{"id":5658,"date":"2012-11-03T15:00:00","date_gmt":"2012-11-03T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5642"},"modified":"2012-11-03T15:00:00","modified_gmt":"2012-11-03T14:00:00","slug":"you-hold-my-destiny-in-your-arms-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/11\/03\/you-hold-my-destiny-in-your-arms-15\/","title":{"rendered":"You hold my destiny in your arms 15."},"content":{"rendered":"
autor: PeTi\u0160ka<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill nejist\u011b p\u0159e\u0161lapoval p\u0159ed dve\u0159mi s t\u00e1cem, na kter\u00e9m m\u011bl odlo\u017een\u00e9 dva \u0161\u00e1lky sko\u0159icovo-jable\u010dn\u00e9ho \u010daje a p\u00e1r su\u0161enek. Byl pozdn\u00ed ve\u010der, vlastn\u011b dost pozd\u011b na to, aby se dom\u00e1hal vstupu se dv\u011bma \u010daji a docela tu\u010dn\u00fdmi su\u0161enkami, ale nemohl si pomoci. Dospal zhruba tak 5 hodin, pak u\u017e se jen otr\u00e1ven\u011b p\u0159evaloval, neda\u0159ilo se mu op\u011bt usnout. Tolik cht\u011bl za Anisem, pov\u00eddat si s n\u00edm, nebo si jen lehnout a koukat, jak pracuje, \u017ee ho cht\u00ed\u010d p\u0159emohl, a jako na \u00faplatek se rozhodl p\u0159in\u00e9st n\u011bco k zakousnut\u00ed.<\/div>\n
D\u016fvod, pro\u010d nezaklepal rovnou, byl takov\u00fd, \u017ee m\u011bl strach. Obavy, jak se k n\u011bmu bude chovat Bushido dnes, p\u0159esto\u017ee je\u0161t\u011b r\u00e1no mu prokazoval neobvyklou oddanost a n\u00e1klonnost. P\u0159esto m\u011bl Bill v sob\u011b velk\u00e9 nejistoty, \u017ee by to t\u0159eba mohlo b\u00fdt jeho b\u011b\u017en\u00e9 chov\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 Bill mo\u017en\u00e1 bral moc osobn\u011b a v\u00e1\u017en\u011b. S hlubok\u00fdm nadechnut\u00edm si dodal trochu odvahy, a kone\u010dn\u011b jednou rukou zabu\u0161il na d\u0159ev\u011bn\u00e9 dve\u0159e. Dobrou chv\u00edli se nic ned\u011blo, \u017ee Bill pl\u00e1noval sebrat se a j\u00edt si po sv\u00fdch, ale zrovna p\u0159i takov\u00e9m rozhodnut\u00ed se otev\u0159ely dve\u0159e a v nich o\u010dividn\u011b unaven\u00fd Anis.<\/p>\n

„Oh, spal jsi? J\u00e1 jsem t\u011b necht\u011bl budit, jen jsem\u2026 p\u0159inesl \u010daj a su\u0161enky.“ Zadrmolil nakonec Bill stru\u010dn\u011b a prohl\u00ed\u017eel si jeho znaven\u00fd obli\u010dej. M\u011bl sto chut\u00ed se nat\u00e1hnout a pokusit se jedin\u00fdm n\u011b\u017en\u00fdm dotykem mu tu ospalost z obli\u010deje zahnat, m\u011bl starost.<\/div>\n

