{"id":5586,"date":"2012-11-22T18:00:00","date_gmt":"2012-11-22T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5570"},"modified":"2012-11-22T18:00:00","modified_gmt":"2012-11-22T17:00:00","slug":"lachrymose-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/11\/22\/lachrymose-5\/","title":{"rendered":"Lachrymose 5."},"content":{"rendered":"
<\/a>autor: Raiju<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
19. srpna – 7:02<\/p>\n

<\/strong> Prvn\u00ed n\u00e1dech, kter\u00fd si pamatoval, zaplnil jeho pl\u00edce t\u00edm hrozn\u00fdch prachem a popelem, jeho pl\u00edce bojovaly, nutily z n\u011bj ostr\u00e9 a o\u0161kliv\u00e9 ka\u0161l\u00e1n\u00ed, nemohl se zvednout ze zem\u011b. Gustav se sna\u017eil pohnout rukou, usykl bolest\u00ed a znovu ji polo\u017eil, p\u0159ipadal si p\u0159ira\u017een\u00fd a n\u011bco ostr\u00e9ho se mu zapichovalo do svalu. Kdy\u017e se pokou\u0161el d\u00e1t to pry\u010d, n\u011bco bylo v n\u011bm. Pod k\u016f\u017e\u00ed, hluboko ve svalu, ot\u00edraj\u00edc\u00ed se o jeho kost, a siln\u011b to krv\u00e1celo. Se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima se mohl soust\u0159edit na tyto v\u011bci. Dob\u0159e, ta ruka byla nepou\u017eiteln\u00e1.<\/p>\n

P\u0159esunul se k noh\u00e1m, poprv\u00e9 pomalu otev\u0159el o\u010di. S ka\u017ed\u00fdm mrknut\u00edm m\u011bl v\u00edc a v\u00edc starost\u00ed, kone\u010dn\u011b byl schopn\u00fd vid\u011bt, co je kolem n\u011bj, co se stalo. „Kurva\u2026“ jeho my\u0161lenky let\u011bly rychleji s t\u00edm, co vid\u011bl, nebo sp\u00ed\u0161 nevid\u011bl.<\/div>\n

Cement, cihly, trubky, dr\u00e1ty, sklo, trosky kolem n\u011bj a nad n\u00edm. Nohy byly vid\u011bt a jen o kousek unikl rozdrcen\u00ed panelem. Jeho druh\u00e1 ruka byla tak\u00e9 voln\u00e1, jen znecitliv\u011bla, jak byla p\u0159i\u0161pendlen\u00e1 pod n\u00edm\u2026 jak dlouho?<\/div>\n
Znovu se tvrd\u011b rozka\u0161lal, buben\u00edk lapal po vzduchu a obli\u010dej mu ho\u0159el, kdy\u017e se mu do hlavy hrnula krev, m\u011bl dojem, \u017ee omdl\u00ed. Tolik bolelo jen d\u00fdchat, necht\u011bl ani vid\u011bt, co v\u0161echno m\u011bl pr\u00e1v\u011b te\u010f v pl\u00edc\u00edch.<\/p>\n

„Je tam n\u011bkdo?“<\/p>\n

Gustav se oto\u010dil, aby se pod\u00edval za sebe, p\u0159\u00edmo do zdroje sv\u011btla z jeskyn\u011b, kterou trosky vytvo\u0159ily. Nemohl se skoro pohnout, vid\u011bl jen st\u00edny a odrazy. Slunce vych\u00e1zelo, ale tam, kde byl, nemohl poznat, jestli je noc nebo den, byla tma.<\/div>\n

\n
\n

„Hal\u00f3?“<\/p>\n

Buben\u00edk znovu siln\u011b zaka\u0161lal, tentokr\u00e1t se op\u0159el o znecitliv\u011blou ruku. Za\u010d\u00ednalo ho v n\u00ed lechtat, jak se vracela k sob\u011b, dobr\u00e9 znamen\u00ed.<\/div>\n

„J-jsem tady\u2026“ jen sotva mohl mluvit, sna\u017eil se d\u00edvat kolem, zat\u00edmco ho ka\u0161el obt\u011b\u017eoval.<\/p>\n

