{"id":5624,"date":"2012-11-11T16:00:00","date_gmt":"2012-11-11T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5608"},"modified":"2012-11-11T16:00:00","modified_gmt":"2012-11-11T15:00:00","slug":"julie-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/11\/11\/julie-3\/","title":{"rendered":"Julie 3."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Dnes jste byli pry\u010d d\u00e9le. M\u011bli jsme strach,“ Billa jako prvn\u00ed do nosu ude\u0159ila sko\u0159icov\u00e1 v\u016fn\u011b, kter\u00e1 se v podob\u011b sladk\u00e9ho oblaku rozl\u00e9vala cel\u00fdm domem, teprve pot\u00e9 spat\u0159il svou babi\u010dku s t\u00e1cem \u010derstv\u011b nape\u010den\u00fdch su\u0161enek a ustaran\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Zdr\u017eeli jsme se v parku, omlouv\u00e1m se,“ v\u011bnoval j\u00ed m\u011bkk\u00fd \u00fasm\u011bv a i s Juli\u00ed v n\u00e1ru\u010d\u00ed popo\u0161el bl\u00ed\u017e, aby j\u00ed mohl v\u011bnovat pusu na tv\u00e1\u0159. Babi\u010dku m\u011bl stejn\u011b tak jako d\u011bdu nade v\u0161echno r\u00e1d. V podstat\u011b jej zachr\u00e1nili. Neb\u00fdt jich, nedok\u00e1zal by se postavit na vlastn\u00ed nohy a bolest by jej naprosto pohltila. A je\u0161t\u011b ke v\u0161emu se v obou ukr\u00fdval velik\u00fd kus jeho mamky, a to mu d\u00e1valo s\u00edlu j\u00edt d\u00e1l.<\/p>\n

„Stalo se dnes v parku n\u011bco?“ Silvie nebyla zvykl\u00e1 se sv\u00e9ho kluka takhle vypt\u00e1vat. D\u0159\u00edve ani nebylo pro\u010d, dnes v\u0161ak bylo n\u011bco jinak. Pohl\u00e9dla mu do tv\u00e1\u0159e, jej\u00ed pohled n\u00e1hle zm\u011bkl. Jeho o\u010dima prol\u00e9tl mali\u010dk\u00fd, nepatrn\u00fd n\u00e1znak plachosti, kter\u00e9ho by si mo\u017en\u00e1 nikdo nev\u0161iml, jej\u00edm zku\u0161en\u00fdm o\u010d\u00edm v\u0161ak neunikl.<\/div>\n

