{"id":5575,"date":"2012-11-25T17:00:00","date_gmt":"2012-11-25T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5559"},"modified":"2012-11-25T17:00:00","modified_gmt":"2012-11-25T16:00:00","slug":"i-can-feel-your-heartbeat","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/11\/25\/i-can-feel-your-heartbeat\/","title":{"rendered":"I can feel your heartbeat"},"content":{"rendered":"
autor: Helie<\/p>\n

<\/strong> Hodn\u011b dlouho jsem p\u0159em\u00fd\u0161lela, jestli m\u00e1m tuhle pov\u00eddku poslat do sv\u011bta v\u00edc, nebo si ji nechat pro osobn\u00ed \u00fa\u010dely a t\u011bch p\u00e1r \u010dten\u00e1\u0159\u016f, kte\u0159\u00ed na ni n\u00e1hodou naraz\u00ed na star\u00e9m blogu. Do\u0161la jsem ale k z\u00e1v\u011bru, \u017ee na ni virtu\u00e1ln\u00ed prach padal a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dlouho, a \u017ee i kdy\u017e nen\u00ed podlo\u017een\u00e1 n\u011bjak\u00fdmi ultra super l\u00e9ka\u0159sk\u00fdmi fakty, je pro m\u011b hrozn\u011b d\u016fle\u017eit\u00e1. Nav\u00edc, kdybych ji d\u00e1l nechala le\u017eet tam, kde p\u016fvodn\u011b byla, nikdy bych ji nemohla v\u011bnovat \u010dlov\u011bku, kter\u00fd m\u011b vlastn\u011b dovedl k tomu, \u017ee jsem v\u016fbec n\u011bco takov\u00e9ho napsala. U\u017e je to dlouho, po n\u011bjak\u00e9m z na\u0161ich no\u010dn\u00edch hovor\u016f – pamatuju si, \u017ee jsem pak nemohla sp\u00e1t, proto\u017ee se mi tenhle n\u00e1pad po\u0159\u00e1d honil hlavou a byl tam tak dlouho, dokud jsem mu nedala podobu n\u011bkolika stroh\u00fdch hrub\u00fdch v\u011bt. Proto bych tuhle pov\u00eddku cht\u011bla v\u011bnovat pr\u00e1v\u011b jemu, na\u0161emu milovan\u00e9mu Theovi =) Proto\u017ee jeho pov\u00eddky se dot\u00fdkaj\u00ed srdce jako jen m\u00e1lokter\u00e9 =)<\/em><\/div>\n

V\u00e1m ostatn\u00edm p\u0159eji p\u0159\u00edjemn\u00e9, i kdy\u017e nejsp\u00ed\u0161 velmi smutn\u00e9 \u010dten\u00ed.<\/em><\/div>\n
Helie =)<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\"\" <\/em><\/strong><\/div>\n
<\/em><\/strong><\/div>\n

