{"id":5494,"date":"2012-12-23T16:00:00","date_gmt":"2012-12-23T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5478"},"modified":"2012-12-23T16:00:00","modified_gmt":"2012-12-23T15:00:00","slug":"julie-16","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/12\/23\/julie-16\/","title":{"rendered":"Julie 16."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom pomalu sch\u00e1zel po schodech, \u00fasm\u011bv zdob\u00edc\u00ed jeho rty byl pouze d\u016fsledkem Billovy radosti. Neust\u00e1le m\u011bl p\u0159ed o\u010dima jeho v\u00fdraz, kdy\u017e Julie poprv\u00e9 promluvila. A musel uznat, \u017ee mu je\u0161t\u011b nikdy nep\u0159i\u0161el kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
Po tv\u00e1\u0159i mu st\u00e9kaly slzy, nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b t\u011bkal o\u010dima z jednoho na druh\u00e9ho, a teprve kdy\u017e si uv\u011bdomil, co se vlastn\u011b stalo, jeho tv\u00e1\u0159 se, i p\u0159esto\u017ee plakal, ne\u010dekan\u011b rozz\u00e1\u0159ila.<\/p>\n

Vypadal jako and\u011bl\u2026 je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm jsem nic tak n\u00e1dhern\u00e9ho nevid\u011bl\u2026<\/p>\n

<\/em> Dok\u00e1zal se vc\u00edtit do Billovy k\u016f\u017ee a byl si jist\u00fd, \u017ee kdyby jeho d\u00edt\u011b, po nekone\u010dn\u00fdch m\u011bs\u00edc\u00edch kone\u010dn\u011b promluvilo, reagoval by podobn\u011b, pokud ne stejn\u011b. Kone\u010dn\u011b by se p\u0159estal obvi\u0148ovat a tr\u00e1pit se t\u00edm, \u017ee v jej\u00ed v\u00fdchov\u011b jist\u011b pochybil.<\/p>\n

Za zamy\u0161len\u00ed se probral teprve ve chv\u00edli, kdy se ocitl na prostranstv\u00ed d\u011bl\u00edc\u00ed p\u0159eds\u00ed\u0148 od ostatn\u00edch pokoj\u016f, a naposled se ohl\u00e9dl. Necht\u011bl od nich odch\u00e1zet. Necht\u011bl j\u00edt do pr\u00e1ce, a t\u00edm se vzd\u00e1lit z jejich bl\u00edzkosti. Jeho spla\u0161en\u011b bij\u00edc\u00ed srdce to c\u00edtilo \u00fapln\u011b stejn\u011b. Za dve\u0159ma jej nem\u011bl \u010dekat jeho star\u00fd \u017eivot.<\/p>\n

Ne\u010dekalo jej tam v\u016fbec nic.<\/p>\n

V\u0161echno, co pot\u0159eboval, co miloval a pro co by i zem\u0159el, m\u011bl v tomhle dom\u011b, a o to v\u00edc jej mrzelo, \u017ee musel odej\u00edt. Rad\u011bji nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co v\u0161echno jej \u010dek\u00e1, co nastane, a\u017e polo\u017e\u00ed na st\u016fl Miina otce svou v\u00fdpov\u011b\u010f, jak t\u011b\u017ek\u00e9 bude sbalit si v\u011bci a opustit svou skromnou kancel\u00e1\u0159, kterou i p\u0159es jej\u00ed skromnost zbo\u017e\u0148oval.<\/p>\n

Siln\u011b se kousl do rtu, ud\u011blal je\u0161t\u011b n\u011bkolik krok\u016f a nat\u00e1hl se po mikin\u011b, kterou na sebe rychle navl\u00e9kl. Jeho rty byly je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d m\u00edrn\u011b nab\u011bhl\u00e9 a hork\u00e9, a co bylo pro Toma nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d z nich c\u00edtil Billa a p\u0159\u00edtomnost jeho hladov\u00fdch rt\u016f. Pr\u00e1v\u011b tato skute\u010dnost mu dodala odvahu.<\/p>\n

