{"id":5628,"date":"2012-11-10T17:00:00","date_gmt":"2012-11-10T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5612"},"modified":"2012-11-10T17:00:00","modified_gmt":"2012-11-10T16:00:00","slug":"legal-22","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/11\/10\/legal-22\/","title":{"rendered":"LEGAL 22."},"content":{"rendered":"
autor: Fabiana<\/p>\n

<\/strong> V\u0161em p\u0159\u00edpadn\u00fdm p\u0159\u00edznivc\u016fm se moc omlouv\u00e1m za dlouh\u00e9 zdr\u017een\u00ed. Je v tom spousta osobn\u00edch d\u016fvod\u016f v\u010detn\u011b \u0161koly, rodiny, p\u0159\u00e1tel a m\u011b samotn\u00e9. Ale je t\u0159eba si zase srovnat \u017eivot a k tomu m\u00e9mu psan\u00ed pat\u0159\u00ed – a stejn\u011b tak twincest. Tolik p\u0159\u00edjemn\u00fdch vzpom\u00ednek.<\/em><\/div>\n

K d\u011bji d\u00edlu v\u00e1m tady toho moc ne\u0159eknu. Jen… Stane se n\u011bco, co se je\u0161t\u011b nestalo, a zase vyjdou najevo nov\u00e9 pravdy o Billovi. Taky se dozv\u00edme, pro\u010d a kam se ti dva tak narychlo vydali…<\/em><\/div>\n
Fabiana<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
\"\"<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
16. 1., 10:30<\/p>\n

<\/strong> Tom otev\u0159el o\u010di – nad sebou vid\u011bl za\u017eloutl\u00fd a m\u00edrn\u011b vyklenut\u00fd strop, a to mu bylo divn\u00e9. Rozt\u0159esen\u011b se posadil, hlava ho bolela, jako by vypil aspo\u0148 dva litry vodky, a p\u0159ed o\u010dima se mu zatm\u011blo. Kdy\u017e se ty\u010dinky a \u010d\u00edpky v jeho o\u010d\u00edch op\u011bt probudily k \u010dinnosti, naskytl se mu pohled na zcela nezn\u00e1m\u00e9 prost\u0159ed\u00ed – cukl sebou, div nespadl. Nohy mu visely z \u0161ediv\u00e9 matrace t\u00e9m\u011b\u0159 metr a p\u016fl nad podlahou pokrytou linoleem napodobuj\u00edc\u00edm kresbu d\u0159eva. Odhrnul tmav\u011b modr\u00fd z\u00e1v\u011bs, aby se pod\u00edval, kde se to octnul. Pod sebou m\u011bl jako na dlani lavici se stolkem akor\u00e1t pro dv\u011b osoby, o kus d\u00e1l pak miniaturn\u00ed kuchy\u0148ku a vzadu jak\u00e9si dve\u0159e.<\/p>\n

Opatrn\u011b slezl z vyv\u00fd\u0161en\u00e9ho m\u00edsta. Postel byla vybudov\u00e1na nad kabinou – \u010d\u00edm\u017e si potvrdil svou domn\u011bnku, \u017ee se nach\u00e1z\u00ed v obytn\u00e9m karavanu. Na stolku le\u017eelo n\u011bkolik pap\u00edr\u016f a cestovn\u00ed atlas, a \u010deln\u00edm sklem proudila dovnit\u0159 spousta ostr\u00e9ho sv\u011btla.<\/div>\n

\n
\n

A\u017e po n\u011bkolika minut\u00e1ch nech\u00e1pav\u00e9ho z\u00edr\u00e1n\u00ed na interi\u00e9r vozu si uv\u011bdomil, \u017ee je nah\u00fd – a \u017ee je mu zima. Sv\u016fj kufr nalezl nacpan\u00fd v jedn\u00e9 ze sk\u0159\u00edn\u011bk. S trochou n\u00e1mahy ho vyt\u00e1hl ven.<\/p><\/div>\n

Nyn\u00ed u\u017e oble\u010den\u00fd se op\u011bt rozhl\u00e9dl po aut\u011b – a v\u0161iml si, \u017ee jej z postele nad kabinou pozoruje Bill. Deka, pod kterou z\u0159ejm\u011b oba spali, mu sklouzla do kl\u00edna, kdy\u017e se posadil, a odhalila jeho hru\u010f. Jizvy nebyly p\u0159i dan\u00e9m mno\u017estv\u00ed sv\u011btla v\u016fbec vid\u011bt.<\/p>\n

