{"id":5503,"date":"2012-12-20T16:00:00","date_gmt":"2012-12-20T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5487"},"modified":"2012-12-20T16:00:00","modified_gmt":"2012-12-20T15:00:00","slug":"julie-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/12\/20\/julie-15\/","title":{"rendered":"Julie 15."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom siln\u011b stiskl v\u00ed\u010dka, tv\u00e1\u0159\u00ed se je\u0161t\u011b v\u00edce vno\u0159il do oparu v\u016fn\u011b tmav\u00fdch vlas\u016f a sna\u017eil se nevn\u00edmat podivn\u00e9 kv\u00edlen\u00ed, kter\u00e9 b\u011bhem chvilky, naplnilo cel\u00fd pokoj.<\/div>\n
<\/div>\n
Ze v\u0161ech sil se sna\u017eil op\u011bt usnout, b\u00e1l se otev\u0159\u00edt o\u010di a pohl\u00e9dnout do reality. B\u00e1l se, \u017ee kdyby tak ud\u011blal, t\u011blo tisknouc\u00ed se na to jeho by nepat\u0159ilo Billovi. Pokoj, ve kter\u00e9m se nach\u00e1zel, postel, ve kter\u00e9 le\u017eel, by nepat\u0159ily Billovy.<\/div>\n
<\/div>\n
Dokonce ani osoba sp\u00edc\u00ed v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed by nebyla Billem.<\/div>\n
<\/div>\n
Co kdy\u017e to v\u016fbec nebylo skute\u010dn\u00e9?<\/div>\n
<\/div>\n
Co kdy\u017e se mu zd\u00e1l pouze kr\u00e1sn\u00fd sen, kter\u00e9mu nane\u0161t\u011bst\u00ed uv\u011b\u0159il?<\/p>\n

Nebylo by to toti\u017e poprv\u00e9, kdy v n\u011bco v\u011b\u0159il a skute\u010dnost byla nakonec \u00fapln\u011b jin\u00e1. Ano, kdysi opravdu v\u011b\u0159il, \u017ee Mia je pro n\u011bj tou pravou. V\u011b\u0159il tak\u00e9 v to, \u017ee se jej\u00ed pov\u00fd\u0161eneck\u00e1 povaha a nesn\u00e1\u0161enlivost v\u016f\u010di matce jednoho dn\u011b zm\u011bn\u00ed. V\u011b\u0159il, \u017ee s n\u00ed jednoho dne bude \u0161\u0165astn\u00fd. \u017de ji bude milovat a jej\u00ed bl\u00edzkost pro n\u011bj bude nezbytnost\u00ed.<\/div>\n

<\/div>\n
B\u011bhem t\u011bch t\u0159\u00ed let, co byli spolu, v\u0161ak nedos\u00e1hlo sv\u00e9ho napln\u011bn\u00ed ani jedno z jeho p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
A nyn\u00ed byl tady.<\/div>\n
<\/div>\n
C\u00edtil nev\u00fdslovnou touhu otev\u0159\u00edt o\u010di a p\u0159esv\u011bd\u010dit se, \u017ee Bill nebyl pouze imagin\u00e1rn\u00edm v\u00fdplodem jeho mysli, zoufale prahnouc\u00ed po skute\u010dn\u00e9 l\u00e1sce.<\/p>\n

Zhluboka se nadechl a opatrn\u011b pohnul kone\u010dky prst\u016f, \u010d\u00edm\u017e se dotkl nejenom hrub\u00e9 l\u00e1tky velik\u00e9ho tri\u010dka, ale tak\u00e9 dokonale huben\u00fdch bok\u016f, kter\u00e9 ukr\u00fdvala. Na rtech se mu pomalu usazoval vesel\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n

<\/div>\n
Nyn\u00ed u\u017e nem\u011bl ani nejmen\u0161\u00edch pochyb. Po letech z\u0159ejm\u011b kone\u010dn\u011b nastala chv\u00edle, kdy se m\u011bla jeho tajn\u00e1 p\u0159\u00e1n\u00ed vyplnit.<\/div>\n
<\/div>\n
Bill byl skute\u010dn\u00fd, a stejn\u011b tak i ve\u010der, kter\u00fd okam\u017eit\u011b za\u0159adil mezi ty nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed chv\u00edle sv\u00e9ho \u017eivota. Vyzn\u00e1n\u00ed jeho l\u00e1sky m\u011blo poprv\u00e9 hlubok\u00e9 opodstatn\u011bn\u00ed.<\/div>\n
\n
\n

