{"id":5560,"date":"2012-12-01T16:00:00","date_gmt":"2012-12-01T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5544"},"modified":"2012-12-01T16:00:00","modified_gmt":"2012-12-01T15:00:00","slug":"and-the-winner-is-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/12\/01\/and-the-winner-is-11\/","title":{"rendered":"And the winner is… 11."},"content":{"rendered":"
autor: Iveth Biersack<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
\n<\/div>\n
Bylo po v\u0161em. Do\u0161li na \u00fa\u0159ad, podepsali p\u00e1r pap\u00edr\u016f a bylo to. Jejich kr\u00e1tk\u00e9mu man\u017eelstv\u00ed byl absolutn\u00ed konec a ob\u011bma se citeln\u011b ulevilo. Teda Tomovi ur\u010dit\u011b. Byl r\u00e1d, \u017ee u\u017e nem\u00e1 tak velk\u00fd z\u00e1vazek. Probl\u00e9mem byl ale ten druh\u00fd, mnohem v\u011bt\u0161\u00ed z\u00e1vazek jm\u00e9nem Danny. Po cest\u011b dom\u016f se se Sandrou dohadovali, jak mu to \u0159\u00edct a jak se o n\u011bj budou st\u0159\u00eddat. Je je\u0161t\u011b mal\u00fd, tak\u017ee s vysv\u011btlov\u00e1n\u00edm to p\u016fjde snad lehce.<\/p>\n

Dojeli u\u017e ml\u010dky dom\u016f a \u0161li si ka\u017ed\u00fd po sv\u00e9m. Vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed padlo na Sandru. Ta tedy hned vzala Dannyho do n\u00e1ru\u010de a sedla si s n\u00edm v pokoj\u00ed\u010dku. V\u0161echno mu podala zp\u016fsobem, aby to jako\u017eto d\u00edt\u011b pochopil.<\/p>\n

„A to u\u017e s n\u00e1mi tat\u00ednek nebude bydlet?“ Dannymu se nalily slzi\u010dky do o\u010d\u00ed. Pochopil to natolik, aby mu v\u0161echno do\u0161lo.<\/p>\n

„Nebude, zlat\u00ed\u010dko, ale to neznamen\u00e1, \u017ee t\u011b n\u011bm\u00e1 r\u00e1d… miluje t\u011b stejn\u011b jako j\u00e1 a po\u0159\u00e1d bude,“ hladila ho brunetka ve vlasech a sama m\u011bla slzy v o\u010d\u00edch. N\u011bjak na to na ni v\u0161echno padlo, kdy\u017e vid\u011bla Dannyho pohled. P\u0159i\u0161la o Toma. Sice u\u017e ho nemilovala tak jako d\u0159\u00edv, nic k n\u011bmu nec\u00edtila, ale po\u0159\u00e1d to byl \u010dlov\u011bk, se kter\u00fdm ztratila n\u011bkolik n\u00e1dhern\u00fdch let. S povzdechem si p\u0159it\u00e1hla synka do n\u00e1ru\u010d\u00ed a zav\u0159ela o\u010di.<\/p>\n

„Bude za tebou jezdit, jsem si jist\u00e1, hm? Po\u0159\u00e1d t\u011b m\u00e1 r\u00e1d,“ \u0161eptala mu ti\u0161e, aby se uklidnil. Za\u010dal toti\u017e plakat a necht\u011bl p\u0159estat.<\/p><\/div>\n

\n
Tom mezit\u00edm za\u0161el do lo\u017enice a sbalil si v\u011bt\u0161inu v\u011bc\u00ed do velk\u00e9ho cestovn\u00edho kufru a ta\u0161ky. Snesl si to dol\u016f do chodby a pobral je\u0161t\u011b n\u011bkolik v\u011bc\u00ed. Pak se vr\u00e1til do patra za Dannym.<\/p>\n

Sed\u011bla u n\u011bj po\u0159\u00e1d Sandra a ut\u011b\u0161ovala ho. Kdy\u017e vid\u011bla mezi dve\u0159mi st\u00e1t Toma, jenom zavrt\u011bla hlavou a set\u0159ela si slzy z tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/p>\n

V Tomovi se hnulo sv\u011bdom\u00ed. Mo\u017en\u00e1 to nem\u011bl d\u011blat. Mo\u017en\u00e1 s Billem. Ne. Bill do toho nepat\u0159il. Rozvedli se p\u0159eci kv\u016fli tomu, \u017ee si u\u017e nerozum\u011bli! Ano, tak to je.<\/p>\n

„Tat\u00ednku, ty od n\u00e1s odch\u00e1z\u00ed\u0161?“ up\u0159el na n\u011bj sv\u00e1 uplakan\u00e1 kukadla Danny a popot\u00e1hl.<\/p>\n

