{"id":5508,"date":"2012-12-18T17:00:00","date_gmt":"2012-12-18T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5492"},"modified":"2012-12-18T17:00:00","modified_gmt":"2012-12-18T16:00:00","slug":"you-hold-my-destiny-in-your-arms-17","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/12\/18\/you-hold-my-destiny-in-your-arms-17\/","title":{"rendered":"You hold my destiny in your arms 17."},"content":{"rendered":"
autor: PeTi\u0160ka<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Spokojen se sv\u00fdm n\u00e1ro\u010dn\u00fdm, ale p\u0159esto \u00fasp\u011b\u0161n\u00fdm po\u0159\u00edzen\u00edm, m\u00ed\u0159il pomalu do centra m\u011bsta, kde jej m\u011bli chlapci \u010dekat. Zalo\u017eil ruce do kapes a s my\u0161lenkami na dne\u0161n\u00ed ve\u010der se pousm\u00e1l, zrychluj\u00edc svou ch\u016fzi. Nem\u011bl v\u016fbec tu\u0161en\u00ed, kde se vlastn\u011b cukr\u00e1rna ve m\u011bst\u011b nach\u00e1z\u00ed, ale byl p\u0159ipraven\u00fd se zeptat. Jakmile dorazil, ihned odchytil dv\u011b mlad\u00e9 d\u00edvky, aby mu poradily.<\/p>\n

„Je hned t\u00e1mhle, jin\u00e1 tu nen\u00ed.“ Usm\u00e1la se jedna z d\u00edvek a uk\u00e1zala p\u00e1r metr\u016f pes ulici. Anis zdvo\u0159ile pod\u011bkoval a vydal se doporu\u010den\u00fdm sm\u011brem, kde ho upozor\u0148ovala u\u017e z d\u00e1lky ohromn\u00e1 cedule nad vstupn\u00edmi dve\u0159mi. Mo\u017en\u00e1 musel vypadat trochu jako bl\u00e1zen, kdy\u017e se zeptal, jeliko\u017e budova \u0161la jen t\u011b\u017eko p\u0159ehl\u00e9dnout. S povzdychem nahl\u00e9dl dovnit\u0159 p\u0159es sklo, ale nikde Billa ani Taylera nepozn\u00e1val. Rozhl\u00e9dl se \u00fatuln\u00fdm podnikem a up\u0159el pohled na schody, kter\u00e9 vedly nahoru k posezen\u00ed. Jen\u017ee ani naho\u0159e nebylo po chlapc\u00edch ani vidu ani slechu.<\/p>\n

„Uff\u2026“ promnul nejist\u011b krk a chv\u00edli zap\u0159em\u00fd\u0161lel, ne\u017e se vydal zp\u00e1tky dol\u016f. Drze p\u0159edb\u011bhl z\u00e1kazn\u00edky, kte\u0159\u00ed st\u00e1li frontu, a ti\u0161e vz\u00e1p\u011bt\u00ed nad\u00e1vali. „Promi\u0148te,“ oslovil Anis \u017eenu za pokladnou, kter\u00e1 k n\u011bmu pozvedla zv\u011bdav\u011b pohled, „nebyli tu tak p\u0159ed hodinou dva mlad\u0161\u00ed kluci? Jeden z nich m\u011bl del\u0161\u00ed, \u010dern\u00e9 vlasy\u2026“ nesta\u010dil ani dopov\u011bd\u011bt a \u017eena zavrt\u011bla z\u00e1porn\u011b hlavou.<\/p>\n

„Nikoho takov\u00e9ho jsem tu nevid\u011bla, je mi l\u00edto,“ odpov\u011bd\u011bla stru\u010dn\u011b, a hned se v\u011bnovala z\u00e1kazn\u00edkovi, d\u00e1vaj\u00edc tak Bushidovi najevo, \u017ee se s n\u00edm d\u00e1l vybavovat nehodl\u00e1.<\/div>\n

