{"id":5513,"date":"2012-12-16T17:00:00","date_gmt":"2012-12-16T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5497"},"modified":"2012-12-16T17:00:00","modified_gmt":"2012-12-16T16:00:00","slug":"wenn-es-manchmal-regnet-25","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/12\/16\/wenn-es-manchmal-regnet-25\/","title":{"rendered":"Wenn es manchmal regnet 25."},"content":{"rendered":"
autor: Lisa<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n

<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
Nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed soudn\u00ed proces, kdy v\u00e1s \u017eivot stav\u00ed do role soudce i obh\u00e1jce, je ten, kter\u00fd vedete sami se sebou.<\/p>\n

<\/em> ***<\/div>\n

\n<\/div>\n
„Jak dlouho spolu je\u0161t\u011b nebudeme mluvit?“ povzdychl si Tom ne\u0161\u0165astn\u011b. „Omluvil jsem se u\u017e asi milionkr\u00e1t! Necht\u011bl jsem ti nic zatajovat! Jen jsem d\u011blal to, co jsem si myslel, \u017ee je nejlep\u0161\u00ed. Bille, pros\u00edm. J\u00e1 u\u017e to nesnesu! Jak dlouho je\u0161t\u011b na m\u011b kv\u016fli tomu bude\u0161 na\u0161tvan\u00fd?“<\/div>\n
Bill p\u0159ekvapen\u011b vzhl\u00e9dl od nevypln\u011bn\u00fdch formul\u00e1\u0159\u016f, kter\u00e9 si pro\u010d\u00edtal. U\u017e asi po tis\u00edc\u00ed. Zara\u017een\u011b se zad\u00edval na bratra, kter\u00e9ho teprve te\u010f za\u010dal po\u0159\u00e1dn\u011b vn\u00edmat.
„J\u00e1 nejsem-“ zarazilo ho bratrovo odfrknut\u00ed.
„\u017de nejsi na\u0161tvan\u00fd?“ nazvedl Tom ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b obo\u010d\u00ed. „Tak pro\u010d se mnou nemluv\u00ed\u0161? Pro\u010d se mi vyh\u00fdb\u00e1\u0161, Bille?“
„J\u00e1 se ti ne-“ tentokr\u00e1t se zarazil s\u00e1m.<\/p>\n

Povzdechl si a odlo\u017eil formul\u00e1\u0159e stranou. Prohr\u00e1bl si rukou vlasy a pak ji nechal spadnout do kl\u00edna. Byl tak stra\u0161n\u011b unaven\u00fd. P\u0159\u00edli\u0161 unaven\u00fd, aby byl schopn\u00fd v\u00e9st s bratrem tuhle debatu. Aby byl schopn\u00fd se ospravedlnit a vysv\u011btlit mu, pro\u010d s n\u00edm posledn\u00edch n\u011bkolik dn\u00ed po\u0159\u00e1dn\u011b nepromluvil. Proto\u017ee mu nem\u011bl co \u0159\u00edct.<\/p>\n

<\/em> Cel\u00e1 ta z\u00e1le\u017eitost s otcem byla tak \u010derstv\u00e1 a on se s t\u00edm v\u0161\u00edm je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d vyrovn\u00e1val. Zam\u011bstn\u00e1valo to jeho mysl cel\u00fd den, stejn\u011b jako celou noc. Jeho sny mu nenechaly chv\u00edli klidu a vytahovaly z jeho podv\u011bdom\u00ed v\u0161echno to, co se sna\u017eil p\u0159es den potla\u010dit. \u0160\u00edlel z toho. \u0160\u00edlel z ka\u017ed\u00e9 dal\u0161\u00ed noci, kdy nemohl doj\u00edt klidu. Byl vy\u010derpan\u00fd. C\u00edtil se nemocn\u00fd.
Jedin\u00e9, na co byl schopn\u00fd myslet, byly ty b\u00edl\u00e9 pap\u00edry, kter\u00e9 tady nechal jeho otec. P\u0159itahovaly ho \u010d\u00edm d\u00e1l \u010dast\u011bji. Byly jako magnet. Kdykoli pro\u0161el kolem m\u00edsta, kde je nechal polo\u017een\u00e9, nemohl si pomoct a aspo\u0148 na chv\u00edli do nich nahl\u00e9dl. Jako by to byla n\u011bjak\u00e1 sp\u00e1sa. N\u011bco, co v\u0161echno vy\u0159e\u0161\u00ed. – A nejsp\u00ed\u0161 to tak opravdu bylo. Kdyby nastoupil na l\u00e9\u010den\u00ed, mohl by se toho v\u0161eho zbavit. L\u00e9\u010dba se neskl\u00e1dala jen z toho, \u017ee v\u00e1m pomohli vzd\u00e1t se drog. Skl\u00e1dala se i z r\u016fzn\u00fdch sezen\u00ed, jejich\u017e c\u00edlem bylo naj\u00edt d\u016fvod.<\/em> A ten d\u016fvod odstranit. Samoz\u0159ejm\u011b, Bill ten d\u016fvod znal. Ale mo\u017en\u00e1, kdy\u017e si o tom bude moct promluvit s n\u011bk\u00fdm nezaujat\u00fdm, opravdu to bude k n\u011b\u010demu dobr\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Bille,“ pob\u00eddl ho Tom, kdy\u017e mu neodpov\u00eddal.<\/div>\n
„Jsem unaven\u00fd.“<\/div>\n
„V posledn\u00edch dnech jsi po\u0159\u00e1d unaven\u00fd. Mysl\u00edm, \u017ee to \u0159\u00edk\u00e1\u0161 jen proto, abys se mnou nemusel mluvit.“<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu, kurva za to, \u017ee se mi chce sp\u00e1t. A m\u00e1\u0161 pravdu, nechci<\/em> o tom mluvit.“<\/div>\n
„Tak\u017ee co? Budeme prost\u011b kolem sebe chodit a p\u0159edst\u00edrat, \u017ee ten druh\u00fd neexistuje?“ vyjel na n\u011bj Tom. „To, sakra nen\u00ed f\u00e9r, Bille! Omluvil jsem se ti! Co je\u0161t\u011b mus\u00edm ud\u011blat, abych smazal svoj\u00ed vinu?“<\/p>\n