„Zlat\u00ed\u010dko, ale to neznamen\u00e1, \u017ee t\u011b nem\u00e1m r\u00e1d! Po\u0159\u00e1d jsi m\u016fj syn a miluju t\u011b nejv\u00edc na sv\u011bt\u011b, hm? Akor\u00e1t te\u010f bude\u0161 v\u00edc s maminkou,“ pod\u00edval se na Sandru, a ta se na n\u011bj vd\u011b\u010dn\u011b usm\u00e1la. V\u011bd\u011bl, \u017ee matku pot\u0159ebuje v\u00edc ne\u017e jeho. Nav\u00edc Sandra byla sob\u011bsta\u010dn\u00e1 a kr\u00e1sn\u00e1 \u017eena. N\u011bkoho si brzo najde a bude ur\u010dit\u011b lep\u0161\u00ed ne\u017e celej Tom.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Mezit\u00edm, co se u Tr\u00fcmper\u016f vedly domluvy a rozmluvy, Bill nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed o tom, co se d\u011bje. Spal. Byl vy\u010derpan\u00fd jak fyzicky, tak emo\u010dn\u011b. Ale ani ve sp\u00e1nku nem\u011bl klid. Toma m\u011bl v my\u0161lenk\u00e1ch po\u0159\u00e1d. Zd\u00e1lo se mu o n\u011bm. U\u017e si p\u0159ipadal jako pitomec. U\u017e asi po t\u0159et\u00ed se s hlasit\u00fdm v\u00fdk\u0159ikem posadil na posteli a se spla\u0161en\u00fdm dechem se rozhl\u00ed\u017eel kolem dokola.<\/p>\n

Byl doma. Ve sv\u00e9 posteli. S\u00e1m. A to bylo hlavn\u00ed. Tenhle sen se mu zd\u00e1l poprv\u00e9. Ale nech\u00e1pal, co to m\u011blo znamenat. Byl s Tomem v n\u011bjak\u00e9m dom\u011b na samotce, ale on p\u0159ed n\u00edm ut\u00edkal. Tom za n\u00edm b\u011b\u017eel se zbran\u00ed v ruce a vyhro\u017eoval mu smrt\u00ed.<\/p>\n

Zavrt\u011bl hlavou a vyhnal to pry\u010d. P\u0159i pohledu na bud\u00edk jenom proto\u010dil o\u010dima a prot\u00e1hl se. Byly \u010dty\u0159i odpoledne. Zase prospal cel\u00fd den. Zvedl se a \u0161el do sprchy.<\/p>\n

B\u011bhem jeho tich\u00e9ho pobrukov\u00e1n\u00ed si ve spr\u0161e, kde si u\u017e\u00edval horkou vodu a v\u016fni vanilky, se k jejich bar\u00e1ku p\u0159ihnala b\u00edl\u00e1 Audi s Tomem na sedadle \u0159idi\u010de. Nejd\u0159\u00edve jenom sed\u011bl a koukal ven z ok\u00e9nka. Sledoval dve\u0159e bar\u00e1ku, jestli se nepohnou, ale nestalo se tak. Proto vystoupil, zamkl auto a do\u0161el a\u017e ke dve\u0159\u00edm. S trochou v\u00e1h\u00e1n\u00ed zazvonil a \u010dekal. Otev\u0159ela mu Simone.<\/p>\n

„Dobr\u00fd den j\u00e1… jsem Tom Tr\u00fcmper, je-je Bill doma?“ zeptal se v\u00e1hav\u011b a nerv\u00f3zn\u011b si skousl ret. Simone jenom mile p\u0159ik\u00fdvla a pustila ho d\u00e1l.<\/p>\n

„Sprchuje se, po\u010dkejte na n\u011bj v jeho pokoji. Je to naho\u0159e druh\u00e9 dve\u0159e vpravo,“ usm\u00e1la se na n\u011bj a zav\u0159ela dve\u0159e. Sama ode\u0161la zase do kuchyn\u011b, kde va\u0159ila ve\u010de\u0159i. Po\u0159\u00e1d ale poo\u010dku sledovala Toma, jak jde nahoru. Jenom zavrt\u011bla hlavou a s \u00fasm\u011bvem si hled\u011bla sv\u00e9ho.<\/p>\n

