{"id":5501,"date":"2012-12-20T18:00:00","date_gmt":"2012-12-20T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5485"},"modified":"2012-12-20T18:00:00","modified_gmt":"2012-12-20T17:00:00","slug":"lachrymose-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/12\/20\/lachrymose-11\/","title":{"rendered":"Lachrymose 11."},"content":{"rendered":"
<\/a>autor: Raiju<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
22. srpna 14:30<\/p>\n

<\/strong> V jeho o\u010d\u00edch bylo jasn\u00e9 b\u00edl\u00e9 sv\u011btlo, za v\u00ed\u010dky vypadalo \u010derven\u011b a r\u016f\u017eov\u011b. Poprv\u00e9 za n\u011bkolik dn\u00ed sly\u0161el hlasy, c\u00edtil jemn\u00fd a hork\u00fd v\u00e1nek, a mohl le\u017eet na n\u011b\u010dem jin\u00e9m, ne\u017e byly kameny a sklo. Matrace, na kter\u00e9 le\u017eel, byla mo\u017en\u00e1 a\u017e moc tvrd\u00e1, ale jemu te\u010f p\u0159i\u0161la jako ta nejm\u011bk\u010d\u00ed v\u011bc na sv\u011bt\u011b. Deka, kter\u00e1 ho p\u0159ikr\u00fdvala a\u017e k hrudn\u00edku, byla snad ta nejteplej\u0161\u00ed, jakou na sob\u011b kdy m\u011bl, byla jemn\u00e1 na dotek, i kdy\u017e by mu kdykoliv jindy p\u0159ipadala drsn\u00e1 a \u0161t\u00edpav\u00e1. Uv\u011bdomil si, jak je vd\u011b\u010dn\u00fd za ka\u017ed\u00fd dotek, za ka\u017ed\u00fd tich\u00fd zvuk, za ka\u017edou v\u016fni.<\/div>\n

Za n\u00edm kle\u010dela sestra, obvazovala mu oteklou ruku po tom, co z n\u00ed vyndala kam\u00ednky a sklo. Nemohl ani pohnout prsty, tak moc to bolelo, ale c\u00edtil je. C\u00edtil jej\u00ed ruce, tak jemn\u00e9 a n\u011b\u017en\u00e9, ale rychl\u00e9. C\u00edtil, jak do jeho dehydratovan\u00e9ho t\u011bla n\u011bco pumpuje IV hadi\u010dka, p\u0159\u00edsahal, \u017ee mohl c\u00edtit, jak ka\u017ed\u00e1 molekula vj\u00ed\u017ed\u00ed do jeho \u017eil, jak je napravuje, bylo to \u00fa\u017easn\u00e9. Znovu se c\u00edtil \u017eiv\u00fd.<\/p>\n

„M\u016f\u017eete se posadit?“<\/p>\n

Georg se zamra\u010dil, kdy\u017e ho sestra chytla, a pomohla mu se posadit. Kdy\u017e poprv\u00e9 otev\u0159el o\u010di, porazila ho vlna ohromen\u00ed. V\u0161echno kolem n\u011bj, v\u0161ude kolem byl velk\u00fd stan, kde na matrac\u00edch byli lid\u00e9, n\u011bkte\u0159\u00ed jen le\u017eeli, n\u011bkte\u0159\u00ed sed\u011bli a pov\u00eddali si. N\u011bkte\u0159\u00ed tu chodili, p\u0159e\u017eiv\u0161\u00ed hledali sv\u00e9 milovan\u00e9. Sestry v uniform\u00e1ch a jin\u00e9 v oby\u010dejn\u00fdch v\u011bcech pob\u00edhaly kolem a sna\u017eily se pomoct zran\u011bn\u00fdm, n\u011bkter\u00e9 se ptaly, jestli n\u011bkdo pot\u0159ebuje pomoc. Tak moc\u2026<\/div>\n

„Tady je voda. Mus\u00edte si co nejv\u00edc navlh\u010dit krk a pusu, ned\u00fdch\u00e1te dob\u0159e.“ Mal\u00e1 sestra mu podala vodu a kel\u00edmek, polo\u017eila vedle n\u011bj dal\u0161\u00ed dv\u011b lahve vody. „Pak tohle v\u0161echno vypijte, co nejv\u00edc to p\u016fjde. Zapsali v\u00e1s na seznam, kdy\u017e v\u00e1s p\u0159inesli, \u017ee ano?“<\/div>\n
Georg pomalu p\u0159ik\u00fdvl, zaklonil hlavu, aby mohl co nejv\u00edc vyp\u00edt. Pot\u0159eboval to tak moc, a\u0165 to p\u00edchalo, jak cht\u011blo. Pot\u0159eboval to.<\/p>\n<\/div>\n
\n
<\/div>\n
***<\/div>\n
\n

