{"id":5504,"date":"2012-12-19T18:00:00","date_gmt":"2012-12-19T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5488"},"modified":"2012-12-19T18:00:00","modified_gmt":"2012-12-19T17:00:00","slug":"jeden-moment-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/12\/19\/jeden-moment-7\/","title":{"rendered":"Jeden moment? 7."},"content":{"rendered":"
autor: GossipGirl
<\/strong> <\/p>\n

D\u011bkuju za v\u0161echny koment\u00e1\u0159e :). Kone\u010dn\u011b nast\u00e1v\u00e1 velk\u00fd fin\u00e1le, jen pro p\u0159edstavu, p\u016fvodn\u011b m\u011blo b\u00fdt n\u011bjak kolem \u010dtvrt\u00fd, p\u00e1t\u00fd kapitoly, ale jaksi se mi to prot\u00e1hlo :D. No nevad\u00ed, na\u0161la sem v\u00e1m k tomu i ilustra\u010dn\u00ed videjko, nen\u00ed to sice Andreas Hatveit, ani nikdo jinej, kdo jel kdy na AFU, ale v\u0161echny ostatn\u00ed videa byly moc dlouh\u00fd, tak\u017ee aspo\u0148 pro p\u0159edstavu, co ty kluci v\u0161echno dok\u00e1\u017eou na t\u011bch ly\u017e\u00edch :).<\/em><\/div>\n

GG.<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Kay zabu\u0161il na dve\u0159e. Nem\u011bl kl\u00ed\u010d a Tom v z\u00e1chvatu vzteku zabouchnul. Andreas mu polo\u017eil ruku na rameno. „Kayi, poslouchej m\u011b.“<\/div>\n
Kay jeho ruku sklepal. „Poslouch\u00e1m.“<\/div>\n
„Neud\u011blal jsem nic, co by mi mohl Tom vy\u010d\u00edtat.“<\/div>\n
„Nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee bys to ud\u011blal,“ povzdechnul si Kay, kdy\u017e musel tuhle skute\u010dnost uznat i s\u00e1m, „ale nev\u00edm, jak o tom chce\u0161 p\u0159esv\u011bd\u010dit ubl\u00ed\u017een\u00e9ho, zamilovan\u00e9ho Kaulitze.“<\/div>\n
„Nech m\u011b s n\u00edm promluvit.“<\/div>\n
„To neud\u011bl\u00e1m. Jestli to dneska odjede, bude to z poloviny \u0161t\u011bst\u00ed a z t\u00fd druh\u00fd n\u00e1hoda. Nemus\u00ed\u0161 ho rozh\u00e1zet je\u0161t\u011b v\u00edc\u2026 Tomane, sakra, pus\u0165 m\u011b dovnit\u0159!“ Bouchnul znova do dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
Andreas si povzdechnul a sv\u011bsil hlavu. „Jen jsem cht\u011bl, aby si promluvili.“<\/div>\n
„To si mohl i bez B\u2026 Promluvili?“<\/div>\n
„Jo. To je jedno, te\u010f se to stejn\u011b posralo na dva roky dop\u0159edu.“ Oto\u010dil se a zmizel za dve\u0159mi sv\u00e9ho pokoje.<\/div>\n
Kay udiven\u011b zamrkal a z\u00edral na m\u00edsto, kde je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed st\u00e1l Andreas. Skoro si ani nev\u0161imnul, \u017ee Tom mu kone\u010dn\u011b otev\u0159el dve\u0159e.<\/p>\n

Vyb\u00edral si pono\u017eky ze \u0161upl\u00edku, aby nem\u011bl ka\u017edou jinou, a u toho koutkem oka sledoval dredat\u00e9ho kluka. Udr\u017eel se asi patn\u00e1ct minut, ne\u017e v n\u011bm vystoupaly ot\u00e1zky. „Ty tomu v\u011b\u0159\u00ed\u0161?“<\/div>\n

