{"id":5481,"date":"2012-12-26T16:00:00","date_gmt":"2012-12-26T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5465"},"modified":"2012-12-26T16:00:00","modified_gmt":"2012-12-26T15:00:00","slug":"julie-17","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/12\/26\/julie-17\/","title":{"rendered":"Julie 17."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
O\u010dima sklouzl n\u00ed\u017e, zad\u00edval se na rud\u00fd obsah sv\u00e9 sklenice a zmaten\u011b nakr\u010dil obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
Srdce mu v hrudi tlouklo spokojen\u00fdm tempem, poprv\u00e9 po hodn\u011b dlouh\u00e9 dob\u011b by o sob\u011b mohl prohl\u00e1sit, \u017ee byl skute\u010dn\u011b \u0161\u0165astn\u00fd, a p\u0159esto tady bylo n\u011bco, co se mu neust\u00e1le vkr\u00e1dalo do mysli a nedovolovalo mu u\u017e\u00edvat si sv\u00e9ho vytou\u017een\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
Op\u011bt v\u011bnoval pozornost pouze \u010dir\u00e9 tekutin\u011b a sna\u017eil se p\u0159ij\u00edt na to, co mu tolik p\u0159ipom\u00edn\u00e1. Netu\u0161il, jak chutn\u00e1, z pln\u00e9 sklenice si je\u0161t\u011b v\u016fbec neodpil, moc dob\u0159e v\u0161ak v\u011bd\u011bl, co jej na n\u00ed tolik fascinovalo. Bylo to oby\u010dejn\u00e9 v\u00edno, mo\u017en\u00e1 dokonce nepat\u0159ilo ani mezi ty nejkvalitn\u011bj\u0161\u00ed, jeho barva v\u0161ak byla jin\u00e1 ne\u017e v\u0161ech, kter\u00e9 kdy ochutnal.<\/p>\n

M\u011bla barvu Billov\u00fdch rt\u016f.<\/p>\n

Usm\u00e1l se na nep\u0159esn\u00fd obraz sv\u00e9 tv\u00e1\u0159e a s\u00e1m si uznale p\u0159ik\u00fdvl. Stejn\u00fd odst\u00edn, stejn\u00e1 podmaniv\u011b tajemn\u00e1 s\u00edla, nut\u00edc\u00ed jej nap\u00edt se. Ochutnat ten h\u0159\u00ed\u0161n\u00fd nektar. A on se op\u011bt zatou\u017eil nap\u00edt. Nap\u00edt se z jeho rt\u016f. Op\u011bt, i kdy\u017e jenom na chvilku, okusit p\u0159\u00edchu\u0165 sv\u00e9ho vysvobozen\u00ed.<\/p>\n

<\/div>\n

Bill\u2026<\/em><\/div>\n
\n

Pr\u00e1v\u011b on byl d\u016fvodem jeho \u0161t\u011bst\u00ed, nane\u0161t\u011bst\u00ed v\u0161ak i d\u016fvodem ve\u0161ker\u00fdch obav, kter\u00e9 jej zevnit\u0159 pomalu s\u017e\u00edraly. C\u00edtil jejich p\u0159\u00edtomnost, pomalu se plaz\u00edc\u00ed p\u0159es b\u0159icho a\u017e na hrudn\u00edk, kde se usadily a nep\u0159\u00edjemn\u011b jej t\u00ed\u017eily. L\u00e1ska k Billovi byla neuv\u011b\u0159iteln\u011b velik\u00e1 a hlubok\u00e1, s jej\u00ed r\u016fstem v\u0161ak nar\u016fstal i strach z toho, co m\u011bla p\u0159in\u00e9st.<\/div>\n

