{"id":5659,"date":"2012-11-02T18:00:00","date_gmt":"2012-11-02T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5643"},"modified":"2012-11-02T18:00:00","modified_gmt":"2012-11-02T17:00:00","slug":"obloquy-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/11\/02\/obloquy-11\/","title":{"rendered":"Obloquy 11."},"content":{"rendered":"
autor: Raiju<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
Tv\u016fj str\u00e1\u017en\u00fd and\u011bl<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n

Kdy\u017e vid\u00edm tv\u016fj \u00fasm\u011bv, slzy se mi spou\u0161t\u011bj\u00ed po tv\u00e1\u0159\u00edch, nem\u016f\u017eu si pomoci.<\/em><\/div>\n
A te\u010f kdy\u017e jsem siln\u011bj\u0161\u00ed, pochopil jsem, jak se tento sv\u011bt m\u011bn\u00ed v chlad, kter\u00fd mi pronik\u00e1 a\u017e do du\u0161e.<\/em><\/div>\n
A v\u00edm, \u017ee to v sob\u011b najdu: mohu b\u00fdt t\u00edm jedin\u00fdm.<\/em><\/div>\n
Nenech\u00e1m t\u011b nikdy upadnout, budu p\u0159i tob\u011b nav\u017edy st\u00e1t.<\/em><\/div>\n
Budu tu p\u0159es to v\u0161echno pro tebe. Dokonce i kdy\u017e m\u011b tv\u00e1 z\u00e1chrana po\u0161le do nebe.<\/em><\/div>\n
song: Your Guardian Angel – The Red Jumpsuit Apparatus<\/p>\n

<\/div>\n

„Rozhodn\u011b se to nestane p\u0159es noc. Tohle bude z\u0159ejm\u011b ta nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed \u010d\u00e1st tv\u00e9 terapie, ale nen\u00ed to nemo\u017en\u00e9. D\u00e1 se to zvl\u00e1dnout, Bille.“<\/p>\n

Ale ta bolest, kterou c\u00edtil – neexistovalo pro ni dostate\u010dn\u011b siln\u00e9, dostate\u010dn\u011b tr\u00fdzniv\u00e9 slovo. I p\u0159esto, kolik v sob\u011b m\u011bl ti\u0161\u00edc\u00edch l\u00e9k\u016f, a dokonce i se speci\u00e1ln\u00ed v\u00fdztuhou kolem trupu, kter\u00e1 mu dr\u017eela p\u00e1te\u0159 srovnanou, jeho bolest byla nesnesiteln\u00e1. Bill m\u011bl velik\u00fd strach zvednout se ze sv\u00e9ho kole\u010dkov\u00e9ho k\u0159esla, kdy\u017e ho p\u0159evezli do m\u00edstnosti na fyzioterapii.<\/p>\n

Za\u010dali s n\u00ed, je\u0161t\u011b kdy\u017e byl v t\u00e9 p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9 posteli: protahov\u00e1n\u00ed nohou a oh\u00fdb\u00e1n\u00ed kloub\u016f, nau\u010dit je znovu se spr\u00e1vn\u011b h\u00fdbat, posilov\u00e1n\u00ed sval\u016f a zbytku jeho t\u011bla. Druh\u00e1 f\u00e1ze se p\u0159enesla do tepl\u00e9 l\u00e1zn\u011b, kde byl zaji\u0161t\u011bn a p\u0159idr\u017eov\u00e1n za boky – zkou\u0161el ve vod\u011b mal\u00e9 kr\u016f\u010dky. Prvn\u00ed dva t\u00fddny byla voda tepl\u00e1 a klidn\u00e1, na dal\u0161\u00ed dva t\u00fddny pustili lehk\u00fd proud, aby j\u00ed dodali pot\u0159ebnou rezistenci, a ta prav\u00e1 bolest teprve za\u010dala.<\/p>\n

Zp\u011bv\u00e1k te\u010f z\u00edral na dv\u011b ty\u010de, kter\u00fdch se bude muset dr\u017eet – propaloval je pohledem a b\u00e1l se jich. Tentokr\u00e1t tu nebyla \u017e\u00e1dn\u00e1 voda – jen dv\u011b horizont\u00e1ln\u00ed kovov\u00e1 madla, \u0161est o\u0161et\u0159ovatel\u016f, kte\u0159\u00ed je obklopovali, a Bill, jen\u017e se bude sna\u017eit dostat p\u0159es tuto p\u0159ek\u00e1\u017eku. Ruce m\u011bl slo\u017een\u00e9 v kl\u00edn\u011b a dr\u017eel se sv\u00fdch tepl\u00e1k\u016f. Cht\u011bl prost\u011b jen den odpo\u010dinku – tohle bude tak hrozn\u011b bolet\u2026<\/p>\n

