{"id":5536,"date":"2012-12-08T17:00:00","date_gmt":"2012-12-08T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5520"},"modified":"2012-12-08T17:00:00","modified_gmt":"2012-12-08T16:00:00","slug":"julie-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/12\/08\/julie-11\/","title":{"rendered":"Julie 11."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom je\u0161t\u011b naposled vyto\u010dil Andreasovo \u010d\u00edslo, trp\u011bliv\u011b \u010dekal, odpov\u011bd\u00ed mu v\u0161ak neust\u00e1le z\u016fst\u00e1valo ticho, prot\u00ednaj\u00edc\u00ed se s vyt\u00e1\u010dec\u00edm t\u00f3nem. Mrzut\u011b stiskl rty, odhodil mobil stranou a je\u0161t\u011b naposled se pod\u00edval do projektu, kter\u00fd cht\u011bl na porad\u011b p\u0159edstavit. Sna\u017eil se soust\u0159edit na jednotliv\u00e9 m\u00edstnosti mal\u00e9ho obch\u016fdku, mysl\u00ed byl v\u0161ak neust\u00e1le u sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele.<\/p>\n

Pokud je to op\u011bt jeden z t\u011bch tv\u00fdch \u017eert\u016f, kdy zkou\u0161\u00ed\u0161 mou trp\u011blivost, pak si m\u011b nep\u0159ej!<\/p>\n

<\/em> Tahle my\u0161lenka byla jeho srdci mnohem bli\u017e\u0161\u00ed ne\u017e skute\u010dnost, \u017ee se mu mohlo opravdu n\u011bco st\u00e1t. Jeho n\u00e1lada pr\u00e1v\u011b dos\u00e1hla bodu mrazu a ve chv\u00edli, kdy se otev\u0159ely dve\u0159e jeho skromn\u00e9 kancel\u00e1\u0159e a dovnit\u0159 nakoukla vesel\u00e1 tv\u00e1\u0159, mu bylo je\u0161t\u011b h\u016f\u0159.
„Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“ netu\u0161il, \u010d\u00edm to bylo, ale u\u017e i tak dost st\u00edsn\u011bn\u00fd prostor kolem n\u011bj za\u010d\u00ednal b\u00fdt je\u0161t\u011b t\u011bsn\u011bj\u0161\u00ed. Hled\u011bl do sv\u011btl\u00fdch, odhodlan\u00fdch o\u010d\u00ed sv\u00e9 snoubenky a v\u011bd\u011bl, \u017ee prst\u00fdnek, zdob\u00edc\u00ed jej\u00ed vyp\u011bstovan\u00fd prst, se nikdy nem\u011bl st\u00e1t jej\u00ed osobn\u00edm vlastnictv\u00edm. N\u00e1hle se c\u00edtil nejenom mrzut\u011b a unaven\u011b, ale i hloup\u011b.<\/p>\n

Byl hlup\u00e1k.
Ten nejv\u011bt\u0161\u00ed pod sluncem, proto\u017ee kdyby m\u011bl alespo\u0148 trochu rozumu, nikdy by to nenechal zaj\u00edt tak daleko. Nikdy by nedovolil, aby za n\u011bj rozhodovali druz\u00ed. Aby d\u011blal jenom to, co od n\u011bj druz\u00ed o\u010dek\u00e1vaj\u00ed.
Nerozum\u011bl tomu, pro\u010d si to v\u0161echno neuv\u011bdomil d\u0159\u00edv.
\u0158\u00edk\u00e1 se, \u017ee l\u00e1sk\u00e1 dok\u00e1\u017ee lidem pomotat hlavu natolik, \u017ee nejednaj\u00ed racion\u00e1ln\u011b. Sv\u011bt sleduj\u00ed skrze r\u016f\u017eov\u00fd z\u00e1voj a d\u011blaj\u00ed v\u011bci, kter\u00e9 by za jin\u00fdch okolnost\u00ed ned\u011blali. V jeho p\u0159\u00edpad\u011b to bylo p\u0159esn\u011b naopak.
K tomu, aby se mohl na sv\u011bt d\u00edvat rozumn\u00fdm pohledem, se musel nejprve zamilovat. L\u00e1ska k Billovi mu kone\u010dn\u011b otev\u0159ela o\u010di.
U\u017e necht\u011bl poslouchat. Necht\u011bl trp\u011bt, necht\u011bl, aby jeho nitro k\u0159i\u010delo a \u00fasta z\u016fst\u00e1vala tich\u00e1. Miloval Billa natolik, \u017ee se ji\u017e necht\u011bl tv\u00e1\u0159it, \u017ee je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku, kdy\u017e nebylo. Miloval Billa natolik, \u017ee byl odhodl\u00e1n ud\u011blat cokoliv na sv\u011bt\u011b, aby byli spolu.<\/div>\n

