{"id":5572,"date":"2012-11-26T17:00:00","date_gmt":"2012-11-26T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5556"},"modified":"2012-11-26T17:00:00","modified_gmt":"2012-11-26T16:00:00","slug":"julie-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/11\/26\/julie-7\/","title":{"rendered":"Julie 7."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee jsi m\u016fj nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtel,“ Tom mrzut\u011b dloubal do sv\u00e9 mikiny a odm\u00edtal si p\u0159iznat fakt, \u017ee v\u0161echno to, co Andreas je\u0161t\u011b p\u0159ed chvilkou \u0159ekl, byla pravda.<\/div>\n
U\u017e od za\u010d\u00e1tku mu bylo jasn\u00e9, \u017ee pokud se s Billem sbl\u00ed\u017e\u00ed a obl\u00edb\u00ed si jej, neubl\u00ed\u017e\u00ed t\u00edm jenom sob\u011b, ale v prvn\u00ed \u0159ad\u011b osob\u011b, kter\u00e1 v tom byla zcela nevinn\u011b. V\u011bd\u011bl, \u017ee d\u011bl\u00e1 hlouposti, \u017ee si jej nem\u011bl p\u0159ipou\u0161t\u011bt k t\u011blu, a u\u017e v\u016fbec nem\u011bl dovolit, aby si jej Bill p\u0159ipustil k tomu sv\u00e9mu, ale nedok\u00e1zal tomu zabr\u00e1nit.
A te\u010f, kdy\u017e Andreas pouze nahlas vyslovil to, co jej tr\u00e1pilo ze v\u0161eho nejv\u00edce, mu bylo je\u0161t\u011b h\u016f\u0159.<\/div>\n
\n

„Jist\u011b \u017ee jsem, Tome. Pr\u00e1v\u011b proto jsem to musel \u0159\u00edct. Boj\u00edm se o tebe. Zd\u00e1 se mi, \u017ee posledn\u00ed dobou v\u016fbec netu\u0161\u00ed\u0161, co vlastn\u011b d\u011bl\u00e1\u0161. Kdy\u017e se na tebe pod\u00edv\u00e1m, vid\u00edm vyd\u011b\u0161en\u00e9ho chlapce, kter\u00fd si odm\u00edt\u00e1 p\u0159iznat pravdu,“ opravdu jej bolelo vid\u011bt Toma v takov\u00e9m stavu, je\u0161t\u011b v\u00edc jej v\u0161ak bolelo to, \u017ee s t\u00edm nemohl nic ud\u011blat.<\/p><\/div>\n

V podstat\u011b mu rozum\u011bl. V minulosti taky za\u017eil situaci, kdy\u017e se musel rozhodnout mezi t\u00edm, co mu \u0159\u00edkal rozum a t\u00edm, co mu napov\u00eddalo srdce. V jeho p\u0159\u00edpad\u011b se v\u0161ak jednalo o dv\u011b holky. Nedovedl si p\u0159edstavit, jak by se m\u011bl rozhodnout, pokud by se jednalo o volbu mezi holkou a klukem.<\/p>\n

