{"id":5559,"date":"2012-12-01T17:00:00","date_gmt":"2012-12-01T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5543"},"modified":"2012-12-01T17:00:00","modified_gmt":"2012-12-01T16:00:00","slug":"jeden-moment-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/12\/01\/jeden-moment-2\/","title":{"rendered":"Jeden moment? 2."},"content":{"rendered":"
autor: GossipGirl<\/p>\n

<\/strong> Hey, hey, d\u00edky za v\u0161echny koment\u00e1\u0159e :-). Budu se sna\u017eit pos\u00edlat d\u00edly \u010dasto. Tohle t\u00e9ma je pro m\u011b docela bl\u00edzk\u00fd, v pov\u00eddce vystupuj\u00ed i skute\u010dn\u00fd postavy ze sv\u011bta freeskiingu, sout\u011b\u017e je taky skute\u010dn\u00e1. Jen info. D\u00edky za podporu a douf\u00e1m, \u017ee p\u0159\u00edb\u011bh nezklame :-). GG<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Ze zah\u00e1jen\u00ed si Tom nepamatoval jedno jedin\u00e9 slovo. Matn\u011b sly\u0161el svoje jm\u00e9no, plno dal\u0161\u00edch jmen. V\u011bd\u011bl, \u017ee ty kluky zn\u00e1, ale jeho mozek ochromen\u00fd z \u0161oku si nevybavil jejich obli\u010deje. St\u00e1le sv\u00edral Andreasovu bundu, jako by to byla posledn\u00ed nad\u011bje. Z\u00e1chytn\u00fd bod, ne\u017e\u2026 ne\u017e vypukne ta apokalypsa, kter\u00e1 tu tak jasn\u011b zapo\u010dala. Zvedal se mu \u017ealudek.<\/div>\n
Andreas nev\u011bd\u011bl, co s n\u00edm. Bezradn\u011b t\u011bkal pohledem mezi v\u016fdcem skupinky, vysok\u00fdm klukem v b\u00edlo-zelen\u00fdch hadrech, a bled\u00fdm Tomem, kter\u00fd se silou v\u016fle sna\u017eil z\u016fstat st\u00e1t. Andreas v\u00e1\u017en\u011b nev\u011bd\u011bl, co d\u011blat. Proto str\u010dil botou do Kaye a bradou trhnul k dredat\u00e9 sklopen\u00e9 hlav\u011b.<\/p>\n

„Co se kurva d\u011bje?“ syknul Kay, nakl\u00e1n\u011bj\u00edc se bl\u00ed\u017e k Andreasovi. „J\u00e1 nev\u011bd\u011bl, \u017ee chlastal, obvykle to ned\u011bl\u00e1.“<\/div>\n

