{"id":5644,"date":"2012-11-06T16:00:00","date_gmt":"2012-11-06T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5628"},"modified":"2012-11-06T16:00:00","modified_gmt":"2012-11-06T15:00:00","slug":"heilig","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/11\/06\/heilig\/","title":{"rendered":"Heilig"},"content":{"rendered":"
autor: Evil
<\/strong> <\/p>\n

Ahoj ahoj \ud83d\ude42 Nebyla jsem tu celou v\u011b\u010dnost, ale tak najednou jsem si jednoho kr\u00e1sn\u00e9ho dne vzpomn\u011bla, jak jsem tu byla pe\u010den\u00e1 va\u0159en\u00e1, a tak trochu jsem si zavzpom\u00ednala na svoje p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd prvn\u00ed pov\u00eddky. V sou\u010dasn\u00e9 dob\u011b p\u00ed\u0161u \u00fapln\u011b n\u011bco jin\u00e9ho, co se twincestu net\u00fdk\u00e1. Ale i tak m\u011b napadlo, \u017ee zase zkus\u00edm n\u011bco sesmolit. Tak se majte \ud83d\ude1b jinak, moje premi\u00e9ra po letech \ud83d\ude00 papa \ud83d\ude42 Jita (Evil) (naps\u00e1no 4. listopadu 2012,17:23 b\u011bhem asi p\u016fl hodiny :D)<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

Je to tady zas. Cel\u00fd den z\u00edr\u00e1m z okna, p\u0159ech\u00e1z\u00edm z rohu do rohu a nem\u016f\u017eu ani te\u010f, uprost\u0159ed noci, usnout. Co se to se mnou jen d\u011bje? To jsme si op\u011bt s t\u00edm m\u00fdm slavn\u00fdm br\u00e1chou vyrazili sami do klubu. Ten byl zrovna tu noc jenom pro n\u00e1s. Nikde nikdo, byli jsme naprosto sami. Jen barman n\u00e1s ti\u0161e pozoroval, a v\u00edce ne\u017e n\u00e1s si hled\u011bl sv\u00e9 pr\u00e1ce. Tehdy jsem mu to \u0159ekl. N\u011bco se mezi n\u00e1mi zm\u011bnilo. Dosp\u011bli jsme kone\u010dn\u011b? Je pravda, st\u00e1le m\u00e1me co d\u011blat, je toho hodn\u011b, co vylep\u0161ovat a zrovna Bill je na r\u016fzn\u00e9 zlep\u0161ov\u00e1ky machr. Ale u\u017e jsem to d\u00e1l nemohl dusit v sob\u011b\u2026<\/p>\n

<\/div>\n

Flashback<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„U\u017e to nezvl\u00e1d\u00e1m. Chci se taky v\u011bnovat jin\u00fdm v\u011bcem, chci si v klidu ud\u011blat vej\u0161ku, mo\u017en\u00e1 i n\u011bkam vycestovat. Asi pot\u0159ebuji chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161let,“ vysypal jsem to ze sebe a oddychnul si, \u017ee jsem na to kone\u010dn\u011b sebral odvahu. Dobr\u00fd pocit jsem z toho ale nem\u011bl. Bill se na m\u011b chv\u00edli ml\u010dky d\u00edval, a pak jenom slab\u011b k\u00fdvl, \u017ee rozum\u00ed a \u017ee to snad bere. „Dob\u0159e. D\u00e1me si pauzu,“ \u0159ekl jen a po zbytek ve\u010dera jsme nepromluvili ani slovo\u2026<\/p>\n

<\/em> Vyv\u00e1d\u011blo m\u011b to z m\u00edry. Necht\u011bl jsem p\u0159eci skon\u010dit s muzikou, \u0161lape to l\u00edp ne\u017e kdy d\u0159\u00edve, ale je toho na m\u011b prost\u011b moc. Asi jsem si na toho r\u00e1doby drs\u0148\u00e1ka, kter\u00e9ho nic nerozh\u00e1z\u00ed, jenom hr\u00e1l. Te\u010f jsem nejsp\u00ed\u0161 dal pr\u016fchod m\u00e9mu opravdov\u00e9mu j\u00e1. Ne tomu medi\u00e1ln\u00edmu fraj\u00edrkovi, kter\u00fd je neust\u00e1le tak v pohod\u011b a m\u00e1 v\u0161echno na h\u00e1ku. Bylo mi z toho zle, skute\u010dn\u011b zle. Jsem slaboch a nejsp\u00ed\u0161 z toho za\u010d\u00edn\u00e1m m\u00edt deprese.<\/div>\n