P\u0159esta\u0148 b\u00fdt m\u016fj bratr.<\/p>\n

<\/em> Ta my\u0161lenka, kter\u00e1 Billovi jako prvn\u00ed probleskla hlavou, byla t\u00e9m\u011b\u0159 bolestiv\u00e1. A v\u00edc ne\u017e p\u0159ekvapiv\u00e1. Tohle p\u0159ece nebyl p\u0159edm\u011bt jejich rozporu.<\/p>\n

„Vid\u00ed\u0161? Tohle je p\u0159esn\u011b ten d\u016fvod, pro\u010d jsem ti nic ne\u0159ekl! Sta\u010dilo, aby se tu jen jednou objevil a vr\u00e1tilo n\u00e1s to zase na za\u010d\u00e1tek!“ prskal kolem sebe Tom. M\u011bl na otce takov\u00fd vztek. Vztek, \u017ee se v\u016fbec odv\u00e1\u017eil p\u0159ij\u00edt k nim do domu a cel\u00e9 to zase pokazit! Samoz\u0159ejm\u011b – nejsp\u00ed\u0161 si myslel, \u017ee kdy\u017e p\u0159inese n\u011bjak\u00e9 pitom\u00e9 pap\u00edry a namluv\u00ed Billovi nesmysln\u00e9 sliby, ani\u017e by o sv\u00e9m synovi cokoli doopravdy v\u011bd\u011bl, \u017ee bude v\u0161echno dobr\u00e9. \u017de mu najednou oba sko\u010d\u00ed kolem krku a s radost\u00ed se stane zase sou\u010d\u00e1st\u00ed rodiny. Ale byl to Tom, kdo potom bratra dr\u017eel celou dobu v n\u00e1ru\u010d\u00ed, zat\u00edmco plakal. Byl to on, kdo naslouchal jeho n\u00e1\u0159k\u016fm a chytal jeho slzy. Byl to on, kdo si s n\u00edm pro\u0161el celou cestou bez heroinu a state\u010dn\u011b ho dr\u017eel za ruku, a\u010dkoli s\u00e1m byl k smrti vyd\u011b\u0161en\u00fd. On<\/em>. Ne otec.<\/p>\n

Proto taky nedok\u00e1zal pochopit, jak je v\u016fbec mo\u017en\u00e9, \u017ee Bill je ochotn\u00fd v\u0161echno otci prominout a odpustit mu to za to jedno lacin\u00e9 gesto. V\u011bd\u011bl, \u017ee by m\u011bl b\u00fdt na bratra nejsp\u00ed\u0161e py\u0161n\u00fd, proto\u017ee to rozhodn\u011b byl jak\u00fdsi pokrok. Ale nemohl se k tomu p\u0159im\u011bt. Stejn\u011b jako se nemohl p\u0159im\u011bt k tomu, aby v\u016fbec uva\u017eoval o vlastn\u00edm<\/em> odpu\u0161t\u011bn\u00ed otci. P\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli je \u0161patn\u00fd \u010dlov\u011bk, kdy\u017e to nedok\u00e1\u017ee. – Nebo mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b nedo\u0161el tam, kde je Bill. A mo\u017en\u00e1 nebyl dost u\u0161lechtil\u00fd, aby mu to mohl odpustit.<\/p>\n

„V\u00edm, \u017ee jsi to nemyslel zle,“ ozval se nakonec Bill. „Jen m\u011b to v\u0161echno\u2026 zasko\u010dilo. P\u0159\u00ed\u0161t\u011b mi prost\u011b n\u011bco takov\u00e9ho \u0159ekni hned, dob\u0159e?“ vzhl\u00e9dl k bratrovi od b\u00edl\u00e9 str\u00e1nky, na kterou mu zase zabloudil pohled, a pousm\u00e1l se na n\u011bj. Nebo se o to aspo\u0148 pokusil.<\/div>\n

„Dob\u0159e,“ oddychl si Tom a p\u0159isedl si k n\u011bmu. „Chyb\u00ed\u0161 mi,<\/em> Bille,“ chytil ho za ruku a sev\u0159el ji ve sv\u00e9 dlani. „Jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee spolu bydl\u00edme, a p\u0159esto t\u011b postr\u00e1d\u00e1m?“<\/div>\n
„Promi\u0148,“ hlesnul jen Bill a jemn\u011b svou ruku vykroutil. „Jsem v\u00e1\u017en\u011b unaven\u00fd. P\u016fjdu si lehnout.“ Ne\u010dekal na bratrovu reakci, sesb\u00edral ze stolu nevypln\u011bn\u00e9 formul\u00e1\u0159e a ode\u0161el k sob\u011b do pokoje. Nelhal, kdy\u017e \u0159\u00edkal, \u017ee se mu chce sp\u00e1t. Ale z\u00e1rove\u0148 to byla jedna z posledn\u00edch v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 cht\u011bl opravdu d\u011blat. Nepot\u0159eboval se mu\u010dit v\u00edc, ne\u017e bylo t\u0159eba.<\/p>\n

Chv\u00edli si je\u0161t\u011b prohl\u00ed\u017eel kolonky na formul\u00e1\u0159\u00edch, kter\u00e9 dosud zely pr\u00e1zdnotou, a p\u0159edstavoval si, jak by v nich vypadalo jeho jm\u00e9no. Proto\u017ee kdy\u017e ho tam jednou nap\u00ed\u0161e, bude to ofici\u00e1ln\u00ed. Bude ofici\u00e1ln\u011b ztracen\u00fd. Ofici\u00e1ln\u011b poka\u017een\u00fd a \u010dekaj\u00edc\u00ed na spraven\u00ed.<\/div>\n

Ani si nev\u0161iml jak, ale najednou mu pap\u00edry vyklouzly z prst\u016f a on se propadal do sp\u00e1nku.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
<\/p>\n

Po\u0159\u00e1d se p\u0159et\u00e1\u010del a nedok\u00e1zal naj\u00edt spr\u00e1vnou polohu. Matrace jej tla\u010dila do zad a on jen nespokojen\u011b mru\u010del, proto\u017ee a\u0165 u\u017e se p\u0159evaloval, jak cht\u011bl, nemohl znovu usnout.<\/em><\/div>\n