„Jakou pravdu?“<\/div>\n

„Jsi pouhou loutkou v rukou Mii a jej\u00ed rodiny. V\u017edy dokonal\u00fd, bezchybn\u00fd a ochoten vyplnit ka\u017ed\u00e9 jejich p\u0159\u00e1n\u00ed. Nejsem sice tv\u00fdm z\u00e1jmem o toho kluka n\u011bjak extra nad\u0161en, p\u0159esto jsem moc r\u00e1d, \u017ee si jej potkal,“ Tom p\u0159ekvapen\u011b zvedl hlavu a po dlouh\u00e9 dob\u011b pohl\u00e9dl p\u0159\u00edteli do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Tohle za tebe jist\u011b \u0159\u00edk\u00e1 ten nedostatek sp\u00e1nku,“ smutn\u011b se pousm\u00e1l, zhluboka se nadechl a sna\u017eil se ut\u0159\u00eddit si ve\u0161ker\u00e9 sv\u00e9 my\u0161lenky. Ne\u0161lo to.<\/div>\n
„K\u00e9\u017e by,“ Andreas se ti\u0161e zasm\u00e1l, nat\u00e1hl se pro hrnek a dop\u0159\u00e1l si hned n\u011bkolik velik\u00fdch dou\u0161k\u016f jeho \u017eivotabudi\u010de. Pohledem nev\u011bdomky zabloudil k hodin\u00e1m, a kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee za norm\u00e1ln\u00edch okolnost\u00ed by se je\u0161t\u011b minim\u00e1ln\u011b hodinu vyvaloval v posteli, bezmocn\u011b zak\u0148u\u010del.<\/div>\n
\n
„Ten kluk dok\u00e1zal to, o co jsem se j\u00e1 sna\u017eil m\u011bs\u00edce, v pr\u016fb\u011bhu n\u011bkolika dn\u00ed. Probudil t\u011b k \u017eivotu, a i kdy\u017e si te\u010f mo\u017en\u00e1 d\u00edky tomu zcela zmaten\u00fd, v\u011b\u0159 mi, \u017ee nebude trvat dlouho, ne\u017e si uv\u011bdom\u00ed\u0161 ve\u0161ker\u00e9 sv\u00e9 pot\u0159eby a priority. Mo\u017en\u00e1 tehdy taky kone\u010dn\u011b pozn\u00e1\u0161 rozd\u00edl mezi t\u00edm, co mus\u00ed\u0161 ud\u011blat, a t\u00edm, co ud\u011blat chce\u0161.“<\/div>\n
Andreas si v tu chv\u00edli p\u0159\u00e1l jedin\u00e9. Cht\u011bl vr\u00e1tit \u010das a v\u0161echno, co mu je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edli \u0159ekl o tom, jak jim nebude st\u00e1t v cest\u011b a \u017ee je z\u0159ejm\u011b jenom vyd\u011b\u0161en\u00fd z toho, co jej \u010dek\u00e1, vz\u00edt zp\u00e1tky. Sta\u010dilo toti\u017e jenom kr\u00e1tce pohl\u00e9dnout do t\u011bch \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed, porozum\u011bt tomu, co se mu sna\u017eily \u0159\u00edct, aby zjistil, jak moc se m\u00fdlil.<\/div>\n
Tom nebyl vyd\u011b\u0161en\u00fd.<\/div>\n
Byl pouze pobl\u00e1zn\u011bn\u00fd. Pobl\u00e1zn\u011bn\u00fd natolik, \u017ee poc\u00edtil strach ze ztr\u00e1ty osoby, kter\u00e1 v n\u011bm tyhle pocity vyvolala.<\/p>\n

„Mia chce, abychom se tenhle v\u00edkend vzali. Mysl\u00edm, \u017ee si to b\u011bhem \u010dty\u0159 dn\u016f nestihnu uv\u011bdomit,“ Andreas se m\u00e1lem udusil k\u00e1vou, jakmile k n\u011bmu dolehla tich\u00e1 slova. V\u011bd\u011bl, co cht\u011bl ud\u011blat. Nyn\u00ed se v\u0161ak i on ocitl na rozhran\u00ed dvou mo\u017enost\u00ed. Mohl ud\u011blat to, co cht\u011bl, nebo taky to, co musel. A on se rozhodl, \u017ee ud\u011bl\u00e1 to, co mus\u00ed. Mohl spustit proud nad\u00e1vek jak na Miu kv\u016fli jej\u00ed panova\u010dnosti, tak i na Toma proto, \u017ee nebyl schopen se t\u00e9 pijavice zbavit. T\u00edm by v\u0161ak ni\u010deho nedos\u00e1hl. M\u00edsto toho se pouze zhluboka nadechl a zad\u00edval se na n\u011bj sebejist\u00fdm, nekompromisn\u00edm pohledem. Nemusel v\u016fbec p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, co by mu m\u011bl \u0159\u00edct.<\/div>\n

