{"id":5640,"date":"2012-11-07T16:00:00","date_gmt":"2012-11-07T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5624"},"modified":"2012-11-07T16:00:00","modified_gmt":"2012-11-07T15:00:00","slug":"julie-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/11\/07\/julie-2\/","title":{"rendered":"Julie 2."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
„Tohle nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b?!“ Tom p\u0159ekvapen\u011b pootev\u0159el rty, jak sledoval reakci sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele. Byl si jist\u00fd, \u017ee se mu ta novina nebude l\u00edbit, ale s t\u00edm, \u017ee vylet\u00ed jako \u010dert\u00edk z krabi\u010dky a budou z n\u011bj l\u00edtat blesky na v\u0161echny strany, opravdu nepo\u010d\u00edtal.<\/div>\n
„Jak jsi to mohl ud\u011blat?! V\u017edy\u0165\u2026 jste spolu jenom chv\u00edli,“ znechucen\u011b zat\u0159\u00e1sl hlavou a sna\u017eil se naj\u00edt ten nejlep\u0161\u00ed argument, kter\u00fdm by Tomovi celou tu hloupost se svatbou rozmluvil.<\/div>\n
„T\u0159i roky jsou podle tebe chv\u00edle? Andy, v\u00edm, \u017ee jsem t\u011b t\u00edm z\u0159ejm\u011b moc nepot\u011b\u0161il, ale u\u017e jsem se rozhodl. Te\u010f jsou kone\u010dn\u011b v\u0161ichni spokojen\u00ed, tak\u017ee-,“ Andreas jej ani nenechal domluvit. Zalapal po dechu a n\u00e1sledn\u011b zlostn\u011b nakopnul roh lavi\u010dky, na kter\u00e9 do osudn\u00e9 chv\u00edle Tomova sv\u011b\u0159en\u00ed sed\u011bli spole\u010dn\u011b.<\/p>\n

„Poslouch\u00e1\u0161 se v\u016fbec?! Kdy\u017e jsou v\u0161ichni spokojen\u00ed?! Kruci, Tome, kdy za\u010dne\u0161 kone\u010dn\u011b myslet taky na sebe?! J\u00e1 tomu prost\u011b nev\u011b\u0159\u00edm,“ Andreas nespokojen\u011b stiskl rty, prol\u00e9tl Tomovu sklon\u011bnou tv\u00e1\u0159 rychl\u00fdm pohledem, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se rad\u011bji zad\u00edval na hlou\u010dek mal\u00fdch d\u011bt\u00ed, hraj\u00edc\u00edch si na h\u0159i\u0161ti.<\/div>\n

