{"id":5518,"date":"2012-12-14T17:00:00","date_gmt":"2012-12-14T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5502"},"modified":"2012-12-14T17:00:00","modified_gmt":"2012-12-14T16:00:00","slug":"julie-13","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/12\/14\/julie-13\/","title":{"rendered":"Julie 13."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Miluji t\u011b, Bille.“<\/em><\/div>\n
Zv\u011bdav\u00fd pohled p\u011btilet\u00e9ho chlapce z\u016fstal viset na rtech jeho matky. Nerozum\u011bl t\u011bm slov\u016fm, a pr\u00e1v\u011b proto \u010dekal na pokra\u010dov\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 by mu je pomohlo pochopit.<\/em><\/div>\n
Simone mu v\u0161ak v\u011bnovala pouze l\u00e1skypln\u00fd \u00fasm\u011bv a zes\u00edlila sv\u00e9 objet\u00ed. Zav\u0159ela o\u010di, unaven\u011b vydechla a naklonila se bl\u00ed\u017e ke sv\u00e9mu mal\u00e9mu synkovi.<\/em><\/div>\n
V\u017edy byl zdrojem jej\u00ed energie a ani tentokr\u00e1t, tomu nebylo jinak. Jeho v\u016fn\u011b, \u017eivot proud\u00edc\u00ed k\u0159ehk\u00fdm t\u011blem, \u017eivot, kter\u00fd se stal smyslem jej\u00edho byt\u00ed. Nez\u00e1le\u017eelo j\u00ed na tom, \u017ee jej vychov\u00e1vala sama. Zvykla si na to.<\/em><\/div>\n
Oba si zvykli.<\/em><\/div>\n
Vytv\u00e1\u0159eli \u00fa\u017easnou dvojici a nechyb\u011bl jim nikdo t\u0159et\u00ed. V\u011bd\u011bla, \u017ee a\u0165 u\u017e by se d\u011blo cokoliv, bojovala by za n\u011bj i proti cel\u00e9mu sv\u011btu.<\/em> <\/p>\n

„Co to znamen\u00e1, maminko?“ Simone si vesele skousla rty a pohl\u00e9dla na sv\u00e9 tmavovlas\u00e9 zlat\u00ed\u010dko. Neposedn\u011b se na jej\u00edm kl\u00edn\u011b vrt\u011bl a p\u0159\u00edmo ho\u0159el nedo\u010dkavost\u00ed.<\/em><\/div>\n

„Znamen\u00e1 to, \u017ee m\u011b m\u00e1\u0161 nejrad\u011bji na cel\u00e9m sv\u011bt\u011b?“ vydechl sv\u00fdm pisklav\u00fdm hl\u00e1skem, rty se mu zvlnily do bezzub\u00e9ho \u00fasm\u011bvu.<\/em><\/div>\n
„Znamen\u00e1 to, \u017ee ty jsi m\u016fj sv\u011bt. Jsi to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, co m\u00e1m,“ mal\u00fd Bill sklonil tv\u00e1\u0159, vno\u0159il se do jej\u00ed n\u00e1ru\u010de a taky zav\u0159el o\u010di. Jeho d\u011btsk\u00fd rozum mu sice je\u0161t\u011b nedovoloval pochopit, jak siln\u00e9 pouto jeho maminka m\u011bla na mysli, p\u0159esto se mu jej\u00ed slova l\u00edbila.<\/em><\/div>\n
L\u00edbil se mu jej\u00ed hlas, tak jemn\u00fd a l\u00edbezn\u00fd. Vyvol\u00e1val v n\u011bm pocit bezpe\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
Hlavou se op\u0159el o jej\u00ed hrudn\u00edk tak, aby sly\u0161el tichou ozv\u011bnu \u00fader\u016f jej\u00edho srdce.<\/em><\/div>\n
„\u0158ekni to je\u0161t\u011b jednou,“ za\u0161eptal.<\/em><\/div>\n
Simone se hlavou op\u0159ela o tu jeho a vytvo\u0159ila tak dokonal\u00e9 souso\u0161\u00ed. Souso\u0161\u00ed matky, kter\u00e1 by pro sv\u00e9ho syna ob\u011btovala v\u0161echno na sv\u011bt\u011b.<\/em><\/div>\n
Zhluboka se nadechla, p\u0159itiskla rty k mal\u00e9mu ou\u0161ku.<\/em><\/div>\n
„Miluji t\u011b, Bille.“\u2026<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\n
\u2026<\/div>\n
\n