„Krucin\u00e1l!“ ulevil si a na\u0161tvan\u011b se posadil. „Co to-?“ zmaten\u011b se rozhl\u00e9dl kolem sebe. Te\u010f u\u017e mu bylo jasn\u00e9, pro\u010d ho postel tak tla\u010dila. V\u016fbec to toti\u017e nebyla jeho pohodln\u00e1 postel, kterou m\u011bl doma v pokoji, ale d\u0159ev\u011bn\u00e1 pry\u010dna s tenou\u010dk\u00fdm prole\u017eel\u00fdm molitanem. A m\u00edstnost, ve kter\u00e9 se nach\u00e1zel, taky rozhodn\u011b nebyla jeho pokoj. Zara\u017een\u011b ze sebe st\u00e1hnul chabou p\u0159ikr\u00fdvku a spustil nohy na zem, kter\u00e1 ho nep\u0159\u00edjemn\u011b zastudila.<\/em><\/div>\n
„Kde to-?“ znovu se zarazil, kdy\u017e si v\u0161iml m\u0159\u00ed\u017e\u00ed, kter\u00e9 se t\u00e1hly p\u0159es celou d\u00e9lku prot\u011bj\u0161\u00ed zdi. Byl ve<\/em> v\u011bzen\u00ed? Pro\u010d byl proboha ve v\u011bzen\u00ed? C\u00edtil, jak se mu rozbu\u0161ilo srdce, kdy\u017e se nejist\u011b postavil a zam\u00ed\u0159il k t\u011bm m\u0159\u00ed\u017e\u00edm.<\/p>\n

„Hal\u00f3?“ zkusil natla\u010dit hlavu mezi chladnou ocel, aby aspo\u0148 trochu vid\u011bl na chodbu, ale vypadalo to, \u017ee je pr\u00e1zdn\u00e1. „Hej! Je tady n\u011bkdo?“ zv\u00fd\u0161il hlas a zkou\u0161el trochu zacloumat s m\u0159\u00ed\u017eemi.<\/em><\/div>\n

„P\u0159esta\u0148 \u0159v\u00e1t! Chceme sp\u00e1t!“ ozvalo se z vedlej\u0161\u00ed cely, do kter\u00e9 nevid\u011bl. Zara\u017een\u011b zmlkl a m\u00edsto toho se sna\u017eil zase natla\u010dit hlavu mezi m\u0159\u00ed\u017ee, aby m\u011bl aspo\u0148 p\u0159edstavu, jak to kolem n\u011bj vypad\u00e1. P\u0159\u00edmo naproti jeho cele byla dal\u0161\u00ed, \u00fapln\u011b stejn\u00e1, jako ta jeho. Na pry\u010dn\u011b spala schoulen\u00e1 postava, kter\u00e1 mu byla a\u017e bolestiv\u011b pov\u011bdom\u00e1.<\/em><\/div>\n
‚Ne, to ne,‘ problesklo mu hlavou, a t\u011blem mu projelo nep\u0159\u00edjemn\u00e9 zachv\u011bn\u00ed. Byl si jist\u00fd, \u017ee jeho p\u0159edtucha byla spr\u00e1vn\u00e1.<\/p>\n

„Tome?“ vypravil ze sebe p\u0159i\u0161krcen\u011b. Ne p\u0159\u00edli\u0161 nahlas, aby nena\u0161tval toho, kdo ho p\u0159edt\u00edm ok\u0159ikl, ale dost nahlas, aby ho doty\u010dn\u00fd v prot\u011bj\u0161\u00ed cele sly\u0161el. Skr\u010den\u00e1 postava se malinko zavrt\u011bla a pomalu se posadila.<\/p>\n

„Tome!“ vydechl Bill, kdy\u017e pohl\u00e9dl sv\u00e9mu dvoj\u010deti do rozespal\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Do tv\u00e1\u0159e se \u017ehnouc\u00edma o\u010dima a \u017e\u00e1dn\u00fdmi \u00fasty. Tom se pomalu postavil a stejn\u011b jako Bill p\u0159e\u0161el k m\u0159\u00ed\u017e\u00edm a p\u0159itiskl se tv\u00e1\u0159\u00ed do mezery mezi nimi, aby na n\u011bj l\u00e9pe vid\u011bl. Bill na n\u011bj chv\u00edli jen n\u011bm\u011b z\u00edral a na okam\u017eik m\u011bl pocit, \u017ee jeho \u00fasta taky zmizela.<\/em><\/div>\n

Sv\u011btlo z chodby osv\u011btlovalo Tomovu tv\u00e1\u0159 a jeho v\u011bze\u0148sk\u00fd mund\u00far, na kter\u00e9m se p\u0159es cel\u00fd jeho hrudn\u00edk skv\u011blo jedno slovo: Krvesmiln\u00edk. Ude\u0159ilo Billa do tv\u00e1\u0159e jako facka. Pomalu, se zatajen\u00fdm dechem sklonil hlavu, aby zjistil, \u017ee na jeho prsou je stejn\u00fd n\u00e1pis. Zhluboka vydechl zadr\u017eovan\u00fd dech a zapot\u00e1cel se. P\u0159ichytil se m\u0159\u00ed\u017e\u00ed a zvedl zoufal\u00fd pohled k bratrovi, kter\u00fd mu pohled op\u011btoval.<\/em><\/div>\n
Tak proto tady byli? Krvesmilstv\u00ed? To byl d\u016fvod, pro\u010d byli zav\u0159eni v t\u011bchhle cel\u00e1ch jako n\u011bjak\u00e1 zv\u00ed\u0159ata?<\/p>\n

M\u011bl pocit, \u017ee podlaha pod jeho bos\u00fdmi chodidly se za\u010dala h\u00fdbat, proto se chytil m\u0159\u00ed\u017e\u00ed je\u0161t\u011b pevn\u011bji, a\u017e mu zb\u011blaly klouby. Ani si neuv\u011bdomil jak, ale najednou kle\u010del na zemi s hlavou zabo\u0159enou v dlan\u00edch. Mo\u017en\u00e1 se podlaha opravdu pohnula. A mo\u017en\u00e1 se on sesypal.<\/em><\/div>\n

