017e zjistil, \u017ee prost\u011b usnul, proto\u010dil o\u010di a dot\u00e1hnul ho do postele. P\u0159istavil mu k n\u00ed rovnou i kybl\u00edk a posadil se kousek od pochrupuj\u00edc\u00edho Kaye. Sakra\u2026<\/em> mumlal si v duchu, p\u0159em\u00fd\u0161leje nad obvi\u0148uj\u00edc\u00edmi slovy, kter\u00e1 vyslechl p\u0159ed chvilkou. Co nevid\u00ed? Bylo to jen opileck\u00e9 bl\u00e1bolen\u00ed, nebo by si z toho m\u011bl v\u00e1\u017en\u011b n\u011bco vz\u00edt?<\/p>\n

Uva\u017eoval nad t\u00edm i p\u0159\u00ed\u0161t\u00edho dne, kdy\u017e ut\u00edral sklenice za barem. Vlastn\u011b o tom p\u0159em\u00fd\u0161lel skoro po\u0159\u00e1d, kdy\u017e se zrovna netr\u00e1pil posledn\u00edm dnem t\u00e9 zasran\u00e9 sout\u011b\u017ee. Bill. Andreas. Na\u0161tvan\u00fd Kay. Znovu zaklel a sklenice se rozprskla na st\u0159epy u jeho nohou.<\/div>\n

K po\u010d\u00edta\u010di u\u017e ani nelezl.<\/div>\n
Od t\u00e9 doby, co Andreasovi odepsal, se toti\u017e zpr\u00e1vy, kter\u00e9 mu chodily, zm\u011bnily. Vlastn\u011b p\u0159i\u0161la jen jedna, ale byla dost v\u00fdmluvn\u00e1.<\/p>\n

Mluv se mnou, pros\u00edm.<\/p>\n

<\/em> autor: GossipGirl<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: GossipGirl Hey, v\u00edm, \u017ee to trvalo d\u00fdl, d\u00edlek byl napsanej, ale vzhledem k pr\u016fb\u011bhu sv\u00e1tk\u016f, kdy jsem se jen v\u00e1lela na faulenzi, jedla cukrov\u00ed a koukala na poh\u00e1dky, sem ho n\u011bjak zapomn\u011bla poslat. \ud83d\ude00 Blon\u010f\u00e1k vztekle kopnul do dve\u0159\u00ed. Pak na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[530],"tags":[],"class_list":["post-5472","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-jeden-moment"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5472","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5472"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5472\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5472"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5472"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5472"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}