{"id":5696,"date":"2012-10-25T17:00:00","date_gmt":"2012-10-25T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5680"},"modified":"2012-10-25T17:00:00","modified_gmt":"2012-10-25T16:00:00","slug":"forever-and-after-my-love-4-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/10\/25\/forever-and-after-my-love-4-4\/","title":{"rendered":"Forever And After My Love 4\/4"},"content":{"rendered":"
autor: Doris & Lauinka<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/p>\n

Ve\u010de\u0159e je tu coby dup. Jeden by \u0159ekl, \u017ee ta monot\u00f3nnost tady bude ut\u00edkat pomalu, ale zd\u00e1n\u00ed klame. V\u0161echno je to rychlej\u0161\u00ed, ne\u017e by se zd\u00e1lo. \u010clov\u011bk se nenad\u011bje a u\u017e se d\u011bl\u00e1 n\u011bco dal\u0161\u00edho. I kdy\u017e u\u017e to v\u0161echno zn\u00e1me. Nezapomenu o\u010dichat krupi\u010dnou ka\u0161i a za\u010dnu j\u00edst. Jak mil\u00e9, \u017ee to \u0159\u00edk\u00e1\u0161… \u017ee mi slu\u0161\u00ed i ten brynd\u00e1k. No oproti obojk\u016fm a \u0159et\u00edzk\u016fm nev\u00edm teda… ale dneska u\u017e bych v tom vypadal jako debil. To ten brynd\u00e1k je p\u0159eci jen p\u0159\u00edhodn\u011bj\u0161\u00ed k m\u00e9mu v\u011bku.<\/div>\n

„No jo\u2026 dneska je v\u00e1\u017en\u011b dobr\u00e1.“ V\u011bt\u0161inou v n\u00ed maj\u00ed pucky, co\u017e m\u011b dok\u00e1\u017ee na\u0161tvat. V\u00fdhoda ka\u0161e je toti\u017e ta, \u017ee j\u00ed nemus\u00edm kousat. Ale kdy\u017e v n\u00ed m\u00e1m n\u011bjak\u00fd cumle, tak to \u00fapln\u011b \u00fa\u010del nespl\u0148uje. Jakmile zm\u00edn\u00ed\u0161 n\u00e1v\u0161t\u011bvu, pl\u00e1cnu se do \u010dela. Bo\u017ee ta moje pam\u011b\u0165. P\u0159itom jsem to s\u00e1m navrhoval. To je d\u011bsn\u00e9 se mnou.<\/p>\n

„No jo\u2026 jasn\u011b… jdu to hned vy\u0159\u00eddit. Po\u010dkej tady, zlato.“ Jako bys mi snad mohl n\u011bkam ut\u00e9ct. S tou svoj\u00ed pohyblivost\u00ed. Zvednu se od stolu a dojdu za vrchn\u00ed sestrou, kter\u00e1 tak n\u011bjak dohl\u00ed\u017e\u00ed na pr\u016fb\u011bh ve\u010de\u0159e. I kdy\u017e j\u00e1 si mysl\u00edm, \u017ee sp\u00ed\u0161 zd\u011b\u0161en\u011b \u010dek\u00e1, kdy tady n\u011bkoho klepne. Hned to za\u010dnu vyjedn\u00e1vat. Na\u0161t\u011bst\u00ed je mil\u00e1 a ochotn\u00e1. N\u011bkdy a\u017e p\u0159ehnan\u011b, \u017ee mi to dok\u00e1\u017ee l\u00e9zt na nervy. Samoz\u0159ejm\u011b kolem toho m\u00e1 p\u00e1r p\u0159ipom\u00ednek, \u017ee si mus\u00edme uv\u011bdomit, \u017ee u\u017e nejsme nejmlad\u0161\u00ed a dlouh\u00e1 cesta n\u00e1m nemus\u00ed ud\u011blat dob\u0159e a tak\u00e9, \u017ee se m\u00e1me p\u0159ipravit na to, \u017ee kluci na tom asi tak\u00e9 nebudou nejl\u00e9pe a \u017ee to t\u0159eba ani nep\u016fjde. Ale tomu j\u00e1 nev\u011b\u0159\u00edm. Nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee by n\u00e1s kluci odm\u00edtli, i kdyby na tom byli \u0161patn\u011b. Na to jsme byli moc velk\u00fd kamar\u00e1di. Nakonec to ale projde v\u0161echno jak m\u00e1… j\u00e1 j\u00ed v\u0161echno pokorn\u011b odkejv\u00e1m a vr\u00e1t\u00edm se za tebou.<\/p>\n

