{"id":5538,"date":"2012-12-07T18:00:00","date_gmt":"2012-12-07T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5522"},"modified":"2012-12-07T18:00:00","modified_gmt":"2012-12-07T17:00:00","slug":"obloquy-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/12\/07\/obloquy-15\/","title":{"rendered":"Obloquy 15."},"content":{"rendered":"
autor: Raiju<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
Citliv\u00e1 jizva<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n

M\u016f\u017ee\u0161 ud\u011blat cokoliv, co chce\u0161,<\/em><\/div>\n
m\u016f\u017ee\u0161 se modlit a\u017e do sv\u00edt\u00e1n\u00ed,<\/em><\/div>\n
a p\u0159esto nenajde\u0161 zp\u016fsob, jak by se to zlep\u0161ilo.<\/em><\/div>\n
M\u016f\u017ee\u0161 rozpoutat v\u00e1lku a vyhr\u00e1t,<\/em><\/div>\n
skon\u010d\u00ed\u0161 zase p\u0159\u00edmo tady,<\/em><\/div>\n
\u010dasem to za\u010dne b\u00fdt jasn\u011bj\u0161\u00ed.<\/em><\/div>\n
song: Sentimental Scar – Iris<\/div>\n
\n

Dok\u00e1zal si jasn\u011b vzpomenout na pocit Tomov\u00fdch rukou, jeho tepl\u00fd dech vzadu na krku, horko, kter\u00e9 s\u00e1lalo z jeho t\u011bla, kdy\u017e se zezadu tla\u010dilo proti jeho p\u00e1te\u0159i a lopatk\u00e1m – ochran\u00e1\u0159sky ho dr\u017eel. Cht\u011bl ho tu te\u010f m\u00edt. Pro\u010d tu jen b\u00fdt nem\u016f\u017ee? Bylo by hezk\u00e9 m\u00edt n\u011bkoho, kdo ho bude dr\u017eet, mluvit s n\u00edm a \u0159\u00edkat mu, \u017ee bude v\u0161echno zase dobr\u00e9.<\/p>\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no, Bille.“ Ozval se jemn\u00fd Davon\u016fv hlas. Bill pomalu otev\u0159el o\u010di a sto\u010dil je ke stran\u011b – nesly\u0161el o\u0161et\u0159ovatele v\u016fbec vej\u00edt. Mohl tu b\u00fdt vlastn\u011b i celou noc. D\u011bl\u00e1val to \u010dasto.<\/p>\n

Zp\u011bv\u00e1k si ti\u0161e z\u00edvl a vyt\u00e1hl se do sedu. Podr\u017eel se na chv\u00edli matrace, aby si jeho svaly a kosti zvykly na novou pozici, dal jim \u010das se p\u0159izp\u016fsobit a zpevnit, aby ho dok\u00e1zaly podep\u0159\u00edt tak, jak pot\u0159ebuje, ne\u017e sv\u00e9 lokty op\u011bt uvolnil. C\u00edtil se vy\u010derpan\u00fd, ale za\u010d\u00ednal nab\u00edrat s\u00edlu. Je\u0161t\u011b p\u0159ed dv\u011bma m\u011bs\u00edci by pro n\u011bj bylo sezen\u00ed naprosto nemo\u017en\u00e9. Bez Devonovy pomoci to zvl\u00e1dl ale teprve v\u010dera. „Bo\u017ee, u\u017e pot\u0159ebuju pry\u010d z tohohle pokoje…“<\/p>\n

Bill se pod\u00edval k oknu a k zata\u017een\u00fdm z\u00e1v\u011bs\u016fm, jeho o\u010di sledovaly slune\u010dn\u00ed paprsky, kter\u00e9 tudy pronikaly a rozl\u00e9valy se po podlaze. Cht\u011bl j\u00edt ven – c\u00edtit to teplo na sv\u00e9 k\u016f\u017ei, vid\u011bt nebe, nadechnout se \u010derstv\u00e9ho vzduchu. Chyb\u011blo mu to.<\/p>\n<\/div>\n