\n
„P\u0159i\u0161la jsem se na tebe pod\u00edvat. M\u00e1m pro tebe p\u0159ekvapen\u00ed,“ Mia mu v\u011bnovala v\u00edt\u011bzoslavn\u00fd \u00fasm\u011bv a p\u0159i\u0161la bl\u00ed\u017e. Oble\u010dena pouze v t\u00edlku a upnut\u00e9 minisukni i p\u0159esto, \u017ee bylo venku vcelku zima, v Tomovi probouzela pocit, \u017ee se op\u011bt chyst\u00e1 svl\u00e9knout a sv\u00e1d\u011bt jej.
„Mio, za deset minut mi za\u010d\u00edn\u00e1 porada. Co kdybychom si o tom promluvili pozd\u011bji? Jestli chce\u0161, m\u016f\u017ee\u0161 tady na m\u011b po\u010dkat,“ pousm\u00e1l se, vzal do dlan\u011b p\u0159ipraven\u00e9 materi\u00e1ly a vykro\u010dil ke dve\u0159\u00edm.
„T\u00e1ta mi prozradil, \u017ee t\u011b chce pov\u00fd\u0161it. \u0158\u00edkal, \u017ee kdy\u017e jsi te\u010f skoro sou\u010d\u00e1st\u00ed rodiny, nem\u011bl by ses za\u0161\u00edvat v tomhle mal\u00e9m chl\u00edvku a pracovat na hloupostech, kter\u00e9 v\u016fbec neprosperuj\u00ed,“ sv\u016fdn\u011b pohodila svou zlatou h\u0159\u00edvou a zezadu se p\u0159itiskla na Tomovo t\u011blo. „Nen\u00ed to snad d\u016fvod k oslav\u011b?“ za\u0161eptala mu do ucha, p\u0159i\u010dem\u017e se j\u00ed naskytla dokonal\u00e1 mo\u017enost nadechnout se jeho v\u016fn\u011b.
„M\u00e1m r\u00e1d svou pr\u00e1ci. Nechci b\u00fdt pov\u00fd\u0161en,“ opatrn\u011b se dostal z jej\u00edho objet\u00ed a rozhl\u00e9dl se kolem sebe. Po ukon\u010den\u00ed vysok\u00e9 se mu ani nesnilo, \u017ee by dostal pr\u00e1ci v podniku, jak\u00fdm byl podnik Miina otce. Jeho mali\u010dk\u00e1, skromn\u00e1 kancel\u00e1\u0159 mu tehdy p\u0159i\u0161la jako hotov\u00fd z\u00e1zrak.
Pro lidi z vy\u0161\u0161\u00edch vrstev v\u0161ak byla jenom chl\u00edvkem. Chl\u00edvkem, ve kter\u00e9m se blahobyt, luxus a p\u0159epych st\u00e1valy velikou nezn\u00e1mou.
V p\u0159\u00edpad\u011b Miina otce nebylo pov\u00fd\u0161en\u00ed nezi\u0161tn\u00fdm \u010dinem.<\/p>\n