Dok\u00e1\u017ee to!<\/div>\n

\n
\n

Ud\u011bl\u00e1 to pro n\u011bj, pro mali\u010dkou Julii a pro vidinu jejich spole\u010dn\u00e9 budoucnosti! Nic jin\u00e9ho jej ji\u017e nemuselo tr\u00e1pit, nic nebylo d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed. Pr\u00e1v\u011b m\u011bl dokonalou mo\u017enost kone\u010dn\u011b se odpoutat od Miiny rodiny a od n\u00ed samotn\u00e9. U\u017e jenom ta p\u0159edstava mu p\u0159i\u0161la kouzeln\u00e1.<\/p><\/div>\n

Zhluboka se nadechl a do\u0161el ke dve\u0159\u00edm, ty se v\u0161ak ve stejnou chv\u00edli otev\u0159ely a on se tak srazil s Billov\u00fdm d\u011bdou a n\u00e1kupem, kter\u00fd si nesl v n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/p>\n

„Omlouv\u00e1m se\u2026 j-j\u00e1\u2026 nevid\u011bl jsem v\u00e1s,“ okam\u017eit\u011b byl na kolenou a rad\u011bji sb\u00edral rozsypan\u00e9 potraviny, ne\u017e by mu m\u011bl pohl\u00e9dnout do tv\u00e1\u0159e. Bill\u016fv d\u011bda jej z\u0159ejm\u011b nem\u011bl moc v l\u00e1sce, a proto se cht\u011bl vyhnout zbyte\u010dn\u00fdm probl\u00e9m\u016fm. Na jednu stranu mu rozum\u011bl, cht\u011bl Billa pouze chr\u00e1nit a p\u0159\u00edtomnost ciz\u00edho \u010dlov\u011bka v jeho bl\u00edzkosti jej vyd\u011bsila. Na druhou stranu jej v\u0161ak mrzelo, \u017ee mu nev\u011b\u0159\u00ed, a \u017ee si jeho d\u016fv\u011bru z\u0159ejm\u011b tak brzy ani nez\u00edsk\u00e1.<\/div>\n

<\/div>\n
„U\u017e odch\u00e1z\u00ed\u0161?“ vstal, a s nesm\u011bl\u00fdm p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm mu nakonec pohl\u00e9dl do tv\u00e1\u0159e. Bill\u016fv d\u011bda se v\u0161ak na n\u011bj ned\u00edval. Sledoval zeleninu v Tomov\u00fdch dlan\u00edch a zd\u00e1lo se, \u017ee nad n\u011b\u010d\u00edm \u00faporn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed. N\u011bkolikr\u00e1t pootev\u0159el rty, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed je op\u011bt zav\u0159el, jako by nemohl naj\u00edt ta spr\u00e1vn\u00e1 slova.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ano, mus\u00edm j\u00edt je\u0161t\u011b do pr\u00e1ce,“ Tom netu\u0161il, co by mu m\u011bl je\u0161t\u011b \u0159\u00edct. B\u00e1l se, \u017ee cokoliv by \u0159ekl, by vzniklou situaci je\u0161t\u011b zhor\u0161ilo.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak to t\u011b nebudu zdr\u017eovat. Mo\u017en\u00e1 jindy,“ za\u0161eptal a pohl\u00e9dl Tomovi do tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
<\/div>\n
Cht\u011bl si zvyknout na to, \u017ee toho chlapce z\u0159ejm\u011b bude v\u00eddat \u010dast\u011bji. Cht\u011bl si zvyknout i na to, \u017ee byl pro jeho vnuka z\u0159ejm\u011b moc d\u016fle\u017eit\u00fd, ale \u0161lo to t\u011b\u017ece. Po tom v\u0161em, \u010d\u00edm si museli proj\u00edt, nebylo snadn\u00e9 d\u016fv\u011b\u0159ovat ciz\u00edm lidem.<\/div>\n
<\/div>\n
Zejm\u00e9na pro \u010dlov\u011bka, kter\u00fd nikdy nedok\u00e1zal naj\u00edt spr\u00e1vn\u00e1 slova.<\/p>\n