<\/div>\n
„Nespal jsem, jen p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, pracuji. Poj\u010f d\u00e1l.“ Pousm\u00e1l se Anis a poodstoupil ode dve\u0159\u00ed, aby mohl chlapec vej\u00edt i se sva\u010dinou. „Mmm, sko\u0159ice?“<\/div>\n
<\/div>\n
„S jablkem, stra\u0161n\u011b mi to von\u011blo v t\u00e9 krabi\u010dce.“ P\u0159ik\u00fdvnul Bill s \u00fasm\u011bvem a odlo\u017eil t\u00e1c na pracovn\u00ed st\u016fl. Jeho pohled se mihnul p\u0159es obrazovku \u0161iroko\u00fahl\u00e9 obrazovky po\u010d\u00edta\u010de. Bushido z\u0159ejm\u011b n\u011bkomu psal d\u016fle\u017eit\u00fd email, proto\u017ee stranou na pap\u00ed\u0159e vid\u011bl p\u0159e\u0161krtan\u00e9 fr\u00e1ze, kdy se z\u0159ejm\u011b sna\u017eil volit n\u011bjak\u00e1 spr\u00e1vn\u00e1 a slu\u0161n\u00e1 slova. Zavrt\u011bl hlavou, kdy\u017e za sebou uc\u00edtil bl\u00edzk\u00fd pohyb a rychle \u010daj v hrne\u010dku zam\u00edchal, aby jej mohl n\u00e1sledovn\u011b Bushidovi podat.<\/div>\n
\n
„Asi n\u011bjak\u00e1 intuice, cht\u011bl jsem za chv\u00edli akor\u00e1t zavolat Emmeta, aby mi ho ud\u011blal.“ Zasm\u00e1l se a p\u0159evzal od chlapce hrnek s hork\u00fdm n\u00e1pojem. Nau\u010den\u011b je\u0161t\u011b zam\u00edchal l\u017ei\u010dkou, p\u0159esto, \u017ee u\u017e to ud\u011blal Bill, a opatrn\u011b se napil, spokojen\u011b mlaskaj\u00edc. Bill jej chv\u00edli jen okouzlen\u011b pozoroval, ne\u017e se vzpamatoval.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/a>„To by asi nebyl zrovna dobr\u00fd n\u00e1pad, proto\u017ee kdy\u017e jsem se chystal j\u00edt nahoru za tebou, vid\u011bl jsem jej s Marcusem, jak zach\u00e1zeli k n\u011bmu do pokoje, a nevypadalo to, \u017ee by cht\u011bli b\u00fdt n\u011bjak ru\u0161eni.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Jak to m\u00e1m ch\u00e1pat?“ pozvedl Anis podez\u0159ele obo\u010d\u00ed, a Bill pokr\u010dil rameny. „Oni spolu ti dva n\u011bco maj\u00ed?“ posadil se na postel, v dlan\u00edch sv\u00edraj\u00edc \u010daj, a pohl\u00ed\u017eel na Billa zv\u011bdav\u00fdm pohledem.<\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm. Ale ti dva k sob\u011b maj\u00ed hodn\u011b bl\u00edzko, nikdy sis nev\u0161imnul?“<\/p>\n

„Sp\u00ed\u0161 jsem tomu nev\u011bnoval pozornost.“ Zamru\u010del lehce zara\u017een\u011b Bushido a poklepal volnou rukou na postel vedle sebe, aby si Bill p\u0159isednul. Chlapec nev\u00e1hal, nechal \u010daj \u010dajem a usadil se vedle n\u011bj. Nechal se obejmout pa\u017e\u00ed kolem ramen a p\u0159itisknout se na jeho teplem s\u00e1laj\u00edc\u00ed t\u011blo. Spokojen\u011b povzdychnul a p\u0159iv\u0159el o\u010di, u\u017e\u00edvaj\u00edc si tuhle chv\u00edli pohody. „Nad n\u011b\u010d\u00edm jsem cel\u00fd den p\u0159em\u00fd\u0161lel, v\u00ed\u0161. Pot\u0159ebuji jen d\u00e1t dohromady stru\u010dn\u00fd, jasn\u00fd a pokud mo\u017eno co nejrozv\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00ed email Johnnymu.“ Odlo\u017eil sv\u016fj \u0161\u00e1lek, aby se mohl vz\u00e1p\u011bt\u00ed klidn\u011b nat\u00e1hnout na z\u00e1da na sv\u00e9 posteli. Op\u0159el se o pelest a p\u0159it\u00e1hnul sv\u00e9 mal\u00e9 do n\u00e1ru\u010de. Jemn\u011b se v\u0161\u00ed n\u011b\u017enost\u00ed se prohraboval Billovi ve vlasech a chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161lel.<\/p>\n

„Nad \u010d\u00edm si p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli se sm\u00edm zeptat?“ pozvedl Bill obo\u010d\u00ed, om\u00e1men\u00fd p\u0159\u00edjemnost\u00ed dotek\u016f. Nikdy by ne\u0159ekl, \u017ee i v n\u011bkom, jako je Bushido, je vlo\u017een\u00e1 vlastnost takov\u00e9 citov\u00e9 p\u00e9\u010de. Zav\u0159el o\u010di, tv\u00e1\u0159\u00ed se op\u0159el o jeho hru\u010f a nas\u00e1val jeho kol\u00ednskou, kter\u00e1 byla jedn\u00edm z faktor\u016f, po kter\u00e9m musel ka\u017ed\u00fd p\u0159ed Anisem padnout na kolena. Von\u011bl tak p\u0159ita\u017eliv\u011b, \u017ee Bill se kr\u00e1tce o\u0161il vzru\u0161en\u00edm.<\/p>\n