Bylo mu l\u00edto, \u017ee na n\u011bj tak vyjel a opravdu jej mrzelo, \u017ee mu nebyl oporou, ale v tu chv\u00edli to jinak prost\u011b ne\u0161lo. Mia byla sice hezk\u00e1 holka, ale taky hezky namy\u0161len\u00e1 a rozmazlen\u00e1. P\u0159i pohledu na Tomovu povadlou tv\u00e1\u0159 si uv\u011bdomil, \u017ee ub\u011bhly ji\u017e cel\u00e9 t\u0159i roky, co naposled spat\u0159il jeho up\u0159\u00edmn\u00fd vesel\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Mysl\u00edm taky na sebe. Pr\u00e1v\u011b proto jsem ji po\u017e\u00e1dal o ruku,“ pokusil se o tich\u00e9 nam\u00edtnut\u00ed, ale<\/div>\n
vyslou\u017eil si t\u00edm akor\u00e1t Andyho nev\u011b\u0159\u00edcn\u00e9 odfrknut\u00ed.<\/div>\n
„Blbost. Po\u017e\u00e1dals ji o ruku pouze proto, \u017ee u\u017e jsi d\u00e1l neunesl nal\u00e9h\u00e1n\u00ed jej\u00ed rodi\u010d\u016f,“ zasy\u010del.<\/div>\n
\n
„U\u017e jsem byl z toho v\u0161eho prost\u011b unaven\u00fd. Te\u010f m\u00e1 prst\u00fdnek a je spokojen\u00e1. Andreasi, pod\u00edvej, je to jenom z\u00e1snubn\u00ed prst\u00fdnek, kter\u00fd je\u0161t\u011b nic neznamen\u00e1. Svatba se m\u016f\u017ee konat a\u017e za n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f, pokud v\u016fbec, tak\u017ee nem\u00e1m co ztratit,“ cht\u011bl je\u0161t\u011b pokra\u010dovat, ale Andreas mu v\u016fbec nedovolil promluvit. Na\u0161tvan\u011b nafoukl tv\u00e1\u0159e, posadil se na sv\u00e9 p\u016fvodn\u00ed m\u00edsto po Tomov\u011b levici, a vzal mu tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed.<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 ztratit mnoho, nap\u0159\u00edklad dokonalou p\u0159\u00edle\u017eitost poznat n\u011bkoho lep\u0161\u00edho,“ t\u0159\u00e1sl mu s hlavou tak prudce, jako by se mu sna\u017eil ze v\u0161ech sil ten bl\u00e1zniv\u00fd n\u00e1pad z mysli jednodu\u0161e vyt\u0159epat. Nez\u00e1le\u017eelo mu na tom, \u017ee se po nich lid\u00e9 za\u010dali ot\u00e1\u010det.<\/div>\n
Tom se dokonce po del\u0161\u00ed dob\u011b s chut\u00ed zasm\u00e1l. Vznikl\u00e1 situace mu p\u0159i\u0161la opravdu vtipn\u00e1.<\/div>\n
„Jsi bl\u00e1zen,“ pl\u00e1cl jej po rameni a uvoln\u011bn\u011b vydechl.<\/div>\n
M\u011bl jej r\u00e1d.<\/div>\n
Znali se odmali\u010dka a moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee i kdy\u017e nyn\u00ed Andreas p\u0159\u00edmo zu\u0159il, stejn\u011b by jej nakonec v jeho rozhodnut\u00ed podpo\u0159il. Akor\u00e1t se sna\u017eil nepromarnit posledn\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitost, kdy mohl Tomovi je\u0161t\u011b promluvit do du\u0161e.<\/p>\n

„Tak j\u00e1 jsem bl\u00e1zen? Pod\u00edvej se na sebe,“ uchechtl se, jeho pohled r\u00e1zem zm\u011bkl a byl mnohem p\u0159\u00edstupn\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n

„Chod\u00ed\u0161 si po sv\u011bt\u011b se sklon\u011bnou hlavou, abys nedej Bo\u017ee, nepotkal n\u011bkoho lep\u0161\u00edho, ne\u017e je ona. M\u011bl bys kone\u010dn\u011b otev\u0159\u00edt o\u010di, zvednout tv\u00e1\u0159 a rozhl\u00e9dnout se kolem sebe. Ta osoba na tebe p\u0159eci nem\u016f\u017ee n\u011bco hodit, aby sis j\u00ed v\u0161imnul,“ Tom se p\u0159i vysloven\u00ed t\u011bchto slov lehce pousm\u00e1l.<\/div>\n
Mysl\u00ed mu t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b prol\u00e9tla vzpom\u00ednka na v\u010derej\u0161\u00ed z\u00e1\u017eitek v parku. Um\u011bl si dokonale vybavit tv\u00e1\u0159 toho kluka, t\u00e9 mal\u00e9 hol\u010di\u010dky, i m\u00ed\u010dek, kter\u00fd byl p\u0159esn\u011b t\u00edm p\u0159edm\u011btem, o kter\u00e9m Andy mluvil. Hodila jej po n\u011bm sice ta mal\u00e1 princezna, p\u0159esto neminul sv\u016fj c\u00edl a \u00fakol splnil.<\/p>\n

„V\u010dera jsem to ud\u011blal,“ za\u0161eptal, a t\u00edm zastavil nekone\u010dn\u00fd proud Andyho slov. Ten kdy\u017e jednou spustil, bylo t\u00e9m\u011b\u0159 nemo\u017en\u00e9 jej zastavit.<\/div>\n

