{"id":5613,"date":"2012-11-14T17:00:00","date_gmt":"2012-11-14T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5597"},"modified":"2012-11-14T17:00:00","modified_gmt":"2012-11-14T16:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-ii-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/11\/14\/zeiten-andern-dich-ii-15\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich II 15."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n

<\/strong> Probud\u00ed mne jemn\u00e9 hlazen\u00ed po tv\u00e1\u0159i. Usm\u011bju se a teprve a\u017e pak otev\u0159u o\u010di. Prvn\u00ed co zahl\u00e9dnu, je slunce p\u0159ipraven\u00e9 k v\u00fdchodu, a dojde mi, \u017ee Tom skute\u010dn\u011b zaparkoval t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159\u00edmo proti Brandenbursk\u00e9 br\u00e1n\u011b v Berl\u00edn\u011b. Pak teprve sto\u010d\u00edm pohled k n\u011bmu.
„Jak dlouho sp\u00edm? M\u011bl jsi mne vzbudit d\u0159\u00edv.“
„Slunce ale vych\u00e1z\u00ed a\u017e te\u010f,“ usm\u011bje se a pol\u00edb\u00ed mne na tv\u00e1\u0159.
„Jsi zlato,“ op\u011btuju mu \u00fasm\u011bv a lehce se prot\u00e1hnu.
„A\u017e kdy\u017e to vid\u00edm z takhle p\u0159\u00edm\u00e9 bl\u00edzkosti, mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee se do Berl\u00edna fakt t\u011b\u0161\u00edm,“ proplete na\u0161e prsty a jemn\u011b mou dla\u0148 stiskne. Pak si op\u0159e hlavu o m\u00e9 rameno a j\u00e1 spokojen\u011b vydechnu.<\/p>\n

„Mus\u00ed\u0161 b\u00fdt unavenej.“
„V\u0161ak si za chv\u00edli u\u017e lehneme.“
„Co\u017ee?“
„Je n\u011bco po p\u00e1t\u00fd r\u00e1no, a recepce hotel\u016f maj\u00ed v\u011bt\u0161inou dostupnost nonstop, tak\u017ee jsem u\u017e do p\u00e1r hotel\u016f volal a zamluvil n\u00e1m pokoj. Akor\u00e1t se m\u016f\u017eeme ubytovat a\u017e v dev\u011bt.“
„Jsi \u0161\u00edlenec, volat jim takhle r\u00e1no,“ zachecht\u00e1m se, ale stejn\u011b jsem neskute\u010dn\u011b vd\u011b\u010dn\u00fd, „douf\u00e1m, \u017ee je to hotel se sn\u00eddan\u00ed. M\u00e1m \u0161\u00edlenej hlad.“
„P\u016fjdeme sehnat n\u011bco k sn\u00eddani a aspo\u0148 si ten v\u00fdchod za\u017eijeme na vlastn\u00ed k\u016f\u017ei.“
„Skv\u011blej n\u00e1pad,“ p\u0159ik\u00fdvnu a je\u0161t\u011b jednou se ujist\u00edm, „pokud jsi schopn\u00fd j\u00edt a nepadnout \u00fanavou. Pak by toti\u017e byla \u0159ada na mn\u011b, klidn\u011b bych sko\u010dil pro n\u011bco.“
„Ale no tak, pro jednou vydr\u017e\u00edm p\u0159es noc a\u017e do r\u00e1na. Hm?“
„Zkazil jsem to vi\u010f?“ zept\u00e1m se s \u00fasm\u011bvem na m\u016fj sp\u00e1nek, \u010d\u00edm\u017e jsem p\u0159eru\u0161il na\u0161i nonstop noc bez konce.
„Jsi nemocnej, t\u011blo je prost\u011b jen v\u00edc unaven\u00fd,“ pokr\u010d\u00ed na to on ale rameny a j\u00e1 mu jen s \u00fasm\u011bvem v\u011btu dokon\u010d\u00edm.
„Zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e provozuje nam\u00e1hav\u00e9 \u010dinnosti.“
„Obzvl\u00e1\u0161\u0165 pak,“ usm\u011bje se, „tak\u017ee jdeme?“
„Jo, nebo um\u0159u hlady,“ p\u0159ik\u00fdvnu a pohlad\u00edm si na d\u016fkaz toho b\u0159icho.<\/p>\n<\/div>\n

\n
O p\u00e1r hodin pozd\u011bji, u\u017e v jednom z berl\u00ednsk\u00fdch hotel\u016f, kde jsou ale m\u00edsto pokoj\u016f host\u016fm p\u0159id\u011bleny jak\u00e9si osobn\u00ed byty rozeset\u00e9 po cel\u00e9m p\u0159edm\u011bst\u00ed, pozoruju Toma, jak se ze sp\u00e1nku usm\u00edv\u00e1, a s\u00e1m se k \u00fasm\u011bvu donut\u00edm taky. Pak vstanu, abych si v m\u00edstn\u00ed kuchy\u0148ce ud\u011blal hork\u00fd \u010daj, a kouknu se z okna. Je zde jak\u00fdsi v\u00fdhled do dvora, kter\u00fd mi ale i p\u0159es tu oby\u010dejnost p\u0159ijde kr\u00e1sn\u00fd, proto\u017ee je prost\u011b berl\u00ednsk\u00fd. P\u0159\u00e1l bych si, abychom mohli z\u016fstat u\u017e v tomhle byte\u010dku. Tenhle hotel, sp\u00ed\u0161e tedy n\u011bjak\u00e1 ubytovac\u00ed spole\u010dnost, se mi stra\u0161n\u011b l\u00edb\u00ed. \u017d\u00e1dn\u00e1 recepce, prost\u011b vyj\u00edt ven jako z vlastn\u00edho bytu, vlastn\u00edmi kl\u00ed\u010di si zamknout sv\u00e9 kr\u00e1lovstv\u00ed a hur\u00e1 do m\u011bsta. L\u00edb\u00ed se mi ten n\u00e1pad.
Kouknu se na hodiny, a kdy\u017e zjist\u00edm, \u017ee jsou ji\u017e skoro \u010dty\u0159i hodiny odpoledne, m\u00edrn\u011b m\u011b to \u0161okuje. Chceme toho p\u0159ece tolik prozkoumat. J\u00e1 jsem n\u011bco naspal v aut\u011b, a nerad bych Toma budil, kdy\u017e on sp\u00e1t nemohl, ale i p\u0159esto s t\u00edm odhodl\u00e1n\u00edm do ob\u00fdvac\u00edho pokoje vejdu. K m\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed se ale jakoby intuitivn\u011b Tom p\u0159eto\u010d\u00ed, a otev\u0159e o\u010di. S \u00fasm\u011bvem odlo\u017e\u00edm hrnek s \u010dajem na no\u010dn\u00ed stolek a lehnu si na b\u0159icho k n\u011bmu.<\/p>\n

„Jak to vypad\u00e1?“ zept\u00e1 se a je\u0161t\u011b s v\u00fddechem o\u010di zav\u0159e. L\u00edpnu mu lehk\u00fd polibek na rty.
„Ty dva prvn\u00ed byty n\u00e1m uk\u00e1\u017eou z\u00edtra, jeden v deset, a druh\u00fd ve dv\u011b odpoledne, a ten t\u0159et\u00ed pr\u00fd m\u016f\u017eeme vid\u011bt a\u017e v sobotu, proto\u017ee majitel\u00e9 tam z\u00edtra je\u0161t\u011b budou.“
„Hmm, kolik je hodin?“
„Jsou \u010dty\u0159i. Nikam vlastn\u011b neposp\u00edch\u00e1me, jen jsem moc nad\u0161en\u00fd na to, abych vydr\u017eel je\u0161t\u011b d\u00e9le v posteli,“ ozn\u00e1m\u00edm mu pln\u00fd energie, a kdy\u017e mi je jeho odpov\u011bd\u00ed jen \u00fasm\u011bv, ned\u00e1 mi to. „Co se ti zd\u00e1lo?“
„Nic moc.“
„Usm\u00edval ses.“
„Nem\u016f\u017eu ti to \u0159\u00edct,“ obr\u00e1t\u00ed okam\u017eit\u011b svou v\u00fdpov\u011b\u010f, a zasm\u011bje se.
„Pro\u010d ne?“ pozvednu obo\u010d\u00ed, ale hned pak ho s \u00fasm\u011bvem jen jemn\u011b prstem \u0161\u0165ouchnu.
„Nejde to,“ s \u00fasm\u011bvem se op\u0159e v lokti a rozhl\u00e9dne se po m\u00edstnosti.
„Byl to erotick\u00fd sen!“ okam\u017eit\u011b vyp\u00e1l\u00edm prvn\u00ed mo\u017enost, kter\u00e1 m\u011b napadne. Tom se tomu ale jen zasm\u011bje a sto\u010d\u00ed pohled ke mn\u011b. „Tak\u017ee m\u00e1m pravdu,“ potvrd\u00edm si s\u00e1m s \u00fasm\u011bvem.
