{"id":5500,"date":"2012-12-21T17:00:00","date_gmt":"2012-12-21T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5484"},"modified":"2012-12-21T17:00:00","modified_gmt":"2012-12-21T16:00:00","slug":"time-for-miracles","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/12\/21\/time-for-miracles\/","title":{"rendered":"Time for Miracles"},"content":{"rendered":"
autor: KarlaSka<\/p>\n

<\/strong> Ahoj d\u011bcka!<\/em><\/div>\n

J\u00e1 jsem si to prost\u011b neodpustila \ud83d\ude00 Ten konec sv\u011bta k podobn\u00e9 pov\u00eddce p\u0159\u00edmo vyb\u00edzel \ud83d\ude00 No, uvid\u00edte sami, o \u010dem to vlastn\u011b je \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n
KarlaSka<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
M\u00e1jov\u00e9, Nostradamus, st\u00e1\u0159\u00ed indi\u00e1ni a spousta dal\u0161\u00ed takzvan\u00fdch bl\u00e1zn\u016f, ti v\u0161ichni m\u011bli pravdu, ale pouze m\u00e1lokdo jim byl ochoten uv\u011b\u0159it. O to v\u011bt\u0161\u00ed zk\u00e1za m\u011bla nep\u0159ipraven\u00e9 lidstvo \u010dekat, proto\u017ee rok 2012 m\u011bl b\u00fdt prost\u011b a jednodu\u0161e on\u00edm rokem. M\u00e1lokdo tomu cht\u011bl v\u011b\u0159it, ale tak jako tak to p\u0159i\u0161lo. Konec sv\u011bta na sebe nenechal dlouho \u010dekat.<\/p>\n

20.12. 2012, 23:59<\/p>\n

Svalnat\u00fd mlad\u00edk se neklidn\u011b p\u0159evaloval v posteli. Posledn\u00ed t\u00fddny byl nesm\u00edrn\u011b unaven\u00fd ze v\u0161eho toho nat\u00e1\u010den\u00ed pro Superstar a brzk\u00e9ho vst\u00e1v\u00e1n\u00ed, a tak se rozhodl j\u00edt sp\u00e1t v\u00fdjime\u010dn\u011b brzo, aby dospal v\u0161e, co nestihl, ale i p\u0159es nesm\u00edrnou \u00fanavu nebyl s to usnout.<\/p>\n

Kdy\u017e na digit\u00e1ln\u00edm bud\u00edku nasko\u010dily \u010dty\u0159i nuly a \u010dtvrtek se p\u0159ehoupl v p\u00e1tek, spustil nohy z postele a prot\u0159el si unaven\u00e9 o\u010di, kter\u00e9 byly pod napuchl\u00fdmi v\u00ed\u010dky sotva patrn\u00e9. Trochu zavr\u00e1voral, kdy\u017e se postavil na rozechv\u011bl\u00e9 nohy, kter\u00fdm chyb\u011bla energie, aby udr\u017eely sedmdes\u00e1t kilo \u017eiv\u00e9 v\u00e1hy.<\/p>\n

I p\u0159es v\u0161echny p\u0159ek\u00e1\u017eky v podob\u011b klik dve\u0159\u00ed nebo n\u011bkolika sch\u016fdk\u016f do jednoho z ob\u00fdvac\u00edch pokoj\u016f, kter\u00e9 jeho tot\u00e1ln\u011b vy\u0159\u00edzen\u00e9mu t\u011blu p\u0159ipadaly nep\u0159ekonateln\u00e9, se nakonec do\u0161oural do kuchyn\u011b, kter\u00e1 byla i po dvou letech t\u00e9m\u011b\u0159 netknut\u00e1. Kdo by se asi tak s n\u011b\u010d\u00edm va\u0159il, kdy\u017e m\u016f\u017ee j\u00edt do nejbli\u017e\u0161\u00ed restaurace a objednat si velikou vegetari\u00e1nskou pizzu?<\/p>\n

S\u00e1hl do jedn\u00e9 z horn\u00edch sk\u0159\u00edn\u011bk a vyndal velkou sklenici, kter\u00e1 vypadala sp\u00ed\u0161 jako v\u00e1za. Nato\u010dil si ji a\u017e po okraj studenou vodou z kohoutku, ale kdy\u017e spat\u0159il jej\u00ed rezavou barvu, rad\u0161i ji vylil a do jin\u00e9 si nalil pomeran\u010dov\u00fd d\u017eus, kter\u00fd m\u011bli v lednici u\u017e asi t\u0159i t\u00fddny. Vypil cel\u00fd obsah, ale podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd \u017ealudek, sta\u017een\u00fd k\u0159e\u010d\u00ed u\u017e od prvn\u00edho pomysln\u00e9ho \u00faderu p\u016flnoci, se mu uklidnit nepoda\u0159ilo. Sp\u00ed\u0161 naopak. \u017daludek se mu st\u00e1hl je\u0161t\u011b v\u00edc, \u017ee m\u00e1lem vyvr\u00e1til d\u017eus zp\u011bt do drti\u010de odpadk\u016f. V tu chv\u00edli se stalo je\u0161t\u011b n\u011bco jin\u00e9ho. Zem\u011b se zachv\u011bla.<\/p>\n

