{"id":5668,"date":"2012-10-31T18:00:00","date_gmt":"2012-10-31T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5652"},"modified":"2012-10-31T18:00:00","modified_gmt":"2012-10-31T17:00:00","slug":"sell-your-soul-40-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/10\/31\/sell-your-soul-40-konec\/","title":{"rendered":"Sell Your Soul 40. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Raiju<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Maskovan\u00e9 po\u017eehn\u00e1n\u00ed<\/p>\n

<\/strong> Svit slunce z pokoje zmizel u\u017e p\u0159ed dobou, nechal ho temn\u00fd a pochmurn\u00fd, a\u017e na sv\u011btlo p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed z chodby. Zelen\u00e1, modr\u00e1 a \u010derven\u00e1 LED sv\u011btla z r\u016fzn\u00fdch p\u0159\u00edstroj\u016f okolo postele vytv\u00e1\u0159ela jakousi duhu na b\u00edl\u00e9 pe\u0159in\u011b na Billov\u011b t\u011ble. Okolo nich bylo ticho, p\u0159eru\u0161en\u00e9 pouze hlasit\u00fdm p\u00edp\u00e1n\u00edm srde\u010dn\u00edho monitoru. P\u0159ed n\u011bjakou dobou Billovi sundali kysl\u00edkovou masku a tak sy\u010den\u00ed p\u0159\u00edstroje u\u017e pokoj nenapl\u0148ovalo, te\u010f tu byly jen tich\u00e9, st\u00e1l\u00e9 v\u00fddechy.<\/div>\n

Zp\u011bv\u00e1k\u016fv dech je ukol\u00edbal ke sp\u00e1nku, oba dva je uklidnil stejn\u011b, jako by je Bill obj\u00edmal, uji\u0161\u0165oval Toma s Adamem, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku. Poslouchali ho, co nejd\u00e9le to \u0161lo, m\u011bli zav\u0159en\u00e9 o\u010di, jejich t\u011bla byla p\u0159ipraven\u00e1 vzd\u00e1t se po tak dlouh\u00e9m vy\u010derp\u00e1n\u00ed, \u00fa\u010dinky k\u00e1vy na n\u011b u\u017e nezab\u00edraly.<\/div>\n
Tom sed\u011bl, op\u00edral se o stranu k\u0159esla, rukou si podep\u00edral tv\u00e1\u0159 a sp\u00e1nek, jako by byl st\u00e1le vzh\u016fru, ale v\u011bdom\u00ed ho opustilo u\u017e p\u0159ed hodinou. Stres a vy\u010derp\u00e1n\u00ed mu vybarvily \u010dern\u00e9 kruhy pod o\u010dima, ud\u011blaly mu vr\u00e1sky na obli\u010deji, vypadal o moc star\u0161\u00ed.<\/p>\n