„Koukni se za m\u011b, b\u00edl\u00e1 bunda, zelen\u00fd kalhoty,“ odpov\u011bd\u011bl Andreas. „J\u00e1 ho vezmu pry\u010d.“<\/div>\n
Kay se zkusil nen\u00e1padn\u011b rozhl\u00e9dnout. Jeho mozek musel trochu zapracovat, ale jakmile ho uvedl do chodu, taky viditeln\u011b pobledl.<\/div>\n
„Co tu kurva d\u011blaj\u00ed?“ syknul, jakmile do\u0161li za hlavn\u00ed igl\u00fa, kde u\u017e nebylo tolik lid\u00ed.<\/div>\n
Tom se sesunul do nakupen\u00e9ho sn\u011bhu, kter\u00fd poslou\u017eil jako celkem dobr\u00e9 k\u0159eslo. Pokr\u010dil rameny neschopn\u00fd Kayovi odpov\u011bd\u011bt. V hlav\u011b mu blikala jedin\u00e1 my\u0161lenka. Tohleto nen\u00ed pravda. Tohle byly moje z\u00e1vody\u2026<\/em><\/div>\n
Andreas vydal zvuk podobn\u00fd sm\u00edchu. „\u0158ekl bych, \u017ee to sem p\u0159i\u0161li vyhr\u00e1t.“<\/div>\n
„To je ironie, douf\u00e1m. Tuhle partu hic by nenechali na n\u011bjak\u00fd po\u0159\u00e1dn\u00fd sout\u011b\u017ei ani zapsat.“<\/div>\n
Tom zvednul hlavu a zad\u00edval se na b\u00edlou st\u011bnu igl\u00fa p\u0159ed nimi. Kay i Andreas okam\u017eit\u011b zmlkli.<\/div>\n
„\u0158ekn\u011bte, \u017ee se mi to zd\u00e1lo.“<\/p>\n<\/div>\n
\n
U ve\u010de\u0159e sed\u011bli d\u00e9le ne\u017e obvykle. Andreas i Kay se sna\u017eili vymyslet, co ud\u011blaj\u00ed s Tomem. U\u017e n\u011bkolikr\u00e1t ho zkou\u0161eli uklidnit, \u017ee a\u017e p\u0159edvedou to nejlep\u0161\u00ed, nebudou proti nim m\u00edt vet\u0159elci \u017e\u00e1dnou \u0161anci. Ale to nezab\u00edralo a v\u0161ichni v\u011bd\u011bli pro\u010d.<\/div>\n
„No tak, Tome, jestli to vzd\u00e1\u0161, akor\u00e1t potvrd\u00ed\u0161 to, co ti tenkr\u00e1t \u0159ekli.“ Kay nasadil sv\u016fj \u00fap\u011bnliv\u00fd v\u00fdraz. V\u011bd\u011bl moc dob\u0159e, \u017ee a\u010dkoli je Tom stra\u0161n\u00fd frajer a machr, ve skute\u010dnosti je to oby\u010dejn\u00fd melancholik zk\u0159\u00ed\u017een\u00fd s cholerikem.<\/div>\n
Andreas naopak zvolil soucitn\u00fd obli\u010dej. „A s\u00e1m v\u00ed\u0161, co sem ti \u0159\u00edkal.“<\/div>\n
„\u017de na m\u011b nemaj\u00ed\u2026“ zamumlal Tom a pod\u00edval se do Andreasovy ost\u0159e \u0159ezan\u00e9 tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
Andreas se usm\u00e1l. „No, ale te\u010f to vypad\u00e1, \u017ee t\u011b to \u00fapln\u011b zni\u010dilo. Sakra, seber se. Zvedni hlavu, kdy\u017e u\u017e j\u00ed jednou m\u00e1\u0161, a p\u0159edve\u010f to nejlep\u0161\u00ed, \u010deho jsi na t\u00fdhle lajn\u011b schopnej!“<\/div>\n
Tom chvilku jen z\u00edral do pr\u00e1zdna, ale potom pomalu k\u00fdvnul. „Pokus\u00edm se.“ Vstal a sv\u00fdm typick\u00fdm houpav\u00fdm krokem se beze slova odebral do pokoje.<\/p>\n

Andreas si povzdechnul. „Asi ho zabiju.“<\/div>\n

„Toma?“<\/div>\n
„Ne\u2026 Joshe.“<\/div>\n
„Jo tohohle\u2026“ Kay si vybavil ten namy\u0161len\u00fd postoj v\u016fdce cel\u00e9 skupinky. „M\u00e1 nov\u00fd hadry, ale jinak se asi nezm\u011bnil, co?“<\/div>\n
„Jestli se aspo\u0148 trochu zm\u011bnil – k lep\u0161\u00edmu – hod\u00edm svoje ly\u017ee z Kitzsteinhornu. A za nima polet\u00ed ta jeho b\u00edl\u00e1 bunda.“<\/div>\n
„Vid\u011bl jsi Billa?“<\/div>\n
„Koho?“ Andreas zvednul t\u00e1zav\u00fd pohled od desky stolu.<\/div>\n
Kay se zasm\u00e1l. „\u010cern\u00fd vlasy, make-up\u2026 nejezd\u00ed z\u00e1vody, jen si ob\u010das sjede bednu nebo d\u00e1 switche, jezd\u00ed v \u010dernejch rifl\u00edch, \u00fazkejch, snad nikdy jsem ho nevid\u011bl v \u0161us\u0165\u00e1k\u00e1ch\u2026 u\u017e v\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Asi jo, matn\u011b\u2026 po\u010dkej, Bill, Bill\u2026 to je ta Joshova d\u011bvka, jak\u2026“<\/div>\n
Kay trhnul hlavou na souhlas a dopil svoji kolu. „Jo, to je p\u0159esn\u011b on.“<\/p>\n

Tom se v noci budil a zase us\u00ednal. Po\u0159\u00e1d dokola. Kolem p\u00e1t\u00e9 r\u00e1no se na to vyka\u0161lal, vzal si p\u0159es spac\u00ed trenky svoji dlouhou ly\u017ea\u0159skou bundu a vy\u0161el na terasu, pr\u016fchoz\u00ed ze v\u0161ech pokoj\u016f cel\u00e9ho patra. V\u0161echny chaty v okol\u00ed se tak stav\u011bly. Usadil se na \u017eidli, kter\u00e1 byla skoro omrzl\u00e1. Ale nec\u00edtil zimu. Koukal na vrcholy hor okolo, vid\u011bl je skoro panoramaticky. A jak se za\u010d\u00ednalo rozedn\u00edvat, vykouknul ze tmy i vrchol Kitzsteinhornu. Miloval tu horu, miloval ten are\u00e1l, miloval tu sout\u011b\u017e, ale tohle byl rok, kdy by tu rad\u011bji nebyl. Pro\u010d se to muselo tolik posrat? Pro\u010d se to posralo u\u017e p\u0159ed t\u0159emi lety? A pro\u010d se z toho po\u0159\u00e1d nemohl vyhrabat?<\/p>\n

