{"id":5514,"date":"2012-12-16T16:00:00","date_gmt":"2012-12-16T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5498"},"modified":"2012-12-16T16:00:00","modified_gmt":"2012-12-16T15:00:00","slug":"the-treasure-from-philippine-s-20-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/12\/16\/the-treasure-from-philippine-s-20-konec\/","title":{"rendered":"The treasure from Philippine\u200bs 20. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Saline A. & PeTi\u0160ka<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
(z pohledu Kaye)<\/p>\n

Nevzpom\u00edn\u00e1m si up\u0159\u00edmn\u011b, kdy jsem se takhle pohodln\u011b a spokojen\u011b za posledn\u00ed dny vyspal. \u0160t\u011bst\u00ed st\u00e1lo na m\u00e9 stran\u011b u\u017e od chv\u00edle, kdy mi p\u0159i\u0161la zpr\u00e1va od Toma i s onou osudnou fotkou, kter\u00e1 n\u00e1s vlastn\u011b vysvobodila od ve\u0161ker\u00e9ho tr\u00e1pen\u00ed a muk. Ale kdy\u017e se nad t\u00edm v\u0161ichni spole\u010dn\u011b zamysl\u00edme, dalo se n\u011bco takov\u00e9ho \u010dekat. Co m\u011b zar\u00e1\u017e\u00ed je fakt, \u017ee i p\u0159esto, \u017ee Bill v\u011bd\u011bl p\u0159esn\u00e9 datum a p\u0159ibli\u017en\u00fd \u010das na\u0161eho n\u00e1vratu, p\u0159esto se rozhodl s Anisem zariskovat, co\u017e se mu tedy docela vymstilo. Ale nejsem proti, jsem za tenhle jeho risk tolik vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee jakmile ho uvid\u00edm osobn\u011b, ur\u010dit\u011b mu za to pod\u011bkuju a pozvu ho za to na pan\u00e1ka. I Bushida.<\/p>\n

Ale zp\u00e1tky k noci. V\u0161echno se b\u011bhem chv\u00edle strhlo jak siln\u00e1 lavina, v\u0161echno to, co jsme si s Tomem celou dobu odep\u00edrali, jsme si b\u011bhem dlouh\u00e9 noci vynahradili, a\u017e jsem se ob\u00e1val, \u017ee to nem\u00e1 konce. N\u011bkolik hodin milov\u00e1n\u00ed a ostatn\u00edch n\u00e1klonnost\u00ed milenc\u016f hodn\u00fdch, to v\u0161e a\u017e do brzk\u00fdch hodin rann\u00edch, ne\u017e jsme oba kone\u010dn\u011b padli vy\u010derpan\u00ed, p\u0159esto maxim\u00e1ln\u011b spokojen\u00ed, do pe\u0159in s \u00famyslem u\u017e j\u00edt pomalu sp\u00e1t, p\u0159esto\u017ee venku u\u017e za\u010dalo sv\u00edtat. Nechal jsem jej uvelebit se mi v n\u00e1ru\u010di a vn\u00edmal jsem n\u011bkolik minut ka\u017edou mali\u010dkost, kter\u00e1 se k n\u011bmu vztahovala – puls, dech, v\u016fni, doteky, chv\u011bn\u00ed, t\u0159epot\u00e1n\u00ed \u0159as, zkr\u00e1tka v\u0161e. A tohle v\u0161e m\u011b ukol\u00e9balo k z\u00e1v\u011bru dne\u0161n\u00ed noci, kter\u00e1 mi utkv\u00ed v hlav\u011b jako jedna z t\u011bch nejlep\u0161\u00edch.<\/p>\n

Probudilo m\u011b a\u017e vyzv\u00e1n\u011bn\u00ed telefonu na stolku, kter\u00e9 bylo snad nekone\u010dn\u00e9. Vte\u0159iny se zd\u00e1ly b\u00fdt jako minuty, jeliko\u017e se nikdo z n\u00e1s nem\u011bl k tomu vst\u00e1t, a j\u00e1 mezit\u00edm rozpoznal, \u017ee ten mobil pat\u0159\u00ed Tomovi, kter\u00fd z\u0159ejm\u011b demonstroval rad\u011bji smrt, ne\u017e aby se nat\u00e1hl pro tu otravnou elektroniku a vymanil se tak z m\u00e9 n\u00e1ru\u010de. Ch\u00e1pal jsem jej, asi bych d\u011blal to sam\u00e9, ale kdy\u017e to necht\u011blo p\u0159estat a n\u011bkdo tolik nal\u00e9hal, lehce jsem s n\u00edm zat\u0159\u00e1sl a sklonil se k jeho uchu.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„To je tv\u016fj telefon, Tome, jestli nechce\u0161, abych ti s n\u00edm pra\u0161til bezcitn\u011b o ze\u010f, rad\u00edm ti, zvedni to, nebo to alespo\u0148 vypni.“ Zamru\u010del jsem rozespale s varovn\u00fdm t\u00f3nem, p\u0159esto jsem ho ale l\u00edbal na ka\u017ed\u00fd kousek sp\u00e1nku, kam jsem dos\u00e1hl. Ozvalo se jen jak\u00e9si podivn\u00e9 zavr\u010den\u00ed, ne\u017e jsem se od n\u011bj odt\u00e1hl, aby teda mohl jednat. Spokojen\u011b jsem se uvelebil zp\u011bt do pol\u0161t\u00e1\u0159e a oto\u010dil se na druh\u00fd bok, upadaj\u00edc zase zp\u00e1tky do sp\u00e1nku.<\/p>\n