„Ach Bo\u017ee,“ mumlal si potichu do dlan\u00ed. „Pane Bo\u017ee, ach Bo\u017ee, co jsem to ud\u011blal?“<\/em><\/div>\n
„Bille,“ \u017eensk\u00fd hlas ho vytrhnul z jeho drmolen\u00ed a on jen popla\u0161en\u011b zvedl pohled.<\/em><\/div>\n
„Mami?“ nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b se vy\u0161kr\u00e1bal na nohy a prot\u00e1hl ruce skrz m\u0159\u00ed\u017ee. „Mami, mami, mami,“ \u0161eptal a hladil jej\u00ed dla\u0148 ve sv\u00e9 a sna\u017eil se pro tentokr\u00e1t nev\u0161\u00edmat zan\u00edcen\u00e9 r\u00e1ny na jej\u00ed hlav\u011b. D\u00edval se j\u00ed do o\u010d\u00ed a sna\u017eil se p\u0159ed n\u00ed skr\u00fdt n\u00e1pis na sv\u00e9 hrudi.<\/em><\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku, brou\u010dku,“ usm\u00e1la se na n\u011bj a p\u0159es m\u0159\u00ed\u017ee vzala jeho hlavu do dlan\u00ed. „Je \u010das j\u00edt.“<\/em><\/div>\n
„K-kam?“ zaj\u00edkl se.<\/em><\/div>\n
„P\u0161\u0161t,“ uml\u010dela ho matka a odemkla jeho celu. Ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b z n\u00ed vystoupil na chodbu a rozhl\u00e9dl se kolem sebe. Nemohl ani dohl\u00e9dnout na jej\u00ed konec. Odnikud se vedle nich najednou objevil jejich otec.<\/em><\/div>\n
„Je \u010das,“ zad\u00edval se na jeho matku.<\/em><\/div>\n
„\u010cas na co?“ nal\u00e9hal Bill, kdy\u017e ho chytli za lokty a sna\u017eili se ho p\u0159im\u011bt k ch\u016fzi. „Kam to jdeme? Kam m\u011b vedete? Pro\u010d s n\u00e1mi nejde Tom?“ neust\u00e1le se ohl\u00ed\u017eel k cele sv\u00e9ho bratra, ale u\u017e nedok\u00e1zal \u0159\u00edct, kter\u00e1 to byla.<\/p>\n

„Tohle je\u0161t\u011b nen\u00ed jeho \u010das. Je to tv\u016fj \u010das. \u010cas na tv\u00e9 vyl\u00e9\u010den\u00ed,“ vysv\u011btlil mu otec.<\/em><\/div>\n

„Vyl\u00e9\u010d-?“ zarazil se a vzep\u0159el se jim. „Jak\u00e9 vyl\u00e9\u010den\u00ed? Z \u010deho m\u011b chcete l\u00e9\u010dit?“ nem\u011bl v \u00famyslu se pohnout ani o krok d\u00e1l, dokud se nedov\u00ed, o co tady jde.<\/em><\/div>\n
„Ale, Bille, no tak. Nen\u00ed t\u0159eba se \u010dehokoli b\u00e1t,“ chytila ho jeho matka zase za ruku.<\/em><\/div>\n
„Poj\u010f synu,“ pob\u00eddnul ho otec. „Oni ti pom\u016f\u017eou. Vyl\u00e9\u010d\u00ed t\u011b.<\/em> M\u011b taky vyl\u00e9\u010dili. Pod\u00edvej,“ k Billov\u011b nesm\u00edrn\u00e9 hr\u016fze si jeho otec rozepnul ko\u0161ili a uk\u00e1zal mu obna\u017eenou hru\u010f, na kter\u00e9 m\u011bl stejn\u00fd n\u00e1pis jako jeho syn. T\u00e1hl se jako obrovsk\u00e1 vybledl\u00e1 jizva p\u0159es cel\u00fd jeho hrudn\u00edk a v m\u00edst\u011b, kde se nach\u00e1zelo lidsk\u00e9 srdce, byla dal\u0161\u00ed velk\u00e1 jizva, a to m\u00edsto m\u011bl znateln\u011b propadnut\u00e9.<\/p>\n

<\/em> „NE!“ probudil ho vlastn\u00ed v\u00fdk\u0159ik. Zmaten\u011b se vymr\u0161til z postele a postavil se p\u0159ed zrcadlo, kter\u00e9 m\u011bl na sk\u0159\u00edni. Vyhrnul si vrchn\u00ed d\u00edl od py\u017eama a v m\u011bs\u00ed\u010dn\u00edm sv\u011btle, kter\u00e9 prosv\u00edtalo p\u0159es okno, z\u00edral na svou hru\u010f, aby se p\u0159esv\u011bd\u010dil, \u017ee na n\u00ed nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd n\u00e1pis. \u017d\u00e1dn\u00e1 jizva. \u00dalevn\u011b vydechl, kdy\u017e neobjevil nic nepat\u0159i\u010dn\u00e9ho, a py\u017eamo si zase st\u00e1hl. Rozsv\u00edtil si lampu u postele a pohled mu padl na b\u00edl\u00e9 pap\u00edry, kter\u00e9 le\u017eely poma\u010dkan\u00e9 na povle\u010den\u00ed.<\/div>\n

Rozt\u0159esenou rukou posb\u00edral formul\u00e1\u0159e a pomalu se posadil. Jen chv\u00edli je je\u0161t\u011b \u017emoulal v ruce, ne\u017e rozhodn\u011b zam\u00ed\u0159il ke sv\u00e9mu stolu, aby je kone\u010dn\u011b vyplnil. Chv\u00edle soust\u0159ed\u011bn\u00ed mu nav\u00edc umo\u017enila nemyslet na to, co se v jeho hlav\u011b pr\u00e1v\u011b odehr\u00e1valo. V\u011bd\u011bl, \u017ee t\u00edm z\u00edsk\u00e1 jen p\u00e1r minut nav\u00edc, a potom se t\u00edm v\u0161\u00edm bude muset zab\u00fdvat, ale byl vd\u011b\u010dn\u00fd i za t\u011bch p\u00e1r chvil.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