<\/em><\/strong><\/div>\n
\u0158\u00edk\u00e1 se, \u017ee \u010dlov\u011bka nejv\u00edc bol\u00ed slzy jeho matky. Byla doba, kdy m\u011b m\u00e1miny slzy bolely, ale i p\u0159esto tu byl \u010dlov\u011bk, jeho\u017e slzy m\u011b bolely daleko v\u00edc. Ty se mi toti\u017e zabod\u00e1valy hluboko do srdce, p\u00e1lily jako jehli\u010dky z ledu a nutily m\u011b sv\u00edrat ho dlouh\u00e9 hodiny v n\u00e1ru\u010d\u00ed, abych ho ut\u011b\u0161il. D\u0159\u00edv jsem myslel, \u017ee mezi dvoj\u010daty je norm\u00e1ln\u00ed, \u017ee pro sebe znamenaj\u00ed cel\u00fd sv\u011bt. Av\u0161ak pozn\u00e1n\u00ed, \u017ee mnoho v\u011bc\u00ed nen\u00ed tak, jak jsem si myslel, p\u0159i\u0161lo se svoj\u00ed t\u011b\u017ekou v\u00e1hou u\u017e p\u0159\u00edli\u0161 brzy. Proto bych toto r\u010den\u00ed r\u00e1d upravil podle sebe. Nejv\u00edc bol\u00ed slzy osoby, kterou milujeme, osoby, kter\u00e1 pro n\u00e1s znamen\u00e1 cel\u00fd sv\u011bt, osoby, o kter\u00e9 v\u00edme, \u017ee bez n\u00ed nedok\u00e1\u017eeme \u017e\u00edt. Jeho slzy bol\u00ed, proto\u017ee kdy\u017e pl\u00e1\u010de on, jako by se sv\u011bt ustrnul, jako by na n\u011bj padla temn\u00e1 oblaka jeho \u017ealu a dusila jej, stejn\u011b jako dus\u00ed m\u011b. Av\u0161ak nejhor\u0161\u00ed bolest, jakou jsem kdy pro\u017eil, byla p\u0159i pohledu na \u017eivotem zlomen\u00e9ho chlapec s dlouh\u00fdmi \u010dern\u00fdmi vlasy, kter\u00e9 mu jako z\u00e1voj, kter\u00fd si vdova bere na poh\u0159eb sv\u00e9ho man\u017eela, padaly do tv\u00e1\u0159e. Nem\u011bl v sob\u011b ani polovinu \u0161armu a energie, na kter\u00e9 jsem byl zvykl\u00fd, stejn\u011b jako v sob\u011b nem\u011bl u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 \u017e\u00e1dnou v\u016fli \u017e\u00edt.<\/p>\n

U\u017e hodiny jsem st\u00e1l u dve\u0159\u00ed do jeho pokoje a ok\u00e9nkem v nich sledoval nehybnou osobu na invalidn\u00edm voz\u00edku. Jako by ta nehoda vzala nejen jeho schopnost ch\u016fze, ale i kus jeho du\u0161e. U\u017e ne\u017eil, um\u00edral. A j\u00e1 um\u00edral s n\u00edm.<\/div>\n