Nejd\u0159\u00edv si myslel, \u017ee se mu pouze zamotala hlava, ale kdy\u017e uc\u00edtil vibrace, kter\u00e9 pomalu postupovaly od b\u0159\u00ed\u0161ek jeho prst\u016f a\u017e do slabin, za\u010dal se b\u00e1t.<\/div>\n

\n
I p\u0159esto\u017ee zem\u011bt\u0159esen\u00ed nebyla v L.A. tak ojedin\u011bl\u00fdm \u00fakazem jako v N\u011bmecku, je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d si na rozd\u00edl od sv\u00e9ho bratra, kter\u00fd se ur\u010dit\u011b jenom kv\u016fli pohybu litosf\u00e9rick\u00fdch desek neprobudil, na z\u00e1chv\u011bvy zem\u011b nezvykl.<\/p>\n

Po chv\u00edli zem\u011bt\u0159esen\u00ed ustalo a krom\u011b rozvibrovan\u00e9ho skla jedn\u00e9 z vitr\u00edn po n\u011bm nez\u016fstal \u017e\u00e1dn\u00fd d\u016fkaz. V tu chv\u00edli v\u011bd\u011bl, \u017ee je pouze jedin\u00e1 v\u011bc, kter\u00e1 mu te\u010f pom\u016f\u017ee usnout.<\/p>\n

Polo\u017eil sklenici na pult vedle d\u0159ezu a po \u0161pi\u010dk\u00e1ch se vr\u00e1til zp\u011bt na prostornou chodbu, ale nezabo\u010dil vlevo do sv\u00e9ho pokoje, n\u00fdbr\u017e vpravo do toho bratrova. V\u011bd\u011bl, \u017ee ho jen tak n\u011bco neprobud\u00ed, ale i p\u0159esto si po\u010d\u00ednal nanejv\u00fd\u0161 opatrn\u011b, aby ani jeden z jeho krok\u016f nebyl p\u0159\u00edli\u0161 hlasit\u00fd.<\/p>\n

P\u0159istoupil a\u017e ke kraji postele sv\u00e9ho bratra a s n\u011b\u017en\u00fdm \u00fasm\u011bvem pozoroval, jak jeho dvoj\u010de klidn\u011b oddechuje. M\u011bl pravdu, \u017ee ho n\u011bjak\u00e9 zem\u011bt\u0159esen\u00ed neprobud\u00ed.<\/div>\n

<\/div>\n
Lehce vklouzl pod pe\u0159inu vedle hork\u00e9ho t\u011bla jeho sp\u00edc\u00edho bratra a spokojen\u011b se p\u0159itulil k jeho hrudi.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co se d\u011bje, Bille?“ zeptal se ospale Tom, ale p\u0159ehodil pa\u017ee p\u0159es bratrova z\u00e1da a pevn\u011b si ho k sob\u011b p\u0159ivinul.<\/div>\n
<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu usnout,“ za\u0161eptal sv\u011btlovl\u00e1sek ti\u0161e a pohladil bratra po zarostl\u00e9 tv\u00e1\u0159i. „Prost\u011b nem\u016f\u017eu sp\u00e1t, kdy\u017e nele\u017e\u00ed\u0161 vedle m\u011b. Postel je bez tebe tak pr\u00e1zdn\u00e1.“<\/p>\n

Co na tom, \u017ee u\u017e d\u00e1vno nebyl t\u00edm vychrtl\u00fdm chlapcem, kter\u00fd pot\u0159eboval, aby ho star\u0161\u00ed sourozenec chr\u00e1nil p\u0159ed zl\u00fdmi spolu\u017e\u00e1ky, r\u00e1d si p\u0159ipadal mal\u00fd a bezbrann\u00fd, kdy\u017e byl v h\u0159ejiv\u00e9 ochrann\u00e9 n\u00e1ru\u010di sv\u00e9ho bratra. <\/div>\n

<\/div>\n
„To d\u00e1v\u00e1 smysl,“ usm\u00e1l se Tom ospale a pol\u00edbil bratra do rozcuchan\u00fdch vlas\u016f.<\/div>\n
<\/div>\n
„Dobrou noc,“ vydechl spokojen\u011b Bill a potm\u011b vyhledal Tomovy rty, aby na n\u011b mohl vtisknout lehk\u00fd polibek.<\/div>\n
<\/div>\n
„Dobrou,“ zamumlal dred a usnul i se sv\u00fdm mlad\u0161\u00edm dvoj\u010detem v n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/p>\n

21.12. 2012, 6:00<\/p>\n

„Co to je?“ vyk\u0159ikl Tom najednou zcela \u010dil\u00fd. Vzbudil ho jeden obzvl\u00e1\u0161\u0165 siln\u00fd hrom doprov\u00e1zen\u00fd oslepuj\u00edc\u00edm bleskem.<\/div>\n

