{"id":5666,"date":"2012-11-01T17:00:00","date_gmt":"2012-11-01T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5650"},"modified":"2012-11-01T17:00:00","modified_gmt":"2012-11-01T16:00:00","slug":"the-last-autumn-without-you","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/11\/01\/the-last-autumn-without-you\/","title":{"rendered":"The last autumn without you"},"content":{"rendered":"
autor: KarlaSka<\/p>\n

<\/strong> \u0160la jsem pr\u00e1v\u011b do \u0161koly, kdy\u017e jsem si v\u0161imla n\u00e1dhern\u011b zabarven\u00e9ho stromu. N\u011bco ve mn\u011b ten pohled probudil a mn\u011b se v hlav\u011b za\u010dal tvo\u0159it jednoduch\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh. M\u011bla jsem toho plnou hlavu a obr\u00e1zek toho stromu a n\u00e1m\u011bt na p\u0159\u00edb\u011bh m\u011b pron\u00e1sledovaly v\u0161ude a nutn\u011b cht\u011bly z hlavy ven. Tak jsem jim to dovolila a nechala sv\u00e9 prsty rozeb\u011bhnout po kl\u00e1vesnici a stvo\u0159it tento p\u0159\u00edb\u011bh. Byla to pro m\u011b v\u00fdzva, proto\u017ee tahle pov\u00eddka m\u00e1 n\u011bco, co \u017e\u00e1dn\u00fd z m\u00fdch dosavadn\u00edch p\u0159\u00edb\u011bh\u016f tak \u00fapln\u011b nem\u00e1. Nebudu v\u00e1m prozrazovat p\u0159edem co, proto\u017ee ti, co u\u017e ode m\u011b n\u011bco \u010detli, to poznaj\u00ed \ud83d\ude42 Douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m pov\u00eddka bude l\u00edbit,<\/em><\/div>\n

Va\u0161e KarlaSka<\/p>\n

P.S.: Psala jsem j\u00ed dlouho, proto\u017ee jsem s n\u00ed nebyla spokojen\u00e1. Tak dlouho, \u017ee se podzim stihnul p\u0159ehoupnout do zimy \ud83d\ude00<\/em><\/div>\n


<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Rok. P\u0159esn\u011b tak dlouho to bylo od doby, kdy ode\u0161el, od prvn\u00ed chv\u00edle beznad\u011bje, od prvn\u00edho z\u00e1chv\u011bvu smutku. Od za\u010d\u00e1tku jeho samoty.<\/p>\n

Pocity, kter\u00e9 posledn\u00ed rok za\u017e\u00edval, byly pro jin\u00e9ho \u010dlov\u011bka naprosto nepochopiteln\u00e9, ale jemu to d\u00e1valo perfektn\u00ed smysl. Byl pr\u00e1zdn\u00fd. Jako by mu n\u011bkdo vytrhnul srdce z hrudi a on te\u010f p\u0159e\u017e\u00edval jenom z nutnosti. Jak by taky ne, kdy\u017e ztratil osobu, na n\u00ed\u017e mu v \u017eivot\u011b nejv\u00edc z\u00e1le\u017eelo. Toho, jen\u017e byl pro n\u011bj smyslem \u017eivota.<\/div>\n

<\/div>\n
S t\u011b\u017ek\u00fdm povzdechem si st\u00e1hl \u010dernou \u010delenku v\u00edc do \u010dela a rozhl\u00e9dl se po pust\u00e9m sadu. U\u017e tady dlouho nebyl. Vlastn\u011b ten den, co jeho bratr ode\u0161el, to bylo naposledy.<\/p>\n

Stromy si navl\u00e9kly pestrobarevn\u00e9 \u0161aty a v\u0161ude po zemi le\u017eelo zlat\u00e9 list\u00ed spolu s rud\u00fdmi jablky, a p\u0159esto toto m\u00edsto nikdy nevypadalo depresivn\u011bji. Jablon\u011b za barevn\u00fdmi l\u00edstky schov\u00e1valy bolestn\u011b pokroucen\u00e9 v\u011btve a pod metrovou vrstvou tlej\u00edc\u00edho list\u00ed byla vyprahl\u00e1 zpusto\u0161en\u00e1 zemina.<\/div>\n