Kdy\u017e si skl\u00e1dal oble\u010den\u00ed do cestovn\u00ed ta\u0161ky, p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli byl ten sen to, co mu otev\u0159elo o\u010di. N\u011bco se zm\u011bnilo u\u017e n\u00e1v\u0161t\u011bvou jejich otce. Proto\u017ee jim naru\u0161il jejich vakuum. Vecpal se do jejich kokonu a p\u0159ivedl s sebou i realitu. A realita m\u00e1 tu nep\u011bknou vlastnost, \u017ee kdy\u017e jednou otev\u0159ete dve\u0159e, vejde bez pozv\u00e1n\u00ed a u\u017e se j\u00ed nezbav\u00edte.<\/p><\/div>\n

Tak\u017ee te\u010f tady byla a fackovala ho p\u0159\u00edmo do obli\u010deje. Hmotn\u00e1 a d\u011bsiv\u00e1. Neprom\u00edjej\u00edc\u00ed.<\/div>\n
Nebyl hloup\u00fd.<\/em> V\u011bd\u011bl, \u017ee to, co s bratrem d\u011blaj\u00ed, nen\u00ed spr\u00e1vn\u00e9. Nebyl p\u0159ece idiot. Ale nikdy na to nemyslel takhle. Nikdy tomu ned\u00e1val jm\u00e9no. Nikdy na to nemyslel jako na zlo\u010din.<\/div>\n
Ale, pro Krista! V\u017edy\u0165 by je za to opravdu mohli zav\u0159\u00edt! Ot\u0159\u00e1sl se po cel\u00e9m t\u011ble a oto\u010dil se zase ke sv\u00e9 sk\u0159\u00edni. Tohle mus\u00ed skon\u010dit.<\/div>\n
Byli tak mimo celou tu dobu. – Uzav\u0159en\u00ed ve sv\u00e9 neproniknuteln\u00e9 bublin\u011b, kde si vytvo\u0159ili sv\u016fj vlastn\u00ed, mal\u00fd, zvr\u00e1cen\u00fd sv\u011bt. A ten se mu pr\u00e1v\u011b te\u010f rozpadl pod rukama.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

Neuv\u011bdomoval si, jak\u00fd d\u011bl\u00e1 hluk, dokud se ve dve\u0159\u00edch jeho pokoje neobjevil Tom. Zaz\u00edval a prot\u0159el si o\u010di, ne\u017e byl kone\u010dn\u011b schopn\u00fd si v\u0161imnout, pro\u010d Bill d\u011bl\u00e1 takov\u00fd r\u00e1mus ve \u010dty\u0159i r\u00e1no.<\/p><\/div>\n

„Co to d\u011bl\u00e1\u0161? Pro\u010d se bal\u00ed\u0161?“ zamra\u010dil se na ta\u0161ku, kter\u00e1 byla u bratrovy postele.<\/div>\n
„Chci j\u00edt na tu l\u00e9\u010dbu,“ zvedl Bill pohled od oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 si je\u0161t\u011b cht\u011bl sbalit, a rukou m\u00e1vl k formul\u00e1\u0159\u016fm na stole.<\/div>\n
„Oh,“ vyrazil ze sebe jeho bratr p\u0159ekvapen\u011b. „Ale, ale pro\u010d?“<\/div>\n
„Pot\u0159ebuju pomoc,“ tentokr\u00e1t zvedl hlavu a zad\u00edval se mu do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee j\u00e1<\/em> ti pom\u00e1h\u00e1m,“ nam\u00edtl Tom.<\/div>\n
„Pot\u0159ebuju opravdovou pomoc. Od n\u011bkoho, kdo doopravdy v\u00ed, co d\u011blat. Od n\u011bkoho, kdo si t\u00edm pro\u0161el.“ Tom se na n\u011bj chv\u00edli zamy\u0161len\u011b d\u00edval, a pak jeho o\u010di znova zabloudily k nap\u016fl sbalen\u00e9 ta\u0161ce.<\/p>\n

„To po\u0159\u00e1d nevysv\u011btluje, pro\u010d se bal\u00ed\u0161. Ta l\u00e9\u010dba je ambulantn\u00ed<\/em>, Bille. Bude\u0161 tam doch\u00e1zet.“<\/div>\n

„J\u00e1 v\u00edm,“ povzdechl si Bill, polo\u017eil tri\u010dko, kter\u00e9 pr\u00e1v\u011b dr\u017eel v ruce bokem a posadil se na postel. „Jen mysl\u00edm, \u017ee by bylo dobr\u00e9, kdybychom si na chv\u00edli dali od sebe pauzu. M\u011bl bych na n\u011bjakou dobu odej\u00edt.“<\/div>\n
„Pauzu? Jakou pauzu? Jsi m\u016fj bratr! Nem\u016f\u017ee\u0161 si od toho d\u00e1t pauzu!“ vyjekl Tom.<\/div>\n
„Nemysl\u00edm si, \u017ee bych byl jen bratr<\/em>, Tome. Mo\u017en\u00e1 bratr, se kter\u00fdm sp\u00ed\u0161. Bratr, kter\u00e9ho miluje\u0161,“ zakroutil Bill hlavou.<\/div>\n
„Pro\u010d tohle \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“ vydechl Tom \u0161okovan\u011b nad pohrd\u00e1n\u00edm, kter\u00e9 bylo v bratrov\u011b hlase. Najednou m\u011bl sucho v krku a \u0161patn\u011b se mu d\u00fdchalo. To, co Bill \u0159\u00edkal, ned\u00e1valo smysl.<\/div>\n
„Proto\u017ee to, co mezi sebou m\u00e1me-“ zarazil se a donutil se pod\u00edvat Tomovi p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed. „Nen\u00ed to spr\u00e1vn\u00e9. My dva-“ znovu se odml\u010del, kdy\u017e z Tomov\u00fdch \u00fast vy\u0161el bublav\u00fd zvuk. „Myslel jsem, \u017ee m\u016f\u017eu, \u017ee – \u017ee to zvl\u00e1dnu, ale\u2026“<\/p>\n

