{"id":5480,"date":"2012-12-26T17:00:00","date_gmt":"2012-12-26T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5464"},"modified":"2012-12-26T17:00:00","modified_gmt":"2012-12-26T16:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-ii-18","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/12\/26\/zeiten-andern-dich-ii-18\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich II 18."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
„Ahoj,“ zavad\u00edm jen pohledem o Andrease a rad\u011bji se up\u0159en\u011b pod\u00edv\u00e1m na Toma.
„Ahoj,“ vr\u00e1t\u00ed mi Andreas pozdrav a m\u00edrn\u011b se pousm\u011bje. A\u0165 to mysl\u00ed jakkoliv, \u00fasm\u011bv mu neop\u011btuju. Kdepak, nejsem ledajak\u00e1 loutka bez cit\u016f!
„Tady,“ p\u0159edhod\u00edm p\u0159ed Toma v\u00fdsledek od l\u00e9ka\u0159e s p\u0159ilo\u017een\u00fdm receptem.
„Hm?“ vezme to Tom do ruky, aby si to p\u0159e\u010detl, ale to j\u00e1 u\u017e se vyd\u00e1m do kuchyn\u011b. A jak Tom spr\u00e1vn\u011b pochop\u00ed, m\u00e1m ho do chvilky za patami. Vyt\u00e1hnu si hrne\u010dek a napust\u00edm si do konvice vodu, abych si ud\u011blal svou d\u00e1vku \u010dern\u00e9ho \u010daje.<\/p>\n

„Ty m\u00e1\u0161 ang\u00ednu?“ ozve se za m\u00fdmi z\u00e1dy. Ano, Tome, chci s tebou mluvit s\u00e1m, ne p\u0159ed Andreasem.
„Pr\u00fd jen v za\u010d\u00e1tc\u00edch,“ pokr\u010d\u00edm rameny, proto\u017ee se st\u00e1le v\u011bnuji p\u0159\u00edprav\u011b \u010daje, z\u00e1dy k n\u011bmu.
„\u0158\u00edkal jsem ti, \u017ee to nen\u00ed jen tak.“
„No jo,“ odseknu t\u00e9m\u011b\u0159.
„Tak\u017ee jsi tam nakonec p\u0159eci jen \u0161el a v\u010das, pokud se ta ang\u00edna je\u0161t\u011b d\u00e1 zastavit. Pro\u010d sis hned nevyzvedl ty antibiotika?“
„Nechci.“
„Bille, v\u00e1\u017en\u011b, jsi norm\u00e1ln\u00ed?“
„Je\u017ei\u0161 vyzvednu si je. N\u011bkdy,“ rozm\u00e1chnu rukou do vzduchu, abych nazna\u010dil pojem \u010dasu, a oto\u010d\u00edm se k n\u011bmu s \u00fa\u0161klebkem. „Pro\u010d je tady?“ nazna\u010d\u00edm hlavou do ob\u00fdv\u00e1ku, ale u\u017e takhle mu mus\u00ed b\u00fdt jednozna\u010dn\u011b jasn\u00e9, \u017ee mi to vad\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Ty jsi pil? Kde jsi byl dote\u010f?“
„A kdybych pil, tak co? Byl jsem v ateli\u00e9ru, z\u00e1le\u017e\u00ed na tom?“
„Jen jsem se ptal.“
„Jo, n\u011bco m\u00e1lo jsme pili,“ pronesu otr\u00e1ven\u011b, abych ho tedy uspokojil, a zakrout\u00edm nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b hlavou na d\u016fkaz, \u017ee m\u011b nem\u00e1 co zpov\u00eddat. Jako by t\u011bch p\u00e1r skleni\u010dek bylo podstatn\u00fdch. Mohl bych mu \u0159\u00edct, co jsme tak trochu s Patrickem oslavovali, ale to by mi sakra nejprve musel \u0159\u00edct, pro\u010d je tady dneska ve\u010der Andreas!?
„Se\u0161 protivnej,“ s v\u011bt\u0161\u00ed vervou odlo\u017e\u00ed recept i s v\u00fdsledkem na linku, „jdi si rad\u011bji lehnout, hm?“ Doporu\u010d\u00ed mi a vr\u00e1t\u00ed se zp\u00e1tky do ob\u00fdv\u00e1ku za Andreasem. Za t\u00edm, kter\u00fd st\u00e1le nev\u00edm, co tu pohled\u00e1v\u00e1! Vypl\u00e1znu za jeho z\u00e1dy jazyk a zaliju si \u010daj. Hrnek pak seberu, projdu ob\u00fdv\u00e1kem u\u017e beze slova a zalezu si do lo\u017enice.<\/p>\n