„Ale no tak, l\u00e1sko, tohle nem\u016f\u017ee\u0161 myslet v\u00e1\u017en\u011b. Pracoval bys na projektech luxusn\u00edch obchodn\u00edch center, tvoje kancel\u00e1\u0159 by byla minim\u00e1ln\u011b t\u0159ikr\u00e1t takov\u00e1, jako je tahle. Zaslou\u017e\u00ed\u0161 si p\u0159eci mnohem v\u00edce,“ nech\u00e1pav\u011b vrt\u011bla hlavou. Pro v\u011bt\u0161inu lid\u00ed by byla pr\u00e1v\u011b tohle pr\u00e1ce sn\u016f. Tom se v\u0161ak netv\u00e1\u0159il v\u016fbec nad\u0161en\u011b. Pr\u00e1v\u011b naopak.
„U\u017e mus\u00edm j\u00edt,“ v\u011bnoval j\u00ed posledn\u00ed pohled, pootev\u0159el dve\u0159e a pr\u00e1v\u011b tehdy jej do u\u0161\u00ed ude\u0159il zvuk, ve kter\u00fd ani nedoufal.
Jemn\u00e1 klav\u00edrn\u00ed melodie naplnila b\u011bhem n\u011bkolika vte\u0159in celou kancel\u00e1\u0159.
„Co ten idiot zase chce?“ Mia se nikdy netajila t\u00edm, \u017ee Andreas nepat\u0159il k lidem, kter\u00fdm by alespo\u0148 \u010das od \u010dasu v\u011bnovala hezk\u00e9 slovo. Konec konc\u016f, Andreas by z\u0159ejm\u011b zareagoval \u00fapln\u011b stejn\u011b. Pr\u00e1v\u011b proto nic ne\u0159ekl a nal\u00e9hav\u011b se nat\u00e1hl po zvon\u00edc\u00edm telefonu.<\/p>\n

„Kdes byl?! U\u017e hodinu se ti sna\u017e\u00edm dovolat,“ nepo\u010dkal na ohl\u00e1\u0161en\u00ed a promluvil jako prvn\u00ed. Pot\u0159eboval sly\u0161et jeho hlas a v\u011bd\u011bt, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku.
„Tome, j\u00e1\u2026 j-jak bych ti to \u0159ekl,“ na druh\u00e9 stran\u011b hovoru se oz\u00fdval Andreas\u016fv zb\u011bsil\u00fd dech a podivn\u00e9 kv\u00edlen\u00ed.
„Andy, mus\u00edm j\u00edt na poradu. Jenom mi \u0159ekni, \u017ee jsi v po\u0159\u00e1dku,“ Mia z\u00e1vistiv\u011b nakopla hranu stolu. Nikdy neum\u011bla pochopit, jak siln\u00e9 pouto spojuje nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9. Zejm\u00e9na takov\u00e9, kte\u0159\u00ed spole\u010dn\u011b vyr\u016fstaj\u00ed.
„Jsem v nemocnici, Tome. \u010c\u0161\u0161\u0161\u0161. Mus\u00ed\u0161 p\u0159ij\u00edt. Pros\u00edm, na nic se m\u011b neptej, jenom rychle p\u0159ij\u010f. No tak, \u010d\u0161\u0161\u0161,“ Tom \u0161okovan\u011b hled\u011bl p\u0159ed sebe. Od slova nemocnice nerozum\u011bl jedin\u00e9 slovo. Zoufal\u00e9 kv\u00edlen\u00ed jej op\u011bt probralo k \u017eivotu a on byl schopen reagovat.<\/p>\n

„V nemocnici?! Co se stalo? Nem\u016f\u017ee\u0161 mi \u0159\u00edct, \u017ee jsi v nemocnici, a pak mi zak\u00e1zat se t\u011b na cokoliv pt\u00e1t. Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ Tom zvedl tv\u00e1\u0159 a pohl\u00e9dl na Miu stoj\u00edc\u00ed jenom kousek od n\u011bj. Nemohl si nev\u0161imnout \u00fasm\u011bvu, kter\u00fd j\u00ed na kr\u00e1tkou chv\u00edli ulp\u011bl na rtech.
„J\u00e1 jsem v po\u0159\u00e1dku. V parku jsem m\u011bl men\u0161\u00ed nehodu. Tedy sp\u00ed\u0161, zp\u016fsobil jsem,“ jeho slova v sob\u011b ukr\u00fdvala vinu. Nedok\u00e1zal Tomovi pov\u011bd\u011bt, co se stalo. Byl si jist\u00fd, \u017ee pokud se Billovi stalo n\u011bco v\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00edho, neodpust\u00ed mu to.
„Jakou nehodu?! Pro\u010d nem\u016f\u017ee\u0161 mluvit p\u0159\u00edmo? A co je to tam za zvuky?“
„J-j\u00e1\u2026 p\u0159i b\u011bhu jsem do n\u011bkoho narazil a\u2026 a-asi jsem mu zlomil nohu. Tome, pros\u00edm, mus\u00ed\u0161 sem rychle p\u0159ij\u00edt,“ na posledn\u00ed ot\u00e1zku rad\u011bji neodpov\u011bd\u011bl.<\/p>\n