„Nad Kitzsteinhornem se stahujou mraky,“ ozval se za n\u00edm hlas p\u0159ibli\u017en\u011b v dob\u011b, kdy minula \u0161est\u00e1 hodina rann\u00ed. Ani se nemusel ot\u00e1\u010det.<\/div>\n

„A to je dobr\u00fd nebo \u0161patn\u00fd znamen\u00ed?“<\/div>\n
Andreas se zasm\u00e1l a op\u0159el se o d\u0159ev\u011bn\u00e9 lemov\u00e1n\u00ed terasy. „U n\u00e1s v Norsku \u0159\u00edkaj\u00ed, \u017ee je to znamen\u00ed zm\u011bny.“<\/div>\n
„U v\u00e1s v Norsku ob\u010das \u0159\u00edkaj\u00ed p\u011bkn\u00fd pitomosti.“<\/div>\n
„Sp\u00ed\u0161 jde o to, \u017ee a\u017e se po\u010das\u00ed zm\u011bn\u00ed, mraky se rozplynou, tak se mus\u00ed z\u00e1konit\u011b vy\u0159e\u0161it i to, co s sebou p\u0159inesly.“<\/div>\n
„Mluv\u00ed\u0161 jako kniha.“<\/div>\n
„A co jin\u00fdho si m\u00e1me vypr\u00e1v\u011bt, kdy\u017e jdeme ly\u017eovat, p\u0159ijdeme \u00fapln\u011b vyflusan\u00fd a sedneme si na terasu?“<\/div>\n
Tom z\u016fstal chvilku zticha a nechal my\u0161lenky b\u011b\u017eet v\u0161emi sm\u011bry. Sna\u017eil se nemyslet na nadch\u00e1zej\u00edc\u00ed den spojen\u00fd s kvalifikac\u00ed. Ani na v\u010derej\u0161ek. Na budoucnost se myslet neodva\u017eoval a minulost byla po\u0159\u00e1d dost pal\u010div\u00e1. „Jednou bych se tam cht\u011bl kouknout.“<\/div>\n
„Kam?“<\/div>\n
„Do Norska\u2026 ne ka\u017edej si postav\u00ed snowpark za bar\u00e1kem.“<\/div>\n
Andreas bojoval s \u00fasm\u011bvem. „J\u00e1 nejsem ka\u017edej.“<\/p>\n

„Hele, g\u00e1js, mohli bysme ject nahoru d\u0159\u00edv, d\u00e1t si p\u00e1r cvi\u010dn\u00fdch, dokud tam nikdo nebude, co mysl\u00edte?“ Kay mumlal, proto\u017ee si p\u0159es hlavu pr\u00e1v\u011b p\u0159etahoval termotriko.<\/div>\n

Andreas se narovnal z p\u0159edklonu, ve kter\u00e9m zrovna hledal jakousi sou\u010d\u00e1st sv\u00e9ho oble\u010den\u00ed. „To m\u00e1m kv\u016fli tob\u011b p\u0159ij\u00edt o mo\u017enost se podruh\u00fd nasn\u00eddat? Tyrane\u2026“<\/div>\n
„Mn\u011b je to jedno,“ komentoval n\u00e1vrh Tom a posadil se na postel. Chm\u00e1tnul po ovlada\u010di a pustil Kitz-channel. Chvilku sledoval sn\u00edmky z kamer, kter\u00e9 zab\u00edraly aktu\u00e1ln\u00ed stav naho\u0159e na sjezdovk\u00e1ch, a kdy\u017e vid\u011bl vych\u00e1zej\u00edc\u00ed slunce, tro\u0161ku se pousm\u00e1l. „Bude hezky.“<\/div>\n
Andreas se naklonil zpoza dve\u0159\u00ed. „Ale zima.“<\/div>\n
„J\u00e1 myslel, \u017ee vy ve vidl\u00e1kov\u011b um\u00edte p\u0159e\u017e\u00edt i v m\u00ednus t\u0159iceti,“ nechal se sly\u0161et Kay a soukal se do ly\u017ea\u0159sk\u00fdch kalhot.<\/div>\n
„J\u00e1 ti d\u00e1m vidl\u00e1kov.“<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 to zkusit. Te\u010f je m\u00ednus patn\u00e1ct, do odpoledne to bude na sedmi, tak\u017ee ide\u00e1ln\u00ed. P\u0159es noc mrzlo, tak\u017ee se nebudou d\u011blat boule, akor\u00e1t doskoky budou tvrd\u0161\u00ed, no. J\u00e1 fakt nech\u00e1pu, co v\u00e1m na tomhle nevyhovuje, taky by mohlo sn\u011b\u017eit, nebo dokonce chc\u00e1t.“<\/div>\n
Tom se pousm\u00e1l a Andreas zakroutil hlavou. „D\u011bkujeme za p\u0159edn\u00e1\u0161ku, rosni\u010dko. A up\u0159\u00edmn\u011b, u\u017e n\u011bkdy v \u00fanoru na Kitzu pr\u0161elo? Je to dva tis\u00edce metr\u016f vysoko, magore.“<\/div>\n
Tentokr\u00e1t u\u017e se Tom dokonce zasm\u00e1l. Zato\u010dil si dredy do jak\u00e9hosi provizorn\u00edho copu a nechal ho p\u0159es bundu. Do helmy si sbalil kuklu, chr\u00e1ni\u010d na pusu, kdyby byl v\u00edtr, rukavice, br\u00fdle a iPod. Urovnal si p\u00e1te\u0159\u00e1k, vzal do ruky ly\u017e\u00e1ky, co schly pod topen\u00edm, a do\u0161el ke dve\u0159\u00edm. „Nev\u00edm jak vy, ale j\u00e1 bych d\u0159\u00edv docela jel.“<\/div>\n
Kay kroutil hlavou a mumlal cosi o glob\u00e1ln\u00edm oteplov\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

