{"id":5593,"date":"2012-11-20T18:00:00","date_gmt":"2012-11-20T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5577"},"modified":"2012-11-20T18:00:00","modified_gmt":"2012-11-20T17:00:00","slug":"wenn-es-manchmal-regnet-24","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/11\/20\/wenn-es-manchmal-regnet-24\/","title":{"rendered":"Wenn es manchmal regnet 24."},"content":{"rendered":"
autor: Lisa<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
Jedna v\u011bc je trp\u011bt. Mnohem hor\u0161\u00ed je \u017e\u00edt vedle n\u011bkoho, kdo trp\u00ed, a nemoci s t\u00edm nic ud\u011blat.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

*<\/em><\/div>\n
\n

„P\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee je\u0161t\u011b nic nev\u00ed\u0161,“ zamra\u010dil se otec a povzdechl si. Bill jen strnule zavrt\u011bl hlavou. Nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, o \u010dem to mluv\u00ed, a po\u0159\u00e1d byl p\u0159\u00edli\u0161 v \u0161oku na to, aby se zmohl na n\u011bjak\u00e1 slova. Tak tam prost\u011b sed\u011bl u stolu, jeho otec naproti n\u011bmu a Bill na n\u011bj jen poulil velk\u00e9 hn\u011bd\u00e9 vyd\u011b\u0161en\u00e9 o\u010di. A p\u0159ipadal si zase jako p\u0159edt\u00edm, kdy\u017e ho odvezl k sob\u011b. – Naprosto absurdn\u011b.<\/p>\n

„Pod\u00edvej, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsem dost v\u011bc\u00ed pokazil,“ za\u010dal jeho otec a nat\u00e1hl se p\u0159es st\u016fl, aby ho mohl chytit za ruku. Bill tu svou rychle st\u00e1hnul dol\u016f a polo\u017eil si ji do kl\u00edna. Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b se zad\u00edval do jeho tv\u00e1\u0159e a z \u00fast mu vy\u0161lo jak\u00e9si ironick\u00e9 uchechtnut\u00ed. – \u017de dost v\u011bc\u00ed pokazil? Velmi slab\u011b \u0159e\u010deno. „Cht\u011bl bych to napravit, Bille,“ do\u0159ekl otec svou p\u016fvodn\u00ed my\u0161lenku a prosebn\u011b se mu zad\u00edval do o\u010d\u00ed.<\/p>\n

„Po\u0159\u00e1d nev\u00edm, o \u010dem to, kurva mluv\u00ed\u0161,“ odbyl ho jeho syn. „Nem\u016f\u017ee\u0161 napravit to, co\u00b4s ud\u011blal. To nem\u016f\u017ee nikdo.“<\/div>\n

„J\u00e1 – j\u00e1 v\u00edm, \u017ee n\u011bkter\u00e9 v\u011bci u\u017e nem\u016f\u017eu vz\u00edt zp\u00e1tky, i kdy\u017e si to moc p\u0159eju, ale mohli bychom za\u010d\u00edt znovu.“<\/div>\n
„Znovu? Pro\u010d bych s tebou v\u016fbec m\u011bl cht\u00edt m\u00edt je\u0161t\u011b n\u011bco spole\u010dn\u00e9ho?“ vyjekl Bill. „Pro\u010d bych m\u011bl cht\u00edt za\u010d\u00ednat znovu? Copak jsem minule ne\u0159ekl dost jasn\u011b, \u017ee t\u011b u\u017e nechci nikdy vid\u011bt? Co na tom nem\u016f\u017ee\u0161 pochopit?“ jeho hlas se postupn\u011b zvy\u0161oval, a\u017e se p\u0159istihl, \u017ee na otce \u0159ve. Ale nemohl si pomoct. To byl opravdu tak natvrdl\u00fd, nebo o co mu, ksakru \u0161lo?<\/p>\n<\/div>\n
\n
„V\u00edm, co jsi minule \u0159ekl, Bille,“ zarazil ho otec, ne\u017e se stihl nadechnout a pokra\u010dovat v jeho se\u0159v\u00e1v\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Pak opravdu nech\u00e1pu, co tady d\u011bl\u00e1\u0161,“ \u0161t\u011bkl po n\u011bm Bill.<\/div>\n
„P\u0159i\u0161el jsem ti pomoct.“ Bill se mu nejd\u0159\u00edve zad\u00edval zkoumav\u011b do tv\u00e1\u0159e, jestli opravdu mysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b to, co \u0159ekl, a potom vyprskl sm\u00edchy. Ten ho ale p\u0159e\u0161el v okam\u017eiku, kdy p\u0159ed n\u011bj otec polo\u017eil na st\u016fl n\u011bjak\u00e9 formul\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Co je to?“ vypla\u0161en\u011b se mu zad\u00edval do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Na\u0161el jsem ti m\u00edsto v l\u00e9\u010debn\u011b, Bille.“ Chv\u00edli bylo naprost\u00e9 ticho. Jeho syn t\u011bkal o\u010dima od pap\u00edr\u016f polo\u017een\u00fdch na stole k jeho tv\u00e1\u0159i a otv\u00edral napr\u00e1zdno \u00fasta, ale nic z nich nevy\u0161lo.<\/p>\n