„Mo\u017en\u00e1,“ pokr\u010d\u00ed na to on ale rameny s t\u00edm st\u00e1le stejn\u00fdm \u00fasm\u011bvem.
„Ur\u010dit\u011b m\u00e1m pravdu, a to mi p\u0159ece \u0159\u00edct m\u016f\u017ee\u0161.“
„I kdy\u017e jsi v tom snu nebyl ty?“
\u010c\u00edm\u017e mne zaraz\u00ed, ale pak ledabyle prohod\u00edm: „Byl to jen sen.“ Tom se tomu za\u010dne sm\u00e1t, a l\u00edpne mi polibek, ne\u017e se vyhrabe z dek. Snad ani rad\u011bji nechci v\u011bd\u011bt, kdo v tom snu byl.<\/p>\n

„Tomi,“ nahod\u00edm pak jin\u00e9 t\u00e9ma, kdy\u017e ho pozoruji, jak se l\u00edn\u011b obl\u00e9k\u00e1, „polet\u00edme v l\u00e9t\u011b na dovolenou?“
„Pro\u010d ne?“
„V\u00e1\u017en\u011b?“
„Pro\u010d by ses jinak ptal, kdybys cht\u011bl sly\u0161et jinou odpov\u011b\u010f?“
„Asi jo. A kam?“ Tom p\u0159estane v obl\u00e9k\u00e1n\u00ed, zapne si prozat\u00edm jen oble\u010den\u00e9 kalhoty a dosedne do jednoho z k\u0159esel.
„Kam bys cht\u011bl?“ pronese pak zlehka s \u00fasm\u011bvem. C\u00edt\u00edm z n\u011bho te\u010f \u0161\u00edlen\u011b pozitivn\u00ed a\u017e vzru\u0161uj\u00edc\u00ed energii. Moment, nab\u00edj\u00ed m\u011b to, \u017ee \u017e\u00e1rl\u00edm na osobu v jeho snu? Dob\u0159e, ale na druhou stranu, pro\u010d m\u011b to tak vzru\u0161uje?
„Co j\u00e1 v\u00edm, \u00fapln\u011b kamkoliv. Nikdy jsem u mo\u0159e nebyl.“
„Jak to \u017ee zji\u0161\u0165uji a\u017e te\u010f, \u017ees nikdy nebyl u mo\u0159e?“
„Nev\u00edm,“ pokr\u010d\u00edm rameny, „prost\u011b jsme nikdy nebyla ta rodina, co by alespo\u0148 dvakr\u00e1t za rok sbalila kufry a odlet\u011bla sm\u011br It\u00e1lie, Chorvatsko\u2026 nikdy. A t\u00edm, \u017ee nev\u00edm, co to obn\u00e1\u0161\u00ed, tak jsem to dote\u010f ani nevyhled\u00e1val.“
„To ale nev\u00ed\u0161, o co p\u0159ich\u00e1z\u00ed\u0161.“
„P\u0159i\u0161lo mi celkem i nudn\u00fd jet k mo\u0159i, d\u011blaj\u00ed to v\u0161ichni. Spousta lid\u00ed vypr\u00e1v\u00ed, \u017ee tam p\u0159ijede, lehne si na slun\u00ed\u010dko a nud\u00ed se po zbytek dovolen\u00fd.“ Tom se za\u010dne sm\u00e1t.<\/p>\n

„Jasn\u00fd, to d\u011blaj\u00ed oby\u010dejn\u00fd nudn\u00fd lidi. Ti, co se nud\u00ed i v b\u011b\u017en\u00e9m \u017eivot\u011b, akor\u00e1t p\u0159em\u00edst\u00ed svou n\u00e1ladu k mo\u0159i. T\u011bm v\u011b\u0159it nesm\u00ed\u0161. Ne\u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee bych tam cht\u011bl b\u00fdt neust\u00e1le, ale jednou za \u010das, se prost\u011b pod\u00edvat na tu nekone\u010dnou modrou plochu, proj\u00edt se hork\u00fdm p\u00edskem…“
„Pr\u00e1v\u011b \u017ee v\u00edm, \u017ee s tebou to bude fajn, a kdy\u017e u\u017e k mo\u0159i, tak \u017e\u00e1dn\u00fd nudn\u00fd v\u00e1len\u00ed se na slunci. To m\u016f\u017eu i tady.“
„P\u0159esn\u011b. Tak j\u00e1 nev\u00edm, m\u016f\u017eu ti uk\u00e1zat p\u00e1r p\u011bknejch ostrov\u016f, kde jsem kdy byl, m\u016f\u017eeme proj\u00edt n\u011bco spolu, a n\u011bco vybrat. Je spousta p\u011bkn\u00fdch m\u00edst, kam jet.“
„Dob\u0159e, a\u017e doraz\u00edme v ned\u011bli dom\u016f. Nen\u00ed trochu pozd\u011b v kv\u011btnu objedn\u00e1vat si dovolenou?“
„Zlato, m\u016f\u017ee\u0161 se p\u0159ece rozhodnout i den p\u0159edem, \u017ee chce\u0161 n\u011bkam let\u011bt. Nemus\u00edme to v\u016fbec \u0159e\u0161it p\u0159es n\u011bjakou agenturu. Prost\u011b polet\u00edme.“
„Nezn\u00e1m to. Tak\u017ee asi pozd\u011b nen\u00ed,“ odpov\u00edm si s \u00fasm\u011bvem s\u00e1m.