(Z pohledu Toma)<\/p>\n

Vte\u0159inku jsem se na Kaye z\u00e1libn\u011b d\u00edval, ne\u017e jsem se pod\u00edval na telefon, kde na m\u011b varovn\u011b z\u00edral Bill\u016fv obli\u010dej z fotky spole\u010dn\u011b s jeho jm\u00e9nem, proto jsem rad\u011bji vstal a zam\u00ed\u0159il do kuchyn\u011b, abych Kaye zbyte\u010dn\u011b nebudil, kdy\u017e tak sladce usnul znovu.<\/p>\n

„Tomi, kone\u010dn\u011b jsi mi to zvedl, u\u017e jsem se za\u010d\u00ednal b\u00e1t, \u017ee se n\u011bco stalo! Kde jsi a pro\u010d t\u011b nem\u00e1m je\u0161t\u011b u sebe v pel\u00ed\u0161ku, abych se k tob\u011b mohl tulit?“ spustil na m\u011b, slad\u0161\u00ed ne\u017e cukrov\u00e1 vata, a\u017e se mi z n\u011bj t\u00e9m\u011b\u0159 zvedl \u017ealudek, ale rozhodl jsem se p\u0159istoupit na jeho hru, v\u0161ak ono bude prostoru k uk\u00e1z\u00e1n\u00ed, \u017ee se v\u0161echno zm\u011bnilo, je\u0161t\u011b dost.<\/p>\n

„Ahoj, omlouv\u00e1m se, letadlo v\u010dera m\u011blo zpo\u017ed\u011bn\u00ed a p\u0159ijeli jsme pozd\u011b ve\u010der, necht\u011bl jsem t\u011b zbyte\u010dn\u011b budit, ur\u010dit\u011b u\u017e jsi d\u00e1vno spal. P\u0159espal jsem u Kaye, za chv\u00edli mi m\u011bl zazvonit bud\u00edk, abych se za tebou mohl rozjet.“<\/p>\n

„To sis nem\u011bl d\u011blat v\u016fbec \u017e\u00e1dn\u00e9 starosti, Tomi! M\u011bl jsi m\u011b norm\u00e1ln\u011b vzbudit, v\u017edy\u0165 v\u00ed\u0161, \u017ee nen\u00ed nic slad\u0161\u00edho, ne\u017e probuzen\u00ed tv\u00fdmi polibky,“ zamru\u010del spokojen\u011b.<\/p>\n

„J\u00e1 v\u00edm, j\u00e1 v\u00edm,“ nahodil jsem fale\u0161n\u00fd \u00fasm\u011bv. „No, n\u011bco poj\u00edm a p\u0159ijedu za tebou tedy, hm? Zat\u00edm n\u00e1m m\u016f\u017ee\u0161 vybrat oble\u010den\u00ed na ten koncert, co ve\u010der maj\u00ed kluci.“<\/p>\n

„O to se v\u016fbec nemus\u00ed\u0161 b\u00e1t, u\u017e je v\u0161echno vybran\u00e9 a pe\u010dliv\u011b napl\u00e1novan\u00e9. Budu na tebe \u010dekat v lo\u017enici v posteli, co na to \u0159\u00edk\u00e1\u0161? Nah\u00fd a \u017ehav\u00fd na ka\u017ed\u00fd tv\u016fj dotyk,“ slab\u011b \u0161eptal sv\u00fdm sv\u00e1div\u00fdm t\u00f3nem, ale tentokr\u00e1t u\u017e to se mnou nic ned\u011blalo.<\/p>\n

„Mysl\u00edm, \u017ee dnes si to nech\u00e1me a\u017e na ve\u010der, a\u0165 jsem na tebe je\u0161t\u011b v\u00edc nadr\u017een\u00fd, hm? V\u00edc si to u\u017eijeme a z\u0159\u00edd\u00edm t\u011b.“<\/p>\n

„To zn\u00ed skv\u011ble,“ mlasknul. „Te\u010f se b\u011b\u017e naj\u00edst, a\u0165 u\u017e t\u011b m\u00e1m od toho budi\u017ekni\u010demu zase doma, a\u0165 ti to netrv\u00e1 moc dlouho. Pa,“ poslal je\u0161t\u011b pusu, ne\u017e zav\u011bsil.<\/p>\n

Proto\u010dil jsem otr\u00e1ven\u011b o\u010dima a znovu se odloudal do lo\u017enice ke Kayovi, ke kter\u00e9mu jsem se zezadu p\u0159itiskl a drobn\u00fdmi polibky mu zasypal rameno, krk i obli\u010dej. „Budu muset j\u00edt, Bill se do\u017eaduje m\u00e9 pozornosti,“ s povzdechem jsem mu za\u0161eptal do ucha. „Ale rozhodn\u011b se uvid\u00edme ve\u010der na tom va\u0161em koncertu,“ s \u00fasm\u011bvem jsem ho pol\u00edbil na rty.<\/p>\n

(z pohledu Kaye)<\/p>\n

„Anis u\u017e asi ode\u0161el k sob\u011b,“ neodpustil jsem si pobaven\u011b a oto\u010dil se na z\u00e1da, abych mohl polibek kr\u00e1tce prohloubit, na\u010de\u017e jsem se zase odt\u00e1hl a pohl\u00e9dl na n\u011bj. „Okey, tak\u017ee se teda uvid\u00edme tam, v sedm, dob\u0159e?“ p\u0159ipomenul jsem mu rad\u0161i p\u0159esn\u00fd \u010das.<\/p>\n

„J\u00e1 v\u00edm, budu tam,“ p\u0159ik\u00fdvl s \u00fasm\u011bvem a nechal jsem jej, a\u0165 si dojde do koupelny. Za dvacet minut u\u017e jsem se ocitl v byt\u011b op\u011bt s\u00e1m, ale rozhodn\u011b to nen\u00ed tak pochmurn\u00fd pocit, jako byl doned\u00e1vna. Na\u0159\u00eddil jsem si bud\u00edk na t\u0159et\u00ed hodinu odpoledne, abych se mohl je\u0161t\u011b prospat a b\u00fdt \u010dil\u00fd na dne\u0161n\u00ed, po dlouh\u00e9 dob\u011b, koncertov\u00e1n\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