„Nemohl jsem to nechat jen tak. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee si o mn\u011b mysl\u00ed\u0161, \u017ee je to v\u0161echno moje vina-“ zarazil se jeho otec a l\u00edtostiv\u011b na n\u011bj pohl\u00e9dl. „A m\u00e1\u0161 pravdu. Je<\/em> to moje vina. Tak stra\u0161n\u011b moc to chci napravit, Bille. Nem\u016f\u017eu to vz\u00edt zp\u00e1tky – nic z toho, co se stalo. Ale v\u011b\u0159 mi, \u017ee si nic nep\u0159eju v\u00edce, ne\u017e abychom byli zase rodina,“ na chv\u00edli se odml\u010del, nebylo pro n\u011bj snadn\u00e9 to vyslovit takhle nahlas. Proto\u017ee kdy\u017e to \u0159ekl, bylo to u\u017e nezvratn\u00e9. Nebylo to n\u011bco, co se mohlo, ale taky nemuselo kdysi st\u00e1t. Bylo to tak hmatateln\u00e9 jako d\u0159ev\u011bn\u00fd st\u016fl, kter\u00fd odd\u011bloval prostor mezi nimi. A bylo to tak d\u011bsiv\u00e9. Tak zvr\u00e1cen\u00e9<\/em>, \u017ee se toho kdy mohl dopustit. Ale dopustil. A te\u010f a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 t\u011b\u017ece nesl n\u00e1sledky sv\u00fdch \u010din\u016f.<\/p>\n

„Nen\u00ed to sice \u00fapln\u011b to, co jsem cht\u011bl, ale je to aspo\u0148 n\u011bco. Je to ambulantn\u00ed l\u00e9\u010dba. Mohl bys tam pravideln\u011b doch\u00e1zet. Oni ti pom\u016f\u017eou, Bille,“ s nad\u011bj\u00ed se zad\u00edval sv\u00e9mu synovi do o\u010d\u00ed, ze kter\u00fdch se sna\u017eil vy\u010d\u00edst jeho reakci. Ale krom\u011b up\u0159\u00edmn\u00e9ho p\u0159ekvapen\u00ed tam nena\u0161el nic.<\/div>\n

Bill tak stra\u0161n\u011b moc cht\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct. Cht\u011bl toho \u0159\u00edct tolik<\/em>. Cht\u011bl p\u0159\u00edmo \u0159v\u00e1t. A ze v\u0161eho nejv\u00edc cht\u011bl zav\u0159\u00edt o\u010di, a aby je znovu otev\u0159el, a otec u\u017e tam nebyl.<\/p>\n

Ale nebyl schopn\u00fd ud\u011blat nic z toho. Jen tam sed\u011bl, naprosto konsternovan\u00fd a z\u00edral do jeho tv\u00e1\u0159e, jako by tam sed\u011bl n\u011bkdo \u00fapln\u011b nezn\u00e1m\u00fd. \u010cekal spousty v\u011bc\u00ed, kdy\u017e se otec objevil ve dve\u0159\u00edch, ale ne\u010dekal tohle. Ne\u010dekal, \u017ee se bude starat<\/em>. Nev\u011bd\u011bl, jak si poradit se starostliv\u00fdm<\/em> otcem. A u\u017e v\u016fbec nev\u011bd\u011bl, jak si poradit s pocity, kter\u00e9 se v n\u011bm v d\u016fsledku jeho gesta, bou\u0159ily.<\/p>\n

„N-nepot\u0159ebuju to,“ zakroutil nakonec hlavou, kdy\u017e kone\u010dn\u011b na\u0161el sv\u016fj hlas. „Jsem \u010dist\u00fd,“ za\u0161eptal je\u0161t\u011b. Bylo to poprv\u00e9, co to vyslovil nahlas. Poprv\u00e9 na jazyku uc\u00edtil sladkost t\u011bch nejist\u00fdch slov. Vzdorovit\u011b pohl\u00e9dl otci do tv\u00e1\u0159e, jako by \u010dekal, \u017ee se s n\u00edm o tom za\u010dne dohadovat.<\/div>\n

