{"id":5537,"date":"2012-12-08T16:00:00","date_gmt":"2012-12-08T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5521"},"modified":"2012-12-08T16:00:00","modified_gmt":"2012-12-08T15:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-ii-17","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/12\/08\/zeiten-andern-dich-ii-17\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich II 17."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Kam vst\u00e1v\u00e1\u0161?“ ozve se Tom, sed\u00edc\u00ed na posteli s notebookem na kl\u00edn\u011b.
„Mus\u00edm do pr\u00e1ce,“ za\u010dnu se soukat do kalhot a p\u0159em\u00fd\u0161let, co si vezmu k nim.
„D\u011bl\u00e1\u0161 si ze m\u011b srandu?“
„Co je?“ nech\u00e1pav\u011b se na n\u011bho oto\u010d\u00edm.
„Ty jsi m\u011bl je\u0161t\u011b v\u010dera hore\u010dku a dneska hodl\u00e1\u0161 j\u00edt do pr\u00e1ce?“
„Tome, nebyl jsem tam cel\u00fd minul\u00fd t\u00fdden, mus\u00edm tam j\u00edt.“
„Nezbl\u00e1zn\u00ed se tam bez tebe. Ty m\u00e1\u0161 le\u017eet v posteli.“
„Le\u017eel jsem v posteli skoro cel\u00fd minul\u00fd t\u00fdden. Za prv\u00e9 m\u011b to fakt nebav\u00ed, za druh\u00e9 mi telefonovali, jestli p\u0159ijdu, a za t\u0159et\u00ed je to pitom\u00e1 ch\u0159ipka, kter\u00e1 b\u011b\u017en\u011b trv\u00e1 t\u00fdden, tak\u017ee to za chv\u00edli zmiz\u00ed.“<\/p>\n

„Je\u0161t\u011b \u017ee m\u00e1\u0161 aspo\u0148 super v\u00fdmluvy. Bille, slib mi, \u017ee v\u00e1\u017en\u011b zajde\u0161 ale i tak k tomu doktoru.“
„To nejsou v\u00fdmluvy. A k doktoru nep\u016fjdu, je to oby\u010dejn\u00e1 ch\u0159ipka. A je mi l\u00edp,“ doobl\u00e9knu se a p\u0159ehod\u00edm p\u0159es sebe kab\u00e1t, „mohl bys mi odpoledne p\u0159ij\u00edt naproti.“
„A pak spolu p\u016fjdeme k doktoru.“
„Tome!“
„Bille, zdrav\u00ed m\u00e1\u0161 jenom jedno, a j\u00e1 nebudu riskovat, \u017ee zanedb\u00e1v\u00e1\u0161 n\u011bco, co m\u016f\u017ee vypadat jako oby\u010dejn\u00e1 ch\u0159ipka! Jenom ho nech\u00e1me, aby mi to vyvr\u00e1til, a zase p\u016fjdeme. Tak stra\u0161n\u00fd to b\u00fdt nem\u016f\u017ee s t\u011bma doktorama. V\u011b\u0159, \u017ee jsem je cel\u00fdch p\u011bt let potk\u00e1val denn\u011b, taky jsem si s nimi u\u017eil, a nen\u00ed to zrovna fajn, tak\u017ee to pro m\u011b prost\u011b ud\u011bl\u00e1\u0161 a zajdeme tam.“
S v\u00fddechem rezignovan\u011b zvednu ruce na d\u016fkaz m\u00edru.<\/div>\n