„Mysl\u00edm, \u017ee je na \u010dase d\u00e1t ruce pry\u010d od t\u00e9hle bran\u017ee. Abych pravdu \u0159ekl, jak jsme byli na t\u00e9 ve\u010de\u0159i na zahrad\u011b, a v r\u00e1mci tv\u00e9ho vzteku ses zeptal, co z toho m\u00e1m – zamyslel jsem se nad t\u00edm a nedo\u0161el jsem k ni\u010demu, co by m\u011b n\u011bjak vylo\u017een\u011b uspokojovalo. M\u011bl jsi toti\u017e pravdu, to mus\u00edm uznat. D\u0159\u00edv jsem to vid\u011bl prost\u011b jako lehkou a celkem z\u00e1bavnou cestu k tomu, jak si vyd\u011blat slu\u0161n\u00e9 pen\u00edze a je\u0161t\u011b si u\u017e\u00edt, Bille. Potkal jsem p\u0159ed p\u00e1r lety na jednom ve\u010d\u00edrku m\u00e9ho zn\u00e1m\u00e9ho Johnnyho, s kter\u00fdm jsem se dal tenkr\u00e1t do \u0159e\u010di, co\u017e byla ta osudov\u00e1 chyba. Sv\u011b\u0159il se mi po n\u011bjak\u00e9m \u010dase, kdy\u017e jsme se se\u0161li soukrom\u011b, v \u010dem vlastn\u011b on chod\u00ed. J\u00e1 jsem tenkr\u00e1t pracoval jako oby\u010dejn\u00fd automechanik, co v\u011bt\u0161inu dne tr\u00e1vil v mont\u00e9rk\u00e1ch a v\u011b\u010dn\u011b m\u011bl od pr\u00e1ce \u0161pinav\u00e9 ruce, a tohle se mi zd\u00e1lo jako n\u011bco tak nadstandardn\u00edho, \u017ee jsem se nechal do t\u00e9 \u0161p\u00edny vt\u00e1hnout. Vychoval jsem tolik ml\u00e1denc\u016f, tolik se do toho za\u010dal v\u017e\u00edvat, \u017ee jsem zapomn\u011bl na poklidn\u00fd, oby\u010dejn\u00fd \u017eivot. Pak p\u0159i\u0161el n\u011bkdo, kdo mi ale otev\u0159el o\u010di a donutil m\u011b bez jeho v\u011bdom\u00ed se nad t\u00edm zamyslet, a j\u00e1 se rozhodl to ukon\u010dit. Ano, mysl\u00edm, \u017ee s t\u00edm skon\u010d\u00edm. Pen\u011bz na \u00fa\u010dt\u011b m\u00e1m dostatek, alespo\u0148 do t\u00e9 doby, ne\u017e si najdu zase n\u011bjakou po\u0159\u00e1dnou pr\u00e1ci, zkus\u00edm se poohl\u00eddnout po n\u011b\u010dem form\u00e1ln\u011bj\u0161\u00edm, ne\u017e je pr\u00e1ce automechanika, proto\u017ee u\u017e jsem si up\u0159\u00edmn\u011b tak trochu zvyknul na tenhle nadstandard. Nebudu tr\u00e1pit nikoho z kluk\u016f, ani Emmeta, ani Marcuse, ani dokonce Taylera. Vid\u00edm, \u017ee oni si \u017eij\u00ed takhle spokojen\u00fd \u017eivot, tak pro\u010d jim ho ve fin\u00e1le takhle mrvit? Johnny je star\u00fd agresiv, nem\u011bli by se u n\u011bj dob\u0159e, to v\u00edm.“ Nadechnul se, aby mohl je\u0161t\u011b do\u0159\u00edct svou my\u0161lenku. „M\u00e1m tebe, m\u00e1m sv\u00e9 d\u011bti, pokud chlapce m\u016f\u017eu tak nazvat, m\u00e1m domov, m\u00e1m pen\u00edze pro na\u0161e zabezpe\u010den\u00ed. Pokus\u00edm se \u010dasem kluky dostat na \u0161koly a umo\u017enit jim pro\u017e\u00edt norm\u00e1ln\u00ed \u017eivot, jak\u00fd si zaslou\u017e\u00ed. D\u00e1m v\u00e1m volnost.“ Pousm\u00e1l se nakonec spokojen\u00fd s t\u00edm, co ze sebe dok\u00e1zal vychrlit.<\/p>\n