„Hej, tak jak bylo na Filip\u00edn\u00e1ch?“ pozdravil m\u011b s \u00fasm\u011bvem Anis, kdy\u017e jsem nasedal k n\u011bmu do auta p\u0159ed sedmou ve\u010dern\u00ed a vyrazili jsme spole\u010dn\u011b do klubu, kde jsme m\u011bli dnes je\u0161t\u011b spole\u010dn\u011b s p\u00e1r lidmi \u00fa\u010dinkovat. Podez\u0159ele jsem koukl na Anise, ale sto\u010dil jsem po chv\u00edli hlavu p\u0159ed sebe, pohodln\u011b se usazuj\u00edc.<\/p>\n

„Skv\u011ble,“ pokr\u010dil jsem jednodu\u0161e rameny. „Co ty, n\u011bco zaj\u00edmav\u00e9ho?“<\/p>\n

„Vlastn\u011b v\u016fbec. Jak to, \u017ee se v\u010dera Tom nevr\u00e1til dom\u016f, vzal sis ho snad je\u0161t\u011b na jednu noc k sob\u011b, ty nenasytn\u00fd?“ pod\u00edval se na mne s pobaven\u00fdm \u00fa\u0161klebkem, ale tro\u0161ku znejistil, kdy\u017e jsem mu vr\u00e1til stejn\u00fd pohled.<\/p>\n

„Ale, Anisi, on doma byl, v \u0161est ve\u010der t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159esn\u011b jsme se lou\u010dili s Tomem p\u0159ed leti\u0161t\u011bm, kdy\u017e nastupoval do tax\u00edka, tak\u017ee maxim\u00e1ln\u011b v p\u016fl sedm\u00e9 u\u017e musel b\u00fdt na m\u00edst\u011b, u n\u011bj doma.“ Odpov\u011bd\u011bl jsem klidn\u011b, p\u0159esto mi na tv\u00e1\u0159i hr\u00e1l \u00fasm\u011bv. Anis nejist\u011b sev\u0159el volant v dlan\u00edch a odka\u0161lal si. „To nic,“ pronesl jsem po chvilce trapn\u00e9ho ticha. „Vlastn\u011b ti chci za to pod\u011bkovat, \u017ee jsi tam s n\u00edm byl.“ Koukl jsem na n\u011bj v\u00e1\u017en\u011b a popl\u00e1cal ho lehce po rameni. „Neb\u00fdt toho, nev\u00edm, jestli bych se Toma je\u0161t\u011b n\u011bkdy do\u010dkal. Nav\u00edc, ne\u010dekal jsem od tebe, \u017ee bude\u0161 cel\u00fdch t\u011bch deset dn\u00ed, co bude Tom mimo Billa, sed\u011bt doma a koukat na televizi. V\u016fbec m\u011b to nep\u0159ekvapilo, naopak pot\u011b\u0161ilo, tak\u017ee v po\u0159\u00e1dku, Anisi, nem\u011bj v\u00fd\u010ditky.“ Zasm\u00e1l jsem se jeho pon\u011bkud zara\u017een\u00e9mu v\u00fdrazu.<\/p>\n

„Nem\u00e1m.“<\/p>\n

„To je dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem a u\u017e jsem hled\u011bl z ok\u00fdnka na zn\u00e1m\u00fd klub, p\u0159ed kter\u00fdm st\u00e1la netrp\u011bliv\u011b fronta na vpu\u0161t\u011bn\u00ed dovnit\u0159, kdy u dve\u0159\u00ed hl\u00eddaly dv\u011b gorily a kontrolovaly vstupenky. Byl to p\u0159esn\u011b ten klub, kde jsem se p\u0159ed p\u00e1r m\u011bs\u00edci vt\u00edral otr\u00e1ven\u00e9mu Tomovi. Je to p\u0159esn\u011b ten klub, d\u00edky kter\u00e9mu se na\u0161e cesty za\u010daly k\u0159\u00ed\u017eit v jednu. „Jen se budeme v\u0161ichni muset p\u0159ipravit na Billovu hysterickou sc\u00e9nu,“ u\u0161kl\u00edbnu se, a jakmile zaparkuje v postrann\u00ed ulici, kde n\u00e1s bude t\u011b\u017eko vid\u011bt, vylezl jsem z auta.<\/p>\n

„Tak\u017ee jste s Tomem zase spolu, ch\u00e1pu to dob\u0159e?“<\/p>\n

„Naprosto!“ p\u0159ik\u00fdvl jsem a spole\u010dn\u011b jsme se vydali k zadn\u00edmu vchodu, kter\u00fd vedl do z\u00e1kulis\u00ed.<\/p>\n

(z pohledu Toma)<\/p>\n

Shled\u00e1n\u00ed s Billem pro m\u011b nebylo jednoduch\u00e9, proto\u017ee po v\u010derej\u0161\u00edm klidu se ve mn\u011b dnes naopak va\u0159ila krev a m\u011bl jsem chu\u0165 na n\u011bj za\u010d\u00edt hezky od plic p\u0159inejmen\u0161\u00edm k\u0159i\u010det, nam\u00edsto toho jsem se ale nechal ol\u00edb\u00e1vat a s ve\u0161ker\u00fdm nap\u011bt\u00edm sil mu to i opl\u00e1cel, ale byl jsem skute\u010dn\u011b \u0161\u0165astn\u00fd, kdy\u017e jsme se oba p\u0159evl\u00e9kli a vyrazili na cestu ke klubu, proto\u017ee to znamenalo konec d\u016fv\u011brn\u00fdm dotyk\u016fm.<\/p>\n