„Sakra!“ zaklel pro sebe a prodral se ven, kde se usadil na lavi\u010dku, p\u0159em\u00fd\u0161lej\u00edc nad t\u00edm, kde chlapce hledat. „Roztrhnu je oba vejp\u016fl!“ zavr\u010del si pod nos, vytahuj\u00edc mobil. Rozhodl se zkusit zavolat dom\u016f, jestli se t\u0159eba prost\u011b nevr\u00e1tili tam. Chvatn\u011b vym\u00e1\u010dknul \u010d\u00edslo, pod kter\u00fdm se skr\u00fdvala jejich pevn\u00e1 linka. Nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pnul, kdy\u017e vstal z lavi\u010dky, jeliko\u017e spojen\u00ed trvalo del\u0161\u00ed dobu.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„D\u016fm Bushida, ano?“ ozval se na druh\u00e9 stran\u011b kone\u010dn\u011b Marcus pon\u011bkud ud\u00fdchan\u011b a rozru\u0161en\u011b. Spole\u010dn\u011b s Emmetem se rozhodli, \u017ee vyu\u017eij\u00ed pr\u00e1zdn\u00fd d\u016fm po sv\u00e9m. Nechal si kolem pasu obto\u010dit Emmetovy ruce a s \u00fasm\u011bvem se op\u0159el o jeho nah\u00e9 t\u011blo, \u010dekaj\u00edc na odezvu.<\/p>\n

„To jsem j\u00e1, Anis. Nejsou n\u00e1hodou Bill s Taylerem doma u\u017e?“ vydechl rovnou Bushido, modl\u00edc se, aby tomu tak bylo. Marcus, lehce p\u0159ekvapen, chv\u00edli jen st\u00e1l se sluch\u00e1tkem u ucha a pod\u00edval se nejist\u011b na Emmeta, kter\u00fd nech\u00e1pav\u011b nakr\u010dil obo\u010d\u00ed a \u00fasty se bez hlasu optal, co se d\u011bje a kdo to v\u016fbec vol\u00e1.<\/p>\n

„B\u011b\u017e se pod\u00edvat, jestli nejsou Bill s Tayem doba,“ pob\u00eddl jej ihned blon\u010f\u00e1k a Emmet zamra\u010den\u011b opustil jeho t\u011blo a zam\u00ed\u0159il zara\u017een\u011b domem, cestou na sebe natahuj\u00edc spodn\u00ed pr\u00e1dlo. Obe\u0161el co nejrychleji v\u0161echny m\u00edstnosti, ale v\u0161echny byly pr\u00e1zdn\u00e9, po mlad\u00edc\u00edch ani stopy, tak se stejn\u011b zmaten\u011b, jako kdy\u017e odch\u00e1zel, vr\u00e1til zp\u00e1tky, a zavrt\u011bl hlavou, jako\u017ee nic. Marcus povzdychnul do telefonu. „Doma nikdo nen\u00ed, krom n\u00e1s dvou. Ne\u0161li se jen proj\u00edt m\u011bstem? Zn\u00e1\u0161 je, oba jsou tvrdohlav\u00ed a ur\u010dit\u011b jim nedo\u0161lo, \u017ee o n\u011b bude\u0161 m\u00edt takovou starost, prost\u011b si to neuv\u011bdomili.“ Pokusil se Marcus.<\/p>\n

„Obl\u00edkn\u011bte se a dorazte za mnou, pom\u016f\u017eete mi je naj\u00edt,“ rozk\u00e1zal Anis a t\u00edpnul telefon, chv\u00edli sleduj\u00edc jeho displej, kde se na n\u011bj usm\u00edval rozespale Bill. V tu chv\u00edli zalitoval, \u017ee mu je\u0161t\u011b nepo\u0159\u00eddil vlastn\u00ed mobiln\u00ed telefon. Chystal se mu jej d\u00e1t a\u017e k V\u00e1noc\u016fm, ale to byla z\u0159ejm\u011b chyba. Se zavr\u010den\u00edm zastr\u010dil mobil do zadn\u00ed kapsy a roze\u0161el se m\u011bstem, rozhodnut ka\u017ed\u00e9 zdej\u0161\u00ed z\u00e1kout\u00ed, dokud je prost\u011b nenalezne.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

„M\u016f\u017ee\u0161 mi vysv\u011btlit, co se d\u011bje?“ Emmet pohl\u00ed\u017eel zmaten\u011b na Marcuse, kter\u00fd ihned po ukon\u010den\u00ed hovoru s Anisem vyb\u011bhl k sob\u011b do pokoje a hrabal se sk\u0159\u00edn\u00ed, odkud vyhazoval v\u011bci na postel s \u00famyslem si je na sebe vz\u00edt.<\/p>\n