\n
<\/div>\n
—<\/div>\n
\n

„Byl jsem tu po t\u00e9 tv\u00e9 nehod\u011b, ale byl jsi po\u0159\u00e1d mimo z operace. Kdy\u017e jsem t\u011b tak vid\u011bl… nedok\u00e1zal jsem p\u0159ij\u00edt znovu.“<\/p>\n

„To je dobr\u00fd, Bushido mi \u0159\u00edkal, \u017ee jsi volal. D\u00edky, alespo\u0148 za tvou starost.“<\/p>\n

David se zad\u00edval na podlahu a propletl si prsty mezi sv\u00fdmi koleny, o kter\u00e1 se op\u00edral.<\/div>\n

„Abys v\u011bd\u011bl, m\u00e1m starost po\u0159\u00e1d. Zkou\u0161el jsem v\u0161echno, co \u0161lo, Bille… zkou\u0161el jsem zachr\u00e1nit, co se dalo. Sna\u017eil jsem se po tv\u00e9 nehod\u011b kapelu je\u0161t\u011b n\u011bjak zachr\u00e1nit – udr\u017eet j\u00ed v pov\u011bdom\u00ed nahr\u00e1vac\u00ed spole\u010dnosti, dokud se zase neuzdrav\u00ed\u0161. Ale prost\u011b to ne\u0161lo.“<\/p>\n

„Je to tak lep\u0161\u00ed. Nebudu zp\u00edvat. U\u017e nikdy znovu.“<\/p>\n

O\u010di star\u0161\u00edho mu\u017ee okam\u017eit\u011b vzhl\u00e9dly. Nikdy – nikdy – by si nepomyslel, \u017ee usly\u0161\u00ed Billa Kaulitze pron\u00e1\u0161et takov\u00e1 slova.<\/div>\n

„Ale zp\u00edv\u00e1n\u00ed je pro tebe v\u0161echno<\/em>…! Nebo alespo\u0148 bylo… pro\u010d ne? To proto, co se stalo?“<\/p>\n

„Bez Toma po sv\u00e9m boku prost\u011b zp\u00edvat nechci. A nebudu.“<\/p>\n

„To bys to nezkusil ani s\u00f3lo…?“<\/p>\n

„Ne. Takhle jsem se rozhodl. Tokio Hotel u\u017e by nebyli t\u00edm, co d\u0159\u00edv, bez na\u0161\u00ed \u010dty\u0159ky – t\u00e9 origin\u00e1ln\u00ed \u010dty\u0159ky. Skupina u\u017e se nikdy nevr\u00e1t\u00ed a… Bill Kaulitz u\u017e nebude nikdy zp\u00edvat. Nem\u016f\u017eu.“<\/p>\n

David vypal docela zdrcen\u011b, kdy\u017e takov\u00e1 slova sly\u0161el. Od n\u011bkoho, kdo vlo\u017eil srdce do sv\u00e9 pr\u00e1ce, do sv\u00e9ho hlasu, do sv\u00e9 skupiny – kdo se vzdal sv\u00e9ho d\u011btstv\u00ed a n\u011bjak\u00e9ho norm\u00e1ln\u00edho \u017eivota pro n\u011bco, na co te\u010f nedok\u00e1\u017ee ani pomyslet. Rozhodl se tak Bill pr\u00e1v\u011b te\u010f? Nebo to bylo zastr\u010den\u00e9 n\u011bkde hluboko v jeho mysli – hlodalo a nakazilo jeho u\u017e tak zoufal\u00e9 my\u0161lenky, aby pokra\u010doval n\u011bjak d\u00e1l? V\u0161echno se mu muselo v hlav\u011b nas\u010d\u00edtat: Tomova smrt, rozpad kapely a p\u0159\u00edli\u0161 m\u00e1lo kontaktu po tom incidentu… spojen\u00ed, kter\u00e9 mezi nimi bylo, se p\u0159eru\u0161ilo. Dokonce i pohled Billov\u00fdch o\u010d\u00ed a nedostatek emoc\u00ed v jeho hlase jako by dokazoval, jak moc se Bill musel takov\u00fdm rozhodnut\u00edm zatvrdit. Zab\u00edjelo ho \u0159\u00edct to nahlas.<\/p>\n