Pozd\u011bji, ji\u017e vykoupan\u00fd, a s vypit\u00fdm \u010dajem, si zalezu pod deku a za\u010dnu si n\u011bco vyhled\u00e1vat v notebooku. J\u00e1 jsem protivn\u00fd? To on je protivn\u00fd, jakmile je v bl\u00edzkosti jeho kamar\u00e1d. Kdysi jsem ho v\u00fdslovn\u011b po\u017e\u00e1dal, zda by mne od Andrease dr\u017eel d\u00e1l, a nejl\u00e9pe, kdy\u017e si ho bude cht\u00edt pozvat sem, a\u0165 se sna\u017e\u00ed v dob\u011b, kdy se t\u0159eba cel\u00fd den neuk\u00e1\u017eu doma. A od t\u00e9 doby tady byl Andreas u\u017e minim\u00e1ln\u011b dvacetkr\u00e1t, zrovna kdy\u017e jsem se doma vyskytoval. Tak kdo komu tady d\u011bl\u00e1 naschv\u00e1ly?<\/p>\n

Ani\u017e bych cht\u011bl, po del\u0161\u00edm brouzd\u00e1n\u00ed po internetu se mi samy od sebe za\u010dnou zav\u00edrat o\u010di. M\u00e1m pocit, \u017ee m\u00e1m op\u011bt hork\u00e9 \u010delo, ale bude to sp\u00ed\u0161e z toho alkoholu, a\u010dkoliv jsem ho nem\u011bl mnoho. Nev\u00edm. Mo\u017en\u00e1 m\u00e1m hork\u00e9 \u010delo d\u00edky nemoci, ale to si sp\u00ed\u0161 nechci p\u0159ipustit. Zaklapnu notebook, odlo\u017e\u00edm ho a pod\u00edv\u00e1m se na mobil. Deset hodin? Kdy jsem proboha naposledy \u0161el sp\u00e1t takhle brzo? Ale \u00fanavu asi nep\u0159esv\u011bd\u010d\u00edm, \u017ee je je\u0161t\u011b brzo, tak\u017ee zhasnu lampi\u010dku a zahrabu se pod deku. Z ob\u00fdv\u00e1ku akor\u00e1t zaslechnu n\u011bjak\u00fd sm\u00edch t\u011bch dvou. To nen\u00ed dobr\u00fd v\u00fdb\u011br ukol\u00e9bavky, tak\u017ee si je\u0161t\u011b pro jistotu, jako bych cht\u011bl b\u00fdt schovan\u00fd \u010di nedotknuteln\u00fd, p\u0159ehod\u00edm deku i p\u0159es hlavu. Takov\u00fd m\u016fj \u00fanik p\u0159ed realitou.<\/p>\n

Druh\u00fd den se probud\u00edm, ale m\u00e1m velmi t\u011b\u017ek\u00e1 v\u00ed\u010dka na to, abych otev\u0159el o\u010di. Jemn\u011b rukou za\u0161m\u00e1tr\u00e1m vedle sebe, zda je vedle mne je\u0161t\u011b Tom, ale nahmat\u00e1m u\u017e pouhou opu\u0161t\u011bnou polovinu postele. Co\u017e mne donut\u00ed o\u010di otev\u0159\u00edt, abych zjistil, kolik je hodin, zda je brzo \u010di pozd\u011b, a Tom bude u\u017e v pr\u00e1ci. Jenom\u017ee mobil se mi nepoda\u0159\u00ed rozsv\u00edtit, proto\u017ee se mi p\u0159es noc vybil, tak\u017ee se donut\u00edm postavit na nohy a vyl\u00e9zt z lo\u017enice. Projdu ob\u00fdv\u00e1kem, kde hraje televize, ale nikoho zde nevid\u00edm, tak\u017ee si dojdu do kuchyn\u011b ud\u011blat \u010daj, kde zjist\u00edm, \u017ee je p\u016fl jeden\u00e1ct\u00e9. Jenom\u017ee ne\u017e se mi \u010daj p\u0159iprav\u00ed, a ne\u017e si p\u0159iprav\u00edm n\u011bco k sn\u011bdku, u\u017e stoj\u00ed Tom ve dve\u0159\u00edch. Tak p\u0159eci jen. Op\u0159e se o futra a jen mne pozoruje.<\/p>\n