Naho\u0159e byli skoro sami, vzhledem k tomu, \u017ee ofici\u00e1ln\u011b se otev\u00edralo a\u017e v dev\u011bt. Ale Erik je prot\u00e1hnul, tak\u017ee nahoru sice jeli v lanovce s basou Coca Coly, co se vezla do Alpincentra do restaurace, ale jeli. M\u00edsto druh\u00e9 lanovky je vyt\u00e1hla rolba.<\/div>\n

„\u010cau, Eriku,“ houkli skoro unisono, kdy\u017e si obouvali ly\u017ee.<\/div>\n
Erik slezl ze sk\u00fatru a zast\u00ednil si o\u010di proti slunci. „No vy to berete n\u011bjak v\u00e1\u017en\u011b.“<\/div>\n
„\u017de t\u011b to p\u0159ekvapuje. \u0160estka u\u017e jezd\u00ed?“ ujal se Andreas slova, aby aspo\u0148 n\u011bco zjistil.<\/div>\n
Erik zakroutil hlavou a sundal si rukavice. „Ne, ale dvojka jo, ta je rychlej\u0161\u00ed.“<\/div>\n
Sjeli si p\u00e1rkr\u00e1t dr\u00e1hu, kvitovali, \u017ee je poveden\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e loni, na lanovce se rvali, kdo pojede s k\u00fdm. Prost\u011b pohoda. Jen\u017ee \u00faderem dev\u00e1t\u00e9 se rozjely v\u0161echny lanovky i vleky a Kitzsteinhorn se do p\u016fl hodiny naplnil turisty i ridery ze v\u0161ech mo\u017en\u00fdch zem\u00ed.<\/p>\n

„Kvalifikace za\u010d\u00edn\u00e1 v deset, nebo v jeden\u00e1ct?“ zeptal se Andreas Toma a o\u010dek\u00e1val automatickou odpov\u011b\u010f. Jen\u017ee nesly\u0161el nic, oto\u010dil se. „Tomane!“ str\u010dil do n\u011bj. Nic. „Sakra Tome!“ zat\u0159\u00e1sl mu ramenem a kone\u010dn\u011b se do\u010dkal reakce.<\/div>\n

„C-co?“<\/div>\n
„V kolik je kvalifikace?“<\/div>\n
„A-asi v deset, ale my jedeme a\u017e kolem jeden\u00e1ct\u00fd ne, co pla\u0161\u00ed\u0161\u2026?“ o\u0161il se Tom a sebral ze sn\u011bhu ly\u017ee. Spojil je a hodil do stojanu.<\/div>\n
„Pro\u010d si nep\u0159\u00edjemnej?“<\/div>\n
Tom si odfrknul a trhnul hlavou. „Proto\u017ee se mi ten v\u010derej\u0161ek bohu\u017eel nezd\u00e1l.“<\/p>\n

Odjeli prvn\u00ed kluci, Tom mrzut\u011b zji\u0161\u0165oval, \u017ee ti, co minul\u00fd rok byli za lamy, se zlep\u0161ili. O dost. P\u00e1r jich popadalo, v\u011bt\u0161ina se rychle zvedla a pokra\u010dovala. A\u010d ty p\u00e1dy vypadaly hroziv\u011b, p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b, smrteln\u011b, \u0159\u00edkejte, co chcete \u2026 oni um\u011bli padat. Jen ob\u010das to nevy\u0161lo, jako t\u0159eba u kohosi s \u010d\u00edslem osm, kter\u00e9ho museli odt\u00e1hnout na sk\u00fatru.<\/div>\n

