{"id":5637,"date":"2012-11-07T18:00:00","date_gmt":"2012-11-07T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5621"},"modified":"2012-11-07T18:00:00","modified_gmt":"2012-11-07T17:00:00","slug":"wenn-es-manchmal-regnet-23","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/11\/07\/wenn-es-manchmal-regnet-23\/","title":{"rendered":"Wenn es manchmal regnet 23."},"content":{"rendered":"
autor: Lisa<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Je snadn\u00e9<\/em> b\u00fdt. Za\u010d\u00edt \u017e\u00edt vy\u017eaduje pravou odvahu.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„Nemus\u00edme nikam j\u00edt, pokud se na to je\u0161t\u011b nec\u00edt\u00ed\u0161,“ oto\u010dil se Tom na bratra, kdy\u017e mu u\u017e pot\u0159et\u00ed spadly kl\u00ed\u010de na zem z rozt\u0159esen\u00fdch prst\u016f.<\/p><\/div>\n

„Ne, ne! To je v pohod\u011b. Jsem v pohod\u011b. Opravdu<\/em>,“ sna\u017eil se Bill p\u0159esv\u011bd\u010dit z\u00e1rove\u0148 i sebe, a kone\u010dn\u011b si zastr\u010dil kl\u00ed\u010de do kapsy. Zhluboka vydechl a pousm\u00e1l se na bratra, ne\u017e vy\u0161li ven.<\/div>\n
Cht\u011bl<\/em> to ud\u011blat. Bylo to n\u011bco, co ho mezi v\u0161\u00edm ostatn\u00edm taky stra\u0161ilo. – Jestli je opravdu schopn\u00fd norm\u00e1ln\u011b fungovat i n\u011bkde jinde, ne\u017e jen v bezpe\u010d\u00ed domova. N\u011bkde, kde na n\u011bj nebudou br\u00e1t ohledy. Kde nebude m\u00edt na \u010dele naps\u00e1no: Pozor! Narkoman na odvyka\u010dce! Dr\u017ete se s fetem d\u00e1l!<\/p>\n

Bylo snadn\u00e9 z\u016fstat \u010dist\u00fd, kdy\u017e v\u00e1s nem\u011blo, co ohrozit. Kdy\u017e o v\u00e1s bylo postar\u00e1no a vy jste se nemuseli soust\u0159edit na nic z toho, co bylo s heroinem spojen\u00e9ho. V jeho denn\u00edm re\u017eimu jednodu\u0161e na st\u0159\u00edlen\u00ed h\u00e1\u010dka do \u017e\u00edly u\u017e nebylo m\u00edsto. \u017d\u00e1dnou takovou kolonku ve sv\u00e9m pl\u00e1nu vyhrazenou nem\u011bl. Ale u\u017e d\u00e1vno nebyl naivn\u00ed a hloup\u00fd. V\u011bd\u011bl, \u017ee je snadn\u00e9 myslet si, \u017ee vyhr\u00e1v\u00e1te v\u00e1lku, kdy\u017e si v poklidu hrajete karty se sv\u00fdmi spolu-v\u00e1le\u010dn\u00edky v z\u00e1kopu. Kde na v\u00e1s sice trochu pr\u0161\u00ed, ale \u00fatok od nep\u0159\u00edtele k v\u00e1m nedolehne tak, jako na otev\u0159en\u00e9m bitevn\u00edm poli.<\/p>\n

Tak\u017ee to bylo n\u011bco, co musel<\/em> ud\u011blat. Byl to dal\u0161\u00ed krok k tomu, aby se dostal tam, kde cht\u011bl b\u00fdt. Nebo kde si myslel, \u017ee chce b\u00fdt. A nav\u00edc c\u00edtil, \u017ee to dlu\u017e\u00ed i bratrovi. Tom mu ob\u011btoval ka\u017edou svou volnou minutu. A co z toho vlastn\u011b m\u011bl? – Nedok\u00e1zal p\u0159ij\u00edt na nic krom\u011b \u017ealude\u010dn\u00edch v\u0159ed\u016f a neklidn\u00e9ho span\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n

\n
M\u011bli v pl\u00e1nu zaj\u00edt si jen do mal\u00e9ho baru, kter\u00fd byl nedaleko jejich domu. Nic velk\u00e9ho, jak Tom sl\u00edbil. Ale bylo to n\u011bco, co Tom pot\u0159eboval, i kdy\u017e se to sna\u017eil ned\u00e1vat tak najevo. Prost\u011b cht\u011bl na moment zapomenout na v\u0161echno to absurdno, kter\u00e9 se kolem v\u00e1s kupilo, kdy\u017e jste byli spoluz\u00e1visl\u00ed<\/em>. Z\u00e1vislost a boj proti n\u00ed, m\u011bly tu kr\u00e1snou schopnost, \u017ee dok\u00e1zaly p\u0159etvo\u0159it realitu na jednu velkou bublinu nere\u00e1lna. Alespo\u0148 tak si Tom n\u011bkdy p\u0159ipadal. Jako chycen\u00fd v n\u011bjak\u00e9m pok\u0159iven\u00e9m snu, kde slova a \u010diny nab\u00edraj\u00ed \u00fapln\u011b jin\u00fd v\u00fdznam, ne\u017e v norm\u00e1ln\u00edm sv\u011bt\u011b. Kde mohl vid\u011bt, jak se charakter jeho nejbli\u017e\u0161\u00edho \u010dlov\u011bka d\u00e1 spl\u00e1chnout obsahem toho, co je v t\u00e9 pr\u0165av\u00e9 st\u0159\u00edka\u010dce, a v\u0161echno, na \u010dem mu kdy z\u00e1le\u017eelo, dok\u00e1\u017ee lehnout popelem ve vte\u0159in\u011b. A jak v takov\u00e9m prost\u0159ed\u00ed mohl v\u011bd\u011bt, \u017ee nen\u00ed zdeformovan\u00fd u\u017e i on s\u00e1m? Nem\u011bl jistotu v ni\u010dem. V\u0161echno okolo Billovy abstinence bylo tak k\u0159ehk\u00e9 a velmi snadno zni\u010diteln\u00e9. To, na \u010dem pracovali celou tu dobu, mohlo dnes skon\u010dit. Po v\u0161ech t\u011bch m\u011bs\u00edc\u00edch usilovn\u00e9 pr\u00e1ce mohli zjistit, \u017ee to v\u0161echno byla jen iluze – le\u017e. A stejn\u011b byli odhodlan\u00ed to risknout. Tom m\u011bl v pl\u00e1nu bratra nespustit z pohledu a Bill byl rozhodnut\u00fd ud\u011blat v\u0161echno pro to, aby to neposral. Ale ani jeden z nich nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, jestli to opravdu bude sta\u010dit.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

„Tak, co to bude, p\u00e1nov\u00e9?“ oto\u010dil se k nim mlad\u00fd barman s unaven\u00fdm obli\u010dejem.<\/p><\/div>\n