„Vzbudil jsem t\u011b?“ vzpamatoval se Tom. „Promi\u0148.“<\/div>\n

„U\u017e jsem nespal,“ \u0159ekl Bill. Nebyl to moc p\u0159esv\u011bd\u010div\u00fd argument.<\/div>\n
„Kde to jsme?“ nakr\u010dil Tom obo\u010d\u00ed. P\u0159es okno se zd\u00e1lo, \u017ee je venku jen b\u00edlo.<\/div>\n
„Nevzpom\u00edn\u00e1\u0161 si?“ prot\u00e1hl Bill znud\u011bn\u011b.<\/div>\n
„Posledn\u00ed, na co si pamatuju, je jak jsem usnul v letadle,“ \u0159ekl Tom. Nec\u00edtil se v\u016fbec dob\u0159e, ale zoufale se sna\u017eil st\u00e1t zp\u0159\u00edma, aby Bill nic nepoznal.<\/div>\n
„V\u010dera jsme slavili,“ \u0159ekl Bill. P\u0159ehoupnul se p\u0159es okraj postele a po dopadu se ladn\u011b nap\u0159\u00edmil z nakr\u010den\u00fdch nohou. Tomovi se vybavilo Labut\u00ed jezero, kter\u00e9 byl kdysi d\u00e1vno donucen shl\u00e9dnout jak\u00fdmsi vt\u00edrav\u00fdm a kulturn\u011b zalo\u017een\u00fdm p\u0159\u00edbuzn\u00fdm. Nah\u00e1 baletka Bill se neobt\u011b\u017eovala s obl\u00e9k\u00e1n\u00edm, nam\u00edsto toho popadla do prav\u00e9 ruky atlas a podala ho Tomovi.<\/p>\n

„Kanada? To je vtip?“ vyhrknul, jakmile na n\u011bj pohl\u00e9dl.<\/div>\n

„Vypad\u00e1 to jako vtip?“<\/div>\n
Tom p\u0159isko\u010dil ke dve\u0159\u00edm a prudce je otev\u0159el. Sv\u011btlo ho pra\u0161tilo do o\u010d\u00ed a znovu se mu zato\u010dila hlava. Kdy\u017e si byl jist\u00fd, \u017ee se nepozvrac\u00ed, p\u0159im\u011bl se kone\u010dn\u011b otev\u0159\u00edt o\u010di a po dvou n\u00edzk\u00fdch sch\u016fdc\u00edch vyj\u00edt ven.<\/p>\n

Octnul se na zasn\u011b\u017een\u00e9m parkovi\u0161ti. V dohledu byly jen stromy a stromy a sn\u00edh, asfalt ho studil do chodidel a prudk\u00e9 poryvy ledov\u00e9ho v\u011btru pronikly pod jeho \u0161aty, aby se zavrtaly do v\u0161ech p\u00f3r\u016f v k\u016f\u017ei a odsoudily ho k v\u011b\u010dn\u00e9 zim\u011b.<\/p>\n

„Odjeli jsme z Berl\u00edna na dovolenou do je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed zimy?“ vyk\u0159ikl a v posledn\u00ed zoufal\u00e9 nad\u011bji, \u017ee si z n\u011bj Bill jen st\u0159\u00edl\u00ed, ub\u011bhl n\u011bkolik metr\u016f. Nap\u016fl skute\u010dn\u011b \u010dekal, \u017ee kulisy zimn\u00ed krajiny \u017euchnou na zem a za nimi uvid\u00ed vysm\u00e1t\u00e9 op\u00e1len\u00e9 cizince, kte\u0159\u00ed v tu chv\u00edli vypnou v\u011btr\u00e1ky, zavedou ho na rozlehlou, rozp\u00e1lenou pl\u00e1\u017e a nab\u00eddnou mu koktejl. Nic z toho se samoz\u0159ejm\u011b nestalo.<\/p>\n

„Ty ses asi zbl\u00e1znil!“ za\u0159val Tom a oto\u010dil se zp\u011bt ke karavanu. Bill se o n\u011bj op\u00edral s nohama po kotn\u00edky zabo\u0159en\u00fdma do hrom\u00e1dky sn\u011bhu a – st\u00e1le je\u0161t\u011b nah\u00fd – si zapaloval cigaretu. P\u0159i pohledu na n\u011bj z Toma v\u0161echen vztek r\u00e1zem opadl. Pomal\u00fdm krokem se k n\u011bmu vydal. „Pro\u010d jsme jeli zrovna sem?“ zeptal se ti\u0161e. Bill zaklonil hlavu a labu\u017enicky vyfoukl d\u00fdm k nebi.<\/div>\n