Kdy\u017e jsem zjistil jm\u00e9no klubu, kde kluci vystupuj\u00ed, vnit\u0159nosti uvnit\u0159 m\u011b se hnuly s ur\u010dit\u00fdm dojet\u00edm, naprosto p\u0159esn\u011b jsem si toti\u017e vzpom\u00ednal, jak m\u011b tu tenkr\u00e1t Kay uhnal svou neodbytnost\u00ed a vytrvalost\u00ed. A jak mi popletl hlavu\u2026<\/p>\n

„Nad \u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161?“ pod\u00edval se na m\u011b Bill zamra\u010den\u011b, sotva si v\u0161iml m\u00e9ho spokojen\u00e9ho \u00fasm\u011bvu.<\/p>\n

„Ale nad ni\u010d\u00edm, jen jsem si na Filip\u00edn\u00e1ch opravdu dob\u0159e odpo\u010dinul, a te\u010f se to projevuje, jsem v naprost\u00e9 pohod\u011b a nic m\u011b nem\u016f\u017ee rozh\u00e1zet,“ zazubil jsem se a vystoupil z auta, jakmile zastavilo u postrann\u00edho parkovi\u0161t\u011b.<\/p>\n

Bill lhostejn\u011b pokr\u010dil rameny a nahodil sv\u016fj profesion\u00e1ln\u00ed \u00fasm\u011bv, proto\u017ee se od vstupu ozval k\u0159ik fanou\u0161k\u016f. P\u0159esto\u017ee to nebyl n\u00e1\u0161 koncert, p\u0159\u00e1telstv\u00edm s Kayem a Bushidem jsme si fanou\u0161kovskou z\u00e1kladnu roz\u0161\u00ed\u0159ili o podstatn\u00e9 mno\u017estv\u00ed, kter\u00e9 se, zd\u00e1 se, objevilo i tady. Rozdali jsme tedy p\u00e1r podpis\u016f, ne\u017e jsme byli p\u0159ednostn\u011b vpu\u0161t\u011bni dovnit\u0159 a nasm\u011brov\u00e1ni do z\u00e1kulis\u00ed.<\/p>\n

Spole\u010dn\u011b s Billem a ochrankou jsme se propl\u00e9tali mezi t\u011bmi, kter\u00fdm se tam poda\u0159ilo dostat jako prvn\u00edm, a mezi person\u00e1lem, ne\u017e n\u00e1s vpustili p\u0159\u00edmo dozadu ke kluk\u016fm. Nedbaj\u00edc Billa jsem ostatn\u00ed pozdravil, ne\u017e jsem se s \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem roze\u0161el ke Kayovi, kter\u00fd m\u011bl \u00fasm\u011bv stejn\u011b jako j\u00e1 p\u0159es celou tv\u00e1\u0159.<\/p>\n

„Ahoj,“ pohladil jsem ho rukou po hrudn\u00edku, ne\u017e jsem se k n\u011bmu naklonil a bez sebemen\u0161\u00edch rozpak\u016f ho pol\u00edbil na rty, obj\u00edmaj\u00edc ho n\u00e1sledn\u011b kolem krku.<\/p>\n

Za z\u00e1dy se n\u00e1m ozvalo \u0161okovan\u00e9 zalap\u00e1n\u00ed po dechu n\u00e1sledovan\u00e9 vztekl\u00fdm zavr\u010den\u00edm, proto jsem se lhostejn\u011b odt\u00e1hl od Kayov\u00fdch rt\u016f a oto\u010dil se na Billa, nicm\u00e9n\u011b jsem se v Kayov\u011b objet\u00ed pouze oto\u010dil, jemn\u011b s n\u00edm propl\u00e9taj\u00edc prsty a tisknouc se na n\u011bj z\u00e1dy.<\/p>\n

„N\u011bco se d\u011bje, brat\u0159\u00ed\u010dku?“ pozvedl jsem obo\u010d\u00ed posm\u011b\u0161n\u011b.<\/p>\n

„Ty, ty!“ zaprskal na\u0161tvan\u011b. „Jak se opova\u017euje\u0161! Nen\u00ed ti ani tro\u0161i\u010dku blb\u00fd p\u0159ij\u00edt si sem a ocuc\u00e1vat se s tou \u0161pinavou \u010dernou hubou, kdy\u017e je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed\u2026!“<\/p>\n

„P\u0159ed chv\u00edl\u00ed co? P\u0159ed chv\u00edl\u00ed u\u017e jsme k sob\u011b my dva, Bille, nepat\u0159ili? V\u00ed\u0161, v\u010dera se stala docela zvl\u00e1\u0161tn\u00ed v\u011bc\u2026 Na\u0161e letadlo toti\u017e v\u016fbec nem\u011blo zpo\u017ed\u011bn\u00ed, dokonce jsme p\u0159ilet\u011bli mo\u017en\u00e1 o chvili\u010dku d\u0159\u00edv, a doma jsem tak byl u\u017e v p\u016fl sedm\u00e9\u2026 No a sv\u011bte div se, m\u00edsto abych doma na\u0161el sv\u00e9ho tehdej\u0161\u00edho „p\u0159\u00edtele“ nad\u0161en\u011b \u010dekaj\u00edc\u00edho na m\u016fj n\u00e1vrat, na\u0161el jsem tam sv\u00e9ho mal\u00e9ho bratra, kter\u00fd si ani na okam\u017eik neodpustil svou osobnost d\u011bvky a nechal se tam nab\u00edjet od t\u00e9 druh\u00e9 „\u0161pinav\u00e9 \u010dern\u00e9 huby“. Ale nev\u00edm, mo\u017en\u00e1 jsem m\u011bl jen halucinace. Stejn\u011b jako m\u016fj telefon,“ klidn\u011b jsem sledoval jeho obli\u010dej, jak se mu postupn\u011b st\u0159\u00eddaj\u00ed barvy. Nap\u0159ed mrtvoln\u011b zbledl, pot\u00e9 zrudl a n\u00e1sledn\u011b vzteky za\u010dal brun\u00e1tn\u011bt a \u0159v\u00e1t na m\u011b nesrozumitelnou salvu slov, ze kter\u00e9 jsem rozum\u011bl maxim\u00e1ln\u011b jednotliv\u00e1 sl\u016fvka, kter\u00e1 v\u0161eobecn\u011b byla velmi sprost\u00e1, proto nen\u00ed d\u016fvod v\u016fbec je tu opakovat.<\/p>\n