„Nemus\u00ed\u0161 si nic uv\u011bdomovat. Ty to u\u017e d\u00e1vno moc dob\u0159e v\u00ed\u0161, a pr\u00e1v\u011b to t\u011b d\u011bs\u00ed\u2026“<\/p>\n

<\/div>\n

\u2026<\/div>\n
\n

Bill l\u00e1skypln\u00fdm pohledem sledoval Julii, kter\u00e1 po n\u011bkolikahodinov\u00e9m boji op\u011bt usnula. N\u011bkdy \u017easl nad t\u00edm, jak um\u011bla b\u00fdt v n\u011bkter\u00fdch chv\u00edl\u00edch \u017eiv\u00e1 a hyperaktivn\u00ed. S\u00e1m netu\u0161il, jak se mu povedlo dostat do n\u00ed ob\u011bd mezit\u00edm, co si kreslili, d\u00edvali se na poh\u00e1dky, pom\u00e1hali Silvii v kuchyni a hr\u00e1li si na zahrad\u011b.<\/p><\/div>\n

Bill se sna\u017eil d\u011blat v\u0161echno proto, aby nepoc\u00edtila t\u00edhu ztr\u00e1ty, kterou oba utrp\u011bli.<\/div>\n
Sna\u017eil se j\u00ed b\u00fdt jak oddan\u00fdm rodi\u010dem, tak i miluj\u00edc\u00edm bratrem, p\u0159esto si nebyl jist\u00fd t\u00edm, zdali to d\u011bl\u00e1 spr\u00e1vn\u011b.<\/div>\n
Jak si mohl b\u00fdt jist\u00fd t\u00edm, zdali ji miluje dostate\u010dn\u011b, kdy\u017e ani on s\u00e1m je\u0161t\u011b nikdy nebyl milov\u00e1n?<\/div>\n
Ne\u0161\u0165astn\u011b stiskl v\u00ed\u010dka a p\u0159es semknut\u00e9 rty nedal pr\u016fchod dlouh\u00e9mu povzdechnut\u00ed. Necht\u011bl, aby se mu poka\u017ed\u00e9, co si v mysli polo\u017e\u00ed podobnou ot\u00e1zku, jako okam\u017eit\u00e1 odezva zjevila Tomova tv\u00e1\u0159 a vzpom\u00ednka na jeho v\u0159el\u00e9 objet\u00ed.<\/div>\n
Kone\u010dky prst\u016f se opatrn\u011b dot\u00fdkal baculat\u00e9ho l\u00ed\u010dka, mysl\u00ed v\u0161ak byl n\u011bkde \u00fapln\u011b jinde. Alespo\u0148 do chv\u00edle, ne\u017e bylo ticho pokoje naru\u0161eno slab\u00fdm klep\u00e1n\u00edm.<\/div>\n
Bill p\u0159ekvapen\u011b zvedl hlavu a pohl\u00e9dl ke dve\u0159\u00edm, odkud jej nesm\u011ble sledoval jeho d\u011bda.<\/p>\n

„M\u016f\u017eu?“ zeptal se slu\u0161n\u011b a Bill na jeho ot\u00e1zku reagoval n\u011b\u017en\u00fdm \u00fasm\u011bvem a v\u0159el\u00fdm p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm. Nest\u00e1valo se toti\u017e \u010dasto, \u017ee by za n\u00edm p\u0159i\u0161el jenom tak zni\u010dehonic, a u\u017e v\u016fbec ne, \u017ee by si s n\u00edm p\u0159i\u0161el promluvit. Jeho d\u011bda byl opravdu skv\u011bl\u00fd \u010dlov\u011bk s laskav\u00fdm srdcem, a i kdy\u017e toho moc nenamluvil, Bill jej m\u011bl nadev\u0161echno r\u00e1d. U\u017e jako mal\u00fd kluk k n\u011bmu vzhl\u00ed\u017eel sp\u00ed\u0161 jako k otci, jeliko\u017e toho sv\u00e9ho nikdy neznal.<\/div>\n