<\/div>\n
„Bou\u0159ka,“ odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e Bill mezi dv\u011bma \u00fadery hromu. U\u017e n\u011bjakou dobu byl vzh\u016fru a pozoroval zlov\u011bstn\u00e1 bou\u0159kov\u00e1 mra\u010dna, kter\u00e1 se shlukovala nad L.A.<\/div>\n
<\/div>\n
„Kurevsky hlasit\u00e1,“ zanad\u00e1val si Tom a p\u0159ipl\u00e1cl si na hlavu pol\u0161t\u00e1\u0159, aby nemusel poslouchat ten rachot, co\u017e se mu nepoda\u0159ilo. Bou\u0159ka byla p\u0159\u00edli\u0161 siln\u00e1.<\/div>\n
<\/div>\n
„O p\u016flnoci bylo zem\u011bt\u0159esen\u00ed,“ poznamenal Bill, kdy\u017e se Tom po chvilce marn\u00e9ho sna\u017een\u00ed usnout rozhodl p\u0159ipojit k n\u011bmu.<\/div>\n
<\/div>\n
„Opravdu?“ Toma nenapadla \u017e\u00e1dn\u00e1 inteligentn\u011bj\u0161\u00ed odpov\u011b\u010f, na to byl jeho mozek po\u0159\u00e1d p\u0159\u00edli\u0161 rozespal\u00fd. Bill jenom p\u0159ik\u00fdvl a d\u00e1l sledoval siln\u00e9 provazce vody, kter\u00e9 jim padaly za okny. Nem\u011bl z toho v\u0161eho dobr\u00fd pocit, takovouhle bou\u0159ku v L.A. ani nikde jinde je\u0161t\u011b neza\u017eil. Vypadalo to, jako by se na n\u011b oblaka hn\u011bvala a cht\u011bla je potrestat.<\/p>\n

„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee by tohle mohl b\u00fdt konec sv\u011bta?“ zeptal se nejist\u011b star\u0161\u00edho bratra.<\/div>\n

<\/div>\n
„Ono u\u017e je jednadvac\u00e1t\u00e9ho, co?“ zeptal se Tom, kter\u00e9mu a\u017e te\u010f do\u0161lo, \u017ee je vlastn\u011b Doom Day. Bill se op\u011bt nezmohl na v\u00edc ne\u017e p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed. „Nenech se vypla\u0161it takov\u00fdma kravinama, Billi.“<\/div>\n
<\/div>\n
„A kdyby p\u0159ece jenom nastal konec sv\u011bta, bude\u0161 u m\u011b?“ p\u00edpl Bill s n\u00e1znakem obav v hlase.<\/div>\n
<\/div>\n
„V\u017edy budu u tebe, na to se p\u0159ece nemus\u00ed\u0161 pt\u00e1t,“ usm\u00e1l se Tom a pol\u00edbil bratra t\u011bsn\u011b pod ucho. Mlad\u0161\u00ed z dvoj\u010dat spokojen\u011b zamru\u010delo a nechalo se uklidnit bratrovou h\u0159ejivou n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„D\u00e1me si n\u011bco k sn\u00eddani?“ zeptal se po chv\u00edli dred, kdy\u017e zkontroloval neonov\u00e9 \u010d\u00edslice na bud\u00edku.<\/div>\n
<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee vypadl proud,“ zasm\u00e1l se Bill. „Tak\u017ee leda\u017ee bychom si opekli n\u011bco v krbu.“<\/div>\n
<\/div>\n
„To nezn\u00ed tak \u0161patn\u011b,“ pronesl na oko zamy\u0161len\u011b Tom, za co\u017e schytal od bratra lehkou r\u00e1nu do ramene.<\/div>\n
<\/div>\n
„A dopadne to jako minule,“ za\u0161klebil se Bill, kdy\u017e si vzpomn\u011bl, \u017ee u\u017e takhle krb jednou zneu\u017eili.<\/div>\n
<\/div>\n
„No tak! V\u017edy\u0165 si ani nikdo nev\u0161iml, \u017ee nem\u00e1\u0161 obo\u010d\u00ed!“ zasm\u00e1l se Tom pobaven\u00fd tou vzpom\u00ednkou.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ale J\u00c1 jsem to v\u011bd\u011bl!“ nafoukl se Bill a trochu se od bratra odt\u00e1hl.<\/p>\n

Po chvilkov\u00e9m po\u0161tuchov\u00e1n\u00ed si op\u011bt lehli do postele, kde str\u00e1vili v n\u00e1ru\u010d\u00ed toho druh\u00e9ho n\u011bkolik hodin, ne\u017e bou\u0159ka odezn\u011bla.<\/div>\n