Tom na\u0161el \u010dernovl\u00e1sk\u016fv pokoj a sedl si na kraj postele. Ti\u0161e se rozhl\u00ed\u017eel kolem a studoval jeho pokoj. Byl modern\u011b za\u0159\u00edzen\u00fd, ostatn\u011b jako cel\u00fd zbytek jejich domu. M\u011bl pokoj slad\u011bn\u00fd do \u010derven\u00e9 a \u010dern\u00e9 barvy vkusn\u00fdmi dopl\u0148ky a ostatn\u00edmi v\u011bcmi.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Ub\u011bhlo p\u00e1r minut a u\u017e na chodb\u011b bylo sly\u0161et bouchnut\u00ed dve\u0159\u00ed a tich\u00e9 pobrukov\u00e1n\u00ed vesel\u00e9 melodie. Billovi hork\u00e1 sprcha d\u011blala dob\u0159e. V\u017edycky se uklidnil a naladil na spr\u00e1vnou vlnu. Kdy\u017e v\u0161ak otev\u0159el dve\u0159e do pokoje, m\u011bl pocit, jako by ho obe\u0161la smrt.<\/p>\n

„CO TADY D\u011aL\u00c1\u0160?!“ vyjekl vyd\u011b\u0161en\u011b \u010dernovl\u00e1sek jenom v ru\u010dn\u00edku kolem pasu, kter\u00fd si instinktivn\u011b p\u0159itiskl na t\u011blo a st\u00e1l p\u0159imra\u017een\u011b mezi dve\u0159mi.<\/p>\n

„J\u00e1… omlouv\u00e1m se, asi… asi jsem nem\u011bl chodit,“ zvedal se u\u017e u\u017e k odchodu Tom, ale \u010dernovl\u00e1sek si n\u011b\u010deho v\u0161iml. V\u0161iml si toho zlomen\u00e9ho v\u00fdrazu v jeho tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n

„Ne… ne to… z\u016fsta\u0148 jenom… dej mi vte\u0159inku,“ \u0161pitl a nazna\u010dil mu, aby se oto\u010dil. P\u0159e\u0161el ke sk\u0159\u00edni a rychle se obl\u00e9kl do tepl\u00e1k\u016f a voln\u00e9ho tri\u010dka. Rozpustil si mokr\u00e9 vlasy na z\u00e1da a sedl si k n\u011bmu na postel.<\/p>\n

„Co se stalo?“ zeptal se, jako by nev\u011bd\u011bl. On to v\u011bd\u011bl moc dob\u0159e, jenom si to necht\u011bl p\u0159ipustit.<\/p>\n

„Rozvedli jsme se. Danny m\u011b te\u010f asi nen\u00e1vid\u00ed a j\u00e1 nemam kam j\u00edt,“ pousm\u00e1l se a rozhodil rukama Tom. Nev\u011bd\u011bl u\u017e, co m\u00e1 te\u010f d\u011blat.<\/p>\n

\u010cernovl\u00e1sek n\u011bkolikr\u00e1t zamrkal, ne\u017e mu do\u0161lo, \u017ee to mysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b.<\/p>\n

„To m\u011b… to m\u011b mrz\u00ed, Tomi,“ \u0161pitl Bill a objal ho. C\u00edtil, jak mu to dv\u011b siln\u00e9 pa\u017ee ihned op\u011btovaly. Znovu se dostavil ten n\u00e1dhern\u00fd pocit. Pocit bezpe\u010d\u00ed. Pocit toho, \u017ee je tu je\u0161t\u011b n\u011bkdo jin\u00fd ne\u017e jeho bratr, komu na n\u011bm z\u00e1le\u017e\u00ed o n\u011bco v\u00edc.<\/p>\n

„Nemus\u00ed… byla to jenom ot\u00e1zka \u010dasu, kdy se to stane. Byli jsme spolu u\u017e jenom z povinnosti. Nechci vid\u011bt ten tanec, a\u017e se to dozv\u011bd\u00ed jej\u00ed rodi\u010de,“ povzdechl si smutn\u011b Tom a pustil \u010dernovl\u00e1ska z n\u00e1ru\u010d\u00ed. Slo\u017eil hlavu do dlan\u00ed.<\/p>\n

Billovi ho bylo l\u00edto, ale najednou mu do\u0161la slova, a my\u0161lenky se ub\u00edraly jenom jedn\u00edm sm\u011brem a to t\u00edm, co se te\u010f bude d\u00edt, a jak by mu mohl pomoct. Nenapadlo ho v\u0161ak nic. Jenom snad jedno. Naklonil se k Tomovi a n\u011b\u017en\u011b se dotkl rty t\u011bch jeho. Neudr\u017eel se v\u0161ak a pol\u00edbil ho. Statis\u00edce drobn\u00fdch mot\u00fdlk\u016f se op\u011bt rozl\u00e9tlo po jeho t\u011ble a on se c\u00edtil jako na sametov\u00e9m obl\u00e1\u010dku.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„Tak tedy z\u00edtra odpoledne v parku, hm?“ usm\u00e1l se Tom mezi dve\u0159mi a l\u00edbl ho na tv\u00e1\u0159. U\u017e byl ve\u010der a on odch\u00e1zel n\u011bkam do hotelu. Bill mu sice nab\u00edzel, aby z\u016fstal, ale to Tom necht\u011bl. Necht\u011bl n\u011bco pokazit. Tu\u0161il, \u017ee by se prost\u011b neudr\u017eel a n\u011bco by se stalo.<\/p>\n