„Se\u0161 si jist\u00fd, \u017ee to je\u0161t\u011b nezv\u00e1\u017e\u00ed\u0161? T\u0159eba jen pot\u0159ebuje\u0161 v\u00edc \u010dasu?“<\/p>\n

Bill zav\u0159el o\u010di a spojil ruce, kter\u00e9 klidn\u011b spo\u010d\u00edvaly na dece. Sna\u017eil se z\u016fstat klidn\u00fd, i p\u0159es to, jak moc ho vysloven\u00ed jeho my\u0161lenek bodalo do srdce. N\u016f\u017e, kter\u00fd do n\u011bj m\u011bl od Tomovy smrti vra\u017een\u00fd, se v n\u011bm pomalu ot\u00e1\u010del a zar\u00e1\u017eel se hloub\u011bji. Zrovna kdy\u017e si u\u017e dok\u00e1zal na tu bolest zvyknout a d\u011blalo se mu l\u00e9pe.<\/div>\n

„M\u011bl jsem p\u0159es sedm m\u011bs\u00edc\u016f na to, abych si to promyslel, Davide. Neminul den, abych na to nemyslel a nesna\u017eil se k tomu vr\u00e1tit. U\u017e to nen\u00ed mo\u017en\u00e9.“ Jeho hlas se za\u010dal l\u00e1mat, zhluboka se nadechl, a kdy\u017e otev\u0159el o\u010di, musel pohledem uhnout, aby ho jeho b\u00fdval\u00fd mana\u017eer nevid\u011bl bre\u010det. „U\u017e nikdy nenap\u00ed\u0161u \u017e\u00e1dnou dal\u0161\u00ed p\u00edsni\u010dku, nevymysl\u00edm \u017e\u00e1dn\u00fd dal\u0161\u00ed takt ani melodii, nevkro\u010d\u00edm na \u017e\u00e1dn\u00fd dal\u0161\u00ed jevi\u0161t\u011b a nebudu dr\u017eet mikrofon. Promi\u0148.“<\/p>\n

Star\u0161\u00ed mu\u017e si ztr\u00e1pen\u011b promnul obli\u010dej a zad\u00edval se na Billa. Toho kluka ni\u010dilo \u0159\u00edct n\u011bco takov\u00e9ho nahlas, ud\u011blat takov\u00e9 rozhodnut\u00ed. Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e to te\u010f nep\u016fjde vz\u00edt zp\u00e1tky. „Kdyby… sis to n\u011bkdy rozmyslel, nahr\u00e1vac\u00ed spole\u010dnost ti r\u00e1da nab\u00eddne smlouvu na s\u00f3lo dr\u00e1hu. V\u011b\u0159\u00ed, \u017ee by to \u0161lo znovu rozjet, u\u017e kv\u016fli v\u0161em fanou\u0161k\u016fm, co ti z\u016fstali v\u011brn\u00ed. Po\u017e\u00e1dali m\u011b, abych ti to alespo\u0148 vy\u0159\u00eddil.“<\/p>\n

„Pod\u011bkuj jim, ale ne.“<\/p>\n

David p\u0159ik\u00fdvl. „Douf\u00e1m, \u017ee se bude\u0161 brzy c\u00edtit dob\u0159e, Bille. Vypad\u00e1\u0161 u\u017e mnohem l\u00edp a v\u0161ichni se modl\u00edme za tvoje brzk\u00e9 uzdraven\u00ed. I kdy\u017e si to mo\u017en\u00e1 s\u00e1m nemysl\u00ed\u0161, v\u0161ichni na tebe mysl\u00edme a m\u00e1me o tebe starost.“<\/p>\n

Zp\u011bv\u00e1k se na n\u011bj pod\u00edval a set\u0159el si slzy, kdy\u017e se mana\u017eer zvedal ze \u017eidle.<\/div>\n

„Davide?“ Po\u010dkal, ne\u017e se jejich o\u010di spojily. „D\u011bkuju ti.“<\/p>\n