„Ahoj Kaulitzi, tebe sem v\u00e1\u017en\u011b dlooouho nevid\u011bl,“ ozval se za n\u00edm jedovat\u00fd hlas s n\u00e1znakem pobaven\u00ed. Provokace. Hran\u00e1 nenucenost. R\u00e1doby vtip.<\/div>\n
Tom stisknul v\u00ed\u010dka a byl r\u00e1d, \u017ee si helmu a zrcadlovky nasadil u\u017e p\u0159edt\u00edm. Aspo\u0148 mu nebylo vid\u011bt z obli\u010deje v\u00edc ne\u017e kousek \u00fast a nos. Neoto\u010dil se. Jen trhnul rameny.<\/div>\n
„No tak, ani m\u011b nepozdrav\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Vypadni odsud,“ reagoval Tom z \u010dist\u00e9ho reflexu. Ten kluk byl odporn\u00fd. Kr\u00e1sn\u00fd zevn\u011bj\u0161ek maskoval prohnilou osobnost schopnou v\u0161eho.<\/div>\n
„Kr\u00e1sn\u00fd pozdrav, d\u00edky za n\u011bj. Necht\u011bl bys vid\u011bt ostatn\u00ed?“ Med odkap\u00e1val z Joshova hlasu po litrech, ale Tom tam pozn\u00e1val i ten dob\u0159e sm\u00edsen\u00fd jed. Cht\u011bl ho rozhodit? B\u00e1l se ho jako soupe\u0159e? Nebo tohle d\u011blal jen z dlouh\u00e9 chv\u00edle pro pobaven\u00ed?<\/div>\n
Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee pouh\u00e9 zakroucen\u00ed hlavou je uboh\u00e9, ale moment\u00e1ln\u011b nem\u011bl vnit\u0159n\u00ed s\u00edlu, aby vyhrabal ost\u0159ej\u0161\u00ed slovn\u00ed zbran\u011b. Jen z\u00edral na kluka s \u010d\u00edslem 19, jak sk\u00e1\u010de celkem \u010dist\u00e9ho doubla.<\/p>\n

Josh se op\u0159el o z\u00e1bradl\u00ed a polo\u017eil svoj\u00ed ruku na tu Tomovo. Ten se vy\u0161kubnul, jako kdyby na n\u011bj s\u00e1hla sama smrt.<\/div>\n

„Jdi do prdele, kurva!“<\/div>\n
„Ale\u2026 ale\u2026 p\u0159ece by ses m\u011b neb\u00e1l\u2026“<\/div>\n
Tom prudce oto\u010dil hlavu. „H\u0159\u00e1t si na prsou jedovat\u00fd hady si m\u011b odnau\u010dil, pamatuje\u0161?“ Vz\u00e1p\u011bt\u00ed se nen\u00e1vid\u011bl, \u017ee to v\u016fbec vyslovil. Necht\u011bl s n\u00edm mluvit! Tak pro\u010d mu tu serv\u00edruje cel\u00fd v\u011bty, kter\u00fd jen kyp\u00ed sebest\u0159ednou ubl\u00ed\u017eenost\u00ed? Modlil se za z\u00e1chranu. Odkudkoli. Ale Josh se nenechal. Jen se rozesm\u00e1l.<\/div>\n
„Ty ses v\u016fbec nezm\u011bnil, zlat\u00ed\u010dko. V\u00ed\u0161, mo\u017en\u00e1 jsem se spletl, mo\u017en\u00e1 nejsi \u00fapln\u011b na odpis. Mohl bys mi je\u0161t\u011b chv\u00edli zah\u0159ejvat\u2026“<\/div>\n
„Tome, za chv\u00edli jede\u2026“ Andreas se zarazil v p\u016flce kroku. Rychle zhodnotil situaci a poznal, \u017ee p\u0159i\u0161el akor\u00e1t v\u010das. „Co ty tu chce\u0161?“<\/div>\n
„Na to sam\u00fd bych se moh zeptat j\u00e1,“ op\u00e1\u010dil Josh a trochu od Toma odstoupil. A\u0165 cht\u011bl, nebo ne, v p\u0159\u00edtomnosti Andrease se mu v o\u010d\u00edch na okam\u017eik zaleskly obavy.<\/div>\n
„Tak se zeptej. Ale nepop\u0159e\u0161 t\u00edm to, \u017ee tenhle Open nen\u00ed tvoje liga. Vypadni zp\u00e1tky na ty malom\u011bstsk\u00fd jamy, kde se neztrapn\u00ed\u0161. Proto\u017ee to, co ty p\u0159edv\u00e1d\u00ed\u0161, dok\u00e1\u017ee ka\u017ed\u00e1 holka tady. Tome, jdeme.“<\/p>\n