„Pot\u0159ebuje\u0161 n\u011bco?“ posadil se na postel a rukou mu nab\u00eddl, aby se posadil vedle n\u011bj.<\/div>\n
„Nev\u00edm, jak bych m\u011bl za\u010d\u00edt,“ jeho tich\u00e1 slova mo\u017en\u00e1 zn\u011bla pon\u011bkud rozpa\u010dit\u011b, ale Bill si na zp\u016fsob jeho konverzov\u00e1n\u00ed ji\u017e d\u00e1vno zvykl. P\u0159i\u0161lo mu jej a\u017e l\u00edto, kdy\u017e jej sledoval, post\u00e1vaj\u00edc\u00edho u postele, nerv\u00f3zn\u00edho, hledaj\u00edc\u00edho ta spr\u00e1vn\u00e1 slova.<\/p>\n

„To je v po\u0159\u00e1dku d\u011bdo. Ty v\u00ed\u0161, \u017ee mi m\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct v\u0161echno, co t\u011b tr\u00e1p\u00ed,“ starou tv\u00e1\u0159\u00ed se rozlehl \u00fasm\u011bv, kter\u00fd zp\u016fsobil, \u017ee b\u011bhem vte\u0159iny oml\u00e1dl hned o n\u011bkolik let. Nejist\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pl na m\u00edst\u011b, vz\u00e1p\u011bt\u00ed se v\u0161ak opatrn\u011b posadil vedle sv\u00e9ho vnuka a pohl\u00e9dl mu hluboce do o\u010d\u00ed.<\/div>\n

„Nejsem nejlep\u0161\u00ed \u0159e\u010dn\u00edk. V\u00edm, \u017ee by sis s babi\u010dkou popov\u00eddal mnohem l\u00e9pe, ale musel jsem za tebou p\u0159ij\u00edt, proto\u017ee m\u011b to tr\u00e1p\u00ed,“ mo\u017en\u00e1 to nebyl nejlep\u0161\u00ed za\u010d\u00e1tek rozhovoru, p\u0159esto doufal, \u017ee mu Bill porozum\u00ed. A kdyby se tak n\u00e1hodou nestalo, alespo\u0148 by ze sebe dostal v\u0161echno to, co jej u\u017e del\u0161\u00ed dobu t\u00ed\u017eilo.<\/p>\n

„I kdy\u017e ti to mo\u017en\u00e1 ne\u0159\u00edk\u00e1m ka\u017ed\u00fd den, m\u00e1m t\u011b moc r\u00e1d, Bille. Tebe i tvou malou sest\u0159i\u010dku miluju stejn\u011b tak, jako jsem miloval i mou dceru. V\u00ed\u0161, Bille, moc mi ji p\u0159ipom\u00edn\u00e1\u0161.“ Bill rychle sklonil tv\u00e1\u0159 a siln\u011b semkl rty. O\u010di m\u011bl b\u011bhem vte\u0159iny pln\u00e9 slz a jeho d\u011bde\u010dek byl na tom z\u0159ejm\u011b stejn\u011b, soud\u00edc dle chv\u011bn\u00ed jeho hlasu. „A pr\u00e1v\u011b proto jsem cht\u011bl s tebou mluvit. Pamatuji si na vskutku obdivuhodn\u00fd v\u00fdrok zn\u00e1m\u00e9ho um\u011blce Michelangela: Spat\u0159il jsem and\u011bla spoutan\u00e9ho v kusu mramoru. Tesal jsem tak dlouho, dokud jsem jej nevysvobodil<\/em>.“<\/div>\n

