{"id":5492,"date":"2012-12-23T18:00:00","date_gmt":"2012-12-23T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5476"},"modified":"2012-12-23T18:00:00","modified_gmt":"2012-12-23T17:00:00","slug":"jeden-moment-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/12\/23\/jeden-moment-8\/","title":{"rendered":"Jeden moment? 8."},"content":{"rendered":"
autor: GossipGirl
<\/strong> <\/p>\n

Hey. D\u00edky za koment\u00e1\u0159e :). H\u00e1d\u00e1m, \u017ee u\u017e je nuda tohle \u010d\u00edst, tak snad jen tohle. \u010cetla jsem to po sob\u011b snad t\u0159ikr\u00e1t, ale i kdy\u017e bych r\u00e1da, po \u010dtvrt\u00fd u\u017e to prost\u011b nem\u016f\u017eu\u2026 jinak bych m\u011bla zase tendenci p\u0159ed\u011blat celou kapitolu a t\u00edm p\u00e1dem i ty, co m\u00e1m p\u0159edepsan\u00fd d\u00e1l :D. Tak\u017ee snad tam nebudou n\u011bjak\u00fd logick\u00fd chyby, \u010di n\u011bco podobn\u00fdho. GG.<\/em><\/div>\n


<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Nakonec se ani nedostali na hodnocen\u00ed kvality sn\u011bhu na zm\u00edn\u011bn\u00e9 zadn\u00ed kotv\u011b, jeliko\u017e to zalomili v hroud\u011b sn\u011bhu na jej\u00edm vrchu. A\u017e kdy\u017e sj\u00ed\u017ed\u011bli, zjistili, o co se p\u0159ipravili, proto\u017ee sn\u00edh byl \u0161pi\u010dkov\u00fd. Vzali to p\u0159es pr\u016fsmyk zp\u00e1tky na \u0161estku a rychle se dostali do IceCampu. „Zase pozd\u011b,“ p\u0159iv\u00edtal je Erik, v ruce mikrofon. <\/div>\n
„Op\u011bt v\u010das,“ opravil ho Kay a vzal Toma za z\u00e1p\u011bst\u00ed. Dot\u00e1hnul ho do hlou\u010dku z\u00e1vodn\u00edk\u016f.<\/div>\n
Tom vn\u00edmal zkreslen\u00fd \u0161um kolem sebe. V\u0161ichni h\u00e1dali, kdo bude kolik\u00e1t\u00fd, kdo bude prvn\u00ed a kde se um\u00edst\u00ed Elias, kter\u00fd se tak bravurn\u011b nat\u00e1hnul. Kay podal Tomovi jeho \u010dern\u00fd dres a doporu\u010dil mu, aby si ho obl\u00e9kl. Neochotn\u011b to ud\u011blal. \u010cekali. Bylo u\u017e n\u011bco po p\u016fl \u010dtvrt\u00e9 a po\u0159\u00e1d se nic ned\u011blo.<\/p>\n

„To si ta primadona upravuje vlasy?“ brouknul Tom na Erikovu adresu a st\u00e1hnul si helmu.<\/div>\n

„Sp\u00ed\u0161 bych \u0159ekl, \u017ee se p\u0159evl\u00edk\u00e1.“<\/div>\n
Srocovalo se tu v\u00edc a v\u00edc lid\u00ed. V\u011bt\u0161ina z nich si na tabul\u00edch p\u0159e\u010detla, kdy \u017ee je to velk\u00e9 vyhla\u0161ov\u00e1n\u00ed, a zastavili se tu. Kolem ze sn\u011bhu vytesan\u00fdch stup\u00ednk\u016f pro v\u00edt\u011bze se proto se\u0161el celkem velk\u00fd dav. P\u00e1r lid\u00ed si \u00falevn\u011b vydechlo, kdy\u017e na stage vkro\u010dil kone\u010dn\u011b n\u011bkdo p\u0159ipom\u00ednaj\u00edc\u00ed organiz\u00e1tora. Erik si prohr\u00e1bnul vlasy a ti zasv\u011bcen\u00ed proto\u010dili o\u010di. Holky poklesly v kolenou a zvedly oddan\u00e9 pohledy.<\/p>\n

Tom koukal kolem bez zjevn\u00e9ho z\u00e1jmu, kdy\u017e Erik zdlouhav\u011b popisoval kvalifikace, semifin\u00e1le, i fin\u00e1le. Kdy\u017e d\u011bkoval v\u0161em, kte\u0159\u00ed se na tomhle pod\u00edleli, a ostatn\u00ed kraviny. Na jeho obli\u010deji bylo zn\u00e1t, jak moc ho bav\u00ed natahovat ty chv\u00edle nap\u011bt\u00ed<\/div>\n