„To je v po\u0159\u00e1dku, nezdr\u017eujete m\u011b. Stejn\u011b jdu jenom podepsat svou v\u00fdpov\u011b\u010f,“ Tom cht\u011bl b\u00fdt up\u0159\u00edmn\u00fd, jakmile si v\u0161ak v\u0161iml starosti vepsan\u00e9 ve tv\u00e1\u0159i Filipa, pokud jej mohl alespo\u0148 ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch oslovovat jm\u00e9nem, m\u011bl chu\u0165 se uhodit.<\/div>\n

<\/div>\n
„\u0158\u00edkal si, \u017ee jsi architekt. Copak nem\u00e1\u0161 svou pr\u00e1ci r\u00e1d?“slova volil pomalu a vyslovoval je je\u0161t\u011b pomaleji, Tom byl v\u0161ak r\u00e1d, \u017ee na n\u011bj v\u016fbec promluvil. Smutn\u011b se pousm\u00e1l a zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
<\/div>\n
„Miluji svou pr\u00e1ci. A i kdy\u017e odch\u00e1z\u00edm dobrovoln\u011b, to neznamen\u00e1, \u017ee m\u011b to nebol\u00ed. Bol\u00ed, a hodn\u011b, ale jako architekt se m\u016f\u017eu zam\u011bstnat v jak\u00e9koliv firm\u011b,“ bylo by tak snadn\u00e9 \u0159\u00edct mu, \u017ee to v\u0161echno d\u011bl\u00e1 pro to, aby mohl b\u00fdt s Billem, ale m\u011blo by to v\u016fbec n\u011bjak\u00fd smysl?<\/div>\n
<\/div>\n
Nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pl na m\u00edst\u011b a p\u0159\u00e1l si, aby se na schodech zjevil Bill nebo jeho babi\u010dka, a vzniklou situaci zachr\u00e1nili, jakmile v\u0161ak Filip op\u011bt promluvil, Tom vzal sv\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed okam\u017eit\u011b zp\u011bt.<\/p>\n

„Cht\u011bl jsem ti jenom \u0159\u00edct, \u017ee,“ nesm\u011ble skl\u00e1n\u011bl tv\u00e1\u0159. „Mrz\u00ed m\u011b, jak jsem se choval u ve\u010de\u0159e. Byl jsem protivn\u00fd a omlouv\u00e1m se ti za to. Ud\u011blal jsi m\u00e9ho vnuka \u0161\u0165astn\u00fdm a j\u00e1 jsem se choval, jako bys mu ubl\u00ed\u017eil,“ t\u011b\u017ece vydechl a odvr\u00e1til pohled. Nedal Tomovi p\u0159\u00edle\u017eitost vyvr\u00e1tit jeho tvrzen\u00ed. „M\u00e1m o n\u011bj neuv\u011b\u0159iteln\u00fd strach. P\u0159i\u0161el o v\u0161echno, co miloval, a to jenom d\u00edky mn\u011b. Nechci, aby ztratil i tebe. To u\u017e bych si neodpustil,“ siln\u011b stiskl v\u00ed\u010dka. P\u0159ed o\u010dima se mu automaticky vyno\u0159ila nep\u0159\u00edjemn\u00e1 vzpom\u00ednka\u2026<\/p>\n

„Bille, ut\u00edkej dovnit\u0159. Je chladno, mohl bys nastydnout. U\u017e takhle jsi mi pomohl v\u00edc ne\u017e dost. Zb\u00fdv\u00e1 mi u\u017e jenom n\u011bkolik stromk\u016f, a pak se k v\u00e1m p\u0159ipoj\u00edm,“ opatrn\u011b vzal do dlan\u00ed t\u011b\u017ek\u00fd, kovov\u00fd \u0159eb\u0159\u00edk a nam\u00e1hav\u011b s n\u00edm m\u00ed\u0159il k vedlej\u0161\u00edmu stromu. Bill zat\u00edm poskakoval kolem n\u011bj i s ko\u0161\u00edkem, do kter\u00e9ho h\u00e1zel padl\u00e1 jablka, a jak se p\u0159esouvali k dal\u0161\u00edmu stromu, to\u010dil se dokola a p\u0159edstavoval si, jak\u00e9 to bude, a\u017e bude ve\u010der st\u00e1t op\u011bt na jevi\u0161ti.<\/p>\n