Tom ml\u010del.<\/div>\n
„Nechal sis to vysv\u011btlit?“<\/div>\n
Tom se zhluboka nadechnul. „A co jako? O\u017eral se a Bill-d\u011bvka mu vlezl a\u017e do postele!“<\/div>\n
„Nech toho, s\u00e1m tomu nev\u011b\u0159\u00ed\u0161.“<\/div>\n
Tom zanad\u00e1val, zakryl si rukama obli\u010dej a p\u0159edstavil si n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch p\u00e1r hodin. Dopoledne bude sledovat dr\u00e1hu a c\u00edtit se takhle. Odpoledne se bude muset sebrat a p\u0159edv\u00e9st fin\u00e1lovou j\u00edzdu, p\u0159ed zraky n\u011bkolika hv\u011bzd, kter\u00e9 v\u017edycky tou\u017eil potkat. P\u0159ed o\u010dima Andrease a Billa. Srdce mu vynechalo n\u011bkolik \u00fader\u016f, skoro jako by bu\u0161ilo v arytmii.<\/div>\n
Kay zkoumal jeho v\u00fdraz. Tv\u00e1\u0159il se jako p\u00e1n situace, jako ledov\u00e1 kr\u00e1lovna. Jen\u017ee jako jeho kamar\u00e1d moc dob\u0159e vid\u011bl ten druh\u00fd v\u00fdraz, ten \u0161patn\u011b skryt\u00fd. V\u00fdraz odkopnut\u00e9ho \u0161t\u011bn\u011bte.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Rozhodl se rychle, kdy\u017e byl Kay v koupeln\u011b. Vstal z postele, s\u00e1hnul na sk\u0159\u00ed\u0148 a vyklepal velkou sportovn\u00ed ta\u0161ku. Hodil ji na postel a nat\u00e1hnul se do sk\u0159\u00edn\u011b pro prvn\u00ed hrom\u00e1dku \u0161atstva. Stihnul zabalit tri\u010dka, a kdy\u017e se natahoval pro dvoje ly\u017ea\u0159sk\u00e9 kalhoty, ve\u0161el do pokoje Kay. Chvilku nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b sledoval Tomovo sna\u017een\u00ed, a potom ho chytil za ruku, aby nemohl sbalit nic dal\u0161\u00edho. „Te\u010f si d\u011bl\u00e1\u0161 prdel?“<\/div>\n
„Ne.“ Tom se sna\u017eil vy\u0161kubnout ze sev\u0159en\u00ed.<\/div>\n
Kay trhnul Tomov\u00fdm z\u00e1p\u011bst\u00edm, oto\u010dil ho \u010delem k sob\u011b. „Tome, koukni se na sebe. Co to sakra d\u011bl\u00e1\u0161?!“<\/div>\n
„Odj\u00ed\u017ed\u00edm.“ Up\u0159el do Kayov\u00fdch o\u010d\u00ed zd\u00e1nliv\u011b pevn\u00fd a rozhodnut\u00fd pohled. Zbl\u00edzka ale hn\u011bd\u00e9 duhovky prozradily hlubokou r\u00e1nu jak na du\u0161i, tak na srdci.<\/div>\n
„Ned\u011blej to.“<\/p>\n

Vy\u0161kubnul se a oto\u010dil se zp\u00e1tky ke sk\u0159\u00edni. Za\u010dal na hromadu vr\u0161it ve\u0161ker\u00e9 termopr\u00e1dlo, a k tomu h\u00e1zel propocen\u00e1 bavln\u011bn\u00e1 trika. M\u011bl nutk\u00e1n\u00ed se oto\u010dit, proto\u017ee v\u016fbec nesly\u0161el Kaye, jako by ode\u0161el. Ale ne\u017e se nad t\u00edm stihnul jeho zmaten\u00fd mozek v\u00edc zamyslet, dv\u011b ruce ho popadly a p\u0159itiskly k b\u00edl\u00e9 zdi vedle postele. Kay se na n\u011bj natisknul, aby se Tom nemohl vykroutit. Up\u0159el sv\u016fj pevn\u00fd pohled do jeho o\u010d\u00ed a p\u0159em\u00e1hal se, aby ne\u0159val.<\/div>\n