Po letech, co pro n\u011b pracoval, ochra\u0148oval je, udr\u017eoval jejich dobrou image, vedl je, kryl jejich chyby, u\u010dil je, byl tu pro n\u011b – po tom v\u0161em byl prost\u011b konec. „J\u00e1 d\u011bkuju tob\u011b, Bille.“<\/p>\n

Sna\u017eil se udr\u017eet, dokud David \u00fapln\u011b neode\u0161el z pokoje, d\u00edval se, jak se za n\u00edm zav\u00edraj\u00ed dve\u0159e a pak si na postel kone\u010dn\u011b lehl. Nemohl tomu uv\u011b\u0159it – opravdu to \u0159ekl, zpe\u010detil sv\u00e9 rozhodnut\u00ed.<\/p>\n

Kdy\u017e Billova hlava dopadla na pol\u0161t\u00e1\u0159, o\u010di se zad\u00edvaly na strop – soust\u0159edil se na ka\u017ed\u00fd hrbol a prasklinu, kter\u00e1 tam byla, tak jako kdy\u017e ho vid\u011bl poprv\u00e9. Po chv\u00edli v\u0161echny ty nerovnosti a d\u00edry za\u010daly spl\u00fdvat a sl\u00e9vat se do jedn\u00e9 velk\u00e9 \u0161ed\u00e9 skvrny, kterou pomalu zakryla tma, kdy\u017e zav\u0159el o\u010di a slzy se mu rozutekly po tv\u00e1\u0159\u00edch dol\u016f. U\u017e to nep\u016fjde vz\u00edt zp\u00e1tky.<\/p>\n

„Nikdy jsem si nemyslel, \u017ee tohle od tebe usly\u0161\u00edm.“ Tom st\u00e1l u nejvzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00ed st\u011bny jako opa\u0159en\u00fd. Netu\u0161il, jak se m\u00e1 z bratrova rozhodnut\u00ed c\u00edtit. Billovo srdce, u\u017e tak zlomen\u00e9, se p\u0159ed jeho zraky rozpadalo na prach. Billova jedin\u00e1 l\u00e1ska – ta jedin\u00e1 v\u011bc, kter\u00e1 dok\u00e1zala nahradit v\u0161echno, o co ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b p\u0159i\u0161el, ta jedin\u00e1 v\u011bc, kterou pot\u0159eboval v\u00edc ne\u017e p\u0159\u00edtelkyni nebo p\u0159\u00edtele, v\u00edc ne\u017e jak\u00fdkoliv majetek, v\u00edc ne\u017e v\u0161echno – jeho zp\u00edv\u00e1n\u00ed… to opravdu jenom tak p\u0159estane? Byl n\u011b\u010deho takov\u00e9ho emo\u010dn\u011b v\u016fbec schopn\u00fd?<\/p>\n

Star\u0161\u00ed dvoj\u010de se kousalo do spodn\u00edho rtu a jeho tmav\u00e9 o\u010di se sklopily k zemi. Tohle v\u0161echno byla jeho vina – a co se zd\u00e1lo b\u00fdt u\u017e tak zl\u00e9, se \u010dasem stalo je\u0161t\u011b hor\u0161\u00edm. To, v co tolik doufal, se nikdy nestane, to, pro co tolik pracoval – ta ze\u010f kolem Billa, kter\u00e1 ho m\u011bla udr\u017eet v bezpe\u010d\u00ed – po\u0159\u00e1d nedr\u017eela, drolila se a rozpadala. „Bo\u017ee, nechci, abys p\u0159estal zp\u00edvat.“ P\u0159i\u0161el bl\u00ed\u017e k posteli, pomalu, aby neud\u011blal n\u011bco neuv\u00e1\u017een\u00e9ho, a Billa nevyd\u011bsil – v\u011bd\u011bl, \u017ee ho m\u016f\u017ee trochu c\u00edtit. „Nechci, abys to takhle vzdal. Nevzd\u00e1vej se.“<\/p>\n