„Co to pov\u00edd\u00e1\u0161?“ hlesnul jeho bratr tak potichu, \u017ee si ani nebyl jist\u00fd, jestli opravdu n\u011bco \u0159ekl. Byl tak konsternovan\u00fd a zraniteln\u00fd a Bill se nen\u00e1vid\u011bl za to, \u017ee mu tohle v\u0161echno mus\u00ed \u0159\u00edct, ale nemohl zp\u00e1tky. Te\u010f u\u017e ne. Musel Tomovi uk\u00e1zat, jak\u00e9 to doopravdy bylo. Musel mu uk\u00e1zat, \u017ee jsou nemocn\u00ed. \u017de to, co mezi sebou stvo\u0159ili, nen\u00ed norm\u00e1ln\u00ed.<\/div>\n

„Nem\u016f\u017eeme spolu b\u00fdt, Tome. Je to tak<\/em> \u0161patn\u00e9.“<\/div>\n
Tom m\u011bl chv\u00edli pocit, \u017ee ohluchl. Proto\u017ee to, co sly\u0161el, nemohla b\u00fdt pravda. Nemohlo to b\u00fdt to, co jeho bratr doopravdy \u0159ekl. Ur\u010dit\u011b to bylo n\u011bco jin\u00e9ho a on jen \u0161patn\u011b sly\u0161el. Nemohla to b\u00fdt pravda. Nemohla.<\/div>\n
Ale kdy\u017e se potom Bill znovu zad\u00edval do jeho o\u010d\u00ed a v jeho pohledu mohl \u010d\u00edst jen obrovskou l\u00edtost a omluvu, v\u011bd\u011bl, \u017ee to bylo p\u0159esn\u011b to, co Bill \u0159ekl.<\/p>\n

„Tak\u017ee m\u011b nemiluje\u0161.“ konstatoval Tom su\u0161e. Bylo to, jako by ta slova \u0159\u00edkal n\u011bkdo jin\u00fd. Jako by byl jen loutkou, kterou n\u011bkdo ovl\u00e1d\u00e1. Jeho mozek nedok\u00e1zal pochopit, co se doopravdy d\u011bje.
„J\u00e1 nev\u00edm!“ za\u00fap\u011bl Bill. „M\u00e1m pocit, \u017ee ani nev\u00edm, co ta slova znamenaj\u00ed.“
„Ale \u0159\u00edkal\u00b4s mi je!“ vyjel na n\u011bj bratr vy\u010d\u00edtav\u011b. „To\u00b4s to nemyslel v\u00e1\u017en\u011b?“
„Bo\u017ee, Tome! Nem\u016f\u017eu t\u011b milovat, copak to nech\u00e1pe\u0161?! Ani ty nem\u016f\u017ee\u0161 milovat m\u011b!“ Bill zmate\u010dn\u011b pohodil rukama. Tom jen odm\u00edtav\u011b zakroutil hlavou.
„Pro\u010d jsi tady tedy vlastn\u011b z\u016fst\u00e1val? Proto\u017ee se to hodilo? L\u00edbilo se ti, \u017ee se o tebe n\u011bkdo star\u00e1, \u017ee m\u00e1\u0161 kde sp\u00e1t a co j\u00edst?!“ Tom\u016fv hlas za\u010d\u00ednal b\u00fdt hysterick\u00fd. Nedok\u00e1zal zpracovat nic z toho, co mu jeho bratr \u0159ekl. V hlav\u011b mu neust\u00e1le pulzovalo dokola to sam\u00e9. – On ho nechce.<\/em> Nestoj\u00ed o n\u011bj. Nemiluje ho. Chce j\u00edt pry\u010d a on o n\u011bj znovu p\u0159ijde.<\/p>\n

„Odpov\u011bz mi!“ zat\u0159\u00e1sl s jeho ramenem, kdy\u017e Bill nic ne\u0159\u00edkal. „Nebo se snad boj\u00ed\u0161 mi \u0159\u00edct, \u017ee jsi m\u011b celou tu dobu jen vyu\u017e\u00edval?“
„Tak – tak to nen\u00ed!“ ohradil se Bill. P\u0159ece si jeho bratr nemysl\u00ed, \u017ee tady byl jen proto, \u017ee to bylo pohodln\u00e9. No – mo\u017en\u00e1 ze za\u010d\u00e1tku, ale potom u\u017e v\u016fbec ne. V\u017edy\u0165 Tom je jeho rodina! A proto taky mus\u00ed ud\u011blat to, co d\u011bl\u00e1. Proto mu mus\u00ed \u0159\u00edct v\u0161echny ty stra\u0161n\u00e9 v\u011bci i za cenu toho, \u017ee to jeho bratra zran\u00ed.<\/div>\n

„Nechci ti t\u00edm ubl\u00ed\u017eit,“ hlesl potichu a chytil bratrovu ruku do dlan\u00ed.<\/div>\n
„Tak to ned\u011blej,“ vydechl Tom slab\u011b. „Neodch\u00e1zej. J\u00e1 t\u011b \u017e\u00e1d\u00e1m – je mi jedno, co mus\u00edm ud\u011blat, jen pros\u00edm z\u016fsta\u0148.“<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu, Tome,“ odpov\u011bd\u011bl Bill pla\u010dtiv\u011b. „U\u017e se na tebe nem\u016f\u017eu d\u00edvat jen jako na bratra. Nem\u016f\u017ee to takhle pokra\u010dovat. Cel\u00e1 ta v\u011bc<\/em> mezi n\u00e1mi-“ odml\u010del se, aby na\u0161el slova. „P\u0159edt\u00edm jsem si to tolik neuv\u011bdomoval, ale te\u010f – u\u017e prost\u011b nem\u016f\u017eu.“<\/div>\n
„Neopova\u017euj se to svalit na to, \u017ee jsem t\u011b zneu\u017e\u00edval, kdy\u017e jsi byl sjet\u00fd!“ vyjel Tom pobou\u0159en\u011b a vytrhl svou ruku z t\u011bch jeho. „\u017de jsem t\u011b snad nutil! Oba v\u00edme, \u017ee to nen\u00ed pravda!“<\/p>\n