„Budou to muset pochopit.“<\/em><\/div>\n

„To kv\u016fli tomu klukovi ukon\u010d\u00ed\u0161 zbytek turn\u00e9? Adame, v\u00edm, \u017ee ti na n\u011bm z\u00e1le\u017e\u00ed, ale\u2026“<\/em><\/div>\n
„Jestli to bude trvat tak dlouho, dokud se nezlep\u0161\u00ed, a nebudu v\u011bd\u011bt, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku, pak ano. To je, co ud\u011bl\u00e1m.“<\/em><\/div>\n
„To je \u0161\u00edlen\u00fd! Uv\u011bdomuje\u0161 si, kolik je to koncert\u016f? Lid\u00e9 t\u011b budou nen\u00e1vid\u011bt!“<\/em><\/div>\n
„V\u00ed\u0161 co?“ zp\u011bv\u00e1k se pod\u00edval na dve\u0159e koupelny, mluvil ti\u0161e, aby nebyl za dve\u0159mi sly\u0161et. „J\u00e1\u2026“ za\u010dal se sm\u00e1t, skoro sarkasticky. „Je mi to fuk. Te\u010f je to n\u011bco, na \u010dem nez\u00e1le\u017e\u00ed. Mimo to, moji opravdov\u00ed fanou\u0161ci to pochop\u00ed, v\u011bd\u00ed, jak je pro m\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9, abych tu z\u016fstal.“<\/em><\/div>\n
„Je to spole\u010densk\u00e1 sebevra\u017eda, Adame\u2026“<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm.“<\/em><\/div>\n
„Promyslel sis to v\u016fbec? Co ten kluk d\u011bl\u00e1 s tv\u00fdm \u017eivotem? Zn\u00e1\u0161 ho t\u00fdden, a u\u017e si m\u00e1lem o polovinu sv\u00e9ho bankovn\u00edho konta chud\u0161\u00ed. Opustil jsi pro n\u011bj cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot, m\u00e1\u0161 proti sob\u011b \u017ealobce, kter\u00e9 si nem\u016f\u017ee\u0161 dovolit\u2026“<\/em><\/div>\n
„Promluv\u00edme si pozd\u011bji. Mus\u00edm se vr\u00e1tit.“<\/em><\/div>\n
„Po\u010dkej, nezav\u011b\u0161uj mi! Je\u0161t\u011b jsem s tebou neskon\u010dil!“<\/em><\/div>\n
„\u010cau.“
<\/em><\/div>\n
\n
<\/p>\n

<\/em> Nejstar\u0161\u00ed le\u017eel se zk\u0159\u00ed\u017een\u00fdma rukama op\u0159en\u00fdma na kraji postele, hlavou se o n\u011b op\u00edral, aby Billa vid\u011bl do posledn\u00ed chv\u00edle, dokud byl je\u0161t\u011b vzh\u016fru. Rukou dr\u017eel zp\u011bv\u00e1kovu, nemohl se ho pustit. Po tak dlouh\u00e9 dob\u011b bez odpo\u010dinku jeho t\u011blo kone\u010dn\u011b vzdalo boj, a i kdy\u017e se Adam cht\u011bl na sv\u00e9ho milence d\u00edvat, nemohl u\u017e udr\u017eet o\u010di otev\u0159en\u00e9. Nechal sp\u00e1nek, aby ho p\u0159emohl.<\/div>\n

Poprv\u00e9 za n\u011bkolik dn\u00ed spali, ale st\u00e1le byli ve st\u0159ehu. Kdyby n\u011bkdo p\u0159i\u0161el do pokoje, kdyby se Billovo d\u00fdch\u00e1n\u00ed o trochu zm\u011bnilo, oba dva by byli okam\u017eit\u011b vzh\u016fru. Kdyby na n\u011bco odpov\u011bd\u011bl, v\u011bd\u011bli by o tom, i ve snu ho hl\u00eddali.<\/p>\n

Hodiny pomalu ub\u00edhaly, v pokoji bylo st\u00e1le ticho, dokonce i mimo pokoj, bylo tu teplo a zn\u00e1m\u00e1 v\u016fn\u011b, kdy\u017e se tmav\u00e9 \u0159asy zachv\u011bly a za\u010daly se pomalu zvedat, byly p\u0159iv\u00edt\u00e1ny b\u00edlo \u0161ediv\u00fdm stropem. Po stran\u00e1ch postele c\u00edtil jejich p\u0159\u00edtomnost. Ohnul kone\u010dky prst\u016f, semknul prsty, kdy\u017e se mu do nich za\u010dal vracet cit. Pootev\u0159en\u00e9 o\u010di se pod\u00edvaly doprava, vid\u011bly IV pytl\u00edk \u010dist\u00e9 tekutiny vedle n\u011bj a dal\u0161\u00ed, kter\u00fd v sob\u011b m\u011bl b\u00edlou tekutinu. Hadi\u010dky z nich vedly do jeho ruky, do jehly, kter\u00e1 byla v jeho ruce a p\u0159ipevn\u011bn\u00e1 n\u00e1plast\u00ed.<\/p>\n