\n
Miin klid a v\u00fdraz jej\u00ed tv\u00e1\u0159e se mu v\u016fbec nel\u00edbily. Znal ji, a pr\u00e1v\u011b proto v\u011bd\u011bl, \u017ee n\u011bco nen\u00ed spr\u00e1vn\u011b. Za jin\u00fdch okolnost\u00ed by ji\u017e zoufala, vyd\u00edrala, vyhro\u017eovala, ona v\u0161ak z\u016fst\u00e1vala nad\u00e1le klidn\u00e1, a to zna\u010dilo jenom jedin\u00e9.<\/div>\n
<\/div>\n
M\u011bla v\u0161echno pod kontrolou a v\u0161echno se vyv\u00edjelo dle jej\u00edch pl\u00e1n\u016f.<\/div>\n
<\/div>\n
Tou\u017eil po schopnosti \u010d\u00edst lidsk\u00e9 my\u0161lenky. Pr\u00e1v\u011b v tu chv\u00edli si v\u00edc ne\u017e kdy jindy p\u0159\u00e1l nahl\u00e9dnout do jej\u00ed hlavy a dov\u011bd\u011bt se o v\u0161em, co chyst\u00e1. Cht\u011bl Billa i malou Julie za ka\u017edou cenu ochr\u00e1nit, cht\u011bl ochr\u00e1nit jejich vztah, d\u016fv\u011bru, kterou si v\u016f\u010di n\u011bmu Bill vybudoval. Nikdy se tak neb\u00e1l sv\u00e9 prohry jako te\u010f. Kdyby jej ztratil, ztratil by sou\u010dasn\u011b i smysl sv\u00e9ho \u017eivota.<\/div>\n
<\/div>\n
Nez\u00e1le\u017eelo mu na pr\u00e1ci, na dobr\u00e9 pov\u011bsti, na bohatstv\u00ed a p\u00fd\u0161e Miiny rodiny.<\/div>\n
<\/div>\n
On u\u017e svou rodinu na\u0161el.<\/p>\n

No, respektive, ona si na\u0161la jej. P\u0159i vzpom\u00ednce na jejich prvn\u00ed setk\u00e1n\u00ed se nikdy neubr\u00e1nil \u00fasm\u011bvu. Sta\u010dil pouze mal\u00fd m\u00ed\u010dek, Juliina nep\u0159esnost a Billova vlastnost omlouvat se za v\u0161e, co se stalo, a\u0165 u\u017e jeho p\u0159i\u010din\u011bn\u00edm, nebo ne.<\/p>\n

„Doch\u00e1z\u00ed n\u00e1m alkohol, to nen\u00ed dobr\u00e9,“ odn\u011bkud zd\u00e1lky zaslechl Andyho zoufal\u00e9 vol\u00e1n\u00ed, a pr\u00e1v\u011b to jej donutilo zvednout hlavu a o\u010dima vyhledat sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele. Dokonce to ani nebylo tak t\u011b\u017ek\u00e9, jak si myslel.<\/p>\n

Andy st\u00e1l v rohu pokoje, nep\u0159\u00edtomn\u011b se pohupoval ze strany na stranu, p\u0159esto v\u0161ak neztr\u00e1cel svou schopnost okouzlit v\u0161echno, co m\u00e1 sukni, a s velik\u00fdm sebezap\u0159en\u00edm se sna\u017eil vysv\u011btlit skupince holek, kter\u00e1 jej obklopovala, \u017ee nejen Tom, ale i on pat\u0159\u00ed ji\u017e del\u0161\u00ed dobu mezi nezadan\u00e9. Tomovi jej p\u0159i\u0161lo a\u017e l\u00edto, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee o\u010di v\u011bt\u0161iny holek se up\u00edraj\u00ed pr\u00e1v\u011b na n\u011bj, a Andymu nev\u011bnuj\u00ed ani nejmen\u0161\u00ed pozornost. Jedin\u00fdm pohledem je v\u0161echny p\u0159el\u00e9tl, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159. \u017d\u00e1dn\u00e1 z nich nem\u011bla \u010dern\u00e9 vlasy, ani sn\u011bhov\u011b b\u00edlou ple\u0165 p\u0159ipom\u00ednaj\u00edc\u00ed panenku z porcel\u00e1nu. Ani jedna se na n\u011bj ned\u00edvala zp\u016fsobem, jak\u00fdm se na n\u011bj d\u00edval on. Ani jedna nem\u011bla to, co m\u011bl on.<\/p>\n