„Co?“
„My se nebudeme te\u010f ani zdravit?“
„Kdy ode\u0161el Andreas?“ sednu si ke stolu a prohl\u00e9dnu si titul kn\u00ed\u017eky, kter\u00e1 na n\u011bm le\u017e\u00ed. Snad abych se Tomovi vyhnul pohledem? Sly\u0161\u00edm jen, jak vydechne.
„Nev\u00edm u\u017e ani. Usnul jsi asi brzo.“
„Doporu\u010dil jsi mi to,“ \u0159eknu trochu j\u00edzliv\u011b, a kone\u010dn\u011b si ho trochu v\u00edc prohl\u00e9dnu. Nev\u00edm u\u017e ani, pro\u010d mne st\u00e1le j\u00edm\u00e1 vztek, ale nemohu si pomoci.<\/p>\n

„Byl jsi protivnej.“
„Ne, nebyl. Jen m\u011b zaj\u00edmalo, pro\u010d tu byl Andreas. Prosil jsem t\u011b\u2026,“ za\u010dnu, kdy\u017e mne ale p\u0159eru\u0161\u00ed.
„Prost\u011b tady Andreas byl. Nev\u011bd\u011bl jsem, kdy p\u0159ijde\u0161.“
„Hm.“
„V\u00e1\u017en\u011b tady bude od r\u00e1na takov\u00e1 n\u00e1lada?“
„Nem\u011bl bys b\u00fdt u\u017e v pr\u00e1ci?“
„T\u00e1ta m\u00e1 n\u011bjakou konferenci, nechci tam p\u0159eb\u00fdvat, kdy\u017e nem\u00e1m \u010d\u00edm p\u0159isp\u011bt. Doraz\u00edm tam a\u017e po konferenci.“
„Aha, j\u00e1 mus\u00edm ve \u010dty\u0159i na focen\u00ed.“
„A je ti l\u00edp?“
„P\u016fjdu si pro ty antibiotika, pozd\u011bji.“
„Fajn.“
„A\u017e se naj\u00edm.“<\/p>\n

„Bille, pro\u010d jsi takovej? Od t\u00fd doby, co jsme p\u0159ijeli z Berl\u00edna, jsi jenom protivnej.“
„Proto\u017ee se sakra chov\u00e1\u0161 jako d\u00edt\u011b! J\u00e1 v\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat, a v\u00edm, jak se c\u00edt\u00edm. A kdy\u017e ti \u0159eknu, \u017ee prost\u011b k tomu doktoru nep\u016fjdu, tak ty se uraz\u00ed\u0161 jak mal\u00e9 d\u011bcko a zdrhne\u0161!“
„J\u00e1 se chov\u00e1m jako mal\u00fd d\u011bcko? \u0158\u00edk\u00e1 ten, co ztrop\u00ed b\u016fhv\u00edjakou dramatickou sc\u00e9nu, \u017ee k doktoru nep\u016fjde, a\u010d to sl\u00edbil, a pak si nakr\u00e1\u010d\u00ed s receptem jako nic? To mi p\u0159i\u0161lo d\u011btinsk\u00fd a uboh\u00fd!“
„Cht\u011bl jsem ti t\u00edm dok\u00e1zat tv\u00e9 zadostiu\u010din\u011bn\u00ed, ale na tom u\u017e te\u010fka nesejde!“
„Bille, nepot\u0159ebuju pocit zadostiu\u010din\u011bn\u00ed, jen jsem cht\u011bl, abys byl zdrav\u00fd! Sakra, je to tak te\u017ek\u00fd pochopit?“
„Jo, je t\u011b\u017ek\u00fd pochopit, \u017ee bych se obe\u0161el bez doktora?“
„Ang\u00ednu v\u011bt\u0161inou jen tak nevyle\u017e\u00ed\u0161, a ani by si s n\u00ed \u010dlov\u011bk nem\u011bl zahr\u00e1vat.“
„V tom p\u0159\u00edpad\u011b jsi m\u011bl j\u00edt studovat na doktora ty, aby ti tyhle \u0159e\u010di k n\u011b\u010demu byly!“
„Ne, v\u00e1\u017en\u011b, Bille, tob\u011b je te\u010f \u00fapln\u011b jedno, co ti tu \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee? Ty chce\u0161 prost\u011b jen vytahovat jak\u00e9koliv i nesmysln\u00e9 argumenty proti!“
„Jasn\u011b, a zapomn\u011bl jsi zm\u00ednit, \u017ee se stra\u0161n\u011b r\u00e1d h\u00e1d\u00e1m! Ostatn\u011b moment, tu h\u00e1dku jsem zp\u016fsobil j\u00e1, proto\u017ee jsem, bez m\u00e9ho v\u011bdom\u00ed, protivnej u\u017e od doby, co jsme p\u0159ijeli z Berl\u00edna!“<\/p>\n