„Ale jen kdy\u017e mi p\u0159ijde\u0161 naproti.“
„Ve t\u0159i jsem tam.“
„Nevid\u011bl jsi\u2026,“ za\u010dnu, ale to u\u017e po mn\u011b Tom hod\u00ed kapkami do nosu. Neo\u010dek\u00e1van\u011b se mi je opravdu poda\u0159\u00ed zachytit, na\u010de\u017e si okam\u017eit\u011b k\u00fdchnu, ale pak se s lehk\u00fdm zasm\u00e1n\u00edm rozhl\u00e9dnu po m\u00edstnosti. „Sp\u00ed\u0161 jsem myslel telefon, ale nevad\u00ed. Kapky se budou taky hodit.“
„Telefon jsem vid\u011bl v kuchyni.“
„D\u00edk a nezlob tu.“
„Budu, kdy\u017e m\u011b bude\u0161 \u0161tv\u00e1t.“
„Ty to je\u0161t\u011b nev\u00ed\u0161, ale asi m\u011b miluje\u0161,“ zasm\u011bju se, a kdy\u017e mi v\u011bnuje jeden ze sv\u00fdch odzbrojuj\u00edc\u00edch \u00fasm\u011bv\u016f, je mi v\u0161echno v\u00edc jasn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e kdyby promluvil.<\/div>\n
\n
\n

Odpoledne, kdy\u017e pot\u0159ebuju spo\u010d\u00edtat mou tr\u017ebu, a tud\u00ed\u017e stoj\u00edm z\u00e1dy k obchodu, jeliko\u017e ho hl\u00edd\u00e1 a obsluhuje ji\u017e jedna z kolegy\u0148, zaslechnu za sv\u00fdmi z\u00e1dy slu\u0161n\u00fd pozdrav. Abych nep\u0159etrhl my\u0161lenku p\u0159i po\u010d\u00edt\u00e1n\u00ed, rychle si to v hlav\u011b dokon\u010d\u00edm, a pak se rozhodnu oto\u010dit s t\u00edm, \u017ee doty\u010dn\u00e9ho budu sm\u011brovat pr\u00e1v\u011b ke kolegyni, kter\u00e1 mne st\u0159\u00edd\u00e1, ale kdy\u017e se oto\u010d\u00edm a spat\u0159\u00edm tam Toma, mus\u00edm se rozesm\u00e1t.<\/p>\n

„Ty jsi h\u00e9re\u010dka!“
„Jak to s tebou vypad\u00e1, modelko?“ zept\u00e1 se ledabyle Tom a j\u00e1 si jen se svou kolegyn\u00ed vym\u011bn\u00edm \u00fasm\u011bvy, na p\u0159ed\u00e1n\u00ed informace, \u017ee je j\u00ed jasn\u00e9, \u017ee Tom p\u0159i\u0161el za mnou, nikoliv jako z\u00e1kazn\u00edk.
„B\u011bhem p\u011bti minut jsem hotov,“ mrknu, a pokus\u00edm se to dopo\u010d\u00edtat a pevn\u011b douf\u00e1m, \u017ee se neseknu. Tom by mne nem\u011bl rozptylovat v pr\u00e1ci \u010dasto.
„Volal jsem t\u00fd \u017eensk\u00fd, ten byt je zamluvenej, mus\u00edme ho te\u010f u\u017e jen zaplatit, aby n\u00e1m ho podr\u017eela.“
„Hm,“ muknu jen, abych si mohl v duchu st\u00e1le po\u010d\u00edtat, a kdy\u017e se dopo\u010d\u00edt\u00e1m konce, jen kasu zav\u0159u, zap\u00ed\u0161u informaci a odhl\u00e1s\u00edm na kase m\u016fj osobn\u00ed k\u00f3d. „Hotovo. Volal mi taky Patrick, pr\u00fd m\u00e1 pro m\u011b p\u0159ekv\u00e1pko, a \u017ee kdybych cht\u011bl, m\u016f\u017eu se v ateli\u00e9ru stavit je\u0161t\u011b dneska. Ale z\u00edtra mu teprve p\u0159ijde nov\u00e1 kolekce, tak\u017ee bych m\u011bl j\u00edt n\u011bco nafotit.“
„Je ti l\u00edp?“ zept\u00e1 se, jako by v\u0161echno, co jsem te\u010f \u0159ekl, p\u0159eslechl.
„Nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct, \u017ee mi je dob\u0159e, ale u\u017e jsem si zvykl,“ sko\u010d\u00edm si do \u0161atny pro ta\u0161ku a kab\u00e1t, obl\u00edknu se, rozlou\u010d\u00edm s kolegyn\u00ed a chyt\u00edm Toma za ruku, abychom spolu mohli odej\u00edt.
„P\u016fjdeme zaplatit ten byt hned?“
„Abychom m\u011bli jistotu, asi by to bylo lep\u0161\u00ed.“
„Stejn\u011b pot\u0159ebuju vyzvednout n\u011bjak\u00e9 pen\u00edze, tak tam s t\u00edm sko\u010d\u00edme. A pak bychom mohli zaj\u00edt do toho ateli\u00e9ru, hm?“
„Ve \u010dty\u0159i u\u017e mus\u00edm b\u00fdt pry\u010d.“
„Pry\u010d?“
„Andreas chce n\u011bkam hodit.“
„Ach jo, cht\u011bl jsem se j\u00edt naj\u00edst.“<\/p>\n