„Nic se nestalo. V\u0161echno je v po\u0159\u00e1dku,“ Bill se slab\u011b kousl do rtu a opatrn\u011b usadil svou sest\u0159i\u010dku, nyn\u00ed ji\u017e dcerku, do d\u011btsk\u00e9 seda\u010dky. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed popo\u0161el ke kuchy\u0148sk\u00e9 lince, odkud vzal broskvovou p\u0159esn\u00edd\u00e1vku. Tu m\u011bla toti\u017e Julie nejrad\u0161i. „Pro\u010d se pt\u00e1\u0161?“ zeptal se tich\u00fdm hlasem a sna\u017eil se v\u011bnovat svou pozornost pouze Julii. Necht\u011bl j\u00ed pohl\u00e9dnout do o\u010d\u00ed, proto\u017ee moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee by v nich nalezla n\u011bco, co tam b\u00fdt nem\u011blo. Co tam do t\u00e9 chv\u00edle nikdy p\u0159edt\u00edm ani nebylo.<\/div>\n
\n
„Ty mi \u0159ekni,“ tv\u00e1\u0159\u00ed jeho babi\u010dky prol\u00e9tl n\u00e1znak nezbedn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. Kdy\u017e byla zv\u011bdav\u00e1, cht\u011bla se dov\u011bd\u011bt v\u00edc, ale pokud by se Bill rozhodl ml\u010det, nep\u0159emlouvala by jej.<\/div>\n
„N\u011bkoho jsem poznal, ale nepokl\u00e1d\u00e1m to za d\u016fle\u017eit\u00e9. Denn\u011b p\u0159eci potk\u00e1v\u00e1me stovky lid\u00ed, ne?“ vlo\u017eil Julii do pusinky dal\u0161\u00ed l\u017ei\u010dku a na kr\u00e1tkou chv\u00edli se zamyslel. Julie se v t\u00e9 chv\u00edli nespokojen\u011b zavrt\u011bla a nat\u00e1hla se po l\u017ei\u010dce.<\/div>\n
„Stovky lid\u00ed ano, ale kolik lid\u00ed z t\u00e9 stovky zp\u016fsob\u00ed, \u017ee se staneme b\u011bhem jednoho dne naprosto zraniteln\u00fdmi?“ jej\u00ed hlas v sob\u011b tak jako v\u017edy ukr\u00fdval neuv\u011b\u0159iteln\u00fd klid. Silvie, m\u011bla stejn\u011b jako i jej\u00ed dcera dar \u0159e\u010di. Dar, kter\u00fd zd\u011bdil i Bill, av\u0161ak d\u00edky bolesti, kterou si za posledn\u00ed m\u011bs\u00edce pro\u0161el, se rad\u011bji uzav\u00edral do sebe a na tenhle vz\u00e1cn\u00fd dar naprosto zapom\u00ednal.<\/p>\n

„Jenom jedin\u00fd,“ vydechl je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e nad t\u00edm stihl pop\u0159em\u00fd\u0161let. Zvedl hlavu a pohl\u00e9dl sv\u00e9 babi\u010dce hluboce do o\u010d\u00ed. Dovolil j\u00ed nahl\u00e9dnout do sv\u00e9ho nitra. Nahl\u00e9dnout do rozbou\u0159en\u00e9ho oce\u00e1nu pocit\u016f, kter\u00e9 nedok\u00e1zal ovl\u00e1dat. „Sl\u00edbil jsem, \u017ee budu \u017e\u00edt jenom pro Julii,“ za\u0161eptal a kone\u010dky prst\u016f pohladil toho mal\u00e9ho and\u00edlka po l\u00ed\u010dku. Julie byla snad nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm d\u00edt\u011btem, jak\u00e9 kdy spat\u0159il. Tmav\u00e9 vl\u00e1sky j\u00ed padaly pod\u00e9l tv\u00e1\u0159e a dokonale kontrastovaly s jej\u00ed b\u011blostnou poko\u017ekou. Jej\u00ed o\u010di m\u011bly barvu rozkvetl\u00e9 louky, tuhle pro jejich rodinu nezvyklou barvu o\u010d\u00ed zd\u011bdila po sv\u00e9m d\u011bde\u010dkovi. Jej\u00ed rty m\u011bly roztomil\u00fd srd\u00ed\u010dkov\u00fd tvar a na prvn\u00ed pohled vypadala jako zdrav\u00e9 batole. I p\u0159esto v\u0161echno v\u0161ak \u00fapln\u011b v po\u0159\u00e1dku nebyla. Bl\u00ed\u017eily se jej\u00ed prvn\u00ed narozeniny a ona se p\u0159esto je\u0161t\u011b v\u016fbec nepokusila promluvit, nebo ud\u011blat jedin\u00fd kr\u016f\u010dek.<\/p>\n

„Zlat\u00ed\u010dko, ten slib ale neznamenal, \u017ee mus\u00ed\u0161 zapom\u00ednat \u017e\u00edt ty s\u00e1m. U\u017e to bude rok. Jsi kr\u00e1sn\u00fd kluk, nem\u011bl bys z\u016fst\u00e1vat s\u00e1m,“ naklonila se, aby mu mohla v\u011bnovat n\u011b\u017en\u00e9 pohlazen\u00ed. Jakmile spat\u0159ila v jeho \u010dist\u00fdch o\u010d\u00edch slzy, zabolelo ji to. V\u011bd\u011bla, \u017ee jako kluk s mal\u00fdm d\u00edt\u011btem nem\u011bl nejv\u011bt\u0161\u00ed \u0161ance naj\u00edt si n\u011bkoho, p\u0159esto v to nep\u0159est\u00e1vala doufat.<\/div>\n

