{"id":5552,"date":"2012-12-03T16:00:00","date_gmt":"2012-12-03T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5536"},"modified":"2012-12-03T16:00:00","modified_gmt":"2012-12-03T15:00:00","slug":"the-treasure-from-philippine-s-19","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/12\/03\/the-treasure-from-philippine-s-19\/","title":{"rendered":"The treasure from Philippine\u200bs 19."},"content":{"rendered":"
autor: PeTi\u0160ka & Saline A.<\/span><\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n

<\/span><\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
(z pohledu Toma)<\/p>\n

<\/span><\/em> S Kayem v objet\u00ed jsme na pl\u00e1\u017ei dok\u00e1zali vydr\u017eet p\u0159es hodinu, ne\u017e moje mokr\u00e9 oble\u010den\u00ed na t\u011ble za\u010dalo v\u00edce ne\u017e studit. J\u00e1 bych to samoz\u0159ejm\u011b vydr\u017eel, proto\u017ee jsem byl zvykl\u00fd a za nic na sv\u011bt\u011b se mi necht\u011blo kazit tu kr\u00e1snou atmosf\u00e9ru a pocit b\u00fdt znovu v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed, ale ve chv\u00edli kdy mi na k\u016f\u017ei nasko\u010dila husina a j\u00e1 se necht\u011bn\u011b ot\u0159\u00e1sl, se u Kaye projevil jeho v\u017edy p\u0159\u00edtomn\u00fd ochranitelsk\u00fd pud a nekompromisn\u011b zavelel n\u00e1vrat dom\u016f, a\u010dkoliv bylo zn\u00e1t, \u017ee i on necht\u011bl, aby to skon\u010dilo.<\/div>\n

<\/div>\n
Jakmile jsme byli oba v teple domova, po spr\u0161e a p\u0159evl\u00edknut\u00ed do spac\u00edch \u00fabor\u016f \u010d\u00edtaj\u00edc\u00edch tren\u00fdrky, zam\u00ed\u0159ili jsme spole\u010dn\u011b do Kayova pokoje, kde jsem se s povzdechem usadil na postel.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ starostliv\u011b ke mn\u011b vzhl\u00e9dl od rozest\u00fdl\u00e1n\u00ed sv\u00e9ho m\u00edsta.<\/div>\n
<\/div>\n
„\u010c\u00edm v\u00edc se bl\u00ed\u017e\u00ed odjezd, t\u00edm m\u00ed\u0148 se mi chce dom\u016f, i kdy\u017e je tam Bill a tak\u2026 Nejrad\u011bji bych tu z\u016fstal a u\u017e nikdy neodjel,“ p\u0159iznal jsem s pokr\u010den\u00edm ramen a smutn\u00fdm na\u0161pulen\u00edm rt\u016f.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tome, v\u00ed\u0161 moc dob\u0159e, \u017ee tenhle d\u016fm je ti odte\u010f kdykoliv p\u0159\u00edstupn\u00fd, \u0159ekla ti to sama mamka. V\u017edycky kdy\u017e se ti zachce na dovolenou a bude\u0161 cht\u00edt let\u011bt na Filip\u00edny, tady m\u00e1\u0161 dve\u0159e otev\u0159en\u00e9,“ usm\u00e1l se povzbudiv\u011b. Jedn\u00edm dlouh\u00fdm krokem p\u0159e\u0161el ke mn\u011b, sedl si t\u011bsn\u011b ke mn\u011b a objal m\u011b kolem ramen.<\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm a hrozn\u011b si toho v\u00e1\u017e\u00edm, ale\u2026“ rozhodil jsem rukou a zoufale se k n\u011bmu p\u0159imknul. „Nebude to tohle, u\u017e nikdy to nebude tenhle t\u00fdden, v\u00ed\u0161? Prost\u011b\u2026 bych zasekl \u010das, kdy\u017e jsme byli venku na pl\u00e1\u017ei,“ p\u0159iznal jsem ti\u0161e. V\u00edc ne\u017e kdy jindy jsem pr\u00e1v\u011b v tuhle chv\u00edli zatou\u017eil, aby Kay byl st\u00e1le m\u00fdm p\u0159\u00edtelem, abych ho mohl obejmout a vroucn\u011b pol\u00edbit, na\u010de\u017e bychom padli do pe\u0159in a usnuli ve spole\u010dn\u00e9m objet\u00ed bez jedin\u00e9 mezery mezi na\u0161imi t\u011bly.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Taky bych si to p\u0159\u00e1l,“ povzdechl a pohladil m\u011b po z\u00e1dech. „S t\u00edmhle ale bohu\u017eel nic nezm\u016f\u017eeme, na to jsme kr\u00e1tc\u00ed i my dva a na\u0161e p\u0159\u00e1n\u00ed.