„Ud\u011blals co?“ t\u00e1zav\u011b na n\u011bj pohl\u00e9dl, p\u0159ipraven na dal\u0161\u00ed v\u00fdbuch hn\u011bvu, pokud by op\u011bt za\u010dal vypr\u00e1v\u011bt o Mie.<\/div>\n
„Otev\u0159el jsem o\u010di a rozhl\u00e9dl se kolem sebe,“ jeho slova zn\u011bla tajemn\u011b a Andy se nemohl do\u010dkat, a\u017e se dov\u00ed v\u00edc. P\u0159\u00edmo visel na jeho rtech, kter\u00e9 se jemn\u011b usm\u00edvaly.<\/div>\n
„A jak\u00e9 to bylo?“ zeptal se nedo\u010dkav\u011b, jakmile Tom pla\u0161e sklopil o\u010di a zad\u00edval se na \u0161pi\u010dky sv\u00fdch bot. Bylo to, jako by se vr\u00e1tili do sv\u00fdch d\u011btsk\u00fdch let a vz\u00e1jemn\u011b se sv\u011b\u0159ovali jeden druh\u00e9mu se sv\u00fdm tajemstv\u00edm.<\/div>\n
„Skv\u011bl\u00e9. N\u011bkoho jsem potkal,“ posledn\u00ed slova vyslovil tak ti\u0161e, \u017ee i s\u00e1m Andy m\u011bl probl\u00e9m zaslechnout je, nato\u017e uv\u011b\u0159it jim. Je\u0161t\u011b p\u0159ed chvilkou mu p\u0159eci vykl\u00e1dal o z\u00e1snub\u00e1ch a nyn\u00ed mu snad cht\u011bl napov\u00eddat, \u017ee se b\u011bhem n\u011bkolika hodin stihl zakoukat do jin\u00e9? P\u0159esto v\u0161echno jej ta zpr\u00e1va nesm\u00edrn\u011b pot\u011b\u0161ila. Byl nad\u0161en\u00fd ze v\u0161eho, co hr\u00e1lo proti t\u011bm z\u00e1snub\u00e1m.<\/p>\n

„Jak\u00e1 je? Je hez\u010d\u00ed ne\u017e Mia? Jak se vlastn\u011b jmenuje?“ b\u011bhem n\u011bkolika vte\u0159in jej zasypal snad tunou sv\u00fdch ot\u00e1zek, o\u010dek\u00e1vaj\u00edc okam\u017eitou odpov\u011b\u010f.<\/div>\n

Tom se m\u00edsto toho v\u0161ak jenom roztr\u017eit\u011b po\u0161kr\u00e1bal ve vlasech a v\u00e1hal, zdali s t\u00edm m\u011bl v\u016fbec za\u010d\u00ednat.<\/div>\n
To, co se mu toti\u017e chystal \u0159\u00edct, jist\u011b nebylo t\u00edm, co cht\u011bl Andreas sly\u0161et.<\/div>\n
Netu\u0161il, jak by m\u011bl v\u016fbec za\u010d\u00edt. Kdy\u017e se nad t\u00edm zamyslel, v\u0161echno mu to p\u0159i\u0161lo jaksi absurdn\u00ed. Byl to kluk.<\/div>\n
Kluk, kter\u00e9ho ji\u017e z\u0159ejm\u011b nikdy nepotk\u00e1, nem\u011blo smysl to zbyte\u010dn\u011b rozeb\u00edrat. Akor\u00e1t by si o n\u011bm pomyslel, \u017ee ze zoufalstv\u00ed nal\u00e9hav\u011b zm\u011bnil orientaci, a to Tom rozhodn\u011b nepot\u0159eboval poslouchat. Rad\u011bji rychle zavrt\u011bl hlavou a sna\u017eil se zahnat obraz toho kluka hluboko do sv\u00e9ho nitra. Tam toti\u017e nemohl nahl\u00e9dnout nikdo. Nikdo krom\u011b n\u011bj, a mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b proto se posledn\u00ed dobou tak r\u00e1d ut\u00e1p\u011bl ve sv\u00fdch vlastn\u00edch my\u0161lenk\u00e1ch. Ty, jako jedin\u00e9, toti\u017e pat\u0159ily pouze jemu a nikdo mu je nemohl zakazovat, nebo jakkoliv pozm\u011bnit.<\/p>\n

„Ka\u0161li na to. P\u016fjdu se je\u0161t\u011b na chvilku proj\u00edt, a pak budu muset j\u00edt dom\u016f. Chci si ty posledn\u00ed dny dovolen\u00e9 u\u017e\u00edt.“ Jeliko\u017e pracoval ve firm\u011b Miina otce, kter\u00fd byl zn\u00e1m\u00fd svou povahou workoholika, toho volna si opravdu moc neu\u017eil.<\/div>\n