„Nen\u00ed mi zima. Opravdu bych ti cht\u011bl pomoct. Co kdybych \u0161el nahoru pro zm\u011bnu j\u00e1? Mo\u017en\u00e1 to zvl\u00e1dneme mnohem rychleji,“ pohotov\u011b odlo\u017eil ko\u0161\u00edk na stranu, p\u0159ipraven vyl\u00e9zt na jeden z vy\u0161\u0161\u00edch ovocn\u00fdch strom\u016f. „P\u0159edstaven\u00ed m\u00e1m a\u017e za n\u011bkolik hodin a mezit\u00edm nem\u00e1m co d\u011blat. Pros\u00edm, dovol mi, pomoct ti.“<\/em><\/div>\n

Filip by mu to za jin\u00fdch okolnost\u00ed v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b nedovolil, mohl si p\u0159eci ubl\u00ed\u017eit, v ten den jej v\u0161ak o\u0161kliv\u011b bolela z\u00e1da, a tak jej Billova nab\u00eddka dokonce pot\u011b\u0161ila. Po celodenn\u00ed pr\u00e1ci v zahrad\u011b byl skute\u010dn\u011b vy\u010derpan\u00fd, a proto v\u016fbec nenam\u00edtal, kdy\u017e kolem n\u011bj Bill p\u0159eb\u011bhl, a s mil\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech, pomalu vyl\u00e9zal po \u0159eb\u0159\u00edku\u2026<\/p>\n

<\/em> To byl posledn\u00ed moment, kter\u00fd si pamatoval. Od toho okam\u017eiku, se mu v\u0161echno spojovalo do jak\u00e9si hr\u016fzostra\u0161n\u00e9 masy zmatku a zd\u011b\u0161en\u00ed. Jedin\u00e9, \u010d\u00edm si byl stoprocentn\u011b jist\u00fd, bylo \u017ee nikdy nezapomene na v\u00fdraz Billovy tv\u00e1\u0159e, kdy\u017e se po operaci probudil a zjistil, \u017ee jej \u017e\u00e1dn\u00e1 dal\u0161\u00ed p\u0159edstaven\u00ed ji\u017e \u010dekat nebudou.<\/p>\n

<\/em> „Byla to nehoda. Nem\u016f\u017eete za to. Nemohl jste tu\u0161it, \u017ee se n\u011bco takov\u00e9ho stane,“ rozhl\u00e9dl se kolem sebe, pohled mu t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b utkv\u011bl na mohutn\u00e9m stromu, kter\u00fd Billa p\u0159ipravil o to, co v t\u00e9 dob\u011b pova\u017eoval za nejcenn\u011bj\u0161\u00ed. O dar, kter\u00fd byl krom\u011b Julie t\u00edm jedin\u00fdm, co mu po m\u00e1m\u011b z\u016fstalo.<\/div>\n

<\/div>\n
Sed\u011bli na lavi\u010dce p\u0159ed domem, p\u0159esn\u011b na t\u00e9, kde s Billem prosed\u011bli i hodiny pot\u00e9, co jej napadli v parku. P\u0159esn\u011b na t\u00e9, kde si uv\u011bdomil, \u017ee jej miluje. Moc dob\u0159e si pamatoval na tu chv\u00edli. D\u00edval se mu do o\u010d\u00ed, poslouchal ten sam\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh, akor\u00e1t z jin\u00e9ho pohledu, a najednou si uv\u011bdomil, \u017ee ji\u017e del\u0161\u00ed dobu neposlouch\u00e1, pouze sleduje pohyby jeho kr\u00e1sn\u00fdch rt\u016f.<\/div>\n
<\/div>\n
Tak moc jej cht\u011bl pol\u00edbit.<\/p>\n