U\u017e i tak se c\u00edtil dost mizern\u011b. Billa t\u00e9m\u011b\u0159 po hodin\u011b \u010dek\u00e1n\u00ed kone\u010dn\u011b vzali na vy\u0161et\u0159en\u00ed a mal\u00e1 Julie od t\u00e9 chv\u00edle neust\u00e1le plakala a natahovala drobn\u00e9 p\u011bsti sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm, ve kter\u00fdch zmizel.
P\u016fvodn\u011b mu cht\u011bl zavolat teprve pot\u00e9, kdy u\u017e budou v\u011bd\u011bt, zdali je v po\u0159\u00e1dku, ale jeliko\u017e nikdy nebyl otcovsk\u00fd typ, pot\u0159eboval pomoc. Pot\u0159eboval u sebe sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele, i kdy\u017e t\u00edm jejich p\u0159\u00e1telstv\u00ed zna\u010dn\u011b ohro\u017eoval.
„Kdy\u017e se na tu poradu nedostav\u00edm, z\u0159ejm\u011b m\u011b vyhod\u00ed. Mus\u00edm tam b\u00fdt,“ i p\u0159esto, \u017ee by v tu chv\u00edli dal cokoliv za to, aby mohl j\u00edt za n\u00edm a podpo\u0159it jej, nemohl. Pokud by v\u0161echno vy\u0161lo tak jak m\u00e1, dostal by skv\u011blou zak\u00e1zku. Stal by se tv\u016fr\u010d\u00ed osobnost\u00ed rekonstrukce m\u00edstn\u00edho baletn\u00edho studia. Od chv\u00edle, co se o t\u00e9 pr\u00e1ci dozv\u011bd\u011bl, po n\u00ed nesm\u00edrn\u011b tou\u017eil. Cht\u011bl to ud\u011blat pro pam\u00e1tku Billovy matky.
Pro n\u011bj.<\/p>\n

Andy v\u011bd\u011bl, \u017ee pokud nevyjde s pravdou ven, z podniku jej z\u0159ejm\u011b nedostane. Zhluboka se nadechl, siln\u011b stiskl v\u00ed\u010dka a p\u0159itiskl si t\u0159esouc\u00ed se t\u011bl\u00ed\u010dko Julie je\u0161t\u011b v\u00edce ke sv\u00e9mu t\u011blu. Netu\u0161il, pro\u010d to ud\u011blal. Pot\u0159eboval oporu.
„Tome, zranil jsem Billa,“ jm\u00e9no l\u00e1sky sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele sotva vyslovil. Tu\u0161il, co bude n\u00e1sledovat a nem\u00fdlil se.
Hovor byl ve vte\u0159in\u011b ukon\u010den.<\/p>\n

\u2026<\/p>\n

Andreas p\u0159ekvapen\u011b zamrkal. Rozhl\u00e9dl se kolem sebe. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d sed\u011bl v desiv\u011b b\u00edl\u00e9 \u010dek\u00e1rn\u011b, je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d jej m\u00edjely des\u00edtky nemocn\u00fdch nebo ran\u011bn\u00fdch pacient\u016f, p\u0159esto bylo n\u011bco jinak.
Ticho. \u017d\u00e1dn\u00fd pl\u00e1\u010d.
Pohotov\u011b sklonil tv\u00e1\u0159, aby se p\u0159esv\u011bd\u010dil, zdali Julie je\u0161t\u011b v\u016fbec d\u00fdch\u00e1. To, \u017ee se z ni\u010deho nic uklidnila, mu p\u0159i\u0161lo podez\u0159el\u00e9.
Obraz, kter\u00fd spat\u0159il, v\u0161ak ne\u010dekal ani v tom nejdivo\u010dej\u0161\u00edm snu. Z\u0159ejm\u011b usnul, proto\u017ee v\u016fbec nepost\u0159ehl Tom\u016fv p\u0159\u00edchod.
Ten st\u00e1l necel\u00fd metr od n\u011bj, na rukou m\u011bl Julii, ti\u0161e se j\u00ed p\u0159imlouval a l\u00edbal ji do vl\u00e1sk\u016f. Andreas nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee d\u00edt\u011b, kter\u00e9 proplakalo t\u00e9m\u011b\u0159 celou hodinu a ten and\u00edlek v Tomov\u011b n\u00e1ru\u010di, jsou jedna a ta sam\u00e1 osoba. Je\u0161t\u011b nikdy nevid\u011bl sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele v takov\u00e9 pozici. Tiskl ji na svou hru\u010f, jako by byla jeho vlastn\u00edm d\u00edt\u011btem.
Jenom jeho a Billa.
Sledoval ji n\u011b\u017en\u00fdm pohledem, kone\u010dky prst\u016f se opatrn\u011b dot\u00fdkal jej\u00ed nevinn\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Teprve kdy\u017e byla skute\u010dn\u011b klidn\u00e1, pohl\u00e9dl na Andrease pohledem na smrt vyd\u011b\u0161en\u00e9ho \u010dlov\u011bka.<\/p>\n