Kdy\u017e jsem byl mal\u00fd, nerad jsem sv\u00e9ho bratra vid\u011bl bre\u010det, proto\u017ee jsem jeho bolest pro\u017e\u00edval s n\u00edm. Sna\u017eil jsem se r\u016fzn\u00fdmi vt\u00edpky o znovuzrozen\u00ed jisker v jeho o\u010d\u00edch. Jak absurdn\u00ed se mi proto zd\u00e1la dlouh\u00e1 nemocni\u010dn\u00ed chodba a bratr v er\u00e1rn\u00ed no\u010dn\u00ed ko\u0161ili. Jiskry v jeho o\u010d\u00edch se mi povedlo probudit v\u017edycky, ale jiskru jeho \u017eivota u\u017e jsem vr\u00e1tit nedok\u00e1zal. Mnohdy jsem sl\u00fdchal o lidech, kte\u0159\u00ed p\u0159i autonehod\u00e1ch nebo jin\u00fdch incidentech p\u0159ich\u00e1zeli o v\u016fli do \u017eivota, proto\u017ee se jim jakoby zni\u010dehonic obr\u00e1til vzh\u016fru nohama. Ale j\u00e1 se nedok\u00e1zal d\u00edvat na to, jak hodiny sed\u00ed bez pohnut\u00ed a skeln\u00fdm pohledem sleduje sv\u00e1 stehna. A kdy\u017e n\u00e1hodou zvedl hlavu, d\u00edval se ven z okna, kde se v mal\u00e9m par\u010d\u00edku proch\u00e1zeli ostatn\u00ed nemocn\u00ed. Nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed pon\u011bt\u00ed, \u017ee tu jsem celou dobu s n\u00edm, proto\u017ee jeho psycholog, kter\u00e9ho mu p\u0159id\u011blili bezprost\u0159edn\u011b po prvn\u00ed operaci, mi sd\u011blil, \u017ee se mu Bill sv\u011b\u0159il s t\u00edm, \u017ee se s\u00e1m za sebe styd\u00ed. A nejv\u00edc by se pr\u00fd styd\u011bl p\u0159ede mnou.<\/p>\n<\/div>\n
\n
N\u011bkolikr\u00e1t jsem cht\u011bl poru\u0161it slib, kter\u00fd jsem tomu psychologovi dal, cht\u011bl jsem rozrazit dve\u0159e, sednout si vedle Billa, ignorovat neust\u00e1l\u00e9 p\u00edp\u00e1n\u00ed p\u0159\u00edstroj\u016f, na kter\u00e9 byl napojen, a hodiny ho dr\u017eet za ruku, mumlat mu slova \u00fat\u011bchy, b\u00fdt s n\u00edm. Nezb\u00fdvalo mi v\u0161ak nic jin\u00e9ho, ne\u017e sledovat Billa pouze t\u00edm mal\u00fdm ok\u00e9nkem ve dve\u0159\u00edch, st\u0159\u00eddav\u011b pozorovat jeho p\u0159\u00edstroje a vys\u00edlat k n\u011bmu ml\u010denliv\u00e9 my\u0161lenky, o kter\u00fdch jsem doufal, \u017ee alespo\u0148 jednu z nich zachyt\u00ed. Od jeho prvn\u00ed operace jich prob\u011bhlo je\u0161t\u011b n\u011bkolik, po nich\u017e se Bill pln\u011b uzav\u0159el do sebe. Odm\u00edtal komunikovat s k\u00fdmkoliv z nemocni\u010dn\u00edho person\u00e1lu, jedl jen m\u00e1lo a nepil skoro v\u016fbec. Jedin\u00e9, co d\u011blal, bylo litov\u00e1n\u00ed sebe samotn\u00e9ho. Poznal jsem to na n\u011bm, kdykoliv p\u0159ejel po pah\u00fdlech nohou, kdykoliv se dostal a\u017e k \u010d\u00e1sti, kde by prost\u0159ednictv\u00edm kolene m\u011blo navazovat l\u00fdtko. Hladil svoje nohy \u010dasto, v\u011bt\u0161inou se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima. Nejsp\u00ed\u0161 vzpom\u00ednal na doby, kdy rozradostn\u011bn\u011b tan\u010dil po p\u00f3diu nebo po ob\u00fdv\u00e1ku u n\u00e1s doma. Kdy\u017e si myslel, \u017ee ho nikdo nevid\u00ed, \u010dasto si zp\u00edval a tancoval u toho, snad nikdy nep\u0159i\u0161el na to, \u017ee m\u00e1 alespo\u0148 jednoho div\u00e1ka, kter\u00e9mu nevadilo ani to, \u017ee noty a rytmus jeho bratrovi ob\u010das ujedou. Miloval jsem chv\u00edle, kdy d\u00e1val najevo svoje \u0161t\u011bst\u00ed, stejn\u011b jako je miloval on.<\/p>\n

„Pane Kaulitzi?“ ozval se mi za z\u00e1dy tich\u00fd hlas. Za mnou st\u00e1la jedna z mnoha mlad\u00fdch zdravotn\u00edch sest\u0159i\u010dek, kter\u00e9 Billovi nosily pr\u00e1\u0161ky nebo j\u00eddlo. Tahle dr\u017eela podnos s nev\u00e1bn\u011b vypadaj\u00edc\u00ed ve\u010de\u0159\u00ed. „M\u00e1m pro v\u00e1s vzkaz od prim\u00e1\u0159e.“ Pok\u00fdval jsem hlavou, abych ji p\u0159im\u011bl pokra\u010dovat. Po hodin\u00e1ch ml\u010denliv\u00e9ho pozorov\u00e1n\u00ed bratra by m\u016fj hlas zajist\u00e9 zn\u011bl hrub\u011b a nep\u0159\u00edjemn\u011b. „Vzkazuje v\u00e1m, \u017ee se na rann\u00ed vizit\u011b shodli, abyste na chv\u00edli nav\u0161t\u00edvil sv\u00e9ho bratra. Jeho stav je den ode dne hor\u0161\u00ed, p\u0159est\u00e1v\u00e1 j\u00edst, a dokonce u\u017e skoro nesp\u00ed. V\u010dera v noci usnul a\u017e po pr\u00e1\u0161c\u00edch na span\u00ed, kter\u00e9 jsme mu museli d\u00e1t. Vypad\u00e1, jako by se sna\u017eil um\u0159\u00edt, kdy\u017e ho nezabila autonehoda,“ vysv\u011btlila mi situaci sestra a j\u00e1 p\u0159i jej\u00edch slovech c\u00edtil je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed bolest, ne\u017e kdy\u017e jsem v nev\u011bdomosti sledoval, jak Bill krou\u017e\u00ed prsty po sv\u00fdch stehnech a p\u0159edstavuje si l\u00fdtka, kter\u00e1 mu museli amputovat. Jako by mi a\u017e teprve te\u010f do\u0161lo, jak \u0161patn\u011b je na tom Bill po psychick\u00e9 str\u00e1nce. „Proto bychom byli v\u0161ichni r\u00e1di, abyste te\u010f \u0161el se mnou a chv\u00edli s bratrem z\u016fstal.“<\/p>\n