Bill k n\u011bmu p\u0159ekvapen\u011b pozvedl hlavu, dojat\u00fd, a z\u00e1rove\u0148 lehce \u0161okovan\u00fd jeho zpov\u011bd\u00ed. Pokud to m\u011bl b\u00fdt on, kdo ho sv\u00fdm zp\u016fsobem dokopal k takov\u00e9mu rozhodnut\u00ed, a podle t\u011bch slov, kter\u00e1 Anis b\u011bhem vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed zvolil, jsou te\u010f svoji? M\u00e1 to br\u00e1t jako v\u00e1\u017en\u00fd vztah jeho a Anise? Tolik ot\u00e1zek v o\u010d\u00edch a z\u00e1rove\u0148 tolik dojet\u00ed, \u017ee se m\u00e1lem zalykal \u0161t\u011bst\u00edm. Nevolil slova, dokonce se ani nezeptal na v\u0161echno, co se mu honilo hlavou a nem\u011bl v tom jasno. Prost\u011b se jen nat\u00e1hnul k jeho rt\u016fm a p\u0159es ve\u0161ker\u00e9 nejistoty a obavy Anise pevn\u011b pol\u00edbil. Jejich polibek nechal samotn\u00fdm Bushidem prohloubit, a\u017e se z n\u011bj stal n\u011bkolika minutov\u00fd, kdy oba nebrali ohled na to, \u017ee by byla pot\u0159eba n\u011bjak\u00e9ho kysl\u00edku. A\u017e kdy\u017e u\u017e to bylo akutn\u00ed, Bill se odt\u00e1hnul, nadechnul se a pousm\u00e1l se na sv\u00e9ho ochr\u00e1nce.<\/div>\n

<\/div>\n
„Souhlas\u00edm a r\u00e1d ti s nov\u00fdm za\u010d\u00e1tkem pom\u016f\u017eu jak\u00fdmkoliv zp\u016fsobem.“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„To je ten d\u016fvod, pro\u010d t\u011b chci m\u00edt odte\u010f po sv\u00e9m boku.“ P\u0159itakal s \u00fasm\u011bvem Anis, dostal snadno chlapce pod sv\u00e9 t\u011blo, aby jej mohl obda\u0159it d\u016fv\u011brn\u00fdmi polibky v\u0161ude, kam jen dos\u00e1hnul. A Bill spokojen\u011b vrn\u011bl a opl\u00e1cel mu v\u0161e stejnou m\u011brou.<\/div>\n
<\/div>\n
Ned\u011blo se nic velkolep\u00e9ho, \u017e\u00e1dn\u00e9 \u017eivo\u010di\u0161n\u00e9 milov\u00e1n\u00ed, na kter\u00e9 to zpo\u010d\u00e1tku vypadalo. Anis nem\u011bl n\u00e1ladu. Mazlen\u00ed bylo v\u0161echno, co pot\u0159eboval pro tuto chv\u00edli, tenhle ve\u010der a Bill to vyc\u00edtil, proto ho nepokou\u0161el. Nech\u00e1val se laskat, s\u00e1m hladil doteky jeho du\u0161i, ne\u017e spole\u010dn\u011b spokojen\u011b usnuli v posteli, nad\u0161en\u00ed nov\u00fdm za\u010d\u00e1tkem, o kter\u00e9m zat\u00edm v\u011bd\u011bli jen oni dva.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