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Z\u016fsta\u0148 tu dnes se mnou, pros\u00edm,“ za\u0161eptal jsem, prosebn\u011b k n\u011bmu vzhl\u00ed\u017eej\u00edc.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co t\u00edm mysl\u00ed\u0161?“ zmaten\u011b zamrkal a nakr\u010dil obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Vyka\u0161li se na tu matraci a z\u016fsta\u0148 dnes ve\u010der v posteli. Je to posledn\u00ed ve\u010der tady, nechci, aby sis musel likvidovat p\u00e1te\u0159 na kousku molitanu,“ m\u00e1vnul jsem rukou k jeho „l\u016f\u017eku“. „A taky nechci b\u00fdt dnes v noci s\u00e1m.“<\/div>\n
<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 v\u00ed\u0161, \u017ee nikdy nejsi s\u00e1m,“ usm\u00e1l se konej\u0161iv\u011b a pohladil m\u011b po tv\u00e1\u0159i. „Jsem tu pro tebe, hm? Kdykoliv bude\u0161 pot\u0159ebovat.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Pot\u0159ebuju t\u011b te\u010f, u m\u011b v posteli. Pros\u00edm\u2026“ za\u00fap\u011bl jsem skoro a\u017e zoufale. Kay si nejist\u011b skousl ret, ale po n\u011bkolika dlouh\u00fdch vte\u0159in\u00e1ch sledov\u00e1n\u00ed m\u00e9ho prosebn\u00e9ho obli\u010deje se nakonec smiloval a s povzdechem p\u0159ik\u00fdvl. V\u00edt\u011bzn\u011b, spokojen\u011b a nad\u0161en\u011b jsem se zazubil a vlezl si na svou p\u016flku, \u010dekaj\u00edc ne\u017e si Kay vezme svou pe\u0159inu a uveleb\u00ed se vedle m\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
D\u00edky mal\u00fdm rozm\u011br\u016fm postele mezi n\u00e1mi nezb\u00fdvalo moc voln\u00e9ho prostoru, tak jsem to vy\u0159e\u0161il jedin\u00fdm mo\u017en\u00fdm zp\u016fsobem, kter\u00fd nakonec jistojist\u011b vyhovoval n\u00e1m ob\u011bma – jednodu\u0161e jsem se ke Kayovi p\u0159isunul a uvelebil se na jeho hrudn\u00edku p\u0159esn\u011b tak, jak jsem b\u00fdval zvykl\u00fd, kdy\u017e jsme byli spolu.<\/div>\n
<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee tohle norm\u00e1ln\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9 ned\u011blaj\u00ed?“ pozvedl obo\u010d\u00ed, ale pevn\u011b m\u011b objal kolem pasu.<\/div>\n
<\/div>\n
„My nikdy nebudeme norm\u00e1ln\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9,“ pousm\u00e1l jsem se, lehce ho hlad\u00edc po hrudn\u00edku. M\u011bl jsem sto chut\u00ed oto\u010dit hlavu a pol\u00edbit ho na rty, co\u017e by ned\u011blalo sebemen\u0161\u00ed probl\u00e9m vzhledem k tomu, jak bl\u00edzko jsem jeho obli\u010deji byl. Nakonec mi ale do\u0161lo, \u017ee t\u00edmhle bych u\u017e v\u00e1\u017en\u011b p\u0159ekro\u010dil ve\u0161ker\u00e9 hranice, proto jsem se k n\u011bmu jen v\u00edc p\u0159imknul se slastn\u00fdm zamru\u010den\u00edm.<\/div>\n
<\/div>\n
Tohle byla p\u0159esn\u011b ta v\u011bc, kter\u00e1 mi na vztahu s Billem chyb\u011bla. Bill byl sle\u010dinka se v\u0161\u00edm v\u0161udy a nep\u0159ipou\u0161t\u011bl mo\u017enost, \u017ee by ob\u010das mohl b\u00fdt on ten, kdo v\u011bnuje objet\u00ed mn\u011b bez d\u016fvodu nebo pro \u00fat\u011bchu. Nep\u0159ich\u00e1zelo v \u00favahu, \u017ee by m\u011b mohl ut\u011b\u0161ovat, od toho jsem tu byl j\u00e1, j\u00e1 jsem byl ten siln\u011bj\u0161\u00ed p\u0159eci. Nicm\u00e9n\u011b i ten nejv\u011bt\u0161\u00ed sil\u00e1k p\u0159eci m\u00e1 ob\u010das dny, kdy je mu do pl\u00e1\u010de a pot\u0159ebuje se schoulit n\u011bkomu v n\u00e1ru\u010d\u00ed, a p\u0159esn\u011b tohle jsem m\u011bl u Kaye. Ve vztahu jsme si byli rovnocenn\u00ed – jednou si p\u0159i\u0161el pro objet\u00ed on, jednou j\u00e1. Nehr\u00e1lo se na to, jestli je n\u011bkdo v\u00edc chlap nebo ne, byli jsme partne\u0159i a tak to m\u011blo b\u00fdt.<\/div>\n