„B\u011b\u017e se obl\u00e9knout,“ zamru\u010del Marc jednodu\u0161e a zabouchnul zbrkle sk\u0159\u00ed\u0148 takovou silou, \u017ee krabice, kter\u00e9 byly postaveny na n\u00ed, sebou lehce zakym\u00e1cely a posunuly se tak k okraji. Bouchnut dv\u00ed\u0159ky je\u0161t\u011b jednou, ur\u010dit\u011b by se zhroutily na zem. Emmet se zamra\u010dil a dv\u011bma kroky p\u0159e\u0161el a\u017e ke sv\u00e9mu p\u0159\u00edteli, kter\u00e9ho akor\u00e1t ve chv\u00edli, kdy si cht\u011bl nat\u00e1hnout kalhoty, zadr\u017eel za ramena a oto\u010dil jej k sob\u011b.<\/p>\n

„Tak a dost, p\u0159esta\u0148 se tu tv\u00e1\u0159it jako pan ‚veled\u016fle\u017eit\u00fd‘ a p\u0159edt\u00edm, ne\u017e mi za\u010dne\u0161 k\u00e1zat, co m\u00e1m d\u011blat, mi \u0159ekni, kdo to volal a o co, sakra, \u0161lo.“ Zv\u00fd\u0161il trochu hlas, a\u017e Marcus \u0161okovan\u011b zamrkal n\u011bkolikr\u00e1t. Chv\u00edli jen hled\u011bl na roz\u010dilen\u00e9ho Emmeta, ne\u017e zavrt\u011bl hlavou a povzdychl. Odt\u00e1hl od sebe lehce p\u0159\u00edtele, ne\u017e dosedl na postel.<\/p>\n

„Volal Anis, \u017ee nem\u016f\u017ee naj\u00edt Billa s Taylerem, tak jestli nejsou doma.“ Odpov\u011bd\u011bl nakonec. Emm pozvedl obo\u010d\u00ed a p\u0159ek\u0159\u00ed\u017eil ruce na hrudn\u00edku, chv\u00edli v tom postoji p\u0159em\u00fd\u0161lej\u00edc. Nakonec jen povzdychl a posadil se vedle p\u0159\u00edtele, obj\u00edmaj\u00edc jej kolem ramen.<\/span><\/div>\n

„T\u0159eba jen n\u011bkam zab\u011bhli, oba jsou to je\u0161t\u011b tvrdohlav\u00e1 d\u011bcka, kter\u00e1nemaj\u00ed v\u016fbec tu\u0161en\u00ed o zodpov\u011bdnosti. Je zbyte\u010dn\u00e9 d\u011blat hned z kom\u00e1ra velblouda, ur\u010dit\u011b se najde vysv\u011btlen\u00ed. Tak\u017ee se te\u010f obl\u00e9kneme a p\u016fjdeme je hledat a n\u00e1sledovn\u011b dostanou oba v\u00fdprask.“ Usm\u00e1l se Emmet povzbudiv\u011b, vstal a zam\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm, \u010dekaj\u00edc odpov\u011b\u010f. Kdy\u017e ale cel\u00fd jeho odchod prov\u00e1zelo ticho, nejist\u011b se ohl\u00e9dl za sv\u00e9 prav\u00e9 rameno. „Co je \u0161patn\u011b?“<\/div>\n
„M\u00e1m \u0161patn\u00fd pocit, nel\u00edb\u00ed se mi ten fakt, \u017ee se ztratil Bill s Taylerem.“<\/p>\n

„Nerozum\u00edm.“<\/p>\n

„Nel\u00edb\u00ed se mi tam ten Tayler, Emmete, ten m\u011b toti\u017e po Billov\u00fdm boku nut\u00ed p\u0159em\u00fd\u0161let nad nejhor\u0161\u00edm. J\u00e1 tomu zmetkovi prost\u011b nev\u011b\u0159\u00edm, ani po tom, jak se na n\u00e1s sna\u017eil zahr\u00e1t divadlo, \u017ee by se r\u00e1d zlep\u0161il,“ Marcus zavrt\u011bl nejist\u011b hlavou a promnul obli\u010dej.<\/div>\n