„Jak?“ vy\u0161lo z te\u010f pro zm\u011bnu p\u0159ekvapen\u00e9ho star\u0161\u00edho mu\u017ee.<\/div>\n
„Tom mi pomohl,“ pokr\u010dil Bill rameny, jako by to byla ta nejjasn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc. Te\u010f se c\u00edtil o trochu l\u00e9pe. Jako by t\u00edm vzal otci v\u00edtr z plachet – u\u017e mu zase nem\u011bl, co nab\u00eddnout. Te\u010f u\u017e se Bill nemusel c\u00edtit provinile kv\u016fli osam\u011bl\u00e9mu pohledu, kter\u00fd byl v otcov\u011b tv\u00e1\u0159i. Ale nebyla p\u0159ece Billova vina, \u017ee u\u017e nebyli rodina. Nebyla jeho vina, \u017ee jejich otec z\u016fstal s\u00e1m. S\u00e1m pouze s v\u00fd\u010ditkami a nenapln\u011bn\u00fdmi sny. S v\u011bdom\u00edm, \u017ee to, k\u00fdm byl te\u010f a kde byl te\u010f, si zp\u016fsobil s\u00e1m. Se s\u017e\u00edraj\u00edc\u00ed vinou a neutichaj\u00edc\u00edm smutkem. S nekone\u010dn\u00fdm steskem po jeho synech. Po jeho vlastn\u00ed krvi. Jako by to Bill v\u0161echno v jeho o\u010d\u00edch mohl p\u0159e\u010d\u00edst. Jako by mohl nahl\u00e9dnout do jeho du\u0161e, kter\u00e1 byla stejn\u011b pokroucen\u00e1 jako ta Billova. Zran\u011bn\u00e1 a opu\u0161t\u011bn\u00e1. Hledaj\u00edc\u00ed, ale neschopna nal\u00e9zt jakoukoli \u00fat\u011bchu. Proto\u017ee to, co opravdu k uzdraven\u00ed pot\u0159eboval, bylo synovo odpu\u0161t\u011bn\u00ed. Bylo to n\u011bco, co pot\u0159ebovali oba.<\/p>\n

Polekan\u011b sebou trhli, kdy\u017e usly\u0161eli kroky na schodech, a pak se jen d\u00edvali do Tomova rozzu\u0159en\u00e9ho v\u00fdrazu.<\/div>\n

„Co tady, kurva d\u011bl\u00e1\u0161?!“ za\u0159val na otce, kter\u00fd se postavil, aby mohl \u010delit sv\u00e9mu druh\u00e9mu synovi.<\/div>\n
„P\u0159i\u0161el jsem za Billem. Dal jsi mi jasn\u011b najevo, \u017ee mu o tom nehodl\u00e1\u0161 \u0159\u00edct.“<\/div>\n
„Ty\u00b4s to v\u011bd\u011bl?“ vyjeknul Bill p\u0159ekvapen\u011b a obr\u00e1til se na sv\u00e9 dvoj\u010de, kter\u00e9 ho ale ignorovalo.<\/div>\n
„\u0158ekl jsem snad jasn\u011b, \u017ee kdy\u017e tady uvid\u00edm tv\u016fj ksicht, tak t\u011b vlastnoru\u010dn\u011b vyprovod\u00edm ven. Nem\u00e1\u0161 tady co d\u011blat! Nebo je ti to m\u00e1lo? Je ti m\u00e1lo, co v\u0161echno jsi ud\u011blal? Co jsi ud\u011blal Billovi? Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee te\u010f je\u0161t\u011b n\u011bco m\u016f\u017ee\u0161 napravit? Ale v\u00ed\u0161 co? U\u017e je pozd\u011b n\u011bco napravovat! Nepot\u0159ebujeme t\u011b! Porad\u00edme si sami! Tak\u017ee d\u00edky za tvou n\u00e1v\u0161t\u011bvu, ale te\u010f vypadni, nebo za sebe neru\u010d\u00edm!“ vztek, kter\u00fd kyp\u011bl z jeho slov, byl jako \u017ehav\u00e1 l\u00e1va. P\u00e1lil a bodal. A s ka\u017ed\u00fdm slovem v n\u011bm je\u0161t\u011b v\u00edce rostl. T\u0159\u00e1sl se po cel\u00e9m t\u011ble a zt\u011b\u017eka oddechoval. Hlas m\u011bl ochrapt\u011bl\u00fd je\u0161t\u011b od sp\u00e1nku a te\u010f u\u017e i od k\u0159iku.<\/p>\n

„Dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvnul nakonec jejich otec. Necht\u011bl, aby to za\u0161lo je\u0161t\u011b d\u00e1l. Koneckonc\u016f Bill u\u017e v\u011bd\u011bl, pro\u010d za n\u00edm p\u0159i\u0161el. Te\u010f u\u017e z\u00e1le\u017eelo jen na jeho mlad\u0161\u00edm synovi, jak se rozhodne. „Pokud si to rozmysl\u00ed\u0161,“ oto\u010dil se na Billa a chytil ho za ruku. „Zavolej mi a domluv\u00edme se, co d\u00e1l, jo?“ Bill byl tak vykolejen\u00fd z bratrova k\u0159iku a z toho, co se dozv\u011bd\u011bl, \u017ee jen vzhl\u00e9dl od sv\u00e9 ruky, kter\u00e1 byla v t\u00e9 otcov\u011b k jeho o\u010d\u00edm, a nepatrn\u011b k\u00fdvnul. Ani\u017e by mu doch\u00e1zelo, s \u010d\u00edm souhlas\u00ed. Otec se na n\u011bj usm\u00e1l, v\u011bnoval je\u0161t\u011b provin\u011bn\u00fd pohled Tomovi a potom ode\u0161el.<\/p>\n