„U\u017e te\u010f se t\u011b\u0161\u00edm.“<\/p>\n

„Nejd\u0159\u00edv ale Berl\u00edn.“
„Nejd\u0159\u00edv Berl\u00edn, tak\u017ee dne\u0161n\u00ed ve\u010der m\u00e1me volnej?“
„Dne\u0161n\u00ed je celej n\u00e1\u0161! M\u016f\u017eeme klidn\u011b celou noc brouzdat Berl\u00ednem.“
„U\u017e jsi volal t\u00e1tovi?“ zept\u00e1 se pak ne\u010dekan\u011b. Zaraz\u00edm se a s v\u00fddechem zavrt\u00edm hlavou. „Ale pro\u010d ne?“ pokra\u010duje, a z k\u0159esla se p\u0159esune zp\u00e1tky na postel ke mn\u011b.
„Prost\u011b nev\u00edm.“
„Nechci na tebe tla\u010dit, ale nikam nejdeme, dokud mu nezkus\u00ed\u0161 aspo\u0148 zavolat.“
„Nechci tla\u010dit? V\u017edy\u0165 p\u0159\u00edmo i vyd\u00edr\u00e1\u0161!“ protestuju.
„Bille, tohle bylo to prvotn\u00ed, kv\u016fli \u010demu ses rozhodl, \u017ee pojedeme, tak\u017ee…“
„J\u00e1 to ud\u011bl\u00e1m.“
„Hned.“
„Pozd\u011bji.“
„Kdy pozd\u011bji? V ned\u011bli, a\u017e mu \u0159ekne\u0161: Byl jsem v Berl\u00edn\u011b \u010dty\u0159i dny, mohli jsme se vid\u011bt, ale to pad\u00e1, proto\u017ee vlastn\u011b u\u017e jsem pr\u00e1v\u011b na cest\u011b dom\u016f?“
„M\u00e1m strach.“
„Z \u010deho? Co se m\u016f\u017ee p\u0159es telefon st\u00e1t?“ pohlad\u00ed m\u011b, a stiskne mi ruku, „sko\u010d\u00edm si zat\u00edm do sprchy, a ty ten \u010das n\u011bjak smyslupln\u011b vyu\u017eij, hm?“ Zabo\u0159\u00edm obli\u010dej do matrace a za\u010dnu k\u0159i\u010det, ale ne nijak hlasit\u011b. „Zvl\u00e1dne\u0161 to, no tak.“<\/p>\n

„Pros\u00edm?“ Ozve se na druh\u00e9 stran\u011b telefonu, a mn\u011b najednou dojdou slova. Nepamatuju se, \u017ee by m\u011bl takhle hrub\u00fd hlas. Mo\u017en\u00e1 kou\u0159\u00ed a jeho hlas t\u00edm utrp\u011bl za ty roky. Kou\u0159il kdysi?
„Ahoj, tady\u2026 Bill,“ vykokt\u00e1m potom a pevn\u011b k t\u011blu natisknu sv\u00e1 kolena, obj\u00edmaj\u00edc je druhou volnou rukou. Dokonce zaznamen\u00e1m, \u017ee se ta ruka i t\u0159ese. Pro\u010d to?