„Gustave?“<\/p>\n

„Jo, u\u017e to tak vypad\u00e1.“<\/p>\n

„Gustave, jsi v po\u0159\u00e1dku?“<\/p>\n

Zvedl hlavu, kdy\u017e mohl zase d\u00fdchat, sna\u017eil se vid\u011bt, kdo mluv\u00ed. Ozval se druh\u00fd hlas a t\u0159et\u00ed.<\/p>\n

„Kde\u2026 jste?“ tmav\u011b hn\u011bd\u00e9 o\u010di proj\u00ed\u017ed\u011bly znovu p\u0159es d\u00edru sv\u011btla, vid\u011bl te\u010f trochu v\u00edc ne\u017e jen st\u00edny.<\/p>\n

„Mluv! Mysl\u00edm, \u017ee jsem u\u017e skoro u tebe!“<\/p>\n

„Vid\u00edm ho!“ ten hlas – znal ho. Byl to jeden z jejich kameraman\u016f. Ben! „Gustave, m\u016f\u017ee\u0161 se h\u00fdbat?“ najednou m\u011bl na rameni a jeho chycen\u00e9 ruce n\u011b\u010d\u00ed dlan\u011b, ale tohle byl n\u011bkdo jin\u00fd, n\u011bkdo, kdo byl na\u017eivu. Na tom z\u00e1le\u017eelo.<\/p>\n

„Moje ruka\u2026 nem\u016f\u017eu s n\u00ed pohnout.“<\/p>\n

„Hej! Pomozte mi tohle zvednout.“ V\u00edce st\u00edn\u016f se nad n\u00edm te\u010f skl\u00e1n\u011blo, jeden trochu v\u011bt\u0161\u00ed a dva huben\u011bj\u0161\u00ed, ale nic v\u00edc nedok\u00e1zal rozpoznat.<\/div>\n

Te\u010f se ruce dot\u00fdkaly jeho nohou, dole ho stisk\u00e1valy od kolena po kotn\u00edky, aby zjistily, jestli nen\u00ed ran\u011bn\u00fd. „C\u00edt\u00ed\u0161 tohle?“ dal\u0161\u00ed stisk.<\/p>\n

„Ano.“ Hlava se mu to\u010dila, bylo t\u011b\u017ek\u00e9 se soust\u0159edit. Mo\u017en\u00e1 ztratil v\u00edc krve, ne\u017e si myslel. „Mysl\u00edm, \u017ee je to jen ruka.“ Gustav usykl bolest\u00ed, kdy\u017e se p\u0159ekulil na z\u00e1da, byl vd\u011b\u010dn\u00fd za ruce, kter\u00e9 mu pom\u00e1haly na nohy.<\/p>\n

„M\u016f\u017ee\u0161 st\u00e1t?“ ruka v\u011bt\u0161\u00edho z mu\u017e\u016f byla pod jeho pa\u017eemi, dr\u017eela ho naho\u0159e, zat\u00edmco blon\u010f\u00e1k klop\u00fdtal a motal se. T\u0159\u00e1sl se a na\u0159\u00edkal kv\u016fli bolesti v lev\u00e9m kotn\u00edku. „Budu v po\u0159\u00e1dku. Bol\u00ed to, ale budu v po\u0159\u00e1dku.“ Ale co ostatn\u00ed? <\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Prvn\u00ed v\u011bc, kter\u00e9 si v\u0161iml, byl z\u00e1pach levn\u00e9ho \u0161amponu z hotelu, toho sam\u00e9ho, co ned\u00e1vno pou\u017eil. Za\u00fap\u011bl a zav\u0159el pevn\u011b o\u010di, cel\u00e9 jeho t\u011blo bylo v bolesti, obzvl\u00e1\u0161t\u011b bok, na kter\u00e9m le\u017eel.<\/p><\/div>\n

„Georgu?“<\/div>\n
Bas\u00e1k trochu otev\u0159el o\u010di, mrkal, v\u00edc a v\u00edc, aby dostal prach z o\u010d\u00ed. Hlas, kter\u00fd ho volal, byl tak tich\u00fd a slab\u00fd, nepozn\u00e1val ho. Polknul, najednou c\u00edtil p\u00edch\u00e1n\u00ed v hrudn\u00edku a za\u010dal ka\u0161lat, kdy\u017e pro n\u011bj byl such\u00fd prach v plic\u00edch a\u017e moc.<\/p>\n