O\u010di zvedl je\u0161t\u011b trochu v\u00edc k obli\u010deji zpola schovan\u00e9m v Adamov\u00fdch ruk\u00e1ch, p\u0159es u\u0161i a obli\u010dej mu padaly mastn\u00e9, \u0161pinav\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy. Sly\u0161el t\u011b\u017ek\u00e9 pravideln\u00e9 oddechy z Adamova nosu do ruk\u00e1vu, vid\u011bl, jak se zvedaj\u00ed a klesaj\u00ed jeho ramena, jak se t\u0159ou o jeho ucho. Jeho pohyby byly pomal\u00e9, opatrn\u00e9, slab\u00e9. Billovy prsty se znovu trochu ohnuly a kloubky mu p\u0159ejel po tv\u00e1\u0159i, jen pot\u0159eboval v\u011bd\u011bt, \u017ee tu opravdu je.<\/p>\n

Mlad\u00edk ti\u0161e vydechl a op\u0159el se do doteku, kdy\u017e se mu za\u010dalo vracet v\u011bdom\u00ed, dokonce i kdy\u017e spal, jeho instinkty rozpoznaly ty ruce a znaly ty lehk\u00e9 doteky. Unaven\u00e9 modr\u00e9 o\u010di se za\u010daly otev\u00edrat, jeho rozost\u0159en\u00e9 vid\u011bn\u00ed se za\u010dalo zaost\u0159ovat, stalo se ostr\u00fdm a on opravdu ne\u010dekal, \u017ee se na n\u011bj budou d\u00edvat hn\u011bd\u00e9 o\u010di. Na chv\u00edli skoro nepoznal \u010dlov\u011bka, kter\u00fd se na n\u011bj d\u00edval, n\u011bkoho, kdo byl naprosto nehybn\u00fd a neodpov\u00eddal po tu nejdel\u0161\u00ed dobu. \u010c\u00e1st jeho byla p\u0159esv\u011bd\u010dena, \u017ee se nikdy neprobud\u00ed, \u017ee se bude muset d\u00edvat na jeho sp\u00edc\u00ed obli\u010dej a\u017e do konce sv\u00fdch dn\u00ed. Kr\u016f\u010dek po kr\u016f\u010dku jeho mysl za\u010d\u00ednala pracovat, za\u010dala si d\u00e1vat dohromady, co vid\u011bl a co to znamenalo. Zp\u011bv\u00e1k pomalu zvedl hlavu z rukou, d\u00edval se na mlad\u00edka skoro a\u017e \u0161okovan\u011b a zmaten\u011b. Vypadal, jako by m\u011bl spoustu ot\u00e1zek, ale ani jedna z nich necht\u011bla vyj\u00edt ven.<\/p>\n

Adam zhluboka vydechl, povzdychl si a chytil Billovu ruku pevn\u011bji, c\u00edtil, jak ho zp\u011bv\u00e1k jemn\u011b stiskl. Ten mal\u00fd reflex v\u0161echno ud\u011blal re\u00e1ln\u011bj\u0161\u00edm, jako by se mu kone\u010dn\u011b ulevilo. „Ahoj.“ I kdy\u017e mu po tv\u00e1\u0159\u00edch tekly slzy, na obli\u010deji se mu objevil srdceryvn\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fd nedok\u00e1zal zadr\u017eet. Kdy\u017e u\u017e se za\u010d\u00ednal b\u00e1t, \u017ee to Bill nezvl\u00e1dne, byl tady. Zvl\u00e1dl to.<\/div>\n

„P\u0159i\u0161el jsi\u2026“ Bill\u016fv hlas byl tak slab\u00fd oproti tomu, jak zn\u011bl norm\u00e1ln\u011b. Prsty mu trochu ztuhly, ale palcem dok\u00e1zal p\u0159ejet po Adamov\u011b dlani, nem\u011bl s\u00edlu na v\u00edc, ale pot\u0159eboval kontakt.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b.“ Hlas ho m\u00e1lem zradil a dech se mu zadrhl v krku. „Bo\u017ee, tolik jsi m\u011b vyd\u011bsil\u2026“ neodtrh\u00e1val o\u010di od Billa, zvedl se a naklonil se, aby mu byl bl\u00ed\u017e. „V\u0161ichni<\/em> jsme se tolik b\u00e1li.“<\/p>\n