Po v\u0161ech t\u011bch m\u011bs\u00edc\u00edch, co Billa sledoval, jak pl\u00e1\u010de, jak se probouz\u00ed ze sv\u00fdch no\u010dn\u00edch m\u016fr, kter\u00e9 pak musel p\u0159es den znovu pro\u017e\u00edvat, jak \u010del\u00ed nekone\u010dn\u00e9 bolesti… nikdy se nec\u00edtil tolik zni\u010den\u00fd \u017ealem. Alespo\u0148 b\u011bhem t\u011bch chvil Bill vypadal, \u017ee m\u00e1 n\u011bjakou budoucnost. \u017de to jednoho dne v\u0161echno p\u0159ekon\u00e1 a \u017ee bude v po\u0159\u00e1dku. Ale bez t\u00e9 jedin\u00e9 v\u011bci, kterou miloval a d\u011blal cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot, najednou nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 pl\u00e1ny do budoucna, \u017e\u00e1dn\u00e9 c\u00edle, nic, pro co by \u017eil. To Toma d\u011bsilo v\u00edc, ne\u017e by slova dok\u00e1zala popsat. Bill nebyl t\u00edm, kdo by se jen tak vzd\u00e1val – miloval \u017eivot. P\u0159eci nemohl myslet v\u00e1\u017en\u011b, \u017ee se jen tak vzd\u00e1, musel m\u00edt v hlav\u011b ur\u010dit\u011b i n\u011bco jin\u00e9ho… ne?<\/p>\n

<\/div>\n

—<\/div>\n
<\/p>\n

Hlasit\u00fd v\u00fddech, srdcervouc\u00ed zana\u0159\u00edk\u00e1n\u00ed, mrtvoln\u00e9 ticho. Sv\u011bt se to\u010dil, t\u0159\u00e1sl ze strany na stranu, pulsoval, vid\u011bl ho dvojit\u011b. Jeho o\u010di ho zradily. Kamkoliv, kam dos\u00e1hl, jeho dla\u0148 – jeho ruka byla rozmazan\u00e1, a tak\u00e9 ji vid\u011bl dvojit\u011b – na nic nedok\u00e1zal zaost\u0159it. Bolelo ho, kdy\u017e se sna\u017eil d\u00edvat p\u0159ed sebe, ale p\u0159esto se o to sna\u017eil – odva\u017eoval se k tomu.<\/p>\n

Z obou stran kolem n\u011bj st\u00e1li jako velk\u00e1 ze\u010f – tleskali v pomal\u00e9m, stra\u0161liv\u00e9m rytmu, kter\u00fd se dopl\u0148oval s t\u011bmi druh\u00fdmi na druh\u00e9 stran\u011b. Nemluvili, nemrkali – jenom z\u00edrali na zp\u011bv\u00e1ka, kter\u00fd kle\u010del na kolenou. Fanou\u0161ci, kte\u0159\u00ed by v jeho p\u0159\u00edtomnosti k\u0159i\u010deli, d\u00edvky, kter\u00e9 by mu podstrkovaly kousky pap\u00edru, c\u00e9d\u00e9\u010dka a plak\u00e1ty spole\u010dn\u011b s fixami, aby je podepsal, d\u00edvky, kter\u00e9 by hystericky bre\u010dely a fotily si ho, oslepovaly ho sv\u00fdmi blesky – ti v\u0161ichni jen klidn\u011b a ti\u0161e st\u00e1li. Rozezlen\u00ed, nehybn\u00ed a chladn\u00ed.<\/p>\n

Bill zav\u0159el o\u010di a t\u011b\u017ece polkl – pry\u010d byl strach, zlost a smutek – v\u0161echno nahradilo odhodl\u00e1n\u00ed. Kdy\u017e je op\u011bt otev\u0159el, pohled na cestu pod n\u00edm mu za\u010dal spl\u00fdvat – \u010dern\u00fd asfalt vypadal tak hladce a ne drsn\u011b a kamenit\u011b. Kdy\u017e zp\u011bv\u00e1k zvedl hlavu, postavil se na nohy a pod\u00edval se na rozdvojen\u00fd z\u00e1stup lidi – sna\u017eil se skrze ty \u010dmouhy a st\u00edny zaost\u0159it.<\/p>\n