Ani jedna, nebyla J\u00cdM.<\/div>\n

<\/div>\n
I kdyby se jakkoliv sna\u017eily, nedok\u00e1zaly by se mu vyrovnat.<\/p>\n

„Sly\u0161ela jsem, \u017ee to m\u00e1 b\u00fdt oslava tv\u00e9ho rozchodu s p\u0159\u00edtelkyn\u00ed,“ ozvalo se mu u ucha v\u00e1biv\u00fdm hlasem. Nerv\u00f3zn\u011b se o\u0161il a s tich\u00fdm souhlasem se nen\u00e1padn\u011b odsunul.<\/div>\n

<\/div>\n
U\u017e mu nebylo Andyho l\u00edto. Pr\u00e1v\u011b naopak. M\u011bl chu\u0165 jej n\u011b\u010d\u00edm pra\u0161tit. Jeho dobr\u00fd \u00famysl uspo\u0159\u00e1dat p\u00e1rty, kde by spole\u010dn\u011b oslavili jeho svobodu a potenci\u00e1ln\u00ed mo\u017enost vztahu s Billem, se vytratil ve chv\u00edli, kdy po cest\u011b z n\u00e1kupu potkali po\u010detnou skupinu holek asi v jejich v\u011bku.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ty ale nevypad\u00e1\u0161 na to, \u017ee bys oslavoval,“ mluvila potichu, nespou\u0161t\u011bj\u00edc pohled z Tomovy p\u0159ita\u017eliv\u00e9 tv\u00e1\u0159e. „V\u016fbec se nebav\u00ed\u0161. Nev\u011bnuje\u0161 n\u00e1m ani nejmen\u0161\u00ed pozornost. M\u011bl by sis vz\u00edt p\u0159\u00edklad ze sv\u00e9ho kamar\u00e1da,“ pohodila hn\u011bdou h\u0159\u00edvou sm\u011brem k m\u00edstu, kde se Andy pr\u00e1v\u011b pou\u0161t\u011bl do skute\u010dn\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00edho tance, a Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee nepotrv\u00e1 dlouho a bude \u00fapln\u011b namol. „Mo\u017en\u00e1 bys m\u011bl v\u00edc p\u00edt. Pomohlo by ti to uvolnit se,“ za\u0161eptala a op\u011bt se p\u0159isunula bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
<\/div>\n
Kone\u010dky prst\u016f jej \u0161k\u00e1dliv\u011b pohladila po koleni, a hned na to mu na n\u011bj drze polo\u017eila celou dla\u0148. Tom sklonil tv\u00e1\u0159 a znechucen\u011b sledoval sn\u011bdou ruku s k\u0159iklav\u00fdmi nehty na m\u00edst\u011b, kter\u00e9mu se slu\u0161n\u00e9 holky p\u0159i prvn\u00edm setk\u00e1n\u00ed vyh\u00fdbaly.<\/p>\n

Kv\u016fli Andymu byl sice ochoten tu malou „oslavu“ n\u011bjak vydr\u017eet, ale tohle u\u017e bylo p\u0159\u00edli\u0161. Op\u011bt poc\u00edtil zn\u00e1mou \u00fazkost na prsou a zd\u00e1lo se mu, jako by se nemohl nadechnout. P\u0159esn\u011b jako ve chv\u00edl\u00edch, kdy byl s Miou, i te\u010f si p\u0159i\u0161el ztracen\u00fd a na jazyku jej p\u00e1lila jedin\u00e1 ot\u00e1zka.<\/div>\n