„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee by ho jako Tayler mohl n\u011bkam zat\u00e1hnout a\u2026“ zhrozil se okam\u017eit\u011b Emmet.<\/div>\n
„N\u011bco hor\u0161\u00edho. Pamatuje\u0161, jak tu byl Johnny a cht\u011bl mluvit s Taylerem?“<\/div>\n
„Ano, samoz\u0159ejm\u011b.“<\/div>\n
„A jak n\u00e1m pak Bill vypr\u00e1v\u011bl, co se stalo na tom ve\u010d\u00edrku, jak Anis na Johnnyho za\u00fato\u010dil a ten se pak rozzu\u0159il. Pochybuji o to, \u017ee by to nechal b\u00fdt. A je a\u017e podez\u0159el\u00e9, \u017ee hned druh\u00fd den brzy p\u0159i\u0161el k n\u00e1m, konkr\u00e9tn\u011b za Taylerem, cel\u00e1 ta situace je tro\u0161ku divn\u00e1, nemysl\u00ed\u0161?“ zast\u00e9nal Marcus, kter\u00fd zat\u00edm vstal a nerv\u00f3zn\u011b za\u010dal p\u0159e\u0161lapovat po m\u00edstnosti. „Sakra!“<\/div>\n
„Jo, tohle jsi snad ani pro n\u00e1\u0161 klid nem\u011bl \u0159\u00edkat,“ znejistil stejn\u011b tak Emmet. „M\u011bli bychom to zavolat Anisovi, aby to bral taky v \u00favahu\u2026“<\/p>\n

„Ne! Mysl\u00edm, \u017ee u\u017e tak bude dost vystresovan\u00fd kv\u016fli Billovi. Akor\u00e1t ho roz\u010dil\u00ed\u0161 je\u0161t\u011b v\u00edc, t\u0159eba to ani nen\u00ed pravda, co tu pov\u00edd\u00e1m, t\u0159eba se opravdu jen n\u011bkde zatoulali, jako v t\u00e9 tv\u00e9 teorii. Poj\u010fme se teda obl\u00e9knout a j\u00edt pomoc Anisovi,“ povzdychl Marcus a nat\u00e1hl se fin\u00e1ln\u011b op\u011bt pro sv\u00e9 oble\u010den\u00ed.<\/div>\n

„Snad m\u00e1m pravdu.“ P\u0159ik\u00fdvl Emmet a pol\u00edbil jej zezadu zlehka na rameno.<\/div>\n
„Snad m\u00e1\u0161 pravdu.“<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

Nev\u011bd\u011bl, kde se v tu chv\u00edli nach\u00e1z\u00ed, ani jak se na m\u00edst\u011b ocitnul. Jen om\u00e1men\u011b za\u010dal m\u017eourat kolem sebe, aby zjistil, \u017ee se nach\u00e1z\u00ed ve skromn\u011b za\u0159\u00edzen\u00e9 m\u00edstnosti, a uv\u011bdomil si pomalu, \u017ee se nem\u016f\u017ee t\u00e9m\u011b\u0159 h\u00fdbat, jeliko\u017e jeho kon\u010detiny byly pevn\u011b p\u0159iv\u00e1zan\u00e9 k \u017eidli, kter\u00e1 st\u00e1la uprost\u0159ed m\u00edstnosti. Zamrkal a sna\u017eil se vybavit v\u0161e, co by mu mohlo vysv\u011btlit moment\u00e1ln\u00ed situaci, ale bolest, kter\u00e1 ho bodala p\u0159edev\u0161\u00edm ve sp\u00e1nc\u00edch, jej nutila vn\u00edmat sebe.<\/p>\n

Sly\u0161el, \u017ee n\u011bkdo vkro\u010dil do m\u00edstnosti, proto\u017ee m\u00edstn\u00ed dve\u0159e vrzaly a hlasit\u011b se samy zav\u0159ely. Bill pozvedl hlavu, aby se mohl ohl\u00e9dnout za zvuky, a zaost\u0159oval, proto\u017ee z nezn\u00e1m\u00e9ho d\u016fvodu vid\u011bl trochu rozmazan\u011b.<\/div>\n

„Tak ses probudil,“ ozval se doty\u010dn\u00fd a Bill p\u0159ekvapen\u011b vzhl\u00e9dl prud\u010deji, a\u017e se mu ud\u011blalo trochu \u010derno p\u0159ed o\u010dima. Poznal okam\u017eit\u011b ten hlas, kter\u00fd na n\u011bj promluvil.<\/p>\n