„Stejn\u011b jsi se nechal t\u00edm zasran\u00fdm \u0161ikmook\u00fd individuem nakl\u00e1dat celou dobu, co jste byli na t\u011bch zasran\u00fdch Filip\u00edn\u00e1ch! Nev\u011b\u0159\u00edm ani slovo, kdy\u017e se sna\u017e\u00ed\u0161 tvrdit, \u017ee jsi mi byl v\u011brn\u00fd! Jsi oby\u010dejn\u00e1 d\u011bvka!“<\/p>\n

„Kdepak, Billi,“ usm\u00e1l jsem se posm\u011b\u0161n\u011b. „J\u00e1 jsem ti byl celou dobu v\u011brn\u00fd. M\u011bl bys v\u011bd\u011bt, \u017ee kdy\u017e n\u011bco sl\u00edb\u00edm, tak to neporu\u0161\u00edm ani za nic. Ale kdy\u017e jsem t\u011b v\u010dera nachytal s Bushidem, jo, to u\u017e jsem ke Kayovi do postele vlezl. Ale z jedin\u00e9ho d\u016fvodu – proto\u017ee slib v\u016f\u010di tob\u011b u\u017e nebyl platn\u00fd, a j\u00e1 tak kone\u010dn\u011b mohl j\u00edt za t\u00edm, se kter\u00fdm jsem cht\u011bl b\u00fdt od sam\u00e9ho za\u010d\u00e1tku, jen ty s t\u00edm sv\u00fdm nechutn\u00fdm pl\u00e1nem jsi to cel\u00e9 zni\u010dil. A k \u010demu ti to bylo? Jenom k tomu, \u017ee k tob\u011b te\u010f c\u00edt\u00edm odpor a je\u0161t\u011b hodn\u011b dlouho budu!“<\/p>\n

(z pohledu Kaye)<\/p>\n

Celou tu v\u00fdm\u011bnu n\u00e1zor\u016f a vy\u0159\u00edk\u00e1v\u00e1n\u00ed jsem pozoroval s klidem a trp\u011blivost\u00ed, p\u0159esto\u017ee jsem o sob\u011b zaslechl ne zrovna hezk\u00e1 slova. To sam\u00e9 absolvoval Anis, kter\u00fd se jen l\u00edn\u011b op\u00edral o ze\u010f za sebou a pokou\u0161el se v\u011bnovat pozornost Nyzemu, kter\u00fd akor\u00e1t dorazil a tro\u0161ku zmaten\u011b sledoval h\u00e1dku dvoj\u010dat, kter\u00e1 musela b\u00fdt sly\u0161et a\u017e v samotn\u00e9m klubu.<\/p>\n

Teprve a\u017e se ohnal Bill po Tomovi a ten z\u0159ejm\u011b m\u011bl sto chut\u00ed vyrazit mu vst\u0159\u00edc, zadr\u017eel jsem jej pevn\u011b za ramena a pevn\u011b sev\u0159el, to sam\u00e9 ud\u011blal Anis s Billem a ok\u0159ikl jej, kdy\u017e ho \u0161kr\u00e1bnul ohn\u00e1n\u00edm do obli\u010deje.<\/div>\n

„Tohle by sta\u010dilo!“ ozval jsem se po chv\u00edli, kdy mi v pevn\u00e9m sev\u0159en\u00ed zt\u011b\u017eka vydechoval Tom vzteky a Bill sebou co chv\u00edli cuknul p\u0159i cht\u00ed\u010di na dal\u0161\u00ed n\u00e1let, tou\u017e\u00edc po po\u0159\u00e1dn\u00e9 rva\u010dce se sv\u00fdm bratrem. C\u00edtil jsem z Toma podobn\u00e9 nap\u011bt\u00ed, ale na tohle jsem tu opravdu nem\u011bl n\u00e1ladu, proto jsem jej vytrvale dr\u017eel d\u00e1l. „Mysl\u00edm, \u017ee bys m\u011bl odej\u00edt, Bille.“ Kouknu na n\u011bj rozhodn\u011b.<\/p>\n

„Ty mi nebude\u0161 \u0159\u00edkat, co m\u00e1m d\u011blat! Ty, do prdele, ne!“ vydechl zmo\u017een\u011b a naposledy se pokusil vymanit se z Anisova sev\u0159en\u00ed, ne\u017e jen vy\u010derpan\u011b poklesl v kolenou a sklopil hlavu. Nakonec se mu p\u0159eci poda\u0159ilo se mu vymknout a s r\u00e1zn\u00fdm krokem se roze\u0161el ke k\u0159eslu, kde popadl svou ta\u0161ku p\u0159es rameno, ohl\u00ed\u017eej\u00edc se po mn\u011b a Tomovi. „Ztratil jsi rozum, Tome, s n\u00edm jsi o n\u011bj absolutn\u011b p\u0159i\u0161el a nech\u00e1v\u00e1\u0161 se omot\u00e1vat jemu na prst jak kus nit\u011b, doplat\u00ed\u0161 na to a pak, a\u017e t\u011b jednou bezcitn\u011b odkopne, opova\u017e se za mnou p\u0159il\u00e9zt, proto\u017ee u\u017e bude pozd\u011b, sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b?! Pozd\u011b, Tome!“ p\u0159e\u0161el k n\u011bmu p\u00e1r kroky a Anis byl v pohotovosti, p\u0159esto jej nezadr\u017eel.<\/p>\n