Kone\u010dn\u011b vyhl\u00e1sil p\u00e1t\u00e9, \u010dtvrt\u00e9, i t\u0159et\u00ed m\u00edsto. T\u0159et\u00ed skon\u010dil Kenworthy.<\/div>\n
„Co\u017ee?“ vyjeknul Tom. T\u0159et\u00ed?<\/div>\n
Kay pokr\u010dil rameny. „Porota asi neuzn\u00e1v\u00e1 nov\u00fd triky.“<\/div>\n
„Tak\u017ee\u2026 mysl\u00edm, \u017ee m\u016f\u017eeme j\u00edt,“ brouknul Tom a zav\u011bsil si helmu na z\u00e1p\u011bst\u00ed.<\/div>\n
„Co to kec\u00e1\u0161, je\u0161t\u011b dv\u011b m\u00edsta\u2026“<\/div>\n
„Z toho jedno je jasn\u00fd.“<\/div>\n
„Tome\u2026“<\/div>\n
„Prost\u011b jdeme, okay?“ Popadl Kaye za bundu, \u017ee ho odvle\u010de pry\u010d i proti jeho v\u016fli.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„\u2026Tom Kaulitz!“<\/div>\n
„Co\u017ee?!“<\/div>\n
Kay se i p\u0159es svou konstantn\u011b \u0161patnou n\u00e1ladu rozesm\u00e1l a str\u010dil Toma do zad. „Jdi! Gratuluju, sakra!“<\/div>\n
Tom se jako ve sn\u00e1ch oto\u010dil a vydal se nejist\u00fdm krokem k podiu. Erik se na n\u011bj zubil. „\u0158\u00edkal jsem ti, a\u0165 se hod\u00ed\u0161 do klidu.“<\/div>\n
„M\u00e1lem jsi mi p\u0159ivodil infarkt!“<\/div>\n
„R\u00e1do se stalo!“<\/p>\n

Tom p\u0159evzal cenu, diplom, medaili a stoupnul si na druh\u00fd stup\u00ednek. Nemohl tomu uv\u011b\u0159it. Bylo to jako ta euforie, kdy\u017e dojel fin\u00e1le, ale \u010dty\u0159ikr\u00e1t n\u00e1soben\u00e1. Sm\u00e1l se. V hlav\u011b pr\u00e1zdno, a\u017e na ten opojn\u00fd pocit. Dok\u00e1zal to. D\u0159ina, pad\u00e1n\u00ed na v\u0161echny \u010d\u00e1sti t\u011bla, omrzl\u00e9 prsty a tv\u00e1\u0159e, upadaj\u00edc\u00ed nos ze zimy a namo\u017een\u00e9 svaly ze \u0161plh\u00e1n\u00ed kopc\u016f a h\u00e1zen\u00ed sn\u011bhu lopatou\u2026 st\u00e1lo to za to. Definitivn\u011b ano.<\/p>\n

„A prvn\u00ed m\u00edsto nen\u00ed p\u0159ekvapen\u00edm, obh\u00e1jce titulu, lo\u0148sk\u00fd v\u00edt\u011bz Andreas Hatveit!“<\/div>\n

A Tom by nikdy ne\u0159ekl, \u017ee lidsk\u00e9 n\u00e1lady se m\u016f\u017eou za deset vte\u0159in oto\u010dit o sto osmdes\u00e1t stup\u0148\u016f. Proto\u017ee jen co o p\u00e1r minut pozd\u011bji slezl ze stup\u00ednku a rozhl\u00e9dnul se po zn\u00e1m\u00fdch i nezn\u00e1m\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch, m\u011bl pocit \u2026kter\u00fd nedok\u00e1zal popsat. Bylo to jako ztratit n\u011bco, za co byl \u0161\u0165astn\u00fd. Snad si uv\u011bdomil, \u017ee tohle v\u00edt\u011bzstv\u00ed mu rozhodn\u011b nepom\u016f\u017ee vy\u0159e\u0161it nic, co se za cel\u00fd jeho \u017eivot posralo.<\/p>\n