„Bille,“ ozve se po hodn\u00e9 chv\u00edli, „tys zavolal.“
„J\u00e1, v\u00ed\u0161\u2026 jsme te\u010fka na p\u00e1r dn\u00ed v Berl\u00edn\u011b, do ned\u011ble, napadlo m\u011b, \u017ee kdy\u017e jsi m\u011b cht\u011bl vid\u011bt, mo\u017en\u00e1 \u017ee by to \u0161lo. Nev\u00edm, jestli m\u00e1\u0161 \u010das, ale \u0159\u00edkal jsem si, \u017ee bych\u2026 asi bych t\u011b vid\u011bt cht\u011bl.“<\/p>\n

„Bille, jak se m\u00e1\u0161?“ vydechne po chv\u00edli, a j\u00e1 jen z\u016fstanu z\u00edrat p\u0159ed sebe. A odpov\u011b\u010f na mou ot\u00e1zku je kde?
„M\u00e1m se dob\u0159e. Jo, moment\u00e1ln\u011b se m\u00e1m skv\u011ble.“
„To jsem r\u00e1d. V\u00e1\u017en\u011b jsem r\u00e1d. A jsem r\u00e1d, \u017ee ses ozval. Myslel jsem \u017ee\u2026 Ach ano jist\u011b, m\u016f\u017eeme se vid\u011bt. Z\u00edt\u0159ek u\u017e m\u00e1m pln\u00fd, a\u017e do ve\u010dera, ale \u0159\u00edkal jsi, \u017ee bude\u0161 v Berl\u00edn\u011b i v sobotu, \u017ee?“
„Ano, i v sobotu,“ p\u0159ik\u00fdvnu, a\u010dkoliv mne nem\u016f\u017ee vid\u011bt.
„V tom p\u0159\u00edpad\u011b ti v sobotu m\u016f\u017eu v\u011bnovat jak\u00fdkoliv \u010das. R\u00e1d t\u011b uvid\u00edm. Bille, nepozn\u00e1m t\u011b, j\u00e1\u2026“ Oba za\u010dneme v\u011btu a vlastn\u011b nem\u00e1me tomu druh\u00e9mu co \u0159\u00edct. Toho jsem se b\u00e1l nejv\u00edce. Co mu prost\u011b po n\u011bjak\u00fdch deseti letech m\u00e1m \u0159\u00edct? Co?!
„Mysl\u00edm, \u017ee to nevad\u00ed, j\u00e1 t\u011b ur\u010dit\u011b pozn\u00e1m. Jenom, nezn\u00e1m tady t\u00e9m\u011b\u0159 \u017e\u00e1dn\u00e9 m\u00edsto, nic, kde bychom se mohli sej\u00edt.“
„M\u016f\u017eu ti v sobotu zavolat na tohle \u010d\u00edslo?“
„Ano, samoz\u0159ejm\u011b.“
„Dob\u0159e, zavol\u00e1m ti, ty mi \u0159ekne\u0161, kde jsi a j\u00e1 za tebou p\u0159ijedu.“
„Dob\u0159e.“
„Fajn.“
„Tak… v sobotu.“
„T\u011b\u0161\u00edm se, Bille. Jsem r\u00e1d\u2026 d\u00edky, \u017ee jsi zavolal.“
„V pohod\u011b.“
„Dob\u0159e, tak v sobotu.“
„V sobotu.“
„M\u011bj se zat\u00edm.“
„N\u00e1podobn\u011b,“ prohl\u00e1s\u00edm t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e hovor s\u00e1m ukon\u010d\u00edm a frustrovan\u011b s v\u00fddechem padnul hlavou mezi sv\u00e1 kolena. Nem\u011bl jsem se asi k tomuhle \u010dinu rozhodnout. Nemus\u00ed se b\u00e1t, \u017ee se budeme dlouho hledat, jeho tv\u00e1\u0159 bych nezapomn\u011bl ani za sto let. Za\u010dnou mne na kraji p\u00e1lit slzy, a proto prudce hlavu zvednu, vezmu sv\u016fj hrnek s \u010dajem ze stolku a vyd\u00e1m se do kuchyn\u011b, abych rozpt\u00fdlil my\u0161lenky t\u00edm v\u00fdhledem.<\/p>\n

„Jsi p\u0159ipraven\u00fd?“
„Co\u017ee?“ strhnu sv\u016fj pohled a oto\u010d\u00edm se ke dve\u0159\u00edm za Tomem.