„Jedin\u00e9, co mus\u00ed\u0161 ud\u011blat, je se chytit tady t\u011bch ty\u010d\u00ed a my ti pom\u016f\u017eeme dostat se p\u0159es tuhle v\u011bc, okay? Nespadne\u0161 – nikdo tady t\u011b nenech\u00e1. Slibuju.“ Zrzkovy o\u010di byly tak klidn\u00e9 a jemn\u00e9, kdy\u017e k n\u011bmu promlouval. Bill se zamyslel, jestli ho dokto\u0159i \u010dasto pos\u00edlaj\u00ed vy\u0159\u00eddit \u0161patn\u00e9 zpr\u00e1vy – rozhodn\u011b je um\u00ed podat. „Bushido, nevadilo by v\u00e1m po\u010dkat venku? M\u016f\u017eete se d\u00edvat skrze sklo.“<\/div>\n

\n
„Ne, j\u00e1 chci, aby tu byl. Z\u016fsta\u0148.“ Rozhodl Bill a nedal ostatn\u00edm \u0161anci jakkoliv zaprotestovat, kdy\u017e se na star\u0161\u00edho mu\u017ee zad\u00edval.<\/p>\n

„Dob\u0159e. Nikam nep\u016fjdu. Jen si stoupnu trochu stranou z cesty.“ Ujistil ho Bushido, dotkl se zp\u011bv\u00e1kova ramene a lehce ho stiskl. O p\u00e1r krok\u016f ustoupil a op\u0159el se o ze\u010f, i kdy\u017e ho zab\u00edjelo vid\u011bt toho kluka v takov\u00fdch bolestech. To, jak se Billovo obo\u010d\u00ed svra\u0161tilo, o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka stiskla a \u010delisti pevn\u011b sev\u0159ely – viditeln\u00e9 zn\u00e1mky bolesti byly jako mal\u00e9 jehli\u010dky v jeho srdci – pomalu se zapichovaly do t\u011bch nejcitliv\u011bj\u0161\u00edch m\u00edst. Neexistovalo nic, \u010d\u00edm by mu mohl od t\u00e9 bolesti ulevit\u2026 op\u011bt. Jen se d\u00edvat a b\u00fdt tu pro n\u011bj.<\/p>\n

„Ach Bo\u017ee\u2026“ Bill se dr\u017eel t\u011bch ty\u010d\u00ed, jako by mu \u0161lo o \u017eivot, zuby m\u011bl siln\u011b stisknut\u00e9 a sna\u017eil se co nejv\u00edc zamrk\u00e1vat slzy bolesti. Poprv\u00e9 za n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f si stoupl celou vahou na sv\u00e9 nohy – nejm\u00e9n\u011b po \u010dtvrt roce. Bodav\u00fd a tahav\u00fd pocit, kter\u00fd se mu rozl\u00e9val po cel\u00e9 p\u00e1te\u0159i, nebyl ni\u010d\u00edm nov\u00fdm – byl na to zvykl\u00fd, ale rozhodn\u011b to cel\u00e9 t\u00e9 bolesti neub\u00edralo. Vzhl\u00e9dl k Devonovi, kter\u00fd st\u00e1l p\u0159ed n\u00edm, a uv\u011bdomil si, jak moc je rozt\u0159esen\u00fd. Bylo to poni\u017euj\u00edc\u00ed.<\/p>\n

„Zvl\u00e1dne\u0161 to. Byl jsi v\u00fdborn\u00fd ve vod\u011b a bude\u0161 stejn\u011b tak dobr\u00fd i tady, Bille. V\u011b\u0159\u00edm ti.“ Rukama dr\u017eel jeho boky stejn\u011b tak odhodlan\u011b, jako se na n\u011bj pod\u00edval, kdy\u017e zva\u017eoval, jestli to skute\u010dn\u011b zvl\u00e1dne nebo ne. Nebylo u\u017e nic, co by mu mohli proti bolesti je\u0161t\u011b d\u00e1t, a i tak bylo zjevn\u00e9, \u017ee jedin\u00e9, co mlad\u00fd zp\u011bv\u00e1k chce, je se p\u0159\u00edmo tady slo\u017eit a um\u0159\u00edt. „Nech\u00e1m t\u011b te\u010f samotn\u00e9ho, tak\u017ee se bude\u0161 muset spolehnout jen na sv\u00e9 ruce. Ale pou\u017eij i svoje nohy a poj\u010f ke mn\u011b. M\u00e1\u0161 \u010dasu, kolik chce\u0161.“ Kole\u010dkov\u00e9 k\u0159eslo bylo odstr\u010deno trochu stranou, aby si za Billa mohl stoupnout dal\u0161\u00ed o\u0161et\u0159ovatel, p\u0159ipraven ho kdykoliv chytit, kdyby vypadal dost slab\u00fd, aby se s\u00e1m je\u0161t\u011b udr\u017eel. „Slibuju, neupadne\u0161.“<\/p>\n