<\/div>\n

(flashback)<\/span><\/strong><\/div>\n
\n

„Nebyla ta cukr\u00e1rna tam? Vid\u011bl jsem na druh\u00e9 stran\u011b velkou ceduli,“ ot\u00e1\u010del se za ramenem nejist\u011b Bill, ale Tayler jej lehce stiskl za loket a t\u00e1hnul jej d\u00e1l na druh\u00fd konec sv\u011bta, do zapadlej\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti.<\/p><\/div>\n

„Ne, zn\u00e1m je\u0161t\u011b jednu, mnohem lep\u0161\u00ed, nem\u011bj obavy.“<\/div>\n
„No, vzhledem k tomu, \u017ee odch\u00e1z\u00edme z centra m\u011bsta, jsi si jist\u00fd, \u017ee bude lep\u0161\u00ed?“ oto\u010dil se Bill tedy zp\u00e1tky na cestu a nechal se tedy v\u00e9st. „Tady n\u00e1s Anis nenajde.“<\/div>\n
„Ale najde, zn\u00e1 to tady, s\u00e1m m\u011b tam jednou vzal. Pr\u00e1v\u011b proto, \u017ee je to na kraji m\u011bsta, nen\u00ed tam tolik ru\u0161no, draho, a p\u0159esto tam maj\u00ed v\u00fdborn\u00e9 dorty a v\u00fdbornou k\u00e1vu,“ uji\u0161\u0165oval ho Tay d\u00e1l trp\u011bliv\u011b, a\u017e to Bill nakonec vzdal, pokr\u010dil rameny a kr\u00e1\u010del po jeho boku.<\/p>\n

Cesta trvala dal\u0161\u00edch deset minut, v okol\u00ed byly jen pr\u00e1zdn\u00e9 ulice, kde sem tam n\u011bkdo p\u0159e\u0161el, \u017e\u00e1dn\u00e9 obchody a a\u017e nep\u0159\u00edjemn\u00e9 ticho a klid. Bill pon\u011bkud zrozpa\u010dit\u011bl a zastavil se.<\/div>\n

„M\u011bli bychom se vr\u00e1tit, jsme daleko.“<\/div>\n
„Co? Pro\u010d? U\u017e tam t\u00e9m\u011b\u0159 jsme, t\u00e1mhle zahneme a jsem v c\u00edli, to u\u017e nem\u00e1 cenu se zase vracet, kdy\u017e jsme tu!“ za\u00fap\u011bl druh\u00fd chlapec u\u017e pon\u011bkud nerudn\u011b, proto\u017ee m\u00edsto bylo opravdu na dosah ruky. Tam jej m\u011bl \u010dekat Johnny.<\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b?“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, poj\u010f!“ usm\u00e1l se d\u016fv\u011brn\u011b Tayler, popadl jej za ruku a zrychlil krok, proto\u017ee ka\u017ed\u00e1 minuta byla vz\u00e1cn\u00e1, ne\u017e se za\u010dne vracet Anis. A\u017e ten doraz\u00ed do m\u011bsta, oni u\u017e mus\u00ed b\u00fdt d\u00e1vno n\u011bkolik kilometr\u016f za n\u00edm. Bill m\u011bl akor\u00e1t n\u011bjakou v\u011btu na jazyku, kdy\u017e spole\u010dn\u011b zahnuli do uli\u010dky, kde jej ale n\u011bkdo pevn\u011b sev\u0159el a p\u0159itiskl kus l\u00e1tky s a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 omamnou l\u00e1tkou k obli\u010deji. Zmaten\u011b sebou za\u010dal \u0161kubat, bylo to instinktivn\u00ed, ale nezmohl nic, proto\u017ee ruce, kter\u00e9 jej sv\u00edraly, byly siln\u00e9, a jemu se do nosu za\u010dal dost\u00e1vat a\u017e rychle z\u00e1pach z l\u00e1tky. C\u00edtil, jak pomalu sl\u00e1bne, skrz p\u0159iv\u0159en\u00e9 o\u010di sledoval Taylera, kter\u00fd jen st\u00e1l<\/a> a sledoval situaci, zat\u00edmco n\u011bkdo vedle n\u011bj jej pl\u00e1cal po rameni. Naposledy nat\u00e1hl ruku po sv\u00e9m kamar\u00e1dovi, ne\u017e se kolem n\u011bj rozprost\u0159elo \u010derno, absolutn\u00ed tma.<\/p>\n