„J\u00e1 v\u00edm, p\u0159esto m\u011b to i po letech po\u0159\u00e1d tr\u00e1p\u00ed,“ p\u0159iznal a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se zamyslel. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, jak lehce se mu s Tomem pov\u00eddalo. V\u016fbec nemusel p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, co by mu m\u011bl \u0159\u00edct. Nemusel ani formulovat slova a v mysli z nich skl\u00e1dat v\u011bty. Byli tady jenom oni dva. On a p\u0159\u00edtel jeho vnuka. On pov\u00eddal a Tom jej poslouchal. Jak jednoduch\u00e9.<\/p>\n

„M\u00e1 dcera byla v\u00fdjime\u010dn\u00e1 baletka. Kdy\u017e jsem ji poprv\u00e9 vid\u011bl tan\u010dit, myslel jsem, \u017ee ji\u017e nikdy nic tak kr\u00e1sn\u00e9ho neuvid\u00edm,“ pousm\u00e1l se a p\u0159ed o\u010dima se mu nezjevila jenom roztomil\u00e1 tv\u00e1\u0159 mal\u00e9ho d\u011bv\u010d\u00e1tka, ale tak\u00e9 jej\u00ed odhodl\u00e1n\u00ed a radost z toho, co d\u011bl\u00e1. „M\u00fdlil jsem se,“ \u0161eptl a tentokr\u00e1t se musel pousm\u00e1t Tom.<\/div>\n

<\/div>\n
Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, jak to mysl\u00ed. S\u00e1m si n\u011bkdy p\u0159edstavoval Billovo vystoupen\u00ed, a ta p\u0159edstava mu p\u0159i\u0161la nadpozemsk\u00e1. Vid\u011bl Billa pono\u0159en\u00e9ho do sv\u00e9ho vlastn\u00edho sv\u011bta, jak tan\u010d\u00ed, odevzd\u00e1n pouze melodii a un\u00e1\u0161en sv\u00fdm srdcem.<\/p>\n

„Billovo prvn\u00ed p\u0159edstaven\u00ed bylo jako z\u00e1zrak. Byl stejn\u011b tak \u0161ikovn\u00fd jako Simone, stejn\u011b tak odhodlan\u00fd a zap\u00e1len\u00fd, p\u0159esto m\u011bl v sob\u011b n\u011bco v\u00edc. N\u011bco jin\u00e9ho. Ona tan\u010dila a tanec byl jej\u00edm \u017eivotem. Bill na rozd\u00edl od n\u00ed \u017eil. Vy\u0161el na p\u00f3dium a za\u010dal \u017e\u00edt. \u017d\u00edt t\u00edm, \u017ee tan\u010dil.“<\/div>\n

Tom se je\u0161t\u011b v\u00edce zavrtal do sv\u00e9 tepl\u00e9 mikiny a nemohl se p\u0159estat usm\u00edvat. Miloval Billa ka\u017ed\u00fdm okam\u017eikem po\u0159\u00e1d v\u00edc a v\u00edc.<\/p>\n

„Mo\u017en\u00e1 se stane z\u00e1zrak a jeho noha, se nakonec uzdrav\u00ed.“ Filip na n\u011bj pohl\u00e9dl a v\u011bnoval mu slab\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n

<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1\u2026 Bill bude m\u00edt o v\u00edkendu narozeniny. Se Silvi\u00ed jsme mu cht\u011bli ud\u011blat takovou malou oslavu jako p\u0159ekvapen\u00ed. Jist\u011b by byl moc r\u00e1d, kdybys p\u0159i\u0161el,“ Tom nemusel p\u0159em\u00fd\u0161let ani vte\u0159inu. Vesele zak\u00fdval hlavou a p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, co bude jeho d\u00e1rkem.<\/div>\n
<\/div>\n
Alespo\u0148 na ten jedin\u00fd ve\u010der bude op\u011bt \u017e\u00edt.<\/div>\n
<\/div>\n
Bude tan\u010dit.<\/p>\n

Jakmile Tom vstal s omluvou, \u017ee by u\u017e m\u011bl j\u00edt, a pod\u011bkoval mu za p\u0159\u00edjemn\u00fd rozhovor, n\u011bco v jeho nitru se rozpohybovalo. I kdy\u017e necht\u011bl, aby se to stalo tak brzo, nemohl si pomoct.<\/div>\n