Chlapec se pod\u00edval dol\u016f na sv\u00e9 ruce a pak na zem, kdy\u017e od n\u011bj Devon o kus poodstoupil. Zav\u0159el na chv\u00edli o\u010di, nutil sv\u00e9 nohy trochu se pohnout. Jen mali\u010dk\u00e9 kr\u016f\u010dky – to je v\u0161e, co mus\u00ed ud\u011blat. Mal\u00e9 kr\u016f\u010dky k Devonovi. To zvl\u00e1dne. Mus\u00ed. Tom ho vid\u00ed – v\u00ed to – a on ho nechce zklamat.<\/p>\n

Zad\u00edval se zase dol\u016f na sv\u00e9 nohy, prvn\u00ed se pomalu posouvala z pozice, ve kter\u00e9 m\u011bl zasekl\u00e1 kolena, nejist\u011b si na\u0161la sv\u00e9 m\u00edsto, kde spo\u010dinula, jen kousek vep\u0159edu, kde koleno op\u011bt propnul, aby se mohla doposunout i druh\u00e1. C\u00edtil se star\u00fd, vetch\u00fd a slab\u00fd – jako sta\u0159ec ve sv\u00fdch posledn\u00edch dnech \u017eivota.<\/p>\n

Kousek od m\u00edsta, kde st\u00e1l Bushido, sledoval sv\u00e9ho bratra Tom se slzami v o\u010d\u00edch. Kdy\u017e ho te\u010f nemohl nikdo vid\u011bt, nesna\u017eil se je u\u017e skr\u00fdvat. L\u00e1malo mu srdce vid\u011bt Billa tak slab\u00e9ho, a p\u0159esto je\u0161t\u011b tolik siln\u00e9ho. Bylo jedno, jak moc byl zran\u011bn\u00fd, Bill se nevzd\u00e1val. Hrd\u00fd \u00fasm\u011bv se rozz\u00e1\u0159il na jeho tv\u00e1\u0159i a jeho ruce se sev\u0159ely do p\u011bst\u00ed – p\u0159ej\u00edc\u00ed a doufaj\u00edc\u00ed.<\/p>\n

Druh\u00e1 noha se t\u00e1hla vp\u0159ed – tentokr\u00e1t o trochu d\u00e1l a rychleji, ale ne o tolik. Jeho koleno se zpevnilo a propnulo, s dal\u0161\u00edmi kroky se jeho ramena napjala a posunul se po ty\u010d\u00edch d\u00e1l. Asi v polovin\u011b sv\u00e9 cesty se Bill za\u010dal trochu hrbit – bylo u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 mu\u010div\u00e9 n\u00e9st svou vlastn\u00ed v\u00e1hu. Zastavil se, prudce vydechl a s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm t\u011b\u017ek\u00fdm v\u00fddechem se z n\u011bj dostalo i drobn\u00e9 zana\u0159\u00edk\u00e1n\u00ed od bolesti. Pohled m\u011bl st\u00e1le zam\u011b\u0159en\u00fd na Devona – jeho c\u00edl. P\u0159ekon\u00e1 tuhle vzd\u00e1lenost, i kdyby ho to m\u011blo, kurva, zab\u00edt.<\/p>\n

„Bille\u2026“ Tom sev\u0159el \u010delist, b\u00e1l se a cht\u011bl, aby jeho bratrovi n\u011bkdo pomohl. V\u00edc toho nezvl\u00e1dne. Zt\u011b\u017eka polkl a pomalu se roze\u0161el p\u0159es celou m\u00edstnost, do\u0161el vedle Devona a d\u00edval se na sv\u00e9 mlad\u0161\u00ed dvoj\u010de. Tohle nevydr\u017e\u00ed – kdy\u017e ho Bill nedok\u00e1\u017ee vid\u011bt, c\u00edtil se tu zbyte\u010dn\u00fd. „Bille, to zvl\u00e1dne\u0161. No tak! No tak, Bille.“ Tleskl rukama, jako kdyby se ho sna\u017eil povzbudit, dodat mu psychickou s\u00edlu.<\/p>\n