„Jestli m\u016f\u017eeme vyrazit. Volal jsi mu?“
„Volal.“
„A?“
„Je to divn\u00fd. Stra\u0161n\u011b divn\u00fd. Prost\u011b co \u0159\u00edct po deseti letech? Ahoj, jak se m\u00e1\u0161, v sobotu \u010dau.“
„Uvid\u00edte se v sobotu?“
„Nev\u00edm, jestli je to te\u010f spr\u00e1vn\u011b.“
„Pokud ses k tomu rozhodl, n\u011bco v tob\u011b ti muselo \u0159\u00edct, \u017ee pr\u00e1v\u011b takhle je to spr\u00e1vn\u011b, tak\u017ee spr\u00e1vn\u011b to je. Alespo\u0148 \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b. Zbytek u\u017e je na n\u011bm. To ty jsi ud\u011blal ten krok, a\u010d bys v\u016fbec nemusel.“
„Asi jo.“
„Ur\u010dit\u011b. Do soboty \u010dasu spousta je\u0161t\u011b, tak\u017ee jdeme?“
„Jo, nebudu nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161let, prost\u011b to ud\u011bl\u00e1m. Te\u010f Berl\u00edn,“ vyd\u00e1m se se obl\u00edknout, kdy\u017e mne ale Tom mezi dve\u0159mi zastav\u00ed.
„Nechci to zleh\u010dovat, v\u00edm, \u017ee to mus\u00ed b\u00fdt asi t\u011b\u017ek\u00fd, a neum\u00edm si p\u0159edstavit, jak\u00fd v\u0161echny pocity te\u010f za\u017e\u00edv\u00e1\u0161, nev\u00edm, co v\u0161echno sis s n\u00edm pro\u017eil, ale a\u0165 se stane v sobotu cokoliv, po\u0159\u00e1d tu m\u00e1\u0161 m\u011b. Po\u0159\u00e1d tu bude Gordon, Nelly,\u2026 v\u0161ichni budeme st\u00e1t za tebou, a\u0165 se rozhodne\u0161 jakkoliv, hm?“
„D\u00edky.“<\/p>\n

„Tome, pros\u00ed\u00ed\u00edm.“
„Ne, nep\u016fjdu tam s tebou. „
„Ale co kdy\u017e…“
„Bille, jsem ochotn\u00fd t\u011b tam doprovodit, ale pouze to. A \u017e\u00e1dn\u00fd co kdy\u017e nen\u00ed.“
„Je jich spousta!“ Ch\u00e1pu, \u017ee se Tomovi nechce. Kdybych nemusel na setk\u00e1n\u00ed s t\u00e1tou, s\u00e1m bych ne\u0161el.
„Doprovod\u00edm t\u011b tam, t\u00edm na\u0161e debata kon\u010d\u00ed.“
„Tome, nezapaluj si p\u0159ede mnou,“ \u0159eknu podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b, kdy\u017e ale p\u0159esn\u011b tohle ud\u011bl\u00e1, a navrch si mne je\u0161t\u011b s v\u00fdsm\u011bchem prohl\u00e9dne.
„Jsi jenom nerv\u00f3zn\u00ed.“
„A ty ne, kdy\u017e si zapaluje\u0161?“
„Hmm,“ schv\u00e1ln\u011b dlouze pot\u00e1hne, „z tebe.“
„V\u017edycky se najde n\u011bco \u010di n\u011bkdo, \u017ee?“
„Bille a dost. Jindy ti ta cigaret nevad\u00ed.“
„J\u00e1 v\u00edm,“ p\u0159izn\u00e1m po chvilce s v\u00fddechem.
„P\u0159esta\u0148 b\u00fdt nerv\u00f3zn\u00ed, te\u010f u\u017e jsme stejn\u011b skoro tam. Hele, koup\u00edm n\u00e1m zat\u00edm n\u011bco dobr\u00fdho k ve\u010de\u0159i, a kdy\u017e bude\u0161 pot\u0159ebovat, tak zavolej a j\u00e1 prost\u011b p\u0159ijdu, hm?“
„Slibuje\u0161?“
„Zavolej klidn\u011b za p\u011bt minut, ale u\u017e jen kv\u016fli mn\u011b, ho jdi aspo\u0148 pozdravit.“
„Tak\u017ee pozdrav a pak m\u016f\u017eu ut\u00e9ct?“ Tom si mne s v\u00fddechem prohl\u00e9dne a pak se rozesm\u011bje.