Tom neprotestoval. Odp\u00edchnul se od z\u00e1bradl\u00ed, a kdyby byl v jin\u00e9m rozpolo\u017een\u00ed, od srdce by se Joshovi vysm\u00e1l do ksichtu. Andreas mu podal ly\u017ee, vyt\u00e1hnul mu ze zadn\u00ed kapsy dres a pomohl mu s jeho obl\u00e9k\u00e1n\u00edm. Div mu osobn\u011b neobouch\u00e1val sn\u00edh z ly\u017e\u00e1k\u016f a z v\u00e1z\u00e1n\u00ed.<\/div>\n

„Andy\u2026 j\u00e1\u2026“ Tom si nadzvednul br\u00fdle i helmu, aby mu bylo vid\u011bt do o\u010d\u00ed. „D\u011bkuju ti.“<\/div>\n
„Pod\u011bkuje\u0161 mi, kdy\u017e jim to uk\u00e1\u017ee\u0161. Co m\u00e1\u0161 v\u016fbec v pl\u00e1nu?“<\/div>\n
Tom shrbil ramena a nat\u00e1hnul si rukavice. „V\u00ed\u0161, \u017ee si nejsem v\u016fbec jistej?“<\/p>\n

Dvacet t\u0159i. Dvacet \u010dty\u0159i.<\/p>\n

„D\u00e1my a p\u00e1nov\u00e9, p\u0159iv\u00edtejte lo\u0148sk\u00e9ho v\u00edt\u011bze a jedno z nejzn\u00e1m\u011bj\u0161\u00edch jmen freeski sv\u011bta! Andreas Hatveit pr\u00e1v\u011b te\u010f jede svoj\u00ed kvalifikaci, podpo\u0159te ho, sakra!“<\/div>\n

Luggi se opravdu sna\u017eil a jeho um\u011bn\u00ed dost\u00e1valo lidi na tribun\u00e1ch, i ly\u017ea\u0159e, kte\u0159\u00ed se jen zastavili na vedlej\u0161\u00ed sjezdovce, aby se pod\u00edvali, do varu. Zaje\u010deli.<\/div>\n
„Come on Andreas!“<\/div>\n
Andreas se ve startovn\u00ed br\u00e1n\u011b oto\u010dil a vyhledal Tom\u016fv pohled. „Opova\u017e se dr\u017eet zp\u00e1tky, Kaulitzi!“ A pak vyrazil. Prvn\u00ed p\u0159ek\u00e1\u017eku p\u0159esko\u010dil jak nic, s\u00e9rii box\u016f skoro p\u0159elet\u011bl a kink-rail nebyl absolutn\u011b probl\u00e9m. D\u00e1l mohli jen sledovat s\u00e9rii perfektn\u00edch skok\u016f, kdy Andreas dok\u00e1zal, \u017ee tu m\u00e1 po\u0159\u00e1d co d\u011blat. \u017de m\u016f\u017ee obhajovat lo\u0148sk\u00fd titul.<\/p>\n

Dvacet \u0161est.<\/p>\n

„Dvacet sedmi\u010dku m\u00e1 Tom Kaulitz, dvacetilet\u00fd rider p\u016fvodem z N\u011bmecka. Poje\u010f, Tome!“<\/div>\n

Tom se nerozhl\u00ed\u017eel. Vypnul v\u0161echny my\u0161lenky, co ho tr\u00e1pily, a rozhodl se do toho op\u0159\u00edt. Prvn\u00ed p\u0159eskok, pak boxy a slidy. Transfer skok zvl\u00e1dnul s p\u0159ehledem. Jen\u017ee kdy\u017e naj\u00ed\u017ed\u011bl na rampu k prvn\u00edmu v\u011bt\u0161\u00edmu skoku, zvolil n\u00e1jezd na switch. Pozadu. A taky se omylem pod\u00edval nahoru, na tribunu. Uvid\u011bl z\u00e1blesk \u010dern\u00fdch vlas\u016f, uvid\u011bl jeho. \u010cern\u00e9 rifle zastr\u010den\u00e9 v ly\u017e\u00e1c\u00edch, fialov\u00e1 bunda. Vedle n\u011bj st\u00e1l Josh a majetnicky prozkoum\u00e1val jeho \u00fasta. Tom se p\u0159estal soust\u0159edit, zapomn\u011bl, \u017ee naj\u00ed\u017ed\u00ed na skok\u00e1nek, prost\u011b najednou let\u011bl vzduchem. Ani se nesna\u017eil. Neodrazil se a v\u011bd\u011bl, \u017ee nedopadne na nohy. Tvrd\u00fd n\u00e1raz jen potvrdil jeho domn\u011bnku. Uc\u00edtil dvoj\u00ed trhnut\u00ed v noh\u00e1ch, jak mu postupn\u011b vyply ob\u011b ly\u017ee, h\u016flky ani nev\u011bd\u011bl, \u017ee n\u011bkdy m\u011bl. Svezl se skoro a\u017e k n\u00e1jezdu na dal\u0161\u00ed skok. Chvilku z\u016fstal le\u017eet a zpracov\u00e1val, co se vlastn\u011b stalo. Pod\u011blal to. Zb\u00fdval jen jeden skok a na ten nenabere rychlost.<\/p>\n