<\/div>\n
Ti\u0161e jsem povzdechl, ale i toho si Kay v\u0161iml a okam\u017eit\u011b m\u011b krou\u017eiv\u00fdmi pohyby za\u010dal hladit po z\u00e1dech, co\u017e m\u011b, stejn\u011b jako u\u017e tolikr\u00e1t, ukol\u00e9balo do slastn\u00e9ho sp\u00e1nku. Toho nejlep\u0161\u00edho, kter\u00fd jsem za cel\u00fd pobyt tady m\u011bl.<\/div>\n
<\/div>\n
*<\/div>\n
<\/div>\n
(z pohledu Kaye)<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
V\u0161echny ta\u0161ky a kufry u\u017e byly \u00fasp\u011b\u0161n\u011b naskl\u00e1d\u00e1ny v kufru tax\u00edku, kter\u00fd n\u00e1s m\u011bl odv\u00e9st a\u017e na leti\u0161t\u011b, a j\u00e1 se je\u0161t\u011b naposledy, stejn\u011b jako Tom, lou\u010dil se svou rodinou, p\u0159edev\u0161\u00edm tedy s prarodi\u010di, kter\u00e9 uvid\u00edm b\u016fhv\u00ed kdy.<\/div>\n
<\/div>\n
Jakmile ‚srdceryvn\u00e9‘ lou\u010den\u00ed skon\u010dilo, nasedli jsme spole\u010dn\u011b s Tomem do auta ml\u010dky, a nechali jej rozjet se silnic\u00ed. Ticho, kter\u00e9 mezi n\u00e1mi panovalo, by se dalo kr\u00e1jet na n\u011bkolik kousk\u016f. Sledoval jsem venkovn\u00ed filip\u00ednskou krajinu, kter\u00e1 mizela ka\u017edou vte\u0159inou a v hlav\u011b jsem si p\u0159em\u00edtal v\u0161echny ty vzpom\u00ednky za t\u011bch 10 dn\u00ed, kter\u00e9 st\u00e1ly za to. Byl jsem si jist, \u017ee u Toma prob\u00edh\u00e1 n\u011bco podobn\u00e9ho, \u017ee jeho my\u0161lenky v\u00ed\u0159\u00ed jeho hlavou a on se ti\u0161e lou\u010d\u00ed s touto destinac\u00ed. Neru\u0161il jsem tu atmosf\u00e9ru, ani on, a tak jsme celou tu dobu, tedy hodinu, jeli v tichosti. Asi tak v p\u016flce cesty jsem upadl do slab\u0161\u00edho sp\u00e1nku.<\/div>\n
<\/div>\n
„Kayi,“ zat\u0159\u00e1sl se mnou Tom po chv\u00edli. P\u0159i\u0161lo mi to jako asi po 10 vte\u0159in\u00e1ch. „Jsme tady, tak vylez,“ pob\u00eddl m\u011b s \u00fasm\u011bvem a odebral se ven z auta, zat\u00edmco j\u00e1 se je\u0161t\u011b rozkouk\u00e1val kolem. Na nerudn\u011b vzhl\u00ed\u017eej\u00edc\u00edho taxik\u00e1\u0159e jsem se jen za\u0161klebil a vrazil mu do ruky p\u00e1r bankovek, ne\u017e jsem n\u00e1sledoval Toma ke kufru auta, vytahuj\u00edc na\u0161e zavazadla ven. Jakmile jsem kufr zabouchnul, auto se zavr\u010den\u00edm odstartovalo pry\u010d a v\u011bnoval jsem Tomovi pochybn\u00fd pohled.<\/div>\n
<\/div>\n
„Dost nerudn\u00fd \u0159idi\u010d,“ zamru\u010del jsem a vydali jsme se do velk\u00e9 leti\u0161tn\u00ed haly, abychom se mohli odbavit a obstarat tyhle dal\u0161\u00ed okolnosti.<\/div>\n
<\/div>\n
„V N\u011bmecku to bude zase hor\u0161\u00ed, p\u0159eci,“ zasm\u00e1l se Tom a musel jsem pobaven\u011b p\u0159ik\u00fdvnout. Kdy\u017e jsme odlo\u017eili kufry, vydali jsme se je\u0161t\u011b do men\u0161\u00ed restaurace na brzk\u00fd ob\u011bd a vychutnat si tak naposledy filip\u00ednsk\u00e9 speciality. Usadili jsme se v rohu restaurace a oba se ujali j\u00eddeln\u00edho l\u00edstku. Tom se tv\u00e1\u0159il naprosto zmaten\u011b, kdy\u017e si potichu p\u0159ed\u010d\u00edtal n\u00e1zvy j\u00eddel a prstem p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po \u0159\u00e1dc\u00edch, marn\u011b se sna\u017e\u00edc vy\u010d\u00edst z toho, co by to j\u00eddlo vlastn\u011b mohlo v\u016fbec obsahovat. Chv\u00edli jsem jej pobaven\u011b sledoval, ne\u017e ke mn\u011b zvedl zoufal\u00fd pohled.<\/div>\n
<\/div>\n
„D\u011bje se n\u011bco?“ usm\u00e1l jsem se a d\u011blal jsem, \u017ee jsem si v\u016fbec nev\u0161iml jeho rozpak\u016f.<\/div>\n