„P\u0159esta\u0148.“
„Ne, ned\u00e1m ti pusu, kdy\u017e kou\u0159\u00ed\u0161 a v\u016fbec m\u011b neposlouch\u00e1\u0161 a nepom\u00e1h\u00e1\u0161\u2026,“ za\u010dnu s k\u00e1zac\u00edm proslovem, s t\u00edm, \u017ee se sna\u017e\u00edm se odt\u00e1hnout, kdy\u017e se mne pokus\u00ed pol\u00edbit. Ale m\u00e9 p\u0159edst\u00edran\u00e9 odtahov\u00e1n\u00ed vy\u0159e\u0161\u00ed Tom nakonec n\u00e1sil\u00edm, a to \u017ee mne k sob\u011b tvrd\u011b p\u0159it\u00e1hne. Lhal bych, kdybych \u0159ekl, \u017ee to nechci, ale protestuji prost\u011b z principu. Nakonec jsem ale j\u00e1 ten, kter\u00fd se nechce nijak odtrhnout a p\u0159eru\u0161it jen tak ten polibek. Mo\u017en\u00e1 taky z toho d\u016fvodu, aby se mi chvilku da\u0159ilo myslet taky na n\u011bco jin\u00e9ho ne\u017e na t\u00e1tu. Tom se pak sice vzd\u00e1l\u00ed, ale nech\u00e1 sv\u00e9 \u010delo op\u0159en\u00e9 o to m\u00e9.
„A te\u010f jdi.“
„Pse,“ dokon\u010d\u00edm mu v\u011btu podle toho, jak mi to vyzn\u00ed, ale pak se oba rozesm\u011bjeme.<\/p>\n

Pokud jsem to dob\u0159e pochopil, vstoupil jsem pr\u00e1v\u011b do internetov\u00e9 kav\u00e1rny, v jedn\u00e9 z uli\u010dek vedouc\u00edch z Alexadrova n\u00e1m\u011bst\u00ed. Nechci a ani se nemus\u00edm p\u0159\u00edli\u0161 dlouho rozhl\u00ed\u017eet, ne\u017e ho spat\u0159\u00edm telefonuj\u00edc\u00edho a s notebookem p\u0159ed sebou na stole\u010dku. V tu chv\u00edli jako bych zkamen\u011bl. Poc\u00edt\u00edm vztek, l\u00edtost, nen\u00e1vist, teplo, chlad\u2026 A\u017e teprve co tam jen tak chv\u00edli stoj\u00edm, zaregistruje i on m\u011b. Jeho rty se p\u0159estanou pohybovat a strnou tak, jak byly, kdy\u017e mne spat\u0159il. Polknu, utop\u00edm v sob\u011b v\u0161e, co mne dosud dr\u017eelo na m\u00edst\u011b, a vyd\u00e1m se k n\u011bmu. Mezit\u00edm telefon odlo\u017e\u00ed, notebook zaklapne a postav\u00ed se.<\/p>\n

„Ahoj tati,“ je prvn\u00ed, co \u0159eknu, i p\u0159es v\u0161echny ty pocity ve mn\u011b. M\u00e1m chu\u0165 se okam\u017eit\u011b oto\u010dit, pevn\u011b za sebou bouchnout dve\u0159mi a dovolit sv\u00fdm noh\u00e1m ut\u00edkat tak dlouho, dokud by mohly. Na druhou stranu mne ale pocit, \u017ee jsem na\u0161el po letech n\u011bco, co jsem dosud nem\u011bl, nut\u00ed z\u016fstat st\u00e1t. Nev\u00edm, co to je, ale Tom by mi op\u011bt \u0159ekl, \u017ee pokud to c\u00edt\u00edm, je to spr\u00e1vn\u011b.
„Ahoj,“ utvo\u0159\u00ed se na jeho strnul\u00e9 tv\u00e1\u0159i \u00fasm\u011bv a dost opatrn\u011b m\u011b obejme. Bez toho bych se mo\u017en\u00e1 mysl\u00edm obe\u0161el. „Posa\u010f se.“ Z dosahu odstran\u00ed jak notebook tak i telefon. „Vypad\u00e1\u0161\u2026 pane bo\u017ee, skv\u011ble. Tak moc ses zm\u011bnil.“ To tak b\u00fdv\u00e1 \u010dasem. V\u011bd\u011bl bys to, kdybys v\u011bd\u011bl, co to znamen\u00e1 zm\u011bnit se.
„Jo, vyrostl jsem,“ pokr\u010d\u00edm rameny.