Bill siln\u011b stiskl rty a sklonil tv\u00e1\u0159.<\/p><\/div>\n

V u\u0161\u00edch mu hu\u010delo, jeho srdce tlouklo \u0161\u00edlen\u00fdm tempem. C\u00edtil jeho prudk\u00e9, nepravideln\u00e9 \u00fadery a nedok\u00e1zal se soust\u0159edit na nic jin\u00e9ho. Na n\u011bkolik vte\u0159in se pono\u0159il do sv\u00e9ho sv\u011bta.<\/div>\n
Vn\u00edmal silnou r\u00e1nu. R\u00e1nu, kter\u00e1 mu p\u0159ipom\u00ednala rozpadaj\u00edc\u00ed se kamen\u00ed. Jeho srdce ji\u017e nebylo chr\u00e1n\u011bn\u00e9. U\u017e nec\u00edtil \u017e\u00e1dn\u00e9 z\u00e1brany, \u017e\u00e1dnou touhu ut\u00e9ct a nevr\u00e1tit se. Nem\u011bl pot\u0159ebu skr\u00fdt se p\u0159ed dal\u0161\u00ed bolest\u00ed. Jeho srdce ji\u017e necht\u011blo b\u00fdt chr\u00e1n\u011bn\u00e9.<\/div>\n
Cht\u011blo milovat. Milovat a sn\u00e1\u0161et v\u0161e, co s sebou l\u00e1ska p\u0159in\u00e1\u0161\u00ed, a p\u0159esto nebylo natolik odv\u00e1\u017en\u00e9, aby se hrd\u011b postavilo vzdoru Tomovy snoubenky. Byl si jist\u00fd, \u017ee by to bylo zbyte\u010dn\u00e9. Byla po v\u0161ech sm\u011brech dokonal\u00e1. \u010c\u00edm byl on v porovn\u00e1n\u00ed s n\u00ed?!<\/p>\n

R\u00e1nu, kterou uc\u00edtil, mu zp\u016fsobil Tom s\u00e1m.<\/div>\n

Poprv\u00e9 tvrd\u011b zaryl do beztvar\u00e9ho kusu kamene. Poprv\u00e9 se dostal tak daleko, a\u017e Bill c\u00edtil, jak se mu jeho l\u00e1ska rozl\u00e9v\u00e1 po cel\u00e9m t\u011ble. Jak pomalu proud\u00ed jeho \u017eilami p\u0159\u00edmo do srdce, kter\u00e9 kone\u010dn\u011b pochopilo smysl t\u011bch n\u011bkolika slov.<\/div>\n
Tom sv\u00fdm \u00faderem vykouzlil jemnou linii, kter\u00e9 m\u011bla b\u00fdt p\u0159etvarem Billova k\u0159\u00eddla. A byl ochoten opracov\u00e1vat jej tak dlouho, dokud nespat\u0159\u00ed z\u00e1zrak v podob\u011b sv\u00e9ho d\u00edla.<\/p>\n

„\u0158ekni to je\u0161t\u011b jednou,“ zast\u00e9nal, ani\u017e by si to v\u016fbec uv\u011bdomoval.<\/div>\n

Op\u011bt se ocital ve sv\u00e9m d\u011btstv\u00ed. Op\u011bt mu bylo p\u011bt a op\u011bt c\u00edtil neuv\u011b\u0159itelnou pot\u0159ebu sly\u0161et t\u011bch n\u011bkolik slov je\u0161t\u011b jednou. I kdyby to m\u011blo b\u00fdt naposled.<\/div>\n
Tom si p\u0159itiskl jeho bledou tv\u00e1\u0159 proti sv\u00e9, nadechl se jeho v\u016fn\u011b a p\u0159edt\u00edm, ne\u017e splnil to, o co byl po\u017e\u00e1d\u00e1n, jej je\u0161t\u011b n\u011bkolikr\u00e1t pol\u00edbil na \u00fasta.<\/div>\n
„Miluji t\u011b, Bille,“ zopakoval ti\u0161e.<\/p>\n