Nemyslel si, \u017ee by zvl\u00e1dl, kdyby mu Bill \u0159ekl, \u017ee to dopustil opravdu jen proto, \u017ee nebyl p\u0159i smyslech. \u017de celou dobu nic nec\u00edtil a Tom, \u017ee si v\u0161echno nalh\u00e1val. \u017de to v\u0161echno byla jen obrovsk\u00e1 le\u017e.<\/div>\n

„Tak to nen\u00ed,“ sna\u017eil se ho Bill uklidnit. „Jen\u2026 byli jsme asi a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dlouho izolovan\u00ed a ud\u011blali jsme v\u011bci, kter\u00e9 by se norm\u00e1ln\u011b nem\u011bly st\u00e1t,“ sna\u017eil se hr\u00e1t s rozumn\u00fdmi argumenty. Ospravedlnit sv\u00e9 chov\u00e1n\u00ed. „Ale Tome – tohle nen\u00ed norm\u00e1ln\u00ed. Nen\u00ed to spr\u00e1vn\u00e9.“<\/div>\n
Jak by l\u00e1ska nemohla b\u00fdt spr\u00e1vn\u00e1? Jak by mohla b\u00fdt nenorm\u00e1ln\u00ed? Jak by mohl b\u00fdt on nenorm\u00e1ln\u00ed za to, \u017ee miluje? Ne. Tom to nedok\u00e1zal pochopit. L\u00e1ska nem\u016f\u017ee b\u00fdt \u0161patn\u00e1. To, co c\u00edt\u00ed k bratrovi, by nikdy nemohlo b\u00fdt \u0161patn\u00e9. A je mu jedno, co \u0159\u00edk\u00e1 Bill, nebo co \u0159\u00edk\u00e1 cel\u00fd zatracen\u00fd sv\u011bt! On sv\u00e9ho bratra miluje. A to nikdy<\/em> nebude<\/em> \u0161patn\u00e9.<\/div>\n
Chv\u00edli se na sebe jen d\u00edvali. Ani jeden nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct. Bill se zase sklonil ke sv\u00e9 ta\u0161ce a za\u010dal si do n\u00ed ukl\u00e1dat v\u011bci.<\/p>\n

„Kam chce\u0161 j\u00edt?“ Tom se nejd\u0159\u00edv nemohl p\u0159inutit k tomu, aby se na tohle zeptal. Po\u0159\u00e1d byl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee se k n\u011bmu bratr oto\u010d\u00ed a zak\u0159i\u010d\u00ed: Apr\u00edl! A potom se mu vrhne kolem krku a v\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku. Ale hluboko uvnit\u0159 sebe v\u011bd\u011bl, \u017ee to se nestane. Bill se k n\u011bmu obr\u00e1til, v ruce \u017emoulaj\u00edc jednu z mikin, a pla\u0161e na n\u011bj pohl\u00e9dl.<\/div>\n

„Chci zkusit j\u00edt k otci.“ Opravdu c\u00edtil, \u017ee to je m\u00edsto, kde by m\u011bl za\u010d\u00edt, pokud se chce opravdu jednou uzdravit. \u0158\u00edkal mu p\u0159ece, \u017ee se zm\u011bnil. A jestli se mohl zm\u011bnit on, pak tady byla nad\u011bje, \u017ee se m\u016f\u017ee zm\u011bnit i Bill. \u017de se dok\u00e1\u017ee uzdravit z tohohle \u0161\u00edlenstv\u00ed, a kone\u010dn\u011b za\u010d\u00edt d\u011blat v\u011bci spr\u00e1vn\u011b.<\/div>\n
„D\u011bl\u00e1\u0161 si legraci! Nedovol\u00edm ti j\u00edt k n\u011bmu<\/em>!“ vyjekl Tom a zakroutil hlavou. Copak se jeho bratr zbl\u00e1znil?<\/div>\n
„Tohle rozhodnut\u00ed nen\u00ed na tob\u011b.“ T\u00f3n Billova hlasu jako by Toma p\u0159inutil kone\u010dn\u011b si p\u0159ipustit pravdu.<\/p>\n

Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee to rozhodnut\u00ed nebylo na n\u011bm. Nemohl ho nijak p\u0159esv\u011bd\u010dit, kdy\u017e on s\u00e1m necht\u011bl. Nebylo nic, co by mohl ud\u011blat. Kdy\u017e si to uv\u011bdomil, bylo to jako r\u00e1na kladivem. P\u0159\u00edmo do jeho hrudi. Pr\u00e1sk!<\/em> Jeho \u017eebra se rozlet\u011bla a r\u00e1na zas\u00e1hla do jeho srdce. Prudce a bolestiv\u011b. Musel se chytnout zdi, aby pod t\u00edm n\u00e1razem nepadl na kolena.<\/div>\n

„Jestli ti na mn\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed, mus\u00ed\u0161 to pochopit. Mus\u00ed\u0161 m\u011b nechat j\u00edt,“ pokra\u010doval Bill a zasadil mu dal\u0161\u00ed r\u00e1nu.<\/div>\n
„Jestli mi na tob\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed?“ zask\u0159ehotal Tom nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b. „J\u00e1 t\u011b, kurva MILUJU! Dal jsem ti zatracen\u011b \u00fapln\u011b v\u0161echno, co jsem mohl! Vzdal jsem se ka\u017ed\u00e9 zatracen\u00e9 v\u011bci – pro tebe! Ut\u00edral jsem tvoje zvratky, kdy\u017e jsi ty nemohl! Hl\u00eddal jsem tv\u016fj dech, kdy\u017e jsi spal! Ka\u017ed\u00fd dal\u0161\u00ed den, jsem se sna\u017eil pro tebe uleh\u010dit! Tak se, kurva ani neopova\u017euj mi \u0159\u00edkat, \u017ee to MUS\u00cdM POCHOPIT, ty zasran\u00fd sob\u010de!“ Bill byl tak p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee p\u0159ed jeho k\u0159ikem o n\u011bkolik krok\u016f ustoupil, a\u017e zavr\u00e1voral a spadl na postel. V pokoji zavl\u00e1dlo ticho, kter\u00e9 se zd\u00e1lo b\u00fdt mnohem pal\u010div\u011bj\u0161\u00ed po Tomov\u011b k\u0159iku.<\/p>\n