Rozhl\u00e9dnul se v davu a hledal Kaye. Andreasovi se vyhnul velk\u00fdm obloukem, ale ani to nemusel d\u011blat. Blon\u010f\u00e1k byl obklopen davem fotograf\u016f a fanou\u0161k\u016f, s \u00fasm\u011bvem odpov\u00eddal na jejich dotazy. Prost\u011b m\u00edlius. \u00da\u017easn\u00fd Andreas. Mil\u00e1\u010dek. M\u00e1lem se zalknul t\u00edm n\u00e1hl\u00fdm p\u0159\u00edvalem pocit\u016f. Co se to sakra d\u011bje? Je to po\u0159\u00e1d Andreas, ten, kdo ho nau\u010dil polovinu v\u0161eho, co te\u010f um\u00ed. Ten, kdo mu pomohl takhle usp\u011bt. Cht\u011bl potla\u010dit vlastn\u00ed my\u0161lenky, cht\u011bl se radovat s ostatn\u00edmi, usm\u00edvat se do objektiv\u016f\u2026 ale nedok\u00e1zal to. Jako by\u2026 Dv\u011b ruce ho popadly a zat\u00e1hly za nejbli\u017e\u0161\u00ed ledov\u00e9 igl\u00fa. „Co to kurva\u2026“ Zamrkal. Pak znovu. A je\u0161t\u011b jednou. I kdyby se \u0161t\u00edpnul do ruky, vid\u011bl by to po\u0159\u00e1d. P\u0159ed n\u00edm st\u00e1l Bill s rozhodn\u00fdm v\u00fdrazem v o\u010d\u00edch. Tom m\u011bl chvili\u010dku pocit, \u017ee bude v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku. Jen na moment. Jen\u017ee pak se vzpamatoval a dal se na odchod. Emoce ho p\u0159em\u00e1haly a m\u011bnily se v konstantn\u00ed vztek na v\u0161echno. Na touhu zmizet. Ud\u011blal dva kroky. <\/div>\n

Zadr\u017eely ho ty stejn\u00e9 ruce, kter\u00e9 ho sem dot\u00e1hly.<\/p>\n

„Poslouchej m\u011b.“ Bill m\u011bl v hlase prosebn\u00fd t\u00f3n. „Jen m\u011b nech\u2026“<\/div>\n

Tom v koutku du\u0161e cht\u011bl z\u016fstat. V\u00e1\u017en\u011b. Jen\u017ee se b\u00e1l vlastn\u00edch pocit\u016f, kter\u00fdm nerozum\u011bl. A tak se rad\u0161i d\u00e1l sna\u017eil vytrhnout a prost\u011b j\u00edt. Jeho snaha se kone\u010dn\u011b za\u010d\u00ednala vypl\u00e1cet, nohy se mu p\u0159estaly klepat a byl by mo\u017en\u00e1 schopn\u00fd doj\u00edt d\u016fstojn\u011b a\u017e ke stojanu na ly\u017ee, kdyby\u2026 neuc\u00edtil na sv\u00fdch rtech jin\u00e9, zn\u00e1m\u00e9, a p\u0159esto jin\u00e9. Ani nestihnul zalapat po dechu a u\u017e byl nev\u011bdomky sta\u017een do v\u00e1\u0161niv\u00e9ho polibku. Kolena se mu znovu podlomila, a ruce, kter\u00fdmi cht\u011bl huben\u00e9ho Billa odstr\u010dit, ochably. C\u00edtil tu nezam\u011bnitelnou v\u016fni, sm\u011bsici ani nev\u011bd\u011bl \u010deho. Takhle von\u011bl jen on. Vn\u00edmal jazyk, kter\u00fd mu prozkoum\u00e1val \u00fasta a vn\u00edmal i sv\u00e9 ruce, kter\u00e9 vyhledaly kostnat\u00e9 boky schovan\u00e9 pod teplou bundou. Byl to barevn\u00fd oh\u0148ostroj n\u011b\u010deho tak neo\u010dek\u00e1van\u00e9ho\u2026 \u017ee kdy\u017e skon\u010dil, sv\u011bt se pono\u0159il snad do je\u0161t\u011b tmav\u0161\u00edch barev, ne\u017e kter\u00e9 m\u011bl p\u016fvodn\u011b. <\/p>\n