<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161, \u017e\u00e1dn\u00fd konec sv\u011bta nen\u00ed,“ usm\u00e1l se Tom a prohr\u00e1bl bratrovy sv\u011btl\u00e9 vlasy. Ten se pouze p\u0159itiskl bl\u00ed\u017ee a nechal se ochra\u0148ovat dredov\u00fdmi siln\u00fdmi pa\u017eemi.<\/div>\n
<\/div>\n
„To je dob\u0159e,“ vydechl po chvilce. „Jsme je\u0161t\u011b p\u0159\u00edli\u0161 mlad\u00ed a nadr\u017een\u00ed, abychom um\u0159eli.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Mluv za sebe. J\u00e1 u\u017e se c\u00edt\u00edm celkem star\u00fd a chu\u0165 zasunout m\u011b u\u017e taky p\u0159e\u0161la,“ zamru\u010del Tom jako mrzut\u00fd d\u016fchodce.<\/div>\n
<\/div>\n
„Kdo \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee by sis m\u011bl zasunout ty? Ty m\u016f\u017ee\u0161 jenom le\u017eet a nechat m\u011b d\u011blat moj\u00ed pr\u00e1ci,“ nadhodil nad\u011bjn\u011b Bill.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jasn\u011b, a pak se zase t\u00fdden neposad\u00edm jako minule. D\u011bkuju, nechci,“ odfrkl si Tom a pohladil mlad\u0161\u00edho bratra po prohnut\u00fdch z\u00e1dech.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ale nekecej, tehdy jsi \u0159\u00edkal n\u011bco jin\u00e9ho!“ zvolal Bill pohor\u0161en\u011b a vzep\u0159el se na loktech, aby na bratra vid\u011bl seshora. „Mysl\u00edm, \u017ee to bylo: ‚Je\u0161t\u011b, Bille! Tvrd\u011bji! Oh, ano, p\u0159esn\u011b tam!'“ Bill si opravdu u\u017e\u00edval napodobov\u00e1n\u00ed Tomova hek\u00e1n\u00ed, a \u017ee se mu opravdu da\u0159ilo vystihnout jeho hlas i v\u00fdraz.<\/div>\n
<\/div>\n
„No dob\u0159e, ty kecko,“ podvolil se Tom. „Vyhr\u00e1l jsi.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Jo!“ zaj\u00e1sal si Bill a op\u011bt dolehl zp\u011bt na Toma. Mohl ho Tomovi str\u010dit do zadku, kolikr\u00e1t cht\u011bl, ale ten mlad\u0161\u00ed a slab\u0161\u00ed tady byl v\u017edycky on, a tak to bylo spr\u00e1vn\u00e9. Co\u017e byl sice p\u0159esn\u011b prav\u00fd opak toho, co ned\u00e1vno \u0159ekl Ulrichu Wickertovi, kdy\u017e se ho zeptal na jeho vztah s Tomem, ale on v\u011b\u0159il v oboje, proto\u017ee on byl ten slab\u0161\u00ed, a\u010dkoliv dopl\u0148oval Tomovy slabosti.<\/p>\n

„O \u010dem p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161?“ zeptal se po chv\u00edli ticha Tom. Byl zvykl\u00fd s Billem klidn\u011b i cel\u00e9 hodiny ml\u010det, k jejich komunikaci slova nebyla pot\u0159eba, ale moment\u00e1ln\u011b ho nesm\u00edrn\u011b zaj\u00edmalo, co se jeho bratrovi hon\u00ed hlavou.<\/div>\n

<\/div>\n
„\u017de jsem r\u00e1d ten slab\u0161\u00ed z n\u00e1s dvou,“ usm\u00e1l se nep\u0159\u00edtomn\u011b Bill a pol\u00edbil dreda na hranu \u010delisti do kr\u00e1tk\u00e9ho strni\u0161t\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 po fyzick\u00e9 str\u00e1nce, i kdy\u017e t\u00edm u\u017e si taky nejsem tak jist\u00fd,“ rozhodl se mu jeho bratr odporovat. „Ale po psychick\u00e9 m\u011b v mnoha ohledech p\u0159evy\u0161uje\u0161.“<\/div>\n
<\/div>\n
„P\u0159evy\u0161uju t\u011b i po fyzick\u00e9 str\u00e1nce,“ zasm\u00e1l se Bill, nar\u00e1\u017eeje tak na svoji v\u00fd\u0161ku, kterou Tom nikdy nedok\u00e1zal tak \u00fapln\u011b p\u0159ekousnout.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ty se taky mus\u00ed\u0161 po\u0159\u00e1d vytahovat,“ zabru\u010del Tom nerudn\u011b, jeho ruka se na Billov\u00fdch z\u00e1dech zastavila a z\u016fstala na bedrech.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak mi to dop\u0159ej, nen\u00ed moc v\u011bc\u00ed, ve kter\u00fdch bych t\u011b p\u0159ekonal,“ \u0159ekl Bill smutn\u011b a trochu se zavrt\u011bl, aby Toma op\u011bt p\u0159im\u011bl hladit ho.<\/p>\n