„Kurva!“ ulevil si Tom a bouchnul p\u011bst\u00ed do stolu.<\/div>\n

„Pro\u010d jsi mi nic ne\u0159ekl?“ zamra\u010dil se na n\u011bj Bill po chv\u00edli napjat\u00e9ho ticha a uk\u00e1zal na pap\u00edry na stole. Tom po nich vrhl nen\u00e1vistn\u00fd pohled a p\u0159istoupil ke sv\u00e9mu bratrovi, aby ho objal.<\/div>\n
„Jsi v po\u0159\u00e1dku? Omlouv\u00e1m se, \u017ee sis t\u00edm musel proj\u00edt. Myslel jsem, \u017ee se neodv\u00e1\u017e\u00ed p\u0159ij\u00edt po tom v\u0161em, ale-„<\/div>\n
„Pro\u010d jsi mi nic ne\u0159ekl?!“ odt\u00e1hl se od n\u011bj Bill a zopakoval svou ot\u00e1zku tentokr\u00e1t nal\u00e9hav\u011bji. Tom se mu zara\u017een\u011b zad\u00edval do tv\u00e1\u0159e, ale vypadalo to, \u017ee bratr bude nal\u00e9hat tak dlouho, dokud nedostane svou odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Necht\u011bl jsem t\u011b rozru\u0161it,“ pokr\u010dil rameny. „Bylo toho na tebe hodn\u011b a tohle bylo to posledn\u00ed, co\u00b4s pot\u0159eboval.“<\/div>\n
„Jasn\u011b, ch\u00e1pu,“ odfrkl si Bill. Najednou byl stra\u0161n\u011b na\u0161tvan\u00fd. „Tak\u017ee v\u0161echny ty \u0159e\u010di o tom, jak se mus\u00edm postavit vlastn\u00edm probl\u00e9m\u016fm a za\u010d\u00edt je \u0159e\u0161it, byly jen kecy, co?“ obo\u0159il se na bratra.<\/div>\n
„Ale, ale-“ zarazil se p\u0159ekvapen\u011b Tom. To posledn\u00ed, co \u010dekal, bylo, \u017ee na n\u011bj bude kv\u016fli tomu Bill na\u0161tvan\u00fd. M\u011bl by mu d\u011bkovat! Cht\u011bl ho p\u0159ece jen chr\u00e1nit! V\u017edycky<\/em> ho cht\u011bl chr\u00e1nit.<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 se nau\u010dit probl\u00e9my \u0159e\u0161it, Bille, ne bre\u010det v kout\u011b,“ pitvo\u0159il se a napodoboval Toma, jak mu promlouval nejednou do du\u0161e. „Je hezk\u00e9 v\u011bd\u011bt, \u017ee mi v\u011b\u0159\u00ed\u0161,“ za\u0161klebil se ironicky. „\u017de v\u011b\u0159\u00ed\u0161, \u017ee se dok\u00e1\u017eu t\u011bmhle v\u011bcem postavit. Pro\u010d jsi mi v\u016fbec takov\u00e9 v\u011bci cpal do hlavy, kdy\u017e si o mn\u011b mysl\u00ed\u0161, \u017ee se sesypu p\u0159i ka\u017ed\u00e9 p\u0159\u00edle\u017eitosti!“ vyjel na te\u010f u\u017e dokonale p\u0159ekvapen\u00e9ho bratra, kter\u00fd na n\u011bj z\u00edral s pootev\u0159en\u00fdmi \u00fasty.<\/div>\n
„Bille, j\u00e1\u2026“ zmlknul, kdy\u017e mu do\u0161lo, \u017ee nev\u00ed, co \u0159\u00edct. Zd\u00e1lo se, \u017ee cokoli, co \u0159ekne, bude \u0161patn\u011b. P\u0159ikro\u010dil k n\u011bmu bl\u00ed\u017e, ale bratr jen zakroutil hlavou a zasy\u010del na n\u011bj: „Nech m\u011b b\u00fdt!“<\/div>\n
Na\u0161tvan\u011b vydupal schody do sv\u00e9ho pokoje a pr\u00e1sknul za sebou dve\u0159mi.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

Nebyl si jist\u00fd, pro\u010d na bratra tak vyjel. Vlastn\u011b si ani nebyl jist\u00fd, jestli je to on, na koho je tak na\u0161tvan\u00fd. Mo\u017en\u00e1 byl prost\u011b na\u0161tvan\u00fd na sebe. Proto\u017ee se p\u0159istihl, \u017ee je mu jejich otce l\u00edto<\/em>. Copak jedno takov\u00e9 gesto sta\u010d\u00ed k tomu, aby mu v\u0161echno odpustil? Aby zapomn\u011bl na v\u0161echno, co se stalo, a radostn\u011b vb\u011bhl do jeho n\u00e1ru\u010de a je\u0161t\u011b mu d\u011bkoval?<\/div>\n

A co kdy\u017e ano<\/em>? Co kdy\u017e si druhou \u0161anci zaslou\u017e\u00ed ka\u017ed\u00fd, bez ohledu na to, jak d\u011bsiv\u00e9 mohou b\u00fdt v\u011bci, kter\u00e9 sp\u00e1chal?<\/div>\n
Slo\u017eil si hlavu do dlan\u00ed a zav\u0159el o\u010di. Necht\u011bl na to myslet. Necht\u011bl myslet na ten utr\u00e1pen\u00fd v\u00fdraz ve tv\u00e1\u0159i sv\u00e9ho otce. Na omluvy a slova l\u00edtosti. A u\u017e v\u016fbec necht\u011bl myslet na formul\u00e1\u0159e, kter\u00e9 le\u017eely dole na stole.<\/div>\n
Nepot\u0159ebuje je.<\/em><\/div>\n
Je p\u0159ece \u010dist\u00fd! Zvl\u00e1dl to! Nepot\u0159ebuje \u017e\u00e1dnou l\u00e9\u010debnu. Nepot\u0159ebuje nikoho!<\/p>\n