<\/div>\n
„No,“ skousl ret a znova sklopil pohled do l\u00edstku. „Vlastn\u011b dost velk\u00fd, v\u016fbec nev\u00edm, co je co za j\u00eddlo a boj\u00edm se, \u017ee kdybych si n\u011bco objednal, p\u0159inesli by mi na tal\u00ed\u0159i t\u0159eba nap\u016fl \u017eiv\u00fd kraby.“ P\u0159iznal po chvilce p\u0159esn\u011b to, z \u010deho jsem ho podez\u00edral. Zasm\u00e1l jsem se a zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
<\/div>\n
„No tak mi \u0159ekni, co t\u011b zaujalo a j\u00e1 ti to p\u0159elo\u017e\u00edm, ok?“ nab\u00eddnul jsem se sp\u011b\u0161n\u011b a odlo\u017eil sv\u016fj j\u00eddeln\u00ed l\u00edstek, kdy\u017e jsem si vybral, a zap\u0159el se lokty o kraj stolu.<\/div>\n
<\/div>\n
„Nev\u00edm, tak pl\u00e1cnu\u2026 Sinigang?“ koukl na mne zv\u011bdav\u011b. Chv\u00edli jsem se zamyslel.<\/div>\n
<\/div>\n
„To je pol\u00e9vka z indick\u00e9ho ko\u0159en\u00ed, ale je sp\u00ed\u0161e kysel\u00e9 chuti, m\u011b to neoslovilo.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Fuj. No tak co t\u0159eba Lengua?“<\/div>\n
<\/div>\n
„Pe\u010den\u00fd hov\u011bz\u00ed jazyk v om\u00e1\u010dce.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161,“ vydechl znechucen\u011b a odvr\u00e1til hlavu rad\u0161i na dal\u0161\u00ed str\u00e1nku. „A co t\u0159eba Laig.“<\/div>\n
<\/div>\n
„To jsou pova\u0159en\u00e9 listy v kokosov\u00e9 om\u00e1\u010dce.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Vzd\u00e1v\u00e1m to!“ odhodil bezradn\u011b j\u00eddeln\u00ed l\u00edstek a zalo\u017eil ruce na hrudi. P\u0159esn\u011b jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, co mu matka u\u017e podes\u00e1t\u00e9 odm\u00edtla koupit \u010dokol\u00e1du. Pobaven\u011b jsem ho sledoval a v tichosti vy\u010dk\u00e1val, jak situaci tedy hodl\u00e1 \u0159e\u0161it, pokud nehodl\u00e1 z\u016fstat o hladu. „Co si d\u00e1\u0161 ty?“ zeptal se trochu boj\u00e1cn\u011b a pozvedl obo\u010d\u00ed. „A n\u011bmecky, pros\u00edm.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Vybral jsem si oby\u010dejn\u00e9 sma\u017een\u00e9 ku\u0159e ve sladkokysel\u00e9 om\u00e1\u010dce. S r\u00fd\u017e\u00ed.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak si d\u00e1m to sam\u00e9. A norm\u00e1ln\u00ed pit\u00ed tu vedou?“<\/div>\n
<\/div>\n
„Vedou.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak si d\u00e1m colu.“ Pronesl nakonec rozhodn\u011b a o\u010dividn\u011b \u00falevn\u011b, \u017ee se tu va\u0159\u00ed taky n\u011bco pro n\u011bj zn\u00e1m\u00e9ho, o \u010dem m\u00e1 p\u0159ehled. A tak jsem po p\u0159\u00edchodu serv\u00edrky nadiktoval na\u0161e stejn\u00e1 p\u0159\u00e1n\u00ed a po chv\u00edli u\u017e jsme na\u0161e hladov\u00e9 \u017ealudky plnily m\u00edstn\u00ed kuchyn\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
*<\/div>\n
<\/div>\n
Usadil jsem se v letadle na m\u00edsto u ok\u00fdnka, proto\u017ee minule se mi Tom sv\u011b\u0159il, \u017ee ho trochu d\u011bs\u00ed se d\u00edvat z ok\u00fdnka na tu v\u00fd\u0161ku, ve kter\u00e9 let\u00edme. \u010cekal n\u00e1s n\u011bkolikahodinov\u00fd let, z kter\u00e9ho jsem byl lehce otr\u00e1ven\u00fd, ale v\u011b\u0159il jsem, \u017ee to ute\u010de rychle. Dokonce jsem se za\u010dal trochu t\u011b\u0161it do sv\u00e9ho bytu. I kdy\u017e u\u017e tam nebude Tom, mali\u010dko ano, bude to zpro\u0161t\u011bn\u00ed od t\u011bch muk, kter\u00e9 jsem na Filip\u00edn\u00e1ch po boku Toma za\u017e\u00edval.<\/div>\n
<\/div>\n