„M\u011bl bys b\u00fdt potichu, nechci nic riskovat.“ Zasm\u00e1l se Marcus, kdy\u017e se sv\u00edjel pod Emmetem, kter\u00fd hr\u00e1l jakousi prapodivnou hru, pokousat blon\u010f\u00e1ka v\u0161ude, kam jen m\u016f\u017ee. Ob\u011b nah\u00e1 t\u011bla se o sebe ot\u00edrala, proto\u017ee ve\u0161ker\u00fd stud, kter\u00fd panoval od doby, kdy se spolu zav\u0159eli v Emmetov\u011b pokoji, naprosto odpadl.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
„Pros\u00edm t\u011b, Bill \u0161el k Anisovi a Tayler je mi docela ukraden\u00fd, tak\u017ee se nem\u00e1me \u010deho ob\u00e1vat. Jen nesm\u00ed\u0161 moc \u0159v\u00e1t, ob\u010das m\u00e1\u0161 docela vysok\u00e9 t\u00f3niny, o tom u\u017e jsme se tolikr\u00e1t p\u0159esv\u011bd\u010dili!“ Usm\u00e1l se pobaven\u011b Emmet, kdy\u017e kone\u010dn\u011b zvednul hlavu ke sv\u00e9mu p\u0159\u00edteli. Marcus pozvedl obo\u010d\u00ed. „No, nekoukej tak na mne. Co t\u0159eba jak jsi tenkr\u00e1t \u0159val vztekle na Taylera, kdy\u017e ti zni\u010dil tv\u00e9 obl\u00edben\u00e9 tri\u010dko? Koukala dokonce i ta v\u0161ete\u010dn\u00e1 sousedka vedle z bar\u00e1ku.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Ty lh\u00e1\u0159i, tak \u017ehav\u00e9 to nebylo.“ Proto\u010dil Marcus o\u010dima, ale usm\u00e1l se.<\/p>\n

„Ale te\u010f by mohlo, nemysl\u00ed\u0161?“ Nakr\u010dil nos a nat\u00e1hnul se, aby jej mohl pol\u00edbit omluvn\u011b na rty, kdy\u017e se Marc tv\u00e1\u0159il st\u00e1le dot\u010den\u011b po ur\u00e1\u017ece. Nakonec svoln\u011b povzdychnul a jazykem vplul p\u0159es prot\u011bj\u0161\u00ed br\u00e1nu zub\u016f, aby mohl pohladit jazykem ten Emmet\u016fv. Oba do polibku vlo\u017eili v\u0161echno, v\u010detn\u011b netrp\u011blivosti, kter\u00e1 panovala v obou dvou. P\u0159edehra u\u017e trvala v\u011b\u010dnost, vlastn\u011b se tu podobn\u011b ha\u0161te\u0159ili dobrou hodinu, mo\u017en\u00e1 hodinu a p\u016fl.<\/p>\n

„J\u00e1 u\u017e bych docela bral n\u011bco jin\u00e9ho, ne\u017e ty tv\u00e9 st\u00e1le polibky a \u00fachylku na kous\u00e1n\u00ed t\u011blesn\u00fdch parti\u00ed.“ Zamumlal Marcus, kdy\u017e odvr\u00e1til hlavu od polibku. Byl prvn\u00ed, kdo u\u017e necht\u011bl d\u00e1l zdr\u017eovat, a ozval se. Bokama provokativn\u011b vyjel nahoru naproti Emmetov\u00fdm, \u010d\u00edm\u017e se ot\u0159el kl\u00ednem o prot\u011bj\u0161\u00ed. Emm usyknul a p\u0159iv\u0159el o\u010di. Cht\u011bl spodn\u00edho chlapce je\u0161t\u011b chv\u00edli tr\u00e1pit, ale rozhodl se, \u017ee je nebude oba pokou\u0161et. „Tak poj\u010f, ne\u017e si to rozmysl\u00edm.“ Pohrozil s \u00fasm\u011bvem Marcus, roztahuj\u00edc nohy, \u010d\u00edm\u017e ho maxim\u00e1ln\u011b pob\u00edzel. Emmet tedy nev\u00e1hal, uvelebil se mezi jeho nohama a pomalu pronikal do \u00fazk\u00e9ho t\u011bla. Marcus usyknul, z\u010d\u00e1sti bolest\u00ed a z\u010d\u00e1sti slast\u00ed, na kterou u\u017e se klepal n\u011bjakou tu chv\u00edli.<\/div>\n

<\/div>\n
„\u0158ekni mi, a\u017e bude\u0161 v pohod\u011b.“ Zafun\u011bl Emmet, bla\u017een\u00fd z pocitu tepla a vlhka kolem sebe.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jsem v pohod\u011b.“<\/div>\n
<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“<\/div>\n
<\/div>\n
„Proboha, d\u011bl\u00e1\u0161, jako kdybys nikdy nespal s Anisem. Jsem na tohle zvykl\u00fd, klidn\u011b pokra\u010duj.“ Usm\u00e1l se Marc a pohladil partnera po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 pravdu, mohlo mi to doj\u00edt.“ Proto\u010dil lehce o\u010dima Emmet a odv\u00e1\u017eil se tedy prohnout, a t\u00edm se dostat hloub\u011bji do blon\u010f\u00e1kova t\u011bla. Marcus ti\u0161e zana\u0159\u00edkal, ale vy\u0161el mu t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b, p\u0159i druh\u00e9m zhoupnut\u00ed vst\u0159\u00edc. „Jsi perfektn\u00ed.“<\/p>\n