<\/div>\n
Co tam v\u016fbec je\u0161t\u011b d\u011bl\u00e1?<\/p>\n

D\u0159\u00edv, ne\u017e si hn\u011bdovlas\u00e1 sv\u016fdkyn\u011b stihla uv\u011bdomit, co se d\u011bje, Tom u\u017e byl na nohou a m\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm. Jedin\u00e9, v co doufal, bylo aby to Andreas nep\u0159ehnal a r\u00e1no si alespo\u0148 na n\u011bco pamatoval. V\u00edc pro n\u011bj nebylo d\u016fle\u017eit\u00e9. Nejrychleji, jak jen mohl, vb\u011bhl do siln\u00e9 no\u010dn\u00ed bou\u0159ky, a ut\u00edkal ke sv\u00e9mu autu. Jakmile se usadil za volant a zad\u00edval se na p\u0159edn\u00ed sklo, bolestiv\u011b sku\u010d\u00edc\u00ed pod n\u00e1valem hust\u00e9ho de\u0161t\u011b, uv\u011bdomil si, \u017ee sklenka, ze kter\u00e9 se tolik tou\u017eil nap\u00edt, z\u016fstala na\u0161t\u011bst\u00ed nedotknut\u00e1.<\/div>\n

Mohl ut\u00e9ct ze sp\u00e1r\u016f v\u0161ech t\u011bch holek za jedinou osobou, po kter\u00e9 tou\u017eil.<\/div>\n
<\/div>\n
Dostal dokonalou \u0161anci, se p\u0159eci jen nap\u00edt.<\/div>\n
<\/div>\n
Nap\u00edt se z lahodn\u00e9ho v\u00edna v podob\u011b rt\u016f, kter\u00e9 mu nedovolovaly myslet na jin\u00e9.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ach Bille,“ vesele zavrt\u011bl hlavou a se zamilovan\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech vyjel do noci.<\/p>\n

\u2026<\/div>\n

\n

Bill do sebe v rychlosti hodil posledn\u00ed sousto m\u00e1slov\u00e9 su\u0161enky, zapil ji velik\u00fdm hltem hork\u00e9ho kakaa a sl\u00edbil si, \u017ee z\u016fstane v posteli tak dlouho, dokud se mu nakonec nepoda\u0159\u00ed usnout. Velik\u00e9 n\u00e1st\u011bnn\u00e9 hodiny mu sv\u00fdm tikotem, kter\u00fd se zd\u00e1l v tichu m\u00edstnosti p\u0159\u00edmo nesnesiteln\u00fd, oznamovaly, \u017ee chyb\u00ed u\u017e jenom m\u00e1lo do p\u016flnoci.<\/p>\n

Vstal a pomal\u00fdm krokem vych\u00e1zel z kuchyn\u011b. V mysli si neust\u00e1le p\u0159ehr\u00e1val jejich mal\u00fd v\u00fdlet za maminkou. I p\u0159esto\u017ee Tomovi sl\u00edbil, \u017ee dodr\u017e\u00ed slova l\u00e9ka\u0159e a bude odpo\u010d\u00edvat, nedok\u00e1zal to. Musel si s n\u00ed promluvit. Musel j\u00ed ozn\u00e1mit, \u017ee Julie pr\u00e1v\u011b vyslovila sv\u00e9 prvn\u00ed sl\u016fvko. Byl si jist\u00fd, \u017ee by j\u00ed to moc pot\u011b\u0161ilo.<\/p>\n

Ze h\u0159bitova se v\u0161ak vr\u00e1til v podivn\u00e9, melancholick\u00e9 n\u00e1lad\u011b a cel\u00fd den se j\u00ed nedok\u00e1zal zbavit. Bylo \u0161\u00edlen\u00e9 dr\u017eet na rukou svou malou sestru, kter\u00e1 byla nyn\u00ed jeho dcerkou, a mluvit k n\u00e1hrobn\u00edmu kameni, kdy\u017e je\u0161t\u011b p\u0159ed rokem mohl mluvit s n\u00ed. Mohl se j\u00ed dot\u00fdkat, naslouchat jej\u00edmu hlasu, vn\u00edmat ozv\u011bnu l\u00e1skypln\u00e9ho sm\u00edchu.<\/div>\n

Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d se s t\u00edm nedok\u00e1zal vyrovnat. Po\u0159\u00e1d to bolelo. Jedin\u00e9, co v tu chv\u00edli pot\u0159eboval, bylo h\u0159ejiv\u00e9 objet\u00ed a pocit bezpe\u010d\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
Pot\u0159eboval Toma.<\/p>\n

M\u00edsto toho, aby vy\u0161el po schodech a vydal se sm\u011brem do sv\u00e9ho pokoje, vy\u0161el ze dve\u0159\u00ed a i p\u0159es hust\u00fd, pulzuj\u00edc\u00ed d\u00e9\u0161\u0165, zvedl o\u010di k no\u010dn\u00ed obloze, na kter\u00e9 se sna\u017eil naivn\u011b a zcela zbyte\u010dn\u011b vyhledat alespo\u0148 mal\u00fd n\u00e1znak z\u00e1\u0159e hv\u011bzd.<\/p>\n

<\/div>\n

„Hv\u011bzdy z\u00e1\u0159\u00ed na obloze d\u00edky and\u011bl\u016fm. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e ti bude nejh\u016f\u0159, pohl\u00e9dni na nebe a uvid\u00ed\u0161 je. A pokud ne, bude to znamen\u00ed, \u017ee n\u011bkdo je na tom h\u016f\u0159 ne\u017e ty a pot\u0159ebuje jejich energii a z\u00e1\u0159 mnohem v\u00edc.“<\/p>\n

<\/em> Mo\u017en\u00e1 to byla pravda.<\/div>\n

<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 byl na tom n\u011bkdo skute\u010dn\u011b h\u016f\u0159.<\/div>\n
<\/div>\n
Ale co m\u011bl ud\u011blat on, aby mu bylo kone\u010dn\u011b l\u00edp?! Co m\u011bl ud\u011blat, aby mu u\u017e kone\u010dn\u011b po t\u011bch dlouh\u00fdch hodin\u00e1ch p\u0159estalo b\u00fdt do pl\u00e1\u010de?!<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Odpov\u011bdi se v\u0161ak do\u010dkal mnohem d\u0159\u00edv, ne\u017e \u010dekal. Sta\u010dilo pouze pohl\u00e9dnout p\u0159ed sebe.<\/div>\n
<\/div>\n
Nic v\u00edc.<\/p>\n

„Tome,“ zast\u00e9nal, p\u0159ekr\u00fdvaj\u00edc si rty, t\u0159esouc\u00edmi se prsty. U\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9 hv\u011bzdy nepot\u0159eboval. V\u0161e, m\u011bl na dosah rukou. Skute\u010dn\u011b tam st\u00e1l, vzd\u00e1len pouh\u00e9 t\u0159i metry. Pokorn\u011b moknouc\u00ed a dokonal\u00fd tak jako v\u017edy.<\/p>\n

Netu\u0161il, zdali jej vysly\u0161elo samotn\u00e9 nebe, nebo to byl pouze d\u016fsledek jejich siln\u00e9 pot\u0159eby b\u00fdt spolu. Jeho tv\u00e1\u0159 se b\u011bhem vte\u0159iny rozz\u00e1\u0159ila. \u00dasm\u011bv, kter\u00fd mu v\u011bnoval, byl stejn\u011b tak siln\u00fd jako ten, kter\u00fd mu byl v\u011bnov\u00e1n. Jeho srdce se m\u00e1lem rozlet\u011blo na kousky, jak pomalu vstoupil do chladn\u00e9 bou\u0159e, a p\u0159i\u0161el bl\u00ed\u017e. Tom ud\u011blal tot\u00e9\u017e. Pomalu, nespou\u0161t\u011bj\u00edc o\u010di z chlapce p\u0159ed sebou, se k n\u011bmu bl\u00ed\u017eil a ka\u017ed\u00fd dal\u0161\u00ed krok, si pat\u0159i\u010dn\u011b u\u017e\u00edval.<\/div>\n