„Sakra, pod\u00edvej se na n\u00e1s! Je n\u00e1m devaten\u00e1ct! Na rozd\u00edl od lid\u00ed v na\u0161em v\u011bku u\u017e rok bydl\u00edme spolu, u\u017e rok se prakticky sna\u017e\u00edme v\u00e9st dosp\u011bl\u00fd \u017eivot, ale sakra, o\u010dek\u00e1v\u00e1 se od n\u00e1s, \u017ee budeme i p\u0159esto \u017e\u00edt, \u017ee\u2026 j\u00e1 nev\u00edm, budeme tu d\u011blat bordel, budeme ka\u0161lat na pravidla ostatn\u00edch! Jako na za\u010d\u00e1tku! Kam jsme se to, Bille, dostali? Moment\u00e1ln\u011b tu jen p\u0159e\u017e\u00edv\u00e1me! P\u0159e\u017e\u00edv\u00e1me vedle sebe a sna\u017e\u00edme se p\u016fsobit norm\u00e1ln\u011b! Sna\u017e\u00edme se, aby v\u0161echno bylo jako na za\u010d\u00e1tku! Je to fajn, ale n\u011bco n\u00e1m chyb\u00ed, sakra! Potk\u00e1v\u00e1me se doma, h\u00e1d\u00e1me se kv\u016fli blbostem a…“ Nadechne se, nejsp\u00ed\u0161 aby pokra\u010doval, ale to u\u017e j\u00e1 zti\u0161\u00edm hlas a promluv\u00edm mu do toho.
„V\u010dera mi Patrick \u0159ekl, \u017ee se mu zd\u00e1, \u017ee je p\u0159\u00edli\u0161 brzo na to, abychom zvl\u00e1dli \u017e\u00edt spolu. Jsme mlad\u00ed, a a\u010d je to, jak to je, pot\u0159ebujeme ur\u010ditou svobodu, ur\u010dit\u00e9 soukrom\u00ed, a…“
„Aha, super! Ty u\u017e si nech\u00e1v\u00e1\u0161 radit od Patricka! Bezva, tak si to prober s n\u00edm a j\u00e1 tu vlastn\u011b nemus\u00edm te\u010f v\u016fbec b\u00fdt!“ \u0159ekne Tom na\u0161tvan\u011b, a odejde z kuchyn\u011b. Hned na to zaslechnu a\u017e skoro bouchnut\u00ed balkonov\u00fdch dve\u0159\u00ed, tak\u017ee je mi jasn\u00fd, \u017ee se tam jde Tom zav\u0159\u00edt s cigaretou. Pod\u00edv\u00e1m se na sv\u016fj \u010daj a na sv\u016fj chleba, a u\u017e ani na jedno nem\u00e1m najednou chu\u0165. Odsunu tal\u00ed\u0159 i hrnek a sna\u017e\u00edm se vymyslet, co bych te\u010f m\u011bl d\u011blat, ale m\u00edsto p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed m\u00e1m sp\u00ed\u0161 pocit, \u017ee mi hlava exploduje, ze vzteku a v\u0161ech t\u011bch nevy\u0159e\u0161en\u00fdch argument\u016f, kter\u00e9 je\u0161t\u011b v hlav\u011b m\u00e1m.<\/p>\n

M\u00e1lem nadsko\u010d\u00edm na \u017eidli, kdy\u017e se u dve\u0159\u00ed ozve zvonek. A proto\u017ee usoud\u00edm, \u017ee se Tom z balkonu asi nepo\u017eene zrovna otev\u0159\u00edt, vstanu, abych tam tedy do\u0161el j\u00e1. Nem\u00e1m absolutn\u00ed n\u00e1ladu na n\u011bjak\u00fd otravn\u00fd sousedy, \u010di n\u011bco podobn\u00e9ho, tak\u017ee s t\u00edmhle o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm dve\u0159e i otev\u0159u. K m\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed mus\u00edm ale okam\u017eit\u011b zm\u011bnit v\u00fdraz tv\u00e1\u0159e, proto\u017ee ve dve\u0159\u00edch spat\u0159\u00edm Gordona s Nelly.<\/p>\n