„Hm\u2026 j\u00e1 si d\u00e1m vodu, neperlivou. D\u011bkuji,“ vym\u00e1\u010dkl ze sebe po chv\u00edli rozm\u00fd\u0161len\u00ed Bill.<\/div>\n
„A ty?“ obr\u00e1til se znud\u011bn\u011b na Toma.<\/div>\n
„To sam\u00e9, d\u00edky.“ Barman se bez z\u00e1jmu oto\u010dil z\u00e1dy k nim, aby z lednice mohl vyt\u00e1hnout dv\u011b lahve neperliv\u00e9 miner\u00e1lky.<\/div>\n
„Hodl\u00e1te to dnes rozjet, co?“ u\u0161kl\u00edbl se, kdy\u017e jim je pod\u00e1val a Tom vytahoval pen\u011b\u017eenku. Cht\u011bl mu oplatit taky n\u011bjakou j\u00edzlivou pozn\u00e1mkou, ale rozpt\u00fdlilo ho, kdy\u017e mu n\u011bkdo polo\u017eil ruku na rameno a oto\u010dil ho k sob\u011b.<\/p>\n

„Tome?“<\/div>\n

„Patriku? Je\u017ei\u0161, nazdar chlape!“ vykulil p\u0159ekvapen\u011b o\u010di na mlad\u00edka, kter\u00fd se na n\u011bj zubil od ucha k uchu.<\/div>\n
„Kde ses cel\u00e9 ty m\u011bs\u00edce fl\u00e1kal, br\u00e1cho? Chyb\u011bl jsi n\u00e1m na zdi!“<\/div>\n
„M\u011bl jsem n\u011bjakou pr\u00e1ci,“ odpov\u011bd\u011bl Tom neur\u010dit\u011b. Bill se p\u0159i t\u00e9hle v\u011bt\u011b zamra\u010dil. Jo, m\u011bl pln\u00e9 ruce pr\u00e1ce se sv\u00fdm mal\u00fdm z\u00e1visl\u00fdm bratrem.<\/div>\n
„Pamatuje\u0161 si Billa? Moje dvoj\u010de?“ oto\u010dil Patrika ke sv\u00e9mu bratrovi.<\/div>\n
„Hmm, no jo, jasn\u011b. Vypad\u00e1\u0161 dob\u0159e, Bille,“ p\u0159ik\u00fdvnul Patrik a popl\u00e1cal ho po z\u00e1dech, a\u017e se Bill zakuckal svoj\u00ed vodou. Jasn\u011b – vypadal dob\u0159e na narkomana na odvyka\u010dce. Pomyslel si Bill ho\u0159ce, p\u0159ekvapen\u00fd, kde se v n\u011bm ta otr\u00e1venost bere. Najednou si nebyl jist\u00fd, jestli dne\u0161n\u00ed ve\u010der byl dobr\u00fd n\u00e1pad. Jestli byl opravdu p\u0159ipraven\u00fd na dal\u0161\u00ed lidi.<\/p>\n

„Tak pov\u00eddej, co je nov\u00e9ho?“ zad\u00edval se na Patrika dychtiv\u011b Tom. P\u0159ipadal si, jako by byl zav\u0159en\u00fd n\u011bkde snad stalet\u00ed a ne p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f.<\/div>\n

„Ani nemluv. Hromada v\u011bc\u00ed! Hele, pro\u010d se nep\u0159ipoj\u00edte dneska k n\u00e1m? Kluci budou m\u00edt ur\u010dit\u011b radost. M\u00e1me se za p\u016fl hodiny sej\u00edt v Elku.“ Elko – zkr\u00e1cen\u00fd n\u00e1zev pro klub, kter\u00fd se jmenoval Lolita. U\u017e jen kdy\u017e Bill sly\u0161el ten n\u00e1zev, ud\u011blalo se mu \u0161patn\u011b. Nebylo to zrovna m\u00edsto, kam by jako\u017eto abstinuj\u00edc\u00ed z\u00e1visl\u00fd cht\u011bl j\u00edt. V klubech takov\u00e9ho typu se fet dal sehnat je\u0161t\u011b rychleji ne\u017e pivo. Tedy pokud jste v\u011bd\u011bli, na koho se obr\u00e1tit. A Bill v\u011bd\u011bl.<\/p>\n

„Patriku, neber si to nijak osobn\u011b, nebo tak, ale cht\u011bli jsme si ud\u011blat ve\u010der jen ve dvou,“ zakroutil Tom hlavou, i kdy\u017e v\u00fdraz jeho tv\u00e1\u0159e \u0159\u00edkal n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho.<\/div>\n

„Ale no tak!“ zak\u0148u\u010del jeho kamar\u00e1d na protest. „Jak dlouho jsme se nevid\u011bli, Tome, co? No \u0159ekni! Jeden ve\u010der v\u00e1s p\u0159ece nezabije, nebo jo?“ st\u0159elil pohledem na Billa, kter\u00fd si nerv\u00f3zn\u011b okusoval ret a sv\u00e1d\u011bl uvnit\u0159 sebe zu\u0159ivou bitvu. Necht\u011bl b\u00fdt ten, kdo odep\u0159e Tomovi jednu z m\u00e1la dobr\u00fdch v\u011bc\u00ed, kter\u00e1 se mu za posledn\u00ed dobu stala. Sta\u010dilo mu pod\u00edvat se do bratrov\u00fdch o\u010d\u00ed a vid\u011bl, jak moc mu sch\u00e1zela p\u0159\u00edtomnost dal\u0161\u00edch lid\u00ed. Ale nemohl p\u0159ece riskovat j\u00edt do toho klubu. Nemohl to takhle pokou\u0161et hned napoprv\u00e9! Pot\u0159eboval \u010das. Pot\u0159eboval si zase na v\u0161echno zvyknout. Pot\u0159eboval m\u00edt v sob\u011b aspo\u0148 trochu jistoty a v\u011bdom\u00ed, \u017ee se na svou v\u016fli m\u016f\u017ee spolehnout a \u017ee se v prvn\u00edm okam\u017eiku nezhrout\u00ed jako dome\u010dek z karet. Tak\u017ee j\u00edt do Elka byl opravdu \u0161patn\u00fd, \u0161patn\u00fd n\u00e1pad.<\/p>\n

„To je v pohod\u011b, Tome. V\u00e1\u017en\u011b. Jestli chce\u0161 j\u00edt, p\u016fjdeme. Patrik m\u00e1 pravdu. Jeden ve\u010der n\u00e1s p\u0159ece nezabije,“ oto\u010dil se na bratra, kter\u00fd na n\u011bj nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b z\u00edral.<\/div>\n