T\u0159\u00e1sl se jako mal\u00fd \u0161kol\u00e1\u010dek.<\/div>\n

C\u00edtil se na vlastn\u00edch nohou n\u00e1hle tak nejist\u00fd a slab\u00fd. Jako by ani nepat\u0159ily jemu. S\u00e1m se dokonce c\u00edtil \u00fapln\u011b stejn\u011b. Nepozn\u00e1val se. Je\u0161t\u011b nikdy se pro nic nenadchl natolik, aby o to bojoval. Byl zvykl\u00fd pouze poslouchat a plnit. A\u0165 u\u017e se jednalo o prosby nebo rozkazy. Za cel\u00e9 t\u0159i roky nem\u011bl jedinou p\u0159\u00edle\u017eitost rozhodovat s\u00e1m za sebe. Jedinou p\u0159\u00edle\u017eitost na to, aby d\u011blal pouze to, po \u010dem skute\u010dn\u011b tou\u017eil. B\u011bhem t\u011bch t\u0159\u00ed let jako by vlastn\u011b ani ne\u017eil. Nebyl \u010dlov\u011bkem. Nebyl pro Miu rovnocennou lidskou bytost\u00ed. Byl pouze t\u011blesnou schr\u00e1nkou, ve kter\u00e9 jeho uta\u010dovan\u00e1 du\u0161e d\u011blala pouze to, co od n\u00ed vy\u017eadovalo okol\u00ed.<\/div>\n
Den, kdy v parku poprv\u00e9 spat\u0159il Billovu tv\u00e1\u0159, se stal jeho znovuzrozen\u00edm. Kdy\u017e se mu poprv\u00e9 pod\u00edval do o\u010d\u00ed, spat\u0159il v nich svou budoucnost. V t\u00e9 z\u00e1plav\u011b hork\u00e9 \u010dokol\u00e1dy spat\u0159il cestu, po kter\u00e9 m\u011bl kr\u00e1\u010det.<\/div>\n
Cestu za \u0161t\u011bst\u00edm.<\/p>\n

„V-v\u016fbec bys tady nem\u011bl b\u00fdt,“ Billova slova byla krut\u00fdm probuzen\u00edm do reality. Zvedl tv\u00e1\u0159 a p\u0159ekvapen\u00fdm pohledem sledoval, jak se od n\u011bj opatrn\u011b odsunul a nesouhlasn\u011b vrt\u011bl hlavou. Z\u00e1\u0159iv\u011b rud\u00e9 rty, kter\u00e9 mu je\u0161t\u011b p\u0159ed chvilkou pat\u0159ily, si ot\u00edral h\u0159betem ruky, zat\u00edmco se ze v\u0161ech sil sna\u017eil ovl\u00e1dnout a nerozplakat se.<\/div>\n

„Nerozum\u00edm ti. \u0158ekl jsi, \u017ee m\u011b\u2026 myslel jsem, \u017ee\u2026 Pro\u010d?“ Tom ne\u0161\u0165astn\u00fdm pohledem sledoval bolest ukrytou v hloubce and\u011blsk\u00fdch o\u010d\u00ed. N\u011bco nebylo v po\u0159\u00e1dku. Bill\u016fv pohled nebyl v po\u0159\u00e1dku a Tom p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, co vyjad\u0159oval.<\/div>\n
Lou\u010dil se s n\u00edm.<\/div>\n
Ztr\u00e1cel jej.<\/p>\n

„Musel jsem ti to \u0159\u00edct. Nedok\u00e1zal bych s t\u00edm u\u017e d\u00e1l \u017e\u00edt. Opravdu jsem se sna\u017eil bojovat. Necht\u011bl jsem, aby to za\u0161lo takhle daleko. A te\u010f je mi to v\u0161echno l\u00edto. Pod\u00edvej, co jsem zp\u016fsobil,“ t\u0159esouc\u00ed se dlan\u00ed si p\u0159ikryl vzlykaj\u00edc\u00ed rty. Zpod p\u0159iv\u0159en\u00fdch v\u00ed\u010dek mu steklo hned n\u011bkolik st\u0159\u00edbrn\u00fdch slz a on v\u011bd\u011bl, \u017ee to nedok\u00e1\u017ee ud\u011blat. Nedok\u00e1\u017ee se s n\u00edm rozlou\u010dit a j\u00edt mu z cesty.<\/div>\n