Zvedl se, dostal se na v\u0161echny \u010dty\u0159i a ka\u0161lal sm\u011brem do zem\u011b, byl to instinkt, nebyl si v\u011bdom z\u00e1zraku, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b dok\u00e1zal. Bylo to v\u00edc, ne\u017e mohli ti kolem n\u011bj ud\u011blat.<\/div>\n

„Kdo je\u2026“ zakryl si pusu \u0161pinavou rukou, zvedl hlavu, kdy\u017e ka\u0161el za\u010dal odezn\u00edvat.<\/div>\n
Nad n\u00edm sv\u00edtil slab\u00fd paprsek sv\u011btla, slab\u00e9 sv\u011btlo sk\u00e1kalo p\u0159es panely, \u017eelezn\u00e9 trubky, lesknouc\u00ed se dr\u00e1ty, dol\u016f na zapr\u00e1\u0161en\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy ani ne p\u016fl metru od n\u011bj.<\/p>\n

„Oh bo\u017ee\u2026“<\/div>\n

„Georgu? Kde\u2026 jsi?“<\/div>\n
Ten slab\u00fd hl\u00e1sek, tak zast\u0159en\u00fd a unaven\u00fd, chytal ho za srdce a ma\u010dkal ho ledov\u00fdmi dr\u00e1py. „Oh bo\u017ee\u2026“ nikdy se v \u017eivot\u011b nec\u00edtil tak bezmocn\u00fd. „Oh, Bille\u2026“ jeho hlas se zlomil, kdy\u017e nat\u00e1hl ruku p\u0159ed sebe a za\u010dal opatrn\u011b l\u00e9zt bl\u00ed\u017e ke zp\u011bv\u00e1kovi, p\u0159es horu cementu a skla. Ani to nec\u00edtil pod koleny, kdy\u017e se pohyboval. Jedin\u00e9, co pro n\u011bj v tu chv\u00edli existovalo, byl Bill, ten slab\u00fd hl\u00e1sek a prachem zasypan\u00e9, nehybn\u00e9 t\u011blo. „Bille\u2026“<\/p>\n

Hust\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy, kter\u00e9 byly kdysi hrd\u00e9 a leskl\u00e9, te\u010f le\u017eely pokryt\u00e9 prachem a popelem, stmelen\u00e9 potem a krv\u00ed, kter\u00e1 pokr\u00fdvala i v\u011bt\u0161inu zp\u011bv\u00e1kova obli\u010deje. Ta hebk\u00e1, perfektn\u00ed k\u016f\u017ee na jeho tv\u00e1\u0159\u00edch, jeho p\u011bst\u011bn\u00e9 nehty, ta jedin\u00e1 k\u016f\u017ee, kterou Georg vid\u011bl, byla po\u0161kr\u00e1ban\u00e1, nehty pol\u00e1man\u00e9, v p\u011bsti sv\u00edral prach a jemn\u011b se chv\u011bl.<\/div>\n

Ko\u017een\u00e1 bunda, co m\u011bl na sob\u011b, byla roztr\u017een\u00e1, otev\u0159en\u00e1 a odhalovala \u0161ed\u00e9 triko, kter\u00e9 m\u011bl pod n\u00ed, a tmav\u011b rudou barvu, kter\u00e1 do n\u011bj byla nas\u00e1kl\u00e1. Georg si up\u0159en\u011b prohl\u00ed\u017eel r\u00e1nu, vykulil o\u010di, kdy\u017e vid\u011bl, jak se s ka\u017ed\u00fdm m\u011blk\u00fdm n\u00e1dechem chv\u011bje.<\/p>\n