„Co\u017ee? Co to-“ zakoktal se Tom a naklonil se k Billovi, aby je Patrik nesly\u0161el. „Myslel jsem, \u017ee na to p\u016fjdeme zlehka. \u017de to dneska jen tak vyzkou\u0161\u00edme. Co kdy\u017e-“ zarazil se a \u00fap\u011bnliv\u011b se mu zad\u00edval do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Bude\u0161 m\u011b hl\u00eddat, nebo ne? Zat\u00edm jsem v pohod\u011b. V\u011b\u0159 mi, Tome. To zvl\u00e1dnem,“ pousm\u00e1l se na n\u011bj a loknul si ze sv\u00e9 vody. Tom na n\u011bj po\u0159\u00e1d up\u00edral ned\u016fv\u011b\u0159iv\u00fd pohled a nevypadal s bratrovou reakc\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 spokojen\u00fd. Zato Patrik byl s v\u00fdsledkem debaty spokojen\u00fd n\u00e1ramn\u011b.<\/div>\n
„No super! Tak jdem!“ zazubil se na n\u011b a zam\u00ed\u0159il k v\u00fdchodu. Bill jen pokr\u010dil rameny a n\u00e1sledoval ho. V hlav\u011b absolutn\u00ed chaos.<\/p>\n

To, co \u0159ekl, se v\u016fbec neshodovalo s t\u00edm, co ve skute\u010dnosti cht\u011bl<\/em> \u0159\u00edct. M\u011bl p\u0159ece \u0159\u00edct, \u017ee se na to dneska je\u0161t\u011b nec\u00edt\u00ed a \u017ee by rad\u011bji z\u016fstal tady, a oni dva se m\u016f\u017eou domluvit na kdykoli jindy, jen a\u0165 to proboha nen\u00ed dnes a v\u010detn\u011b n\u011bj! A nam\u00edsto toho \u0159ekl naprost\u00fd opak. Nebo to, co \u0159ekl, ve skute\u010dnosti, \u0159\u00edct cht\u011bl<\/em>? Opravdu cht\u011bl j\u00edt do toho zatracen\u00e9ho klubu s nimi? – Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee cht\u011bl. Cht\u011bl to ud\u011blat p\u0159ece pro sv\u00e9ho bratra. Uk\u00e1zat mu, \u017ee je schopn\u00fd se o sebe postarat a \u017ee nemus\u00ed po\u0159\u00e1d br\u00e1t jen ohledy na n\u011bj. Nen\u00ed u\u017e p\u0159ece mal\u00fd.<\/div>\n

Nebo v tom bylo je\u0161t\u011b n\u011bco jin\u00e9ho?<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

„No tak, Bille! Dej si p\u0159ece n\u011bco s n\u00e1mi. Snad tu opravdu nechce\u0161 sed\u011bt cel\u00fd ve\u010der o t\u00e9 hnusn\u00e9 vod\u011b!“ popichovali ho Tomovi kamar\u00e1di a sna\u017eili se do n\u011bj nal\u00edt pan\u00e1ka n\u011b\u010deho ost\u0159ej\u0161\u00edho.<\/p><\/div>\n

„Ne, d\u00edky. J\u00e1 fakt nepiju,“ kroutil hlavou a odstrkoval od sebe nab\u00edzen\u00e9 pit\u00ed. Ani si nebyl jist\u00fd, kdy p\u0159esn\u011b se rozhodl, \u017ee nebude p\u00edt ani alkohol, ale op\u00edt se mu dnes opravdu nep\u0159i\u0161lo jako dobr\u00fd n\u00e1pad. Tom u\u017e v sob\u011b sice n\u011bco m\u011bl, ale sta\u010dil to zastavit d\u0159\u00edv, ne\u017e bude doopravdy opil\u00fd. V\u011bd\u011bl, \u017ee dnes si to nem\u016f\u017ee dovolit, i kdy\u017e by si n\u011bjak\u00e9 to pivo klidn\u011b je\u0161t\u011b dal. Po dlouh\u00e9 dob\u011b byl zase aspo\u0148 trochu uvoln\u011bn\u00fd a c\u00edtil se v\u00edcem\u00e9n\u011b norm\u00e1ln\u011b. A tomuhle pocitu se nemohlo nic rovnat.<\/p>\n

Celou dobu, co sed\u011bli v klubu, byl Bill jako na jehl\u00e1ch. Neust\u00e1le se o\u0161\u00edval a rozhl\u00ed\u017eel se kolem sebe, ani\u017e by tu\u0161il, co vlastn\u011b hled\u00e1. A pak jako by v jeho mozku n\u011bco cvaklo, kdy\u017e v davu zahl\u00e9dl k\u0161tici nagelovan\u00fdch blond vlas\u016f.<\/div>\n

„Mus\u00edm na z\u00e1chod, z t\u00e9 vody se mi chce akor\u00e1t chc\u00e1t,“ u\u0161kl\u00edbl se Bill a uk\u00e1zal sm\u011brem k toalet\u00e1m, kam pr\u00e1v\u011b zapadla i blon\u010fat\u00e1 hlava, kter\u00e1 ho p\u0159itahovala jako magnet.<\/div>\n
„P\u016fjdu s tebou,“ za\u010dal se zvedat Tom.<\/div>\n
„To je dobr\u00fd, Tome,“ zakroutil hlavou. „Hned jsem zp\u00e1tky.“ Bratr po n\u011bm st\u0159elil dal\u0161\u00edm ned\u016fv\u011b\u0159iv\u00fdm pohledem, ale ne\u017e se sta\u010dil doopravdy zvednout i p\u0159es jeho protest, Patrik ho st\u00e1hl za ruk\u00e1v dol\u016f a za\u010dal mu n\u011bco vypr\u00e1v\u011bt.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

\u010c\u00edm v\u00edc se bl\u00ed\u017eil k z\u00e1chodk\u016fm, t\u00edm v\u00edc mohl sly\u0161et, jak mu bu\u0161\u00ed srdce.<\/p><\/div>\n

\u0160el se jen p\u0159esv\u011bd\u010dit, jestli je to opravdu on<\/em>. A kdyby ano, \u0161el ho jen<\/em> pozdravit. Nic v\u00edc.
Tak pro\u010d se potom c\u00edtil tak provinile?<\/p>\n

Ve\u0161el na p\u00e1nsk\u00e9 z\u00e1chodky a do nosu ho uhodil \u010dp\u011bj\u00edc\u00ed pach mo\u010di. Znechucen\u011b se zamra\u010dil a zam\u011b\u0159il se na osobu, kter\u00e1 se skl\u00e1n\u011bla nad umyvadlem.<\/div>\n