„Nejsem s\u00e1m babi. M\u00e1m ji a Julie je pro m\u011b to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed,“ moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, o \u010dem mluvil. P\u0159i porodu toti\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 ztratil i mali\u010dkou, a to \u017ee se j\u00ed mohl d\u00edvat do o\u010d\u00ed, mohl ji dr\u017eet v n\u00e1ru\u010d\u00ed a naslouchat tich\u00e9mu tlukotu jej\u00edho srd\u00ed\u010dka, mu p\u0159i\u0161lo jako z\u00e1zrak.<\/div>\n
Stejn\u011b jako kdy\u017e poprv\u00e9 pohl\u00e9dl Tomovi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
V tu chv\u00edli, na t\u011bch n\u011bkolik krati\u010dk\u00fdch vte\u0159in, kter\u00e9 sobecky ukradl pro sv\u00e9 vlastn\u00ed pot\u011b\u0161en\u00ed, se kone\u010dn\u011b nec\u00edtil osam\u011ble. Mo\u017en\u00e1 m\u011bla jeho babi\u010dka pravdu. Julie pro n\u011bj byla sice smyslem \u017eivota, ale jak dlouho dok\u00e1\u017ee b\u00fdt smyslem \u017eivota on pro ni?!<\/div>\n
Jak dlouho je\u0161t\u011b zvl\u00e1dne b\u00fdt s\u00e1m a tv\u00e1\u0159it se, \u017ee tak to m\u00e1 b\u00fdt?!<\/p>\n

<\/div>\n

\u2026<\/div>\n
\n

Tom v ten ve\u010der dostal neuv\u011b\u0159itelnou chu\u0165 op\u011bt zasednout za pi\u00e1no a hr\u00e1t. Bylo neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, jak moc jej dok\u00e1zala Billova bl\u00edzkost ovlivnit. D\u00edval se mu do o\u010d\u00ed, vp\u00edjel se do nich opravdu dlouho, doufaj\u00edc, \u017ee mu budou tichou n\u00e1pov\u011bdou na ot\u00e1zku, \u010d\u00edm jsou tak kouzeln\u00e9.<\/p><\/div>\n

Odpov\u011bdi se nedo\u010dkal, m\u00edsto toho v\u0161ak zjistil, \u010d\u00edm se li\u0161\u00ed od v\u0161ech ostatn\u00edch. Kdy\u017e se usm\u00edval, jeho o\u010di z\u00e1\u0159ily \u0161t\u011bst\u00edm a sm\u00e1ly se s n\u00edm. Dovedly se radovat ka\u017ed\u00e9 mali\u010dkosti. Sta\u010dil tepl\u00fd v\u00e1nek, vanilkov\u00e1 zmrzlina, nebo p\u0159\u00edslib, \u017ee se jist\u011b nevid\u00ed naposled.<\/div>\n
Tom se p\u0159i vzpom\u00ednce na jejich lou\u010den\u00ed, musel pousm\u00e1t. Nevym\u011bnili si mobiln\u00ed \u010d\u00edsla, adresy nebo n\u011bco podobn\u00e9ho. Rozlou\u010dili se pouze tich\u00fdmi slovy.<\/div>\n
Setk\u00e1me se v parku.<\/p>\n

Nestanovili se ani p\u0159esn\u00fd datum, ani hodinu, a Tom si byl p\u0159esto v\u0161echno jist\u00fd, \u017ee se tam potkaj\u00ed.<\/div>\n