Ne\u017e jsem sta\u010dil cokoliv \u0159\u00edct, sestra pro\u0161la kolem m\u011b a ve\u0161la do Billova pokoje. Dve\u0159e nechala otev\u0159en\u00e9, abych ji mohl n\u00e1sledovat. J\u00e1 v\u0161ak nebyl schopn\u00fd ud\u011blat jedin\u00fd krok. V\u0161echno se zd\u00e1lo b\u00fdt jin\u00e9, kdy\u017e se v\u011bci odehr\u00e1valy za st\u011bnou dve\u0159\u00ed. A\u017e te\u010f mi doch\u00e1zelo, jak moc od\u0159\u00edznut\u00fd jsem od Billa byl. Po\u0159\u00e1dn\u011b jsem nev\u011bd\u011bl, co p\u0159esn\u011b se s n\u00edm d\u011bje, znal jsem jenom to, co mi tvrdili dokto\u0159i, kte\u0159\u00ed o n\u011bm nev\u011bd\u011bli ani desetinu toho, co v\u00edm j\u00e1. Jako by na m\u011b dopadla t\u00ed\u017eiv\u00e1 atmosf\u00e9ra nemocni\u010dn\u00edho pokoje, a to jsem st\u00e1l pouze v jeho dve\u0159\u00edch. Ze vzduchu bylo c\u00edtit, jak stra\u0161n\u011b zlomen\u00fd Bill je, jak t\u011b\u017eko pro\u017e\u00edv\u00e1 nejv\u011bt\u0161\u00ed por\u00e1\u017eku ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b. Z ambici\u00f3zn\u00edho sebev\u011bdom\u00e9ho mlad\u00e9ho zp\u011bv\u00e1ka se d\u00edky jedin\u00e9 autonehod\u011b stala naprost\u00e1 troska bez v\u016fle \u017e\u00edt.<\/p>\n

P\u00edp\u00e1n\u00ed p\u0159\u00edstroj\u016f zes\u00edlilo, kdy\u017e nebylo tlumen\u00e9 dve\u0159mi, a j\u00e1 do pokoje ud\u011blal prvn\u00ed krok. Sestra u\u017e d\u00e1vno polo\u017eila podnos s j\u00eddlem na stolek v rohu pokoje, a te\u010f se ptala Billa, jestli si nechce j\u00edt lehnout. Nereagoval, pouze apaticky poklep\u00e1val ukazov\u00e1\u010dkem do op\u011brky invalidn\u00edho voz\u00edku a pohled up\u00edral n\u011bkam do nezn\u00e1ma mezi stromy nemocni\u010dn\u00edho par\u010d\u00edku. Na sest\u0159e bylo vid\u011bt ve\u0161ker\u00e9 \u00fasil\u00ed, kter\u00e9 vynakl\u00e1dala, av\u0161ak Bill stejn\u011b nepromluvil. Se sv\u011b\u0161en\u00fdmi rameny vzdala svoji snahu a dala se na odchod. Kdy\u017e proch\u00e1zela kolem m\u011b, tich\u00fdm \u0161eptem mi sd\u011blila slova, na kter\u00e1 bych nebyl p\u0159ipraven\u00fd, i kdyby m\u011b p\u0159ipravovali cel\u00fd \u017eivot: „Te\u010f je to na v\u00e1s.“<\/p>\n