<\/div>\n

(konec flashbacku)<\/span><\/strong><\/div>\n
\n

Najednou se mu v\u0161e vybavilo, najednou, jakmile spat\u0159il Taye, kr\u00e1\u010dej\u00edc\u00edho k n\u011bmu, na v\u0161e si vzpomn\u011bl. Okam\u017eit\u011b sebou cuknul a cht\u011bl jej oslovit, ale a\u017e v tu chv\u00edli mu do\u0161lo, \u017ee m\u00e1 pusu zav\u00e1zanou, stejn\u011b jako ruce a nohy. Zoufale zast\u00e9nal, op\u011bt se pokusil vyprostit a valil na kamar\u00e1da prosebn\u011b o\u010di, kter\u00e9 prosily o vysvobozen\u00ed.<\/p>\n

„Nezlob se, za to nepohodl\u00ed, ale Johnny cht\u011bl m\u00edt jistotu, \u017ee a\u017e se probud\u00ed\u0161, tak neute\u010de\u0161. To by toti\u017e cel\u00e1 ta akce ztratila smysl,“ usm\u00e1l se mile a Bill se v tu samou chv\u00edli zarazil. Johnny? „Mo\u017en\u00e1 te\u010f p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161, pro\u010d jsme t\u011b unesli a pro\u010d jsme tady, bl\u00edzko u hranic mezi N\u011bmeckem a \u010ceskem, a ty jsi tak sv\u00e1zan\u00fd? Je to docela prost\u00e9 a typick\u00e9 z r\u016fzn\u00fdch film\u016f.“ Zazubil se Tayler a p\u0159it\u00e1hl si dal\u0161\u00ed \u017eidli, na kterou se posadil naproti Billovi, a op\u0159el si bradu o op\u011bradlo. „Prob\u011bhne toti\u017e takov\u00e1 mal\u00e1 dohoda, za kter\u00e9 mus\u00ed b\u00fdt ale p\u0159\u00edtomen i Anis. Bude se to m\u00edt tak, \u017ee ho pozveme na z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed ve\u010der sem k n\u00e1m, kdy prob\u011bhne ofici\u00e1ln\u00ed domluva o tom, \u017ee t\u011b sv\u011b\u0159\u00ed Johnnymu do p\u00e9\u010de, jak bylo od sam\u00e9ho za\u010d\u00e1tku v pl\u00e1nu. Pot\u0159ebujeme k tomu jeho podpis, proto\u017ee pak by Anis mohl b\u011b\u017eet za polici\u00ed. V podstat\u011b je to kr\u00e1de\u017e, kdy\u017e se to tak vezme. A ty by ses ur\u010dit\u011b netajil s t\u00edm, \u017ee jsi byl odebr\u00e1n n\u00e1sil\u00edm. Tak\u017ee z\u00edtra kolem \u0161est\u00e9 ve\u010der Anis bude muset podepsat smlouvu, p\u0159edat t\u011b pod ruku Johnnymu, nebo se to na m\u00edst\u011b vy\u0159e\u0161\u00ed tak, \u017ee t\u011b nebude m\u00edt nikdo a jednodu\u0161e ti nech\u00e1me prolet\u011bt kulku tou tvoj\u00ed hlavi\u010dkou,“ zasm\u00e1l se Tayler, aby mu mohl pocuchat vlasy. Bill sebou \u0161kubnul a zavr\u010del p\u0159es kus l\u00e1tky, ne\u017e sklopil hlavu a zav\u0159el o\u010di, kdy\u017e uc\u00edtil prvn\u00ed derouc\u00ed se slzy. Nemohl uv\u011b\u0159it, jeho \u017ealudek se st\u00e1hl, a\u017e se mu ud\u011blalo nevolno.<\/p>\n