„Tome, tohle ti nedovol\u00edm.“<\/div>\n
Tom sebou zacukal. „J\u00e1 to takhle chci.“<\/div>\n
Kay se zhluboka nadechnul. Nevydr\u017eel to. „Pod\u00edvej se kurva na m\u011b! V\u00ed\u0161, co bych doprdele dal za \u0161anci, kterou ty te\u010f m\u00e1\u0161? V\u00ed\u0161, kolik kluk\u016f, jako jsme my, by pro n\u00ed vra\u017edilo? Vid\u011bl si to s\u00e1m, jsou jich pln\u00fd snowparky. D\u0159ou se s lopatama, aby m\u011bli aspo\u0148 jeden po\u0159\u00e1dnej skok na tr\u00e9nink. A kdy\u017e se pak dostanou sem, maj\u00ed kliku, kdy\u017e projdou kvalifikac\u00ed. Taky si to d\u011blal, pamatuje\u0161? Jen\u017ee ty si m\u011bl tenhle rok \u0161t\u011bst\u00ed. Jen \u0161t\u011bst\u00ed! Te\u010f v\u00e1\u017en\u011b odjede\u0161? Kdy\u017e to poprv\u00e9 nen\u00ed \u00fapln\u011b posran\u00fd?!“<\/p>\n

Tom poklesnul v kolenou a nechal ze sv\u00e9ho t\u011bla vyprchat aspo\u0148 zlomek nap\u011bt\u00ed. Pocity s n\u00edm cloumaly jako na koloto\u010di a p\u0159ipadal si chycen\u00fd v tom v\u00edru. Cht\u011bl pry\u010d. Ale z\u00e1rove\u0148 se mu do mysli zasek\u00e1valo zoubkem ka\u017ed\u00e9 Kayovo slovo. „J\u00e1 v\u00edm\u2026“<\/div>\n

„Co v\u00ed\u0161?! \u017de se t\u011b pr\u00e1v\u011b sna\u017e\u00edm zachr\u00e1nit od nejv\u011bt\u0161\u00ed chyby tv\u00fdho dvacetilet\u00fdho \u017eivota? Tohle v\u00ed\u0161?“ Kay trochu zm\u00edrnil hrub\u00fd t\u00f3n hlasu, proto\u017ee pohled na Toma ho plnil soucitem.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 pravdu,“ vydechnul Tom nakonec a odrazil jeho ruce. P\u0159ipadal si v kleci, jako nebezpe\u010dn\u00fd organismus. Kopnul do postele. „Jen\u017ee j\u00e1 nem\u016f\u017eu\u2026 nem\u016f\u017eu tam j\u00edt, jako by se nic nestalo, ch\u00e1pe\u0161? Nejde to\u2026“<\/p>\n

Tom se svalil do hromady sn\u011bhu a ani se neobt\u011b\u017eoval sundat si helmu. T\u0159el si nara\u017een\u00e9 rameno. Spadl u\u017e dopoledne p\u0159i tr\u00e9ninku, a te\u010f to dod\u011blal na sjezdovce. Neust\u00e1l oby\u010dejnou sjezdovku! Jeho frustrace nab\u00fdvala nebezpe\u010dn\u00fdch v\u00fd\u0161in.<\/div>\n

Kay zastavil u n\u011bj a ohodil ho mini-lavinou. „Ob\u011bd\u2026“ zahl\u00e1sil.<\/div>\n
„Nem\u00e1m hlad.“<\/div>\n
„No tak.“<\/div>\n
Tom p\u0159ejel vnit\u0159n\u00ed hranou ly\u017ee p\u0159es kousek ledu. Zakru\u010delo mu v \u017ealudku. Po n\u011bkolika minut\u00e1ch jen pokr\u010dil rameny a vstal. Modlil se, aby na ob\u011bd\u011b nepotkal Andrease. Nebo h\u016f\u0159, Andrease s Billem. Nebyl si jist\u00fd, jestli by dok\u00e1zal z\u016fstat na m\u00edst\u011b a zbab\u011ble neut\u00e9ct. Nebo jestli by ho nep\u0159emohla chu\u0165 je oba zab\u00edt.<\/p>\n