„Ahoj,“ trochu zara\u017een\u011b, ale s \u00fasm\u011bvem si je prohl\u00e9dnu.
„Ahoj, ahoooj, Billeee,“ okam\u017eit\u011b se do\u017eaduje Nelly objet\u00ed.
„Ahoj, m\u011bli jsme cestu kolem, tak jsme zkusili, jestli n\u011bkdo z v\u00e1s bude doma. Neru\u0161\u00edme?“
„Ne, ne, v\u016fbec, poj\u010fte dovnit\u0159,“ okam\u017eit\u011b uvoln\u00edm cestu.
„J\u00e9\u00e9\u00e9, Bille, ty m\u00e1\u0161 kr\u00e1sn\u00fd ty nov\u00fd vl\u00e1sky,“ usm\u011bje se okam\u017eit\u011b Nelly a kdy\u017e se k n\u00ed sklon\u00edm, abych ji objal, hned mi je pocuch\u00e1.
„L\u00edb\u00ed se ti?“ usm\u011bju se.
„Moc.“
„Fakt to vypad\u00e1 dob\u0159e,“ p\u0159id\u00e1 se k n\u00ed Gordon.
„To jsem r\u00e1d,“ spokojen\u011b se usm\u011bju, „sko\u010d\u00edm se jen v\u00edc obl\u00edknout a hned jsem u v\u00e1s.“
„Jsi doma s\u00e1m?“ zept\u00e1 se Gordon s \u00fasm\u011bvem, kdy\u017e se zouv\u00e1. Nejrad\u011bji bych \u0159ekl ano.
„Ne, Tom je na balkon\u011b.“
„M\u016f\u017eu za n\u00edm, ho pozdravit, pros\u00edm?“ za\u0161kemr\u00e1 hned Nelly.
„Jasn\u011b, jasn\u011b \u017ee b\u011b\u017e,“ pohlad\u00edm ji po vl\u00e1sk\u00e1ch.
„V\u00e1\u017en\u011b neru\u0161\u00edme? Nerad bych…“
„Gordone, v\u00e1\u017en\u011b neru\u0161\u00edte. J\u00e1 m\u00e1m focen\u00ed a\u017e ve \u010dty\u0159i a Tom p\u016fjde do pr\u00e1ce pozd\u011bji. Jsem r\u00e1d, \u017ee jste p\u0159ijeli, kdy\u017e nejsem schopn\u00fd j\u00e1.“
„Vypad\u00e1\u0161, \u017ee jsi p\u0159ed chvilkou vst\u00e1val,“ lehce se zasm\u011bje.
„No, vlastn\u011b m\u00e1\u0161 i celkem pravdu. Ofici\u00e1ln\u011b m\u00e1m ang\u00ednu,“ u\u0161kl\u00edbnu se, „a te\u010f se jdu v\u00e1\u017en\u011b v\u00edc obl\u00edknout. Hned jsem tady,“ mrknu a odeberu se do lo\u017enice, abych na sebe hodil n\u011bco v\u00edc, ne\u017e jen to, co m\u00e1m na sob\u011b na span\u00ed. Nejrad\u011bji bych si hned lehnul je\u0161t\u011b znovu, probral se za dal\u0161\u00ed hodinu a vymazal v\u0161echno, co se stalo.<\/p>\n

Oble\u010den\u00fd se vr\u00e1t\u00edm do ob\u00fdv\u00e1ku, kde u\u017e je i Tom. Z n\u011bjak\u00e9ho principu, se mu sna\u017e\u00edm vyhnout pohledem.
„Jak to, \u017ee nejsi ve \u0161kole?“ pohlad\u00edm Nelly a sednu si vedle n\u00ed.
„Byla jsem u doktora. U dvou dokonce. Jeden mi d\u00e1val injekci a druhej mi trhal zub, koukej,“ zazub\u00ed se na m\u011b, abych zpozoroval tu mezeru v b\u011b\u017en\u00e9 \u0159ad\u011b zub\u016f.
„P\u00e1ni, bolelo to hodn\u011b?“
„Straaa\u0161n\u011b moc,“ p\u0159e\u017eene Nelly a n\u00e1le\u017eit\u011b p\u0159ik\u00fdvne.
„Je mi to jasn\u00fd,“ ch\u00e1pav\u011b pronesu s \u00fasm\u011bvem a vzhl\u00e9dnu k Tomovi, kdy\u017e vid\u00edm, \u017ee si obl\u00e9k\u00e1 mikinu. „Ty u\u017e jde\u0161?“
„Ne, je\u0161t\u011b ne, mus\u00edm si pro n\u011bco sko\u010dit dol\u016f.“
„M\u016f\u017eu j\u00edt s tebou?“ sleze z gau\u010de Nelly.
„Jasn\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvne Tom okam\u017eit\u011b s \u00fasm\u011bvem.
„Nelly, nemus\u00ed\u0161 b\u00fdt v\u0161ude,“ ozve se hned Gordon.
„To je v pohod\u011b,“ ujist\u00ed ho Tom, „jsme hned zp\u00e1tky.“
„Dob\u0159e.“
„Jo, cestou je l\u00e9k\u00e1rna, m\u00e1m vz\u00edt ten recept?“ sto\u010d\u00ed Tom pohled ke mn\u011b. Nejprve mne sp\u00ed\u0161e p\u0159ekvap\u00ed, \u017ee ho to v\u016fbec napadne pro mne ud\u011blat, a teprve pak mi dojde, jak bych byl nevd\u011b\u010dn\u00fd, tak\u017ee p\u0159ik\u00fdvnu.
„D\u011bkuju,“ p\u00edpnu. Na to ale u\u017e ani jeden nic ne\u0159ekne a do chvilky se za nimi zav\u0159ou vchodov\u00e9 dve\u0159e.<\/p>\n