Kdy\u017e vyjdeme z banky, zamra\u010d\u00edm se, kdy\u017e se rozezvon\u00ed Tomovi telefon. M\u016f\u017ee to zna\u010dit jen jedin\u00e9, a to Andreas. Kdyby mu nesebrali \u0159idi\u010d\u00e1k a kdyby dostal \u0161anci odmaturovat, nemusel by se j\u00edm Tom zab\u00fdvat, ale nejsp\u00ed\u0161 je pro Toma d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e bych si cht\u011bl p\u0159ipustit. Poslouch\u00e1m jejich hovor a nezastavuju se v ch\u016fzi a\u017e do doby, ne\u017e vstr\u010d\u00ed Tom zp\u011bt mobil do kapsy a proplete zp\u011btn\u011b prsty s t\u011bmi m\u00fdmi.<\/p>\n

„A te\u010f k tomu doktoru.“
„Tome, ne. J\u00e1 nikam nejdu.“
„Bille, sl\u00edbil jsi to. \u0158ekl jsi, \u017ee p\u016fjde\u0161, kdy\u017e pro tebe p\u0159ijedu do pr\u00e1ce.“
„To je ale vyd\u00edr\u00e1n\u00ed a v\u016fbec, je mi fajn, nep\u016fjdu tam.“
„Sakra, Bille! Pr\u00e1v\u011b jsi mi \u0159ekl, \u017ee se rozhodn\u011b dob\u0159e nec\u00edt\u00ed\u0161, tak pro\u010d najednou obrac\u00ed\u0161?“
„Vyle\u017e\u00edm to. K tomu nepot\u0159ebuju potvrzen\u00ed od doktora. Naopak, mus\u00edm b\u00fdt schopn\u00fd fotit a celkov\u011b fungovat.“
„\u0158ekni, \u017ee si ze m\u011b d\u011bl\u00e1\u0161 jenom legraci.“
„Tome, opravdu, nem\u016f\u017ee\u0161 m\u011b nutit tam j\u00edt. Je mi p\u0159ece fajn. Nen\u00ed to nejlep\u0161\u00ed, ale je mi fajn. A dokto\u0159i dneska stejn\u011b \u010dum\u00ed v\u00edc do po\u010d\u00edta\u010de ne\u017e na pacienta.“
„Hled\u00e1\u0161 si jenom v\u00fdmluvy. Nem\u00e1m \u010das ani n\u00e1ladu ti to tady rozmlouvat jak mal\u00e9mu harantovi. Ka\u0161lu na to, mn\u011b to v\u00edcem\u00e9n\u011b m\u016f\u017ee b\u00fdt ukraden\u00e9 o to v\u00edc. Mus\u00edm jet.“
S v\u00fddechem proto\u010d\u00edm o\u010dima. „To jako, Tome, mysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b? \u017de se na\u0161tve\u0161 jenom proto, \u017ee m\u00e1m pitomou ch\u0159ipku?“
„Sl\u00edbil jsi to a j\u00e1 tady prost\u011b nebudu ztr\u00e1cet \u010das t\u00edm, \u017ee t\u011b n\u011bkam budu tahat. Jestli nechce\u0161, necht\u011bj, tvoje chyba. P\u0159ijedu ve\u010der,“ s t\u011bmito slovy se oto\u010d\u00ed a vyd\u00e1 se sm\u011brem, kde nechal sv\u00e9 auto.<\/p>\n