„J\u00e1 bych se na tv\u00e9m m\u00edst\u011b rad\u011bji cel\u00fd den fl\u00e1kal po parku. Nevydr\u017eel bych s n\u00ed z\u0159ejm\u011b ani minutu,“ Andreasovu tv\u00e1\u0159 op\u011bt polila lehk\u00e1 \u010derve\u0148. Tu holku opravdu nem\u011bl r\u00e1d. I kdy\u017e se ze za\u010d\u00e1tku mo\u017en\u00e1 sna\u017eil, hodn\u011b rychle mu do\u0161lo, \u017ee byla jeho snaha \u00fapln\u011b zbyte\u010dn\u00e1.<\/div>\n
„Nen\u00ed tak zl\u00e1. Mo\u017en\u00e1 kdybys ji v\u00edce poznal, pochopil bys \u017ee-,“ ani nedomluvil a Andreas u\u017e pobaven\u011b vrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Ne, k\u00e1mo, d\u011bkuju. Rad\u011bji p\u016fjdu, pot\u0159ebuji se z tohohle v\u0161eho vzpamatovat. Ale kdyby sis to v\u0161echno n\u00e1hodou rozmyslel, brnkni a p\u016fjdeme spole\u010dn\u011b zap\u00edt to, \u017ee se ti op\u011bt vr\u00e1til zdrav\u00fd rozum,“ uli\u010dnicky na n\u011bj zamrkal a v\u011bnoval mu p\u0159\u00e1telsk\u00fd pohlavek na rozlou\u010denou.<\/div>\n
Tom se pobaven\u011b usm\u00e1l a zad\u00edval se na jeho vzdaluj\u00edc\u00ed se z\u00e1da. Sledoval jeho pomal\u00fd, p\u0159esto sebejist\u00fd pohyb. Drobn\u00e9, p\u0159esn\u00e9 kroky, vedouc\u00ed jej dom\u016f.<\/p>\n

V tu chv\u00edli by dal cokoliv na sv\u011bt\u011b, kdyby mohl j\u00edt s n\u00edm. Kdyby si mohl alespo\u0148 na chvilku p\u0159iznat pravdu, \u017ee se v podstat\u011b \u0159\u00edt\u00ed do nezn\u00e1ma, ze kter\u00e9ho ji\u017e nevede cesta zp\u011bt. P\u0159iznat si, \u017ee takhle si svou budoucnost rozhodn\u011b nepl\u00e1noval, a netu\u0161il, kde ud\u011blal chybu.<\/div>\n

Kdy vlastn\u011b dovolil, aby se mu v\u0161echno vymklo z rukou, a rozhodovali za n\u011bj jin\u00ed lid\u00e9?!<\/div>\n
On p\u0159eci nebyl loutkou. Mo\u017en\u00e1 se tak posledn\u00ed dobou c\u00edtil, p\u0159esto byl po\u0159\u00e1d \u017eivou bytost\u00ed. Bytost\u00ed s bij\u00edc\u00edm srdcem, tou\u017e\u00edc\u00edm po tro\u0161e \u0161t\u011bst\u00ed.<\/p>\n

„Ahoj,“ nesm\u011bl\u00fd, t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u00fd pozdrav, jej probral z jeho rozj\u00edm\u00e1n\u00ed b\u011bhem vte\u0159iny. Vyd\u011b\u0161en\u011b sebou trhl a zad\u00edval se na naru\u0161itele sv\u00e9ho klidu. Jakmile v\u0161ak spat\u0159il p\u00e1r medov\u00fdch o\u010d\u00ed, \u0161okovan\u011b pootev\u0159el rty a na n\u011bkolik vte\u0159in naprosto on\u011bm\u011bl. Jestli mu p\u0159edch\u00e1zej\u00edc\u00ed den p\u0159i\u0161el kr\u00e1sn\u00fd, tak te\u010f byl doslova n\u00e1dhern\u00fd. Bled\u00e9 oble\u010den\u00ed na n\u011bm doslova z\u00e1\u0159ilo a stejn\u011b tak z\u00e1\u0159ila i jeho tv\u00e1\u0159, polita paprsky slunce. Vypadal jako and\u011bl.<\/div>\n

„Ahoj,“ odpov\u011bd\u011bl stejn\u011b tich\u00fdm, av\u0161ak mnohem rozt\u0159esen\u011bj\u0161\u00edm hlasem a pokusil se vykouzlit na tv\u00e1\u0159i n\u011bco, \u010demu se \u0159\u00edk\u00e1 \u00fasm\u011bv. P\u0159es zb\u011bsil\u00fd tlukot sv\u00e9ho srdce zprvu v\u016fbec nezaslechl slova, je\u017e byla vy\u0159knuta jeho sm\u011brem.<\/p>\n