<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 se p\u0159ibli\u017eoval a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 pomalu, mo\u017en\u00e1 a\u017e moc rychle.<\/div>\n
<\/div>\n
Kdo v\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
Jedin\u00e9, \u010d\u00edm si byl jist\u00fd, bylo, \u017ee se pr\u00e1v\u011b vr\u00e1til op\u011bt dom\u016f. K osob\u011b, kterou nadev\u0161e miloval a ke kter\u00e9 pat\u0159il.<\/p>\n

V\u0161echno kolem n\u011bj zmizelo. Byl tady jenom on a Bill. P\u0159itiskl jej na sv\u00e9 t\u0159esouc\u00ed se t\u011blo tak n\u00e1ru\u017eiv\u011b, jako by na tom z\u00e1viselo jeho p\u0159e\u017eit\u00ed. Hladov\u011b plenil jeho \u00fasta sv\u00fdm jazykem a s pot\u011b\u0161en\u00edm p\u0159ij\u00edmal ten Bill\u016fv. Obj\u00edmal jej a mezi prsty tiskl mokr\u00fd lem Billova ob\u0159\u00edho py\u017eama, zat\u00edmco mu druhou ruku vpl\u00e9tal do mokr\u00fdch vlas\u016f. Netu\u0161il, jak dlouho tam jenom tak st\u00e1li a l\u00edbali se. Soust\u0159edil se pouze na hlubok\u00e9 polibky, kter\u00e9 mu byly v\u011bnov\u00e1ny a kter\u00e9 se v\u0161\u00ed v\u00e1\u0161ni, j\u00ed\u017e byl schopen, tak\u00e9 op\u011btoval.<\/div>\n

<\/div>\n
Vn\u00edmal, jak Bill odevzdan\u011b zakl\u00e1n\u011bl hlavu, jak se podvoloval jeho v\u00e1\u0161ni.<\/div>\n
<\/div>\n
Je\u0161t\u011b nikdy mu nep\u0159ipadal kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
Kone\u010dky prst\u016f se dot\u00fdkal studen\u00e9 tv\u00e1\u0159e, pokr\u00fdval ji rychl\u00fdmi polibky, aby se vz\u00e1p\u011bt\u00ed mohl op\u011bt vrhnout na jeho \u00fasta a uk\u00e1jet v nich ve\u0161kerou svou touhu.<\/p>\n

Bill se v jeho rukou m\u011bnil ve skute\u010dnou panenku. Je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm nec\u00edtil n\u00e1val tak siln\u00e9ho vzru\u0161en\u00ed a touhy. Hladil Toma po tv\u00e1\u0159i, dot\u00fdkal se jeho zad, ramen, hrudn\u00edku a oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 jej p\u0159ed n\u00edm ukr\u00fdvalo a v\u017edy jej uklid\u0148ovalo t\u00edm, \u017ee je\u0161t\u011b neza\u0161li p\u0159\u00edli\u0161 daleko, mu poprv\u00e9 p\u0159i\u0161lo \u00fapln\u011b zbyte\u010dn\u00e9.<\/div>\n

<\/div>\n
Je\u0161t\u011b jednou Toma dlouze pol\u00edbil, ne\u017e sklonil tv\u00e1\u0159 a nosem jej pohladil po l\u00edci.<\/p>\n

„Zase v de\u0161ti,“ \u0161eptl mu do ucha, na kter\u00e9 jej l\u00e1skypln\u011b pol\u00edbil.<\/div>\n

<\/div>\n
Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bkolika t\u00fddny si nebyl jist\u00fd, zdali v\u016fbec n\u011bkdy dok\u00e1\u017ee skute\u010dn\u011b milovat, a n\u00e1hle to bylo tak p\u0159irozen\u00e9, jako by se s l\u00e1skou k Tomovi narodil. Nemusel nad ni\u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161let. Ka\u017ed\u00e9 slovo, dotek, pol\u00edben\u00ed nebo pouh\u00fd pohled, byly v\u00fdsledkem citu, d\u00edky kter\u00e9mu vzpl\u00e1l jako roz\u017ehaven\u00e9 uhl\u00ed.<\/p>\n