<\/div>\n
V\u011b\u0159il mu.<\/div>\n
<\/div>\n
V\u011b\u0159il a byl r\u00e1d, \u017ee si jej vyslechl a neodsoudil jej. Kdy\u017e na n\u011bj op\u011bt pohl\u00e9dl, jako by se d\u00edval na n\u011bkoho \u00fapln\u011b jin\u00e9ho, nebo jin\u00fdma o\u010dima. Nevid\u011bl \u010dlov\u011bka, kter\u00fd se chystal jeho rodin\u011b je\u0161t\u011b v\u00edce ubl\u00ed\u017eit. Jeho o\u010di mu prozradily n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho\u2026<\/p>\n

\u2026<\/p>\n

Tom byl odhodl\u00e1n j\u00edt do pr\u00e1ce a ud\u011blat tomu v\u0161emu r\u00e1zn\u00fd konec je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm. Rozhovor s Filipem mu jak\u00fdmsi zvl\u00e1\u0161tn\u00edm a jemu zcela nezn\u00e1m\u00fdm zp\u016fsobem dodal odvahu a ta se p\u0159ekvapiv\u011b nevytratila ani ve chv\u00edli, kdy za dve\u0159mi sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159e spat\u0159il Miu pohodln\u011b vy\u010dk\u00e1vaj\u00edc\u00ed v jeho k\u0159esle a znechucen\u011b z\u00edraj\u00edc\u00ed v\u0161ude kolem. Jej\u00ed kancel\u00e1\u0159 ji ji\u017e na prvn\u00ed pohled p\u0159\u00edmo odpuzovala.<\/p>\n

„Tu\u0161ila jsem, \u017ee za mnou nakonec p\u0159ijde\u0161,“ promluvila fale\u0161n\u011b p\u0159\u00edv\u011btiv\u00fdm hl\u00e1skem pot\u00e9, co se Tomova pozdravu nedo\u010dkala.<\/div>\n

<\/div>\n
„Nep\u0159i\u0161el jsem za tebou. P\u0159i\u0161el jsem si pro v\u011bci. Nev\u011bd\u011bl jsem, \u017ee tady bude\u0161,“ bez toho, aby na ni pohl\u00e9dl, se pustil do balen\u00ed jednotliv\u00fdch svazk\u016f pap\u00edr\u016f. Jej\u00ed p\u0159\u00edtomnost jej v\u016fbec nevyv\u00e1d\u011bla z m\u00edry, jak by si to p\u0159edstavovala. M\u011bl p\u0159ed sebou jedin\u00fd c\u00edl. Sbalit se, odn\u00e9st svou v\u00fdpov\u011b\u010f a skon\u010dit tu hloupou fra\u0161ku.<\/p>\n

„Neuhodil ses do hlavy, Tome?! Tv\u00e9 chov\u00e1n\u00ed tomu toti\u017e nasv\u011bd\u010duje. To m\u011b chce\u0161 opravdu opustit?! A je\u0161t\u011b ke v\u0161emu kv\u016fli klukovi, kter\u00fd ani nevypad\u00e1 jako kluk?!“ Toma nep\u0159ekvapilo, \u017ee to \u0159ekla s takovou jistotou, nep\u0159ekvapil jej dokonce ani znechucen\u00fd v\u00fdraz jej\u00ed tv\u00e1\u0159e, co v\u0161ak pro n\u011bj bylo nejv\u011bt\u0161\u00ed z\u00e1hadou, byl on s\u00e1m a d\u016fvod, pro kter\u00fd s n\u00ed tak dlouhou dobu vydr\u017eel.<\/div>\n

<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee jsem ti naposledy \u0159ekl v\u0161e, co jsem m\u011bl na srdci. My dva u\u017e nejsme p\u00e1r, tak\u017ee se ti nemus\u00edm ani zpov\u00eddat,“ sna\u017eil se urychlit sv\u00e9 balen\u00ed, a v\u011bci do sv\u00e9 ta\u0161ky p\u0159\u00edmo h\u00e1zel. Mrzelo jej, \u017ee se nem\u016f\u017ee se svou kancel\u00e1\u0159\u00ed pat\u0159i\u010dn\u011b rozlou\u010dit, ale zdr\u017eet se tam skute\u010dn\u011b necht\u011bl.<\/p>\n