Bill se stal osudov\u00fdm \u010dlov\u011bkem jeho \u017eivota, z\u00e1chrann\u00fdm lanem, kter\u00e9 vyt\u00e1hlo jeho du\u0161i na povrch t\u011blesn\u00e9 schr\u00e1nky, ve kter\u00e9 byla tak dlouhou dobu uzam\u010dena.<\/div>\n
Usm\u00e1l se, siln\u011b stiskl v\u00ed\u010dka a kone\u010dky prst\u016f p\u0159ilo\u017eil na kl\u00e1vesy. Byl to neuv\u011b\u0159iteln\u00fd pocit o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed a vzru\u0161en\u00ed. T\u011b\u0161il se jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, nane\u0161t\u011bst\u00ed se v\u0161ak t\u011b\u0161il a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dlouho.<\/p>\n

„Kdy\u017e jsem jej uk\u00e1zala mamce, m\u00e1lem ze\u0161\u00edlela \u017e\u00e1rlivost\u00ed. Ona pr\u00fd nikdy nic tak n\u00e1dhern\u00e9ho od t\u00e1ty nedostala,“ Mia vtrhla do ob\u00fdv\u00e1ku jako blesk. Nezaj\u00edmalo ji, co Tom d\u011bl\u00e1, nebo se chystal d\u011blat. Myslela pouze na sv\u00e9 pot\u0159eby a v tu chv\u00edli bylo tou nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed postr\u010dit v\u011bci kup\u0159edu.<\/div>\n

„L\u00e1sko, mus\u00edme si promluvit,“ p\u00edpla sladk\u00fdm hl\u00e1skem, vzala Toma za ruku a i p\u0159es jeho snahu vysv\u011btlit j\u00ed, \u017ee se chystal d\u011blat n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho, jej posadila na gau\u010d a sama se usadila na jeho kl\u00edn\u011b.<\/p>\n

„Tak mluv,“ dostal ze sebe ti\u0161e a smutn\u011b pohl\u00e9dl na pi\u00e1no, kter\u00e9mu se od chv\u00edle, kdy se v jeho \u017eivot\u011b objevila Mia, nev\u011bnoval.<\/div>\n

„P\u0159em\u00fd\u0161lela jsem o na\u0161\u00ed svatb\u011b, a tak m\u011b napadlo, co kdybychom se vzali u\u017e tenhle v\u00edkend?“ Tom se neudr\u017eel a vesele se zasm\u00e1l. Ani ve snu jej nenapadlo, \u017ee by to mohla Mia myslet skute\u010dn\u011b v\u00e1\u017en\u011b. Do v\u00edkendu toti\u017e zb\u00fdvalo pouh\u00fdch p\u011bt dn\u00ed. „\u0158ekla jsem n\u011bco vtipn\u00e9ho?“<\/div>\n
„Tohle nem\u016f\u017ee\u0161 myslet v\u00e1\u017en\u011b. Zasnoubili jsme se teprve p\u0159ed dv\u011bma dny. Myslel jsem, \u017ee kdy\u017e bude\u0161 m\u00edt z\u00e1snubn\u00ed prst\u00fdnek, je\u0161t\u011b si to v\u0161echno promysl\u00edme, a kdy\u017e si budeme stoprocentn\u011b jisti, ud\u011bl\u00e1me to. N\u011bkdy to m\u016f\u017ee trvat t\u00fddny nebo i m\u011bs\u00edce,“ Tom se pod silou jej\u00edho pohledu opravdu vyd\u011bsil. Jej\u00ed tv\u00e1\u0159 mohla nazna\u010dovat cokoliv, krom\u011b toho, \u017ee si z n\u011bj d\u011bl\u00e1 legraci.<\/div>\n
Tv\u00e1\u0159ila se, jako by j\u00ed svou reakc\u00ed snad urazil.<\/p>\n