Ale pak si vzpomn\u011bl na sv\u00e9 sny a s\u00e1m sob\u011b se vysm\u00e1l. – Jo, zvl\u00e1dl to v\u0161echno naprosto perfektn\u011b. A\u017e na to, \u017ee p\u0159i prvn\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitosti m\u00e1lem podlehl a nebyl schopn\u00fd se ani norm\u00e1ln\u011b vyspat, proto\u017ee se nedok\u00e1zal zbavit sv\u00fdch no\u010dn\u00edch m\u016fr.<\/div>\n

Frustrovan\u011b za\u00fap\u011bl a pra\u0161til do pol\u0161t\u00e1\u0159e vedle sebe. Copak to nikdy neskon\u010d\u00ed? V\u017edycky kdy\u017e si bude p\u0159ipadat \u0161\u0165astn\u00fd, nebo p\u0159inejmen\u0161\u00edm spokojen\u00fd, se objev\u00ed n\u011bco, co mu ten pocit zni\u010d\u00ed? Kdy\u017e se nad t\u00edm ale zamyslel, nebylo to n\u011bco<\/em>, co mu bralo jeho rovnov\u00e1hu. Bylo to po\u0159\u00e1d jen to jedno<\/em>. – Jeho minulost. Minulost, kter\u00e1 ho jako bezcitn\u00e1 d\u011bvka pron\u00e1sledovala, dokud ho nedostane a on se j\u00ed nebude muset postavit tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159. Mo\u017en\u00e1 byl u\u017e kone\u010dn\u011b \u010das, aby se sm\u00ed\u0159il s\u00e1m se sebou.<\/p>\n

Skr\u010dil se na posteli a str\u010dil si hlavu pod pe\u0159inu. Musel uznat, \u017ee sv\u00e9 probl\u00e9my um\u00ed \u0159e\u0161it uk\u00e1zkov\u011b. – Zal\u00e9zt si do postele jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, za to by jist\u011b dostal pochvalu. V t\u00e9to chv\u00edli mu chyb\u011bla matka v\u00edc ne\u017e kdy jindy. Chyb\u011bl mu n\u011bkdo, komu by se mohl schovat do n\u00e1ru\u010de a kdo by ho ut\u011b\u0161oval, \u017ee zase bude dob\u0159e. \u017de spolu to zvl\u00e1dnou. Proto\u017ee a\u0165 u\u017e si pro\u0161el, \u010d\u00edm cht\u011bl – po\u0159\u00e1d byl uvnit\u0159 jen mal\u00e9 vystra\u0161en\u00e9 d\u00edt\u011b.<\/div>\n

Jist\u011b – mohl j\u00edt za bratrem. Ale z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu se mu to najednou p\u0159\u00ed\u010dilo. Kone\u010dn\u011b byl schopn\u00fd pojmenovat sv\u00e9 rozpolo\u017een\u00ed ohledn\u011b toho, \u017ee mu bratr nic ne\u0159ekl. Byl ura\u017een\u00fd<\/em>. Byl ura\u017een\u00fd a dot\u010den\u00fd. A c\u00edtil se podcen\u011bn\u00fd. C\u00edtil se jako malomocn\u00fd. Jako by za n\u011bj v\u0161echno musel d\u011blat bratr. Te\u010f se dokonce ani nedok\u00e1zal radovat ze sv\u00e9 v\u010derej\u0161\u00ed v\u00fdhry. Proto\u017ee na ni m\u011bl nejv\u011bt\u0161\u00ed z\u00e1sluhu zase Tom. Copak je bez n\u011bj opravdu tak neschopn\u00fd? P\u0159ipadal si jako pitom\u00e1 loutka. Nejd\u0159\u00edve byl otcova loutka. A te\u010f je loutkou Toma. Kdo vlastn\u011b v\u016fbec byl? Kdo byl on s\u00e1m? Byl v\u016fbec n\u011bkdo<\/em>? Najednou o tom pochyboval.<\/p>\n

\u010c\u00edm d\u00e9le nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel, t\u00edm vzteklej\u0161\u00ed byl. Byl na\u0161tvan\u00fd na otce za to, \u017ee se tu dneska objevil a naprosto ho vykolejil. Byl na\u0161tvan\u00fd na Toma a na svou p\u0159\u00edli\u0161nou z\u00e1vislost na n\u011bm. Ale nejv\u00edc byl na\u0161tvan\u00fd na sebe. Proto\u017ee nev\u011bd\u011bl, co s t\u00edm m\u00e1 d\u011blat. Cht\u011bl to nechat v\u0161echno b\u00fdt. Cht\u011bl na to zapomenout. Prost\u011b nemyslet a ignorovat to. Ale to by si nejsp\u00ed\u0161 musel utrhnout hlavu a zakopat ji \u0161est metr\u016f hluboko, aby donutil v\u0161echny ty my\u0161lenky a pochybnosti zmlknout. Bezmocn\u011b se rozhl\u00ed\u017eel po pokoji, ale nebylo tady nic, co by mu mohlo poskytnout \u00fat\u011bchu.<\/p>\n