Asi le\u017eel moc dlouho, proto\u017ee usly\u0161el zvuk sk\u00fatru a uvid\u011bl Luggiho, jak b\u011b\u017e\u00ed dol\u016f k n\u011bmu. Propnul ruku, pak druhou. Zkontroloval, jestli nem\u00e1 n\u011bco s nohama, a potom se rychle vy\u0161vihnul do stoje. Zvednul ruce na znamen\u00ed, \u017ee je v pohod\u011b. N\u011bkdo mu hodil jeho ly\u017ee a dokonce i h\u016flky. Rychle se obul a rozbruslil se. V\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e nesko\u010d\u00ed, ale musel se dostat aspo\u0148 dol\u016f.<\/div>\n

Jakmile dojel skoro k lanovce, cht\u011bl se vr\u00e1tit nahoru. St\u00e1l tam Andreas, bled\u00fd jako mrtvola a o\u010dividn\u011b dychtiv\u00fd po vysv\u011btlen\u00ed.<\/p>\n

„Proboha, co si to tam d\u011blal? M\u00e1lem sem chytil infarkt, ty bl\u00e1zne!“<\/div>\n

Tom se nechal obejmout a skr\u010dil rameny. „J\u00e1 nev\u00edm, v\u011b\u0159 mi.“<\/div>\n
„Bylo to, jako bys to prost\u011b najednou vzdal. Kdybys to nedoto\u010dil nebo n\u011bco, tak to pochop\u00edm, ale tohle\u2026 sakra, tys m\u011b vyd\u011bsil.“<\/div>\n
Nastoupili na lanovku a Tom si st\u00e1hnul helmu i kuklu. „Pod\u011blal sem si to.“<\/div>\n
„No\u2026 je\u0161t\u011b jedna j\u00edzda.“<\/div>\n
„Asi se na to vyka\u0161lu. To u\u017e nevyt\u00e1hnu. V\u00ed\u0161, \u017ee si sta\u010d\u00ed p\u0159isednout ly\u017ei p\u0159i dopadu a u\u017e nem\u00e1\u0161 jistej postup. Abych tohle zachr\u00e1nil, musel bych si zahr\u00e1t na slopestyle verzi toho, co p\u0159edved Schlopy na Olsson’s.“<\/div>\n
„M\u011bl bys to aspo\u0148 zkusit, jestli te\u010fka odejde\u0161, akor\u00e1t si o tob\u011b budou myslet, \u017ee si looser, co p\u0159i\u0161el odn\u011bkud z Magdebursk\u00fdho jamu.“<\/div>\n
„D\u00edky za podporu. A Kayovi to vysv\u011btluje\u0161 ty.“<\/p>\n

Sjeli dol\u016f ke startovn\u00ed br\u00e1n\u011b. Tom si s \u00falevou uv\u011bdomil, \u017ee Josh pr\u00e1v\u011b odjel. Tak\u017ee mu tak deset minut minim\u00e1ln\u011b potrv\u00e1 vr\u00e1tit se sem nahoru. Jen\u017ee jakmile si zul ly\u017ee, aby ozn\u00e1mil, \u017ee pokra\u010duje druhou j\u00edzdou, uvid\u011bl ho zase. A \u0161el k n\u011bmu. Tom nev\u011bd\u011bl, co d\u0159\u00edv. P\u0159ikazoval si, aby se na n\u011bj ned\u00edval, za\u0159ekl se, \u017ee nevzhl\u00e9dne. Sklonil se k ly\u017e\u00edm a s bu\u0161\u00edc\u00edm srdce a\u017e n\u011bkde u hlasivek si je \u010distil od sn\u011bhu. Potom si kleknul a upravoval si v\u00e1z\u00e1n\u00ed. P\u0159ipadal si jako bl\u00e1zen. Nebyl si jist\u00fd, jestli chce\u2026 nebo\u2026<\/p>\n

