{"id":5685,"date":"2012-10-27T18:00:00","date_gmt":"2012-10-27T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5669"},"modified":"2012-10-27T18:00:00","modified_gmt":"2012-10-27T17:00:00","slug":"sell-your-soul-38","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/10\/27\/sell-your-soul-38\/","title":{"rendered":"Sell Your Soul 38."},"content":{"rendered":"
<\/a>autor: Raiju<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Zn\u00e1m\u00e9 \u00fazem\u00ed<\/p>\n

<\/strong> Oba ho milovali, ka\u017ed\u00fd jinak.<\/div>\n

Oba si o n\u011bj d\u011blali starosti, ale z jin\u00fdch d\u016fvod\u016f.<\/div>\n
Oba \u010dekali, a\u017e otev\u0159e o\u010di, jen aby m\u011bli jistotu.<\/p>\n

O samot\u011b, Tom a Adam sed\u011bli v tichosti, poslouchali tich\u00e9 hromy a \u0165uk\u00e1n\u00ed de\u0161t\u011b na okna, pomal\u00e9 a st\u00e1l\u00e9 sy\u010den\u00ed kysl\u00edku vedle postele, byli vd\u011b\u010dni za ka\u017ed\u00fd Bill\u016fv n\u00e1dech. Sed\u011bli, vy\u010derp\u00e1ni, se srdci pln\u00fdmi bolesti, jejich o\u010di se st\u011b\u017e\u00ed dr\u017eely otev\u0159en\u00e9 a zam\u011b\u0159en\u00e9 na Billov\u011b obli\u010deji.<\/p>\n

„Poslouchej\u2026 a\u0165 u\u017e m\u011b nen\u00e1vid\u00ed\u0161 z jak\u00e9hokoliv d\u016fvodu,“ ozval se Adam\u016fv hlas, tich\u00fd a chraptiv\u00fd, pohled od Billa ale neodvr\u00e1til. „Omlouv\u00e1m se.“<\/div>\n

Mlad\u0161\u00ed muzikant tak\u00e9 od bratra neodvr\u00e1til pohled. Ani neodpov\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„Nikdy jsem necht\u011bl, abys m\u011b vid\u011bl jako nep\u0159\u00edtele nebo jako\u017ee ti n\u011bjak naru\u0161uju \u00fazem\u00ed nebo n\u011bco.“ Vydechl tak tak unaven\u011b, „ale nem\u016f\u017eu pomoci tomu, co c\u00edt\u00edm ke tv\u00e9mu bratrovi. Opravdu nech\u00e1pu, co jsem ud\u011blal, \u017ee t\u011b tak seru, a p\u0159\u00e1l bych si to v\u011bd\u011bt, proto\u017ee bych to cht\u011bl napravit. Bill chce, abychom spolu ty a j\u00e1 vych\u00e1zeli, a ud\u011blal v\u0161echno pro to, aby se tak stalo\u2026“ pohladil palcem Billa po ruce. „Jen\u2026 se omlouv\u00e1m. Omlouv\u00e1m se za cokoliv.“ Utichl, necht\u011bl tu v\u00e9st monology.<\/p>\n

Najednou Tom zvedl pohled k mu\u017ei naproti n\u011bmu „Nebyls to ty,“ zamumlal, polkl, „nejsi<\/em> to ty. To j\u00e1.“<\/div>\n