Oto\u010dil jsem hlavu k Tomovi, kter\u00fd se akor\u00e1t uveleboval na sv\u00e9m m\u00edst\u011b a vyt\u00e1hnul dokonce z velk\u00e9 ta\u0161ky sv\u016fj cestovn\u00ed pol\u0161t\u00e1\u0159, aby se mu p\u0159\u00edpadn\u011b l\u00e9pe spalo po cest\u011b. Vzpomn\u011bl jsem si v tu chv\u00edli na sv\u016fj v\u010derej\u0161\u00ed slib, kter\u00fd jsem mu dal na pl\u00e1\u017ei, a ihned jsem se sehnul ke sv\u00e9mu batohu, za\u010d\u00ednaj\u00edc se v n\u011bm hrabat. C\u00edtil jsem na sv\u00fdch z\u00e1dech Tom\u016fv zv\u011bdav\u00fd pohled, proto jsem rychle vyt\u00e1hnul sv\u016fj mal\u00fd d\u00e1rek, zabalen\u00fd v celof\u00e1nov\u00e9m pap\u00edru v\u00ednov\u00e9 barvy. S \u00fasm\u011bvem jsem k n\u011bmu vzhl\u00e9dnul a palcem p\u0159ejel p\u0159es pap\u00edr.<\/div>\n
<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem ti je\u0161t\u011b n\u011bco d\u00e1t, ne\u017e odlet\u00edme odsud.“ Vysv\u011btlil jsem mu a vz\u00e1p\u011bt\u00ed mu suven\u00fdr podal. Trochu nejist\u011b p\u0159evzal d\u00e1rek ve tvaru obd\u00e9ln\u00edku a pod\u00edval se na mne s pozvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm. „Nekoukej na m\u011b tak, prost\u011b se pod\u00edvej,“ zasm\u00e1l jsem se, proto\u017ee se tv\u00e1\u0159il, jako bych mu m\u011bl d\u00e1t n\u011bco, co ho p\u0159inejmen\u0161\u00edm otr\u00e1v\u00ed. Nakonec sm\u00ed\u0159en\u011b povzdychnul a jal se rozbalovat sv\u00e9 mal\u00e9 p\u0159ekv\u00e1pko.<\/div>\n
<\/div>\n
Musel jsem kv\u016fli tomu vst\u00e1t dnes je\u0161t\u011b brzy, abych vyrazil do centra m\u011bsta a koupil n\u011bjak\u00fd p\u011bkn\u00fd r\u00e1me\u010dek s Filip\u00ednsk\u00fdm zdoben\u00edm a motivy, abych do n\u011bj mohl vlo\u017eit onu sl\u00edbenou fotku z m\u00e9ho d\u011btstv\u00ed. P\u0159i\u0161lo mi to trochu infantiln\u00ed, ale sl\u00edbil jsem mu to, a co sl\u00edb\u00edm, hodl\u00e1m taky dodr\u017eet. Proto jsem jej te\u010f s \u00fasm\u011bvem sledoval, jak prsty rozbaluje fotku a p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, jakmile spat\u0159il obsah. P\u0159ejel prstem po sklen\u011bn\u00e9 ochran\u011b, za kterou se schov\u00e1vala m\u00e1 fotka, kde jsem mohl m\u00edt zhruba 5 let. Bylo to foceno na pl\u00e1\u017ei u n\u00e1s za bar\u00e1kem, otec se tenkr\u00e1t pokou\u0161el o um\u011bleck\u00e9 fotky, tahle byla nejpoveden\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Oh bo\u017ee, m\u00e1lem bych zapomn\u011bl.“ Pronesl potichu, nespou\u0161t\u011bj\u00edc o\u010di z r\u00e1me\u010dku a fotky.<\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1 nezapom\u00edn\u00e1m.“ P\u0159ik\u00fdvnul jsem, a jak se on nemohl odtrhnout od fotky, j\u00e1 od jeho profilu obli\u010deje, kde jsem jasn\u011b vy\u010detl p\u0159ekvapen\u00ed a nad\u0161enost.<\/div>\n
<\/div>\n
Byl to trochu \u0161ok, kdy\u017e jsem v ne\u010dekan\u00e9 vte\u0159in\u011b uc\u00edtil jeho ruce pevn\u011b omotan\u00e9 kolem sv\u00e9ho krku a jeho t\u011blo nalepen\u00e9 na sob\u011b, zat\u00edmco mi ti\u0161e d\u011bkoval do ucha. Po rychl\u00e9m vzpamatov\u00e1n\u00ed jsem jej lehce objal kolem pasu a nas\u00e1l jeho v\u016fni, spokojen\u011b oddechuj\u00edc.<\/div>\n
<\/div>\n