„Ani nev\u00ed\u0161, jak jsem r\u00e1d, \u017ee jsem t\u011b potkal. U\u017e jsem v to ani nedoufal. Cht\u011bl jsem se ti pouze omluvit,“ jeho slova byla op\u011bt tich\u00e1 a Tom nyn\u00ed kone\u010dn\u011b pochopil pro\u010d. V ko\u010d\u00e1rku za n\u00edm spinkalo to mal\u00e9 d\u011bv\u010d\u00e1tko, kter\u00e9 mu v\u010dera sed\u011blo na kl\u00edn\u011b, a Tom z n\u00ed op\u011bt nemohl spustit zrak. Vypadala jako mal\u00fd poklad.<\/div>\n

„Omluvil ses mi u\u017e v\u010dera. Opravdu je to v po\u0159\u00e1dku. Byl to jenom m\u00ed\u010dek,“ Tom p\u0159ekvapen\u011b zamrkal. Slova z jeho \u00fast vych\u00e1zela \u00fapln\u011b automaticky. Ani na chvilku nezap\u0159em\u00fd\u0161lel, zdali to, co pov\u011bd\u011bl, bylo vhodn\u00e9. \u0158ekl pouze to, co c\u00edtil. V tu chv\u00edli jeho ustra\u0161en\u00e1 du\u0161e, ukr\u00fdvaj\u00edc\u00ed se v loutce Miina sv\u011bta, kone\u010dn\u011b vy\u0161la na povrch.<\/div>\n
„To jsem nemyslel,“ m\u00e1lem p\u0159estal d\u00fdchat, jakmile se \u010dernovl\u00e1sek roztomile zachichotal a op\u011bt na n\u011bj pohl\u00e9dl. „Cht\u011bl jsem se omluvit za to, \u017ee jsem v\u010dera tak hloup\u011b utekl. J-j\u00e1\u2026 m\u00e1m to ve zvyku,“ posledn\u00ed slova pouze za\u0161eptal, jak jeho tv\u00e1\u0159 ne\u010dekan\u011b zv\u00e1\u017en\u011bla.<\/p>\n

„Ut\u00edkat od lid\u00ed?“ Tom se posunul ke kraji, a t\u00edm mu dal jasn\u011b najevo, \u017ee si klidn\u011b m\u016f\u017ee p\u0159isednout, kdyby cht\u011bl.<\/div>\n

\u010cernovl\u00e1sek sice na kr\u00e1tkou chv\u00edli zav\u00e1hal, nejist\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pl na m\u00edst\u011b, vz\u00e1p\u011bt\u00ed se v\u0161ak rozhodl, \u017ee nyn\u00ed u\u017e nikam ut\u00edkat nebude a posadil se vedle n\u011bj.<\/div>\n
P\u0159i\u0161el se mu p\u0159eci omluvit.<\/div>\n
„No\u2026 sp\u00ed\u0161e od ciz\u00edch lid\u00ed. Nechci, abys to bral osobn\u011b, ale nejsem na to zvykl\u00fd,“ mluvil v h\u00e1dank\u00e1ch, jako by se s\u00e1m do sv\u00fdch slov v\u00edce a v\u00edce zamot\u00e1val, p\u0159esto Toma n\u011b\u010d\u00edm fascinoval.<\/div>\n
„Nejsi zvykl\u00fd bavit se s ciz\u00edmi lidmi? A co nov\u011b nalezen\u00e9 vztahy a p\u0159\u00e1telstv\u00ed?“ sledoval, jak jeho do t\u00e9 chv\u00edle vesel\u00e9 o\u010di zahalila jak\u00e1si nezn\u00e1m\u00e1 bolest.<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00e9 nejsou. Alespo\u0148 tedy od chv\u00edle, co jsem se p\u0159est\u011bhoval do tohohle m\u011bsta. Jsi v podstat\u011b jedin\u00fd, koho tady zn\u00e1m\u2026 a to t\u011b vlastn\u011b ani v\u016fbec nezn\u00e1m,“ na kr\u00e1tkou chv\u00edli si p\u0159ikryl tv\u00e1\u0159 dlan\u00ed a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b vydechl.<\/div>\n
Tohle se mu st\u00e1valo poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e byl nerv\u00f3zn\u00ed. Za\u010dal pl\u00e1cat jednu hloupost p\u0159es druhou a nemohl se zastavit. Tomovi v\u0161ak p\u0159i\u0161el je\u0161t\u011b sympati\u010dt\u011bj\u0161\u00ed a roztomilej\u0161\u00ed. P\u0159ipomn\u011bl mu Andrease, a t\u00edm si jej zase o kousek v\u00edc z\u00edskal.<\/p>\n