„Fabiane?“ zkusil doty\u010dn\u00e9ho oslovit.<\/div>\n
„Hm?“ zvedl mlad\u00edk hlavu a v\u011bnoval mu rozho\u0159\u010den\u00fd pohled kv\u016fli tomu, \u017ee ho vyru\u0161il od jeho pr\u00e1ce. – Zrovna si vym\u00fdval injek\u010dn\u00ed st\u0159\u00edka\u010dku. „Bille!“ zvolal p\u0159ekvapen\u011b, kdy\u017e ho poznal. Bill jen rozpa\u010dit\u011b p\u0159ik\u00fdvl a usm\u00e1l se na n\u011bj.<\/div>\n
„Wow, teda! Je to dlouho, co jsem t\u011b vid\u011bl naposled. U\u017e jsem myslel, \u017ee jsi skon\u010dil jako Dan.“<\/div>\n
„Jo,“ u\u0161kl\u00edbl se Bill. „Teda ne – neskon\u010dil. Ale jo, je to u\u017e dlouho.“ Chv\u00edli jen ml\u010deli a vz\u00e1jemn\u011b se m\u011b\u0159ili pohledem.<\/p>\n

„Vypad\u00e1\u0161 jinak,“ podotkl Fabian.<\/div>\n

„V\u00e1\u017en\u011b? Ani nev\u00edm,“ pokr\u010dil rameny. „Ale to ty taky,“ a\u017e kdy\u017e to \u0159ekl, uv\u011bdomil si, \u017ee je to pravda. Fabian byl jeden z t\u011bch, kter\u00e9 potk\u00e1val na place. Nebyli si nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 bl\u00edzc\u00ed, ale to si vlastn\u011b nebyli \u017e\u00e1dn\u00ed fe\u0165\u00e1ci. A Fabian, kter\u00e9ho si pamatoval, vypadal rozhodn\u011b jinak ne\u017e tenhle t\u00fdpek s huben\u00fdm obli\u010dejem a \u0161pinavou plet\u00ed.<\/div>\n
„Hele, jestli ti to nebude vadit, pot\u0159ebuju si u\u017e d\u00e1t, tak\u017ee-“ pouk\u00e1zal na st\u0159\u00edka\u010dku, kterou m\u011bl po\u0159\u00e1d jen nap\u016fl vymytou.<\/div>\n
„J-jasn\u011b, v pohod\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvnul Bill a pozoroval Fabiana, jak si vytahuje i zbytek n\u00e1dob\u00ed\u010dka. Ani si nev\u0161iml jak, ale najednou st\u00e1l t\u011bsn\u011b za n\u00edm a pozoroval jeho rozt\u0159esen\u00e9 prsty, jak pracuj\u00ed na mal\u00e9m bal\u00ed\u010dku.<\/div>\n
Fabian se na n\u011bj oto\u010dil a v\u011bnoval mu nech\u00e1pav\u00fd pohled. Potom si povzdechl a pok\u00fdval hlavou.<\/p>\n

„No jo, promi\u0148. Zapomn\u011bl jsem na tu d\u00e1vku, co jsi mi p\u0159edt\u00edm dal. Asi ji chce\u0161 zp\u00e1tky, co?“<\/div>\n

Bill na n\u011bj chv\u00edli jen nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b z\u00edral. U\u017e d\u00e1vno zapomn\u011bl na malou solid\u00e1rn\u00ed slu\u017ebu, kterou tenkr\u00e1t Fabianovi prok\u00e1zal. Byl na tom tehdy dost \u0161patn\u011b a nem\u011bl dost pen\u011bz, aby si mohl koupit d\u00e1vku. A Bill, kter\u00fd m\u011bl obzvl\u00e1\u0161\u0165 \u00fasp\u011b\u0161n\u00fd den a vyd\u011blal dvakr\u00e1t tolik ne\u017e obvykle, m\u011bl shodou okolnost\u00ed d\u00e1vku nav\u00edc. Tak\u017ee se pod\u011blil, a Fabian mu sl\u00edbil, \u017ee mu to p\u0159i nejbli\u017e\u0161\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitosti vr\u00e1t\u00ed. Ale takov\u00e1 p\u0159\u00edle\u017eitost u\u017e nep\u0159i\u0161la. A\u017e dote\u010f.<\/em><\/p>\n

C\u00edtil, jak se mu zase za\u010d\u00ednaj\u00ed potit dlan\u011b. Opravdu to mohl ud\u011blat? Co by se stalo, kdyby si dal jen pr\u0165avou d\u00e1vku? To by p\u0159ece nemohlo b\u00fdt tak hrozn\u00e9, nebo ano?<\/div>\n

P\u0159inejmen\u0161\u00edm by mu to pomohlo zahnat ty d\u011bsiv\u00e9 sny a on by se kone\u010dn\u011b mohl spokojen\u011b vyspat. Mohl by se p\u0159estat tr\u00e1pit t\u00edm, jak mrh\u00e1 \u010das a marn\u00ed sv\u00e9 dny. Jedna d\u00e1vka mu p\u0159ece nem\u016f\u017ee ubl\u00ed\u017eit. A kdy\u017e u\u017e dok\u00e1zal p\u0159estat jednou, nebude tak slo\u017eit\u00e9 p\u0159estat znova. Aspo\u0148 te\u010f bude v\u011bd\u011bt, do \u010deho jde.<\/p>\n

„Vlastn\u011b by se mi te\u010f docela hodila,“ sly\u0161el se \u0159\u00edkat, jako by to ani nebyl jeho hlas.<\/div>\n

„Tak fajn, nech\u00e1m ti. Nevad\u00ed, kdy\u017e si d\u00e1m prvn\u00ed? U\u017e to fakt pot\u0159ebuju.“ Bylo zaj\u00edmav\u00e9, jak tahle „v\u00fdpomoc“ mezi narkomany fungovala. Obvykle to bylo tak, \u017ee pokud jste n\u011bkomu jen \u0161\u00e1hli na fet, tak z v\u00e1s byla pomalu chod\u00edc\u00ed mrtvola. Ale v p\u0159\u00edpad\u011b krajn\u00ed nouze, jakou tenkr\u00e1t m\u011bl Fabian, se v\u011bt\u0161inou v\u017edycky n\u011bkdo slitoval a pomohl v\u00e1m. Ale tyhle slu\u017eby se nezapom\u00ednaly. D\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji jste je museli oplatit. A v\u011bt\u0161inou to bylo vy\u017eadov\u00e1no d\u0159\u00edv, proto\u017ee nebylo nikdy jist\u00e9, jak dlouho je\u0161t\u011b budete na\u017eivu. A v r\u00e1mci splacen\u00ed takov\u00e9ho dluhu nebyla smrt dostate\u010dn\u011b poleh\u010duj\u00edc\u00ed okolnost\u00ed.<\/p>\n