„Tak je to domluven\u00e9. Pr\u00fd se na to hned vrhne a z\u00edtra r\u00e1no n\u00e1m d\u00e1 v\u011bd\u011bt, jak to dopadlo.“ Usm\u011bju se na tebe, kdy\u017e se usad\u00edm zase naproti tob\u011b.<\/div>\n

„M\u011bla kolem toho zase f\u016fru kec\u016f a p\u0159ipom\u00ednek, ale pr\u00fd n\u00e1m to za\u0159\u00edd\u00ed.“ Vesele poposednu.<\/div>\n
„T\u011b\u0161\u00edm se, a\u017e je zase uvid\u00edme.“ Poznamen\u00e1m a doj\u00edd\u00e1m svoji porci ka\u0161e. U\u017e se docela t\u011b\u0161\u00edm do postele. \u00danava na m\u011b u\u017e v tomhle v\u011bku dol\u00e9h\u00e1 daleko \u010dast\u011bji. No\u010dn\u00ed \u017eivel u\u017e opravdu nejsem. Dlouze z\u00edvnu.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee dneska budu sp\u00e1t jako \u0161palek.“ Odsunu pr\u00e1zdn\u00fd tal\u00ed\u0159 i hrn\u00ed\u010dek stranou a jen si u\u017e\u00edv\u00e1m posledn\u00ed minuty, co s tebou je\u0161t\u011b dneska jsem. Ne\u017e se na p\u00e1r hodin odebereme ka\u017edej do svoj\u00ed postele a uvid\u00edme se zase a\u017e r\u00e1no.<\/div>\n
\n
Tom<\/p>\n

Mus\u00edm se zasm\u00e1t, kdy\u017e ti p\u0159ipomenu tu z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvu a n\u00e1\u0161 spole\u010dn\u00fd v\u00fdlet, jako bys na to \u00fapln\u011b zapomn\u011bl. Je pravda, \u017ee m\u00e1m tak\u00e9 v\u00fdpadky, ale asi na tom nejsem s hlavou tak \u0161patn\u011b jako ty. No ale ty se zase nemus\u00ed\u0161 vozit jak n\u011bjak\u00fd invalida. Jak m\u011b tohle roz\u010diluje. Sleduju, jak jedn\u00e1\u0161 s vrchn\u00ed sestrou. Mus\u00edm se zasm\u00e1t znovu, kdy\u017e vid\u00edm, jak zb\u011bsile m\u00e1ch\u00e1 rukama kolem sebe, a jen si v mysli p\u0159edstavuju, co ti vlastn\u011b doopravdy \u0159\u00edk\u00e1. Je mi jasn\u00e9, \u017ee jsou to n\u011bjak\u00e1 moudra nebo n\u011bco. Ur\u010dit\u011b m\u00e1me b\u00fdt opatrn\u00ed, teple se obl\u00e9ct. V\u00e1\u017en\u011b si p\u0159ipad\u00e1m sp\u00ed\u0161e jako mimino, zach\u00e1z\u00ed tu s n\u00e1mi tak. Na druhou stranu, je p\u0159\u00edjemn\u00e9, kdy\u017e v\u00edte, \u017ee se o v\u00e1s n\u011bkdo star\u00e1. Kdy\u017e vid\u00edm, jak se belh\u00e1\u0161 ke mn\u011b zase zp\u00e1tky, nat\u011b\u0161enej na tebe kouk\u00e1m, jak si pochodil.<\/p>\n