Do t\u00e9hle chv\u00edle jsem byl jen n\u011bm\u00fdm pozorovatelem, kter\u00fd nem\u00e1 pr\u00e1vo do l\u00e9\u010dby jakkoliv zasahovat, dokonce o mn\u011b Bill ani nesm\u011bl v\u011bd\u011bt. A najednou po mn\u011b cht\u011bli, abych mu \u0159ekl, \u017ee skoro cel\u00e9 dny po dobu u\u017e t\u0159\u00ed m\u011bs\u00edc\u016f post\u00e1v\u00e1m u dve\u0159\u00ed jeho pokoje, ale nesm\u00edm vej\u00edt, proto\u017ee mi to zak\u00e1zal psycholog. P\u0159ipadal jsem si hloup\u011b, \u017ee jsem kdy p\u0159istoupil na jeho prosby. I kdyby m\u011bl s Billem pravideln\u00e1 sezen\u00ed cel\u00fd jeho \u017eivot, stejn\u011b by ho nikdy neznal ani z poloviny tak dob\u0159e, jako ho zn\u00e1m j\u00e1. Jak jen jsem se mohl k n\u011b\u010demu takov\u00e9mu nechat st\u00e1hnout?<\/p>\n

Nev\u011bdomky jsem pomalu p\u0159istupoval k n\u011bmu. Stejn\u011b jsem se p\u00e1r krok\u016f od n\u011bj zastavil. Nedok\u00e1zal jsem sn\u00e9st pohled na jeho zlomenost, na bezbarvost v\u00fdrazu v jeho obli\u010deji a na p\u0159etrv\u00e1vaj\u00edc\u00ed slzy v jeho o\u010d\u00edch. Ale kdy\u017e jsem vid\u011bl ty slzy, do\u0161lo mi, \u017ee jsem se v\u017edycky sna\u017eil bojovat o to, abych je v jeho o\u010d\u00edch nevid\u011bl. A\u0165 to m\u011blo znamenat cokoliv, v\u017edycky jsem tu byl pro n\u011bj, abych ho chr\u00e1nil p\u0159ed okoln\u00edm sv\u011btem a zamezoval jeho smutku.<\/p>\n

Nepot\u0159eboval jsem slova, abych vyj\u00e1d\u0159il v\u0161echno, co mi n\u00e1hle prolet\u011blo hlavou a n\u00e1sledn\u011b kleslo k srdci. Klekl jsem si vedle n\u011bj a ruku, kterou neust\u00e1le bu\u0161il do op\u011br\u00e1tka, jsem vzal do sv\u00fdch dlan\u00ed. Slzy, kter\u00e9 se mi nahrnuly do o\u010d\u00ed, jsem nehodlal brzdit, byly jenom d\u016fkazem toho, \u017ee kone\u010dn\u011b d\u011bl\u00e1m spr\u00e1vnou v\u011bc, takovou, kter\u00e1 Billovi pom\u016f\u017ee. Palci jsem hladil h\u0159bet jeho ruky, ob\u010das se o n\u011bj mazliv\u011b ot\u0159el tv\u00e1\u0159\u00ed nebo na ni vtiskl drobn\u00fd polibek. Nech\u00e1val jsem se un\u00e1\u0161et tou chv\u00edl\u00ed a absolutn\u011b ignoroval slzy, kter\u00e9 mi tekly po tv\u00e1\u0159\u00edch. Ani j\u00e1 s\u00e1m jsem si neuv\u011bdomoval, jak moc mi chyb\u00ed, jak moc m\u011b na\u0161e odlou\u010den\u00ed ubij\u00ed. Ta chv\u00edle, kdy jsem jeho ruku kone\u010dn\u011b dr\u017eel v t\u011bch sv\u00fdch, mi p\u0159ipom\u00ednala znovuzrozen\u00ed, dopln\u011bn\u00ed.<\/p>\n