Frustrovan\u011b vydechnu a nesna\u017e\u00edm se ho u\u017e ani zastavit. V tu chv\u00edli m\u00e1m zka\u017eenou n\u00e1ladu natolik, \u017ee se mi nechce ani Toma zastavovat z d\u016fvodu, \u017ee chci dost\u00e1t sv\u00e9 tvrdohlavosti. I mo\u017en\u00e1 kv\u016fli tomu, \u017ee pr\u00e1v\u011b odjel kv\u016fli Andreasovi. Doh\u00e1je! N\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem m\u00e1 Tom asi pravdu, ale na druhou stranu p\u0159ece jenom j\u00e1 v\u00edm, jak se c\u00edt\u00edm!<\/p>\n

Prvn\u00ed, co mne napadne se zka\u017eenou n\u00e1ladou, je zvednout telefon. Kdy\u017e se po t\u0159et\u00edm zazvon\u011bn\u00ed ozve p\u0159ijmut\u00ed hovoru na druh\u00e9 stran\u011b, n\u011bjak\u00fdm zvl\u00e1\u0161tn\u00edm zp\u016fsobem poc\u00edt\u00edm, \u017ee m\u00e1 Patrick v\u00fdbornou n\u00e1ladu, a a\u010d jen p\u0159es telefon, da\u0159\u00ed se mu ji p\u0159en\u00e9st na m\u011b. Nebo si to chci jen vsugerovat, pokud u\u017e se tak nestalo?
„Pros\u00edm?“
„Ahoj Patricku, tady Bill. Jen se chci ujistit, \u017ee to s t\u00edm ateli\u00e9rem plat\u00ed. Stavil bych se.“
„Jasn\u011b, \u017ee plat\u00ed. M\u00e1m tady je\u0161t\u011b pr\u00e1ci, ale brzo by to m\u011blo b\u00fdt hotov\u00e9, tak\u017ee se ur\u010dit\u011b stav, r\u00e1d t\u011b uvid\u00edm.“
„Dob\u0159e. Jsem prakticky p\u011bt minut od ateli\u00e9ru, ale mus\u00edm si je\u0161t\u011b n\u011bkam zasko\u010dit, tak\u017ee kdy\u017e se to neprot\u00e1hne, m\u011bl bych tam b\u00fdt co nejd\u0159\u00edv.“
„Budu se t\u011b\u0161it.“
„Taky. Zat\u00edm,“ u\u017e s m\u00edrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem hovor ukon\u010d\u00edm. Patrick se mnou chce mluvit, a j\u00e1 douf\u00e1m, \u017ee je to kv\u016fli t\u00e9 spole\u010dnosti Perfect Invasion. Samoz\u0159ejm\u011b bych se ale nem\u011bl nadchnout p\u0159edem, abych se pak nedo\u010dkal zklam\u00e1n\u00ed, kdybych \u010dekal takhle velk\u00e9 v\u011bci. Ne, budu jen doufat.<\/p>\n