Bill p\u0159ekvapen\u011b pootev\u0159el rty a zmaten\u011b naklonil hlavu na stranu. V\u011bd\u011bl, \u017ee jeho d\u011bda miluje um\u011bn\u00ed, kdysi d\u00e1vno dokonce on s\u00e1m maloval a v r\u00e1mci sv\u00fdch kon\u00ed\u010dk\u016f skl\u00e1dal kr\u00e1tk\u00e9 b\u00e1sn\u011b, p\u0159esto v\u0161ak opravdu netu\u0161il, jak to souviselo s t\u00edm, co mu cht\u011bl \u0159\u00edct.<\/p>\n

„Je to opravdu kr\u00e1sn\u00fd v\u00fdrok, ale… nerozum\u00edm tomu. Co mi t\u00edm chce\u0161 nazna\u010dit?“ pousm\u00e1l se, sklonil tv\u00e1\u0159 a sledoval, jak jej d\u011bda bere opatrn\u011b za ruku.<\/div>\n

„Ty jsi t\u00edm and\u011blem. A tv\u00e1 o\u0161kliv\u00e1 minulost je t\u00edm mramorem,“ za\u0161eptal a zes\u00edlil stisk sv\u00e9 dlan\u011b.<\/div>\n
„Jsi \u00fa\u017easn\u00fd kluk, Bille. Nezaslou\u017e\u00ed\u0161 si b\u00fdt s\u00e1m. Pr\u00e1v\u011b proto mus\u00ed\u0161 dovolit n\u011bkomu, aby t\u011b vysvobodil. Kus kamene by se m\u011bl kone\u010dn\u011b prom\u011bnit v p\u0159ekr\u00e1snou sochu. V\u016fbec nez\u00e1le\u017e\u00ed na tesa\u0159i, kter\u00fd by t\u011b stvo\u0159il. Nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed je to, abys mu to v\u016fbec dovolil.“ Billovi po tv\u00e1\u0159i stekla drobn\u00e1 slza, jak zvedl tv\u00e1\u0159 a pohl\u00e9dl sm\u011brem k d\u011btsk\u00e9 post\u00fdlce.<\/div>\n
„A co Julie? Ta je sou\u010d\u00e1st\u00ed and\u011bla nebo mramoru?“<\/div>\n
„Julie je tvou sou\u010d\u00e1st\u00ed. Teprve spolu tvo\u0159\u00edte jeden celek,“ naklonil se, aby jej mohl pohladit po tv\u00e1\u0159i, a na kr\u00e1tkou chv\u00edli z\u016fstal s\u00e1m sebou p\u0159ekvapen. Je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed toti\u017e netu\u0161il, jak by m\u011bl zformulovat to, co jej u\u017e dost dlouho tr\u00e1pilo, a nyn\u00ed bylo a\u017e t\u011b\u017ek\u00e9 p\u0159estat.<\/p>\n

„Rad\u011bji u\u017e p\u016fjdu, proto\u017ee m\u00e1m toho je\u0161t\u011b hodn\u011b na pr\u00e1ci. Douf\u00e1m, \u017ee jsi pochopil, co jsem ti t\u00edm cht\u011bl \u0159\u00edct,“ vstal, poopravil si starou, \u0161pinavou ko\u0161ili a pohl\u00e9dl na Billa jisk\u0159iv\u011b zelen\u00fdma o\u010dima. D\u00edval se na n\u011bj o\u010dima Julie.<\/div>\n