„P\u0159i\u0161el jsi.“ Bylo to jen tich\u00e9 za\u0161ept\u00e1n\u00ed, n\u011bco, co bych snadno p\u0159eslechl, kdyby v pokoji krom\u011b neust\u00e1l\u00e9ho p\u00edp\u00e1n\u00ed nebylo hrobov\u00e9 ticho. „Pro\u010d pl\u00e1\u010de\u0161?“ Nedok\u00e1zal jsem mu na jeho ot\u00e1zku odpov\u011bd\u011bt, s\u00e1m jsem tomu nerozum\u011bl. N\u011bkde hluboko jsem c\u00edtil neskonal\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed stejn\u011b jako hlubok\u00fd smutek, kter\u00fd pat\u0159il \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b i jemu. Jeho nep\u0159irozen\u011b pohubl\u00e1 ruka vyklouzla z m\u00fdch dlan\u00ed, dlouh\u00e9 prsty mi v\u00e1hav\u011b p\u0159ejely po tv\u00e1\u0159i, jak sna\u017eiv\u011b st\u00edraly slzy, a j\u00e1 se rozbre\u010del je\u0161t\u011b v\u00edc. Po kolenou jsem se p\u0159esunul p\u0159ed n\u011bj a objal ho kolem pasu. Uchem jsem se tiskl k m\u00edst\u016fm, kde bu\u0161ilo jeho srdce, to jedin\u00e9, co dokazovalo, \u017ee je st\u00e1le je\u0161t\u011b pln\u011b p\u0159i \u017eivot\u011b. Hlasit\u011b jsem vzlykal a tiskl si ho k sob\u011b co nejbl\u00ed\u017ee, jako bych se sna\u017eil vs\u00e1knout do jeho t\u011bla a spojit n\u00e1s dohromady. Matn\u011b jsem vn\u00edmal, jak se jeho ruce slab\u011b obt\u00e1\u010d\u00ed kolem m\u00e9ho krku a tahaj\u00ed m\u011b ve vlasech. V\u0161echno jsem nechal zaj\u00edt a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 daleko, a te\u010f u\u017e bylo pozd\u011b. Mnoho dn\u00ed jsem \u010dekal na souhlas, o kter\u00fd jsem se m\u011bl rv\u00e1t u\u017e od prvn\u00edho okam\u017eiku. To u\u017e bylo ale p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

Od t\u00e9 doby jsem den co den sed\u00e1val u jeho postele a dr\u017eel ho za ruku. U\u017e nebyl schopn\u00fd nechat se p\u0159em\u00edstit do invalidn\u00edho voz\u00edku, jeho \u017ealudek odm\u00edtal p\u0159ij\u00edmat potravu. Znovu p\u0159estal mluvit, dokonce u\u017e ani se mnou nemluvil. P\u0159i\u0161lo mi, jako bych se j\u00e1 s\u00e1m nast\u011bhoval do jeho nemocni\u010dn\u00edho pokoje, tr\u00e1vil jsem u n\u011bj dny i noci a vy\u010dk\u00e1val. \u010cekal jsem, a\u017e si pro n\u011bj p\u0159ijde, proto\u017ee na nic jin\u00e9ho u\u017e se v takov\u00fdch chv\u00edl\u00edch \u010dekat nedalo.<\/p><\/div>\n

Brzy p\u0159i\u0161ly dny, kdy u\u017e nem\u011bl dostatek sil na to, aby otev\u0159el o\u010di. Jeho srdce v\u0161ak nad\u00e1le tlouklo, alespo\u0148 tak to \u0159\u00edkal p\u0159\u00edstroj, na kter\u00e9m lp\u011bl m\u016fj pohled ka\u017edou minutu. Jeho srde\u010dn\u00ed \u010dinnost sice byla daleko pomalej\u0161\u00ed, ale st\u00e1le tu byla, a to bylo to hlavn\u00ed.<\/p>\n

Stalo se to v noci, byla to posledn\u00ed noc \u010dtvrt\u00e9ho m\u011bs\u00edce. Spal jsem \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b op\u0159en\u00fd o no\u010dn\u00ed stolek vedle jeho postele a jeho ruku st\u00e1le dr\u017eel ve sv\u00fdch, kdy\u017e se zni\u010dehonic m\u00edrn\u011b pohnul. Okam\u017eit\u011b jsem byl p\u0159i v\u011bdom\u00ed a opl\u00e1cel mu pohled, kter\u00fd mi v\u011bnoval.<\/div>\n