„J\u00e1 v\u00edm, beru to na v\u011bdom\u00ed,“ odpov\u011bd\u011bl nakonec klidn\u011b Tom a na tv\u00e1\u0159i se mu rozprost\u0159el \u00fa\u0161klebek. „Jdi dom\u016f, \u010das spinkat, br\u00e1\u0161ko,“ zavrt\u011bl nakonec hlavou a Bill jen vztekle zavr\u010del, ne\u017e prudk\u00fdm vra\u017een\u00edm do m\u00e9ho ramene pro\u0161el kolem ven a zabouchnul za sebe silou dve\u0159e. V m\u00edstnosti se rozhostilo ticho, dokud se op\u011bt neotev\u0159ely dve\u0159e a nevkro\u010dil do m\u00edstnosti pon\u011bkud \u0161okovan\u00fd Fler.<\/p>\n

„Co to, kruci, bylo?“<\/p>\n

Zasm\u00e1l jsem se jeho pohledu. „To jen rozhn\u011bvan\u00fd Bill.“<\/p>\n

„Je to hor\u0161\u00ed, ne\u017e moje b\u00fdval\u00e1,“ pronesl zara\u017een\u011b a odlo\u017eil si sv\u00e9 v\u011bci na k\u0159eslo, kde m\u011bl p\u0159ed t\u00edm odlo\u017eeno s\u00e1m Bill. „N\u011bkomu tam okop\u00e1v\u00e1 pneumatiky u auta a pou\u017e\u00edv\u00e1 hor\u0161\u00ed slovn\u00edk ne\u017e j\u00e1,“ dodal je\u0161t\u011b po chvilce a pozvedl pohled na ostatn\u00ed kolem. „J\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee je to tvoje auto, Nyze, ale nejsem si jist\u00fd.“<\/p>\n

„Do prdele!“ vydechl Nyze a ihned vyb\u011bhl ven.<\/p>\n

„Ok, Flere, mysl\u00edm, \u017ee ne\u017e si to tam Nyze vy\u0159\u00edd\u00ed, p\u016fjdeme zat\u00edm zkou\u0161et, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“ pob\u00eddl jej Anis za \u00fa\u010delem nechat n\u00e1s s Tomem chv\u00edli o samot\u011b, abychom se mohli vzpamatovat.<\/p>\n

„No jasn\u011b, pokud se v\u016fbec vr\u00e1t\u00ed, Billov\u00fdm nejlep\u0161\u00edm uklid\u0148ovac\u00edm n\u00e1strojem je prvn\u00ed chlap, co mu p\u0159ijde pod ruku, jestli v\u00edte, co t\u00edm mysl\u00edm,“ u\u0161kl\u00edbl se Tom.<\/p>\n

„Nyze nen\u00ed blb\u00fd,“ odfrkl jsem a zavrt\u011bl hlavou pod tou p\u0159edstavou.<\/p>\n

„Nemus\u00ed b\u00fdt, sta\u010d\u00ed jen, aby byl trochu nadr\u017een\u00fd a povoln\u00fd – co\u017e v\u011bt\u0161ina chlapu b\u00fdv\u00e1, pokud se jim naskytne n\u011bco tak z\u00e1ke\u0159n\u011b p\u0159ita\u017eliv\u00e9ho a drav\u00e9ho, jako je Bill,“ pokr\u010dil Tom rameny lhostejn\u011b.<\/p>\n

„Co?!“ vydechl jsem.<\/p>\n

„Klid, \u0159\u00edk\u00e1m jen fakta, kter\u00e1 cht\u011b-necht\u011b jsou pravdiv\u00e1, to uznej,“ koukl na m\u011b a j\u00e1 se kr\u00e1tce zamyslel. Pravdu m\u011bl, ale to nic neznamenalo.<\/p>\n

„Asi jo. P\u0159ijdu za chv\u00edli, kdyby se Nyze do dvaceti minut nevr\u00e1til, p\u016fjdu se poohl\u00eddnout i po n\u011bm,“ koukl jsem pobaven\u011b na Bushida, kter\u00fd jen se sm\u00edchem p\u0159ik\u00fdvl a spole\u010dn\u011b s Flerem zam\u00ed\u0159ili na podium, na zvukovou zkou\u0161ku a tak. Nechal jsem Toma, a\u0165 se ke mn\u011b oto\u010d\u00ed \u010delem a s \u00fasm\u011bvem jsem jej sledoval.<\/p>\n

„Ty m\u016fj rv\u00e1\u010di,“ neodpustil jsem si, kdy\u017e se zabo\u0159il obli\u010dejem do m\u00e9ho krku a lehce jsem jej pohladil po z\u00e1dech.<\/p>\n

„To je norm\u00e1ln\u00ed, nerval bych se s n\u00edm poprv\u00e9,“ odpov\u011bd\u011bl pohotov\u011b a zvedl zase hlavu. „Za tebe mi to stoj\u00ed, poprat se s vlastn\u00edm bratrem!“ U\u0161kl\u00edbl se pobaven\u011b a opatrn\u011b mi vrazil p\u011bsti\u010dkou do brady, sp\u00ed\u0161e pohlazen\u00ed. Zasm\u00e1l jsem se a chvatn\u011b jsem mu zpracoval ruce za z\u00e1da a sklonil se k n\u011bmu.<\/p>\n

„Na to bych se pod\u00edval,“ p\u0159imhou\u0159il jsem chtiv\u011b o\u010di a rty jsem mu p\u0159itiskl na sp\u00e1nek.<\/p>\n