Povzdechl si a pohled mu zabloudil na poma\u010dkanou narozeninovou fotku, kde byli s Tomem. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d si ji nedal do nov\u00e9ho r\u00e1me\u010dku, kter\u00fd rozbil tenkr\u00e1t, kdy\u017e ho bratr poprv\u00e9 pol\u00edbil. Bezd\u011b\u010dn\u011b si prsty p\u0159ejel po rtech a vzpomn\u011bl si na v\u010derej\u0161\u00ed noc. S o\u010dima up\u0159en\u00fdma na fotografii, kde byli je\u0161t\u011b jako dv\u011b nevinn\u00e9 d\u011bti, mu to najednou p\u0159ipadalo je\u0161t\u011b v\u00edce \u0161patn\u00e9 ne\u017e obvykle. Ot\u0159\u00e1sl se, kdy\u017e se mu vybavil i sen, kter\u00fd se mu v noci zd\u00e1l. Najednou mu p\u0159i\u0161lo neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, jak se jeho \u017eivot zvrtl. Od doby, kdy byla po\u0159\u00edzena tahle fotografie, p\u0159ece neub\u011bhlo tolik let, aby se n\u011b\u010d\u00ed \u017eivot mohl tak pokazit.<\/p>\n

S fotkou v ruce zam\u00ed\u0159il k polici na prot\u011bj\u0161\u00ed st\u011bn\u011b a vyt\u00e1hl sv\u00e9 fotoalbum. Zamy\u0161len\u011b se s n\u00edm posadil znovu na postel a chv\u00edli ot\u00e1lel, ne\u017e jej otev\u0159el. V rychlosti si prohl\u00e9dl fotky, kdy byl je\u0161t\u011b mimino, z t\u00e9 doby si stejn\u011b nic nepamatoval. Zastavil se a\u017e na fotk\u00e1ch z V\u00e1noc, kter\u00e9 byly po\u0159\u00edzeny jen p\u00e1r let zp\u00e1tky. Byly to klasick\u00e9 rodinn\u00e9 fotografie. V\u0161ichni m\u011bli na tv\u00e1\u0159i p\u0159iblbl\u00e9 \u00fasm\u011bvy a za nimi sv\u00edtil v\u00e1no\u010dn\u00ed stromek. Za\u0161klebil se, kdy\u017e si v\u0161iml, \u017ee otec ho obj\u00edmal kolem ramen.<\/div>\n

„Ty zr\u016fdo,“ procedil mezi zuby a na\u0161tvan\u011b vyrval fotku z alba, aby ji mohl roztrhat na mal\u00e9 kousky. Zu\u0159iv\u011b ot\u00e1\u010del str\u00e1nky a kdykoli na\u0161el n\u011bjakou fotku, kde byli spole\u010dn\u011b s otcem, vyrval ji ven a rozcupoval ji. V\u0161echny ty jeho fale\u0161n\u00e9 \u00fasm\u011bvy a r\u00e1doby otcovsk\u00e9 objet\u00ed. V\u0161echno z doby, kdy u\u017e mezi nimi nebyl \u017e\u00e1dn\u00fd vztah otce a syna. „Zr\u016fdo!“ plivnul na fotku z rodinn\u00e9 dovolen\u00e9, ne\u017e ji zni\u010dil. „Lh\u00e1\u0159i!“ utrhl mu hlavu na fotce z dal\u0161\u00edch narozenin. „Pokryt\u010de! Zasran\u00fd hajzle! Ty hnusn\u00e1 zvr\u00e1cen\u00e1 svin\u011b!“<\/div>\n
V z\u00e1palu vzteku a ni\u010den\u00ed star\u00fdch fotek si ani nev\u0161iml bratra, kter\u00fd st\u00e1l ve dve\u0159\u00edch. Vzhl\u00e9dl k n\u011bmu, a\u017e kdy\u017e p\u0159i\u0161el k jeho posteli a polo\u017eil mu ruku na rameno.<\/p>\n

„Je to v po\u0159\u00e1dku, Bille. Dosta\u0148 to ze sebe. M\u00e1\u0161 pr\u00e1vo ho nen\u00e1vid\u011bt.“ Kdy\u017e Tom do\u0159ekl tuhle v\u011btu, n\u011bco se v n\u011bm zlomilo.<\/div>\n