Po dvou hodin\u00e1ch, kdy u\u017e m\u00e1m v\u00fdsledek od l\u00e9ka\u0159e, snad jako \u010d\u00e1ste\u010dnou omluvu Tomovi, u\u017e vysed\u00e1v\u00e1m v ateli\u00e9ru a sleduju Patricka p\u0159i pr\u00e1ci. Modelku, kterou moment\u00e1ln\u011b fot\u00ed, odn\u011bkud zn\u00e1m, jen si nemohu vybavit odkud. Byla mi p\u0159edstavena jako Anja, ale stejn\u011b nem\u00e1m ani p\u00e1ru. Je n\u00e1dhern\u00e1, a je talentovan\u00e1 natolik, \u017ee se ob\u010das p\u0159istihnu, \u017ee ji sleduju bez dechu.
„Tak\u017ee ch\u0159ipka je pry\u010d?“ mluv\u00ed zpoza fotoapar\u00e1tu Patrick na m\u011b, proto\u017ee Anja rozhodn\u011b instrukce nepot\u0159ebuje, na rozd\u00edl ode m\u011b.
„Jo, vyl\u00e9\u010den\u00e1,“ p\u0159ik\u00fdvnu s \u00fasm\u011bvem. Nechci p\u0159iznat, \u017ee mi l\u00e9ka\u0159 \u0159ekl diagn\u00f3zu, se kterou bych se je\u0161t\u011b minim\u00e1ln\u011b \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed, podle n\u011bho, m\u011bl pohybovat hlavn\u011b v bl\u00edzkosti postele.
„To je dob\u0159e, u\u017e jsem myslel, \u017ee budu muset tu kolekci nafotit s n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm, co\u017e by byla \u0161koda, proto\u017ee ta pasuje p\u0159esn\u011b k tob\u011b,“ oto\u010d\u00ed se od fo\u0165\u00e1ku a s \u00fasm\u011bvem na m\u011b mrkne. Nechci se vypt\u00e1vat, jak to vypad\u00e1 s tou spole\u010dnost\u00ed, a proto tu my\u0161lenku rad\u011bji spolknu, a vstanu, abych se vydal ke stojanu s kolekc\u00ed. „Myslel jsem, \u017ee si \u0159\u00edkal, \u017ee m\u00e1\u0161 je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 pl\u00e1ny s Tomem.“<\/p>\n

Mali\u010dko se zaraz\u00edm: Opravdu jsem mu tohle \u0159ekl? Netu\u0161\u00edm u\u017e ani, co \u0159\u00edk\u00e1m, p\u0159itom jsem si v\u00fdslovn\u011b zak\u00e1zal o Tomovi p\u0159ed Patrickem mluvit.
„Jo no, nakonec jsme se n\u011bjak \u010dasov\u011b nestihli,“ \u0159eknu to prvn\u00ed, co mne napadne, a rad\u011bji se z\u016fstanu kochat kolekc\u00ed, aby mi nevid\u011bl do obli\u010deje a nemohl tak jasn\u011b \u010d\u00edst, jak pr\u016fhledn\u00fd lh\u00e1\u0159 jsem. Usm\u011bju se na Richarda, kdy\u017e mi p\u0159inese sklenici d\u017eusu. „D\u00edky.“
„Posledn\u00ed dobou se st\u00edh\u00e1te v\u016fbec n\u011bjak m\u00e1lo, ne?“ padne dal\u0161\u00ed ot\u00e1zka od Patricka, a j\u00e1 u\u017e se opravdu zamra\u010d\u00edm. Opravdu hodl\u00e1 tady, mezi t\u011bmi v\u0161emi lidmi, prob\u00edrat m\u016fj vztah s Tomem?!
„Ne, naopak,“ odpov\u00edm nakonec stru\u010dn\u011b, aby ho to nevyb\u00edzelo u\u017e k \u017e\u00e1dn\u00e9 dal\u0161\u00ed podobn\u00e9 ot\u00e1zce, a rad\u011bji se napiju ze sv\u00e9 sklenice, abych zapil moment\u00e1ln\u00ed emoce.<\/p>\n

„Opravdu je v\u0161echno mezi tebou a Tomem v po\u0159\u00e1dku?“ dostane Patrick \u0161anci se zeptat podruh\u00e9 o dal\u0161\u00ed dv\u011b hodiny pozd\u011bji, kdy se venku za\u010dne dost \u0161e\u0159it, a my jsme v ateli\u00e9ru u\u017e d\u00e1vno osi\u0159eli. M\u00e1m v sob\u011b asi t\u0159i skleni\u010dky \u0161ampa\u0148sk\u00e9ho, kter\u00e9 otev\u0159el u\u017e p\u0159edem, ani\u017e by mi ozn\u00e1mil d\u016fvod, pro\u010d \u017ee m\u00e1me co zap\u00edjet. A mo\u017en\u00e1 d\u00edky tomu se nadechnu k takov\u00e9 odpov\u011bdi, o kter\u00e9 prost\u011b nep\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm a vypust\u00edm ji.<\/p>\n