„Oh, jsme moc r\u00e1d.“ Usm\u011bju se. „Tak\u017ee to zat\u00edm vypad\u00e1, \u017ee by to mohlo proj\u00edt? No super, alespo\u0148 bude n\u011bjak\u00fd vzru\u0161en\u00ed.“ Zasm\u011bju se a zatlesk\u00e1m si rukama. Tak u\u017e te\u010fka se nem\u016f\u017eu do\u010dkat r\u00e1na. To ani nedosp\u00edm nebo co. I kdy\u017e je fakt, \u017ee do postele asi padnu jako zabit\u00fd. Nen\u00ed divu, v\u0161echno m\u011b stra\u0161n\u011b vy\u010derp\u00e1v\u00e1. Usm\u00edv\u00e1m se na tebe do doby, ne\u017e si vzpomenu, \u017ee je\u0161t\u011b krom\u011b ve\u010de\u0159e mus\u00edm proj\u00edt jednou procedurou. P\u0159ebalen\u00ed. Bo\u017ee, opravdu je to tak\u2026 trapn\u00e9. C\u00edt\u00edm se jako blbec, je fakt, \u017ee\u2026 no rad\u011bji to tu nebudu rozeb\u00edrat. Rozhodn\u011b m\u011b \u010dek\u00e1 je\u0161t\u011b sest\u0159i\u010dka s pl\u00ednkou. Super, u\u017e se nem\u016f\u017eu do\u010dkat. Pak si je\u0161t\u011b chv\u00edli pov\u00edd\u00e1me, ne\u017e na\u0161e tal\u00ed\u0159e zmiz\u00ed ze stolu a z tv\u00e9ho krku brynd\u00e1k.<\/p>\n

„Mysl\u00edm, \u017ee dneska budu mrtv\u00fd jako nikdy.“ Zasm\u011bju se. „I kdy\u017e\u2026 budu se neskute\u010dn\u011b t\u011b\u0161it na r\u00e1no, snad se mi trochu zlep\u0161\u00ed ty nohy a nebudeme muset tahat ten pitom\u00fd voz\u00edk.“ Povzdechnu si, nechci ti d\u011blat v\u011bt\u0161\u00ed z\u00e1t\u011b\u017e, ne\u017e u\u017e vlastn\u011b jsem. Pak se nech\u00e1v\u00e1m tebou doprovodit do pokoje, kde u\u017e na m\u011b \u010dek\u00e1 sestra.<\/div>\n

„Tak dobrou noc, Bille.“ Usm\u011bju se a lehce t\u011b l\u00edbnu na tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„R\u00e1d bych si t\u011b tu je\u0161t\u011b chv\u00edli nechal, ale\u2026 tohle nechce\u0161 vid\u011bt, v\u011b\u0159 mi.“ Zasm\u011bju se a zam\u00e1v\u00e1m nad hlavou \u010distou pl\u00ednou, kterou dr\u017eela sest\u0159i\u010dka. Pak ti m\u00e1vnu a po\u010dk\u00e1m, a\u017e odpochoduje\u0161 pry\u010d. Sest\u0159i\u010dka mi pom\u016f\u017ee do postele a z pl\u00edny do pl\u00edny. Pak odejde i ona a j\u00e1 z\u016fstanu s\u00e1m v tmav\u00e9m pokoji. Usm\u011bju se, kdy\u017e se moje my\u0161lenky op\u011bt to\u010d\u00ed kolem t\u00e9mat, kter\u00e9 jsme \u0159e\u0161ili dneska pod dubem. Ptal ses m\u011b, jestli na tohle n\u011bkdy mysl\u00edm, ano a dost \u010dasto. A pr\u00e1v\u011b te\u010fka na to mysl\u00edm. Vzpom\u00edn\u00e1m na to, jak to bylo p\u011bkn\u00e9. A hlavn\u011b je\u0161t\u011b st\u00e1le si dok\u00e1\u017eu vybavit ty chv\u00edle, kdy jsme byli spolu. Spokojen\u011b se usm\u011bju a i s \u00fasm\u011bvem na rtech zav\u0159u o\u010di a nakonec i usnu.<\/p>\n