Jasn\u011b rozezn\u00e1val jen dv\u011b siluety. St\u00e1ly vzp\u0159\u00edmen\u011b a soust\u0159ed\u011bn\u011b mezi zbytkem toho chaosu – \u0161t\u00edhl\u00e9, dlouh\u00e9, bled\u00e9, o\u010di m\u011bly or\u00e1movan\u00e9 kou\u0159ov\u00fdmi st\u00edny, vyza\u0159ovalo z nich opovr\u017een\u00ed, kdy\u017e na n\u011bj shl\u00ed\u017eely dol\u016f. Jedna m\u011bla dlouh\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy – protkan\u00e9 pram\u00ednky b\u00edl\u00fdch dred\u016f, druh\u00e1 m\u011bla na hlav\u011b mohawk a dlouhou natu\u017eenou \u010dernou ofinu p\u0159es prav\u00e9 oko. Ob\u011b st\u00e1ly v drah\u00e9m oble\u010den\u00ed a \u0161perc\u00edch, zat\u00edmco Bill m\u011bl na sob\u011b jen tepl\u00e1ky, ve kter\u00fdch byl v nemocnici. Dvoj\u010data se na n\u011bj d\u00edvala tak dom\u00fd\u0161liv\u011b… jako \u017ee jsou lep\u0161\u00ed ne\u017e on – d\u00edvala se, jako kdyby jim pat\u0159il cel\u00fd sv\u011bt. Oni byli… j\u00edm.<\/p>\n

St\u00e1li se zk\u0159\u00ed\u017een\u00fdma rukama a d\u00edvali se na n\u011bj, jako kdyby ho opravdu litovali.<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
Bill na chv\u00edli nedok\u00e1zal nic jin\u00e9ho, ne\u017e na n\u011b z\u00edrat. Pro\u010d vypadaj\u00ed takhle? Pro\u010d tady jsou? A pro\u010d te\u010f?<\/p>\n

„Dovol\u00ed\u0161, aby t\u011b to zni\u010dilo.“ \u0158ekl dredat\u00fd Bill klidn\u011b.<\/p>\n

„Dovol\u00ed\u0161, aby t\u011b to po\u017eralo za \u017eiva.“ P\u0159ipojil se i druh\u00fd. Mluvili, jako kdyby m\u011bli stejn\u00e9 my\u0161lenky – nebo jako kdyby se n\u011bjak dostali do t\u011bch jeho.<\/p>\n

„Jen proto, \u017ee je pry\u010d, si nedovol\u00ed\u0161 b\u00fdt u\u017e nikdy \u0161\u0165astn\u00fd.“<\/p>\n

„Nez\u00e1le\u017e\u00ed na tom, kolik p\u0159\u00edle\u017eitost\u00ed se ti naskytne, aby ses pohnul d\u00e1l, ty se p\u0159es to nikdy nep\u0159enese\u0161, \u017ee?“ Oba se na n\u011bj seshora d\u00edvali, jako kdyby \u010dekali na odpov\u011b\u010f, ale ne, \u017ee by mu v\u011b\u0159ili, a\u0165 jim \u0159ekne cokoliv.<\/p>\n

Billovi se sev\u0159el hrudn\u00edk. Necht\u011bl jim odpov\u00eddat. Nev\u011bd\u011bl, co nebo kdo ve skute\u010dnosti jsou, a pro\u010d tohle cht\u011bj\u00ed v\u011bd\u011bt. Opakoval si n\u011bkolikr\u00e1t jejich ot\u00e1zky v hlav\u011b, otev\u0159el pusu, \u017ee promluv\u00ed – ale neud\u011blal to, proto\u017ee jejich rytmick\u00e9 tlesk\u00e1n\u00ed za\u010dalo b\u00fdt hlasit\u011bj\u0161\u00ed… a hlasit\u011bj\u0161\u00ed. Zp\u011bv\u00e1k se oto\u010dil k z\u00e1stupu fanou\u0161k\u016f, o\u010dima vyhled\u00e1val ty jejich.<\/p>\n