Pr\u00e1v\u011b v t\u00e9 chv\u00edli si vzpomn\u011bl na Andrease, kter\u00fd jej p\u0159ed touhle situac\u00ed varoval, na Billa, kter\u00fd byl za uplynul\u00e9 t\u0159i roky t\u00edm nejlep\u0161\u00edm, co jej mohlo potkat, a taky na Julii, kter\u00e1 jej pobl\u00e1znila jenom o n\u011bco m\u00e1lo m\u00e9n\u011b ne\u017e jej\u00ed bratr.<\/div>\n

„M\u011bs\u00edce?!“<\/div>\n
P\u0159ekvapen\u011b pootev\u0159el rty, jakmile Mia jedovat\u011b zasy\u010dela a otr\u00e1ven\u011b slezla z jeho kl\u00edna. „Tohle je z\u00e1snubn\u00ed prst\u00fdnek! Z\u00e1snubn\u00ed!“ opakovala a p\u0159i tom mu sn\u011bdou dlan\u00ed, kterou zdobil ji\u017e zm\u00edn\u011bn\u00fd klenot, m\u00e1vala p\u0159ed obli\u010dejem. „Kdybych cht\u011bla oby\u010dejn\u00fd prst\u00fdnek, koup\u00edm si jej sama. Pro\u010d bychom se nem\u011bli vz\u00edt tenhle v\u00edkend?! \u0158ekni mi jeden jedin\u00fd d\u016fvod, proto\u017ee jinak si budu myslet, \u017ee m\u011b prost\u011b nechce\u0161.“<\/p>\n

Tom sklonil hlavu a m\u00e1lem se uhodil, jakmile mu mysl\u00ed prol\u00e9tl obraz Billovy tv\u00e1\u0159e a ozv\u011bna jeho sladk\u00e9ho sm\u00edchu. Ze v\u0161ech sil p\u0159em\u00fd\u0161lel, sna\u017eil se naj\u00edt jak\u00fdkoliv d\u016fvod, kter\u00fd by byl schopen ji nejenom uklidnit, ale taky odd\u00e1lit to datum, ne\u017e si to v\u0161echno je\u0161t\u011b jednou promysl\u00ed. Ne\u0161lo to. Byl ze v\u0161eho natolik unaven\u00fd, \u017ee nedok\u00e1zal pro svou z\u00e1chranu ud\u011blat v\u00edc, ne\u017e sv\u011bsit ramena a je\u0161t\u011b jednou ji poprosit aby nebl\u00e1znila, \u017ee je to je\u0161t\u011b opravdu brzy.<\/p>\n

Mia v t\u00e9 chv\u00edli p\u0159\u00edmo z\u010derven\u011bla zlost\u00ed.<\/div>\n

„Dnes m\u016f\u017ee\u0161 klidn\u011b p\u0159espat v ob\u00fdv\u00e1ku. A vlastn\u011b tady m\u016f\u017ee\u0161 z\u016fstat tak dlouho, dokud si neuv\u011bdom\u00ed\u0161, \u017ee jsem to nejlep\u0161\u00ed, co t\u011b kdy potkalo,“ jedovat\u011b mu chrstla do tv\u00e1\u0159e, oto\u010dila se na pat\u011b a s posledn\u00edm zklaman\u00fdm pohl\u00e9dnut\u00edm do jeho tv\u00e1\u0159e za sebou zav\u0159ela dve\u0159e lo\u017enice.<\/div>\n
„To se nikdy nestane,“ za\u0161eptal sp\u00ed\u0161 pro sebe a bezmocn\u011b se zad\u00edval kolem. C\u00edtil se jako ve v\u011bzen\u00ed. Jeho pl\u00edce n\u00e1hle odm\u00edtaly p\u0159ij\u00edmat kysl\u00edk a on se v tom prost\u0159ed\u00ed za\u010d\u00ednal dusit.<\/div>\n
Tom v ten ve\u010der dostal neuv\u011b\u0159itelnou chu\u0165 ud\u011blat op\u011bt n\u011bco bl\u00e1zniv\u00e9ho. Nyn\u00ed v\u0161ak zatou\u017eil ut\u00e9ct p\u0159ede v\u0161\u00edm na sv\u00e9 jedin\u00e9 \u00fato\u010di\u0161t\u011b.<\/div>\n
Do parku.<\/div>\n
A nyn\u00ed v\u011bd\u011bl, \u017ee se Miou zastavit ji\u017e nenech\u00e1\u2026<\/p>\n