„Jist\u011b \u017ee… budu tam… u\u017e se t\u011b\u0161\u00edm,“ ujistil ho \u010dernovl\u00e1sek a naposledy se pol\u00edbili. Pak Tom nasedl do auta a odjel do nejbli\u017e\u0161\u00edho hotelu.<\/p>\n

Bill ho sledoval, dokud nezmizel za rohem, a pot\u00e9 ode\u0161el do pokoje. To za n\u00edm p\u0159i\u0161la Simone.<\/p>\n

„Ten Tom… co tu d\u011blal? Co cht\u011bl?“ spustila na n\u011bj salvu ot\u00e1zek a sledovala ho podez\u0159\u00edvav\u00fdma o\u010dima.<\/p>\n

„Jenom za mnou p\u0159ijel ohledn\u011b dal\u0161\u00edho p\u0159enosu v televizi, to nic, mami,“ usm\u00e1l se na ni mile a Simone s vyhl\u00eddkou toho, \u017ee z n\u011bj stejn\u011b nic nedostane, ode\u0161la. Bill se nat\u00e1hl na postel a sledoval vych\u00e1zej\u00edc\u00ed hv\u011bzdy na potemn\u011bl\u00e9m nebi.<\/p>\n

Byl zahloub\u00e1n do sv\u00fdch my\u0161lenek natolik, \u017ee si ani nev\u0161iml, jak se vedle n\u011bj prohnula postel. To jak si vedle n\u011bj p\u0159ilehl Andreas.<\/p>\n

„Tom byl tady, \u017ee?“ usm\u00e1l se a pobaven\u011b sledoval, jak sebou Bill cuknul.<\/p>\n

„Tys mi dal!“ zasm\u00e1l se rozpa\u010dit\u011b a t\u011bkal o\u010dima v\u0161ude kolem, jenom ne na sv\u00e9ho bratra.<\/p>\n

„A ano, byl tady,“ pousm\u00e1l se \u010dernovl\u00e1sek a jeho tv\u00e1\u0159e nabraly barvu stejnou jako jeho st\u011bna za postel\u00ed, tud\u00ed\u017e rud\u011b \u010dervenou.<\/p>\n

„A? Co se d\u011blo? Co si o n\u011bm mysl\u00ed\u0161 te\u010f?“ za\u010dal vyzv\u00eddat, tak se Bill kone\u010dn\u011b rozpov\u00eddal. Bratrovi \u0159ekl snad v\u017edycky v\u0161echno. Tedy skoro v\u0161echno. Ka\u017ed\u00fd m\u00e1me tajnosti, \u017ee ano.<\/p>\n

„A? Co bude d\u00e1l?“ zn\u011bla dal\u0161\u00ed ot\u00e1zka, na kterou Bill ale neznal odpov\u011b\u010f. Zat\u00edm neznal. Ale v\u011b\u0159il, \u017ee n\u011bjak\u00e9 znamen\u00ed mu napov\u00ed, co a jak d\u00e1l. Neznal toho Tr\u00fcmpera natolik, aby te\u010f u\u017e mohl na jisto \u0159\u00edct, co \u017ee je to vlastn\u011b za \u010dlov\u011bka. T\u0159eba je to jenom dal\u0161\u00ed na jeho seznamu lama\u010d\u016f srdc\u00ed. A to byla jedna z m\u00e1la v\u011bc\u00ed, kterou zrovinka te\u010f nepot\u0159eboval – dal\u0161\u00ed zklam\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

autor: Iveth Biersack<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Iveth Biersack Bylo po v\u0161em. Do\u0161li na \u00fa\u0159ad, podepsali p\u00e1r pap\u00edr\u016f a bylo to. Jejich kr\u00e1tk\u00e9mu man\u017eelstv\u00ed byl absolutn\u00ed konec a ob\u011bma se citeln\u011b ulevilo. Teda Tomovi ur\u010dit\u011b. Byl r\u00e1d, \u017ee u\u017e nem\u00e1 tak velk\u00fd z\u00e1vazek. Probl\u00e9mem byl ale ten druh\u00fd,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[522],"tags":[],"class_list":["post-5560","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-and-the-winner-is"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5560","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5560"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5560\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5560"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5560"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5560"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}