„Jsem Tom,“ Tomovi jej p\u0159i\u0161lo na chvilku l\u00edto. Bylo na n\u011bm vid\u011bt, \u017ee se styd\u00ed promluvit, aby ne\u0159ekl je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed hloupost. Tomovi v\u0161ak v\u016fbec nep\u0159i\u0161el hloup\u00fd. Pr\u00e1v\u011b naopak. Ukr\u00fdval v sob\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00ed kouzlo a ka\u017ed\u00fdm gestem, drobnou mimikou tv\u00e1\u0159e, nebo pouh\u00fdm \u00fasm\u011bvem, se jeho s\u00edla zn\u00e1sobovala.<\/div>\n

\u010cernovl\u00e1sek k n\u011bmu op\u011bt zvedl tv\u00e1\u0159 a zad\u00edval se na nata\u017eenou dla\u0148, kter\u00e1 byla symbolem nad\u011bje. Nad\u011bje, \u017ee jeho \u017eivot nebyl ur\u010den k zatracen\u00ed.<\/div>\n
S pohledem mal\u00e9ho nevinn\u00e9ho d\u00edt\u011bte se k n\u011bmu p\u0159ibl\u00ed\u017eil a kone\u010dky prst\u016f zlehka p\u0159ilo\u017eil k t\u011bm Tomov\u00fdm.<\/div>\n
„Bill,“ p\u00edpl a d\u00edky ve\u0161ker\u00e9 odvaze, kterou v sob\u011b v tu chv\u00edli dok\u00e1zal nal\u00e9zt, mu pot\u0159\u00e1sl rukou. Ne siln\u011b. Tom jeho dotek sotva c\u00edtil, p\u0159esto jej na dlani p\u00e1lil jako roz\u017ehaven\u00e9 uhl\u00ed.<\/div>\n
Bill\u2026<\/p>\n

„Asi bychom u\u017e m\u011bli j\u00edt,“ pohotov\u011b vstal a hlavou uk\u00e1zal na hol\u010di\u010dku, kter\u00e1 se pr\u00e1v\u011b za\u010dala probouzet. Pomalounku otev\u0159ela o\u010di a rozespale se rozhl\u00ed\u017eela kolem sebe. Billovu tv\u00e1\u0159 v\u0161ak ve sv\u00e9 bl\u00edzkosti nevid\u011bla, a to ji vyd\u011bsilo. Ne\u0161\u0165astn\u011b zk\u0159ivila rt\u00edky a uklidnila se teprve ve chv\u00edli, kdy si ji Bill vzal do sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de a l\u00e1skypln\u011b ji pol\u00edbil do vl\u00e1sk\u016f.<\/div>\n

„U\u017e to d\u011bl\u00e1\u0161 zase,“ Tom se vesele usm\u00e1l a opatrn\u011b pohladil hol\u010di\u010dku po baculat\u00e9m l\u00ed\u010dku.<\/div>\n
„D\u011bl\u00e1m co?“ Bill mu kr\u00e1tce pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed, vz\u00e1p\u011bt\u00ed v\u0161ak rad\u011bji rychle uhnul pohledem. Byl z toho kluka skute\u010dn\u011b nerv\u00f3zn\u00ed a necht\u011bl, aby to na n\u011bm bylo zn\u00e1t.<\/div>\n
„U\u017e zase ut\u00edk\u00e1\u0161,“ bylo mu tichou odpov\u011bd\u00ed.<\/div>\n
Bill se neubr\u00e1nil n\u011b\u017en\u00e9mu \u00fasm\u011bvu a uznale p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Budu se muset polep\u0161it. Nechci, aby se to Julie nau\u010dila taky. Nen\u00ed to dobr\u00e1 vlastnost,“ d\u011bv\u010d\u00e1tko v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed se spokojen\u011b zamlelo a neobratn\u00fdmi prst\u00edky se dot\u00fdkalo Billova nata\u017een\u00e9ho z\u00e1p\u011bst\u00ed.<\/p>\n