„Bille…“ vydechl Tom najednou znaven\u00fd \u017eivotem. Zase musel sv\u00e9mu bratrovi vysv\u011btlit to, co u\u017e tolikr\u00e1t. „M\u00e1\u0161 lep\u0161\u00ed hlas, lep\u0161\u00ed fantazii, l\u00e9pe se u\u010d\u00ed\u0161, Billglish nen\u00ed tak zn\u00e1m\u00fd pojem jako Tomglish, m\u00e1\u0161 v\u00edc fanynek a jsi mnohem citliv\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1.“ Vyjmenoval Tom pouze ty nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci, proto\u017ee kdyby m\u011bl Billovi vykl\u00e1dat, co v\u0161echno je na n\u011bm skv\u011bl\u00e9, mohli by v t\u00e9 posteli z\u016fstat klidn\u011b a\u017e do konce sv\u011bta. Kdyby tak v\u011bd\u011bli…<\/div>\n

<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ usm\u00e1lo se mlad\u0161\u00ed dvoj\u010de vd\u011b\u010dn\u011b, „ale nemysl\u00edm si, \u017ee b\u00fdt citliv\u00fd je v\u00fdhoda.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Pro m\u011b ano,“ pohladil ho Tom po tv\u00e1\u0159i. Bill pod t\u00edm dotykem p\u0159iv\u00edral o\u0159\u00ed\u0161kov\u011b hn\u011bd\u00e9 o\u010di. „Kdyby si tenkr\u00e1t tolik netrp\u011bl sv\u00fdmi city, nikdy by si mi o tom ne\u0159ekl, a te\u010f bychom tady nele\u017eeli.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Le\u017eeli, ale nemohl bych ud\u011blat tohle,“ za\u0161klebil se Bill a d\u016fkladn\u011b pol\u00edbil bratra na sametov\u011b jemn\u00e9 rty s dv\u011bma krou\u017eky.<\/div>\n
<\/div>\n
„To m\u00e1\u0161 asi pravdu,“ pousm\u00e1l se Tom p\u0159iblble.<\/p>\n

21.12. 2012, 11:43<\/p>\n

„Sakra!“ vyjekl Bill a rad\u0161i se p\u0159idr\u017eel kuchy\u0148sk\u00e9 linky, kdy\u017e se zem\u011b op\u011bt pohnula. Tom takov\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed nem\u011bl. St\u00e1l uprost\u0159ed pokoje a nem\u011bl se \u010deho chytit, tak\u017ee ztvrda dopadl na le\u0161t\u011bn\u00e9 parkety a narazil si kostr\u010d.<\/div>\n

<\/div>\n
„Pod st\u016fl!“ zavelel pohotov\u011b a nehled\u011b na vlastn\u00ed bolest se doplazil k Billovi a strhnul ho k zemi, proto\u017ee jeho bratr byl jako paralyzovan\u00fd a nevypadal, \u017ee by se chystal zachr\u00e1nit si \u017eivot. Ve chv\u00edli, kdy sv\u011btlovlas\u00fd poc\u00edtil ostrou bolest v kolenech, jak na n\u011b dopadl, se s trhnut\u00edm hlavy probudil z transu a rychle sebou pra\u0161til pod masivn\u00ed j\u00eddeln\u00ed st\u016fl. Jestli m\u011bl n\u011bjak\u00fd kus n\u00e1bytku \u0161anci p\u0159e\u017e\u00edt konec sv\u011bta, byl to tenhle st\u016fl.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom byl v m\u017eiku u n\u011bj a pevn\u011b ho sv\u00edral v n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„\u0158ekni mi, \u017ee tohle nen\u00ed konec sv\u011bta!“ vyjekl Bill vyd\u011b\u0161en\u011b a natiskl se na bratra, co nejv\u00edce to \u0161lo. Bylo mu jedno, \u017ee mu drt\u00ed kosti, hlavn\u011b \u017ee byl u n\u011bj.<\/div>\n
<\/div>\n
„R\u00e1d bych,“ zak\u0159i\u010del Tom, aby ho Bill p\u0159es hluk t\u0159\u00ed\u0161t\u00edc\u00edho se skla v\u016fbec sly\u0161el. Nikdy si nelhali a ani v tuhle chv\u00edli tomu nebylo jinak.<\/p>\n