Jeho p\u0159\u00e1n\u00ed bylo vysly\u0161eno. Na ob\u011bd\u011b nepotkali ani Andrease, ani Billa. Jen Joshe, kter\u00e9ho Kay uzemnil jedinou pozn\u00e1mkou o skute\u010dn\u00e9m talentu. S\u00e1m v\u010derej\u0161\u00ed pan j\u00e1-jsem-tu-ten-nejlep\u0161\u00ed u\u017e nevypadal tak sebejist\u011b. I kdy\u017e m\u011bl po\u0159\u00e1d v\u00fdraz, kter\u00fd napov\u00eddal, \u017ee chu\u0165 \u0161kodit ho nep\u0159e\u0161la.<\/p>\n

Fin\u00e1le se ka\u017edou minutou bl\u00ed\u017eilo a Tomovi se \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc klepaly ruce. I nohy. T\u0159\u00e1sl se cel\u00fd. Cht\u011bl do toho d\u00e1t v\u0161echno. Cht\u011bl, v\u00e1\u017en\u011b cht\u011bl. Ale se sv\u00fdm moment\u00e1ln\u00edm psychick\u00fdm rozpolo\u017een\u00edm to nevid\u011bl dob\u0159e. Byl rozhozen\u00fd. A co v\u00edc, nem\u011bl u\u017e skoro ani chu\u0165 p\u0159edv\u00e1d\u011bt, co um\u00ed. Kay vypozoroval jeho n\u00e1ladu a potla\u010dil svoje vlastn\u00ed pocity.<\/div>\n

„Posledn\u00ed den. Pak m\u016f\u017ee\u0161 zmizet na dost dlouho.“<\/div>\n
„Kam?“ zvednul Tom smutn\u00e9 o\u010di a do pusy si nacpal sousto t\u011bstovin. Zvedl se mu \u017ealudek a musel rychle d\u00fdchat, aby tu p\u016flku ob\u011bda, co do sebe nacpal, zase nevyhodil.<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee v\u00ed\u0161, kam se m\u016f\u017ee\u0161 vr\u00e1tit.“<\/div>\n
„M\u016f\u017eu k tob\u011b?“<\/div>\n
„Zat\u00edm n\u00e1m to klapalo, posledn\u00ed dva roky. Nikdy jsem t\u011b nevyhazoval,“ \u0159ekl Kay, koutky pozvednul ve smutn\u00e9m \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
Tom vd\u011b\u010dn\u011b p\u0159ik\u00fdvnul a uzmul do osobn\u00edho vlastnictv\u00ed Kayovu sklenici s kolou.<\/p>\n

\u0160um sout\u011b\u017ee se nem\u011bnil, akor\u00e1t se stup\u0148oval, jak se kr\u00e1til zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed \u010das do druh\u00e9 hodiny odpoledn\u00ed. Tom c\u00edtil tlak v \u017ealudku, koukal kolem sebe, p\u0159ipraven\u00fd na plo\u0161in\u011b za startovn\u00ed br\u00e1nou. Okolo vid\u011bl zbyl\u00fdch dev\u011bt finalist\u016f, mezi nimi Andreas. Polknul. Byl nerv\u00f3zn\u00ed, ale taky se pot\u00e1cel v pochyb\u00e1ch. M\u00e1 tu co d\u011blat? Sna\u017eil se nemyslet na r\u00e1no. Kolikr\u00e1t se mu stalo, \u017ee se opil a ud\u011blal n\u011bco\u2026 dvakr\u00e1t. Pamatoval si to dob\u0159e. Ty v\u00fd\u010ditky sv\u011bdom\u00ed\u2026<\/div>\n