„Posledn\u00ed dobou m\u00e1m pocit, \u017ee v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku nen\u00ed. N\u011bkdy jo, n\u011bkdy ne. N\u011bkdy m\u011b v\u0161echno \u0161tve, n\u011bkdy si \u0159\u00edk\u00e1m, pro\u010d vlastn\u011b, ale\u2026 Je to asi jen n\u011bjak\u00fd m\u016fj vnit\u0159n\u00ed probl\u00e9m.“
„Mysl\u00edm, \u017ee tohle b\u00fdv\u00e1 v ka\u017ed\u00e9m vztahu, ne?“
„S Tomem je to jinak,“ pokr\u010d\u00edm rameny, „na\u0161e sezn\u00e1men\u00ed, u\u017e od t\u00e9 doby je v\u0161echno jinak.“
„Jak jste se sezn\u00e1mili?“
„Ve \u0161kole.“
„Na tom nen\u00ed p\u0159eci nic neobvykl\u00e9ho.“
„Kdy\u017e to \u0159eknu takhle, tak ne, ale prost\u011b mi v\u011b\u0159, nechce se mi o tom vypr\u00e1v\u011bt.“
„Dob\u0159e. Mo\u017en\u00e1 jste jen je\u0161t\u011b mlad\u00ed na to bydlet spolu.“ P\u0159ejdu jeho my\u0161lenku vy\u0159\u010denou nahlas, napiju se ze sv\u00e9 sklenky, a pokynu k n\u011bmu hlavou.<\/p>\n

„Mohl bych u\u017e kone\u010dn\u011b v\u011bd\u011bt, pro\u010d se m\u011b dnes nejsp\u00ed\u0161 sna\u017e\u00ed\u0161 op\u00edt?“
„Nesna\u017e\u00edm se t\u011b op\u00edt,“ zasm\u011bje se, „a\u010dkoliv si zaslou\u017e\u00ed\u0161 dostat na jin\u00e9 my\u0161lenky. Perfect Invasion projevila z\u00e1jem.“
„V\u00e1\u017en\u011b?“
„Kdy\u017e nafot\u00edme z\u00edtra fotky s touhle kolekc\u00ed, sk\u00fdt\u00e1 to pro tebe prakticky slu\u0161nou sumu, pokud bys p\u0159istoupil na jejich podm\u00ednky, a od srpna bys klidn\u011b mohl b\u00fdt tv\u00e1\u0159\u00ed podniku.“
„Patricku, d\u011bl\u00e1\u0161 si ze m\u011b srandu? Takhle rychle p\u0159ece nic nejde!“
„Bille, sta\u010d\u00ed jeden podpis a v\u00edtej v Perfect Invasion,“ zasm\u011bje se a pozvedne skleni\u010dku. M\u00edsto ale, abych si p\u0159i\u0165ukl s jeho skleni\u010dkou, ho prost\u011b spont\u00e1nn\u011b obejmu.
„A ty si to cel\u00fd den nech\u00e1\u0161 pro sebe a ml\u010d\u00ed\u0161!“
„V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee bude\u0161 nad\u0161en\u00fd.“
„Nad\u0161en\u00fd? Jsem v\u00edc ne\u017e to!“ m\u00edrn\u011b se odt\u00e1hnu, abych mu pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed, „M\u00e1\u0161 na tom z\u00e1sluhu, pod tv\u00fdma rukama se st\u00e1v\u00e1m t\u00edm, k\u00fdm jsem na t\u011bch fotk\u00e1ch.“
„Ne\u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee to nesk\u00fdt\u00e1 nic pro m\u011b,“ mrkne, jemn\u011b mne pohlad\u00ed po tv\u00e1\u0159i a usm\u011bje se. Nadechnu se, ale u\u017e zapomenu vydechnout, co\u017e d\u00e1 m\u00e9mu mozku informaci, \u017ee mus\u00ed s m\u00fdm t\u011blem okam\u017eit\u011b n\u011bco ud\u011blat, jinak budu strm\u011b z\u00edrat do jeho o\u010d\u00ed, a je\u0161t\u011b ke v\u0161emu se udus\u00edm.<\/p>\n