Najednou dostal jin\u00fd n\u00e1pad a byl dost bl\u00e1zniv\u00fd na to, aby fungoval. Byla tu mo\u017enost, jak mu pomoci.<\/p>\n

Roze\u0161el se pod\u00e9l ty\u010d\u00ed a zastavil se tam, kde z\u016fstalo i jeho dvoj\u010de, aby nabralo dech. Zvedl ruku a polo\u017eil ji na bratrovu, jemn\u011b ji stiskl a sledoval Billa, jak se jeho v\u00fdraz pomalu m\u011bn\u00ed z bolestn\u00e9ho a uslzen\u00e9ho do \u0161okovan\u00e9ho. Roz\u0161\u00ed\u0159ily se mu o\u010di \u00fadivem, slzy, kter\u00e9 se sna\u017eil pracn\u011b zamrkat, se mu spustily dol\u016f po tv\u00e1\u0159\u00edch a dech se mu zadrhl v hrdle.<\/p>\n

„Bille?“ Devon se na n\u011bj s obavami pod\u00edval, kdy\u017e sledoval zp\u011bv\u00e1k\u016fv obli\u010dej, „jsi v po\u0159\u00e1dku?“ Ud\u011blal krok bl\u00ed\u017e, v p\u0159\u00edpad\u011b, \u017ee by chlapec zkolaboval, ale Billovy o\u010di ho zadr\u017eely. Vypadaly odhodlan\u011b, tvrd\u011b.<\/p>\n

„Z\u016fsta\u0148 tam. P\u0159ijdu k tob\u011b.“ Za\u0161eptal skrze za\u0165at\u00e9 zuby a posunul svou nohu op\u011bt dop\u0159edu. Ten pocit chladu, kter\u00fd te\u010f m\u011bl – znal ho. Necht\u011bl to \u0159\u00edkat nahlas, ale v\u011bd\u011bl, kdo mu dod\u00e1v\u00e1 novou s\u00edlu a naplno ho povzbuzuje. Sv\u00e9ho bratra nezklame.<\/p>\n

Dal\u0161\u00ed krok\u2026 a dal\u0161\u00ed\u2026 a je\u0161t\u011b jeden rozt\u0159esen\u00fd. \u010cernovlas\u00fd chlapec se s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm krokem posouval kup\u0159edu. Kdy\u017e dorazil k Devonovi, zt\u011b\u017eka se vyd\u00fdch\u00e1val a byl cel\u00fd zpocen\u00fd. Pevn\u011b o\u0161et\u0159ovatele objal a on ho obj\u00edmal zp\u00e1tky a oba se v neuv\u011b\u0159en\u00ed sm\u00e1li. Bill z\u00e1rove\u0148 povzlyk\u00e1val – dok\u00e1zal to. On to opravdu zvl\u00e1dl.<\/p>\n

„Ach Bo\u017ee, nem\u016f\u017eu tomu uv\u011b\u0159it\u2026“ Ut\u0159el si Bill o\u010di, kdy\u017e mu Devon pom\u00e1hal do kole\u010dkov\u00e9ho k\u0159esla. Nev\u0161\u00edmal si o\u0161et\u0159ovatele ani Bushida a rozhl\u00ed\u017eel se po m\u00edstnosti, jak hledal n\u011bco, co tam nebylo. N\u011bjak\u00fd obrys, st\u00edn na podlaze, ten chladn\u00fd v\u00e1nek\u2026 kam jen ode\u0161el?<\/p>\n

autor: Raiju<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: flixo<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

original<\/a><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Raiju Tv\u016fj str\u00e1\u017en\u00fd and\u011bl Kdy\u017e vid\u00edm tv\u016fj \u00fasm\u011bv, slzy se mi spou\u0161t\u011bj\u00ed po tv\u00e1\u0159\u00edch, nem\u016f\u017eu si pomoci. A te\u010f kdy\u017e jsem siln\u011bj\u0161\u00ed, pochopil jsem, jak se tento sv\u011bt m\u011bn\u00ed v chlad, kter\u00fd mi pronik\u00e1 a\u017e do du\u0161e. A v\u00edm, \u017ee to<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[518],"tags":[],"class_list":["post-5659","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-obloquy"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5659","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5659"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5659\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5659"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5659"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5659"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}