„Omlouv\u00e1m se\u2026“<\/div>\n

„Neomlouvej se.“ Opatrn\u011b se \u010delem op\u0159el o zp\u011bv\u00e1kovo a zav\u0159el o\u010di, sna\u017eil se zoufale znovu spojit s du\u0161\u00ed, kter\u00e1 mu tolik chyb\u011bla. Znovu Billa c\u00edtil<\/em>, c\u00edtil jeho teplo, jeho p\u0159\u00edtomnost, jeho sv\u011btlo tam, kde p\u0159edt\u00edm kdy\u017e spal, nebylo nic ne\u017e temnota a chlad.<\/div>\n
„Pokazil jsem to.“ Zamrkal rychleji, aby zadr\u017eel slzy, polkl vinu, kter\u00e1 se mu vt\u00edrala do my\u0161lenek. „J\u00e1-„<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku, shh\u2026“ kdy\u017e se v Billov\u00fdch o\u010d\u00edch za\u010daly objevovat prvn\u00ed slzy, Adam mu je ut\u0159el, nedal jim ani \u0161anci skut\u00e1let se dol\u016f. Na jeho obli\u010deji se objevil \u00falevn\u00fd \u00fasm\u011bv, v\u0161echno mu odpustil. Strach a miz\u00e9rie, kter\u00fdmi si Adam pro\u0161el, l\u017ei, z\u00e1vislost, dokonce i ty hrozn\u00e9 dny, kter\u00e9 teprve p\u0159ijdou, v\u0161echno mu to vm\u017eiku odpustil, kdy\u017e uvid\u011bl ty slzy. „Odpou\u0161t\u00edm ti. Nemus\u00ed\u0161 se za nic omlouvat, jen jsi ud\u011blal chybu. Jsi jen \u010dlov\u011bk.“<\/div>\n
„Ale tentokr\u00e1t jsem to opravdu pokazil\u2026“<\/p>\n

Popot\u00e1hl, Adam si h\u0159betem ruky ut\u0159el svoje vlastn\u00ed slzy, nebyl schopn\u00fd p\u0159estat se usm\u00edvat. Kdyby se tolik neb\u00e1l, \u017ee mu ubl\u00ed\u017e\u00ed, tak by Billa vzal do n\u00e1ru\u010d\u00ed a dr\u017eel ho tak pevn\u011b, jak by to jen \u0161lo, l\u00edbal ho a vzal ho odsud n\u011bkam, kde mu nikdy nikdo neubl\u00ed\u017e\u00ed. „Ale te\u010f jsi v po\u0159\u00e1dku, to je v\u0161echno, na \u010dem z\u00e1le\u017e\u00ed.“ I kdy\u017e jeho o\u010di byly ran\u011bn\u00e9, byla v nich nad\u011bje, hledal Bill\u016fv pohled. „Zvl\u00e1dneme to. Ty<\/em> to zvl\u00e1dne\u0161. Slibuju.“<\/div>\n

Bill sklopil o\u010di ke sv\u00e9 ruce, k jehle, kter\u00e1 mu d\u00e1vala l\u00e9ky a tekutiny do \u017eil. Neptal se, co se stalo, pro\u010d je tady nebo co se stane, je\u0161t\u011b ne. Vzpom\u00ednal, jak zp\u00edval, pamatoval si jen na ukrutnou bolest, na to, jak se nemohl nadechnout, a pak tu byla tma. Kousky bolesti a zvuky, chv\u00edle, kdy sly\u0161el pov\u011bdom\u00e9 hlasy a vid\u011bl jasn\u00e9 sv\u011btlo. Pamatoval si, jak sly\u0161el, \u017ee mu Adam zp\u00edv\u00e1, jak ho ut\u011b\u0161uje.<\/p>\n