„Tak co je nov\u00e9ho, krom\u011b t\u011bch vlas\u016f?“ usm\u011bje se hned na to Gordon.
„Krom\u011b vlas\u016f a krom\u011b toho, \u017ee m\u00e1m ang\u00ednu, bohu\u017eel nov\u00e9ho nic,“ pokr\u010d\u00edm rameny, ale hned na to se usm\u011bju. „Promi\u0148, nechce\u0161 n\u011bco k pit\u00ed nebo k j\u00eddlu?“
„Ne ne, d\u00edky.“
„Nestihl jsem se toti\u017e je\u0161t\u011b nasn\u00eddat, tak\u017ee…,“ nazna\u010d\u00edm, \u017ee si pro odstr\u010denou sn\u00eddani sko\u010d\u00edm. V kuchyni jen lehce vydechnu, kdy\u017e si vybav\u00edm, pro\u010d jsem na sn\u00eddani chu\u0165 ztratil, a rad\u011bji ji rychle sbal\u00edm a vr\u00e1t\u00edm se s t\u00edm k n\u011bmu.
„Klidn\u011b se najez.“
„Nem\u00e1m n\u011bjak chu\u0165, a\u010dkoliv mi kru\u010d\u00ed v b\u0159i\u0161e, budu to muset n\u011bjak p\u0159ej\u00edt,“ napiju se nejprve \u010daje, a pak si ukousnu trochu z chleba, aby se ne\u0159eklo.
„M\u00e1te tady p\u011bkn\u00fd bordel,“ zasm\u011bje se. Mus\u00edm se zasm\u00e1t s n\u00edm.
„Jo, j\u00e1 v\u00edm, div\u00edm se, \u017ee to prvn\u00ed nezm\u00ednila Nelly. Copak tady, tady to je\u0161t\u011b jde, ale v lo\u017enici je to jedna velk\u00e1 katastrofa. Minul\u00fd t\u00fdden jsem prakticky prole\u017eel jen v posteli, do toho ten Berl\u00edn, tak\u017ee jsme nebyli ani doma. A prakticky jsme nem\u011bli na \u00faklid ani \u010das ani chu\u0165.“
„V\u00ed\u0161, \u017ee to ne\u0159\u00edk\u00e1m kv\u016fli tomu. Ve skute\u010dnosti je mi to jedno, je to v\u00e1\u0161 byt.“
„Jo j\u00e1 v\u00edm, ale men\u0161\u00ed \u00faklid by to stejn\u011b cht\u011blo,“ uchechtnu se.
„Kdy\u017e ale zmi\u0148uje\u0161 ten Berl\u00edn, co \u017ee jste se rozhodli tam vydat?“ Nadechnu se, abych m\u011bl dostatek kysl\u00edku na vypr\u00e1v\u011bn\u00ed v\u0161eho. M\u011bl bych za\u010d\u00edt nejprve t\u00e1tou, a pak a\u017e t\u011bmi byty, nebo rad\u011bji v opa\u010dn\u00e9m po\u0159ad\u00ed?<\/p>\n