<\/div>\n

\u2026<\/div>\n
\n

Bill se uslzen\u00fdm pohledem d\u00edval na sv\u016fj odraz poletuj\u00edc\u00ed na t\u0159pytiv\u00e9 vodn\u00ed hladin\u011b jezera.<\/p><\/div>\n

Vp\u00edjel se do smutn\u00fdch o\u010d\u00ed kluka, kter\u00e9ho n\u00e1hle nepozn\u00e1val. Kone\u010dky prst\u016f nam\u00e1\u010del do studen\u00e9 vody, p\u0159esn\u011b do t\u00e9, kam je\u0161t\u011b ned\u00e1vno h\u00e1zel potravu pro mal\u00e1 k\u00e1\u010d\u00e1tka i se svou Juli\u00ed.<\/div>\n
Nyn\u00ed tady v\u0161ak byl s\u00e1m. Teprve v tu chv\u00edli mu do\u0161lo, \u017ee bez Julie nebyl v\u016fbec ni\u010d\u00edm. S nik\u00fdm se nesch\u00e1zel, lidem se s oblibou vyh\u00fdbal a na sv\u00e9 vlastn\u00ed \u0161t\u011bst\u00ed \u00fapln\u011b zapom\u00ednal. \u017dil jenom pro \u0161t\u011bst\u00ed toho mal\u00e9ho d\u011bv\u010d\u00e1tka, ale poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e usnula a on se nem\u011bl o koho op\u0159\u00edt, komu se v\u011bnovat, c\u00edtil se osam\u011ble.<\/p>\n

Jeho babi\u010dka m\u011bla pravdu. Mo\u017en\u00e1 s\u00e1m sob\u011b sl\u00edbil, \u017ee bude \u017e\u00edt jenom pro Julii, ale uvnit\u0159 c\u00edtil, \u017ee pokud z\u016fstane i nad\u00e1le s\u00e1m, nedok\u00e1\u017ee to. Miloval sv\u00e9 star\u00e9 rodi\u010de a u obou nach\u00e1zel neuv\u011b\u0159itelnou oporu, p\u0159esto se b\u00e1l pr\u00e1zdnoty, kter\u00e1 jej naprosto pohltila.<\/div>\n

Nem\u011bl nikoho, komu by se mohl schoulit do n\u00e1ru\u010de s pocitem d\u016fv\u011bry a porozum\u011bn\u00ed. Je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm nepoc\u00edtil objet\u00ed, kter\u00e9 by v n\u011bm vyvolalo chv\u011bn\u00ed, a on by n\u00e1hle uv\u011b\u0159il, \u017ee v\u0161echny z\u00e1zraky sv\u011bta skute\u010dn\u011b existuj\u00ed a pro tu chv\u00edli pat\u0159\u00ed jen a jen jemu.<\/p>\n

Miloval, a p\u0159esto l\u00e1sce v\u016fbec nerozum\u011bl. Miloval, a p\u0159itom je\u0161t\u011b nikdy doopravdy nemiloval.<\/div>\n