„Je\u0161t\u011b jsem tady nikdy nebyl,“ \u0159ekl pak.<\/div>\n
„A to znamen\u00e1, \u017ee se najednou sebere\u0161, opust\u00ed\u0161 v\u0161echno, co m\u00e1\u0161, a pojede\u0161 sem? Se mnou? To ti v\u00e1\u017en\u011b na ni\u010dem doma nez\u00e1le\u017e\u00ed?“<\/p>\n

„Mo\u017en\u00e1 ti uniklo, \u017ee nem\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00e9 doma<\/em>. J\u00e1 jsem poutn\u00edk, Tome. Nikde nejsem v\u00edt\u00e1n a nikde nem\u00e1m klid. Nikdo m\u011b nem\u00e1 r\u00e1d a ani j\u00e1 po ni\u010d\u00ed spole\u010dnosti netou\u017e\u00edm. Ale tebe jsem si obl\u00edbil. Kdysi d\u00e1vno jsem sl\u00fdchal od str\u00fdce o Kanad\u011b vypr\u00e1v\u011bt. Kdy\u017e byl mlad\u00fd, procestoval ji spole\u010dn\u011b s m\u00fdm otcem. Vlastn\u011b velkou \u010d\u00e1st sv\u011bta. \u010c\u00ednu, Afriku, Tibet. A\u017e te\u010f mi do\u0161lo, kolik to pro n\u011b znamenalo. Svoboda, kterou m\u011bli brzy ztratit, a\u010dkoli o tom je\u0161t\u011b tehdy nev\u011bd\u011bli. To j\u00e1 jsem jim ji vzal, Tome. Narodil jsem se a oni u\u017e nemohli \u017e\u00edt. Nikdo z nich. Jsem jako kletba. Matka to musela vyc\u00edtit, proto m\u011b opustila. Otce jsem zas\u00e1hl naplno. Jedin\u00fd str\u00fdc v tom um\u011bl n\u011bjakou dobu chodit. A ty,“ odml\u010del se, aby si znovu pot\u00e1hl z cigarety, „jsi dal\u0161\u00ed na \u0159ad\u011b. Nev\u00edm, co s tebou ud\u011bl\u00e1 moje proklet\u00ed. Nev\u00edm, jak t\u011b zm\u011bn\u00ed. Ale v\u00edm, \u017ee jsi siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e oni. Nem\u016f\u017eu t\u011b zab\u00edt, ani kdybych se o to v\u011bdom\u011b pokusil. Poprv\u00e9 za \u017eivot mi n\u011bco br\u00e1n\u00ed. Nehodl\u00e1m o tebe p\u0159ij\u00edt. Chci ti b\u00fdt nabl\u00edzku a chr\u00e1nit t\u011b. Nem\u00e1m tu\u0161en\u00ed, kde se to ve mn\u011b bere,“ p\u0159itisknul si ruku na tv\u00e1\u0159. „Kdybych byl norm\u00e1ln\u00ed, \u010dervenal bych se jako bl\u00e1zen,“ okomentoval to posl\u00e9ze.<\/p>\n

Tom ml\u010dky p\u0159ilo\u017eil svou dla\u0148 na m\u00edsto, kde byla je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed ta Billova. Jeho k\u016f\u017ee byla hork\u00e1.<\/div>\n

„Po\u0159\u00e1d to nevysv\u011btluje, pro\u010d jsme sem museli odjet takhle rychle,“ nam\u00edtnul Tom po n\u011bkolika minut\u00e1ch ticha.<\/div>\n
„J\u00e1 zem\u0159u, Tome,“ \u0159ekl Bill prost\u011b. Jako by se jen tak mezi \u0159e\u010d\u00ed zm\u00ednil t\u0159eba o nov\u00e9m kusu oble\u010den\u00ed.<\/div>\n
„Ty… co\u017ee?“<\/div>\n
„Jsem nemocn\u00fd. Fuchs, ten star\u00fd bastard, m\u011b cht\u011bl zav\u0159\u00edt a nepustit ven a\u017e do smrti. Ale j\u00e1 necht\u011bl zem\u0159\u00edt tam. Chci si je\u0161t\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e odejdu, n\u011bco u\u017e\u00edt, vid\u011bt nov\u00e1 m\u00edsta, j\u00edst n\u011bco nezn\u00e1m\u00e9ho-“ Bill\u016fv hlas se zlomil a Tomovi se chv\u00edli zd\u00e1lo, \u017ee se rozpl\u00e1\u010de. Ale nerozplakal. Pot\u0159et\u00ed pot\u00e1hl z cigarety a upustil ji na zem. Ani Tom s\u00e1m nebyl ke sv\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed schopn\u00fd plakat, a\u010dkoli se c\u00edtil velice podivn\u011b. Jako by se n\u011bco v n\u011bm zlomilo.<\/p>\n