Nakonec Gordonovi odvypr\u00e1v\u00edm \u00fapln\u011b v\u0161e, po\u010d\u00ednaje byty a\u017e po t\u00e1tu, ani\u017e bych ho n\u011bjak cht\u011bl u\u0161et\u0159it detail\u016f. Vydechnu a p\u0159ik\u00fdvnu na potvrzen\u00ed toho, \u017ee to u\u017e je opravdu v\u0161echno.
„M\u00e1\u0161 mou poklonu,“ \u0159ekne Gordon nakonec, „netu\u0161il jsem, \u017ee m\u00e1\u0161 v pl\u00e1nu ho po tom dopise skute\u010dn\u011b vid\u011bt. Nikdy si nevypadal, ve v\u0161\u00ed \u00fact\u011b, \u017ee na to m\u00e1\u0161 dost odvahy.“
„Taky \u017ee jsem nem\u011bl. Rozhodli jsme se odjet z minuty na minutu, a a\u017e kdy\u017e jsem sed\u011bl k n\u011bmu \u010delem, tak jsem za\u010dal uva\u017eovat, kde jsem tu odvahu sebral a co tam vlastn\u011b pohled\u00e1v\u00e1m.“<\/p>\n

„To mne mrz\u00ed, \u017ee je to nakonec takhle, ale na druhou stranu, zn\u00e1\u0161 m\u016fj n\u00e1zor.“
„Jo, j\u00e1 v\u00edm. Nev\u00edm ani, co jsem od toho \u010dekal. Zm\u011bnu? T\u011b\u017eko.“
„Nep\u0159eber si to te\u010f zle, ale jsi jako \u010dlov\u011bk hrozn\u011b d\u016fv\u011b\u0159iv\u00fd. S Tomem jsi sice mo\u017en\u00e1 pravdu m\u011bl, ale ne ka\u017ed\u00fd se m\u011bn\u00ed, dok\u00e1\u017ee zm\u011bnit, a u\u017e v\u016fbec ne v tom lep\u0161\u00edm duchu.“
„Tom n\u011bjak\u00fdm nitrem jin\u00fd u\u017e byl, ale to proto\u017ee to i cht\u011bl. U t\u00e1ty, a nechce se mi v\u016fbec s Tomem porovn\u00e1vat, nastala pouze jedna jedin\u00e1 zm\u011bna. A to, \u017ee jsem ho znal jako \u010dlov\u011bka bez smyslu \u017eivota, bez budoucnosti, neust\u00e1le n\u011bco hledal. Te\u010f bych \u0159ekl, \u017ee m\u00e1 alespo\u0148 u\u017e n\u011bjak\u00fd c\u00edl, \u017ee by dok\u00e1zal odpov\u011bd\u011bt na ot\u00e1zku, jak si p\u0159edstavuje \u017eivot. Mo\u017en\u00e1. Aspo\u0148 tak jsem to c\u00edtil j\u00e1. Ale jinak se asi nic moc velk\u00e9ho nezm\u011bnilo. Taky proto jsem cht\u011bl vypadnout tak brzo. Nem\u016f\u017eeme b\u00fdt spolu, ne d\u00e9le ne\u017e tu p\u0159etrp\u011bnou hodinu.“<\/p>\n

„Tak ale alespo\u0148 n\u011bjak\u00e9 pozitivum jsi na tom shledal.“
„Jsem up\u0159\u00edmn\u011b r\u00e1d, \u017ee jsem ho mohl po t\u011bch letech vid\u011bt, a \u017ee n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem na sebe m\u00e1me kontakt, a\u010d se asi ani jeden druh\u00e9mu neozveme. Prost\u011b jen z d\u016fvodu, \u017ee jsme ani jeden tomu druh\u00e9mu dosud nechyb\u011bli. A u\u017e takov\u00e1 situace asi ani nenastane.“
„Ne\u017e to zase zapomenu, kdy \u017ee m\u00e1te to vysv\u011bd\u010den\u00ed?“
„P\u0159\u00ed\u0161t\u00ed \u010dtvrtek, v p\u011bt ve\u010der.“
„Tom tam bude m\u00edt taky rodi\u010de?“
„Vid\u00ed\u0161, je\u0161t\u011b jsem se ho ani nezeptal.“
„\u017de bych je poprv\u00e9 v \u017eivot vid\u011bl?“
„I to je mo\u017en\u00e9,“ usm\u011bju se. Jen j\u00e1 si nejsem jist\u00fd, pokud tam skute\u010dn\u011b budou, \u017ee je chci vid\u011bt j\u00e1. Ne, po tom incidentu na Tomov\u011b oslav\u011b. Sakra, mus\u00edm se Toma zeptat co nejd\u0159\u00edv. „Ale j\u00e1 m\u00e1m novinu, kterou jsem nestihl je\u0161t\u011b ani \u0159\u00edct Tomovi,“ sp\u00ed\u0161e jsem nedostal \u0161anci, pomysl\u00edm si a pokra\u010duji, „jak jsem fotil s Patrickem tu posledn\u00ed kolekci, ta byla pro tu spole\u010dnost, jak jsem ti vypr\u00e1v\u011bl, a v\u00ed\u0161 co? Projevila z\u00e1jem!“ zatlesk\u00e1m si vesele.
„A to pro tebe sk\u00fdt\u00e1 co?“ usm\u011bje se. Za\u010dnu mu vypr\u00e1v\u011bt, co v\u0161echno to obn\u00e1\u0161\u00ed, co v\u0161echno bych musel ob\u011btovat a podepsat, abych u nich mohl m\u00edt smlouvu, b\u011bhem \u010deho\u017e se stihnout vr\u00e1tit ti dva.<\/p>\n