„Zbejv\u00e1 deset minut lidi, p\u0159ipravte se!“<\/div>\n
Tom jel t\u0159et\u00ed. To nebylo tak \u0161patn\u00fd. Aspo\u0148 se nebude moc dlouho stresovat. V\u011bd\u011bl, \u017ee te\u010f u\u017e nem\u016f\u017ee vycouvat. Zapla\u0161il v\u0161echny my\u0161lenky, sna\u017eil se vy\u010distit si svoji vlastn\u00ed hlavu. Nedok\u00e1zal to, ne \u00fapln\u011b. Po\u0159\u00e1d to tu bylo. Jak to mohl ud\u011blat? Pro\u010d on? Bo\u017ee, pro\u010d?<\/div>\n
V kapse mu zavibroval mobil. P\u016fvodn\u011b ho ani necht\u011bl vytahovat, ale zv\u011bdavost ho p\u0159emohla. Sundal si rukavici a rozsv\u00edtil display.<\/p>\n

Pro m\u011b si byl v\u017edycky ten nejlep\u0161\u00ed z nich. K.<\/p>\n

<\/em> Tom si to p\u0159e\u010detl asi dvacetkr\u00e1t. Usm\u00e1l se, jen \u010dernob\u00edl\u00fd \u0161\u00e1tek to maskoval. V duchu Kayovi pod\u011bkoval za v\u0161echnu tu podporu. V\u011bd\u011bl, \u017ee \u010dek\u00e1 dole. Sta\u010dilo jen po\u010dkat p\u00e1r minut a sjet ten kopec.<\/div>\n

Pod\u00edval se kolem sebe a pohledem se setkal s modrou hlubinou. Andreas ho sledoval s ne\u010diteln\u00fdm v\u00fdrazem, v ruce sv\u00edral telefon.<\/p>\n

Omlouv\u00e1m se. Deset p\u00edsmen vy\u0165ukan\u00fdch na Andreasov\u011b telefonu mu k\u0159i\u010delo do tv\u00e1\u0159e, aby zpr\u00e1vu neodes\u00edlal. Zn\u011blo to kompletn\u011b jako p\u0159izn\u00e1n\u00ed viny. Zvednul o\u010di a zad\u00edval se na Toma. Co by mu m\u011bl napsat? Podporu? Anebo by se m\u011bl zvednout a j\u00edt mu to \u0159\u00edct s\u00e1m? Pravd\u011bpodobn\u011b by schytal jednu p\u0159es oko. Proto smazal rozepsanou smsku a str\u010dil si telefon do kapsy. Tohle se mus\u00ed vy\u0159e\u0161it z o\u010d\u00ed do o\u010d\u00ed.<\/div>\n

\n

Tom si upravil helmu, br\u00fdle, na pokyn Erika se vydal k n\u011bmu a nechal si od n\u011bj pomoct nazout po\u0159\u00e1dn\u011b ly\u017ee. Cvaknul h\u016flkami o sebe, kdy\u017e se op\u0159el o \u010dern\u00e9 z\u00e1bradl\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Jsi v pohod\u011b?“ Erik rychle n\u011bco zapsal do pap\u00edru, kter\u00fd m\u011bl v ruce.<\/div>\n
Tom k\u00fdvnul. „Snad jo. Jen nervy.“<\/div>\n
„Tak se ho\u010f do klidu, jsou tu ty nejlep\u0161\u00ed lidi. A ty si v top ten.“ Erik m\u011bl ve tv\u00e1\u0159i spokojen\u00fd v\u00fdraz – fin\u00e1le bylo p\u0159ipraveno, nikdo se zat\u00edm nezabil, p\u00e1r \u00faraz\u016f bylo zd\u00e1rn\u011b o\u0161et\u0159eno a v\u0161echno mu klapalo. Zvednul telefon a zmizel.<\/div>\n
<\/div>\n