„Jo, \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m,“ souhlasil Bill a zalo\u017eil si ruce na prsou, proto\u017ee se mu samou nedo\u010dkavost\u00ed rozt\u0159\u00e1sly. U\u017e jen chv\u00edli a zase si d\u00e1. Skoro ani nemohl d\u00fdchat, jak se na svou d\u00e1vku t\u011b\u0161il. P\u0159edstavoval si ten pocit, jak se mu heroin rozl\u00e9v\u00e1 t\u011blem a zah\u0159\u00edv\u00e1 ka\u017edou jeho bu\u0148ku. Jak vytla\u010duje z jeho hlavy v\u0161echno to, s \u010d\u00edm se necht\u011bl a neum\u011bl vypo\u0159\u00e1dat. Je\u0161t\u011b chv\u00edli a bude to pry\u010d. Je\u0161t\u011b chv\u00edli a bude zase v po\u0159\u00e1dku. Ve sv\u00e9m nedotknuteln\u00e9m vakuu.<\/div>\n

Dychtiv\u011b se zad\u00edval na Fabiana, kter\u00fd si stahoval ruku, a ze zvyku p\u0159el\u00e9tl pohledem po m\u00edstnosti, aby ji zkontroloval. Jeho pohled se zastavil v zrcadle, kde z\u016fstal z\u00edrat do sv\u00fdch o\u010d\u00ed. Do o\u010d\u00ed pln\u00fdch cht\u00ed\u010de a zu\u0159iv\u00e9 touhy. Zd\u011b\u0161en\u011b pootev\u0159el \u00fasta a odtrhl se od sv\u00e9ho vlastn\u00edho pohledu. Jako by na n\u011bj n\u011bkdo vylil kbel\u00edk ledov\u00e9 vody a probral ho z transu.<\/p>\n

„D\u011bje se n\u011bco?“ zeptal se Fabian, kdy\u017e od n\u011bj za\u010dal Bill couvat.<\/div>\n

„N-ne, jen, j\u00e1 jen mus\u00edm, mus\u00edm jen\u2026 Mus\u00edm j\u00edt,“ vykoktal ze sebe, oto\u010dil se na pat\u011b a vyst\u0159elil ze dve\u0159\u00ed.<\/p>\n

Zat\u00edmco se prod\u00edral ven z klubu, neohl\u00ed\u017eel se napravo ani nalevo. Srdce v hrudi mu zb\u011bsile poskakovalo a v u\u0161\u00edch mu hu\u010delo. Kdy\u017e se kone\u010dn\u011b dostal ven, rozb\u011bhl se sm\u011brem dom\u016f tak rychle, jak jen byl schopn\u00fd. Bylo mu fuk, \u017ee si v klubu nechal bundu, a t\u00edm p\u00e1dem i kl\u00ed\u010de, ale pot\u0159eboval se odtamtud dostat.<\/p>\n

Ach Bo\u017ee! To bylo tak zatracen\u011b t\u011bsn\u011b!<\/p>\n

<\/em> „Hej!“ n\u011bjak\u00fd hlas na n\u011bj volal. „Bille! Doprdele, zpomal!“ Nem\u00ednil zpomalit. A u\u017e v\u016fbec nem\u00ednil zastavit, ani kdyby ho prosil s\u00e1m Pape\u017e.<\/div>\n

S chr\u010div\u00fdmi n\u00e1dechy a v\u00fddechy se kone\u010dn\u011b zastavil a\u017e na rohu ulice, kde byl jejich d\u016fm, proto\u017ee u\u017e d\u00e1l nedok\u00e1zal b\u011b\u017eet. Za p\u00e1r vte\u0159in ho dob\u011bhl i Tom, kter\u00fd se dr\u017eel za hrudn\u00edk, ve kter\u00e9m ho bolestiv\u011b p\u00edchalo. V ruce dr\u017eel Billovu bundu.<\/p>\n

„Co-se-kurva-d\u011bje?“ vysoukal ze sebe Tom nam\u00e1hav\u011b a zad\u00edval se do bratrovy zrudl\u00e9 tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n

„M\u011bl jsi m\u011b hl\u00eddat!“ vyjel na n\u011bj Bill bezmy\u0161lenkovit\u011b, ani\u017e by to bylo to, co p\u016fvodn\u011b pl\u00e1noval \u0159\u00edct. Zd\u00e1lo se, \u017ee dneska jeho pusa funguje nez\u00e1visle na jeho mozku.<\/div>\n
„Co? V\u017edy\u0165 jsem t\u011b hl\u00eddal!“ zamra\u010dil se nech\u00e1pav\u011b Tom. A pak mu to do\u0161lo. „Ty jsi – ty-“ jeho hlas se zlomil v jak\u00e9msi podivn\u00e9m vyjeknut\u00ed. Popadl bratrovu tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a zad\u00edval se mu do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„NE!“ vy\u0161kubl se mu Bill, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee zkoum\u00e1 jeho zorni\u010dky. „Ale m\u00e1lem se to v\u0161echno posralo, Tome. M\u00e1lem jsem si, kurva, dal! Pro\u010d jsi m\u011b, doprdele nehl\u00eddal, jak jsi sliboval?!“<\/div>\n
„Ale j\u00e1 jsem t\u011b HL\u00cdDAL!“ za\u0159val mu bratr do tv\u00e1\u0159e. „Ty jsi mi \u0159\u00edkal, \u017ee jsi v pohod\u011b a \u017ee to zvl\u00e1dne\u0161! Ty jsi \u0159\u00edkal, \u017ee je to, kurva DOBR\u00dd!“ v\u011bd\u011bl, \u017ee za\u010d\u00edn\u00e1 b\u00fdt hysterick\u00fd, ale nemohl si pomoct.<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161i! Jako bych v\u017edycky \u0159\u00edkal jenom pravdu!“ \u0161t\u011bknul na n\u011bj Bill. Na tohle u\u017e Tom neodpov\u011bd\u011bl. Tak\u017ee tam jen tak st\u00e1li a sna\u017eili se trochu uklidnit.<\/p>\n

„Co se stalo?“ zeptal se po chv\u00edli Tom, kdy\u017e byl schopn\u00fd zase mluvit norm\u00e1ln\u011b.<\/div>\n