Kdy\u017e se jejich o\u010di znovu setkaly, a Bill se tentokr\u00e1t usm\u00e1l, pou\u017eil v\u0161echnu s\u00edlu v\u016fle, kterou v sob\u011b m\u011bl, aby zvedl ruku, opatrn\u011b ji polo\u017eil na Adamovu, ti\u0161e ho prosil, aby k n\u011bmu \u0161el bl\u00ed\u017e. Kdy\u017e zav\u0159el o\u010di, Adam ho jemn\u011b chytil za tv\u00e1\u0159 a naklonil se k n\u011bmu, jen lehce se mu ot\u0159el o rty. \u010c\u00e1st n\u011bho tohle u\u017e nikdy ne\u010dekala, \u010d\u00e1st se toho b\u00e1la, ale tohle bylo znovu spojen\u00ed, p\u0159iv\u00edt\u00e1n\u00ed zp\u00e1tky, polibek po tak dlouh\u00e9 a bolestiv\u00e9 cest\u011b, u\u017e\u00edval si to horko a pocity, jako by to byl jejich op\u011btovn\u00fd prvn\u00ed polibek.<\/p>\n

Kdy\u017e se Adam kone\u010dn\u011b postavil, na jeho obli\u010deji byl \u00falevn\u00fd \u00fasm\u011bv. „Z\u016fsta\u0148 je\u0161t\u011b vzh\u016fru, ano? Je tu je\u0161t\u011b n\u011bkdo dal\u0161\u00ed, komu jsi opravdu chyb\u011bl\u2026“ obe\u0161el postel, klekl si na jedno koleno a opatrn\u011b polo\u017eil Tomovi ruku na rameno, tak jako p\u0159edt\u00edm David. „Tome. Hej\u2026 vzbu\u010f se.“ Jemn\u011b s mlad\u00edkem zat\u0159\u00e1sl, sna\u017eil se ho probrat. V tu chv\u00edli kytarista otev\u0159el o\u010di, jako by je nikdy nezav\u0159el, okam\u017eit\u011b se oto\u010dil k posteli a jeho unaven\u00e1 mysl za\u010d\u00ednala pracovat. Byl to jeho prvn\u00ed instinkt, pod\u00edvat se na dvoj\u010de, zkontrolovat ho a zjistit, jestli je v po\u0159\u00e1dku, naprosto nevn\u00edmal Adama vedle n\u011bj, nebyl p\u0159ipraven\u00fd na to, aby vid\u011bl, jak se na n\u011bj d\u00edvaj\u00ed identick\u00e9 hn\u011bd\u00e9 o\u010di.<\/p>\n

Tom nejd\u0159\u00edve jen z\u00edral, p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli se mu to nezd\u00e1, jestli to, po \u010dem tak tou\u017eil, nen\u00ed jen halucinace. Ale kdy\u017e se Billova v\u00ed\u010dka p\u0159iv\u0159ela a znovu otev\u0159ela, p\u0159elila se p\u0159es n\u011bj vlna \u00falevy a nejistoty, zvedlo ho to na nohy. „Jsi vzh\u016fru\u2026“<\/div>\n

Kdy\u017e se star\u0161\u00ed z dvoj\u010dat naklonil nad postel a za\u010dal \u0161eptat bratrovi v n\u011bm\u010din\u011b, Adam od nich odstoupil, aby jim dal soukrom\u00ed. Zalo\u017eil ruce a semknul t\u0159esouc\u00ed se rty, kdy\u017e vid\u011bl, jak se Bill h\u00fdbe, jak odpov\u00edd\u00e1, jak se vzduch v pokoji napl\u0148uje n\u011b\u010d\u00edm, co tu p\u0159edt\u00edm nebylo. V\u0161echno vypadalo v po\u0159\u00e1dku, v\u0161echno zn\u011blo v po\u0159\u00e1dku, ale to bylo jen te\u010f. Co se stane, a\u017e p\u0159ijdou dokto\u0159i? Kdy\u017e ho pust\u00ed?<\/p>\n