„J\u00e1 jsem vyhr\u00e1la!“
„Ne, j\u00e1 jsem vyhr\u00e1l.“
„Ale tys podv\u00e1d\u011bl.“
„Nikdo ne\u0159ekl, \u017ee se to nesm\u00ed,“ zaslechnu sm\u00edch Toma, kdy\u017e do ob\u00fdv\u00e1ku nakr\u00e1\u010d\u00ed u\u017e s protestuj\u00edc\u00ed Nelly, kterou m\u00e1 hozenou p\u0159es rameno.
„Nelly, ned\u011blej kravinky,“ zasm\u011bje se Gordon, kdy\u017e ji Tom sund\u00e1 z ramene op\u011bt na zem.
„Ale tati, on podv\u00e1d\u011bl,“ uk\u00e1\u017ee na Toma se sm\u00edchem. Ten na ni s \u00fasm\u011bvem vypl\u00e1zne jazyk a na mne jen k\u00fdvne hlavou, aby upoutal mou pozornost. Do t\u0159\u00ed vte\u0159in mi dojde, k \u010demu mou pozornost poutal. Hod\u00ed po mn\u011b toti\u017e krabi\u010dkou antibiotik, kter\u00e9 sice chyt\u00edm, ale stylem, jak\u00fdm mi je podal, mu nem\u00e1m chu\u0165 ani pod\u011bkovat.
„D\u00edky.“
„Co bude\u0161 d\u011blat ve\u010der?“
„Tu dne\u0161n\u00ed kolekci bychom m\u011bli fotit dva dny, Patrick nem\u00e1 dneska moc \u010dasu, tak\u017ee bych m\u011bl b\u00fdt ve\u010der doma. Pro\u010d?“
„Proto\u017ee budeme ve\u010de\u0159et u babi\u010dky, v\u0161ichni,“ p\u0159edb\u011bhne ho s odpov\u011bd\u00ed Nelly, „\u017ee p\u0159ijde\u0161?“
„Dob\u0159e, pokus\u00edm se to stihnout.“
„Tome, pokud bys cht\u011bl, m\u016f\u017ee\u0161 p\u0159ij\u00edt s Billem,“ usm\u011bje se okam\u017eit\u011b Gordon na Toma.
„R\u00e1d bych, ale dneska ve\u010der asi budu muset b\u00fdt v pr\u00e1ci,“ pokr\u010d\u00ed rameny omluvn\u011b Tom, „ale t\u0159eba to vyjde jindy.“ Jasn\u011b Tome, m\u00e1 takov\u00fd pocit, \u017ee moment\u00e1ln\u011b v\u00edme oba, \u017ee v tuhle chv\u00edli slovo „jindy“ neznamen\u00e1 v\u016fbec nic.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o) <\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam „Ahoj,“ zavad\u00edm jen pohledem o Andrease a rad\u011bji se up\u0159en\u011b pod\u00edv\u00e1m na Toma.„Ahoj,“ vr\u00e1t\u00ed mi Andreas pozdrav a m\u00edrn\u011b se pousm\u011bje. A\u0165 to mysl\u00ed jakkoliv, \u00fasm\u011bv mu neop\u011btuju. Kdepak, nejsem ledajak\u00e1 loutka bez cit\u016f!„Tady,“ p\u0159edhod\u00edm p\u0159ed Toma v\u00fdsledek od l\u00e9ka\u0159e<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[513],"tags":[],"class_list":["post-5480","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5480","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5480"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5480\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5480"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5480"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5480"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}