<\/div>\n

Flashback<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Motor auta ti\u0161e vrn\u011bl, uvnit\u0159 ale vl\u00e1dlo ticho. Bill i Tom sed\u011bli ti\u0161e a ka\u017ed\u00fd si v hlav\u011b uspo\u0159\u00e1d\u00e1val svoje my\u0161lenky. Byli trochu poh\u00e1dan\u00ed, i kdy\u017e \u0161lo jako v\u017edycky o naprostou blbinu. Vlastn\u011b u\u017e ani nebyli na\u0161tvan\u00ed, sp\u00ed\u0161e p\u0159em\u00fd\u0161leli, co by je\u0161t\u011b mohli podniknout na pokoji. Ani jeden nebyl unaven\u00fd, jen byli trochu p\u0159ipit\u00ed. Oslava Georgov\u00fdch narozenin byla opravdu ru\u0161n\u00e1 a kupodivu se i Gustav solidn\u011b opil. Tom st\u00e1le vid\u011bl p\u0159ed sebou sc\u00e9nu vrt\u00edc\u00edch se dvou spoluhr\u00e1\u010d\u016f u ty\u010de. Nakonec to u\u017e nedovedl v sob\u011b d\u00e1l dusit a za\u010dal se sm\u00e1t nahlas. To i Bill se p\u0159idal. P\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, na co jeho dvoj\u010de mysl\u00ed. Jejich \u0159idi\u010d si opravdu oddechl, proto\u017ee jestli bylo n\u011bco opravdu d\u011bsiv\u00e9ho, byla to h\u00e1dka pr\u00e1v\u011b dvoj\u010dat. U toho nikdy nikdo necht\u011bl b\u00fdt. \u0160lo m\u00e1lem i o \u017eivot.<\/p>\n

Auto ti\u0161e zastavilo u hotelu, kde kluci bydleli. Bill s Tomem se zt\u011b\u017eka vypot\u00e1celi z auta a zam\u00ed\u0159ili rovnou k v\u00fdtahu. Nemuseli \u010dekat dlouho. D\u00edvali si hluboko do o\u010d\u00ed a v mysl\u00edch obou se zrodil tent\u00fd\u017e n\u00e1pad. Tat\u00e1\u017e choutka. Usm\u00e1li se na sebe, a kdyby se nemuseli b\u00e1t n\u011bjak\u00fdch dot\u011brn\u00fdch fotograf\u016f nebo kamer, nejsp\u00ed\u0161e by po sob\u011b sko\u010dili je\u0161t\u011b tady.<\/em><\/div>\n

„Ke mn\u011b nebo k tob\u011b?“ Usm\u00e1l se Tom, kdy\u017e vy\u0161li z v\u00fdtahu.<\/em><\/div>\n
„To je fuk, hlavn\u011b rychle.“ Bill byl tak nedo\u010dkav\u00fd. Cel\u00fd ve\u010der se skoro nebavili, on m\u011bl na Toma zrovna takovou chu\u0165, ale te\u010fka si to rozhodl v\u0161echno vynahradit.<\/em><\/div>\n
„Fajn, tak ke mn\u011b, je to bl\u00ed\u017e.“ Zasm\u00e1l se vysok\u00fd dreda\u0159 a zat\u00e1hl bratra do sv\u00e9ho pokoje. T\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b cvakl z\u00e1mek a snad skoro ve stejnou chv\u00edli se ocitl Bill p\u0159ilepen\u00fd na dve\u0159\u00edch. Divoce propl\u00e9tali sv\u00e9 jazyky a hr\u00e1li s nimi v\u00e1\u0161nivou hru. Bojovali o dominanci, ale v tomhle boji nebylo ani v\u00edt\u011bze ani pora\u017een\u00e9ho. Pomal\u00fdmi kroky se p\u0159esunuli k posteli, kde byl Tom n\u00e1sledn\u011b shozen. Jeho bratr mu hned p\u0159et\u00e1hl triko p\u0159es hlavu.<\/p>\n