Jeho dech byl plytk\u00fd a nepravideln\u00fd, jak otev\u00edral o\u010di, a pohled se mu st\u00e1\u010del na panenku sp\u00edc\u00ed v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed. Sledoval jeho bledou tv\u00e1\u0159, tmav\u00e9, chv\u011bj\u00edc\u00ed se \u0159asy a pootev\u0159en\u00e9 rty, kter\u00e9 minulou noc l\u00edbal snad cel\u00e9 hodiny. O\u010dima sklouzl n\u00ed\u017e, pohled mu tentokr\u00e1t padl na jeho ruce. Na ruce, kter\u00e9 byly schopny t\u011bch nejjemn\u011bj\u0161\u00edch a nejup\u0159\u00edmn\u011bj\u0161\u00edch dotek\u016f. Kdy\u017e se jej Bill minulou noc dot\u00fdkal, kdy\u017e se poprv\u00e9 seznamoval s jeho tv\u00e1\u0159\u00ed jinak ne\u017e dlan\u011bmi p\u0159\u00edtele, zd\u00e1lo se mu, \u017ee se sv\u011bt zastavil. Vp\u00edjel se mu do o\u010d\u00ed a v tu chv\u00edli v\u011bd\u011bl, \u017ee pr\u00e1v\u011b na\u0161el osobu, po kter\u00e9 tolik tou\u017eil. Bill vyplnil v\u0161echna pr\u00e1zdn\u00e1 m\u00edsta v jeho srdci, a Julie, ten mal\u00fd and\u00edlek byl pouze kr\u00e1sn\u00fd zavr\u0161en\u00edm toho v\u0161eho.<\/p>\n

Julie\u2026<\/p>\n

<\/em> Teprve v t\u00e9 chv\u00edli kone\u010dn\u011b procitl, a co nejopatrn\u011bji se posadil a pohl\u00e9dl sm\u011brem k post\u00fdlce. Nyn\u00ed ji\u017e znal zdroj toho podivn\u00e9ho kv\u00edlen\u00ed, a mrzelo jej, \u017ee j\u00ed nev\u011bnoval pozornost d\u0159\u00edve. D\u011bv\u010d\u00e1tko se dr\u017eelo d\u0159ev\u011bn\u00e9ho okraje a neobratn\u011b se stav\u011blo na no\u017ei\u010dky, ve snaze upoutat pozornost.<\/p>\n

„Julie\u2026 o\u0161kliv\u00fd sen\u2026 kachna\u2026“st\u00e9nal Bill proti Tomov\u00fdm bok\u016fm.<\/p>\n

Tom nad n\u00edm pouze n\u011b\u017en\u011b zavrt\u011bl hlavou, pe\u010dliv\u011b jej p\u0159ikryl, a pot\u00e9 kone\u010dn\u011b vylezl z postele a vr\u00e1vorav\u00fdmi kroky m\u00ed\u0159il k Julii, kter\u00e1 po n\u011bm natahovala drobn\u00e9 dlan\u011b. Byla natolik zaujat\u00e1 t\u00edm, \u017ee se j\u00ed povedlo Toma probudit, \u017ee p\u0159estala plakat, na rty j\u00ed dokonce vystoupil mal\u00fd n\u00e1znak \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n

<\/div>\n
„Copak se stalo, princezno, hm? N\u011bco o\u0161kliv\u00e9ho se ti zd\u00e1lo?“ Tom si ji vzal na ruce a automaticky ji p\u0159itulil ke sv\u00e9 rozp\u00e1len\u00e9 hrudi. Sklonil hlavu a n\u011bkolikr\u00e1t ji dlouze pol\u00edbil do sp\u00e1nkem rozcuchan\u00fdch vl\u00e1sk\u016f.<\/div>\n
<\/div>\n
Julie jej hrav\u011b dloubla do tv\u00e1\u0159e, vz\u00e1p\u011bt\u00ed se v\u0161ak odvr\u00e1tila a pohl\u00e9dla sm\u011brem k post\u00fdlce. Jakmile na pol\u0161t\u00e1\u0159i spat\u0159ila sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele, smutn\u011b stiskla rty a op\u011bt ti\u0161e vzlykla.<\/p>\n