„Ne, ty jsi.“ Zamru\u010del zp\u011btn\u011b Marcus pobaven\u011b a vypustil z \u00fast t\u00e1hl\u00fd sten, kdy\u017e se mu dostalo o n\u011bco prud\u0161\u00edho p\u0159\u00edrazu, ne\u017e byly ty p\u0159ede\u0161l\u00e9. Emmet pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou a nechal d\u00e1l jednat sv\u00e9 t\u011blo instinktivn\u011b. Jejich prvn\u00ed – alespo\u0148 soukromn\u011b prvn\u00ed milov\u00e1n\u00ed, si u\u017e\u00edvali oba do posledn\u00ed chv\u00edle jejich vzru\u0161en\u00ed. Hodina p\u0159edehry, p\u0159ibli\u017en\u011b t\u0159i hodiny milov\u00e1n\u00ed, hodina konverzace a mazlen\u00ed, dv\u011b osoby, jedno uv\u011bdom\u011bn\u00ed, \u017ee oni dva se stanou v\u00edce, ne\u017e jen p\u0159\u00e1telskou, nerozd\u011blitelnou dvojic\u00ed. To uv\u011bdom\u011bn\u00ed si, \u017ee oni jsou v\u00edc, ne\u017e jen pouhopouz\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

Bill unaven\u011b zam\u017eoural proti oknu, p\u0159es kter\u00e9 u\u017e mu drze lezly do obli\u010deje rann\u00ed, slune\u010dn\u00ed paprsky. Ve\u010der zapomn\u011bli zat\u00e1hnout z\u00e1v\u011bsy, tak byl \u010das na to doplatit. Chlapec povzdychnul rozespale a je\u0161t\u011b chv\u00edli se rozhodl z\u016fstat uveleben\u00fd v Anisov\u011b h\u0159ejiv\u00e9 n\u00e1ru\u010di, ne\u017e se p\u016fjde pod\u00edvat na rann\u00ed probouzen\u00ed jejich domu.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
Sta\u010dilo deset minut, proto\u017ee d\u00edky jeho polosp\u00e1nku si moc dob\u0159e uv\u011bdomoval nep\u0159\u00edjemn\u00e9 sv\u011btlo do o\u010d\u00ed, tak\u017ee se rozhodl, \u017ee vstane tedy ihned. Nasoukal se sp\u011b\u0161n\u011b do v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 odhodil p\u0159ed sp\u00e1nkem vedle postele, do\u0161el zat\u00e1hnout z\u00e1v\u011bsy, aby to nijak nenaru\u0161ilo ani Bushid\u016fv sp\u00e1nek, a odebral se potichu dol\u016f, kdy mu p\u0159i cest\u011b zakru\u010del protestn\u011b \u017ealudek.<\/p>\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no!“ usm\u00e1l se od plotny Tayler a Bill z\u016fstal trochu zara\u017een\u011b st\u00e1t mezi dve\u0159mi. „V\u0161ichni je\u0161t\u011b sp\u00ed, tak jsem se rozhodl ud\u011blat wafle. M\u00e1\u0161 r\u00e1d wafle? P\u00e1r jich u\u017e m\u00e1m hotov\u00fdch, tak si sedni a hned to donesu, naj\u00edm se s tebou.“ Pokynul mu ke stolu a Bill st\u00e1le je\u0161t\u011b p\u0159ekvapen nad chlapcov\u00fdm mil\u00fdm p\u0159iv\u00edt\u00e1n\u00edm se na povel posadil ke stolu, \u010dichaj\u00edc tu v\u016fni, kter\u00e1 se linula z p\u00e1nvi\u010dky. Nat\u00e1hnul se pro konvici, kde u\u017e se louhoval \u010daj a nalil si pln\u00fd hrnek, pozoruj\u00edc u toho Taylera, kter\u00fd m\u011bl p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b tv\u00e1\u0159 zamazanou od t\u011bsta.<\/p>\n