\n
\n

Nem\u011bl jsem to d\u011blat. Bill na to \u0161el dob\u0159e, kdy\u017e jej n\u011bco do\u017e\u00edralo, s n\u011b\u010d\u00edm si nev\u011bd\u011bl rady, prost\u011b se rozbre\u010del jako mal\u00e1 hol\u010di\u010dka a bre\u010del, dokud nem\u011bl \u00fapln\u011b mokr\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159. V\u00edm to, i kdy\u017e si mysl\u00ed, \u017ee ho nesly\u0161\u00edm. Ale m\u011b poka\u017ed\u00e9 probud\u00ed, kdy\u017e se mu n\u011bco d\u011bje. Jsme p\u0159eci od narozen\u00ed propojen\u00ed. Taky by si na to mohl zvyknout. Najednou jsem uc\u00edtil bl\u00edzko sebe jeho p\u0159\u00edtomnost. Nebyl sly\u0161et, to v\u016fbec, ale\u2026 V\u00edte\u2026 Intuice dvoj\u010dete.<\/p>\n

„Notak, ne\u010dum po\u0159\u00e1d z toho okna, po\u0159\u00e1d bude\u0161 z\u00edrat na to sam\u00fd, na to jsi je\u0161t\u011b nep\u0159i\u0161el? U\u017e mus\u00edme j\u00edt, tak honem, ne\u017e zase p\u0159ijdeme pozd\u011b a bude to na m\u011b,“ houknul Bill mezi futry a mn\u011b se \u00fapln\u011b zatajil dech. Polekal m\u011b a j\u00e1 se b\u00e1l, \u017ee moji vnit\u0159n\u00ed samomluvu prokouknul. Ale to ne. I uprost\u0159ed noci zkou\u0161\u00edme. Zase jsme v jednom kole a nen\u00ed na nic \u010das. Osobn\u00ed \u017eivot? Co to je? To slovn\u00ed spojen\u00ed jsem si vy\u0161krtl ze slovn\u00edku u\u017e d\u00e1vno. Sly\u0161el jsem jen kroky ze schod\u016f, jak Bill let\u00ed dol\u016f, div se nep\u0159eraz\u00ed, a j\u00e1 jen tak st\u00e1l u toho proklat\u00e9ho okna a p\u0159em\u00fd\u0161lel.<\/div>\n

„No tak vzh\u016fru a zvesela!“ houkl jsem si pro sebe a zavrt\u011bl hlavou.<\/p>\n

„A, \u0160\u00edpkov\u00e1 R\u016f\u017eenka se ur\u00e1\u010dila opustit svou v\u011b\u017e a vy\u0161la taky kone\u010dn\u011b ven,“ utahoval si ze mne m\u016fj bubenick\u00fd p\u0159\u00edtel a v tu chv\u00edli bych ho nejrad\u0161i vid\u011bl n\u011bkde v drti\u010dce na odpad. Jenom jsem na n\u011bj vytasil sv\u016fj nejpitom\u011bj\u0161\u00ed \u00fa\u0161klebek a nasko\u010dil do na\u0161eho perfektn\u00edho mikrobusu a r\u00e1zn\u011b zaujal svou pozici v sedu p\u0159es v\u0161echny m\u00edsta. Bill si vrazil do u\u0161\u00ed sluch\u00e1tka a j\u00e1 bych to za norm\u00e1ln\u00edch okolnost\u00ed ud\u011blal taky, ale dneska se mi tak n\u011bjak necht\u011blo. V hlav\u011b mi hu\u010delo tolik v\u011bc\u00ed, \u017ee bych p\u0159es ten zmatek stejn\u011b nic nesly\u0161el.<\/p>\n

„H\u016f\u016f\u016f\u016f\u016f\u2026 Ale copak? \u017de by se n\u00e1m n\u00e1\u0161 Don Chuan zamiloval?“ uchechtl se Georg a \u0161\u0165ouchl do stejn\u011b vysm\u00e1t\u00e9ho Gustava loktem. Ten si jen posunul br\u00fdle, aby na m\u011b asi l\u00e9pe vid\u011bl, a pot\u00e9 se oba rozesm\u00e1li jako tot\u00e1ln\u00ed puber\u0165\u00e1ci.<\/div>\n