Tom prol\u00e9tl jej\u00ed tv\u00e1\u0159 ustaran\u00fdm pohledem. Prsty j\u00ed zlehka p\u0159ilo\u017eil na \u010delo, proto\u017ee se opravdu za\u010d\u00ednal b\u00e1t toho, \u017ee je nemocn\u00e1. Ohl\u00e9dl se a p\u0159em\u00fd\u0161lel, zdali by nem\u011bl Billa p\u0159eci jen probudit. Julie mu v\u0161ak poskytla odpov\u011b\u010f d\u0159\u00edv, ne\u017e stihl otev\u0159\u00edt pusu. Hrav\u011b se na jeho rukou zavrt\u011bla a n\u011bkolikr\u00e1t za sebou napodobila zvuk mal\u00e9ho k\u00e1\u010d\u00e1tka.<\/div>\n

<\/div>\n
„Ou,“ Tom se s pobaven\u00fdm v\u00fdrazem na tv\u00e1\u0159i naklonil p\u0159es z\u00e1bradl\u00ed, vzal do rukou malou hra\u010dku a po\u0161imral j\u00ed Julii po baculat\u00e9m l\u00ed\u010dku. „\u00dapln\u011b jsem zapomn\u011bl,“ za\u0161eptal ti\u0161e, sleduj\u00edc jej\u00ed rozz\u00e1\u0159en\u00fd pohled a \u0161\u0165astn\u00fd v\u00fdraz ve tv\u00e1\u0159i. \u010c\u00edm d\u00e9le j\u00ed hra\u010dkou \u0161imral, t\u00edm spokojen\u011bj\u0161\u00ed byla, a t\u00edm \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed, byl i on s\u00e1m. P\u0159ipadalo mu, jakoby m\u011bl v\u0161e, po \u010dem v\u017edy tou\u017eil, na dosah rukou. Sv\u00edraj\u00edc to mal\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko, si uv\u011bdomil, \u017ee by z n\u011bj byl mo\u017en\u00e1 skute\u010dn\u011b dobr\u00fd t\u00e1ta.<\/div>\n
<\/div>\n
A nejenom to.<\/div>\n
<\/div>\n
Uv\u011bdomil si tak\u00e9, \u017ee m\u00e1lem p\u0159ipustil, aby jej Mia o ten \u00fa\u017easn\u00fd pocit p\u0159ipravila.<\/p>\n

„Kdybys jen v\u011bd\u011bla, Julie,“ l\u00e1skypln\u011b ji pohladil po tv\u00e1\u0159i. „Jak moc jste pro m\u011b oba d\u016fle\u017eit\u00ed,“ Julie se o n\u011bj pohodln\u011b op\u0159ela a s chut\u00ed se zakousla sv\u00e9mu ply\u0161ov\u00e9mu p\u0159\u00edteli do k\u0159\u00eddla. Tom p\u0159i pohledu na jej\u00ed roztomilou tv\u00e1\u0159 c\u00edtil, jak mu do o\u010d\u00ed pomalu vstupuj\u00ed slzy. Nikdy neb\u00fdval p\u0159\u00edli\u0161 p\u0159ecitliv\u011bl\u00fd. Rozplakat jej dok\u00e1zalo skute\u010dn\u011b jenom m\u00e1lo v\u011bc\u00ed, ale tentokr\u00e1t si nedok\u00e1zal pomoct.
V\u011bd\u011bl, \u017ee je sv\u00fdm chov\u00e1n\u00edm ohrozil. Byl si jist\u00fd, \u017ee Miina facka nebyla t\u00edm posledn\u00edm \u00faderem, kter\u00fd se mu chystala u\u0161t\u011bd\u0159it. Byl si jist\u00fd dokonce i t\u00edm, \u017ee znala pravdu. Musela to na n\u011bm poznat. Jenom slep\u00fd \u010dlov\u011bk by to nepoznal.<\/div>\n

<\/div>\n
Jak si jej br\u00e1nil. Jak m\u00e1lem ze\u0161\u00edlel zlost\u00ed po tom v\u00fdstupu. Jak byl schopen se s n\u00ed bez hnut\u00ed oka rozej\u00edt jenom proto, \u017ee MU ubl\u00ed\u017eila.<\/p>\n

Kdyby se jim n\u011bco stalo, nep\u0159e\u017eil by to. Nikdy by si neodpustil chyby, kter\u00e9 se dopustil. Neposlouchal sv\u00e9 rodi\u010de, dokonce ani nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele. V t\u00e9 dob\u011b tak moc tou\u017eil po n\u011bkom, kdo by jej zbavil t\u00e9 nekone\u010dn\u00e9 samoty, a\u017e naivn\u011b uv\u011b\u0159il tomu, \u017ee by tou osobou mohla b\u00fdt Mia.<\/p>\n