„A\u017e tady skon\u010d\u00ed\u0161 a pojedeme k tob\u011b, j\u00e1 ti to klidn\u011b p\u0159edvedu,“ odpov\u011bd\u011bl hrav\u011b a jakmile jsem mu povolil ruce, ihned m\u011b chytil za tv\u00e1\u0159e a p\u0159it\u00e1hl si m\u016fj obli\u010dej k tomu sv\u00e9mu. Pozvedl jsem trp\u011bliv\u011b obo\u010d\u00ed, ne\u017e jsem byl lapen jeho rty a byl tak st\u00e1hnut k n\u011bkolika vte\u0159inov\u00e9mu polibku, dokud jsme oba nepot\u0159ebovali op\u011bt nabrat kysl\u00edk. \u010celem jsem se op\u0159el o jeho a v tichosti jej hladil v pase, u\u017e\u00edvaj\u00edc si op\u011bt jeho p\u0159\u00edtomnost a l\u00e1sku, kter\u00e1 z n\u011bj dne\u0161kem s\u00e1lala na kilometry daleko. Ov\u0161em c\u00edtit jsem ji mohl jen j\u00e1.<\/p>\n

„Tome?“ za\u0161eptal jsem po chv\u00edli v na\u0161em objet\u00ed.<\/p>\n

„Hm?“<\/p>\n

„Miluji t\u011b,“ usm\u00e1l jsem se a pohl\u00e9dl na n\u011bj, odez\u00edraj\u00edc mu ze rt\u016f ta stejn\u00e1 slova, kter\u00e1 po mn\u011b zopakoval bez hlasu. Zasm\u00e1l jsem se \u0161\u0165astn\u011b a pevn\u011b jej k sob\u011b p\u0159itiskl s rozhodnut\u00edm, \u017ee u\u017e jej jen tak od sebe nepust\u00edm. A\u0165 se bude d\u00edt cokoliv, budu si ho st\u0159e\u017eit, dokud bude t\u0159eba\u2026<\/div>\n

\u2026tak\u017ee a\u017e nav\u011bky.<\/div>\n
\n

KONEC<\/p>\n

<\/strong> \u00ad\u00ad\u00ad\u00ad\u00ad\u00ad\u00ad\u00ad\u00ad\u00ad\u00ad\u00ad\u00ad\u00ad\u00ad_______________________________________________________________________________________________<\/strong><\/div>\n

<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n

EPILOG<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n

<\/p>\n

<\/strong> \u010cas snad nikdy neut\u00edkal tak rychle, jako od doby, kdy jsme se s Kayem k sob\u011b s up\u0159\u00edmn\u00fdm nad\u0161en\u00edm vr\u00e1tili. Od chv\u00edle, kdy m\u00e9 my\u0161lenky p\u0159estaly ub\u00edhat negativn\u00edm sm\u011brem k minulosti a pln\u011b se zam\u011b\u0159ily na n\u00e1\u0161 spole\u010dn\u011b str\u00e1ven\u00fd \u010das a vztah, hodiny jako kdyby se staly minutami, tak rychl\u00e9 v\u0161echno bylo. Pomalu se \u010das plou\u017eil pouze ve chv\u00edl\u00edch, kdy jsme s Kayem nebyli spolu, tedy kdy\u017e jsme se v\u011bnovali na\u0161im hudebn\u00edm kari\u00e9r\u00e1m.<\/p>\n

Spoustu \u010d\u00e1st\u00ed dn\u00ed jsme tr\u00e1vili ve studi\u00edch, ve\u010der se dom\u016f vracej\u00edc unaveni, ale spokojen\u00ed, \u017ee se znovu vid\u00edme a m\u016f\u017eeme us\u00ednat ve spole\u010dn\u00e9m objet\u00ed. Vy\u010derp\u00e1n\u00ed a medi\u00e1ln\u00ed tlak n\u00e1m ale zp\u016fsobovalo, \u017ee \u010dasu jsme na sebe moc nem\u011bli, a mo\u017en\u00e1 i kv\u016fli tomu jsme se po p\u016fl roce rozhodli, i p\u0159es protesty snad v\u0161ech z management\u016f, odlet\u011bt zp\u00e1tky do kr\u00e1sn\u00fdch Filip\u00edn, kde v\u0161echno znovu za\u010dalo.<\/p>\n

Starosti v\u0161edn\u00edch dn\u016f, n\u00e1ladov\u00e9ho Billa, v\u011b\u010dn\u011b nadr\u017een\u00e9ho a dor\u00e1\u017eej\u00edc\u00edho Anise a samoz\u0159ejm\u011b nenechav\u00fd tisk jsme zanechali v \u0161ediv\u00e9m Berl\u00edn\u011b a v\u0161echno to vym\u011bnili za kr\u00e1snou slunnou pl\u00e1\u017e za domkem prarodi\u010d\u016f Kaye, kte\u0159\u00ed n\u00e1m d\u016fm po v\u011bt\u0161inu \u010dasu nech\u00e1vali pro sebe.<\/p>\n

„V\u00ed\u0161, co ti \u0159eknu?“ se skleni\u010dkou v\u00fdborn\u00e9ho kokosov\u00e9ho d\u017eusu jsem si p\u0159isedl ke Kayovi na ratanovou houpa\u010dku na terase, kdy\u017e jsme se po dni str\u00e1ven\u00e9m na slun\u00ed\u010dku rozhodli u\u017e\u00edt si i nebe poset\u00e9 hv\u011bzdami.<\/p>\n

„Copak?“ t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b m\u011b objal kolem ramen s osl\u0148uj\u00edc\u00edm \u00fasm\u011bvem a automaticky m\u011b pol\u00edbil na sp\u00e1nek.<\/p>\n

„\u017de jsem Billovi vd\u011b\u010dn\u00fd za to, jak se ke mn\u011b choval. Mysl\u00edm, \u017ee kdyby takov\u00fd nebyl, asi jen t\u011b\u017eko bych si v\u016f\u010di tob\u011b hned od za\u010d\u00e1tku vybudoval tak pevn\u00fd vztah. Trvalo by \u0161\u00edlen\u011b dlouho, ne\u017e bych t\u011b k sob\u011b v\u016fbec pustil, kdybych s n\u00edm byl spokojen\u00fd,“ za\u0161eptal jsem a pohladil ho po noze.<\/p>\n