„Pochopil jsem v\u0161echno. D\u011bkuju,“ Bill si rychle ot\u0159el vlhk\u00e9 tv\u00e1\u0159e a smutn\u00fdm pohledem sledoval jeho vzdaluj\u00edc\u00ed se z\u00e1da. C\u00edtil se p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b. Jako by jeho srdce um\u00edralo pomalou a zdlouhavou smrt\u00ed a jeho konec m\u011bl p\u0159ij\u00edt teprve v den Tomovy svatby.<\/div>\n
Ve chv\u00edli, kdy se jeho d\u011bda u dve\u0159\u00ed oto\u010dil a v\u011bnoval mu ustaran\u00fd pohled, si pomyslel, zdali nezaslechl jeho spla\u0161en\u00e9 my\u0161lenky.<\/div>\n
„Vid\u011bl jsem u n\u00e1s toho chlapce. Nem\u016f\u017eu ti na n\u011bj \u0159\u00edct v\u016fbec nic, proto\u017ee jej nezn\u00e1m. Proto \u0159eknu pouze to, \u017ee nechci, abys trp\u011bl.“ Bill m\u011bl v tu chv\u00edli chu\u0165 zal\u00e9zt pod postel a minim\u00e1ln\u011b t\u00fdden svou skr\u00fd\u0161 neopustit.<\/div>\n
Jak mohl b\u00fdt tak neopatrn\u00fd?!<\/div>\n
„Nikdy by mi neubl\u00ed\u017eil,“ za\u0161eptal s naprostou jistotou.<\/div>\n
„Ne\u0159ekl jsem, \u017ee by ti ubl\u00ed\u017eil on. Mnohdy \u010dlov\u011bk dok\u00e1\u017ee ubl\u00ed\u017eit s\u00e1m sob\u011b mnohem h\u016f\u0159, ne\u017e by mu ubl\u00ed\u017eil n\u011bkdo jin\u00fd. Lidsk\u00e9 srdce je v\u00fdjime\u010dn\u00fd, p\u0159esto zr\u00e1dn\u00fd org\u00e1n.“ Je\u0161t\u011b naposled jej pohladil sv\u00fdm moudr\u00fdm pohledem a s \u00fasm\u011bvem na rtech opustil jeho pokoj.<\/div>\n
„U\u017e je pozd\u011b d\u011bde\u010dku\u2026“<\/p>\n

<\/div>\n

\u2026<\/div>\n
\n

Tom sed\u011bl v luxusn\u011b za\u0159\u00edzen\u00e9 j\u00eddeln\u011b Miin\u00fdch rodi\u010d\u016f, sledoval svou studenou ve\u010de\u0159i a p\u0159ehr\u00e1val si ud\u00e1lost\u00ed posledn\u00edch n\u011bkolika hodin.<\/p><\/div>\n

Nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee od chv\u00edle, kdy se s Billem rozlou\u010dili, neprob\u011bhl ani den, a jemu to p\u0159i\u0161lo jako cel\u00e1 v\u011b\u010dnost. Mia, kter\u00e1 se na n\u011bj hned po n\u00e1vratu dom\u016f p\u0159i\u0159\u00edtila s omluvou, jej\u00ed a\u017e p\u0159ehnan\u00e1 starostlivost a zlost v\u016f\u010di t\u011bm, kte\u0159\u00ed jej zbili, a n\u00e1sledn\u011b p\u016flka dne str\u00e1ven\u00e1 ve spole\u010dnosti jej\u00edch rodi\u010d\u016f\u2026 to v\u0161echno mu p\u0159i\u0161lo a\u017e mu\u010div\u011b nekone\u010dn\u00e9.<\/div>\n
Na kr\u00e1tkou chv\u00edli zvedl hlavu a pohl\u00e9dl na druhou stranu stolu. Mia sed\u011bla sv\u00e9mu otci na kl\u00edn\u011b, jej\u00ed mamka se na n\u011b lepila z jedn\u00e9 strany, zat\u00edmco podivn\u011b vypasen\u00fd a l\u00edn\u00fd kocour z t\u00e9 druh\u00e9. V\u0161ichni se kr\u010dili nad n\u011bjak\u00fdm katalogem a s nejv\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed pom\u00e1hali s v\u00fdb\u011brem svatebn\u00edch \u0161at\u016f.<\/p>\n

Tom v\u016fbec netu\u0161il, co tam vlastn\u011b d\u011bl\u00e1. D\u00edky tomuhle sm\u011b\u0161n\u00e9mu setk\u00e1n\u00ed p\u0159i\u0161el o mo\u017enost setk\u00e1n\u00ed s Billem a Juli\u00ed v parku.<\/div>\n