„D\u011bkuju moc, opravdu ti d\u011bkuju za v\u0161echno, co jsi ud\u011blal. \u017de jsi m\u011b vzal sem, \u017ee jsem m\u011bl tu \u010dest poznat tvou rodinu a tohle kr\u00e1sn\u00e9 \u00fazem\u00ed, \u017ee jsem si mohl na p\u00e1r dn\u00ed odpo\u010dinout od toho, co m\u011b v N\u011bmecku dus\u00ed, \u017ee jsem zase mol tr\u00e1vit \u010das po tv\u00e9m boku a \u017ee jsi mi dal tohle, je to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed poklad, co jsem si odsud mohl odv\u00e9st,“ mumlal potichu a na chv\u00edli se odt\u00e1hl, aby se mohl op\u011bt sklonit k fotce a usm\u00e1t se na ni. „Vlastn\u011b ne,“ dodal po chv\u00edli, co jsem jej pozoroval a st\u00e1le jsem jej dr\u017eel kolem pasu, jen o n\u011bco t\u011bsn\u011bji, mo\u017en\u00e1 a\u017e majetnicky. „A\u017e po tob\u011b ten nejhez\u010d\u00ed.“ Dodal a kouknul na mne d\u011bkovn\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
S t\u00edm pohledem se ve mn\u011b op\u011bt rozhoupalo n\u011bkolik pocit\u016f najednou, ale p\u0159evl\u00e1daly ty pocity, kter\u00e9 mi bohu\u017eel byly p\u0159\u00edsn\u011b zak\u00e1z\u00e1ny. Dojatost, n\u00e1klonnost a to, co m\u011b dusilo nejv\u00edce, zamilovanost k osob\u011b, na kterou jsem nem\u011bl pr\u00e1vo. Zahnal jsem v\u0161echny tyhle chmury do pozad\u00ed sv\u00e9 mysli a rozhodl se u\u017e\u00edt si tuhle vz\u00e1cnou chv\u00edli. Prost\u011b jsem ho jen v\u00edce tisknul k sob\u011b a dlouze pol\u00edbil na \u010delo.<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 v\u016fbec za\u010d.“<\/div>\n
<\/div>\n
*<\/div>\n
<\/div>\n
(Z pohledu Toma)<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
Je\u0161t\u011b chv\u00edli jsme setrvali v objet\u00ed, ne\u017e jsem se lehce rozpa\u010dit\u011b od n\u011bj odt\u00e1hnul, s pohledem p\u0159ipoutan\u00fdm k t\u00e9 fotografii. Musel jsem uznat, \u017ee je asi tis\u00edckr\u00e1t lep\u0161\u00ed ne\u017e ta p\u016fvodn\u00ed, nav\u00edc p\u0159\u00edmo od Kaye, m\u011bla pro m\u011b tedy mnohem v\u011bt\u0161\u00ed v\u00fdznam. Uvelebil jsem se na seda\u010dce, co nejv\u00edc to bylo mo\u017en\u00e9, a s fotkou p\u0159itisknutou k sob\u011b zav\u0159el o\u010di ve snaze co nejd\u0159\u00edv propadnout do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f.<\/div>\n
<\/div>\n
Na\u0161t\u011bst\u00ed se mi to poda\u0159ilo, obvykl\u00fd p\u0159estup v Dubaji jsem p\u0159e\u017eil v\u00edcem\u00e9n\u011b v mal\u00e1tnosti z rozesp\u00e1n\u00ed a sotva jsme nasedli do letadla, usnul jsem znovu, tentokr\u00e1t v\u0161ak na Kayov\u011b rameni. Nebylo to nejpohodln\u011bj\u0161\u00ed, ale byl tam spole\u010dn\u00fd kontakt, po kter\u00e9m jsem tak moc prahnul. Nicm\u00e9n\u011b, prospal jsem celou cestu a v Berl\u00edn\u011b m\u011b vzbudil jen Kay\u016fv jemn\u00fd dotyk na noze.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jsme tu, m\u011bl bys vst\u00e1vat,“ usm\u00e1l se n\u011b\u017en\u011b, p\u0159esto jsem v jeho o\u010d\u00edch vid\u011bl z\u00e1blesk \u010dehosi, co vzd\u00e1len\u011b p\u0159ipom\u00ednalo l\u00edtost.<\/div>\n
<\/div>\n
„Uh, jasn\u011b,“ promnul jsem si o\u010di, r\u00e1me\u010dek opatrn\u011b str\u010dil do batohu a postavil se, protahuj\u00edc rozl\u00e1man\u00e9 t\u011blo, na\u010de\u017e jsme spole\u010dn\u011b zam\u00ed\u0159ili do leti\u0161tn\u00ed haly pro na\u0161e zavazadla. „H\u00e1d\u00e1m, \u017ee te\u010f se asi budeme zlou\u010dit, \u017ee?“ Rozpa\u010dit\u011b jsem p\u0159e\u0161l\u00e1pl z nohy na nohu, kdy\u017e jsme \u010dekali na tax\u00edky.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Pravd\u011bpodobn\u011b,“ zabru\u010del, ale povzbudiv\u011b se usm\u00e1l. „Brzo se zase uvid\u00edme, m\u016f\u017eeme n\u011bkam zaj\u00edt nebo tak. \u010c\u00edslo na m\u011b m\u00e1\u0161.“<\/a><\/div>\n
<\/a><\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b ti nap\u00ed\u0161u, co nejd\u0159\u00edv,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b s \u00fasm\u011bvem. „Je\u0161t\u011b jednou d\u011bkuju za ten t\u00fdden, bylo to prost\u011b perfektn\u00ed\u2026 A taky za fotku!“<\/div>\n