Kde jsi byl tak dlouho, Bille?! Kde ses mi ukr\u00fdval?!<\/p>\n

<\/em> „D\u011bkuji, Julie,“ \u0161eptl a op\u011bt ji pol\u00edbil do vl\u00e1sk\u016f. „I kdy\u017e v\u00edm, \u017ee mi z\u0159ejm\u011b nerozum\u00ed\u0161, nikdy ti nebudu moct dostate\u010dn\u011b pod\u011bkovat za to, \u017ee jsi n\u00e1s svedla dohromady,“ houpal s n\u00ed ze strany na stranu a Julii se ten pohyb zal\u00edbil natolik, \u017ee kdy\u017e p\u0159estal, sama se mu na rukou pohupovala z jedn\u00e9 strany na druhou. „A slibuji, \u017ee nedovol\u00edm, aby v\u00e1m n\u011bkdy ubl\u00ed\u017eila. Se mnou a\u0165 si d\u011bl\u00e1, co chce, ale nedopust\u00edm, aby se k v\u00e1m v\u016fbec p\u0159ibl\u00ed\u017eila.“ Julie k n\u011bmu zvedla tv\u00e1\u0159, p\u0159estala okusovat ply\u0161ov\u00e9 k\u0159\u00eddlo a v\u011bnovala mu jeden ze sv\u00fdch rozko\u0161n\u00fdch \u00fasm\u011bv\u016f. D\u00edvala se mu do o\u010d\u00ed, kone\u010dky prst\u016f hladila jeho bradu a vypadala, jakoby rozum\u011bla v\u0161emu, co j\u00ed pr\u00e1v\u011b \u0159ekl.<\/p>\n

„Od t\u00e9to chv\u00edle u\u017e budeme jenom spolu. Ty, j\u00e1 a tv\u016fj tat\u00ednek. A a\u017e bude\u0161 v\u011bt\u0161\u00ed, j\u00e1 t\u011b nau\u010d\u00edm hr\u00e1t na klav\u00edr a kreslit a on t\u011b zase nau\u010d\u00ed kr\u00e1sn\u011b tan\u010dit. Kouzeln\u00e9, vi\u010f?“zlehka ji pohladil po b\u0159\u00ed\u0161ku a na kr\u00e1tkou chv\u00edli stiskl v\u00ed\u010dka.<\/div>\n

<\/div>\n
„K\u00e9\u017e by to byla pravda.“<\/div>\n
<\/div>\n
V cest\u011b za \u0161t\u011bst\u00edm mu je\u0161t\u011b ned\u00e1vno br\u00e1nily t\u0159i velik\u00e9 balvany.<\/div>\n
<\/div>\n
T\u00edm prvn\u00edm bylo jeho zasnouben\u00ed, t\u00edm druh\u00fdm byl Bill\u016fv strach a ned\u016fv\u011bra, a t\u00edm posledn\u00edm, a nakonec nejv\u011bt\u0161\u00edm, byla samotn\u00e1 Mia. V\u0161echny t\u0159i je zvl\u00e1dli spole\u010dn\u011b odvalit, pr\u00e1v\u011b proto nemohl dovolit, aby se ten posledn\u00ed vr\u00e1til na sv\u00e9 p\u016fvodn\u00ed m\u00edsto a je vr\u00e1til zp\u011bt na za\u010d\u00e1tek.<\/p>\n

„Tata,“ Juliin pisklav\u00fd hl\u00e1sek jej vytrhl z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed a donutil jej op\u011bt j\u00ed v\u011bnovat pozornost.<\/div>\n

<\/div>\n
„Tata,“ zopakovala, kdy\u017e Tom p\u0159ekvapen\u00fdm pohledem, prol\u00e9tl jej\u00ed and\u011blsky nevinnou tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tady je kachni\u010dka, Julie. Tady, m\u00e1\u0161 ji u sebe,“ vzal hra\u010dku do dlan\u00ed a op\u011bt ji ply\u0161ov\u00fdm k\u0159\u00eddlem po\u0161imral na tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
<\/div>\n
Osloven\u00ed v\u0161ak nebylo v\u011bnov\u00e1no hra\u010dce. Poprv\u00e9 dokonce ani nenapodobovalo hlasy kachen, kter\u00e9 Julie tolik obdivovala. Osloven\u00ed bylo v\u011bnov\u00e1no osob\u011b zamotan\u00e9 v p\u0159ikr\u00fdvk\u00e1ch, kter\u00e1 jim nev\u011bnovala ani nejmen\u0161\u00ed pozornost a neru\u0161en\u011b spala d\u00e1l.<\/p>\n