„Ha ha\u2026“ pravil jsem. „V\u00e1\u017en\u011b moc vtipn\u00fd, v\u016fbec jsem se nevyspal a nem\u00e1m n\u00e1ladu v\u016fbec na nic. Ani se mi nechce p\u0159ehnout tu na\u0161\u00ed novou asistentku.“ Georg t\u00e1zav\u011b zvedl obo\u010d\u00ed. „Jo\u2026 Tu kozatou\u2026“ up\u0159esnil jsem a ty dv\u011b paka se zase sv\u00edjely v k\u0159e\u010di. Pod\u00edval jsem se letmo na Billa, ale ten byl zabo\u0159en\u00fd a\u017e po u\u0161i v textu a nesly\u0161el ani slovo, proto\u017ee ze sluch\u00e1tek mu \u0159valy dokola ty sam\u00e9 akordy.<\/p>\n

Byli jsme u\u017e kousek od studia a mn\u011b se sv\u00edral \u017ealudek. U\u017e chci b\u00fdt v posteli. Hr\u00e1t si op\u011bt na \u0160\u00edpkovou R\u016f\u017eenku, aby m\u011b nikdo neotravoval zbyte\u010dn\u00fdmi ot\u00e1zkami. N\u00e1\u0161 kr\u00e1sn\u00fd, rozko\u0161n\u00fd mikrobus zastavil t\u011bsn\u011b p\u0159ed vchodem a j\u00e1, jako\u017eto spr\u00e1vn\u00e9, oprskl\u00e9 d\u00edtko, jsem vyrazil hned vp\u0159ed. Samoz\u0159ejm\u011b tak, aby nemohl vyl\u00e9zt nikdo vedle m\u011b. Ne\u010dekal jsem na ostatn\u00ed, cht\u011bl jsem b\u00fdt co nejd\u0159\u00edve s\u00e1m. Dneska mi v\u0161echno abnorm\u00e1ln\u011b lezlo na nervy.<\/p>\n

„Jdu hned k sob\u011b!“ zaje\u010del jsem je\u0161t\u011b na ostatn\u00ed, a u\u017e jsem za sebou zav\u0159el dve\u0159e sv\u00e9 zku\u0161ebny. Kone\u010dn\u011b klid. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem je\u0161t\u011b, jestli se zamknout nebo ne. Ale to by nejsp\u00ed\u0161 vypadalo divn\u011b. Vyndal jsem svoj\u00ed emp\u00e9trojku a p\u0159esko\u010dil hned alba s hip hopem a dal jsem si tam tu na\u0161\u00ed p\u00edsni\u010dku. Stejn\u011b v\u00edm, \u017ee je cel\u00e1 o n\u011bm. Ale nahlas to samoz\u0159ejm\u011b nikdy nep\u0159izn\u00e1m. Je na\u0161e. Nav\u017edycky bude na\u0161e. Na\u0161e Svat\u00e1. Prvn\u00ed akordy Heilig m\u011b chytly za srdce a u\u017e nepustily. V tom obdob\u00ed jsem si v\u0161echno uv\u011bdomil.<\/p>\n

Uv\u011bdomil jsem si, co c\u00edt\u00edm. Ten cit, kter\u00fd se sice zrodil hned, co jsem se narodil j\u00e1 a br\u00e1\u0161ka, ale netu\u0161il jsem, \u017ee se dvoj\u010dec\u00ed l\u00e1ska \u010dasem p\u0159ehoupne v n\u011bco v\u00edc. M\u00e1m o n\u011bj pochopiteln\u00fd strach, aby se mu n\u011bco nestalo, v\u0161ak taky na podiu ob\u010das prov\u00e1d\u00ed opravdu ps\u00ed kusy. Ale tohle bylo jin\u00e9. N\u011bco v\u00edc. Cht\u011bl bych mu b\u00fdt v\u00edce ne\u017e oporou. V\u00edce ne\u017e bratrem. Nastavil jsem p\u0159ehr\u00e1va\u010d na neust\u00e1l\u00e9 opakov\u00e1n\u00ed a po chv\u00edli jsem polo\u017eil kytaru, posadil se a jako n\u011bjak\u00e1 mal\u00e1 puber\u0165a\u010dka jsem se rozbre\u010del.<\/p>\n