„Spal jsem s Bushidem!“ \u0159ekl zni\u010dehonic Bill.<\/div>\n

<\/div>\n
„Co\u017ee?!“ zhrozil se Tom. Nemohl uv\u011b\u0159it vlastn\u00edm u\u0161\u00edm, tohle by do sv\u00e9ho bratra nikdy ne\u0159ekl.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bylo to tehdy po t\u011bch Comett\u00e1ch. Ty jsi se vytratil budovat si svoj\u00ed pov\u011bst, j\u00e1 jsem byl na dn\u011b a tro\u0161ku v\u00edc pil, a on byl tak mil\u00fd! Pak u\u017e v\u00edm jenom to, \u017ee jsem se r\u00e1no probudil u n\u011bj v posteli nah\u00fd a s bolav\u00fdm zadkem,“ p\u0159iznal Bill a zoufale si skryl obli\u010dej do dlan\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ale to u\u017e… jsme byli spolu,“ posmutn\u011bl Tom. P\u0159ipadal si zrazen\u00fd a jeho srdce puklo nad podvodem toho nejbli\u017e\u0161\u00edho.<\/div>\n
<\/div>\n
„Mn\u011b je to tak stra\u0161n\u011b l\u00edto!“ zavylo mlad\u0161\u00ed dvoj\u010de zoufale. U\u017e\u00edralo ho to u\u017e tolik let. Nikdy nepl\u00e1noval to bratrovi \u0159\u00edct, ale konec sv\u011bta byl za rohem, a on mu cht\u011bl \u0159\u00edct v\u0161echna sv\u00e1 tajemstv\u00ed, ne\u017e um\u0159ou, aby mohl p\u0159ej\u00edt na druhou stranu s klidn\u00fdm sv\u011bdom\u00edm.<\/p>\n

„Pro\u010d jsi mi to nikdy ne\u0159ekl?“ zeptal se uk\u0159ivd\u011bn\u011b Tom, jako by najednou zapomn\u011bl, \u017ee se sv\u011bt \u0159\u00edt\u00ed do z\u00e1huby. Ot\u0159esy byly st\u00e1le intenzivn\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n

<\/div>\n
„B\u00e1l jsem se, \u017ee m\u011b opust\u00ed\u0161,“ \u0161eptnul Bill ti\u0161e, ale Tom ho sly\u0161el, jeliko\u017e se Billovy rty ot\u00edraly o jeho ucho.<\/div>\n
<\/div>\n
„To bych nikdy neud\u011blal! To u\u017e bys mohl v\u011bd\u011bt,“ odpov\u011bd\u011bl Tom u\u017e klidn\u011b. Sice ho to nesm\u00edrn\u011b mrzelo, a z\u00e1rove\u0148 byl na\u0161tvan\u00fd na Billa, Bushida a hlavn\u011b na sebe, ale nebyl ochotn\u00fd p\u0159ij\u00edt mo\u017en\u00e1 o posledn\u00ed chv\u00edle s Billem, se svoj\u00ed sp\u0159\u00edzn\u011bnou du\u0161\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Promi\u0148,“ p\u00edplo mlad\u0161\u00ed z dvoj\u010dat ti\u0161e, a je\u0161t\u011b pevn\u011bji se p\u0159itisklo ke star\u0161\u00edmu bratrovi, kter\u00fd se v tu chv\u00edli zd\u00e1l t\u00edm jedin\u00fdm skute\u010dn\u00fdm. V\u0161echno ostatn\u00ed bylo nepodstatn\u00e9 a relativn\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Odpou\u0161t\u00edm ti,“ odpov\u011bd\u011bl Tom stejn\u011b ti\u0161e a pokusil se Billa pol\u00edbit, co\u017e nebyl vzhledem k ot\u0159\u00e1saj\u00edc\u00ed se zemi tak \u00fapln\u011b lehk\u00fd \u00fakol. Nakonec se mu to sice povedlo, ale byl to ten nejzoufalej\u0161\u00ed ze v\u0161ech polibk\u016f, kter\u00e9 si kdy vym\u011bnili.<\/p>\n

Po chv\u00edli, kter\u00e1 mohla b\u00fdt vte\u0159inou stejn\u011b tak dob\u0159e jako hodinou, v\u0161echny ot\u0159esy ustaly, ale sv\u011bt byl najednou nesm\u00edrn\u011b tich\u00fd, jako by se snad p\u0159estal \u0161\u00ed\u0159it zvuk.<\/div>\n