„Miluju t\u011b, Tomi, v\u00ed\u0161 to, \u017ee ano?“ Jeho hlas byl slab\u0161\u00ed ne\u017e lehk\u00fd letn\u00ed v\u00e1nek v korun\u00e1ch strom\u016f. Jen nesly\u0161iteln\u00fd \u0161elest, kter\u00e9mu jsem v\u0161ak dob\u0159e rozum\u011bl.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky,“ zamumlal jsem a po tv\u00e1\u0159\u00edch mi stekly prvn\u00ed slzy.<\/div>\n
„To je dob\u0159e,“ usm\u00e1l se drobn\u011b a znovu o\u010di zav\u0159el. „Moc dob\u0159e.“<\/p>\n

Kdy\u017e p\u0159\u00edstroj za\u010dal vyd\u00e1vat jedno dlouh\u00e9 souvisl\u00e9 p\u00edpnut\u00ed, st\u00e1le jsem dr\u017eel jeho ruku a po tv\u00e1\u0159\u00edch mi tekly slzy. C\u00edtil jsem vinu na jeho smrti, kter\u00e1 nikdy nemusela p\u0159ij\u00edt, kdybych v\u011bci, jeho du\u0161evn\u00ed stav, nenechal zaj\u00edt tak daleko. Vzd\u00e1len\u011b jsem vn\u00edmal, jak do pokoje vb\u011bhli doktor se sestrami, kte\u0159\u00ed m\u011bli zrovna no\u010dn\u00ed slu\u017ebu. Jedna ze sester m\u011b odt\u00e1hl stranou, aby se je\u0161t\u011b pokusili o o\u017eiven\u00ed elektrick\u00fdmi \u0161oky. Av\u0161ak z hlubin toho v\u0161eho u\u017e nebylo n\u00e1vratu.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

V den jeho poh\u0159bu jsem st\u00e1l vedle m\u00e1my a tiskl jej\u00ed ruku. Op\u00edrala se o m\u011b skoro celou vahou t\u011bla a vzlykala mi do ramene. I mn\u011b po tv\u00e1\u0159\u00edch tekly slzy, kdy\u017e kn\u011bz pron\u00e1\u0161el posledn\u00ed \u0159e\u010d a \u017eehnal Billov\u011b du\u0161i, aby dos\u00e1hla zaslou\u017een\u00e9ho pokoje.<\/p>\n

Dlouho po ob\u0159adu jsem z\u016fstal u jeho velkolep\u00e9ho hrobu. Byl p\u0159esn\u011b takov\u00fd, jak\u00fd byl Bill s\u00e1m. Z\u00e1\u0159iv\u00fd, majest\u00e1tn\u00fd a nep\u0159ehl\u00e9dnuteln\u00fd. Na chladn\u00e9m mramoru le\u017eela kytice, kterou jsem tam p\u0159ed p\u00e1r hodinami s\u00e1m dal. Cht\u011bl jsem \u0159\u00edct tolik slov, vyk\u0159i\u010det je do cel\u00e9ho sv\u011bta, aby je sly\u0161eli v\u0161ichni a aby dolehla i k Billov\u00fdm u\u0161\u00edm tam n\u011bkde na druh\u00e9 stran\u011b. Nedok\u00e1zal jsem v\u0161ak \u0159\u00edct nic ne\u017e tich\u00e9: „Miluji t\u011b.“<\/p>\n

autor: Helie<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Helie Hodn\u011b dlouho jsem p\u0159em\u00fd\u0161lela, jestli m\u00e1m tuhle pov\u00eddku poslat do sv\u011bta v\u00edc, nebo si ji nechat pro osobn\u00ed \u00fa\u010dely a t\u011bch p\u00e1r \u010dten\u00e1\u0159\u016f, kte\u0159\u00ed na ni n\u00e1hodou naraz\u00ed na star\u00e9m blogu. Do\u0161la jsem ale k z\u00e1v\u011bru, \u017ee na ni virtu\u00e1ln\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-5575","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5575","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5575"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5575\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5575"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5575"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5575"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}