Bylo mi u\u017e v\u0161echno jedno, u\u017e jsem to nemohl v sob\u011b dusit, muselo to n\u011bjak ven. A slzy v\u00e1\u017en\u011b uklid\u0148uj\u00ed. Myslel jsem, \u017ee je to le\u017e, ale prost\u011b se jen tak spont\u00e1nn\u011b vybre\u010det z t\u00e9 hroziv\u00e9 t\u00ed\u017ee, je v\u00e1\u017en\u011b jako l\u00e9k. Bulel jsem jak \u017eelva, ani nev\u00edm jak dlouho. P\u00edsni\u010dka neust\u00e1le hr\u00e1la svoji tr\u00fdznivou melodii a mn\u011b p\u0159ipadalo, jako bych padal po\u0159\u00e1d hloub a hloub do nezn\u00e1m\u00fdch kon\u010din, kdy\u017e v tom jsem uc\u00edtil jemn\u00fd dotek. Trhl jsem sebou a zvedl vypla\u0161en\u011b svoji uplakanou tv\u00e1\u0159. Zahodil jsem sluch\u00e1tka, pohl\u00e9dl nahoru a spat\u0159il jej. M\u016fj br\u00e1\u0161ka. Mal\u00fd br\u00e1\u0161ka, kter\u00fd kone\u010dn\u011b za\u010dal dosp\u00edvat.<\/p>\n

Nevypt\u00e1val se hloup\u011b, ani se neposm\u00edval, \u017ee mi „n\u011bjak\u00e1 kozat\u00e1“ dala ko\u0161em. Prost\u011b jen za sebou zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e pro jistotu zamknul a p\u0159isedl si ke mn\u011b. Set\u0159el mi slzy, podal mi kapesn\u00edk. Vysmrkal jsem se, ot\u0159el si obli\u010dej a bublav\u011b zachrchlal.<\/div>\n

„D\u011bkuju\u2026“ zas\u00edpal jsem a kone\u010dn\u011b se mu pod\u00edval do o\u010d\u00ed. Lehce se usm\u00edval.<\/div>\n
„Tak vid\u00ed\u0161, \u017ee tvoje city ne\u0159\u00edd\u00ed rozkrok,“ usm\u00e1l se a j\u00e1 musel taky.<\/div>\n
„Jo\u2026 Je toho na m\u011b moc.“ Pak se Bill zvedl a \u0161el ke dve\u0159\u00edm. „Po\u010dkej\u2026 Necho\u010f je\u0161t\u011b pros\u00edm\u2026“ ten se na m\u011b jen ohl\u00e9dl.<\/div>\n
„Neboj. Jdu jen kluk\u016fm ozn\u00e1mit, \u017ee se ti ud\u011blalo \u0161patn\u011b, aby cvi\u010dili sami,“ a pak se jenom povzbudiv\u011b usm\u00e1l a zmizel.<\/p>\n

Za okam\u017eik p\u0159i\u0161el zp\u00e1tky a zamknul za sebou.<\/div>\n

„Tak pov\u00eddej\u2026“ V tu chv\u00edli jsem si p\u0159ipadal jako v n\u011bjak\u00fd hloup\u00fd psychoporadn\u011b pro puber\u0165a\u010dky. Zdrav\u00edme Brav\u00ed\u010dko!<\/div>\n
„Je to trochu slo\u017eit\u00fd, v\u00ed\u0161\u2026“ v\u00e1\u017en\u011b\u2026 v\u00e1\u017en\u011b jsem netu\u0161il, jak za\u010d\u00edt. Tohle byla hrozn\u00e1 situace.<\/div>\n
„Tak jinak\u2026 kter\u00e1 ti dala ko\u0161em?“ tahle ot\u00e1zka m\u011b tak zarazila, \u017ee jsem se zapomn\u011bl nadechnout. Zaka\u0161lal jsem.<\/div>\n
„Co? \u017d\u00e1dn\u00e1\u2026 J\u00e1 zrovna o \u017e\u00e1dnou fiflenu nestoj\u00edm\u2026“ nepozn\u00e1val jsem sv\u016fj vlastn\u00ed hlas. Takov\u00fd t\u00f3n jsem snad je\u0161t\u011b nevypustil z \u00fast. Bill zvednul obo\u010d\u00ed a p\u0159em\u00fd\u0161lel.<\/div>\n
„Tak co se tedy d\u011bje? J\u00e1 m\u00e1m po\u0159\u00e1d takov\u00fd neblah\u00fd pocit, \u017ee ses n\u00e1m zamiloval,“ \u0159ekl to s tak zvl\u00e1\u0161tn\u00edm v\u00fdrazem a t\u00f3nem, \u017ee se mi cht\u011blo rozbulet je\u0161t\u011b v\u00edc a vyplavit celou m\u00edstnost. Dal jsem zase na na\u0161i spole\u010dnou intuici. Nedalo se to vyslovit. Bylo to tak zatracen\u011b t\u011b\u017ek\u00fd, a\u017e mi z toho bylo na zvracen\u00ed.<\/p>\n