Tich\u00fd vzlyk proklouzl jeho rty ve chv\u00edli, kdy se zad\u00edval na no\u010dn\u00ed oblohu nad hlavou. Byla stejn\u011b pochmurn\u00e1 a pr\u00e1zdn\u00e1 jako on s\u00e1m. Bylo mu do pl\u00e1\u010de, a i kdy\u017e se sna\u017eil b\u00fdt siln\u011bj\u0161\u00ed, p\u0159i vzpom\u00ednce na Toma a jeho zasnouben\u00ed mu bylo je\u0161t\u011b h\u016f\u0159.<\/div>\n
S\u00e1m sob\u011b nerozum\u011bl. Toho kluka p\u0159eci v\u016fbec neznal, byl pro n\u011bj naprosto ciz\u00ed, a p\u0159esto v\u0161echno c\u00edtil, \u017ee se k n\u011bmu b\u011bhem t\u011bch dvou dn\u00ed, co se znali, p\u0159ibl\u00ed\u017eil tak, jako je\u0161t\u011b nikdo p\u0159edt\u00edm. Pomalu ni\u010dil hradby vystav\u011bn\u00e9 kolem Billova srdce, vytrvale a ne\u00fastupn\u011b bojoval d\u00e1l ke sv\u00e9mu c\u00edli.<\/p>\n

Billovy o\u010di op\u011bt sklouzly k obrazu na vodn\u00ed hladin\u011b, polekan\u011b zamrkal a p\u0159\u00edmo z\u00edral do tv\u00e1\u0159e, kter\u00e1 tam p\u0159ed malou chvilkou je\u0161t\u011b nebyla. Tom st\u00e1l jenom mal\u00fd kousek od n\u011bj, sledoval jeho t\u0159pyt\u00edc\u00ed se odraz na hladin\u011b jezera. Jeho o\u010di byly stejn\u011b pr\u00e1zdn\u00e9 utr\u00e1pen\u00e9 jako ty Billovy, slzy lesknouc\u00ed se mu v koutc\u00edch byly jenom tich\u00fdm d\u016fkazem toho, \u017ee trp\u011bl.<\/p>\n

„Na\u0161el jsem t\u011b,“ zast\u00e9nal nesly\u0161n\u011b. Bill pomalu vstal, zhluboka se nadechl a oto\u010dil se k Tomovi tv\u00e1\u0159\u00ed. Jeho srdce op\u011bt tlouklo jako o z\u00e1vod. Nev\u011b\u0159il, \u017ee by se po jejich rozlou\u010den\u00ed pouhou v\u011btou Setk\u00e1me se v parku<\/em>, je\u0161t\u011b n\u011bkdy potkali.<\/div>\n

„Ahoj,“ za\u0161eptal. Ani on nem\u011bl pot\u0159ebu mluvit hlasit\u011b. Dokonce pochyboval, zdali by se mu v\u016fbec povedlo promluvit.<\/div>\n
„Jak se m\u00e1\u0161?“ jist\u011b, u\u017e nic hloup\u011bj\u0161\u00edho, se jej nemohl zeptat, ale p\u0159i pohledu do jeho and\u011blsky n\u00e1dhern\u00e9 tv\u00e1\u0159e jej nic smyslupln\u00e9ho ani nenapadlo.<\/div>\n
Uplakan\u00fdma o\u010dima sledoval jeho sn\u011bhov\u011b b\u00edlou tv\u00e1\u0159 s n\u011b\u017en\u00fdmi rysy a tou\u017eil se st\u00e1t jednou z Billov\u00fdch slz. Cht\u011bl se dot\u00fdkat jeho tv\u00e1\u0159e, klouzat po n\u00ed, a nakonec p\u0159ist\u00e1t na rtech a ztratit se v davu dal\u0161\u00edch.<\/div>\n
„M\u00e1m se fajn,“ Bill se smutn\u011b pousm\u00e1l, udr\u017euj\u00edc bezpe\u010dnou vzd\u00e1lenost. „Co ty?“ ob\u011bma p\u0159i\u0161la jejich konverzace nesmysln\u00e1, jeliko\u017e sta\u010dil jedin\u00fd pohled do tv\u00e1\u0159e toho druh\u00e9ho, aby pochopili, \u017ee se c\u00edt\u00ed \u00fapln\u011b stejn\u011b. P\u0159esto jim spole\u010dn\u00fd okam\u017eik p\u0159i\u0161el jako z\u00e1zrak. Tom op\u011bt d\u00fdchal, Bill op\u011bt c\u00edtil sv\u00e9 bij\u00edc\u00ed srdce.<\/p>\n