<\/div>\n
Nesn\u00e1\u0161el podzim. Vlastn\u011b nesn\u00e1\u0161el v\u0161echna ro\u010dn\u00ed obdob\u00ed, ale p\u0159echod mezi zimou a l\u00e9tem byl pro n\u011bj p\u0159\u00edmo utrpen\u00edm. P\u0159ipadalo mu, \u017ee se list\u00ed svou barevnost\u00ed vysm\u00edv\u00e1 jeho smutku a chladn\u00fd v\u00edtr si s posm\u011bchem \u0161ept\u00e1 o jeho p\u0159\u00edb\u011bhu. O p\u0159\u00edb\u011bhu ztr\u00e1ty.<\/div>\n
<\/div>\n
Nikdo se tu o to nestaral. Tedy posledn\u00ed rok. P\u0159edt\u00edm tu byl \u010dlov\u011bk, kter\u00e9mu na tomhle kousku zem\u011b z\u00e1le\u017eelo. Ale ten byl pry\u010d. U\u017e nav\u017edy.<\/div>\n
\n
Tom ud\u011blal n\u011bkolik krok\u016f vp\u0159ed a ka\u017ed\u00fd z nich se mu do srdce zar\u00fdval jako ten nejost\u0159ej\u0161\u00ed st\u0159ep. Tohle m\u00edsto ho ni\u010dilo, proto\u017ee tady se to stalo. Tady od n\u011bj Bill ode\u0161el, ani\u017e by \u0159ekl sbohem.<\/div>\n
<\/div>\n
N\u011bkte\u0159\u00ed \u0159\u00edkaj\u00ed, \u017ee nen\u00ed nic hor\u0161\u00edho, ne\u017e kdy\u017e v\u00e1s opust\u00ed milovan\u00fd \u010dlov\u011bk, ale nikdo u\u017e ne\u0159e\u0161\u00ed, \u017ee mnohem v\u00edc to bol\u00ed, kdy\u017e v\u00edte, \u017ee v\u00e1s nikdy opustit necht\u011bl. Tom to moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl. Jejich prvn\u00ed skute\u010dn\u00fd polibek se tehdy stal polibkem posledn\u00edm.<\/p>\n

Prod\u00edraje se vysokou vrstvou list\u00ed, do\u0161el a\u017e k mohutn\u00e9 l\u00edp\u011b, je\u017e cel\u00e9mu sadu dominovala a jej\u00ed\u017e ohniv\u011b oran\u017eov\u00e9 list\u00ed se sebemen\u0161\u00edm z\u00e1chv\u011bvem v\u011btru sn\u00e1\u0161elo k zemi. Posadil se pod ni, op\u0159el se o jej\u00ed hrub\u00fd rozpraskan\u00fd kmen a zav\u0159el o\u010di. Pot\u0159eboval b\u00fdt na chv\u00edli s\u00e1m se sv\u00fdmi vlastn\u00edmi my\u0161lenkami, kter\u00e9 se stejn\u011b po\u0159\u00e1d to\u010dily jenom kolem Billa.<\/div>\n

<\/div>\n
„Chyb\u00ed\u0161 mi, br\u00e1\u0161ko,“ za\u0161eptal do ticha, je\u017e naru\u0161ovalo pouze \u0161ust\u011bn\u00ed list\u016f, kter\u00e9 drtil mezi prsty.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tomi…“ Chladn\u00fd podzimn\u00ed v\u00edtr donesl k jeho u\u0161\u00edm zvoniv\u00fd sm\u00edch, kter\u00fd mu posledn\u00ed rok tak chyb\u011bl. Polekan\u011b otev\u0159el o\u010di a n\u011bkolikr\u00e1t zamrkal. Tohle p\u0159ece nemohla b\u00fdt pravda!<\/div>\n
<\/div>\n
Koutkem oka post\u0159ehl nepatrn\u00fd pohyb, ale kdy\u017e se t\u00edm sm\u011brem pod\u00edval, bylo to n\u011bco u\u017e pry\u010d.<\/div>\n
<\/div>\n
S frustrovan\u00fdm povzdechem op\u011bt zav\u0159el v\u00ed\u010dka, aby aspo\u0148 na chv\u00edli mohl p\u0159esv\u011bd\u010dit s\u00e1m sebe, \u017ee se nic z toho nikdy nestalo. \u017de Bill nikdy ne\u0161l\u00e1pnul vedle a \u017ee nikdy nemusel pokl\u00e1dat oran\u017eovou r\u016f\u017e\u00ed na \u010dernou rakev, v n\u00ed\u017e spo\u010d\u00edvalo t\u011blo \u010dlov\u011bka, jen\u017e mu byl nejbli\u017e\u0161\u00edm.<\/p>\n