„A co sis myslel, kdy\u017e tu te\u010f tak bre\u010d\u00ed\u0161, hm?!“ pronesl u\u017e roz\u010dilen\u011bji Tayler, vstal a prudce odsunul svoji \u017eidli, p\u0159ech\u00e1zej\u00edc k chlapci, kter\u00e9ho obe\u0161el t\u011bsn\u011b, a lehce ho zatahal za pramen vlas\u016f, stejn\u011b to nebylo p\u0159\u00edjemn\u00e9 a Bill za\u00fap\u011bl, nech\u00e1vaj\u00edc slzy kut\u00e1let se po jeho tv\u00e1\u0159i. „\u017de si jen tak p\u0159ijde\u0161, naru\u0161\u00ed\u0161 tu idylu, kter\u00e1 dote\u010f doma panovala, \u017ee si omot\u00e1\u0161 Anise kolem prstu a bude\u0161 se m\u00edt jak pani\u010dka?! Do t\u00e9 doby, ne\u017e si se tu objevil, m\u011bl slabost pro mne, h\u00fd\u010dkal si m\u011b v\u00edc ne\u017e ostatn\u00ed, sp\u00e1val jsem u n\u011bj, m\u011bl pro mne slabost. Jen\u017ee jakmile jsi p\u0159i\u0161el ty, odkopl m\u011b jako kus hadru, nahradil m\u011b n\u011b\u010d\u00edm lep\u0161\u00edm. Lep\u0161\u00edm? Omyl, jen n\u011b\u010d\u00edm, co si p\u00e1rkr\u00e1t zamrk\u00e1 a douf\u00e1, \u017ee mu padnou v\u0161ichni na kolena. Bez tebe, Bille, jsme se m\u011bli v\u0161ichni l\u00e9pe. J\u00e1, Marcus, Emmet, ale p\u0159edev\u0161\u00edm Anis! Nemusel se zaob\u00edrat takov\u00fdm chud\u00e1kem, jako jsi ty. Beztak se k tob\u011b tak choval jen z l\u00edtosti, to on ob\u010das um\u00ed. Tak\u017ee pro\u010d by t\u011b m\u011bla b\u00fdt \u0161koda, a\u017e odjede\u0161? Jakmile se tak stane, j\u00e1 u\u017e budu d\u00e1vno doma a \u010dekat, a\u017e ho ut\u011b\u0161\u00edm ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di a v\u0161e se vr\u00e1t\u00ed do star\u00fdch kolej\u00ed,“ zasm\u00e1l se a\u017e \u0161\u00edlen\u011b Tayler a posko\u010dil si na m\u00edst\u011b. „A ty vypadne\u0161 odsud, z tohoto m\u011bsta a st\u00e1tu. Nebude\u0161 pro n\u00e1s zase existovat.“ Spokojen\u011b se usm\u00edval a kr\u00e1\u010del d\u00e1l vedle Billa.<\/p>\n

„Ml\u010d\u00ed\u0161, tak\u017ee se mnou se v\u0161\u00edm souhlas\u00ed\u0161?“ sklonil se k n\u011bmu a prsty pozvedl jeho obli\u010dej za bradu. „Super.“ P\u0159ik\u00fdvl spokojen\u011b a palcem set\u0159el slzu, kter\u00e1 se vezla l\u00edn\u011b po prav\u00e9 tv\u00e1\u0159i, Bill odvr\u00e1til hlavu. „Tak j\u00e1 p\u016fjdu, za chv\u00edli bude ve\u010de\u0159e. Zat\u00edm se m\u011bj hezky, princezno.“ Zamumlal je\u0161t\u011b ironicky, ne\u017e mu pustil hlavu a s prozp\u011bvov\u00e1n\u00edm se odebral pry\u010d z m\u00edstnosti.<\/div>\n

Teprve a\u017e se m\u00edstnost\u00ed zase rozprost\u0159elo ticho a Bill se ocitnul o samot\u011b, teprve potom spustil sv\u016fj pl\u00e1\u010d v nejvy\u0161\u0161\u00ed mo\u017en\u00e9 m\u00ed\u0159e, jak jen dok\u00e1zal, v duchu se modl\u00edc k dobr\u00e9mu konci.<\/p>\n

autor: PeTi\u0160ka<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: PeTi\u0160ka Spokojen se sv\u00fdm n\u00e1ro\u010dn\u00fdm, ale p\u0159esto \u00fasp\u011b\u0161n\u00fdm po\u0159\u00edzen\u00edm, m\u00ed\u0159il pomalu do centra m\u011bsta, kde jej m\u011bli chlapci \u010dekat. Zalo\u017eil ruce do kapes a s my\u0161lenkami na dne\u0161n\u00ed ve\u010der se pousm\u00e1l, zrychluj\u00edc svou ch\u016fzi. Nem\u011bl v\u016fbec tu\u0161en\u00ed, kde se vlastn\u011b cukr\u00e1rna<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[487],"tags":[],"class_list":["post-5508","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-you-hold-my-destiny-in-your-arms"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5508","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5508"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5508\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5508"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5508"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5508"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}