„Nikdy mi nebylo l\u00edp,“ Tom si nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b odfrkl a vz\u00e1p\u011bt\u00ed klesl na tr\u00e1vu n\u00e1sledov\u00e1n Billem. Zvedl hlavu a zahled\u011bl se na mraky, slibuj\u00edc\u00ed hezkou bou\u0159ku.<\/div>\n

„Chyb\u00ed mi hv\u011bzdy,“ zvedl ruku, jako by se cht\u011bl dotknout oblohy, m\u00edsto toho v\u0161ak pouze kone\u010dky prst\u016f nazna\u010doval, kde se obvykle nach\u00e1zej\u00ed jednotliv\u00e1 souhv\u011bzd\u00ed.<\/div>\n
„Jako mal\u00e9mu, mi maminka \u0159\u00edkala, \u017ee hv\u011bzdy z\u00e1\u0159\u00ed na obloze d\u00edky and\u011bl\u016fm. \u0158\u00edkala, \u017ee poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e mi bude nejh\u016f\u0159, m\u00e1m se zad\u00edvat na nebe a uvid\u00edm je. A pokud ne, bude to znamen\u00ed, \u017ee n\u011bkdo je na tom h\u016f\u0159 ne\u017e j\u00e1 a pot\u0159ebuje jejich energii a z\u00e1\u0159 mnohem v\u00edc,“ Bill sklonil tv\u00e1\u0159 a Tom v sob\u011b automaticky potla\u010dil ot\u00e1zku, zdali mu chyb\u00ed.<\/div>\n
Jeho slzy mu byly jasnou odpov\u011bd\u00ed. M\u00edsto toho si pouze p\u0159isedl bl\u00ed\u017e a pohl\u00e9dl mu do tv\u00e1\u0159e. Samoz\u0159ejm\u011b mu v\u011bnoval jenom kr\u00e1tk\u00fd pohled, v\u00edc si nedovolil.<\/div>\n
„To je hezk\u00e9,“ v\u011bnoval mu mil\u00fd \u00fasm\u011bv a vz\u00e1p\u011bt\u00ed rychle odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Tak\u017ee m\u00e1me je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d \u0161t\u011bst\u00ed?“ v tu chv\u00edli se usm\u00e1l i Bill.<\/div>\n
„No, ne\u0159ekl bych to tak, ale n\u011bco na tom z\u0159ejm\u011b bude,“ jejich pohledy se setkaly a Tom si byl v tu chv\u00edli naprosto jist\u00fd. N\u011bha, zranitelnost a k\u0159ehkost za st\u00ednem bolesti a strachu. Nic kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edho si pro tu chv\u00edli nedovedl p\u0159edstavit.<\/div>\n
M\u00fdl\u00ed\u0161 se, Mio, to nejlep\u0161\u00ed m\u011b potkalo teprve te\u010f\u2026<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. \ud83d\ude2e<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay „Dnes jste byli pry\u010d d\u00e9le. M\u011bli jsme strach,“ Billa jako prvn\u00ed do nosu ude\u0159ila sko\u0159icov\u00e1 v\u016fn\u011b, kter\u00e1 se v podob\u011b sladk\u00e9ho oblaku rozl\u00e9vala cel\u00fdm domem, teprve pot\u00e9 spat\u0159il svou babi\u010dku s t\u00e1cem \u010derstv\u011b nape\u010den\u00fdch su\u0161enek a ustaran\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[528],"tags":[],"class_list":["post-5624","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-julie"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5624","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5624"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5624\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5624"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5624"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5624"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}