„V\u00fd\u0161kou jsi po mamce.“ Po tob\u011b ur\u010dit\u011b ne a jsem za to r\u00e1d. „D\u00e1\u0161 si n\u011bco?“
„Jenom vodu, d\u00edky.“ Objedn\u00e1 mi vodu, ani\u017e by ze m\u011b spustil pohled. Cht\u011bl bych mu toho tolik \u0159\u00edct, tolik vy\u010d\u00edst,\u2026 „D\u011bkuju,“ zvednu pohled k obsluze, kdy\u017e p\u0159ede mne postav\u00ed sklenici.<\/p>\n

„Kde te\u010f \u017eije\u0161?
„M\u00e1\u0161 moji adresu, poslal jsi mi dopis.“
„Nev\u011bd\u011bl jsem, jestli plat\u00ed.“
„Kdes ji z\u00edskal?“
„Dali mi ji ti lid\u00e9, co te\u010f \u017eij\u00ed v Regensburku po n\u00e1s.“ Po n\u00e1s? Ur\u010dit\u011b ne. Po mn\u011b, mamce a pozd\u011bji Gordonovi, ne po tob\u011b. V tom dom\u011b jsi nebyl doma. „Zlob\u00ed\u0161 se?“ Jako odpov\u011b\u010f mu bude muset sta\u010dit, \u017ee jen zavrt\u00edm hlavou. „Moc toho nenamluv\u00ed\u0161.“
„Sice na t\u00e9 adrese se ob\u010das vyskytuji, ale jinak bydl\u00edm te\u010f v Magdeburku. Od z\u00e1\u0159\u00ed bychom se m\u011bli st\u011bhovat sem.“
„To je super. My?“
„J\u00e1 a… m\u016fj p\u0159\u00edtel,“ \u0159eknu po chvilce v\u00e1h\u00e1n\u00ed. Je na n\u011bm tro\u0161ku vid\u011bt, \u017ee ho to zaraz\u00ed, ale pak se pousm\u011bje.
„Asi \u010dek\u00e1\u0161, \u017ee se zept\u00e1m, pro\u010d ne s p\u0159\u00edtelkyn\u00ed, ale ne, nezept\u00e1m se, ch\u00e1pu to.“
„Kde bydl\u00ed\u0161 ty?“
„Moment\u00e1ln\u011b je to r\u016fzn\u00e9, ale d\u016fm jako ten, co pova\u017euji za domov, m\u00e1m v Marseille.“
„Tak\u017ee Francouz.“
„Ne, jsem du\u0161\u00ed po\u0159\u00e1d N\u011bmec. Kdo tedy bydl\u00ed v tom,“ luskne prsty, aby si vzpomn\u011bl, „Loitsche?“
„Gordon s Nelly.“
„Hm?“
„Mamky p\u0159\u00edtel a moje \u0161estilet\u00e1 sestra.“
„Sestra?“
„Jo.“
„Ale…“
„Je to moje sestra.“
„Jak dlouho s v\u00e1mi \u017eije ten Gordon?“
„Co se narodila Nelly.“
„Tak\u017ee ta nen\u00ed jenom jeho?“
„Ne, Nelly je jejich d\u00edt\u011b. Tak\u017ee moje sestra je jen p\u0159es mamku, ale neberu to tak.“
„Aha.“
„A ty?“
„M\u011bl jsem p\u011btilet\u00fd vztah, ale kv\u016fli cestov\u00e1n\u00ed te\u010f jsem to musel ukon\u010dit.“ Jen kv\u016fli cestov\u00e1n\u00ed? Hloupost. Nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee by s n\u00edm n\u011bkdo vydr\u017eel d\u00e9le ne\u017e p\u011bt let! „Jak dlouho jsi se sv\u00fdm p\u0159\u00edtelem?“
„Tom, m\u016f\u017ee\u0161 mu \u0159\u00edkat Tom.“
„Dob\u0159e, tak jak dlouho jste s Tomem?“
„P\u0159es rok.“
„Sm\u011bl bych ho poznat?“<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam Probud\u00ed mne jemn\u00e9 hlazen\u00ed po tv\u00e1\u0159i. Usm\u011bju se a teprve a\u017e pak otev\u0159u o\u010di. Prvn\u00ed co zahl\u00e9dnu, je slunce p\u0159ipraven\u00e9 k v\u00fdchodu, a dojde mi, \u017ee Tom skute\u010dn\u011b zaparkoval t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159\u00edmo proti Brandenbursk\u00e9 br\u00e1n\u011b v Berl\u00edn\u011b. Pak teprve sto\u010d\u00edm pohled<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[513],"tags":[],"class_list":["post-5613","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5613","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5613"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5613\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5613"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5613"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5613"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}