Julie se v\u0161ak nep\u0159est\u00e1vala vrt\u011bt v Tomov\u011b n\u00e1ru\u010d\u00ed a ukazovat na sp\u00edc\u00edho Billa a Tomovi to v tu chv\u00edli do\u0161lo.<\/div>\n

Moc dob\u0159e si vzpom\u00ednal na to, kdy mu Bill se slzami v o\u010d\u00edch ti\u0161e po\u0161eptl sv\u00e9 obavy. B\u00e1l se, \u017ee ud\u011blal v jej\u00ed v\u00fdchov\u011b n\u011bco \u0161patn\u011b. Nev\u011bd\u011bl si rady s t\u00edm, \u017ee i p\u0159esto, \u017ee se bl\u00ed\u017eily jej\u00ed prvn\u00ed narozeniny, nepromluvila je\u0161t\u011b ani jedin\u00e9 slovo. Dokonce ani pokus o napodobeninu n\u011bjak\u00e9ho slova.<\/div>\n
<\/div>\n
Pr\u00e1v\u011b se stal sv\u011bdkem chv\u00edle, kdy poprv\u00e9 promluvila.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Ach princezno,“ \u0161\u0165astn\u011b ji pusinkoval po tv\u00e1\u0159i. „Ani nev\u00ed\u0161, jakou bude m\u00edt tat\u00ednek radost,“ zav\u00e1hal, zdali by jej opravdu nem\u011bl probudit a pot\u011b\u0161it jej, av\u0161ak vzhledem k tomu, \u010d\u00edm si musel p\u0159es den proj\u00edt, usoudil, \u017ee by bylo lep\u0161\u00ed nechat jej po\u0159\u00e1dn\u011b oddechnout.<\/div>\n
<\/div>\n
Sr\u00e1\u017eka s Andreasem, pak Miiny v\u00fd\u010ditky. Jist\u011b toho m\u011bl v\u00edc ne\u017e dost. Dokonce i l\u00e9ka\u0159 mu d\u016frazn\u011b p\u0159ik\u00e1zal, aby se nenam\u00e1hal a alespo\u0148 prvn\u00ed dny poctiv\u011b odpo\u010d\u00edval.<\/div>\n
<\/div>\n
Pr\u00e1v\u011b proto jej necht\u011bl vyru\u0161ovat, je\u0161t\u011b chvilku si s Juli\u00ed hr\u00e1l, a kdy\u017e nakonec vy\u010derp\u00e1n\u00edm op\u011bt usnula, vr\u00e1til se i on do postele.<\/p>\n

Opatrn\u011b si lehl na matraci, polo\u017eil sv\u00e9 dlan\u011b na p\u016fvodn\u00ed m\u00edsto, tud\u00ed\u017e na Billovy boky, a sladce si skousl rty, jakmile se k n\u011bmu Bill p\u0159itulil za doprovodu tich\u00e9ho zast\u00e9n\u00e1n\u00ed jeho jm\u00e9na.<\/div>\n

<\/div>\n
Zad\u00edval se na \u0161edivou oblohu za oknem a pomalu zav\u0159el o\u010di. V pam\u011bti se mu okam\u017eit\u011b vyno\u0159ila vzpom\u00ednka na jejich prvn\u00ed setk\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
Prsty se, vzpom\u00ednaje, dotkl m\u00edsta, kam jej tehdy ude\u0159il osudn\u00fd m\u00ed\u010dek.<\/p>\n