Najednou se c\u00edtil pr\u00e1zdn\u00fd a podveden\u00fd. Nedok\u00e1zal to.<\/em> – Nedok\u00e1zal tady Billa udr\u017eet. Po tom v\u0161em, co ud\u011blal, po tom v\u0161em, \u010d\u00edm si pro\u0161li a co vytrp\u011bli, ho nakonec p\u0159ece jen ztrat\u00ed. Nakonec to v\u0161echno bylo zbyte\u010dn\u00e9. C\u00edtil chlad, rozp\u00ednaj\u00edc\u00ed se uvnit\u0159 n\u011bj – tla\u010dil mu na hrdlo a on u\u017e nebyl schopn\u00fd ze sebe vydat jedin\u00fd zvuk. Jedin\u00e9, \u010deho byl schopen, bylo st\u00e1t a z\u00edrat na sv\u00e9ho bratra a sna\u017eit se nadechnout.<\/p>\n

„Je mi to l\u00edto, Tome.“ Sly\u0161el ta slova, jak je bratr vyslovuje. Vid\u011bl jeho \u00fasta, jak se pohybuj\u00ed. Ale nedok\u00e1zal je vst\u0159ebat. Jako by n\u011bkdo vypnul n\u011bco uvnit\u0159 n\u011bj. Pokud v tu chv\u00edli na n\u011bco myslel, nemohl si vzpomenout, co to bylo. „Je mi to tak l\u00edto<\/em>.“ Bill\u016fv hlas se oz\u00fdval t\u011bsn\u011b u jeho ucha. Bratr\u016fv sladk\u00fd dech ov\u00e1l jeho krk, jak ho objal. Ale Tom p\u0159esto nebyl schopn\u00fd se pohnout ani o p\u00ed\u010f. Jeho ruce sklesle visely kolem bok\u016f a on nebyl s to je zvednout a obto\u010dit kolem huben\u00e9ho t\u011bla jeho dvoj\u010dete. Proto\u017ee by to bylo naposled.<\/em> C\u00edtil, \u017ee bre\u010d\u00ed, ale bylo mu to jedno. Proto\u017ee nic z toho u\u017e nebylo d\u016fle\u017eit\u00e9. Nic<\/em> u\u017e nebylo d\u016fle\u017eit\u00e9.<\/p>\n

Mo\u017en\u00e1 m\u011bl b\u00fdt vd\u011b\u010dn\u00fd za v\u0161echno, co spolu dok\u00e1zali. – V\u017edy\u0165 se jim poda\u0159ilo zbavit Billa z\u00e1vislosti a on te\u010f cht\u011bl za\u010d\u00edt nov\u00fd \u017eivot. M\u011bl by b\u00fdt hrd\u00fd. M\u011bl by b\u00fdt p\u0159ece za bratra r\u00e1d. Ale on necht\u011bl jen dobr\u00fd pocit z toho, \u017ee je jeho bratr \u0161\u0165astn\u00fd. Cht\u011bl, a\u0165 je \u0161\u0165astn\u00fd s n\u00edm. Tom<\/em> ho cht\u011bl ud\u011blat \u0161\u0165astn\u00fdm. Ale te\u010f, jak se zd\u00e1, jeho \u00faloha byla u konce. A on na to nebyl ani zdaleka p\u0159ipraven\u00fd.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Bill ode\u0161el p\u0159esn\u011b r\u00e1no v osm a p\u011bt minut. Tom m\u011bl pocit, \u017ee ten \u010das si bude pamatovat je\u0161t\u011b dlouho. Byl si t\u00e9m\u011b\u0159 jist\u00fd, \u017ee mu bratr je\u0161t\u011b n\u011bco \u0159\u00edkal, ne\u017e ode\u0161el. A byl si t\u00e9m\u011b\u0159 jist\u00fd, \u017ee to bylo d\u016fle\u017eit\u00e9, ale nemohl se p\u0159im\u011bt k tomu, aby si vzpomn\u011bl. Mo\u017en\u00e1 to bylo n\u011bco o tom, \u017ee si to v sob\u011b mus\u00ed srovnat a \u017ee chce za\u010d\u00edt od za\u010d\u00e1tku. Mo\u017en\u00e1 mu vysv\u011btloval, \u017ee je to pr\u00e1v\u011b ten d\u016fvod, pro\u010d mus\u00ed za\u010d\u00edt u otce. A mo\u017en\u00e1 celou dobu jen otv\u00edral pusu a nic z n\u00ed nevy\u0161lo. Pro Toma to znamenalo to sam\u00e9. \u0158e\u010di o tom, \u017ee a\u017e si Bill trochu uspo\u0159\u00e1d\u00e1 \u017eivot, budou moct za\u010d\u00edt znova. Jako brat\u0159i, a\u0165 je to spr\u00e1vn\u011b. Zakroutil hlavou, kdy\u017e mu v mysli prob\u011bhla tahle v\u011bta. Posadil se na pohovku dole v ob\u00fdvac\u00edm pokoji a myslel, \u017ee prost\u011b z\u016fstane sed\u011bt. Do konce sv\u011bta. Nebo do smrti. Podle toho, co bude d\u0159\u00edv.<\/p><\/div>\n

Proto\u017ee jak by te\u010f mohl pokra\u010dovat s ni\u010d\u00edm, kdy\u017e v\u011bd\u011bl, jak\u00e9 to je m\u00edt v\u0161echno<\/em>?<\/p>\n

autor: Lisa<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lisa Nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed soudn\u00ed proces, kdy v\u00e1s \u017eivot stav\u00ed do role soudce i obh\u00e1jce, je ten, kter\u00fd vedete sami se sebou. *** „Jak dlouho spolu je\u0161t\u011b nebudeme mluvit?“ povzdychl si Tom ne\u0161\u0165astn\u011b. „Omluvil jsem se u\u017e asi milionkr\u00e1t! Necht\u011bl jsem ti nic<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[483],"tags":[],"class_list":["post-5513","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-wenn-es-manchmal-regnet"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5513","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5513"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5513\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5513"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5513"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5513"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}