„Julie? Tak ona m\u00e1 i jm\u00e9no jako princezna.“<\/div>\n

„Maminka se v t\u011bhotenstv\u00ed zamilovala do Shakespeara. \u010cetla jej dokonce \u010dast\u011bji ne\u017e kn\u00ed\u017eky o d\u011btech, kter\u00e9 j\u00ed doporu\u010dovaly kamar\u00e1dky,“ rty se mu zvlnily do smutn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
Byl si jist\u00fd, \u017ee Tom nem\u011bl ani tu\u0161en\u00ed o tom, \u010d\u00edm v\u0161\u00edm si b\u011bhem posledn\u00edho roku pro\u0161el, a mo\u017en\u00e1 to tak bylo i lep\u0161\u00ed. Nev\u011bd\u011bl, zdali by v sob\u011b nalezl s\u00edlu op\u011bt se pono\u0159it do bolestiv\u00e9 minulosti. Minulosti, kter\u00e1 jej p\u0159ipravila o v\u0161echno, z\u00e1rove\u0148 mu v\u0161ak nab\u00eddla nov\u00fd smysl \u017eivota. \u017d\u00edt a bojovat d\u00e1l, proto\u017ee nyn\u00ed u\u017e nebojoval s\u00e1m za sebe.<\/div>\n
„No, maminka ti dala kr\u00e1sn\u00e9 jm\u00e9no,“ Julie po n\u011bm zv\u011bdav\u011b natahovala mal\u00e9 prst\u00edky ve snaze dotknout se sv\u00e9ho c\u00edle. A t\u00edm byl pro tu chv\u00edli Tom\u016fv nos.<\/div>\n
„To jm\u00e9no jsem j\u00ed dal j\u00e1,“ Bill kr\u00e1tce odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159 a smutn\u011b stiskl rty. „Maminka se jej\u00edho narozen\u00ed nedo\u017eila,“ Toma jako by v tu chv\u00edli polili ledovou vodou. Vyd\u011b\u0161en\u00fdm pohledem sledoval Billovu sklon\u011bnou tv\u00e1\u0159 a v duchu si nad\u00e1val za to, \u017ee s t\u00edmhle t\u00e9matem v\u016fbec za\u010d\u00ednal.<\/p>\n

Tak\u017ee Bill byl vdovec?<\/div>\n

U\u017e v tak mlad\u00e9m v\u011bku zjistil, jak\u00e9 to je, p\u0159ij\u00edt o milovanou osobu a ob\u011btovat cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot, pro z\u00e1chranu \u017eivota sv\u00e9ho d\u00edt\u011bte. V porovn\u00e1n\u00ed s t\u00edm v\u0161\u00edm se jeho probl\u00e9my a obavy zd\u00e1ly \u00fapln\u011b malichern\u00e9.<\/div>\n
„Bille, j-j\u00e1\u2026 omlouv\u00e1m se. Nev\u011bd\u011bl jsem,“ poka\u017ed\u00e9, kdy se pro n\u011bco tr\u00e1pil, se mu na \u010dele ud\u011blala vr\u00e1ska, kter\u00e1 Billovi p\u0159i\u0161la naprosto roztomil\u00e1.<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku, netrap se t\u00edm,“ Bill pohodil hlavou, posadil si Julii na kl\u00edn a za\u010dal s n\u00ed zlehka houpat ze strany na stranu. Tom se na n\u011b d\u00edval dlouhou chv\u00edli, ne\u017e nalezl s\u00edlu op\u011bt promluvit.<\/div>\n
„Co kdybychom si za\u0161li na zmrzlinu, hm? Zvu t\u011b, tedy, v\u00e1s oba,“ v\u011bnoval \u010dernovl\u00e1skovi m\u011bkk\u00fd \u00fasm\u011bv a doufal, \u017ee se nesetk\u00e1 s odm\u00edtnut\u00edm. Jakmile v\u0161ak spat\u0159il Bill\u016fv n\u00e1dhern\u00fd \u00fasm\u011bv a vz\u00e1p\u011bt\u00ed v\u0159el\u00e9 p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed, jeho srdce p\u0159\u00edmo zaplesalo \u0161t\u011bst\u00edm\u2026<\/p>\n

Str\u00e1vili spole\u010dn\u011b v t\u00e9 cukr\u00e1rn\u011b snad cel\u00e9 hodiny. Pochutn\u00e1vaj\u00edc si na sladk\u00e9 dobr\u016ftce, se seznamovali se \u017eivotem toho druh\u00e9ho.<\/div>\n