„Bille\u2026 j-jsi v po\u0159\u00e1dku?“ C\u00edtil to?<\/div>\n

„\u2026to bol\u00ed.“ Bill oto\u010dil hlavu sm\u011brem k panelu, na kter\u00e9m le\u017eel, sna\u017eil se schovat obli\u010dej. Cesti\u010dka od \u0159asenky, kter\u00e1 vedla po jeho nose a dol\u016f po roztr\u017een\u00e9 k\u016f\u017ei na tv\u00e1\u0159i, \u010dern\u00e1 a \u0161ed\u00e1 barva, byla vytvo\u0159ena hodinami pl\u00e1\u010de. Ta bolest byla hor\u0161\u00ed ne\u017e kter\u00e1koliv, kterou kdy c\u00edtil, nemohl to vydr\u017eet.<\/div>\n
Bas\u00e1k se pohnul bl\u00ed\u017e k jeho boku, koleny se op\u00edral o Billova z\u00e1da a rukou jemn\u011b p\u0159ejel po zran\u011bn\u00ed. Bylo to tak hork\u00e9, nev\u011bd\u011bl, jestli bude schopn\u00fd zastavit krv\u00e1cen\u00ed.<\/div>\n
„Vydr\u017e, Bille. Jen\u2026 vydr\u017e, pros\u00edm.“ Jeho hlas se tak\u00e9 t\u0159\u00e1sl. Nemohl Billa ztratit\u2026 ne tady, ne te\u010f.<\/p>\n

Ruka pln\u00e1 otla\u010denin se dotkla zp\u011bv\u00e1kova stehna, jemn\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bla po jeho noze, smet\u00e1vala pry\u010d prach a sna\u017eila se ujistit, \u017ee nem\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00e1 dal\u0161\u00ed zran\u011bn\u00ed. Ale to jedno, co m\u011bl na boku, i kdy\u017e to bylo to jedin\u00e9, co vid\u011bl, bylo st\u00e1le dost na to, aby si nemohl oddechnout. Bylo to \u0161patn\u00e9.<\/p>\n

„Mluv na m\u011b, Bille. Prost\u011b\u2026 mluv.“ Zhluboka se nadechl, najednou c\u00edtil pov\u011bdom\u00e9 \u0161imr\u00e1n\u00ed v hrudn\u00edku, pevn\u011b zav\u0159el o\u010di a rozka\u0161lala se. P\u0159ikryl si pusu, tak tvrd\u011b ka\u0161lal, \u017ee se sotva dr\u017eel na kolenou, m\u011bl dojem, \u017ee mu z toho tlaku vybuchne hlava. Nemohl tady d\u00fdchat. „J-Jak dlo-dlouho-“ potla\u010dil dal\u0161\u00ed ka\u0161l\u00e1n\u00ed, odm\u00edtal ho, ale jeho b\u0159icho protestovalo. Kdy\u017e ten pocit p\u0159e\u0161el, jeho b\u0159icho bolelo, jako by ud\u011blal tis\u00edc sklapova\u010dek, a s ka\u017ed\u00fdm potla\u010den\u00fdm ka\u0161l\u00e1n\u00edm to bylo hor\u0161\u00ed a hor\u0161\u00ed. „Jak dlouho jsi vzh\u016fru?“<\/p>\n

„Chv\u00edli.“ Bill\u016fv hlas byl jemn\u00fd, mluvil pomalu jako v\u017edy, kdy\u017e mu bylo opravdu \u0161patn\u011b. N\u00e1sledovala dlouh\u00e1 pauza, zp\u011bv\u00e1k se d\u00edval na sv\u00e9ho kamar\u00e1da, nebyl schopn\u00fd pochopit, co se d\u011bje. „Georgu\u2026“<\/div>\n

„No?“ nedok\u00e1zal odtrhnout pohled od r\u00e1ny, prost\u011b musel vid\u011bt, jak se s ka\u017ed\u00fdm n\u00e1dechem a v\u00fddech zved\u00e1 a kles\u00e1, ti\u0161e d\u011bkoval nebes\u016fm za ka\u017ed\u00fd dal\u0161\u00ed n\u00e1dech. Pot\u0159eboval zastavit to krv\u00e1cen\u00ed\u2026<\/div>\n
„Nec\u00edt\u00edm\u2026 jednu nohu.“<\/div>\n
Georg vykulil o\u010di a pod\u00edval se kamar\u00e1dovi do obli\u010deje. To nebylo dobr\u00e9 znamen\u00ed. Nebylo to dobr\u00e9. „A nec\u00edtils ji, kdy\u017e ses probudil?“<\/div>\n
Bill na chv\u00edli zav\u0159el o\u010di, byl z toho mluven\u00ed stra\u0161n\u011b unaven\u00fd. Jedin\u00e9, co cht\u011bl, bylo sp\u00e1t. „A\u017e te\u010f.“<\/div>\n
„Dob\u0159e.“ To bylo mo\u017en\u00e1 lep\u0161\u00ed znamen\u00ed.<\/p>\n