<\/div>\n
„Hlavn\u011b j\u00ed neukazuj na ve\u0159ejnosti,“ zasm\u00e1l se, ale s povzdechem se postavil k tax\u00edku, kter\u00fd mu pr\u00e1v\u011b p\u0159ijel. „M\u011bj se, Tome.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Ahoj,“ zamumlal jsem neochotn\u011b a po p\u00e1r vte\u0159in\u00e1ch rozhoup\u00e1v\u00e1n\u00ed zalezl do sv\u00e9ho tax\u00edku. Jakmile jsem nadiktoval adresu, vyt\u00e1hl jsem si telefon s \u00famyslem napsat Billovi, \u017ee u\u017e jsme dorazili a jsem na cest\u011b dom\u016f, ale nakonec jsem telefon str\u010dil zp\u00e1tky do kapsy s rozhodnut\u00edm, \u017ee ho p\u0159ekvap\u00edm. A\u010dkoliv abych byl up\u0159\u00edmn\u00fd, v\u016fbec se mi dom\u016f necht\u011blo.<\/div>\n
<\/div>\n
B\u011bhem cesty jsem sledoval \u0161ed\u00e9 Berl\u00ednsk\u00e9 ulice, kter\u00e9 mi v\u017edycky, i p\u0159es tu \u0161e\u010f, p\u0159ipadaly kr\u00e1sn\u00e9, proto\u017ee to byl m\u016fj domov, ale \u010d\u00edm bl\u00ed\u017ee na\u0161emu domu jsme byli, t\u00edm v\u00edce jsem m\u011bl chu\u0165 na\u0159\u00eddit \u0159idi\u010di, aby se oto\u010dil a okam\u017eit\u011b jel zp\u00e1tky na leti\u0161t\u011b nebo alespo\u0148 ke Kayovi. Cht\u011bl jsem zp\u00e1tky k tomu, kter\u00fd mi b\u011bhem jednoho t\u00fddne dal najevo v\u00edc ne\u017e Bill za cel\u00e9 m\u011bs\u00edce, \u017ee m\u011b m\u00e1 po\u0159\u00e1d r\u00e1d, i p\u0159es v\u0161echno, co se mezi n\u00e1mi stalo. Chovali jsme se k sob\u011b pouze jako p\u0159\u00e1tel\u00e9, ale j\u00e1 se p\u0159esto nikdy nec\u00edtil l\u00e9pe. Bylo mi s n\u00edm kr\u00e1sn\u011b a netou\u017eil jsem po ni\u010dem jin\u00e9m, ne\u017e mu vklouznout do n\u00e1ru\u010de a znovu se dotknout jeho sametov\u011b hebk\u00fdch rt\u016f, zat\u00edmco on by m\u011b drtil v l\u00e1skypln\u00e9m objet\u00ed, ze kter\u00e9ho by mi naskakovala hus\u00ed k\u016f\u017ee. Cht\u011bl jsem vedle n\u011bj znovu us\u00ednat i se probouzet, vid\u011bt jeho rozespal\u00fd \u00fasm\u011bv a sly\u0161et unaven\u00e1 p\u0159\u00e1n\u00ed dobr\u00e9ho dne.<\/div>\n
„Jsme na m\u00edst\u011b,“ vyru\u0161il m\u011b z my\u0161lenek \u0159idi\u010d tax\u00edku, hladov\u011b natahuj\u00edc ruku pro pen\u00edze.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Otr\u00e1ven\u011b jsem proto\u010dil o\u010dima, tohle by se na Filip\u00edn\u00e1ch nestalo, vrazil mu do ruky n\u011bkolik bankovek a se sv\u00fdmi ta\u0161kami vylezl ven, tro\u0161ku otr\u00e1ven\u011b a znechucen\u011b sleduj\u00edc n\u00e1\u0161 kdysi kr\u00e1sn\u00fd d\u016fm. Bo\u017ee, m\u011bl bych se sebou n\u011bco d\u011blat\u2026<\/div>\n
Nahodil jsem nad\u0161en\u00fd \u00fasm\u011bv a ti\u0161e zam\u00ed\u0159il dovnit\u0159 domu, ta\u0161ky prozat\u00edm nech\u00e1vaj\u00edc v p\u0159eds\u00edni, v\u0161ak bude dost \u010dasu na vybalen\u00ed oble\u010den\u00ed. Sotva jsem ale ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f, \u00fasm\u011bv z tv\u00e1\u0159e mi zmizel a m\u00edsto n\u011bj se tam usadil nech\u00e1pav\u00fd v\u00fdraz.<\/div>\n
S nakr\u010den\u00fdm obo\u010d\u00edm jsem n\u00e1sledoval cesti\u010dku z oble\u010den\u00ed po schodech nahoru k lo\u017enici, p\u0159i\u010dem\u017e \u010d\u00edm bl\u00ed\u017e jsem byl, t\u00edm l\u00e9pe jsem rozezn\u00e1val hlasy a steny, bylo mi naprosto jasn\u00e9, co se tu d\u011bje. Opatrn\u011b, abych z\u016fstal nezpozorov\u00e1n, jsem otev\u0159el dve\u0159e a jen sledoval v\u00e1\u0161niv\u00e9 klub\u00ed\u010dko t\u011bl tvo\u0159en\u00fdch Billem a Bushidem. Je\u0161t\u011b p\u0159ed \u010dtrn\u00e1cti dny bych byl zklaman\u00fd a mo\u017en\u00e1 bych uronil n\u011bkolik slz, ale te\u010f jsem si jen ti\u0161e odfrkl, vyfotil je a se slovy „Do deseti minut jsem u tebe“ odeslal tu fotku Kayovi.<\/div>\n