„Nev\u00edm, jak ti pod\u011bkovat,“ pronesu pak.
„Je\u0161t\u011b mi ned\u011bkuj. Nebude to zdaleka lehk\u00e1 cesta, Bille, to si nemysli.“
„J\u00e1 v\u00edm, j\u00e1 v\u00edm, ale i p\u0159esto d\u011bkuju,“ p\u0159ik\u00fdvnu a vyu\u017eiji situace, \u017ee si s n\u00edm p\u0159i\u0165uknu, abych byl nucen se trochu vzd\u00e1lit od jeho obli\u010deje. Nadechne se, upije ze sklenky, ale zdaleka ze m\u011b nespou\u0161t\u00ed pohled. M\u00e1m n\u011bjak\u00e9 nutk\u00e1n\u00ed neust\u00e1le vym\u00fd\u0161let n\u011bco, \u010d\u00edm bych vyplnil tyhle chv\u00edle, kter\u00e9 pr\u00e1v\u011b mezi n\u00e1mi nast\u00e1vaj\u00ed, ale z\u00e1rove\u0148 nejsem schopn\u00fd uva\u017eovat. „Tak\u017ee, kdy bych m\u011bl z\u00edtra p\u0159ij\u00edt?“
„Kdy se ti to hod\u00ed?“
„M\u00e1m prakticky cel\u00fd den.“
„\u017d\u00e1dn\u00e9 pl\u00e1ny s Tomem?“ Tom, Tom a Tom. Pro\u010d m\u00e1m n\u011bjak\u00e9 v\u00fd\u010ditky, p\u0159i vysloven\u00ed jeho jm\u00e9na, ned\u011bl\u00e1m p\u0159ece nic, z \u010deho bych se m\u011bl c\u00edtit vinen.
„Mysl\u00edm, \u017ee bude z\u00edtra v pr\u00e1ci.“
„Hod\u00ed se mi to a\u017e ve \u010dty\u0159i, t\u00e9m\u011b\u0159 jako dneska. \u017d\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m?“
„Ve \u010dty\u0159i budu tady,“ usm\u011bju se, a op\u011bt zrak i v\u0161echna slova utop\u00edm rad\u011bji ve sklence.<\/p>\n