<\/div>\n
„Je… je po v\u0161em?“ zeptal se Bill nad\u011bjn\u011b. Nikdy si nic tak moc nep\u0159\u00e1l.<\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e Tom a opatrn\u011b vylezl zpod stolu. Bill ho cht\u011bl n\u00e1sledovat, ale dred ho str\u010dil zp\u011bt pod st\u016fl. Necht\u011bl nic riskovat, ale Bill byl tvrdohlav\u00fd a i p\u0159es Tomovy protesty stanul vedle n\u011bj.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co to je?“ zeptal se star\u0161\u00ed z bratr\u016f vyd\u011b\u0161en\u011b a uk\u00e1zal prstem k vysklen\u00e9mu oknu. Bill se pod\u00edval t\u00edm sm\u011brem a zalapal po dechu. Na \u010derno\u010dern\u00e9 obloze, kter\u00e1 byla st\u00e1le pln\u00e1 bou\u0159kov\u00fdch mra\u010den, pulzovala obrovsk\u00e1 koule b\u00edl\u00e9ho sv\u011btla.<\/div>\n
<\/div>\n
Koule se neust\u00e1le rozr\u016fstala a rozr\u016fstala, dokud nezakryla celou oblohu, kter\u00e1 tak vypadala jako st\u0159\u00edbrn\u00e9 zrcadlo bez odrazu.<\/div>\n
<\/div>\n
„Vstup do jin\u00e9 dimenze,“ za\u0161eptal ti\u0161e Bill. Tomovi by to nikdy nep\u0159iznal, ale u\u017e d\u0159\u00edv se b\u00e1l o konec sv\u011bta a zji\u0161\u0165oval si nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed informace o tom, co p\u0159esn\u011b by se mohlo st\u00e1t. \u017de lidstvo p\u0159ejde do jin\u00e9 \u00farovn\u011b byt\u00ed, byla jedna z nich.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co\u017ee?“ zeptal se Tom nech\u00e1pav\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
„Sv\u011bt p\u0159ejde do jin\u00e9 dimenze. Lidstvo se nepoda\u0159ilo, je pot\u0159eba ho pro\u010distit. Mnoz\u00ed zem\u0159ou, aby p\u0159e\u017eila pouze elita,“ vychrlil ze sebe Bill na jeden n\u00e1dech.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jsme my tou elitou?“ vydechl ti\u0161e svou ot\u00e1zku Tom. Hlas se mu chv\u011bl potla\u010dovan\u00fdm strachem.<\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl Bill popravd\u011b. „Ale nemysl\u00edm si, \u017ee by byl incestn\u00ed vztah to, co se na lidstvu povedlo.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Stejn\u011b toho nelituju,“ pousm\u00e1l se Tom a propletl s bratrem prsty.<\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1 taky ne,“ oplatil mu \u00fasm\u011bv Bill. „L\u00e1ska je l\u00e1ska, bez ohledu na to mezi k\u00fdm.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Miluju t\u011b, Billi,“ \u0159ekl najednou Tom. Nikdy tahle slova ne\u0159ekl nahlas, nebylo to t\u0159eba, ale najednou c\u00edtil, \u017ee by je m\u011bl sv\u00e9mu dvoj\u010deti \u0159\u00edct.<\/div>\n
<\/div>\n
„Taky t\u011b miluju,“ odpov\u011bd\u011bl n\u011b\u017en\u011b Bill a spojil jejich rty v nejsp\u00ed\u0161 \u00fapln\u011b posledn\u00edm polibku, kter\u00fd jim m\u011bl b\u00fdt dop\u0159\u00e1n.<\/p>\n

Zni\u010dehonic se v\u0161echno sv\u011btlo st\u00e1hlo zp\u011bt k m\u00edstu, kde p\u0159edt\u00edm visela ona koule, ale soust\u0159edilo se pouze do jednoho jedin\u00e9ho bodu. Skoro jako by na obloze vznikla nov\u00e1 po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed singularita. M\u011bl by snad vzniknout nov\u00fd vesm\u00edr?<\/div>\n

<\/div>\n
Na v\u0161echny tyhle \u00favahy ov\u0161em nebyl dostatek \u010dasu. B\u011bhem nepatrn\u00e9ho zlomku vte\u0159iny se bod rozprsknul. Celou zemi v ten sam\u00fd moment oslepila b\u00edl\u00e1 z\u00e1\u0159e. Nic jin\u00e9ho nebylo vid\u011bt, nic nebylo v\u00edce skute\u010dn\u00e9. Snad jenom dotek milencovy dlan\u011b uji\u0161\u0165oval o tom, \u017ee existuje i n\u011bco jin\u00e9ho ne\u017e v\u0161udyp\u0159\u00edtomn\u00e9 sv\u011btlo.<\/div>\n
<\/div>\n
Bill si myslel, \u017ee uc\u00edt\u00ed n\u011bco jako nesnesitelnou bolest nebo n\u011bco takov\u00e9ho, ale zat\u00edm ho krom\u011b o\u010d\u00ed nebolelo zhola nic.<\/p>\n

„U\u017e jsme mrtv\u00ed?“ Sly\u0161el z d\u00e1lky hlas star\u0161\u00edho z bratr\u016f. Mil\u00e1 to ot\u00e1zka.<\/div>\n

<\/div>\n
„J\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee ne,“ zak\u0159i\u010del, aby ho Tom sly\u0161el, ale s\u00e1m si sv\u00fdmi slovy nebyl p\u0159\u00edli\u0161 jist\u00fd. Jak vlastn\u011b vypad\u00e1 takov\u00e9 um\u00edr\u00e1n\u00ed?<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille!“ Usly\u0161el Bill zoufal\u00fd v\u00fdk\u0159ik ve chv\u00edli, kdy ho do prsou ude\u0159ila ob\u0159\u00ed sv\u011bteln\u00e1 koule a odhodila ho n\u011bkolik metr\u016f daleko. P\u0159i dopadu na ze\u010f ztratil v\u011bdom\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 d\u011blat. Pomalu, ale jist\u011b, za\u010d\u00ednal panika\u0159it. Stra\u0161n\u011b moc se cht\u011bl vydat za Billem, ale kv\u016fli sv\u011btlu nemohl. Vid\u011bl h\u016f\u0159 ne\u017e ve tm\u011b. Najednou uc\u00edtil tlak na hrudn\u00edku, a pak u\u017e nebylo nic. Pouze tma.<\/p>\n