„Co t-to\u2026“ lapal po ztracen\u00e9m dechu.<\/div>\n

Bill sklonil hlavu, snad se i pousm\u00e1l. „Jak jinak jsem t\u011b tu m\u011bl udr\u017eet?“ Propletl si prsty a stoupnul si tak, aby Tom musel p\u0159es n\u011bj, kdyby odch\u00e1zel. „Tome, pros\u00edm\u2026 jen jsem u n\u011bj p\u0159espal. V\u00edm, \u017ee to byla blbost, ale nem\u011bl jsem kam j\u00edt. J\u00e1 byl\u2026“<\/div>\n
„Vlastn\u011b mi do toho nic nen\u00ed,“ \u0159ekl Tom potichu, o\u010di up\u0159en\u00e9 na b\u00edl\u00fd sn\u00edh pod sv\u00fdma nohama. Nedok\u00e1zal by takhle lh\u00e1t, a je\u0161t\u011b se na Billa d\u00edvat. Bylo mu do toho v\u0161echno. Jen\u017ee Bill koukal tak\u2026 nevinn\u011b.<\/div>\n
„Mus\u00ed. J\u00e1\u2026 chci, aby ti do toho n\u011bco bylo,“ zamumlal Bill a polo\u017eil ruku na Tomovo rameno. Vynutil si tak pohled do o\u010d\u00ed. „Ode\u0161el jsem od Joshe.“<\/div>\n
\u0160patn\u00e9 t\u00e9ma. Bill si to o\u010dividn\u011b uv\u011bdomil a\u017e pozd\u011b.<\/div>\n
Zm\u011bna byla o\u010dividn\u00e1. Tom hlavu zase sklonil a sundal Billovu ruku ze sv\u00e9ho ramene. U\u017e ho v\u016fbec nevid\u011bl nevinn\u011b.<\/p>\n

„To jsi m\u011bl ud\u011blat u\u017e d\u00e1vno, nemysl\u00ed\u0161?“ Vzpom\u00ednky zaplavily jeho mysl.<\/div>\n

„J\u00e1 jsem\u2026 tenkr\u00e1t jsem nem\u011bl kam j\u00edt\u2026 j\u00e1\u2026“<\/div>\n
„A j\u00e1 snad m\u011bl kam j\u00edt?“ odseknul Tom a p\u00e1r krok\u016f poodstoupil. „Taky sem za\u010d\u00ednal od nuly, a mo\u017en\u00e1 by to \u0161lo l\u00edp, kdybych na to nebyl s\u00e1m. Cht\u011bl jsem, abys \u0161el se mnou.“ Zhluboka se nadechl, ale n\u011bjak\u00e1 tmav\u00e1 \u010d\u00e1st jeho osobnosti se prost\u011b musela prosadit. Neum\u011bl to potla\u010dit. „Ale vlastn\u011b, v\u00ed\u0161, co si mysl\u00edm? \u017de si byl u Joshe spokojenej. M\u011bl jsi kde b\u00fdt, s k\u00fdm b\u00fdt, kupoval ti v\u0161echny ty blbosti, co si cht\u011bl, co na tom, \u017ee si ob\u010das rozt\u00e1hnul nohy? To je p\u0159ece mal\u00e1 cena za pohodlnej\u2026“<\/div>\n
„Te\u010f v\u00e1\u017en\u011b douf\u00e1m, \u017ee jsem blb\u011b sly\u0161el!“<\/div>\n
„J\u00e1 zase r\u00e1no doufal, \u017ee \u0161patn\u011b vid\u00edm.“<\/div>\n
„Mus\u00edme \u0159e\u0161it furt to sam\u00fd dokola?“<\/div>\n
„J\u00e1 o tom neza\u010dal.“<\/div>\n
„J\u00e1 zase myslel, \u017ee tohle u\u017e si pochopil.“<\/div>\n
„J\u00e1 to ch\u00e1pu perfektn\u011b.“<\/div>\n
„Nic nech\u00e1pe\u0161.“<\/div>\n
„To sp\u00ed\u0161 ty nic nech\u00e1pe\u0161. Taky si ze m\u011b ud\u011blal d\u011bvku, ne\u017e m\u011b vyrazil. Poni\u017eoval m\u011b, vyhodil m\u011b na ulici, a co si ud\u011blal ty, hrdino? Koukal si na celou tu sc\u00e9nku jako na divad\u00fdlko. A jedin\u00fd, co mi k tomu \u0159ekne\u0161, je „j\u00e1 nem\u011bl kam j\u00edt“? \u0158\u00edk\u00e1\u0161 to furt. Jestli je to tvoje omluva pro tv\u016fj posranej \u017eivot, tak pros\u00edm, ale\u2026“<\/p>\n