„Byl tam Fabian,“ \u0159ekl Bill potichu.<\/div>\n
„Kdo<\/em> je Fabian?“ zamra\u010dil se netrp\u011bliv\u011b Tom.<\/div>\n
„Je to jeden z her\u00e1k\u016f z placu,“ pokra\u010doval Bill, jako by se Tom ani nezeptal. „Dlu\u017eil mi d\u00e1vku a cht\u011bl mi ji splatit,“ roztr\u017eit\u011b si prohr\u00e1bl rukou vlasy. „Nejd\u0159\u00edve si m\u011bl d\u00e1t on a \u010d\u00e1st d\u00e1vky mi nechal. U\u017e jsem si ji skoro dal.“<\/div>\n
„Ale – ale nakonec sis ji nedal, nebo-“ Tom byl zmaten\u00fd. V\u017edy\u0165 p\u0159ece \u0159\u00edkal, \u017ee si nic nedal, tak pro\u010d potom tak vy\u0161iloval?<\/div>\n
„Ne, utekl jsem,“ hlesnul jeho bratr a zad\u00edval se mu do tv\u00e1\u0159e. „Ale bylo to tak t\u011bsn\u00e9, Tome.“ Objal se pa\u017eemi kolem t\u011bla, proto\u017ee mu za\u010d\u00ednala b\u00fdt zima, a b\u00e1zliv\u011b sledoval reakci jeho dvoj\u010dete. „Pro\u010d se sm\u011bje\u0161?“ zamra\u010dil se na n\u011bj nech\u00e1pav\u011b, kdy\u017e se Tomovi po tv\u00e1\u0159i za\u010dal rozl\u00e9vat \u0161irok\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Copak to nech\u00e1pe\u0161?“ za\u0161klebil se na n\u011bj bratr pobaven\u011b. „Utekl<\/em> jsi.“<\/div>\n
„No a?“ po\u0159\u00e1d na tom nevid\u011bl nic, co by jej m\u011blo snad nutit se usm\u00edvat.<\/div>\n
„Utekl jsi pry\u010d, i kdy\u017e \u0159\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee sta\u010dilo jen m\u00e1lo a mohl sis d\u00e1t. Utekl! Zvl\u00e1dl<\/em> jsi to, Bille. Dok\u00e1zal jsi p\u0159ed t\u00edm ut\u00e9ct! V\u00ed\u0161, co to znamen\u00e1?“ Tom ho vzal za ruce a zad\u00edval se mu do o\u010d\u00ed, ve kter\u00fdch se pomalu za\u010dalo objevovat pochopen\u00ed.<\/div>\n
„No jo, m\u00e1\u0161 pravdu,“ te\u010f se i na jeho tv\u00e1\u0159i za\u010dal objevovat \u00fasm\u011bv.<\/p>\n

Jasn\u011b, sice jeho zp\u016fsob odol\u00e1n\u00ed poku\u0161en\u00ed nebyl zrovna nejelegantn\u011bj\u0161\u00ed, ale jak \u0159\u00edkal Tom – zvl\u00e1dl to. Zvl\u00e1dl se k heroinu oto\u010dit z\u00e1dy a vypadnout, ne\u017e bylo opravdu p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b. Sice to byla jen jedna vyhran\u00e1 bitva, ale co na tom. T\u0159eba se mu poda\u0159\u00ed ut\u00e9ct i p\u0159\u00ed\u0161t\u011b. Te\u010f se aspo\u0148 byl schopn\u00fd p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee to je<\/em> mo\u017en\u00e9. A\u010dkoli nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, co vlastn\u011b zap\u0159\u00ed\u010dinilo jeho \u00faprk, ale t\u00edm se mohl zab\u00fdvat pozd\u011bji. Te\u010f myslel na jin\u00e9 v\u011bci. Kdy\u017e se pohledem znovu setkal s bratrov\u00fdm, neudr\u017eel se a nahlas se rozesm\u00e1l. Netrvalo dlouho a u\u017e se oba proh\u00fdbali sm\u00edchy, vz\u00e1jemn\u011b se podp\u00edrali a klop\u00fdtali t\u011bch p\u00e1r zb\u00fdvaj\u00edc\u00edch metr\u016f dom\u016f.<\/p>\n

Nep\u0159est\u00e1vali se sm\u00e1t, ani kdy\u017e se za nimi zav\u0159ely dve\u0159e a Bill p\u0159itiskl sv\u00e9ho bratra na ze\u010f v p\u0159eds\u00edni, aby ho mohl pol\u00edbit. C\u00edtil se tak uvoln\u011bn\u011b, \u017ee by p\u0159\u00edsahal, \u017ee m\u016f\u017ee l\u00e9tat.<\/div>\n

„Jsi \u00fa\u017easn\u00fd,“ vydechl Tom do jeho \u00fast, kdy\u017e se od n\u011bj Bill nakonec odt\u00e1hl. Bylo to tak dlouho, co mu bratr dovolil, aby se ho dot\u00fdkal, \u017ee se te\u010f oba m\u00e1lem zaj\u00edkali touhou, kter\u00e1 je napl\u0148ovala.<\/div>\n
„Poj\u010f,“ vzal Toma za ruku a t\u00e1hl ho po schodech nahoru. Dneska necht\u011bl myslet na to, \u017ee je to \u0161patn\u00e9. Musel se pod\u011blit o to, co se v n\u011bm bou\u0159ilo. Nepamatoval si, kdy naposledy tak pot\u0159eboval n\u011b\u010d\u00ed dotek. Mo\u017en\u00e1 bylo hloup\u00e9 myslet si, \u017ee odte\u010f zvl\u00e1dne v\u0161echno, ale cht\u011bl zapomenout na v\u0161echny strachy, kter\u00e9 ho po\u0159\u00e1d pron\u00e1sledovaly a pro jednou cht\u011bl prost\u011b ud\u011blat to, co pot\u0159eboval.<\/p>\n

„Bille,“ zak\u0148u\u010del Tom zoufale do jeho krku, kdy\u017e ho horliv\u011b l\u00edbal a svl\u00e9kal z n\u011bj tri\u010dko. Ach bo\u017ee, tak stra\u0161n\u011b mu bratr chyb\u011bl! V dal\u0161\u00ed vte\u0159in\u011b z n\u011bj serval i kalhoty a s\u00e1m ze sebe sundal p\u0159ebyte\u010dn\u00e9 oble\u010den\u00ed, a\u017e oba skon\u010dili propleten\u00ed v jeho posteli jen ve spodn\u00edm pr\u00e1dle. Nev\u011bd\u011bl, pro\u010d tak sp\u011bch\u00e1, mo\u017en\u00e1 se b\u00e1l, \u017ee si to Bill rozmysl\u00ed a zase ho ode\u017eene, a on tak stra\u0161n\u011b bratra pot\u0159eboval c\u00edtit bl\u00edzko sebe. Znovu a znovu ho prudce l\u00edbal a hladil po cel\u00e9m t\u011ble. Tiskl ho k sob\u011b tak t\u011bsn\u011b, \u017ee by mezi nimi neproklouzl ani vl\u00e1sek. Zt\u011b\u017eka d\u00fdchali a st\u00e9nali nad slast\u00ed, kterou jim zp\u016fsobovala nah\u00e1 k\u016f\u017ee toho druh\u00e9ho.<\/div>\n

„Vezmi si m\u011b,“ za\u0161eptal mu Bill do ucha a pol\u00edbil ho na krk, zat\u00edmco jeho ruka zam\u00ed\u0159ila do Tomova rozkroku.<\/div>\n
„Umpf,“ kn\u00edknul jen Tom, proto\u017ee bratrova ruka se pr\u00e1v\u011b probojovala pod l\u00e1tku jeho boxerek a pevn\u011b obemkla jeho penis.<\/div>\n
„Budu to br\u00e1t jako ano,“ pousm\u00e1l se Bill a stiskl ho je\u0161t\u011b pevn\u011bji. Tom u\u017e na nic dal\u0161\u00edho ne\u010dekal a svl\u00e9kl z nich i ten posledn\u00ed kousek oble\u010den\u00ed, kter\u00fd jim u\u017e sp\u00ed\u0161e jen p\u0159ek\u00e1\u017eel.<\/p>\n