„Moc se omlouv\u00e1m, tohle je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm neud\u011blala,“ Tom netu\u0161il, jak by m\u011bl zareagovat. Ten kluk st\u00e1l n\u00e1hle jenom mal\u00fd kousek od n\u011bj, sledoval jeho tv\u00e1\u0159 omluvn\u00fdm pohledem, d\u011bv\u010d\u00e1tko si tiskl pevn\u011b ve sv\u00e9m objet\u00ed.<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku. Nic se nestalo,“ Tom se na\u0161t\u011bst\u00ed vzpamatoval z prvotn\u00edho \u0161oku a dok\u00e1zal zcela norm\u00e1ln\u011b odpov\u011bd\u011bt. Bylo to sice trochu t\u011b\u017e\u0161\u00ed, jeliko\u017e se mu t\u0159\u00e1sl hlas a c\u00edtil se nejist\u00fd na vlastn\u00edch nohou, p\u0159esto to bylo lep\u0161\u00ed, ne\u017e kdyby tam jenom tak st\u00e1l a z\u00edral na n\u011bj.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Jakmile se po n\u011bm hol\u010di\u010dka nat\u00e1hla, uv\u011bdomil si, \u017ee je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d sv\u00edral mezi prsty jej\u00ed hra\u010dku.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Tady m\u00e1\u0161,“ za\u0161eptal a vlo\u017eil j\u00ed m\u00ed\u010dek rovnou do mal\u00fdch prst\u00edk\u016f. Hol\u010di\u010dka mu v\u011bnovala bezzub\u00fd \u00fasm\u011bv a op\u011bt po n\u011bm m\u00ed\u010dek hodila.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b p\u0159ed chvilkou vypadala, \u017ee se j\u00ed chce spinkat, a te\u010f by si hr\u00e1la. Zlat\u00ed\u010dko, nesm\u00ed\u0161 h\u00e1zet hra\u010dky na ciz\u00ed lidi,“ dlouze ji pol\u00edbil do vl\u00e1sk\u016f a nab\u00edzen\u00fd m\u00ed\u010dek tentokr\u00e1t vzal pro jistotu on.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Mn\u011b to nevad\u00ed. M\u00e1m d\u011bti moc r\u00e1d a tahle hol\u010di\u010dka je obzvl\u00e1\u0161\u0165 roztomil\u00e1,“ Tom ji zlehka pohladil po l\u00ed\u010dku, k jeho vlastn\u00edmu p\u0159ekvapen\u00ed se stydliv\u011b neodt\u00e1hla, pr\u00e1v\u011b naopak, vypadala opravdu spokojen\u011b.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„To je. I kdy\u017e je to n\u011bkdy n\u00e1ro\u010dn\u00e9, neum\u00edm si p\u0159edstavit\u2026 no nic,“ Tom mu pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed, jejich\u017e hloubka jej naprosto pohltila. Cht\u011bl, aby mu dopov\u011bd\u011bl. Cht\u011bl je\u0161t\u011b jednou sly\u0161et jeho jemn\u00fd, na kluka skute\u010dn\u011b nezvykl\u00fd hlas.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„My u\u017e p\u016fjdeme. Douf\u00e1m, \u017ee jsme t\u011b moc nezdr\u017eeli.“ Tom automaticky zavrt\u011bl hlavou, je\u0161t\u011b jednou pohladil d\u011bv\u010d\u00e1tko po tv\u00e1\u0159i a d\u0159\u00edv, ne\u017e stihl je\u0161t\u011b n\u011bco \u0159\u00edct, odch\u00e1zeli pry\u010d. Tom sledoval jeho vzdaluj\u00edc\u00ed se z\u00e1da, m\u00e1lem p\u0159estal d\u00fdchat, jakmile se ten kluk je\u0161t\u011b jednou ohl\u00e9dl a v\u011bnoval mu drobn\u00fd, m\u011bkk\u00fd \u00fasm\u011bv. Tom jej rychle op\u011btoval a uv\u011bdomil si, \u017ee kdyby nebyl zasa\u017een m\u00ed\u010dkem, z\u0159ejm\u011b by se t\u011bsn\u011b minuli, a mo\u017en\u00e1 u\u017e nikdy nevid\u011bli.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Necht\u011bl, aby to bylo naposled, co je zahl\u00e9dl.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Nemohlo b\u00fdt\u2026
<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

<\/em> autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Tom siln\u011b stiskl v\u00ed\u010dka, tv\u00e1\u0159\u00ed se je\u0161t\u011b v\u00edce vno\u0159il do oparu v\u016fn\u011b tmav\u00fdch vlas\u016f a sna\u017eil se nevn\u00edmat podivn\u00e9 kv\u00edlen\u00ed, kter\u00e9 b\u011bhem chvilky, naplnilo cel\u00fd pokoj. Ze v\u0161ech sil se sna\u017eil op\u011bt usnout, b\u00e1l se otev\u0159\u00edt o\u010di a pohl\u00e9dnout do<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[528],"tags":[],"class_list":["post-5503","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-julie"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5503","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5503"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5503\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5503"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5503"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5503"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}