„J\u00e1 u\u017e nem\u016f\u017eu!“ za\u00fap\u011bl zoufale. „U\u017e to nechci c\u00edtit!“ V\u0161echna ta nen\u00e1vist byla jako n\u011bjak\u00e1 hnusn\u00e1 kyselina, kter\u00e1 ho roze\u017e\u00edrala zevnit\u0159. „Nen\u00e1vid\u011bl jsem ho tak dlouho – a kam m\u011b to dostalo? J\u00e1 u\u017e to v sob\u011b nechci, Tome!“ zak\u0148u\u010del a zb\u011bsile vrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Ty mu chce\u0161 odpustit?“ vyjekl jeho bratr p\u0159ekvapen\u011b a sedl si k n\u011bmu na postel. K\u0159up<\/em>! Bylo to tady zase – n\u011bkde hluboko uvnit\u0159 n\u011bj n\u011bco prasklo.
Proto\u017ee si uv\u011bdomil, \u017ee to je p\u0159esn\u011b to, co chce<\/em>. Celou dobu si myslel, \u017ee aby byl \u010dlov\u011bk schopn\u00fd odpustit, mus\u00ed k tomu dosp\u011bt. Mus\u00ed nastat ta prav\u00e1 chv\u00edle – nebo prost\u011b n\u011bco. Ale najednou mu do\u0161lo, \u017ee tak to nen\u00ed. Na odpu\u0161t\u011bn\u00ed se ned\u00e1 \u010dekat – pokud chcete n\u011bkomu odpustit, mus\u00edte se k tomu rozhodnout<\/em>. Proto\u017ee je to na v\u00e1s, jestli to nech\u00e1te b\u00fdt. Jestli se kone\u010dn\u011b pohnete z m\u00edsta a odv\u00e1\u017eete si od nohy tu obrovskou z\u00e1t\u011b\u017e, kter\u00e1 v\u00e1s po\u0159\u00e1d t\u00e1hne dol\u016f. Je to va\u0161e volba.<\/em> A on u\u017e byl tak unaven\u00fd – z cel\u00e9 t\u00e9 nen\u00e1visti, kterou m\u011bl uvnit\u0159. U\u017e ji nemohl<\/em> n\u00e9st. Proto\u017ee a\u0165 u\u017e se sna\u017eil jakkoli m\u00ed\u0159it dop\u0159edu, po\u0159\u00e1d ho t\u00e1hla zp\u00e1tky. Dokud ji nenech\u00e1 j\u00edt, nenech\u00e1 ani ona jeho. A on u\u017e se necht\u011bl rv\u00e1t.<\/p>\n

A tak se mezi v\u0161emi t\u011bmi pokroucen\u00fdmi tv\u00e1\u0159emi a kusy roztrhan\u00fdch \u00fasm\u011bv\u016f najednou rozbre\u010del. Plakal, a\u017e se jeho t\u011blo pod n\u00e1porem vzlyk\u016f t\u0159\u00e1slo. Vzlykal a \u00fap\u011bl, a\u017e nemohl d\u00fdchat. A\u017e ho pl\u00edce p\u00e1lily, jako by ub\u011bhl maraton. A\u017e se mu o\u010di zalily tak, \u017ee nevid\u011bl v\u016fbec nic, ale nep\u0159est\u00e1val. Jen c\u00edtil bratrovy ruce, jak jej obj\u00edmaj\u00ed a dod\u00e1vaj\u00ed mu oporu.<\/div>\n

Oh, Bo\u017ee! U\u017e nikdy necht\u011bl p\u0159estat, proto\u017ee to bylo tak dobr\u00e9. Truchlil<\/em>. Truchlil pro svou minulost. Pro v\u0161echny ty noci, kdy si p\u0159\u00e1l um\u0159\u00edt, a pro v\u0161echny promarn\u011bn\u00e9 dny. Pro ka\u017edou d\u00e1vku heroinu, kter\u00e1 protekla jeho \u017eilami. Pro v\u0161echnu nen\u00e1vist, kterou c\u00edtil k otci. A nejv\u00edce truchlil pr\u00e1v\u011b pro n\u011bj, pro samotu, kterou se mus\u00ed vykoupit ze sv\u00fdch h\u0159\u00edch\u016f, kter\u00e9 sp\u00e1chal.<\/div>\n
Otev\u0159el tu Pando\u0159inu sk\u0159\u00ed\u0148ku, kterou m\u011bl schovanou uvnit\u0159 sebe. Pono\u0159il se do n\u00ed a\u017e po lokty, aby mohl vyt\u00e1hnout v\u0161echen ten hnus, kter\u00fd tam tolik let zahn\u00edval. C\u00e1ry jeho zni\u010den\u00e9 du\u0161e, kter\u00e1 se uvnit\u0159 rozkl\u00e1dala. Krvav\u00e9 kusy jeho rozervan\u00e9ho srdce, kter\u00e9 sebou p\u0159i doteku zu\u0159iv\u011b \u0161kubaly. Kus po kusu pe\u010dliv\u011b om\u00fdval sv\u00fdmi slzami, dokud na nich neulp\u00edvala u\u017e \u017e\u00e1dn\u00e1 \u0161p\u00edna. A potom ty kusy pomalu skl\u00e1dal zp\u00e1tky k sob\u011b. Neum\u011ble a amat\u00e9rsky. Rozt\u0159esen\u011b a nejist\u011b. Ale sv\u011bte div se – nakonec dr\u017eely.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