„M\u011bl bych b\u011b\u017eet,“ ozvu se po dal\u0161\u00ed hodin\u011b, kdy jsme prob\u00edrali sp\u00ed\u0161e n\u011bjak\u00e9 modely, abych se vyhnul t\u00e9mat\u016fm, kter\u00e1 mi ned\u011blaj\u00ed dob\u0159e. „Venku u\u017e se zna\u010dn\u011b stm\u00edv\u00e1 a mn\u011b se nechce bloudit \u00faplnou noc\u00ed.“
„No, \u0159ekl bych, \u017ee t\u011b hod\u00edm dom\u016f, ale…,“ nazna\u010d\u00ed na plnou, u\u017e asi \u0161estou skleni\u010dkou v po\u0159ad\u00ed, a jakoby nevinn\u011b se zatv\u00e1\u0159\u00ed, ale na to se oba rozesm\u011bjeme.
„Kdybych cht\u011bl, mohl bych si vz\u00edt tax\u00edka, ale r\u00e1d se proch\u00e1z\u00edm. Sice se r\u00e1d svezu, ale je\u0161t\u011b jsem nezleniv\u011bl tak jako v\u011bt\u0161ina lid\u00ed dnes, kte\u0159\u00ed se voz\u00ed v\u0161ude.“
„Jsem asi jedn\u00edm z nich,“ pokr\u010d\u00ed rameny.
„Nen\u00ed to handicap, dneska lidi maj\u00ed prost\u011b auto m\u00edsto nohou. V\u0161ichni. Mo\u017en\u00e1 bych \u0159ekl, \u017ee u\u017e i Tom. Tak\u017ee v\u00fdjimkou jsem naopak j\u00e1, ten co chod\u00ed r\u00e1d p\u011b\u0161ky.“
„Pro takov\u00e9to v\u00fdjimky by se ale \u010dlov\u011bk r\u00e1d n\u011bkdy ob\u011btoval,“ usm\u011bje se a sjede m\u011b od hlavy a\u017e k pat\u011b. Nedbaje na alkohol, kter\u00fd v hlav\u011b ji\u017e m\u00e1m, n\u00e1hle jakoby vyst\u0159\u00edzliv\u00edm, oto\u010d\u00edm se na pat\u011b, oble\u010du na sebe kab\u00e1t, a sbal\u00edm ta\u0161ku.
„V\u00e1\u017en\u011b mus\u00edm j\u00edt. A je\u0161t\u011b jednou d\u011bkuju mockr\u00e1t.“
„Z\u00edtra ti je\u0161t\u011b up\u0159esn\u00edm p\u00e1r v\u011bc\u00ed, ohledn\u011b t\u011bch podm\u00ednek, co jsem ti dneska \u0159\u00edkal. A ned\u011bkuj, nejv\u011bt\u0161\u00ed z\u00e1sluhu na tom m\u00e1\u0161 ty, naopak j\u00e1 d\u011bkuji dneska tob\u011b, \u017ee jsi mi d\u011blal spole\u010dnost. A ty vlasy ti takhle v\u00e1\u017en\u011b slu\u0161\u00ed. Pasuje to k tob\u011b perfektn\u011b.“
„D\u00edky, uvid\u00edme se z\u00edtra,“ s \u00fasm\u011bvem ho ujist\u00edm a pak, ani\u017e bych se u\u017e ohl\u00ed\u017eel, opust\u00edm ateli\u00e9r. Jak \u010dasto dnes mluvil o m\u00fdch nov\u00fdch vlasech od doby, co jsem p\u0159i\u0161el? Nespo\u010detn\u011bkr\u00e1t, co to znamen\u00e1? N\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem ze mne spadne cosi, co ve mn\u011b celou tu dobu d\u0159\u00edmalo, ale na druhou stranu ve mn\u011b z\u016fst\u00e1v\u00e1 n\u011bco, co mi ponech\u00e1v\u00e1 i m\u00edrn\u00fd \u00fasm\u011bv na tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n

Asi po dvaceti minut\u00e1ch se mi poda\u0159\u00ed sp\u00ed\u0161e doplou\u017eit dom\u016f, proto\u017ee jsem po dne\u0161ku u\u017e docela unaven\u00fd. I p\u0159esto bych si ale r\u00e1d s Tomem ujasnil p\u00e1r v\u011bc\u00ed, i kdybych mu m\u011bl p\u0159iznat, \u017ee jsem u l\u00e9ka\u0159e byl. Bez n\u011bj. Kdy\u017e ale otev\u0159u dve\u0159e od bytu, najdu za nimi ciz\u00ed p\u00e1r bot a z ob\u00fdv\u00e1ku sly\u0161\u00edm v\u00edc ne\u017e jen hlas Toma, mali\u010dko se zamra\u010d\u00edm. Nechci sd\u00edlet dne\u0161n\u00ed ve\u010der u\u017e s nik\u00fdm nav\u00edc! Odlo\u017e\u00edm ta\u0161ku a kab\u00e1t a nakr\u00e1\u010d\u00edm do ob\u00fdv\u00e1ku, kde spat\u0159\u00edm tu osobu, kterou jsem u\u017e podle hlasu tu\u0161il.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/p>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam „Kam vst\u00e1v\u00e1\u0161?“ ozve se Tom, sed\u00edc\u00ed na posteli s notebookem na kl\u00edn\u011b.„Mus\u00edm do pr\u00e1ce,“ za\u010dnu se soukat do kalhot a p\u0159em\u00fd\u0161let, co si vezmu k nim.„D\u011bl\u00e1\u0161 si ze m\u011b srandu?“„Co je?“ nech\u00e1pav\u011b se na n\u011bho oto\u010d\u00edm.„Ty jsi m\u011bl je\u0161t\u011b v\u010dera<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[513],"tags":[],"class_list":["post-5537","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5537","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5537"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5537\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5537"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5537"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5537"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}