„Je\u0161t\u011b si mysl\u00ed\u0161, \u017ee tam ta n\u00e1na, co si j\u00ed podepisoval kozy, by byla v posteli lep\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1?“ Vydechlo jeho dvoj\u010de p\u0159\u00edmo u Tomova ucha.<\/em><\/div>\n

„Nic takov\u00e9ho, jsem p\u0159eci ne\u0159ekl.“ Vydechl Tom a p\u0159iv\u0159el slastn\u011b o\u010di.<\/em><\/div>\n
„Ale myslel sis to.“ Dosedl Bill tvrd\u011b do jeho kl\u00edna a p\u0159inutil tak Toma zavzdychat. Dreda\u0159 chytil \u010dernovl\u00e1skovy boky a stiskl je. „Kruci, p\u0159esta\u0148 m\u011b provokovat.“<\/em><\/div>\n
„Jinak co?“ Pozvedla \u010dernovlas\u00e1 Diva jedno obo\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Jinak uvid\u00ed\u0161, co s tebou ud\u011bl\u00e1m.“ Zavr\u010del Tom a prudce Billa strhl na postel. Ten jej vyz\u00fdvav\u011b zacouval do st\u0159edu a sledoval sv\u00e9 dvoj\u010de.<\/em><\/div>\n
„Tak se uka\u017e, kocoure.“ Ukazov\u00e1kem jej l\u00e1kal k sob\u011b, ale to ni nemusel. Tom byl b\u011bhem sekundy u n\u011bj a op\u011bt propl\u00e9tali jejich jazyky.<\/p>\n

Bill slastn\u011b p\u0159iv\u00edral o\u010di a nezaregistroval ani Tom\u016fv \u010f\u00e1belsk\u00fd pohled. Jen se mu zajisk\u0159ilo v o\u010d\u00edch, kdy\u017e sly\u0161el, jak se pouta obmotala kolem Billov\u00fdch z\u00e1p\u011bst\u00ed.<\/em><\/div>\n

„Hej.“ Zalomcoval mlad\u0161\u00ed z bratr\u016f rukama. „Tohle si p\u0159ehnal.“ Vydechl a sledoval Toma, jak se nad n\u00edm skl\u00e1n\u00ed a lehce nadzved\u00e1v\u00e1 jeho triko, aby jej pol\u00edbil na b\u0159\u00ed\u0161ku.<\/em><\/div>\n
„Mmm kruci, Tome, v\u00edc.“ Bill nedo\u010dkav\u011b op\u011bt zalomcoval pouty a sna\u017eil k Tomov\u00fdm rt\u016fm v\u00edce nadzvednout sv\u00e9 t\u011blo, ale marn\u011b. Frustrovan\u011b vydechl, tohle se mu nel\u00edbilo. Cht\u011bl si taky se sv\u00fdm bratrem hr\u00e1t, ale nemohl nic. Prudce ale zavzdychal, kdy\u017e Tom rozst\u0159ihl jeho triko. Cht\u011bl nad\u00e1vat a nejrad\u011bji by jej p\u0159etrhl, ale kdy\u017e se Tom hladov\u011b p\u0159itiskl k jeho bradavce a druhou mnul mezi prsty, zmohl se jen na zast\u00e9n\u00e1n\u00ed a propnut\u00ed sv\u00e9ho t\u011bla. Pot\u0159eboval v\u00edc, m\u011bl pocit, \u017ee exploduje. Tom jej d\u00e1l l\u00edbal a hladil, ale ne\u017e se nad\u00e1l, m\u011bl zav\u00e1zan\u00e9 o\u010di.<\/p>\n