Tom se z Billova vypr\u00e1v\u011bn\u00ed dov\u011bd\u011bl, \u017ee Julie nebyla Billova dcerka. Byla to jeho mlad\u0161\u00ed sestra, av\u0161ak od chv\u00edle, co jeho maminka nezvl\u00e1dla porod, byla jeho d\u00edt\u011btem. Sv\u00e9ho biologick\u00e9ho otce neznal a ten Juliin, byl stejn\u011b bezcitn\u00fd \u010dlov\u011bk a nest\u00e1l o ni.<\/div>\n
Bill se necht\u011bl sm\u00ed\u0159it s t\u00edm, \u017ee by j\u00ed poskytli jin\u00e9 rodin\u011b, nebo ji dali k adopci, a pr\u00e1v\u011b proto si ji adoptoval on s\u00e1m. Prvn\u00ed m\u011bs\u00edce byly pr\u00fd opravdu t\u011b\u017ek\u00e9 a neb\u00fdt pomoci jeho prarodi\u010d\u016f, nezvl\u00e1dl by to. Prodal d\u016fm, ve kter\u00e9m \u017eil i s m\u00e1mou, a nast\u011bhoval se k nim do m\u011bsta. Oba jej i mali\u010dkou milovali, a pr\u00e1v\u011b proto byli ochotn\u00ed mu pomoct. A od t\u00e9 chv\u00edle byl op\u011bt sou\u010d\u00e1st\u00ed rodiny. Rodiny, kter\u00e1 za\u017eila neuv\u011b\u0159itelnou bolest, ale d\u00edky l\u00e1sce a vz\u00e1jemn\u00e9mu porozum\u011bn\u00ed, byla je\u0161t\u011b siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm.<\/p>\n

„Bille, moje probl\u00e9my mi v porovn\u00e1n\u00ed s t\u00edm, \u010d\u00edm sis musel proj\u00edt ty, p\u0159ijdou opravdu sm\u011b\u0161n\u00e9,“ sledoval dokonal\u00e9 rysy Billovy tv\u00e1\u0159e a s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm pohledem, kter\u00fd sm\u011bl v\u011bnovat jeho nevinn\u00fdm o\u010d\u00edm, si po\u0159\u00e1d v\u00edc p\u0159\u00e1l, aby se nemusel vr\u00e1tit k Mie a aby mohl z\u016fstat u\u017e jenom s n\u00edm.<\/div>\n

„Nejsou sm\u011b\u0161n\u00e9. Ud\u011blal jsi opravdu d\u016fle\u017eit\u00e9 rozhodnut\u00ed, a p\u0159esto nejsi \u0161\u0165astn\u00fd,“ Bill si vlo\u017eil do \u00fast l\u017ei\u010dku zmrzliny a dal\u0161\u00ed l\u017ei\u010dkou nakrmil Julii.<\/div>\n
Od chv\u00edle, co se dov\u011bd\u011bl, \u017ee Tom byl nejen\u017ee zadan\u00fd, ale dokonce zasnouben\u00fd, c\u00edtil na prsou podivnou t\u00edhu a \u00fazkost.<\/div>\n
P\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, co by m\u011bl ud\u011blat. To jedin\u00e9, co mu \u0161lo ze v\u0161eho nejl\u00e9pe. Ut\u00e9ct. Ut\u00e9ct od n\u011bj tak rychle a tak daleko, jak jenom mohl, d\u0159\u00edv ne\u017e bude pozd\u011b.<\/div>\n
Ale jak?<\/div>\n
Jak, kdy\u017e se v jeho bl\u00edzkosti c\u00edtil tak kr\u00e1sn\u011b? Jak jenom mohl od n\u011bj ut\u00e9ct, kdy\u017e jeho srdce tou\u017eilo po n\u011b\u010dem naprosto jin\u00e9m?!<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay „Tohle nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b?!“ Tom p\u0159ekvapen\u011b pootev\u0159el rty, jak sledoval reakci sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele. Byl si jist\u00fd, \u017ee se mu ta novina nebude l\u00edbit, ale s t\u00edm, \u017ee vylet\u00ed jako \u010dert\u00edk z krabi\u010dky a budou z n\u011bj l\u00edtat blesky na v\u0161echny<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[528],"tags":[],"class_list":["post-5640","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-julie"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5640","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5640"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5640\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5640"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5640"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5640"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}