\u017d\u00e1dn\u00e1 z nemocnic nem\u011bla na seznamu jejich jm\u00e9na, Bill, Tom a Georg byli st\u00e1le nezv\u011bstn\u00ed. Co mohl v\u011bd\u011bt, t\u0159eba u\u017e ne\u017eili. Kdy\u017e to sly\u0161el od jin\u00e9ho \u010dlov\u011bka, buben\u00edkovo srdce kleslo a ruce se mu rozt\u0159\u00e1sly. Co kdy\u017e je opravdu v\u0161echny t\u0159i ztratil? S t\u00edm by nemohl \u017e\u00edt.<\/p><\/div>\n

Jak proch\u00e1zel poz\u016fstatky d\u0159\u00edve p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9ho m\u011bsta, Gustav se st\u00e1le rozhl\u00ed\u017eel. Tobi \u0161el bl\u00edzko za n\u00edm, d\u00edval se tak\u00e9, jestli n\u00e1hodou n\u011bkoho neminuli.<\/div>\n
„BILLEEEEEEEEEEE?!“<\/div>\n
„GEORGUUUUUUUUUU?!“<\/div>\n
„TOMEEEEEEEEEEEE?!“<\/div>\n
„BILLEEEEEEEE?!“<\/p>\n

„Co kdy\u017e se jim opravdu n\u011bco stalo?“ Gustav c\u00edtil, jak mu p\u0159eb\u00edh\u00e1 mr\u00e1z po z\u00e1dech, najednou ho jeho p\u0159edstavivost p\u0159enesla na m\u00edsto, kter\u00e9 si p\u0159edstavoval; vid\u011bl s\u00e1m sebe, kde bude st\u00e1t, jeho kamar\u00e1di le\u017e\u00edc\u00ed ve t\u0159i metry hlubok\u00fdch j\u00e1m\u00e1ch obklopeni kv\u011btinami, jejich p\u0159\u00e1tel\u00e9 a rodiny budou plakat, a on tam bude st\u00e1t s\u00e1m, nedot\u010den\u00fd. Buben\u00edk si promnul \u010delo a pod\u00edval se znovu d\u016fkladn\u011bji do trosek.<\/div>\n

\u0160li tak dlouho, ka\u017edou ulic\u00ed, kterou mohli, hrabali se p\u0159es spadan\u00e9 cihly, p\u0159ed d\u0159evo a \u017eelezo, p\u0159es n\u011bkolik mal\u00fdch oh\u0148\u016f. D\u00e1vali se do tv\u00e1\u0159\u00ed p\u0159e\u017eiv\u0161\u00edm, kte\u0159\u00ed se sna\u017eili naj\u00edt dal\u0161\u00ed p\u0159e\u017eiv\u0161\u00ed, ptali se, jestli nevid\u011bli n\u011bkoho, kdo vypadal jako dvoj\u010data, p\u0159eci jen, kdo by je p\u0159ehl\u00e9dl, ale nepomohlo to.<\/p>\n

O n\u011bkolik hodin pozd\u011bji, kdy\u017e zapadalo slunce, n\u00e1sledovali skupinu lid\u00ed do velk\u00e9ho b\u00edl\u00e9ho stanu, d\u00edvali se z jedn\u00e9 strany stanu na druhou, vypadal jako nemocnice. Gustav zam\u017eoural do jasn\u00fdch sv\u011btel, pomalu se d\u00edval na ka\u017ed\u00fd obli\u010dej, kter\u00fd mohl. „Popt\u00e1m se tu, najdi seznam, Tobi.“ Blon\u010f\u00e1k byl k nezastaven\u00ed, byl na misi.<\/div>\n

Mlad\u00e9, star\u00e9, slab\u00e9, obli\u010deje smrti, kter\u00e9 ho m\u00edjely, jejich tr\u00e1pen\u00ed jim zaml\u017eovalo o\u010di. Slzy p\u0159e\u017eiv\u0161\u00edch za\u010d\u00ednaly topit jeho nad\u011bji, ale Gustav hledal d\u00e1l. Nikdy nebude schopn\u00fd odpo\u010d\u00edvat, dokud je nenajde, prost\u011b to pot\u0159eboval v\u011bd\u011bt. S ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm obli\u010dejem se modlil, aby je na\u0161el na\u017eivu, ale jestli byli mrtv\u00ed, musel je alespo\u0148 naj\u00edt.<\/p>\n