„Ostatn\u00ed je\u0161t\u011b sp\u00ed?“<\/div>\n

<\/div>\n
„Ano.“ Odpov\u011bd\u011bl pohotov\u011b, a to u\u017e postavil doprost\u0159ed stolu m\u00edsu s \u010derstvou sn\u00eddan\u00ed, je\u0161t\u011b sklenici marmel\u00e1dy, nutely a posadil se naproti Billovi, kter\u00fd si ihned bez ostychu nab\u00eddnul. „Kluci sp\u00ed u Emmeta, necht\u011bl jsem je budit, z\u0159ejm\u011b m\u011bli n\u00e1ro\u010dnou noc.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Hm?“ Pozvedl Bill obo\u010d\u00ed a s plnou pusou.<\/div>\n
<\/div>\n
„V\u010dera jsem si \u010detl docela dlouho do noci kn\u00ed\u017eku. Nen\u00ed v\u00fdhodn\u00e9 m\u00edt pokoj vedle Emmeta. Nicm\u00e9n\u011b, nev\u011bd\u011bl jsem, \u017ee to takhle t\u00e1hnou spolu, ty jo?“ usm\u00e1l se na Billa. Bill st\u00e1le p\u00e1tral v hlav\u011b po tom, co mohlo Taylera tak n\u00e1hle prom\u011bnit. D\u0159\u00edv se nemohli vyst\u00e1t, a te\u010f tu sed\u00ed spole\u010dn\u011b, sn\u00eddaj\u00ed a ten mal\u00fd, podez\u0159el\u00fd fracek se te\u010f sna\u017e\u00ed v\u00e9st p\u0159\u00e1telskou a klidnou konverzaci. Bu\u010f se sv\u011bt zbl\u00e1znil, nebo Bill m\u011bl podez\u0159en\u00ed, \u017ee on, proto\u017ee v\u0161echno najednou za\u010d\u00ednalo nab\u00edrat dobr\u00e9 obr\u00e1tky – Anis a jeho rozhodnut\u00ed o ukon\u010den\u00ed t\u00e9hle „kari\u00e9ry“, Marcus a Emmet spolu, Tayler, kter\u00fd chce sv\u00e9 chov\u00e1n\u00ed napravit. Divn\u00e9.<\/p>\n

„Ne.“ Zavrt\u011bl Bill jednodu\u0161e hlavou a zapil sousto \u010dajem. „Mysl\u00edm, \u017ee oni to tak\u00e9 zjistili a\u017e te\u010f n\u011bkdy.“ Dodal je\u0161t\u011b s pokr\u010den\u00edm ramen.<\/div>\n

<\/div>\n
„Dost mo\u017en\u00e9.“ Zamru\u010del Tay a chv\u00edli p\u0159e\u017evykovali v tichosti, ne\u017e to Billovi nedalo se nezeptat.<\/div>\n
<\/div>\n
„Pro\u010d si najednou takov\u00fd?“ nech\u00e1pav\u011b zavrt\u011bl hlavou a ve\u0161ker\u00fd sv\u016fj z\u00e1jem na chlapce naproti up\u0159el.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jak\u00fd?“<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak mil\u00fd ke mn\u011b.“<\/p>\n