<\/div>\n
Nechal jsem je pokra\u010dovat tam, kde z\u016fstali a jen si pobral p\u00e1r sv\u00fdch v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 by se mi u Kaye mohly hodit, a beze \u0161petky l\u00edtosti nebo smutku zam\u00ed\u0159il do gar\u00e1\u017ee ke sv\u00e9mu autu, kde jsem se \u00falevn\u011b zasm\u00e1l. Vlastn\u011b jsem Billovi mohl b\u00fdt vd\u011b\u010dn\u00fd, ud\u011blal za m\u011b to, co j\u00e1 necht\u011bl ze strachu – ukon\u010dil ten vztah, \u010d\u00edm\u017e mi prok\u00e1zal obrovskou laskavost. Z ramen mi shrnul b\u0159\u00edm\u011b, proto\u017ee jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee bych se v na\u0161em vztahu rad\u011bji tr\u00e1pil, ne\u017e abych se znovu nech\u00e1val za\u0161lapat do zem\u011b. Ale te\u010f? Bill mi m\u016f\u017ee vl\u00e9zt na z\u00e1da. S jasn\u00fdm d\u016fkazem jsem se naprosto klidn\u00fd rozjel ke Kayovi.<\/div>\n
<\/div>\n
Sotva jsem zaparkoval p\u0159ed jeho domem, u\u017e byly otev\u0159en\u00e9 dve\u0159e s Kayem uprost\u0159ed, s osl\u0148uj\u00edc\u00edm \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i. Chvilku jsem setrval na m\u00edst\u011b a jen ho om\u00e1men\u011b sledoval, ne\u017e jsem nabral rychlost a dob\u011bhl k n\u011bmu, t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b ho n\u00e1ru\u017eiv\u011b l\u00edbaj\u00edc. P\u0159esn\u011b jako ve v\u0161ech m\u00fdch p\u0159edstav\u00e1ch m\u011b pevn\u011b objal kolem pasu, z \u010deho\u017e mi nasko\u010dila hus\u00ed k\u016f\u017ee a polibky mi ochotn\u011b opl\u00e1cel. Nedalo mi to a musel jsem zavrn\u011bt blahem, ne\u017e jsem se od n\u011bj odt\u00e1hnul o p\u00e1r milimetr\u016f, jen abych mu vid\u011bl do o\u010d\u00ed a mohl ho pohladit po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
<\/div>\n
„Vlastn\u011b jsem v\u017edycky miloval tebe,“ zamumlal jsem ti\u0161e a znovu se k n\u011bmu naklonil, tentokr\u00e1t v\u0161ak s polibkem mnohem klidn\u011bj\u0161\u00edm, n\u011b\u017en\u011bj\u0161\u00edm a l\u00e1skypln\u011bj\u0161\u00edm. V\u00e1\u017en\u011b jsem si z Filip\u00edn p\u0159ivezl ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed a nejlep\u0161\u00ed d\u00e1rek, kter\u00fd jsem si p\u0159iv\u00e9zt mohl\u2026<\/div>\n
\n

autor: PeTi\u0160ka & Saline A.<\/span><\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/span><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: PeTi\u0160ka & Saline A. (z pohledu Toma) S Kayem v objet\u00ed jsme na pl\u00e1\u017ei dok\u00e1zali vydr\u017eet p\u0159es hodinu, ne\u017e moje mokr\u00e9 oble\u010den\u00ed na t\u011ble za\u010dalo v\u00edce ne\u017e studit. J\u00e1 bych to samoz\u0159ejm\u011b vydr\u017eel, proto\u017ee jsem byl zvykl\u00fd a za nic na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[512],"tags":[],"class_list":["post-5552","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-treasure-from-philippine-s"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5552","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5552"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5552\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5552"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5552"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5552"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}