O p\u00e1r metr\u016f d\u00e1l uli\u010dkou Tomovy o\u010di na\u0161ly zn\u00e1m\u00fd obli\u010dej. Tak dlouho se d\u00edval po \u017eiv\u00fdch, a\u017e si nebyl jist\u00fd, jestli je to opravdu n\u011bkdo, koho hled\u00e1, byl to ten posledn\u00ed \u010dlov\u011bk, kter\u00e9ho tu \u010dekal. „GUSTAVE! GUSTAVE!“<\/div>\n

Buben\u00edk zvedl ohromen\u011b pohled. Srdce mu posko\u010dilo do krku a zadusilo ho, nohy se mu rozeb\u011bhly d\u0159\u00edv, ne\u017e si to uv\u011bdomil, kone\u010dn\u011b. Jednoho na\u0161el, na\u0161el Toma a byl v po\u0159\u00e1dku. Byl v po\u0159\u00e1dku!<\/div>\n
„Gustave, jsi v po\u0159\u00e1dku\u2026“ Tom nebyl \u010dlov\u011bk, kter\u00fd bre\u010del, nikdy. Nikdy p\u0159ed nik\u00fdm, kv\u016fli ni\u010demu. Kdy\u017e se postavil na vlastn\u00ed nohy, trochu sk\u00e1kal, proto\u017ee m\u011bl na koleni dlahu, objal buben\u00edka, co nejv\u00edc mohl, slova nemohla vyj\u00e1d\u0159it, co c\u00edtil, co si myslel. Jen slzy mohly, byl tak \u0161\u0165astn\u00fd, tak nad\u0161en\u00fd a tak se mu ulevilo, proto jen kamar\u00e1da obj\u00edmal, musel to ze sebe dostat. Bylo mu jedno, kdo ho uvid\u00ed.<\/div>\n
„Bo\u017ee, tolik jsi m\u011b vyd\u011bsil.“ \u0158ekl Gustav skrz za\u0165at\u00e9 zuby, obj\u00edmal kytaristu svou zdravou rukou a sna\u017eil se vyfiltrovat v\u0161echnu bolest. „Bo\u017ee, ksakru, Tome\u2026“ nikdy ho necht\u011bl pustit, ale ustoupil, aby se mohli kone\u010dn\u011b nadechnout. „Sly\u0161els\u2026 n\u011bco o ostatn\u00edch?“<\/div>\n
Tom\u016fv v\u00fdraz v obli\u010deji najednou vypadal, jako kdyby mu n\u011bkdo vyrval srdce.<\/div>\n
„Chce\u0161 \u0159\u00edct, \u017ees je nena\u0161el?“<\/div>\n
Blon\u010f\u00e1k\u016fv v\u00fdraz ztvrdnul. Tohle nebyla odpov\u011b\u010f, kterou cht\u011bl sly\u0161et. „Jen tebe\u2026“ \u017ealudek se mu kroutil. „Jsi si jist\u00fd, \u017ee jsi ne-„<\/p>\n

„Bo\u017ee\u2026“ mlad\u0161\u00ed odvr\u00e1til pohled a slo\u017eil si obli\u010dej do dlan\u00ed, mnul si ho, aby se tady neslo\u017eil. „Mus\u00edm ho naj\u00edt. M\u00e1m takov\u00fd \u0161patn\u00fd pocit, Gustave. Mus\u00edm naj\u00edt sv\u00e9ho bratra\u2026“ pou\u017eil svou zdravou ruku a polo\u017eil se zp\u00e1tky na matraci, d\u00edval se na\u0161tvan\u011b na dlahu na noze. Nemohl s n\u00ed chodit, byl tady zaseknut\u00fd.<\/div>\n

„Gustave! Gust-“ volal na n\u011bj star\u0161\u00ed mu\u017e, rychle k nim \u0161el. Slova mu do\u0161la, kdy\u017e uvid\u011bl Toma sed\u011bt p\u0159ed buben\u00edkem, oba vypadali ustaran\u011b a zdeptan\u011b. Tohle nebyl pohled, kter\u00fd \u010dekal, a\u017e se najdou. Tobi si klekl, kdy\u017e do\u0161el k matraci, prohl\u00ed\u017eel si Toma, obzvl\u00e1\u0161\u0165 jeho z\u00e1p\u011bst\u00ed a koleno. „R\u00e1d t\u011b zase vid\u00edm, Tome. Jsem tak r\u00e1d, \u017ee jsi to zvl\u00e1dnul\u2026“<\/div>\n
„Taky jsem r\u00e1d, \u017ee jsi v pohod\u011b.“ \u010cernovlas\u00fd chlapec zavrt\u011bl hlavou a zasm\u00e1l se, dva \u017eiv\u00ed. Ale jeho bratr\u2026<\/div>\n
„M\u00e1m pro v\u00e1s n\u011bco, z \u010deho budete m\u00edt radost.“<\/div>\n
Oba dva se na n\u011bj okam\u017eit\u011b pod\u00edvali, poslouchali ka\u017ed\u00fd jeho n\u00e1dech, viseli na ka\u017ed\u00e9m slov\u011b.<\/div>\n
\n