„Oh tak. Jak jsem \u0159\u00edkal, p\u0159em\u00fd\u0161lel jsem nad t\u00edm, jak jsem se d\u0159\u00edv choval. Nep\u0159i\u0161lo mi to spr\u00e1vn\u00e9. Nav\u00edc, mysl\u00edm, \u017ee ti dost do\u0161lo, \u017ee to bylo trochu ovlivn\u011bno moj\u00ed \u017e\u00e1rlivost\u00ed, proto\u017ee j\u00e1 jsem si v\u017edycky tak trochu naivn\u011b Anise p\u0159ivlast\u0148oval. A pak jsi p\u0159i\u0161el ty a on najednou up\u0159el sv\u016fj z\u00e1jem na tebe, d\u0159\u00edv si takhle h\u00fd\u010dkal mne.“ Povzdychnul a ukousnul kus wafle, ne\u017e zase pokra\u010doval. „Tak moc m\u011b to \u0161tvalo a logicky jsem si k tob\u011b vybudoval nen\u00e1vist a odpor. Plakal jsem po noc\u00edch a sna\u017eil se Anisovi podl\u00e9zat, abych se ujistil, \u017ee je v\u0161e p\u0159i star\u00e9m. Ale nebylo, co\u017e se na mn\u011b za\u010dalo odr\u00e1\u017eet celkov\u011b. V\u010dera ve\u010der, se do mne trochu pustil Marcus, to si nech, pros\u00edm, pro sebe. Mluvil ale tak, \u017ee jsem byl nucen si plno v\u011bc\u00ed uv\u011bdomit. T\u0159eba to, \u017ee pokud Anise opravdu tolik miluji, mus\u00edm b\u00fdt p\u0159eci \u0161\u0165astn\u00fd za to, \u017ee on je spokojen\u00fd, i kdy\u017e d\u00edky tv\u00e9 p\u0159\u00edtomnosti. Uv\u011bdomil jsem si, \u017ee pokud ho m\u00e1m opravdu tolik r\u00e1d, mus\u00edm mu d\u00e1t volnost a p\u0159\u00e1t mu jen to, co jeho du\u0161i d\u011bl\u00e1 dob\u0159e. Co\u017e znamenalo vzd\u00e1t se on\u00e9 zm\u00edn\u011bn\u00e9 nen\u00e1visti k tob\u011b a d\u00e1t v\u011bci do po\u0159\u00e1dku. Na tom hodl\u00e1m te\u010f zapracovat.“ Usm\u00e1l se Tay a Bill nesta\u010dil v\u011b\u0159it vlastn\u00edm u\u0161\u00edm. „A nav\u00edc, ty jsi mi vlastn\u011b nic neud\u011blal, jsi fajn kluk, p\u011bkn\u00fd, chytr\u00fd a z\u00e1bavn\u00fd, tak pro\u010d bych t\u011b m\u011bl neust\u00e1le takhle\u2026 shazovat? Ne, chci, aby z n\u00e1s byli dob\u0159\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9, t\u0159eba i nejlep\u0161\u00ed!“ zazubil se nad\u0161en\u011b a Bill zavrt\u011bl pobaven\u011b hlavou, kdy\u017e mu sam\u00fdm \u00fasm\u011bvem spadl kus wafle z pusy. Tayler se omluvil za sv\u00e9 nemotorn\u00e9 chov\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

„Mysl\u00edm, \u017ee tohle je to nejchyt\u0159ej\u0161\u00ed, co jsem od tebe sly\u0161el, Taylere.“ Zasm\u00e1l se Bill uvoln\u011bn\u011b. „V\u00ed\u0161 co? Anis \u0159\u00edkal, \u017ee dneska bude m\u00edt n\u011bjakou pr\u00e1ci mimo m\u011bsto, cht\u011bl se porozhl\u00e9dnout po n\u011bjak\u00e9m nov\u00e9m baz\u00e9nu, \u010di podobn\u011b. Nab\u00eddl mi, \u017ee m\u011b vezme s sebou a zastav\u00edme se v cukr\u00e1rn\u011b. Jen\u017ee m\u011b zrovna nel\u00e1k\u00e1 chodit a vyb\u00edrat n\u011bjak\u00fd kus \u010dehosi, co se naz\u00fdv\u00e1 baz\u00e9n. Tak bys mo\u017en\u00e1 mohl jet s n\u00e1mi, co ty na to?“<\/div>\n

<\/div>\n
„Bezva n\u00e1pad, snad to Anisovi nebude vadit!“ nad\u0161en\u011b p\u0159itakal Tayler.<\/div>\n
<\/div>\n
„Neboj, kdy\u017e mu pov\u00edm o tv\u00e9m mal\u00e9m rozhodnut\u00ed, ur\u010dit\u011b bude souhlasit a r\u00e1d!“ Usm\u00e1l se Bill spokojen t\u00edm, jak poklidn\u00e9 se v\u0161e zd\u00e1 b\u00fdt.<\/p>\n

autor: PeTi\u0160ka<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: PeTi\u0160ka Bill nejist\u011b p\u0159e\u0161lapoval p\u0159ed dve\u0159mi s t\u00e1cem, na kter\u00e9m m\u011bl odlo\u017een\u00e9 dva \u0161\u00e1lky sko\u0159icovo-jable\u010dn\u00e9ho \u010daje a p\u00e1r su\u0161enek. Byl pozdn\u00ed ve\u010der, vlastn\u011b dost pozd\u011b na to, aby se dom\u00e1hal vstupu se dv\u011bma \u010daji a docela tu\u010dn\u00fdmi su\u0161enkami, ale nemohl si<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[487],"tags":[],"class_list":["post-5658","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-you-hold-my-destiny-in-your-arms"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5658","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5658"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5658\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5658"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5658"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5658"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}