„Pro\u010d jsi m\u011b nikdy necht\u011bl l\u00edbat?“ zeptal se. Nemusel p\u0159em\u00fd\u0161let. Slova mu sama sklouzla ze rt\u016f. Bill zdvihl hlavu a pod\u00edval se mu p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed – tak si Tom poprv\u00e9 uv\u011bdomil, \u017ee nen\u00ed a\u017e tak vysok\u00fd. Poprv\u00e9 tak nejsp\u00ed\u0161 vypadal kv\u016fli sv\u00fdm bot\u00e1m, no a z\u016fstalo mu to, proto\u017ee se choval nad\u0159azen\u011b. Ve skute\u010dnosti na tom byl zhruba stejn\u011b jako Tom.<\/p>\n

„Nikdy jsem se nel\u00edbal,“ \u0159ekl Bill. N\u00e1hl\u00e1 zm\u011bna t\u00e9matu mu z\u0159ejm\u011b ned\u011blala probl\u00e9m.<\/div>\n

„Nem\u011bla by to b\u00fdt jedna z v\u011bc\u00ed na tv\u00e9m seznamu? Mysl\u00edm, co chce\u0161 stihnout p\u0159ed smrt\u00ed,“ druhou v\u011btu Tom vyhrknul zcela bezmy\u0161lenkovit\u011b. A\u017e posl\u00e9ze mu do\u0161lo, \u017ee by mohla Billa ranit. „Promi\u0148, necht\u011bl jsem-“ za\u010dal, ale Bill mu sko\u010dil do \u0159e\u010di.<\/div>\n
„L\u00edbej m\u011b.“<\/p>\n

Tom na n\u011bj je\u0161t\u011b chv\u00edli z\u00edral, zasko\u010den n\u00e1hlou \u017e\u00e1dost\u00ed; pak se k n\u011bmu jako ve snu naklonil a p\u0159itiskl sv\u00e9 rty na Billovy. M\u011bl strach ot\u00e1let, aby si to Bill je\u0161t\u011b nerozmyslel.<\/p>\n

Bill pootev\u0159el \u00fasta a nechal Tom\u016fv jazyk vklouznout dovnit\u0159. Jeho mysl \u0159vala a ze v\u0161ech sil se br\u00e1nila tomu, co pr\u00e1v\u011b prob\u00edhalo – ale jeho t\u011blo ztuhlo op\u0159en\u00e9 z\u00e1dy o karavan, s rukama voln\u011b spu\u0161t\u011bn\u00fdma a lehce zaklon\u011bnou hlavou. O\u010di m\u011bl do\u0161iroka otev\u0159en\u00e9. T\u00edm lev\u00fdm vid\u011bl za Tomovou hlavou kus nebe. Nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, co m\u00e1 d\u011blat, co sakra d\u011bl\u00e1<\/em>. Rozhodl se tedy nechat v\u0161e na Tomovi a jen z\u00edral na iluze mrak\u016f, kter\u00e9 u\u017e nevid\u011bl.<\/p>\n

Tom byl v tu chv\u00edli dokonale \u0161\u0165astn\u00fd. Kdykoli se jeho jazyk dotknul toho Billova, vytvo\u0159ilo se v n\u011bm n\u011bco jako slab\u00fd elektrick\u00fd impuls. \u0160imr\u00e1n\u00ed se postupn\u011b \u0161\u00ed\u0159ilo do cel\u00e9ho jeho t\u011bla, u\u017e nevn\u00edmal zimu, nesly\u0161el sku\u010den\u00ed v\u011btru. Hr\u00e1l si s Billov\u00fdmi vlasy a doufal, \u017ee se mu poda\u0159\u00ed prot\u00e1hnout polibek nav\u011bky.<\/p>\n

autor: Fabiana<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Fabiana V\u0161em p\u0159\u00edpadn\u00fdm p\u0159\u00edznivc\u016fm se moc omlouv\u00e1m za dlouh\u00e9 zdr\u017een\u00ed. Je v tom spousta osobn\u00edch d\u016fvod\u016f v\u010detn\u011b \u0161koly, rodiny, p\u0159\u00e1tel a m\u011b samotn\u00e9. Ale je t\u0159eba si zase srovnat \u017eivot a k tomu m\u00e9mu psan\u00ed pat\u0159\u00ed – a stejn\u011b tak twincest.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[502],"tags":[],"class_list":["post-5628","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-legal"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5628","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5628"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5628\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5628"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5628"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5628"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}