Jakmile se jeho tv\u00e1\u0159 ocitla v zajet\u00ed Tomov\u00fdch dlan\u00ed, neuh\u00fdbal jeho o\u010d\u00edm. Op\u011bt v nich dok\u00e1zal \u010d\u00edst jako z otev\u0159en\u00e9 knihy a op\u011bt mu jednotliv\u00e9 \u0159\u00e1dky zp\u016fsobovaly hus\u00ed k\u016f\u017ei po cel\u00e9m t\u011ble.<\/div>\n

<\/div>\n
„Z\u0159ejm\u011b je n\u00e1m souzen\u00fd,“ Tom se vesele usm\u00e1l a op\u011bt jej k sob\u011b p\u0159itiskl. L\u00edbal ty m\u011bkk\u00e9, poddajn\u00e9 rty a nemohl uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee na n\u011bj musel \u010dekat tak dlouho.<\/p>\n

V dob\u011b, kdy je\u0161t\u011b \u017e\u00e1dnou Miu neznal, Bill mo\u017en\u00e1 vystupoval na sv\u00e9m p\u0159edstaven\u00ed. Kdy\u017e se on pou\u0161t\u011bl do nov\u00e9ho vztahu s hlavou plnou otazn\u00edk\u016f, Bill se radoval ze zpr\u00e1vy, \u017ee bude m\u00edt mlad\u0161\u00edho sourozence. Kdy\u017e se s Miou pou\u0161t\u011bli do spole\u010dn\u00e9ho bydlen\u00ed, on pr\u00e1v\u011b ztratil tu nejcenn\u011bj\u0161\u00ed osobu na sv\u011bt\u011b. A ve chv\u00edli, kdy ji \u017e\u00e1dal o ruku, se proch\u00e1zel jenom n\u011bkolik des\u00edtek metr\u016f od n\u011bj.<\/div>\n

<\/div>\n
Dv\u011b zcela odli\u0161n\u00e9 bytosti, ka\u017ed\u00e1 s jin\u00fdm osudem, kr\u00e1\u010dej\u00edc\u00ed svou cestou, a p\u0159esto se jejich cesty spojily.<\/div>\n
<\/div>\n
N\u00e1hle byli tady.<\/div>\n
<\/div>\n
D\u00edvali se vz\u00e1jemn\u011b do o\u010d\u00ed a i beze slov si slibovali v\u011brnost.<\/p>\n

„Je tohle skute\u010dn\u00e9?“ zast\u00e9nal Tom, ot\u00edraj\u00edc se o Billovu tv\u00e1\u0159, pokrytou kapkami de\u0161t\u011b.<\/div>\n

<\/div>\n
Bill si \u0161\u0165astn\u011b skousl rty p\u0159i vzpom\u00ednce na sv\u016fj d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00ed sen. Vzduchem se roznesla identick\u00e1 ot\u00e1zka. S jedin\u00fdm rozd\u00edlem. Na odpov\u011b\u010f tehdy \u010dekal Bill.<\/div>\n
<\/div>\n
„Pro\u010d by nem\u011blo b\u00fdt?“ ti\u0161e zopakoval Tomova slova a op\u011bt spojil jejich rty\u2026<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay O\u010dima sklouzl n\u00ed\u017e, zad\u00edval se na rud\u00fd obsah sv\u00e9 sklenice a zmaten\u011b nakr\u010dil obo\u010d\u00ed. Srdce mu v hrudi tlouklo spokojen\u00fdm tempem, poprv\u00e9 po hodn\u011b dlouh\u00e9 dob\u011b by o sob\u011b mohl prohl\u00e1sit, \u017ee byl skute\u010dn\u011b \u0161\u0165astn\u00fd, a p\u0159esto tady bylo n\u011bco,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[528],"tags":[],"class_list":["post-5481","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-julie"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5481","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5481"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5481\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5481"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5481"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5481"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}