„Georg je na\u017eivu. Je tady. Mysl\u00edm, \u017ee n\u011bkde t\u00e1mhle.“ Uk\u00e1zal ke dv\u011bma dal\u0161\u00edm \u0159ad\u00e1m s matracemi, jeho sm\u011br nebyl moc specifick\u00fd, bude trvat, ne\u017e ho najdou, „nen\u00ed v dobr\u00e9m stavu, ale je na\u017eivu.“<\/p><\/div>\n

„\u0160el za Billem\u2026 o-on bude v\u011bd\u011bt, jestli je Bill-“ Tomovo srdce bilo rychleji nad\u011bj\u00ed, a najednou se cht\u011bl zvednout a b\u011b\u017eet, necht\u011bl zastavit, dokud bratra nenajde. Bill mus\u00ed b\u00fdt s n\u00edm! <\/div>\n
„Uklidni se, nech m\u011b domluvit.“<\/div>\n
Tom se na n\u011bj znovu pod\u00edval. Je toho v\u00edc?<\/div>\n
„Bill je tak\u00e9 na\u017eivu.“<\/p>\n

Rty star\u0161\u00edho z dvoj\u010dat se roz\u0161\u00ed\u0159ily do \u00fasm\u011bvu, up\u0159\u00edmn\u011b \u0161\u0165astn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu, za\u010dal se sm\u00e1t \u00falevou. Jeho popraskan\u00e9 such\u00e9 rty je\u0161t\u011b v\u00edc praskaly, ale on bolest nec\u00edtil. Bill\u2026 byl v po\u0159\u00e1dku. Na tom jedin\u00e9m z\u00e1le\u017eelo.<\/div>\n

V tu chv\u00edli jako by \u017e\u00e1dn\u00e1 bolest neexistovala. Vina, kter\u00e1 ho t\u00ed\u017eila, zmizela do vzduchu jen d\u00edky p\u00e1r slov\u016fm. „Bo\u017ee\u2026“ tom pomalu zavrt\u011bl hlavou, v\u011bd\u011bl, \u017ee se na n\u011bj d\u00edvaj\u00ed, ale byl tak p\u0159emo\u017een\u00fd, \u017ee nemohl zastavit slzy. Skryl si obli\u010dej do dlan\u00ed, popot\u00e1hl a sna\u017eil se to neztratit.<\/div>\n
„Odvezli ho do White Memorial Hospital,“ pokra\u010doval Tobi, d\u00edval se ustaran\u011b na kytaristu, „Ale nen\u00ed v dobr\u00e9m stavu, Tome.“<\/div>\n
Velk\u00e9 hn\u011bd\u00e9 o\u010di se na n\u011bj up\u0159en\u011b pod\u00edvaly, st\u00e1le leskl\u00e9 od slz. N\u011bco mu ne\u0159\u00edkal, a Tom to c\u00edtil. Polo\u017eil si ruku na kolena, jeho pozornost visela na bodyguardovi, sna\u017eil se naj\u00edt jedinou zn\u00e1mku pesimismu.<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161, \u017ee nen\u00ed v dobr\u00e9m stavu?“ necht\u011bl sly\u0161et odpov\u011b\u010f, ale musel. Byl Bill opravdu<\/em> v po\u0159\u00e1dku? Zvl\u00e1dne to?<\/div>\n
„Hasi\u010d, kter\u00fd p\u0159inesl Georga, zaregistroval Billovo jm\u00e9no\u2026 nezn\u011bl moc optimisticky ohledn\u011b toho, \u017ee by m\u011bl p\u0159e\u017e\u00edt. Odvezli ho do nemocnice, to je jedin\u00e9, co v\u011bd\u00ed.“<\/p>\n

autor: Raiju<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Raiju 22. srpna 14:30 V jeho o\u010d\u00edch bylo jasn\u00e9 b\u00edl\u00e9 sv\u011btlo, za v\u00ed\u010dky vypadalo \u010derven\u011b a r\u016f\u017eov\u011b. Poprv\u00e9 za n\u011bkolik dn\u00ed sly\u0161el hlasy, c\u00edtil jemn\u00fd a hork\u00fd v\u00e1nek, a mohl le\u017eet na n\u011b\u010dem jin\u00e9m, ne\u017e byly kameny a sklo. Matrace, na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[527],"tags":[],"class_list":["post-5501","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lachrymose"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5501","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5501"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5501\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5501"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5501"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5501"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}