A p\u0159esto to zde st\u00e1le bylo. U\u017e d\u00e1vno nebylo lehk\u00e9 se p\u0159inutit v\u011b\u0159it, \u017ee a\u017e otev\u0159e o\u010di, bude mu v kl\u00edn\u011b le\u017eet \u010dernovlas\u00fd chlapec s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem na zr\u016f\u017eov\u011bl\u00fdch l\u00edc\u00edch a rebelsk\u00fdmi ohn\u00ed\u010dky v ka\u0161tanov\u00fdch o\u010d\u00edch.<\/div>\n

<\/div>\n
„Billi,“ vzlykl zlomen\u011b a ot\u0159el si h\u0159betem ruky o\u010di, z nich\u017e se za\u010daly koulet k\u0159i\u0161\u0165\u00e1lov\u00e9 slzy, projev bolesti.<\/div>\n
<\/div>\n
A co? Pro\u010d by m\u011bl b\u00fdt siln\u00fd, kdy\u017e nem\u00e1 pro koho? Jedin\u00fd, pro koho by kdy potla\u010doval slzy, jenom aby vid\u011bl jeho \u0161\u0165astn\u00fd \u00fasm\u011bv, byl pry\u010d a nic to nemohlo zm\u011bnit. Byl s\u00e1m.<\/div>\n
<\/div>\n
Zhluboka se nadechl chladn\u00e9ho vzduchu von\u00edc\u00edho tlej\u00edc\u00edm list\u00edm a zvr\u00e1til pohled k nebi, na n\u011bm\u017e se za\u010dala shlukovat nad\u00fdchan\u00e1 \u0161ed\u00e1 mra\u010dna. Nebe se chystalo plakat spolu s n\u00edm.<\/p>\n

„Tomi!“ Hlas byl o n\u011bco nal\u00e9hav\u011bj\u0161\u00ed a p\u0159ich\u00e1zel z bezprost\u0159edn\u00ed bl\u00edzkosti.<\/div>\n

<\/div>\n
„To se mi jenom zd\u00e1…“ za\u0161eptal Tom, p\u0159esv\u011bd\u010duj\u00edc t\u00edm s\u00e1m sebe.<\/div>\n
<\/div>\n
„Thomasi!“ Bill\u016fv hlas u\u017e byl t\u00e9m\u011b\u0159 na\u0161tvan\u00fd.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tohle nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda!“<\/div>\n
<\/div>\n
Tom uc\u00edtil letm\u00fd dotek na tv\u00e1\u0159i. Rychle otev\u0159el o\u010di, ale nikdo tu nebyl. Jenom pust\u00fd smutn\u00fd sad.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tome!“ zasm\u00e1l se Bill. Jeho hlas se odr\u00e1\u017eel a ozv\u011bnou se vracel zp\u011bt. Norm\u00e1ln\u00ed \u010dlov\u011bk by se b\u00e1l, ale to Tom ne. Pro\u010d by se m\u011bl b\u00e1t vlastn\u00edho bratra?<\/p>\n

„Bille!“ vyk\u0159ikl, kdy\u017e spat\u0159il \u010dern\u00fd z\u00e1blesk mezi stromy. S n\u00e1mahou se vy\u0161kr\u00e1bal na nohy a b\u011b\u017eel k m\u00edstu, kde na mlhav\u00fd okam\u017eik spat\u0159il Billovy havran\u00ed vlasy.<\/div>\n

<\/div>\n
„Tomi!“ zavolal na n\u011bj op\u011bt Bill odn\u011bkud z druh\u00e9 strany sadu a vesele se zasm\u00e1l. Sm\u00edch se v ozv\u011bn\u011b n\u011bkolikr\u00e1t vr\u00e1til. Tomovi p\u0159eb\u011bhl mr\u00e1z po z\u00e1dech. Jak m\u016f\u017ee zn\u00edt tak bezstarostn\u011b, jako by se nic nestalo?<\/div>\n
<\/div>\n
Tom se bezradn\u011b rozhl\u00ed\u017eel ve snaze zahl\u00e9dnout sv\u00e9ho mal\u00e9ho bratra, kter\u00fd se st\u00e1le sm\u00e1l, ale toho nebylo k nalezen\u00ed. Pouze jeho sm\u00edch sv\u011bd\u010dil o jeho p\u0159\u00edtomnosti, je\u017e se mohla ka\u017ed\u00fdm okam\u017eikem op\u011bt vytratit.<\/p>\n