„Tome?“<\/div>\n

Bez reakce. Ne, ne, odejdi, vypadni, jdi doprdele pry\u010d! Nebo z\u016fsta\u0148 a\u2026 ne, zmiz.<\/div>\n
„Tome!?“<\/div>\n
„Hm\u2026?“ Po\u0159\u00e1d byl sehnut\u00fd u ly\u017e\u00ed, i kdy\u017e u\u017e nev\u011bd\u011bl, co by s nimi m\u011bl je\u0161t\u011b d\u011blat.<\/div>\n
„Jsi v pohod\u011b? Vypadalo to\u2026 hrozn\u011b.“<\/div>\n
Tom se neochotn\u011b zvednul. Zdr\u00e1hal se, ale nakonec zvednul i o\u010di, aby nevypadal zase tak moc odta\u017eit\u011b. Setkal se s t\u00edm dob\u0159e zn\u00e1m\u00fdm pohledem a p\u00edchlo ho u srdce. U\u017e nikdy\u2026 „Jo, \u017eiju.“<\/div>\n
„A\u2026 jak se po\u0159\u00e1d m\u00e1\u0161? Dlouho jsem t\u011b nevid\u011bl.“<\/div>\n
Tom m\u011bl co d\u011blat, aby se j\u00edzliv\u011b nezasm\u00e1l. „Mo\u017en\u00e1 si m\u011b necht\u011bl vid\u011bt.“<\/div>\n
„Cht\u011bl, ale\u2026“<\/div>\n
„To je jedno,“ sko\u010dil mu Tom do \u0159e\u010di. „M\u00e1m se furt stejn\u011b.“<\/p>\n

Bill si upravil pramen vlas\u016f za ucho. Byl jenom v barevn\u00e9 mikin\u011b a v \u010dern\u00fdch rifl\u00edch, a vypadal je\u0161t\u011b huben\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e p\u0159ed dv\u011bma lety. „To je jak?“<\/div>\n

„Tome\u2026“ Kluk s \u010dernou bundou pokrytou n\u00e1pisy Nitro mu poklepal na rameno. „Jestli jede\u0161 i druhej heat, tak by ses m\u011bl p\u0159ipravit.“<\/div>\n
„Jedu,“ op\u00e1\u010dil Tom rychle, vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee se m\u016f\u017ee vzd\u00e1lit z Billovy p\u0159\u00edtomnosti. P\u0159ipadal si divn\u011b, kdy\u017e se oh\u00fdbal pro ly\u017ee, kdy\u017e je rozkl\u00e1dal na zem, a kdy\u017e se je sna\u017eil obout. Jen\u017ee jedna zast\u00e1vkovala. Mohl si \u010dty\u0159ikr\u00e1t obouchat sn\u00edh z boty o v\u00e1z\u00e1n\u00ed, ale ne\u0161lo to. Zaklel.<\/div>\n
„Po\u010dkej, pom\u016f\u017eu ti. P\u016fj\u010d mi h\u016flku.“<\/div>\n
Je\u0161t\u011b ne\u017e stihnul protestovat, Bill mu vzal barevn\u011b poti\u0161t\u011bnou ty\u010dku z ruky. Neochotn\u011b zvednul probl\u00e9movou botu a uc\u00edtil p\u00e1r ran do zmrzl\u00e9 podr\u00e1\u017eky.<\/div>\n
„Zkus to, m\u011blo by to j\u00edt.“<\/div>\n
Tom si u\u017e bez probl\u00e9mu ly\u017ei zacvaknul, vzal si i svoji h\u016flku a st\u00e1hnul si br\u00fdle s helmou na svoje m\u00edsto. „D\u00edky,“ zahuhlal a vybruslil do br\u00e1ny.<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 p\u0159ece za\u010d,“ odpov\u011bd\u011bl Bill do pr\u00e1zdn\u00e9ho m\u00edsta. Na \u010dele mu vyvstala mo\u017en\u00e1 smutn\u00e1, mo\u017en\u00e1 taky ustaran\u00e1 vr\u00e1ska. Co to d\u011bl\u00e1?<\/p>\n

autor: GossipGirl<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: GossipGirl Hey, hey, d\u00edky za v\u0161echny koment\u00e1\u0159e :-). Budu se sna\u017eit pos\u00edlat d\u00edly \u010dasto. Tohle t\u00e9ma je pro m\u011b docela bl\u00edzk\u00fd, v pov\u00eddce vystupuj\u00ed i skute\u010dn\u00fd postavy ze sv\u011bta freeskiingu, sout\u011b\u017e je taky skute\u010dn\u00e1. Jen info. D\u00edky za podporu a douf\u00e1m,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[530],"tags":[],"class_list":["post-5559","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-jeden-moment"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5559","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5559"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5559\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5559"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5559"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5559"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}