Tomovi se skoro oto\u010dila hlava, jakou dostal facku. Up\u0159el na Billa ne\u010diteln\u00fd pohled a uv\u011bdomil si, \u017ee mus\u00ed odej\u00edt. Hned. Rychle zam\u00ed\u0159il n\u011bkam, kde na n\u011bj nebude vid\u011bt. Pot\u0159eboval se uklidnit\u2026 nemohl uv\u011b\u0159it. Sesunul se pod\u00e9l jednoho odlehl\u00e9ho sloupu dol\u016f, zadkem dopadl na sn\u00edh. Co to ud\u011blal? Nebo sp\u00ed\u0161\u2026 pro\u010d to ud\u011blal? Kurva, kurva, kurva. Co ho to popadlo? Nikdy nebyl tak\u2026 pro\u010d byl tak zl\u00fd? Mo\u017en\u00e1 si to Bill zaslou\u017eil\u2026 \u0161eptal mu tich\u00fd hl\u00e1sek v hlav\u011b. Ne, to ne\u2026 nebo\u2026<\/div>\n

Bezhlesn\u011b k\u0159i\u010del nad\u00e1vky, v\u011bnovan\u00e9 v\u011bt\u0161inou sob\u011b sam\u00e9mu. Nelhal, \u0159\u00edkal to, co si jeden \u010das opravdu myslel. Ale pro\u010d to \u0159ekl te\u010f? Jak to mohl\u2026 vypustit z pusy?<\/div>\n
P\u0159ejel si rukou po rtech a zvednul o\u010di. Uvid\u011bl nad sebou zn\u00e1m\u00fd obli\u010dej. Sklopil hlavu.<\/div>\n
„Zabij m\u011b, pros\u00edm.“<\/div>\n
„Co se d\u011bje? Jsi druhej, oslav to,“ podivil se Kay a p\u0159id\u0159epnul si vedle n\u011bj. „No tak\u2026 co je \u0161patn\u011b?“<\/div>\n
„J\u00e1.“<\/div>\n
„Ale pros\u00edm t\u011b\u2026 vst\u00e1vej, mus\u00ed\u0161 se aspo\u0148 na chv\u00edli uk\u00e1zat dychtiv\u00fdm fanou\u0161k\u016fm\u2026“ Kay podal Tomovi ruku, aby ho vyt\u00e1hnul na nohy.<\/p>\n

„Nebudu se do prdele nikde ukazovat!“ vyjel Tom naprosto bez d\u016fvodu. O p\u016fl minuty pozd\u011bji si to uv\u011bdomil. „Promi\u0148,“ zamumlal. „Nev\u00edm, co to se mnou je.“<\/div>\n

Kay ho zm\u011b\u0159il kritick\u00fdm pohledem. „M\u00e1\u0161 nervy v k\u00fdblu. Poj\u010f, jedeme dol\u016f. Vypadneme.“<\/p>\n

„Je\u0161t\u011b helmu\u2026“<\/div>\n

Tom Kayovi vd\u011b\u010dn\u011b pok\u00fdvnul a hodil p\u0159ilbu do kufru nalo\u017een\u00e9ho auta. Nepromluvil od t\u00e9 chv\u00edle, co odjeli z ledovce dol\u016f na hotel. P\u0159em\u00fd\u0161lel. Nebo se sp\u00ed\u0161 sna\u017eil nep\u0159em\u00fd\u0161let. Pocit, \u017ee cel\u00fd sv\u011bt je proti n\u011bmu, u\u017e pomalu sl\u00e1bl, ale po\u0159\u00e1d tu byl. D\u00e1val to za vinu rozbou\u0159en\u00fdm emoc\u00edm posledn\u00edch dn\u016f. A nejsp\u00ed\u0161 m\u011bl i pravdu. Proto nasednul do auta na sedadlo spolujezdce, s absolutn\u00ed d\u016fv\u011brou v Kaye si slo\u017eil hlavu na ok\u00e9nko a n\u011bkde na hranic\u00edch s N\u011bmeckem usnul.<\/div>\n
V rakousk\u00e9m Kaprunu si nikdo nev\u0161iml, \u017ee \u010dern\u00e9 SUV opustilo parkovi\u0161t\u011b.<\/p>\n

autor: GossipGirl<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o) <\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: GossipGirl Hey. D\u00edky za koment\u00e1\u0159e :). H\u00e1d\u00e1m, \u017ee u\u017e je nuda tohle \u010d\u00edst, tak snad jen tohle. \u010cetla jsem to po sob\u011b snad t\u0159ikr\u00e1t, ale i kdy\u017e bych r\u00e1da, po \u010dtvrt\u00fd u\u017e to prost\u011b nem\u016f\u017eu\u2026 jinak bych m\u011bla zase tendenci p\u0159ed\u011blat<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[530],"tags":[],"class_list":["post-5492","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-jeden-moment"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5492","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5492"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5492\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5492"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5492"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5492"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}