„Ale ten prst\u00fdnek ti nevr\u00e1t\u00edm. Bylo by to zbyte\u010dn\u00e9. Stejn\u011b za mnou d\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji p\u0159ileze\u0161. A\u017e se p\u0159ed tebou ten kluk svl\u00e9kne a ty si uv\u011bdom\u00ed\u0161, cos ud\u011blal, dej mi v\u011bd\u011bt.“ Tom se op\u011bt siln\u011b kousl do rtu a kousal se do n\u011bj tak dlouho, dokud Mia s velev\u00fdznamn\u00fdm pohledem neopustila jeho kancel\u00e1\u0159.<\/p>\n

Teprve kdy\u017e se za n\u00ed zav\u0159ely dve\u0159e, zlostn\u011b nakopl roh stolu a sna\u017eil se vyd\u00fdchat p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed hn\u011bv a rozru\u0161en\u00ed.<\/div>\n

<\/div>\n
Byla mu odporn\u00e1.<\/div>\n
<\/div>\n
Je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm nepotkal \u010dlov\u011bka, kter\u00fd by byl schopn\u00fd takov\u00e9 zloby a ubli\u017eov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
Jakmile se uklidnil, sbalil si posledn\u00ed v\u011bci, kl\u00ed\u010de polo\u017eil na st\u016fl a s velikou krabic\u00ed v jedn\u00e9 dlani a v\u00fdpov\u011bd\u00ed ve druh\u00e9, se u dve\u0159\u00ed naposled ohl\u00e9dl. V o\u010d\u00edch jej za\u0161t\u00edpaly slzy, ani ty mu v\u0161ak nezabr\u00e1nily j\u00edt d\u00e1l. Zhluboka se nadechl, je\u0161t\u011b jednou si prohl\u00e9dl sv\u016fj chl\u00edvek, jak tomu Mia s oblibou \u0159\u00edk\u00e1vala, a ode\u0161el.<\/p>\n

B\u011bhem deseti minut ji\u017e st\u00e1l p\u0159ed Andyho bytem, jeho nov\u00fdm domovem, a pr\u00e1v\u011b v t\u00e9 chv\u00edli jej napadl kr\u00e1sn\u00fd v\u00fdrok, kter\u00fd kdysi n\u011bkde \u010detl. Ten v\u00fdrok pat\u0159il Shakespearovi a nemohl si pomoct, ka\u017ed\u00e9 jedno slovo mu p\u0159ipom\u00ednalo Billa. Cel\u00e9 r\u010den\u00ed bylo jeho obrazem a on v\u011bd\u011bl, \u017ee kdy\u017e se p\u0159ed n\u00edm Bill jednoho dne svl\u00e9kne, bude to ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed okam\u017eik, proto\u017ee mu t\u00edm projev\u00ed svou d\u016fv\u011bru a odevzd\u00e1 mu do rukou sebe sam\u00e9ho…<\/p>\n

Vn\u011bj\u0161\u00ed kr\u00e1sa je t\u00edm cenn\u011bj\u0161\u00ed, o co v\u00edc ukr\u00fdv\u00e1 t\u00e9 vnit\u0159n\u00ed…<\/p>\n

<\/em> autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Tom pomalu sch\u00e1zel po schodech, \u00fasm\u011bv zdob\u00edc\u00ed jeho rty byl pouze d\u016fsledkem Billovy radosti. Neust\u00e1le m\u011bl p\u0159ed o\u010dima jeho v\u00fdraz, kdy\u017e Julie poprv\u00e9 promluvila. A musel uznat, \u017ee mu je\u0161t\u011b nikdy nep\u0159i\u0161el kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. Po tv\u00e1\u0159i mu st\u00e9kaly slzy, nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b t\u011bkal<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[528],"tags":[],"class_list":["post-5494","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-julie"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5494","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5494"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5494\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5494"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5494"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5494"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}