„Ne… ne… vy nejste… nic z toho nen\u00ed skute\u010dn\u00e9. Nic z toho nen\u00ed skute\u010dn\u00e9…“ Jeho muml\u00e1n\u00ed si pro sebe bylo naprosto p\u0159ehlu\u0161en\u00e9 jejich tlesk\u00e1n\u00edm. Bill ud\u011blal krok zp\u00e1tky a zakryl si u\u0161i. Ten tlak ho za\u010d\u00ednal p\u0159em\u00e1hat – tlak, aby odpov\u011bd\u011bl, co jeho srdce skute\u010dn\u011b chce, ale on to nedok\u00e1zal. Nikdo si nezaslou\u017e\u00ed to v\u011bd\u011bt.<\/p>\n

Mo\u017en\u00e1, \u017ee m\u011bli pravdu… nechce si dovolit b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd.<\/p>\n

<\/em> Bill se probudil do tich\u00e9ho klapotu bot, kdy\u017e n\u011bkdo vstoupil do jeho pokoje. Musel usnout n\u011bkdy, kdy\u017e po Davidov\u011b odchodu odpadl. Probudil se na boku, jako kdyby se sna\u017eil zkroutit do klub\u00ed\u010dka, a p\u0159ikr\u00fdvky byly nastrkan\u00e9 u nohou postele. Kdo ho to zase otravuje? Pro\u010d ho tu, kruci, nem\u016f\u017eou nechat chv\u00edli o samot\u011b? Copak nevid\u00ed, jak moc trp\u00ed?<\/p>\n

„Promi\u0148, Bille… necht\u011bl jsem t\u011b vzbudit. Ale myslel jsem, \u017ee bys mo\u017en\u00e1 cht\u011bl vyu\u017e\u00edt trochu \u010dasu mimo tenhle pokoj. Mohl bys m\u00edt sezen\u00ed s Dominiquem venku.“ Devon obe\u0161el postel, aby se k n\u011bmu mohl trochu sehnout. „Jsi v pohod\u011b?“<\/p>\n

Zp\u011bv\u00e1k se sna\u017eil vyloudit p\u011bkn\u011b sarkastick\u00fd \u00fasm\u011bv, ale m\u00edsto toho zabo\u0159il hlavu do pol\u0161t\u00e1\u0159e. Cht\u011bl b\u00fdt prost\u011b jen s\u00e1m.<\/p>\n

„No tak. Venku ti to ud\u011bl\u00e1 mnohem l\u00e9pe.“ Zamumlal Devon a polo\u017eil na chlapcovo rameno ruku. „Mus\u00ed\u0161 vyu\u017e\u00edt \u010das s\u00e1m pro sebe, kdy\u017e tu te\u010f jsi, Bille. V\u0161echno je to jen o tob\u011b – ne o tom, co se d\u011blo nebo d\u011bje tam venku. Tady jsi v bezpe\u010d\u00ed, to v\u00ed\u0161. Mysli si, \u017ee je tohle m\u00edsto, kde se zastavil \u010das. Jedin\u00e9, o co by ses tady m\u011bl starat, jsi ty a aby ti bylo l\u00e9pe.“<\/p>\n

Pod tou zm\u011bt\u00ed \u010dern\u00fdch vlas\u016f Bill pooto\u010dil obli\u010dej natolik, aby se mohl na o\u0161et\u0159ovatele pod\u00edvat, a t\u011b\u017ece si povzdechl. „Dob\u0159e.“<\/p>\n

autor: Raiju<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: flixo<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

original<\/a><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Raiju Citliv\u00e1 jizva M\u016f\u017ee\u0161 ud\u011blat cokoliv, co chce\u0161, m\u016f\u017ee\u0161 se modlit a\u017e do sv\u00edt\u00e1n\u00ed, a p\u0159esto nenajde\u0161 zp\u016fsob, jak by se to zlep\u0161ilo. M\u016f\u017ee\u0161 rozpoutat v\u00e1lku a vyhr\u00e1t, skon\u010d\u00ed\u0161 zase p\u0159\u00edmo tady, \u010dasem to za\u010dne b\u00fdt jasn\u011bj\u0161\u00ed. song: Sentimental Scar –<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[518],"tags":[],"class_list":["post-5538","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-obloquy"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5538","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5538"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5538\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5538"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5538"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5538"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}