Bas\u00e1k si klekl a sedl si na paty, sundal mikinu a odlo\u017eil ji. „Pokus\u00edm se zastavit krv\u00e1cen\u00ed. Mluv na m\u011b, ano?“ nemohl nechat Billa m\u00edt zav\u0159en\u00e9 o\u010di moc dlouho. Pot\u0159eboval ho vzh\u016fru.<\/p>\n

„Pokus\u00edm se.“ Sklen\u00e9 hn\u011bd\u00e9 o\u010di se zase otev\u0159ely, hork\u00e9 slzy tekly po jeho nose a tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n

Star\u0161\u00ed chlapec si sundal triko, dal ho naruby, slo\u017eil ho a jednou rukou zvedl jemn\u011b Billovo triko. Hned nad jeho tetov\u00e1n\u00edm hv\u011bzdy byla hlubok\u00e1 otev\u0159en\u00e1 r\u00e1na, n\u011bco ho prop\u00edchlo, ale ne dost hluboko na to, aby z n\u011bj krev st\u0159\u00edkala. Georg vydechl, byl vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee to nen\u00ed tak zl\u00e9, jak to vypadalo.<\/p>\n

Trochu triko p\u0159itla\u010dil na krev a sna\u017eil se ho dr\u017eet u zran\u011bn\u00ed, Billovo t\u011blo se zoufale sna\u017eilo r\u00e1nu zav\u0159\u00edt, ale krev byla \u010derstv\u00e1 a tekla pry\u010d. Georg polkl, sna\u017eil se nemyslet na nejhor\u0161\u00ed, kdy\u017e dr\u017eel provizorn\u00ed obvaz na r\u00e1n\u011b. Bude na n\u011bj muset tla\u010dit, kdy\u017e bude t\u0159eba.<\/div>\n

Ale s ka\u017ed\u00fdm dotekem na jeho boku Bill usyk\u00e1val. Nehty zar\u00fdval do zem\u011b nebo do sv\u00e9 bundy, tiskl je v\u00edc a v\u00edc. Jeho t\u011blo se probralo k \u017eivotu, a najednou se za\u010dalo nekontrolovateln\u011b t\u0159\u00e1st, zat\u00edmco se zp\u011bv\u00e1k sna\u017eil nek\u0159i\u010det.<\/p>\n

„Nebu\u010f srab, Bille. Tohle zvl\u00e1dne\u0161. Zvl\u00e1dne\u0161 to.“ Pevn\u011b to tam dr\u017eel, v tichosti se modlil, aby to nebylo a\u017e moc, aby Bill neomdlel.<\/div>\n

„Aghhhh KURVA!“ zak\u0159i\u010delo mlad\u0161\u00ed dvoj\u010de, p\u0159ekulil se na z\u00e1da a zakl\u00e1n\u011bl hlavu. Oh bo\u017ee, tolik to bolelo\u2026<\/p>\n

autor: Raiju<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/p>\n

original<\/a><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Raiju 19. srpna – 7:02 Prvn\u00ed n\u00e1dech, kter\u00fd si pamatoval, zaplnil jeho pl\u00edce t\u00edm hrozn\u00fdch prachem a popelem, jeho pl\u00edce bojovaly, nutily z n\u011bj ostr\u00e9 a o\u0161kliv\u00e9 ka\u0161l\u00e1n\u00ed, nemohl se zvednout ze zem\u011b. Gustav se sna\u017eil pohnout rukou, usykl bolest\u00ed a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[527],"tags":[],"class_list":["post-5586","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lachrymose"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5586","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5586"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5586\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5586"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5586"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5586"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}