„Omlouv\u00e1m se, Tome. Opravdu m\u011b to mrz\u00ed. Jenom na chvilku jsem se nesoust\u0159edil a bylo to. Necht\u011bl jsem mu ubl\u00ed\u017eit,“ Tom bezmocn\u011b sklonil tv\u00e1\u0159. Byl nep\u0159irozen\u011b bled\u00fd a i p\u0159esto, \u017ee se sna\u017eil tv\u00e1\u0159it, \u017ee se na n\u011bj nezlob\u00ed a \u017ee je v po\u0159\u00e1dku, nebyl.
„Kde vlastn\u011b je? A pro\u010d je tam tak dlouho?“ nez\u00e1le\u017eelo mu na tom, zdali jej vyhod\u00ed, nebo ne. Sv\u016fj projekt stihl je\u0161t\u011b p\u0159ed odchodem z podniku sv\u011b\u0159it spolehliv\u00e9mu kolegovi. Te\u010f u\u017e to bylo pouze v jeho rukou.
„L\u00e9ka\u0159 u\u017e u n\u011bj nen\u00ed, ale j\u00e1 jsem za n\u00edm kv\u016fli Julii j\u00edt nemohl. Pr\u00e1v\u011b proto jsem ti zavolal,“ Tom v\u00edc sly\u0161et nepot\u0159eboval. S p\u0159\u00edslibem, \u017ee se hned vr\u00e1t\u00ed, sv\u011b\u0159il Julii op\u011bt do rukou Andrease. Ten si dokonce nebyl jist\u00fd, zdali byl slib v\u011bnov\u00e1n jemu nebo j\u00ed.<\/p>\n

Prsty zlehka p\u0159ilo\u017eil na povrch sv\u011btl\u00fdch dve\u0159\u00ed, zatla\u010dil na n\u011b a nahl\u00e9dl dovnit\u0159.
Bill sed\u011bl na posteli a neb\u00fdt mal\u00e9 ranky na tv\u00e1\u0159i, vypadal by zcela v po\u0159\u00e1dku. Tom se na n\u011bj nedok\u00e1zal vynad\u00edvat. Necht\u011bl vej\u00edt dovnit\u0159. Cht\u011bl si tu chv\u00edli vychutnat co nejd\u00e9le. Dok\u00e1zal by tam st\u00e1t a sledovat jej cel\u00e9 hodiny. D\u00edky Billovi se pochmurnost b\u00edl\u00e9ho pokoje prom\u011bnila v z\u00e1\u0159. Je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm mu nep\u0159i\u0161el tak kouzeln\u00fd. Zd\u00e1lo se mu, \u017ee od chv\u00edle, co jej vid\u011bl naposled, co jej naposledy sev\u0159el v n\u00e1ru\u010d\u00ed, pol\u00edbil a nadechl se v\u016fn\u011b jeho tmav\u00fdch vlas\u016f, ub\u011bhla cel\u00e1 v\u011b\u010dnost.
Vyvol\u00e1val v n\u011bm obrovsk\u00e9 mno\u017estv\u00ed r\u016fzn\u00fdch emoc\u00ed, kter\u00e9 se draly na povrch, a on m\u011bl chu\u0165 vyk\u0159i\u010det do cel\u00e9ho sv\u011bta, \u017ee je zamilovan\u00fd.
Zamilovan\u00fd tak moc, a\u017e se sv\u00fdch pocit\u016f b\u00e1l. Netu\u0161il, \u017ee by mohla b\u00fdt l\u00e1ska i takov\u00e1.<\/p>\n