„Omlouv\u00e1m se\u2026“<\/div>\n

„O to si budeme d\u011blat starosti a\u017e pozd\u011bji, ano?“ Tom se do\u0161iroka usm\u00edval, potla\u010doval slzy. Dotkl se nosem bratrova, zav\u0159el o\u010di, kdy\u017e Bill ud\u011blal to sam\u00e9. Znovu se propojili, Tom mu p\u016fj\u010dil v\u0161echnu s\u00edlu, co m\u011bl. „Zvl\u00e1dneme to, Bille.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm.“ Byli si tak bl\u00edzko, \u017ee c\u00edtili dech toho druh\u00e9ho, oba dva pot\u0159ebovali tuhle bl\u00edzkost v\u00edc, ne\u017e si uv\u011bdomovali. Necht\u011bl v\u011bd\u011bt, jak to jeho bratr v\u011bd\u011bl, nebo kolik toho v\u011bd\u011bl. Ale poznal v Tomov\u011b hlase bolest, a strach v jeho o\u010d\u00edch, ur\u010dit\u011b to muselo m\u00edt n\u011bco spole\u010dn\u00e9ho s t\u00edm, pro\u010d je te\u010f Bill v posteli, znal d\u016fvod, pro\u010d se Tomovy prsty chv\u011bly a d\u016fvod, pro\u010d mu tekly slzy. „Tolik se omlouv\u00e1m\u2026“<\/div>\n
„Shh\u2026 jen\u2026“ kone\u010dky prst\u016f proj\u00ed\u017ed\u011bl Billovy vlasy, kter\u00e9 le\u017eely na pol\u0161t\u00e1\u0159i. „Odpo\u010di\u0148 si.“ Necht\u011bl, aby se Bill a\u017e moc unavil. „Promluv\u00edme si v\u00edc pozd\u011bji.“<\/div>\n
Bill byl tak unaven\u00fd, tak slab\u00fd, ale necht\u011bl u\u017e sp\u00e1t. „Slibuje\u0161\u2026“ pod\u00edval se na Adama, „\u017ee tu oba budete, a\u017e se probud\u00edm?“<\/div>\n
„Slibuju.“ Za\u0161eptal star\u0161\u00ed z nich, posadil se na sv\u00e9 m\u00edsto a vzal Billovu ruku do dlan\u00ed.<\/div>\n
„Slibuju, \u017ee tu oba budeme, a\u017e se probud\u00ed\u0161.“ Ne\u010diteln\u00e9 o\u010di se pod\u00edvaly p\u0159es postel, kdy\u017e Tomovy ruce vzaly k sob\u011b ruku sv\u00e9ho bratra, ten sam\u00fd v\u00fdraz byl i v o\u010d\u00edch druh\u00e9ho mu\u017ee.<\/div>\n
V tu chv\u00edli, jako by ud\u011blali dal\u0161\u00ed slib, tich\u00fd slib, kter\u00fd byl jen mezi nimi, od t\u00e9to chv\u00edle, a\u0165 se stane cokoliv, Bill je na prvn\u00edm m\u00edst\u011b. A\u0165 se mezi nimi stane cokoliv, na minulosti u\u017e nez\u00e1le\u017eelo, jen by se jim stav\u011bla do cesty. Ale od te\u010f, dokud se pln\u011b neuzdrav\u00ed, Bill je na prvn\u00edm m\u00edst\u011b.<\/p>\n

P\u0159es \u010das, kter\u00fd spolu str\u00e1vili, si uv\u011bdomili, \u017ee jejich priority nebyly taky rozd\u00edln\u00e9, jen byly jinak pojmenovan\u00e9. Trag\u00e9die v lidech v\u017edy probud\u00ed to nejlep\u0161\u00ed i nejhor\u0161\u00ed, semkne je dohromady tak, jako by to nikdy nezvl\u00e1dlo nic jin\u00e9ho. Trag\u00e9die v\u011bci vy\u010dist\u00ed, vyma\u017ee trivi\u00e1ln\u00ed v\u011bci z va\u0161\u00ed mysli. Ze v\u0161ech n\u00e1zv\u016f, jak to pojmenovat, to co se stalo Billovou skoro smrt\u00edc\u00ed z\u00e1le\u017eitost\u00ed,<\/a> bylo jen p\u0159evle\u010den\u00e9 po\u017eehn\u00e1n\u00ed.<\/div>\n