T\u011b\u0161ila jej pouze jedin\u00e1 v\u011bc.<\/div>\n
S\u00e1m si nedovedl vysv\u011btlit, jak se mu to povedlo, ale Mia nakonec sama uznala, \u017ee by se se svatbou nem\u011bli un\u00e1hlit.<\/div>\n
Pohl\u00e9dl k oknu, po kter\u00e9m st\u00e9kaly des\u00edtky de\u0161\u0165ov\u00fdch kapek, a mrzut\u011b stiskl rty. P\u0159es knedl\u00edk okupuj\u00edc\u00ed jeho hrtan, nedok\u00e1zal spolknout u\u017e ani jedin\u00e9 sousto. C\u00edtil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed n\u00e1val \u00fazkosti a tou\u017eil pouze po jedin\u00e9m. B\u00fdt od t\u011bch lid\u00ed co nejd\u00e1l.<\/p>\n

Odsunul od sebe tal\u00ed\u0159, vstal a pokusil se dostat ze sebe n\u011bco, co by m\u011blo omluvit jeho odchod. Mia se sice sna\u017eila protestovat, ale Tom\u016fv hlubok\u00fd pohled ji b\u011bhem vte\u0159iny odzbrojil natolik, \u017ee si v\u016fbec neuv\u011bdomila jak, a n\u00e1hle byl pry\u010d.<\/div>\n

Tom cestou ke sv\u00e9mu autu p\u0159\u00edmo b\u011b\u017eel. Nebylo to v\u0161ak zp\u016fsobeno de\u0161t\u011bm. Nal\u00e9hav\u011b se odtamtud musel dostat. Musel jej vid\u011bt. I kdyby to m\u011blo b\u00fdt pouze na n\u011bkolik vte\u0159in, musel j\u00edt za n\u00edm.<\/p>\n

Cestou sice n\u011bkolikr\u00e1t zabloudil, ale ani to mu nezabr\u00e1nilo v tom, aby jel d\u00e1l. A kdy\u017e po t\u00e9m\u011b\u0159 p\u016flhodin\u011b nakonec zastavil p\u0159ed domem Billov\u00fdch star\u00fdch rodi\u010d\u016f, jeho rty se nev\u011bdomky zvlnily do \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n

Nev\u00e1hal ani minutu. Vystoupil z auta p\u0159\u00edmo do de\u0161tiv\u00e9 noci a nehled\u011b na to, \u017ee byl b\u011bhem n\u011bkolika vte\u0159in zmokl\u00fd na kost, zvedl hlavu a pohl\u00e9dl do Billova okna, ve kter\u00e9m poznal jeho siluetu. Dr\u017eel v n\u00e1ru\u010d\u00ed svou malou sest\u0159i\u010dku a pomalu se pohupoval ze strany na stranu, jako by tan\u010dil.<\/div>\n
Srdce mu v tu chv\u00edli za\u010dalo op\u011bt tlouct.<\/div>\n
Zaklonil hlavu a s vesel\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech se zad\u00edval na zamra\u010denou \u010dernotu nad sebou.<\/div>\n
On ji v\u0161ak pro tu chv\u00edli vid\u011bl plnou hv\u011bzd, z\u00e1\u0159e a oh\u0148ostroj\u016f\u2026<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay „Myslel jsem, \u017ee jsi m\u016fj nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtel,“ Tom mrzut\u011b dloubal do sv\u00e9 mikiny a odm\u00edtal si p\u0159iznat fakt, \u017ee v\u0161echno to, co Andreas je\u0161t\u011b p\u0159ed chvilkou \u0159ekl, byla pravda. U\u017e od za\u010d\u00e1tku mu bylo jasn\u00e9, \u017ee pokud se s Billem<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[528],"tags":[],"class_list":["post-5572","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-julie"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5572","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5572"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5572\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5572"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5572"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5572"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}