„Co je?“ zarazil se Bill, kdy\u017e se Tom nad n\u00edm jen skl\u00e1n\u011bl a up\u0159en\u011b se mu d\u00edval do o\u010d\u00ed. A v tom mu to do\u0161lo. – V Tomov\u011b pohledu na\u0161el odpov\u011b\u010f na to, co ho p\u0159inutilo ut\u00e9ct p\u0159ed Fabianem a jeho kouzeln\u00fdm bal\u00ed\u010dkem.<\/div>\n

„Jsi n\u00e1dhern\u00fd,“ \u0159ekl prost\u011b Tom. „Jsi n\u00e1dhern\u00fd a \u00fa\u017easn\u00fd a j\u00e1 t\u011b miluju.“ – Kdy\u017e se na n\u011bj tak d\u00edval, zra\u010dila se v bratrov\u00fdch o\u010d\u00edch ta sam\u00e1 touha a cht\u00ed\u010d, kterou zahl\u00e9dl ve sv\u00e9m pohledu v tom odraze. Ale v Tomov\u011b pod\u00e1n\u00ed tam bylo je\u0161t\u011b cosi l\u00e1skypln\u00e9ho, co ho nutilo t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159ed t\u00edm p\u0159iv\u00edrat o\u010di. Proto\u017ee to bylo n\u011bco, co jeho srdce nedok\u00e1zalo un\u00e9st. P\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli se tenkr\u00e1t m\u011bl vracet. Mo\u017en\u00e1 byl bratr\u016fv cit n\u011bco, co nemohl<\/em> zvl\u00e1dnout. A mo\u017en\u00e1 to byl l\u00e9k a odpov\u011b\u010f na v\u0161echno.<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 byl Tom opravdu to jedin\u00e9, co pot\u0159eboval.<\/p>\n

Bratr se k n\u011bmu sklonil, aby mu mohl vtisknout polibek na krk a hrudn\u00edk, a pak pokra\u010doval st\u00e1le d\u00e1l. A \u010d\u00edm n\u00ed\u017e se dost\u00e1val, t\u00edm m\u00e9n\u011b my\u0161lenek zb\u00fdvalo v Billov\u011b hlav\u011b, a\u017e tam nez\u016fstalo v\u016fbec nic. Nic, krom\u011b \u010dist\u00e9ho pot\u011b\u0161en\u00ed z bratrov\u00fdch m\u011bkk\u00fdch polibk\u016f.<\/div>\n

Bill t\u00e1hle zast\u00e9nal, kdy\u017e se Tomovy rty dotkly \u0161pi\u010dky jeho penisu. Tom ho za\u010dal d\u016fkladn\u011b olizovat, a\u017e musel pevn\u011b stisknout v\u00ed\u010dka a zuby k sob\u011b, aby neza\u010dal kv\u00edlet, jak mu jeho po\u010d\u00ednan\u00ed, d\u011blalo dob\u0159e.<\/div>\n
Nezdr\u017eovali se p\u0159\u00edli\u0161 dlouho s p\u0159edehrou. A\u010dkoli, kdy\u017e ho bratrova vlhk\u00e1 \u00fasta opustila, m\u011bl Bill pocit, \u017ee u\u017e dlouho nevydr\u017e\u00ed. Tom se rychle naklonil k no\u010dn\u00edmu stolku, aby vyt\u00e1hl ten stejn\u00fd kr\u00e9m, kter\u00fd pou\u017eili u\u017e minule, a trochu jim to ob\u011bma usnadnil. A pak u\u017e nebyla chv\u00edle na to, aby se dr\u017eeli zp\u00e1tky.<\/p>\n<\/div>\n
Bylo to horliv\u00e9 a v\u00e1\u0161niv\u00e9 a bylo to tak \u017eiv\u00e9! Poprv\u00e9 po dlouh\u00fdch m\u011bs\u00edc\u00edch mohl Bill c\u00edtit, jak mu krev proud\u00ed v \u017eil\u00e1ch. Jak poh\u00e1n\u00ed jeho srdce. Jak zb\u011bsile pracuj\u00ed jeho pl\u00edce, aby mohl popadnout dech. A on se tohohle nov\u00e9ho pocitu necht\u011bl vzd\u00e1t.<\/div>\n
S ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm p\u0159\u00edrazem se jejich dech zrychloval a jejich t\u011bla br\u00e1zdily kapky potu. Vzdychali a st\u00e9nali si do ucha, vz\u00e1jemn\u011b si vych\u00e1zeli vst\u0159\u00edc a jeden druh\u00e9ho nehodlal \u0161et\u0159it. Proto\u017ee kdo v\u00ed, kdy si budou takhle bl\u00edzko zase p\u0159\u00ed\u0161t\u011b?<\/p>\n

„Poj\u010f bl\u00ed\u017e,“ zaprosil Bill a p\u0159it\u00e1hnul si bratra k sob\u011b, i kdy\u017e mu to znemo\u017e\u0148ovalo svobodn\u011b d\u00fdchat. Tom se jen usm\u00e1l a s radost\u00ed splnil jeho p\u0159\u00e1n\u00ed. Byl \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee Bill \u017eadonil o jeho p\u0159\u00edtomnost, a nic na sv\u011bt\u011b by mu nezabr\u00e1nilo mu ji nedat.<\/div>\n

Sta\u010dilo je\u0161t\u011b p\u00e1r hlubok\u00fdch polibk\u016f a p\u0159\u00edraz\u016f, ne\u017e se jejich t\u011bla fin\u00e1ln\u011b rozt\u0159\u00e1sla a vybouchla v rozko\u0161i.<\/p>\n

„Je\u0161t\u011b po\u010dkej,“ zarazil Bill bratra, kdy\u017e se od n\u011bj cht\u011bl odt\u00e1hnout a lehnout si vedle. „Poj\u010f bl\u00ed\u017e,“ zopakoval svou prosbu.<\/div>\n

„Dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvnul Tom a objal jej, aby se k n\u011bmu mohl p\u0159itisknout.<\/div>\n
Le\u017eeli takhle dlouh\u00e9 minuty. Tom bratra hladil ve vlasech a potichu mu broukal do ucha a Bill se vzn\u00e1\u0161el n\u011bkde na hranici opojen\u00ed a \u00fanavy.<\/div>\n
„Byl jsi to ty,“ zamumlal potichu Bill.<\/div>\n
„Hm?“ p\u0159estal Tom broukat a zad\u00edval se mu do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Byl jsi to ty, co m\u011b p\u0159inutilo dneska ut\u00e9ct,“ vysv\u011btlil Bill.<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161?“ zamra\u010dil se jeho bratr nech\u00e1pav\u011b. On tam p\u0159ece nebyl, kdy\u017e k tomu do\u0161lo.<\/div>\n
„Byla tam jedna chv\u00edle, kdy jsem se zahl\u00e9dl v zrcadle – a jako by ses na m\u011b d\u00edval ty. Nemohl jsem to ud\u011blat,“ zavrt\u011bl Bill hlavou.<\/div>\n
„Mrz\u00ed m\u011b, \u017ee jsem to dneska tak pokazil. Sl\u00edbil jsem, \u017ee t\u011b budu hl\u00eddat a nebyl jsem tam.“ Jak bylo mo\u017en\u00e9, \u017ee v\u017edycky selhal v tom nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edm?<\/div>\n
„To nen\u00ed pravda, Tome. Hl\u00eddal jsi m\u011b. Byl<\/em> jsi tam. V\u017edycky tady pro m\u011b jsi. Jsem r\u00e1d, \u017ee se to stalo, v\u00ed\u0161. Pomohlo mi to uv\u011bdomit si p\u00e1r v\u011bc\u00ed.“<\/p>\n

Byla to pravda. Najednou jako by vid\u011bl opravdovou podstatu sv\u00e9ho vztahu k heroinu. – Nebylo na n\u011bm nic up\u0159\u00edmn\u00e9ho. Vlastn\u011b to ani nebyl vztah, jak si celou dobu myslel. Po\u0159\u00e1d m\u011bl za to, \u017ee mu heroin n\u011bco d\u00e1v\u00e1 – a on, \u017ee na opl\u00e1tku d\u00e1v\u00e1 n\u011bco heroinu. Bylo to skoro jako l\u00e1ska. Ale najednou si uv\u011bdomil, \u017ee to s l\u00e1skou nem\u00e1 nic spole\u010dn\u00e9ho. Ani se vztahem. Bylo to prost\u011b vyko\u0159is\u0165ov\u00e1n\u00ed. On heroinu d\u00e1val sebe, ale zp\u00e1tky nedostal nic ne\u017e pr\u00e1zdno. Kter\u00e9 se sice ze za\u010d\u00e1tku mohlo tv\u00e1\u0159it jako spokojenost nebo \u0161t\u011bst\u00ed, ale nebylo. Byla to jen pr\u00e1zdn\u00e1 iluze. Nic<\/em>. Jen prach, kter\u00fd rozfouk\u00e1 sebemen\u0161\u00ed z\u00e1van v\u011btru. Ale bratrova l\u00e1ska – tu nemohla odv\u00e1t ani vich\u0159ice. Pro jednou si p\u0159\u00e1l, aby nebyli brat\u0159i. Aby bylo v\u0161echno jednodu\u0161\u0161\u00ed. Aby to mohlo b\u00fdt spr\u00e1vn\u00e9.<\/div>\n

Povzdychl si a p\u0159itulil se k Tomovu krku. Byl unaven\u00fd, ale b\u00e1l se usnout, proto\u017ee nev\u011bd\u011bl, co ho \u010dek\u00e1. Modlil se za bezesn\u00fd sp\u00e1nek, ale uv\u011bdomoval si, \u017ee pro dne\u0161ek m\u011bl \u0161t\u011bst\u00ed a\u017e dost. – A taky, \u017ee jo.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

Prudce se posadil a zalapal po dechu. Vyt\u0159e\u0161t\u011bn\u00e9 o\u010di kolem sebe slep\u011b t\u00e1paly, dokud jeho ruce nenahmataly sp\u00edc\u00ed t\u011blo vedle n\u011bj. Dnes na\u0161t\u011bst\u00ed Toma nevzbudil. \u00dalevn\u011b stiskl jeho ruku a v duchu d\u011bkoval za to, \u017ee se probral.<\/p><\/div>\n

Jako by ten hr\u016fzn\u00fd sen, kter\u00fd se mu zd\u00e1l, byl da\u0148 za noc str\u00e1venou s bratrem. Znovu a znovu se mu vracely vybledl\u00e9 obrazy jejich matky a jej\u00edho rozpadaj\u00edc\u00edho se obli\u010deje. Jako by se r\u00e1na na jej\u00ed hlav\u011b zv\u011bt\u0161ovala jeho provin\u011bn\u00edm. Tlumen\u011b vzlykl do dlan\u00ed a odkopal ze sebe pe\u0159inu. Stejn\u011b by u\u017e neusnul a nep\u0159i\u0161lo mu spr\u00e1vn\u00e9 b\u00fdt te\u010f bl\u00edzko Toma. V\u017edy\u0165 to oni mamce tak ubli\u017eovali!<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

Zarputile sed\u011bl na kuchy\u0148sk\u00e9 \u017eidli a z\u00edral na sv\u016fj pl\u00e1n na ledni\u010dce. U\u017e dv\u011b hodiny. Byla mu zima a bolely ho z\u00e1da, ale stejn\u011b se nijak nep\u0159esunul. Proto\u017ee takhle m\u011bl alespo\u0148 jistotu, \u017ee zase neusne. Nav\u00edc Tom bude za chv\u00edli vst\u00e1vat. Pot\u0159\u00e1sl hlavou a zvedl se, aby si dolil hrnek s k\u00e1vou. V p\u016fli cesty ho ale zastavilo zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e.<\/p><\/div>\n

P\u0159ekvapen\u011b nakr\u010dil obo\u010d\u00ed. Kdo po nich mohl n\u011bco cht\u00edt takhle brzo? S pr\u00e1zdn\u00fdm hrnek po\u0159\u00e1d v ruce zam\u00ed\u0159il k domovn\u00edm dve\u0159\u00edm, a ani\u017e by se pod\u00edval, kdo je za nimi, otev\u0159el.<\/div>\n
„Bille.“<\/div>\n
„Ty?“ sly\u0161el se vyjeknout, kdy\u017e mu hrn\u00ed\u010dek vyklouzl z prst\u016f a rozt\u0159\u00ed\u0161til se o zem.<\/div>\n
„P\u0159i\u0161el jsem si promluvit,“ vysv\u011btlil jeho otec a prot\u00e1hl se kolem n\u011bj dovnit\u0159 do domu.<\/p>\n

autor: Lisa<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lisa Je snadn\u00e9 b\u00fdt. Za\u010d\u00edt \u017e\u00edt vy\u017eaduje pravou odvahu. *** „Nemus\u00edme nikam j\u00edt, pokud se na to je\u0161t\u011b nec\u00edt\u00ed\u0161,“ oto\u010dil se Tom na bratra, kdy\u017e mu u\u017e pot\u0159et\u00ed spadly kl\u00ed\u010de na zem z rozt\u0159esen\u00fdch prst\u016f. „Ne, ne! To je v pohod\u011b.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[483],"tags":[],"class_list":["post-5637","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-wenn-es-manchmal-regnet"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5637","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5637"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5637\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5637"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5637"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5637"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}