„Nad t\u00edmhle u\u017e jsem taky p\u00e1rkr\u00e1t uva\u017eoval,“ p\u0159iznal s \u00fasm\u011bvem. „A mus\u00edm uznat, \u017ee k n\u011b\u010demu Bill v\u00e1\u017en\u011b dobr\u00fd byl, s t\u00edm souhlas\u00edm. Nicm\u00e9n\u011b za to, co m\u00e1me mezi sebou, vd\u011b\u010d\u00edme p\u0159edev\u0161\u00edm n\u00e1m dv\u011bma. Tomu, \u017ee si vych\u00e1z\u00edme vst\u0159\u00edc, \u017ee si tak skv\u011ble rozum\u00edme\u2026 V\u0161echno je to na\u0161e z\u00e1sluha,“ pohladil m\u011b po tv\u00e1\u0159i, dopl\u0148uj\u00edc sv\u00e1 slova drobn\u00fdm polibkem na m\u00e9 rty. „Vlastn\u011b to, \u017ee jsi o tomhle za\u010dal mluvit, je docela p\u0159\u00edhodn\u00e9,“ dodal ti\u0161e.<\/p>\n

Zv\u011bdav\u011b jsem pozvedl obo\u010d\u00ed a skleni\u010dku s d\u017eusem odlo\u017eil na stole\u010dek, ne\u017e jsem se se zhoupnut\u00edm vr\u00e1til do jeho n\u00e1ru\u010de a vzhl\u00e9dl k n\u011bmu, vy\u010dk\u00e1vaj\u00edc, s \u010d\u00edm bude pokra\u010dovat.<\/p>\n

„Je to u\u017e n\u011bco m\u00e1lo p\u0159es rok, co se my dva zn\u00e1me a pro\u0161li jsme si spoustou pat\u00e1li\u00ed, kter\u00e9 n\u00e1s ale paradoxn\u011b je\u0161t\u011b v\u00edc sbl\u00ed\u017eily, a oba moc dob\u0159e v\u00edme, jak siln\u00e9 na\u0161e city v\u016f\u010di tomu druh\u00e9mu jsou,“ p\u0159ilo\u017eil dla\u0148 na mou tv\u00e1\u0159, jemn\u011b m\u011b hlad\u00edc. „Dneska je to p\u0159esn\u011b p\u016fl roku od doby, kdy jsme tu spole\u010dn\u011b byli poprv\u00e9. A j\u00e1 bych toho docela r\u00e1d vyu\u017eil k jedn\u00e9 speci\u00e1ln\u00ed ud\u00e1losti,“ za\u0161eptal tajemn\u011b a hr\u00e1bl rukou do kapsy. P\u0159ekvapen\u011b, a z\u00e1rove\u0148 nech\u00e1pav\u011b jsem zamrkal a netrp\u011bliv\u011b se zavrt\u011bl. „Miluju t\u011b, Tome,“ nevinn\u011b ke mn\u011b vzhl\u00e9dl, „a opravdu bych byl r\u00e1d, pokud by sis m\u011b cht\u011bl vz\u00edt za partnera,“ nat\u00e1hl p\u0159ede m\u011b ruku s prst\u00fdnkem, na n\u011bm\u017e byla vyryta po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed p\u00edsmena na\u0161ich jmen.<\/p>\n

S o\u010dima do\u0161iroka otev\u0159en\u00fdma jsem na ten prsten z\u00edral s nepokryt\u00fdm \u0161okem, ne\u017e jsem se odv\u00e1\u017eil vzhl\u00e9dnout k jeho o\u010d\u00edm. Sotva jsem ale vzhl\u00e9dl, zaplavila m\u011b takov\u00e1 vlna l\u00e1sky, \u017ee jsem se t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b uklidnil a vrhnul se mu kolem krku.<\/div>\n

„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee si t\u011b vezmu. Bude mi pot\u011b\u0161en\u00edm vz\u00edt si t\u011b,“ zamumlal jsem do jeho rt\u016f, kter\u00e9 jsem se v\u0161\u00ed l\u00e1skou pol\u00edbil.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

Prst\u00fdnek na m\u00e9 ruce neznamenal, \u017ee v\u0161echno zl\u00e9 je zahn\u00e1no a \u010dek\u00e1 n\u00e1s u\u017e jen to dobr\u00e9, a\u017e dokud n\u00e1s smrt nerozd\u011bl\u00ed. Znamenal zpe\u010det\u011bn\u00ed na\u0161eho vztahu a symbolizoval, \u017ee budeme bojovat proti v\u0161em nep\u0159\u00edzn\u00edm osudu spole\u010dn\u011b, ruku v ruce, proto\u017ee a\u0165 to zn\u00ed jako sebev\u011bt\u0161\u00ed kli\u0161\u00e9, kdy\u017e m\u00e1te v srdci dostatek l\u00e1sky, kterou m\u00e1te komu d\u00e1t, a je v\u00e1m ochotn\u011b op\u011btov\u00e1na, \u017eivot je r\u00e1zem mnohem kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n

autor: Saline A. & PeTi\u0160ka<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. & PeTi\u0160ka (z pohledu Kaye) Nevzpom\u00edn\u00e1m si up\u0159\u00edmn\u011b, kdy jsem se takhle pohodln\u011b a spokojen\u011b za posledn\u00ed dny vyspal. \u0160t\u011bst\u00ed st\u00e1lo na m\u00e9 stran\u011b u\u017e od chv\u00edle, kdy mi p\u0159i\u0161la zpr\u00e1va od Toma i s onou osudnou fotkou, kter\u00e1<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[512],"tags":[],"class_list":["post-5514","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-treasure-from-philippine-s"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5514","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5514"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5514\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5514"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5514"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5514"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}