„Co jsi zp\u016fsobil? V\u017edy\u0165 jsi t\u00edm nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm, co m\u011b mohlo potkat,“ promluvil na n\u011bj n\u011b\u017en\u00fdm hlasem, jednou dlan\u00ed jej objal kolem bok\u016f, zat\u00edmco tou druhou sev\u0159el jeho tv\u00e1\u0159 tak, aby se mu d\u00edval zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„V\u0161echno jsem pokazil,“ p\u00edpl, hlavou se op\u0159el o Tomovo rameno a zni\u010den\u011b stiskl v\u00ed\u010dka. Vn\u00edmal, jak jej ukryl ve sv\u00e9m objet\u00ed a nal\u00e9hav\u00fdmi polibky sl\u00edb\u00e1val slanou p\u0159\u00edchu\u0165 jeho poko\u017eky.<\/div>\n
„M\u011bla pravdu. \u0160lape\u0161 si po \u0161t\u011bst\u00ed. Ob\u011btoval jsi kv\u016fli mn\u011b a\u017e p\u0159\u00edli\u0161. Sv\u016fj vztah, svou pr\u00e1ci, budoucnost.“<\/div>\n
„To nen\u00ed pravda a ty to v\u00ed\u0161. Nic z toho, co \u0159ekla, nebylo pravdou,“ Tom jej l\u00e1skypln\u011b st\u00edskal ve sv\u00e9m objet\u00ed a teprve tehdy si poprv\u00e9 uv\u011bdomil, jak k\u0159ehk\u00fd skute\u010dn\u011b byl. Tak huben\u00fd, \u010dist\u00fd a nevinn\u00fd. B\u00e1l se, aby mu siln\u011bj\u0161\u00edm dotekem nezp\u016fsobil bolest. Pousm\u00e1l se p\u0159i pomy\u0161len\u00ed na to, \u017ee s n\u00edm zach\u00e1zel jako se skute\u010dnou panenkou.<\/div>\n
„Roze\u0161el jsem se s n\u00ed.“<\/p>\n

Billovi se v tu chv\u00edli zato\u010dila hlava, a ani\u017e by si to uv\u011bdomoval, jeho nitro p\u0159\u00edmo ho\u0159elo. Nedok\u00e1zal p\u0159esn\u011b identifikovat pocit, kter\u00fd jej vz\u00e1p\u011bt\u00ed cel\u00e9ho pohltil, p\u0159esto si pamatoval na okam\u017eik, kdy jej c\u00edtil naposled. Bylo to v den, kdy se s Tomem poprv\u00e9 potkali.<\/div>\n

Kdy\u017e se na n\u011bj oto\u010dil a se zmaten\u00fdm v\u00fdrazem a m\u00ed\u010dkem v dlani, se sna\u017eil naj\u00edt vin\u00edka, c\u00edtil stejn\u011b p\u0159\u00edjemnou horkost. Tehdy se mu neodv\u00e1\u017eil pohl\u00e9dnout do o\u010d\u00ed na d\u00e9le ne\u017e dv\u011b vte\u0159iny, tentokr\u00e1t se v\u0161ak jeho pohledu nedok\u00e1zal naba\u017eit. Pr\u00e1v\u011b Tomovy o\u010di mu napov\u011bd\u011bly, co c\u00edtil.<\/div>\n
Byla to radost.<\/p>\n

„Ud\u011blal jsem to proto, abych mohl b\u00fdt s tebou. Proto\u017ee jsem od tebe u\u017e nedok\u00e1zal odch\u00e1zet s pocitem, \u017ee se vrac\u00edm k n\u00ed. Zaslou\u017e\u00ed\u0161 si mnohem v\u00edc, ne\u017e b\u00fdt milencem zbab\u011blce. Zaslou\u017e\u00ed\u0161 si b\u00fdt na prvn\u00edm m\u00edst\u011b,“ kone\u010dky prst\u016f se dot\u00fdkal jeho ramen, \u0161\u00edje, vystoupl\u00fdch kl\u00ed\u010dn\u00edch kost\u00ed a \u0161\u00edlel p\u0159i p\u0159edstav\u011b, \u017ee jej od nahoty d\u011blil pouze obrovsk\u00fd kus l\u00e1tky. Vp\u00edjel se mu do o\u010d\u00ed, vid\u011bl, jak se sna\u017e\u00ed pochopit tu skute\u010dnost.<\/p>\n

„M\u00e1m d\u00edt\u011b,“ \u0161eptl, jako by t\u00edm cht\u011bl Tomovi p\u0159ipomenout nezvratnou skute\u010dnost.<\/div>\n