„Pro\u010d m\u011b tolik nen\u00e1vid\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Kytarista sklopil pohled, proto\u017ee se mu v nich objevila vina. „\u010c\u00e1st m\u011b jako by m\u011bla pocit, \u017ee m\u011b nahrazuje\u0161. Jako bych nebyl dost dobr\u00fd, abych byl s n\u00edm, v\u011bd\u011bl v\u0161echna jeho tajemstv\u00ed, znal v\u0161echny jeho chyby\u2026 M\u011bl jsem pocit, \u017ee t\u011b dal na moje m\u00edsto a m\u011b odstr\u010dil, proto\u017ee u\u017e m\u011b necht\u011bl.“<\/div>\n
„Ale je to tv\u016fj bratr\u2026 Tome, nejsem tu, abych ti vzal tv\u00e9 m\u00edsto. Jsi jeho rodina, v\u017edycky bude\u0161.“<\/div>\n
„Ale stejn\u011b,“ zavrt\u011bl hlavou. „Byl jsem\u2026 \u017e\u00e1rlil jsem, \u017ee si n\u011bkoho na\u0161el.“ Adam \u0159\u00edkal to sam\u00e9, co mu bylo \u0159e\u010deno – Billem a pak Bushidem. Byla to slova, kter\u00e1 pot\u0159eboval sly\u0161et, ale nemohl pochopit, pro\u010d mu to nedoch\u00e1zelo.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Pro\u010d bys tak \u017e\u00e1rlil? Kdy\u017e jsme \u0161li do klubu, za p\u011bt minut u\u017e jsi m\u011bl holku\u2026“<\/div>\n
„Byla jen \u00falet,“ zvedl znovu pohled, jejich o\u010di se setkaly, opravdu se na n\u011bj poprv\u00e9 pod\u00edval. V tu chv\u00edli, ve st\u00ednech pokoje, nebyli soupe\u0159i, p\u0159e\u0161li na \u00farove\u0148, kdy si mohli pov\u00eddat. Adam cht\u011bl, aby to fungovalo, a Tom spou\u0161t\u011bl zdi, kter\u00e9 kolem n\u011bj postavil. „M\u016f\u017eu sbalit kohokoliv, m\u00e1m takovou reputaci. Ale Bill\u2026 ten jen m\u00e1lokdy d\u00e1 svoje srdce\u2026 mysl\u00edm, \u017ee jsem na to byl tak zvykl\u00fd. Kdy\u017e jsem m\u011bl holku, Bill byl ten, kdo z\u016fst\u00e1val doma, v\u017edycky jsem mu mohl zavolat nebo si s n\u00edm popov\u00eddat. Byl s t\u00edm spokojen\u00fd. Te\u010f je on ten, kdo n\u011bkoho m\u00e1, a j\u00e1 m\u00e1m pocit, \u017ee kdy\u017e m\u00e1m doma a na telefonu z\u016fst\u00e1vat j\u00e1\u2026 nel\u00edb\u00ed se mi to. Nem\u016f\u017eu si na to zvyknout.“<\/div>\n
„Ale chce\u0161, aby byl \u0161\u0165astn\u00fd, ne?“<\/div>\n
„Chci. J\u00e1\u2026 chci!“ skousl si spodn\u00ed ret. „Tohle je prost\u011b tak pomaten\u00fd\u2026 v\u0161echno tohle.“<\/p>\n

Adam si star\u0161\u00ed dvoj\u010de zamy\u0161len\u011b prohl\u00ed\u017eel.<\/div>\n

„To \u017ee jsem s n\u00edm vyhr\u00e1l rande, byla ta nejlep\u0161\u00ed v\u011bc v m\u00e9m \u017eivot\u011b,“ l\u00e1skypln\u011b pohladil Billa po ruce. „Byl to spln\u011bn\u00fd sen. Rande – zaru\u010den\u00e1 pozornost od n\u011bkoho, do koho jsem byl bl\u00e1zen\u2026 fakt dlouhou dobu. Byl to spln\u011bn\u00fd sen.“ Zhluboka se nadechl, nastalo na chv\u00edli ticho. „Miluji ho v\u00edc, ne\u017e jsem si myslel, \u017ee kdy budu. Miluji ho cel\u00fdm sv\u00fdm srdcem. Kdyby ne, nebyl bych tu, a v\u011b\u0159 mi, vzalo mi to hodn\u011b, ne\u017e jsem se sem dostal.“ Zoufale se zasm\u00e1l. „A\u017e se vr\u00e1t\u00edm dom\u016f, budu m\u00edt hooooodn\u011b<\/em> probl\u00e9m\u016f, ale\u2026 b\u00fdt tady, v\u011bd\u011bt \u017ee je v po\u0159\u00e1dku, moct s tebou takhle mluvit\u2026 ud\u011blal bych to znovu.“<\/p>\n

Tom zhluboka vydechl. Opravdu nemyslel na to, co si musel pro\u017e\u00edt, aby se sem dostal, mo\u017en\u00e1 \u017ee se b\u00e1l, kdy\u017e je v ciz\u00ed zemi, nikoho tu nezn\u00e1, v\u00e1\u017ee se jen na n\u011b. Nemyslel na detaily takov\u00e9 cesty, jak musel d\u011blat hodn\u011b pro to, aby si koupil letenky, jak musel let\u011bt sedmn\u00e1ct hodin p\u0159es cel\u00fd sv\u011bt, jen aby byl Billovi po boku. „Omlouv\u00e1m se.“<\/div>\n