„Ahoj,“ vydechl ve chv\u00edli, kdy se jejich pohledy setkaly. Bill zalapal po dechu a nev\u011b\u0159\u00edcn\u00fdm pohledem sledoval Toma, kter\u00fd za sebou pomalu zav\u0159el dve\u0159e a popo\u0161el bl\u00ed\u017e. Bill zapomn\u011bl na bolest, kter\u00e1 v pravideln\u00fdch intervalech sv\u00edrala jeho koleno, zapomn\u011bl na m\u00edsto, kde se nach\u00e1zeli, dokonce i na to, \u017ee byl rozcuchan\u00fd a \u0161pinav\u00fd. Sed\u011bl na m\u00edst\u011b, sotva d\u00fdchal, netu\u0161il, co by mu m\u011bl v\u016fbec \u0159\u00edct.
„Ahoj,“ p\u00edpl a od\u0159enou dlan\u00ed si vjel do vlas\u016f.
Bylo to skute\u010dn\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00ed.
V\u010dera spolu prol\u00edbali t\u00e9m\u011b\u0159 celou noc a n\u00e1hle bylo tak t\u011b\u017ek\u00e9 d\u00edvat se jeden druh\u00e9mu do o\u010d\u00ed. Oba tou\u017eili spat\u0159it v pohledu toho druh\u00e9ho touhu. Nezkrotnou touhu ud\u011blat v\u0161e pro to, aby v\u010derej\u0161\u00ed noc nebyla jejich posledn\u00ed. Ale ani jeden to nedok\u00e1zal \u0159\u00edct nahlas.
„Jsi v po\u0159\u00e1dku? J-j\u00e1\u2026 m\u011bl jsem o tebe takov\u00fd strach. Kdy\u017e mi Andy zavolal a \u0159ekl, co se stalo, m\u00e1lem jsem se zbl\u00e1znil,“ Bill provinile sklonil tv\u00e1\u0159 a ud\u011blal mu vedle sebe m\u00edsto. Tom nev\u00e1hal ani vte\u0159inu. Posadil se vedle n\u011bj, vzal jej za ruku a pohl\u00e9dl mu do o\u010d\u00ed.<\/p>\n

„Jsem v po\u0159\u00e1dku. Na\u0161t\u011bst\u00ed to nen\u00ed nic v\u00e1\u017en\u00e9ho. Mus\u00edm tady je\u0161t\u011b po\u010dkat na l\u00e9ka\u0159e a zeptat se, zdali m\u016f\u017eu j\u00edt dom\u016f. A ty by ses m\u011bl taky vr\u00e1tit. Nechci, abys m\u011bl kv\u016fli mn\u011b pot\u00ed\u017ee v pr\u00e1ci,“ Bill se sna\u017eil nevn\u00edmat stup\u0148uj\u00edc\u00ed se bolest a op\u011bt pohl\u00e9dl Tomovi do o\u010d\u00ed. Do t\u011bch kr\u00e1sn\u00fdch, velik\u00fdch o\u010d\u00ed, ve kter\u00fdch tou\u017eil zmizet.
„Vyhod\u00ed m\u011b,“ pronesl Tom s \u00fasm\u011bvem na rtech. Zamilovan\u00fdm pohledem prol\u00e9tl Billovu tv\u00e1\u0159, kone\u010dky prst\u016f zlehka ot\u0159el o sn\u011bhovou k\u016f\u017ei.
„C-co\u017ee? J-j\u00e1\u2026 necht\u011bl jsem,“ vrt\u011bl hlavou a omlouval se za n\u011bco, za co v podstat\u011b v\u016fbec nemohl.
„Nevyhod\u00ed m\u011b kv\u016fli tob\u011b. Vyhod\u00ed m\u011b kv\u016fli tomu, \u017ee se nestanu sou\u010d\u00e1st\u00ed jejich rodiny.“ Bill zmaten\u011b nakr\u010dil obo\u010d\u00ed a ve chv\u00edli, kdy si uv\u011bdomil, co se mu t\u00edm sna\u017e\u00ed Tom \u0159\u00edct, p\u0159ekvapen\u011b pootev\u0159el rty. Vzduch kolem n\u011bj se stal n\u00e1hle t\u011b\u017e\u0161\u00edm a m\u00e9n\u011b d\u00fdchateln\u00fdm. Srdce mu bilo tak divoce, \u017ee c\u00edtil jeho ozv\u011bnu v ka\u017ed\u00e9m koutku sv\u00e9ho t\u011bla.
To nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda.<\/p>\n