„A i p\u0159esto\u017ee jsou rysy m\u00e9 tv\u00e1\u0159e nezvykle jemn\u00e9, dokonce a\u017e d\u00edv\u010d\u00ed, jsem kluk. Jsem stejn\u00fd jako ty, Tome. V\u0161echno, co mi chyb\u00ed tady,“ smutn\u011b sklonil tv\u00e1\u0159 a dlan\u00ed uk\u00e1zal na sv\u016fj ploch\u00fd hrudn\u00edk.<\/div>\n
„M\u00e1m n\u011bkde jinde,“ neodv\u00e1\u017eil se pohl\u00e9dnout n\u00ed\u017e. U\u017e tak se c\u00edtil dost nep\u0159\u00edjemn\u011b, jakmile si uv\u011bdomil, kam sm\u011b\u0159uje Tom\u016fv pohled. Tak moc se mu cht\u011bl l\u00edbit. Tak moc si p\u0159\u00e1l, aby po n\u011bm Tom tou\u017eil i po intimn\u00ed str\u00e1nce.<\/div>\n
Ale jak toho m\u011bl doc\u00edlit?! Jak, kdy\u017e si byl jist\u00fd, \u017ee se p\u0159ed n\u00edm nikdy neodv\u00e1\u017e\u00ed svl\u00e9knout. Je\u0161t\u011b ke v\u0161emu mu levou nohu zdobila jizva, kter\u00e1 byla vzpom\u00ednkou na p\u00e1d, jen\u017e jej p\u0159ipravil o d\u016fle\u017eitou sou\u010d\u00e1st jej samotn\u00e9ho.<\/div>\n
„Pro m\u011b jsi dokonal\u00fd. I ty, i mali\u010dk\u00e1,“ Tom polaskal jeho nejistotu, n\u011b\u017en\u00fdm \u00fasm\u011bvem, naklonil se a zlehka se dotkl jeho rt\u016f. L\u00edbal jej pomalu, t\u00e9m\u011b\u0159 neznateln\u011b bral jeho rty mezi sv\u00e9, a i kdy\u017e jeho polibky neop\u011btoval, nebr\u00e1nil se. A to bylo pro n\u011bj to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
\u0160pi\u010dkou nosu pohladil ten jeho, a srdce mu zaplesalo radost\u00ed, jakmile se Bill do polibku m\u011bkce usm\u00e1l. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed uc\u00edtil, jak mu kolem krku omotal ruce, p\u0159itiskl se na n\u011bj cel\u00fdm sv\u00fdm t\u011blem a pootev\u0159el rty, hladov\u011bj\u00edc po dal\u0161\u00edch polibc\u00edch.<\/div>\n
Tom\u016fv jazyk pomalu vplul do Billov\u00fdch \u00fast, nal\u00e9hav\u011b vyhledal ten Bill\u016fv a zes\u00edlil tak intenzitu jejich l\u00edb\u00e1n\u00ed. Bill poslu\u0161n\u011b zaklonil hlavu na stranu a nechal Toma, aby si vzal v\u0161e, po \u010dem tak dlouhou dobu tou\u017eil\u2026<\/p>\n

„Z\u016fstane\u0161 tady p\u0159es noc?“<\/div>\n

„Byl jsem pozv\u00e1n na ve\u010de\u0159i, a to nem\u016f\u017eu odm\u00edtnout,“ dvoje zamilovan\u00e9 pohledy, dvoje nesm\u011bl\u00e9 \u00fasm\u011bvy a jenom jedno bij\u00edc\u00ed srdce. Mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b tato v\u011bta mohla symbolizovat za\u010d\u00e1tek jejich vytou\u017een\u00e9ho vztahu, Bill si v\u0161ak byl jist\u00fd, \u017ee by na to jeho d\u011bde\u010dek na\u0161el mnohem kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed r\u010den\u00ed\u2026<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay „Miluji t\u011b, Bille.“ Zv\u011bdav\u00fd pohled p\u011btilet\u00e9ho chlapce z\u016fstal viset na rtech jeho matky. Nerozum\u011bl t\u011bm slov\u016fm, a pr\u00e1v\u011b proto \u010dekal na pokra\u010dov\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 by mu je pomohlo pochopit. Simone mu v\u0161ak v\u011bnovala pouze l\u00e1skypln\u00fd \u00fasm\u011bv a zes\u00edlila sv\u00e9 objet\u00ed. Zav\u0159ela<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[528],"tags":[],"class_list":["post-5518","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-julie"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5518","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5518"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5518\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5518"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5518"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5518"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}