Pod\u00edval jsem se mu dlouze do o\u010d\u00ed. Ty o\u010di jsou i m\u00e9. Nav\u00edc jsem v nich vid\u011bl i vlastn\u00ed odraz. Vypadal jsem p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b. Ale na tom nesejde. Taky jsem se c\u00edtil nav\u00fdsost p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b.<\/p>\n

„Z\u016fst\u00e1v\u00e1m vzh\u016fru pro tebe<\/div>\n

Nezvl\u00e1dneme to oba<\/div>\n
Ty to nev\u00ed\u0161<\/div>\n
Vzd\u00e1v\u00e1m se te\u010f pro tebe\u2026“<\/p>\n

Zavzlykal jsem jako d\u011bcko a doufal jsem, \u017ee mu to dojde. \u017de slova t\u00e9 p\u00edsn\u011b mysl\u00edm v\u00e1\u017en\u011b. \u017de jsou pro n\u011bj. Jenom pro n\u011bj. V\u017edycky jsem tu byl jen a jen pro n\u011bj. Pro koho jin\u00e9ho taky?<\/p>\n

„Moje posledn\u00ed ti pom\u016f\u017ee odsud<\/div>\n

P\u0159edt\u00edm, ne\u017e se mo\u0159e pode mnou rozestoup\u00ed<\/div>\n
V\u011b\u0159\u00edm v tebe\u2026“<\/p>\n

Dokon\u010dil Bill za m\u011b sloku a vid\u011bl jsem, \u017ee se mu po tv\u00e1\u0159i skut\u00e1lela slza.<\/div>\n

„Miluju t\u011b, br\u00e1\u0161ko“ \u0161eptl jsem a neust\u00e1le jsem se mu d\u00edval do o\u010d\u00ed. Te\u010f vypadaly v\u00e1\u017en\u011b stejn\u011b jako moje. Byly pln\u00e9 slz. Bill se na m\u011b usm\u00e1l. Cel\u00fd se chv\u011bl a j\u00e1 m\u011bl pocit, \u017ee se rozlet\u00edm.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky, Tome\u2026“ popot\u00e1hl a objal m\u011b. Byl to n\u00e1dhern\u00fd pocit. Neuv\u011b\u0159iteln\u00fd. T\u00ed\u017ee byla pry\u010d. Jako by ji v\u00edtr odv\u00e1l. Jako kdy\u017e v l\u00e9t\u011b p\u0159ejde bou\u0159e a hned je zase jasno. Byli jsme oba zad\u00fdchan\u00ed, popotahovali jsme a taky jsme se stejn\u011b klepali. Jako osiky. Pomalu jsem se odt\u00e1hl a set\u0159el si v\u0161echny slzy. Bill ud\u011blal tot\u00e9\u017e.<\/p>\n

Chv\u00edli jsme se na sebe jen d\u00edvali a pak se rozesm\u00e1li.<\/div>\n

„Tak jo\u2026“ zasm\u00e1l se Bill.<\/div>\n
„Tak jo\u2026“ \u0161\u0165astn\u011b jsem p\u00edpl a u\u017e sv\u011bt nevypadal tak temn\u00fd jako p\u0159edt\u00edm.<\/p>\n

autor: Evil<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o) <\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Evil Ahoj ahoj \ud83d\ude42 Nebyla jsem tu celou v\u011b\u010dnost, ale tak najednou jsem si jednoho kr\u00e1sn\u00e9ho dne vzpomn\u011bla, jak jsem tu byla pe\u010den\u00e1 va\u0159en\u00e1, a tak trochu jsem si zavzpom\u00ednala na svoje p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd prvn\u00ed pov\u00eddky. V sou\u010dasn\u00e9 dob\u011b p\u00ed\u0161u \u00fapln\u011b n\u011bco<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-5644","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5644","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5644"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5644\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5644"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5644"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5644"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}