„Za co?“<\/div>\n
„\u017de jsem se choval jako kret\u00e9n.“ Sklopil pohled a op\u0159el se o \u017eidli. „Omlouv\u00e1m se, \u017ee jsem t\u011b neposlouchal, \u017ee jsem neud\u011blal n\u011bco, abych zastavil tohle v\u0161echno.“<\/div>\n
„Pro\u010d jsi ho nezastavil? Sly\u0161els, jak to d\u011bl\u00e1. Pro\u010d si n\u011bco neud\u011blal?“<\/div>\n
„To vystoupen\u00ed\u2026. Bylo pro n\u011bj tak d\u016fle\u017eit\u00fd. Cht\u011bl, aby to bylo perfektn\u00ed, proto\u017ee skupina nem\u00e1 dobrou publicitu, pot\u0159ebujeme ji, jestli chceme p\u0159e\u017e\u00edt. Cht\u011bl, aby to bylo dokonal\u00fd, necht\u011bl jsem tomu st\u00e1t v cest\u011b.“ S\u00e1m Billa palcem pohladil po ruce, takhle bratrovu ruku dr\u017eel jen m\u00e1lokdy. „Cht\u011bl jsem n\u011bco \u0159\u00edct po show, proto\u017ee jsem si byl jist\u00fd, \u017ee to skon\u010d\u00ed h\u00e1dkou.“<\/p>\n

„Poslouchej m\u011b, Adame. V\u00edm, \u017ee to mysl\u00ed\u0161 dob\u0159e\u2026 v\u00edm, \u017ee to d\u011bl\u00e1\u0161, abys mu pomohl, ale ne v\u0161ichni lid\u00e9 cht\u011bj\u00ed pomoc. Z\u00e1visl\u00fd nevezme slovo ‚odvyka\u010dka‘ jako pomoc, vezme to jako \u00fatok, tak na to bu\u010f p\u0159ipraven\u00fd. Budete se o tom t\u0159eba h\u00e1dat, mo\u017en\u00e1 ute\u010de, ale\u2026 jen abys v\u011bd\u011bl, \u017ee to nen\u00ed tvoje vina. Dej mu tu nab\u00eddku, proto\u017ee ho miluje\u0161 a chce\u0161 mu pomoct. Jeho z\u00e1vislost nen\u00ed tvoje vina, Adame. Pamatuj si to.“<\/p>\n

<\/em> „Prost\u011b\u2026 jsme to tak daleko nedot\u00e1hli.“<\/div>\n

„Tohle se nem\u011blo st\u00e1t, bo\u017ee,“ Adam se tak\u00e9 op\u0159el, zav\u0159el o\u010di, proto\u017ee v nich c\u00edtil slzy. „Tohle je tak pod\u011blan\u00fd.“<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Prvn\u00ed rann\u00ed paprsky na\u0161ly Tomovu hlavu slo\u017eenou v dlan\u00edch, jeho loket polo\u017een\u00fd na op\u011bradle d\u0159ev\u011bn\u00e9 seda\u010dky, o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka zav\u0159en\u00e1, dech pomal\u00fd a souvisl\u00fd s dechem jeho dvoj\u010dete. Ve sv\u00e9m vy\u010derp\u00e1n\u00ed usnul vsed\u011b, ani\u017e by cht\u011bl, druhou rukou st\u00e1le pevn\u011b dr\u017eel bratra. Jak odpo\u010d\u00edvali, jejich srdce byla jako jedno, jejich sny se prol\u00ednaly, c\u00edtili svoji p\u0159\u00edtomnost.<\/p><\/div>\n

Proti n\u011bmu bled\u011b modr\u00e9 o\u010di z\u016fstaly otev\u0159en\u00e9, jejich vlastn\u00edk m\u011bl dost velkou s\u00edlu v\u016fle, aby je nezav\u0159el. Jeho hlas jemn\u011b proplouval pokojem, sotva hlasit\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e \u0161epot, zp\u00edval sp\u00edc\u00edm dvoj\u010dat\u016fm p\u00edse\u0148, kterou nezp\u00edval roky, ne od sv\u00e9ho prvn\u00edho vystoupen\u00ed v televizi.<\/div>\n
<\/div>\n