Te\u010f kdy\u017e bylo v\u0161e otev\u0159eno, te\u010f kdy\u017e m\u011bli za sebou to nejhor\u0161\u00ed, mo\u017en\u00e1 budou moci za\u010d\u00edt \u00fapln\u011b od za\u010d\u00e1tku.<\/p>\n

KONEC<\/p>\n

autor: Raiju<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
original<\/a><\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tak, mil\u00ed draz\u00ed, je tady konec t\u00e9hle \u00fa\u017easn\u00e9 pov\u00eddky, d\u00edky kter\u00e9 jsem si tenhle p\u00e1r zamilovala. Moc d\u011bkuju LilKatie, \u017ee se ji rozhodla p\u0159elo\u017eit, proto\u017ee j\u00e1 bych asi kv\u016fli m\u00e1lo zn\u00e1m\u00e9mu p\u00e1ru v\u00e1hala. Jako v\u017edycky, byla op\u011bt skv\u011bl\u00e1, a u\u017e pro v\u00e1s pracuje na dal\u0161\u00edm p\u0159ekladu. Ji ani vysok\u00e1 \u0161kola nezastav\u00ed, je to nezmar. \ud83d\ude00 Teda do prvn\u00edch zkou\u0161ek, pak se uvid\u00ed. \ud83d\ude00<\/em><\/div>\n
Jak jist\u011b v\u00edte, u\u017e se o tom mluvilo v koment\u00e1\u0159\u00edch, tahle pov\u00eddka m\u00e1 sice pokra\u010dov\u00e1n\u00ed, ale nejsp\u00ed\u0161 nikdy nebude dokon\u010den\u00e9, tak\u017ee ho p\u0159ekl\u00e1dat zat\u00edm nebudeme. Kdyby se n\u00e1hodou Raiju rozhodla pokra\u010dovat, tak uvid\u00edme, ale te\u010f to ur\u010dit\u011b nebude, rad\u0161i berte tenhle \u0161\u0165astn\u00fd konec. Mimochodem, zept\u00e1m se j\u00ed na to, moment\u00e1ln\u011b mezi Prahou a v\u00fdchodn\u00edm pob\u0159e\u017e\u00edm USA prob\u00edh\u00e1 \u010dil\u00e1 komunikace, d\u011bl\u00e1m s Raiju rozhovor pro blog, tak\u017ee se na tuhle v\u011bc ur\u010dit\u011b zept\u00e1m. T\u011b\u0161te se na dal\u0161\u00ed jej\u00ed pov\u00eddku, tentokr\u00e1t twincestn\u00ed, a op\u011bt to nebude \u017e\u00e1dn\u00e1 \u010derven\u00e1 knihovna. Z\u00edtra v \u0161est uvid\u00edte. \ud83d\ude42 Pa J. :o)<\/em><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Raiju Maskovan\u00e9 po\u017eehn\u00e1n\u00ed Svit slunce z pokoje zmizel u\u017e p\u0159ed dobou, nechal ho temn\u00fd a pochmurn\u00fd, a\u017e na sv\u011btlo p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed z chodby. Zelen\u00e1, modr\u00e1 a \u010derven\u00e1 LED sv\u011btla z r\u016fzn\u00fdch p\u0159\u00edstroj\u016f okolo postele vytv\u00e1\u0159ela jakousi duhu na b\u00edl\u00e9 pe\u0159in\u011b na Billov\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[503],"tags":[],"class_list":["post-5668","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-sell-your-soul"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5668","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5668"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5668\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5668"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5668"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5668"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}