<\/em> „Neo\u017een\u00edm se, Bille.“<\/p>\n

Spat\u0159il jsem and\u011bla, jen\u017e byl spout\u00e1n v kuse mramoru. Tesal jsem tak dlouho, dokud jsem jej nevysvobodil…<\/p>\n

<\/em> Sledoval jeho tv\u00e1\u0159 uslzen\u00fdm pohledem. Po ztr\u00e1t\u011b sv\u00e9 nejv\u011bt\u0161\u00ed v\u00e1\u0161n\u011b a n\u00e1sledn\u00e9 ztr\u00e1t\u011b sv\u00e9 matky u\u017e nedok\u00e1zal ni\u010demu v\u011b\u0159it. Necht\u011bl.
Necht\u011bl v\u011b\u0159it v n\u011bco, co nemuselo b\u00fdt skute\u010dnost\u00ed. Necht\u011bl v\u011b\u0159it v pr\u00e1zdn\u00e9 sliby a slova, kter\u00e1 mu d\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji mohla zp\u016fsobit dal\u0161\u00ed bolest. P\u0159esto nemohl zapomenout na minulou noc. D\u00edval se mu do o\u010d\u00ed, ve kter\u00fdch minulou noc spat\u0159il tak velik\u00e9 mno\u017estv\u00ed l\u00e1sky, a p\u0159edstava o ne\u0161\u0165astn\u00e9m and\u011bli, se mu n\u00e1hle nezd\u00e1la tak vzd\u00e1len\u00e1.
D\u00edval se mu do o\u010d\u00ed a vid\u011bl v nich sv\u00e9ho tesa\u0159e. Um\u011blce, kter\u00fd z n\u011bj tou\u017eil ud\u011blat sochu, kter\u00e1 by byla obrazem dokonalosti.
Mohl myslet na Miu. Mohl myslet na to, \u017ee mo\u017en\u00e1 ned\u011blaj\u00ed spr\u00e1vnou v\u011bc a zastavit to, dokud je je\u0161t\u011b \u010das.
Necht\u011bl.
U\u017e v\u00edce necht\u011bl b\u00fdt s\u00e1m, a pr\u00e1v\u011b proto ne\u0159ekl v\u016fbec nic. Pevn\u011b stiskl v\u00ed\u010dka, pootev\u0159el rty a dlouze zast\u00e9nal ve chv\u00edli, kdy jej Tom nal\u00e9hav\u011b pol\u00edbil. Netu\u0161il, jak dlouho tam jenom tak sed\u011bli, mazlili se a dlouh\u00fdmi polibky si vz\u00e1jemn\u011b zp\u016fsobovali hus\u00ed k\u016f\u017ei. Jedin\u00e9, \u010d\u00edm si byl stoprocentn\u011b jist\u00fd bylo to, \u017ee byl \u0161\u0165astn\u00fd. D\u00fdchal Tomovu v\u016fni, \u017eil jenom pro jeho bl\u00edzkost.
Miloval jej a nyn\u00ed si byl jist\u00fd, \u017ee Tom sd\u00edlel stejn\u00e9 pocity…<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Tom je\u0161t\u011b naposled vyto\u010dil Andreasovo \u010d\u00edslo, trp\u011bliv\u011b \u010dekal, odpov\u011bd\u00ed mu v\u0161ak neust\u00e1le z\u016fst\u00e1valo ticho, prot\u00ednaj\u00edc\u00ed se s vyt\u00e1\u010dec\u00edm t\u00f3nem. Mrzut\u011b stiskl rty, odhodil mobil stranou a je\u0161t\u011b naposled se pod\u00edval do projektu, kter\u00fd cht\u011bl na porad\u011b p\u0159edstavit. Sna\u017eil se soust\u0159edit<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[528],"tags":[],"class_list":["post-5536","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-julie"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5536","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5536"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5536\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5536"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5536"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5536"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}