Jeho sm\u00edch p\u0159ich\u00e1zel poka\u017ed\u00e9 odjinud. Nebylo lehk\u00e9 ur\u010dit, kde by mohl Bill b\u00fdt. Vlastn\u011b to nebylo mo\u017en\u00e9, proto\u017ee \u010dernovl\u00e1sek byl v\u0161ude a nikde z\u00e1rove\u0148. Ale to Tom nev\u011bd\u011bl.<\/div>\n

<\/div>\n
Frustrovan\u011b zavr\u010del a rozb\u011bhl se k tomu osudn\u00e9mu m\u00edstu. Tam, kde Billa vid\u011bl naposledy.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille!“ zak\u0159i\u010del z pln\u00fdch plic, kdy\u017e stanul na okraji skaln\u00edho p\u0159evisu.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tomi…“ zaf\u0148ukal Bill a s t\u00edm se jeho hlas, jeho v\u016fn\u011b i jeho p\u0159\u00edtomnost ztratily. Do barevn\u00fdch list\u016f dopadla k\u0159i\u0161\u0165\u00e1lov\u00e1 slza.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ne! Neodch\u00e1zej!“ zak\u0159i\u010del zoufale Tom. Slzy se za\u010daly koulet po jeho tv\u00e1\u0159\u00edch a zanech\u00e1valy na nich st\u0159\u00edbrn\u00e9 cesti\u010dky, je\u017e se na posledn\u00edch paprsc\u00edch slunce p\u0159\u00edzra\u010dn\u011b t\u0159pytily. „Pros\u00edm!“<\/p>\n

Zt\u011b\u017eka dopadl na kolena a zaryl prsty do tlej\u00edc\u00edho list\u00ed. Ho\u0159k\u00e9 slzy mu st\u00e9kaly po nose a dopadaly na zem, kde se vs\u00e1kly, ani\u017e by po nich zbyla by\u0165 jedin\u00e1 stopa. V\u0161echen smutek, stesk i frustrace se vyvalily na povrch. Z jeho hrdla se vydral srdceryvn\u00fd pl\u00e1\u010d. Spolu se slzami v\u0161ak odch\u00e1zela i v\u0161echna bolest a \u00fazkost, a vyst\u0159\u00eddala je odvaha.<\/p>\n

Vzlyky lomcuj\u00edc\u00ed Tomov\u00fdm t\u011blem pomalu polevovaly, a\u017e se z nich staly pouh\u00e9 z\u00e1chv\u011bvy.<\/div>\n

<\/div>\n
„Smrt,“ \u0159ekl klidn\u011b, kdy\u017e se op\u011bt vy\u0161kr\u00e1bal na nohy, „je pouze krok do nezn\u00e1ma.“<\/div>\n
<\/div>\n
Naposledy se rozhl\u00e9dl kolem sebe po smutn\u011b \u0161ust\u00edc\u00edch jablon\u00edch a se sm\u00ed\u0159en\u00fdm povzdechem se poprv\u00e9 po dvan\u00e1cti m\u011bs\u00edc\u00edch up\u0159\u00edmn\u011b usm\u00e1l.<\/p>\n

„Miluju t\u011b, Tome.“ Usly\u0161el op\u011bt \u0161epot sv\u00e9ho bratra, ale tentokr\u00e1t u\u017e nev\u011b\u0159il, \u017ee by to byla iluze. Bylo to p\u0159\u00edli\u0161 skute\u010dn\u00e9. Ve vzduchu byla c\u00edtit Billova v\u016fn\u011b, a kdy\u017e zav\u0159el o\u010di, mohl ve tv\u00e1\u0159i c\u00edtit sametov\u011b jemn\u00e9 havran\u00ed vlasy. Byl tu s n\u00edm. P\u0159inejmen\u0161\u00edm v jeho srdci, kter\u00e9 v\u017edy pat\u0159ilo pouze jemu.<\/p>\n

„Taky t\u011b miluju, Bille,“ usm\u00e1l se op\u011bt Tom, kdy\u017e ud\u011blal onen osudn\u00fd krok do nezn\u00e1ma.<\/p>\n

autor: KarlaSka<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: KarlaSka \u0160la jsem pr\u00e1v\u011b do \u0161koly, kdy\u017e jsem si v\u0161imla n\u00e1dhern\u011b zabarven\u00e9ho stromu. N\u011bco ve mn\u011b ten pohled probudil a mn\u011b se v hlav\u011b za\u010dal tvo\u0159it jednoduch\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh. M\u011bla jsem toho plnou hlavu a obr\u00e1zek toho stromu a n\u00e1m\u011bt na p\u0159\u00edb\u011bh<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-5666","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5666","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5666"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5666\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5666"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5666"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5666"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}