Nepamatoval si, \u017ee by usnul. Ale kdy\u017e se ve\u010der probudil ve sv\u00e9 posteli, do\u0161lo mu, \u017ee se asi ubre\u010del k sp\u00e1nku. Vzhledem k tomu, jak slepen\u00e9 m\u011bl o\u010di, si t\u00edm byl t\u00e9m\u011b\u0159 jist\u00fd. Zaz\u00edval a prot\u00e1hnul se. Toma vedle sebe nena\u0161el. Jen spoustu mal\u00fdch barevn\u00fdch \u00fatr\u017ek\u016f. C\u00edtil se zvl\u00e1\u0161tn\u011b. Podivn\u011b pr\u00e1zdn\u011b, a p\u0159itom si p\u0159ipadal cel\u00fd. Pot\u0159\u00e1sl hlavou a zam\u00ed\u0159il do koupelny se opl\u00e1chnout.<\/p><\/div>\n

Ne, nevid\u011bl v zrcadle \u017e\u00e1dnou zm\u011bnu. Ale n\u011bco s n\u00edm bylo definitivn\u011b jinak. Mohl to c\u00edtit. Se\u0161el dol\u016f do kuchyn\u011b, proto\u017ee mu nep\u0159\u00edjemn\u011b kru\u010delo v \u017ealudku, a zarazil se, kdy\u017e si v\u0161iml b\u00edl\u00fdch pap\u00edr\u016f, kter\u00e9 z\u016fstaly na stole. Chv\u00edli se na n\u011b jen d\u00edval a kousal si ret, ale pak si rozhodn\u011b sedl ke stolu a p\u0159it\u00e1hl si pap\u00edry k sob\u011b.<\/div>\n
Koneckonc\u016f nikomu p\u0159ece neubl\u00ed\u017e\u00ed, kdy\u017e se na n\u011b jen pod\u00edv\u00e1, ne?<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
<\/p>\n

(A\/N): V\u0161ichni s n\u011b\u010d\u00edm bojujeme. Skoro ka\u017ed\u00fd m\u00e1 n\u011bjak\u00fd \u0161r\u00e1m, kter\u00fd si nese v sob\u011b. Mnohdy u\u017e tak dlouho, \u017ee ho pova\u017eujeme za svou sou\u010d\u00e1st.<\/em><\/div>\n

Bud\u00edme se s n\u00edm a zase us\u00edn\u00e1me, a bojujeme s k\u0159ivdou, \u017ee n\u00e1m v minulosti n\u011bkdo ukradl \u010d\u00e1st n\u00e1s sam\u00fdch. Tu \u010d\u00e1st, bez kter\u00e9 se nem\u016f\u017eeme st\u00e1t \u010dlov\u011bkem, kter\u00fdm bychom mohli b\u00fdt. Proto\u017ee n\u00e1s to po\u0159\u00e1d t\u00e1hne zp\u00e1tky. A pokud to nenech\u00e1me b\u00fdt, nenech\u00e1 n\u00e1s to taky.<\/em><\/div>\n
Trvalo mi dlouho uv\u011bdomit si ur\u010dit\u00e9 v\u011bci. A je\u0161t\u011b d\u00e9le, ne\u017e jsem byla schopn\u00e1 si p\u0159ipustit, \u017ee nem\u00e1 cenu lp\u011bt na minulosti. Rozhodnout se nechat to b\u00fdt a kone\u010dn\u011b dan\u00e9mu \u010dlov\u011bku odpustit nen\u00ed nic snadn\u00e9ho. J\u00e1 nakonec<\/em> sv\u00e9mu otci odpustila. Ale ta nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed \u010d\u00e1st byla rozhodnout se odpustit taky sob\u011b. P\u0159esv\u011bd\u010dit tu malou hol\u010di\u010dku uvnit\u0159 m\u011b, kter\u00e1 se kr\u010d\u00ed v rohu a bre\u010d\u00ed, \u017ee to<\/em> nen\u00ed jej\u00ed vina. \u017de ona za to nemohla. \u017de<\/em> j\u00e1 za to nemohla. No, te\u010f u\u017e to v\u00edm a uzdravuju se. Ale v\u017edycky to zabere n\u011bjak\u00fd \u010das, ne\u017e se r\u00e1ny zahoj\u00ed.<\/em><\/div>\n
A co vy, dok\u00e1\u017eete odpustit? Nebo si to z\u00e1va\u017e\u00ed t\u00e1hnete s sebou a sna\u017e\u00edte se dohnat ostatn\u00ed, kter\u00fdm se jde lehce?<\/p>\n

<\/em> autor: Lisa<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lisa Jedna v\u011bc je trp\u011bt. Mnohem hor\u0161\u00ed je \u017e\u00edt vedle n\u011bkoho, kdo trp\u00ed, a nemoci s t\u00edm nic ud\u011blat. * „P\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee je\u0161t\u011b nic nev\u00ed\u0161,“ zamra\u010dil se otec a povzdechl si. Bill jen strnule zavrt\u011bl hlavou. Nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, o \u010dem to<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[483],"tags":[],"class_list":["post-5593","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-wenn-es-manchmal-regnet"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5593","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5593"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5593\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5593"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5593"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5593"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}