22.12. 2012, 00:00<\/p>\n

Tom rozmrzele zamru\u010del. Hlava mu t\u0159e\u0161tila jako nikdy a v puse m\u011bl jako v polep\u0161ovn\u011b. Nejd\u0159\u00edv ho napadlo, \u017ee to v\u010dera s Billem asi trochu p\u0159ehnali, ale pak se mu za\u010daly vracet v\u0161echny ud\u00e1losti v\u010derej\u0161\u00edho dne, co\u017e ho p\u0159inutilo rychle se vymr\u0161tit do sedu.<\/div>\n

<\/div>\n
Le\u017eel na podlaze v kuchyni a kolem n\u011bj le\u017eela spousta st\u0159ep\u016f a opadan\u00e9 om\u00edtky, ale to, co cht\u011bl nejv\u00edc vid\u011bt, nikde nezahl\u00e9dl. Bill tu nebyl.<\/div>\n
<\/div>\n
Mnoz\u00ed zem\u0159ou, aby p\u0159e\u017eila pouze elita.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
M\u011bl snad on b\u00fdt tou elitou a Bill tou \u0161p\u00ednou lidsk\u00e9 civilizace, kter\u00e9 je pot\u0159eba se zbavit? Jestli ano, pak se necht\u011bl pod\u00edlet na dal\u0161\u00edm v\u00fdvoji lidstva.<\/div>\n
<\/div>\n
Ani\u017e by si to uv\u011bdomil, do o\u010d\u00ed se mu za\u010daly hrnout ho\u0159k\u00e9 slzy, kter\u00e9 o\u010dis\u0165ovaly Tomovu tv\u00e1\u0159 od prachu, kter\u00fd na n\u00ed ulp\u011bl.<\/p>\n

„Pro\u010d tak f\u0148uk\u00e1\u0161?“ ozval se otr\u00e1ven\u00fd hlas za jeho z\u00e1dy. Zpoza linky vykoukla rozcuchan\u00e1 hlava mlad\u0161\u00edho dvoj\u010dete.<\/div>\n

<\/div>\n
„Bille! Ty \u017eije\u0161!“ vyk\u0159ikl Tom \u0161\u0165astn\u011b. Dv\u011bmi dlouh\u00fdmi kroky se ocitl u Billa a ma\u010dkal ho v n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„To v\u00ed\u0161, \u017ee \u017eiju. M\u011b by p\u0159ece byla \u0161koda, nemysl\u00ed\u0161?“ za\u0161klebil se mlad\u00edk a vd\u011b\u010dn\u011b se tiskl k Tomovi. Byl tak nesm\u00edrn\u011b r\u00e1d, \u017ee n\u011bjak\u00e1 vy\u0161\u0161\u00ed s\u00edla se je rozhodla u\u0161et\u0159it.<\/div>\n
<\/div>\n
„Nesm\u00edrn\u00e1,“ souhlasil Tom a p\u0159itiskl sv\u00e9 vyprahl\u00e9 rty na ty bratrovy.<\/div>\n
<\/div>\n
N\u011bkdy konec nemus\u00ed b\u00fdt konec p\u0159\u00edmo s\u00e1m o sob\u011b. Pro n\u011bkoho to m\u016f\u017ee b\u00fdt nov\u00fd za\u010d\u00e1tek, druh\u00e1 \u0161ance. Lidstvo bylo kone\u010dn\u011b zpro\u0161t\u011bno v\u0161ech netolerantn\u00edch, zlomysln\u00fdch a zl\u00fdch lid\u00ed, kte\u0159\u00ed prznili lidstvo. Na sv\u011bt\u011b z\u016fstali u\u017e pouze lid\u00e9, pro n\u011b\u017e byla l\u00e1ska a spokojenost jejich nejbli\u017e\u0161\u00edch t\u00edm nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edm na sv\u011bt\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
Lidstvo bylo kone\u010dn\u011b takov\u00e9, jak\u00e9 m\u011blo u\u017e od sv\u00e9ho po\u010d\u00e1tku b\u00fdt.<\/p>\n

autor: KarlaSka<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: KarlaSka Ahoj d\u011bcka! J\u00e1 jsem si to prost\u011b neodpustila \ud83d\ude00 Ten konec sv\u011bta k podobn\u00e9 pov\u00eddce p\u0159\u00edmo vyb\u00edzel \ud83d\ude00 No, uvid\u00edte sami, o \u010dem to vlastn\u011b je \ud83d\ude42 KarlaSka M\u00e1jov\u00e9, Nostradamus, st\u00e1\u0159\u00ed indi\u00e1ni a spousta dal\u0161\u00ed takzvan\u00fdch bl\u00e1zn\u016f, ti v\u0161ichni m\u011bli<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-5500","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5500","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5500"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5500\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5500"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5500"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5500"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}