„Kurva, Tome, ne\u2026“ Zast\u00e9nal Bill , ale pak u\u017e c\u00edtil, jak se matrace zhoupla a jeho t\u011blo nikdo neol\u00edb\u00e1val, ani se ho nedot\u00fdkal.<\/em><\/div>\n

„Hej! Hned se vra\u0165!“ Skoro k\u0159i\u010del, ale kdy\u017e c\u00edtil, jak jej kolem bradavky n\u011bco stud\u00ed, vyjekl. A to chladno c\u00edtil st\u00e1le n\u00ed\u017e a n\u00ed\u017e a on skoro \u0161\u00edlel.<\/em><\/div>\n
„Kurva.“ Vyhrkl a trochu se sv\u00edjel pod t\u011bmi dokonal\u00fdmi doteky. Tom se musel jen usm\u00edvat, v rychlosti svl\u00e9kl bratrovy kalhoty a rovnou i se spodn\u00edm pr\u00e1dlem, stejn\u011b u\u017e to p\u0159ek\u00e1\u017eelo. Pak sv\u00fdmi studen\u00fdmi rty ol\u00edbal Bill\u016fv podb\u0159i\u0161ek a sjel a\u017e do jeho kl\u00edna.<\/em><\/div>\n
Billovi se tajil dech. Jeho jedin\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed bylo dotknout se Toma… nebo alespo\u0148 v\u011bd\u011bt, co dal\u0161\u00edho ud\u011bl\u00e1. Ale to bylo zcela nemo\u017en\u00e9. Jedin\u00e9, co dok\u00e1zalo nejv\u00edce pracovat, byla jeho p\u0159edstavivost, nap\u011bt\u00ed a touha. V mysli mu vyvst\u00e1valy nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed varianty, kter\u00e9 by Tom mohl zam\u00fd\u0161let, a o to v\u00edc to Billa vzru\u0161ovalo. Trhnul rukama, kdy\u017e ho ve slabin\u00e1ch ovanul Tom\u016fv dech. Neuv\u011bdomil si, \u017ee m\u00e1 ruce st\u00e1le uv\u011bzn\u011bn\u00e9 v kovov\u00fdch n\u00e1ramc\u00edch, a tak jeho snaha po dotyku je zcela zbyte\u010dn\u00e1. \u00dazkostliv\u011b zak\u0148oural. Tom ho t\u00fdral. L\u00edbal ho ve slabin\u00e1ch a u ko\u0159ene, ale d\u00e1val si z\u00e1le\u017eet na tom, aby se Billa nedotkl v m\u00edstech, kde to pr\u00e1v\u011b nejv\u00edce pot\u0159eboval.<\/p>\n

„Tome\u2026 no tak.“ Zak\u0148u\u010del \u010dernovl\u00e1sek uv\u011bzn\u011bn\u00fd ve v\u00edru touhy a trhnul p\u00e1nv\u00ed proti Tomovi. Ten se jen usm\u00e1l a dlan\u011bmi ho p\u0159i\u0161pendlil zp\u011bt k pe\u0159in\u011b. Pevn\u011b ho p\u0159idr\u017eel, aby Billovi zabr\u00e1nil v dal\u0161\u00edch pohybech. Bill jen vzdychnul. Byl absolutn\u011b v Tomov\u011b moci. Co\u017e b\u00fdval prakticky neust\u00e1le, ale nyn\u00ed to pln\u011b poci\u0165oval a ob\u00e1val se infarktu nebo okam\u017eit\u00e9ho vyvrcholen\u00ed.<\/em><\/div>\n

„V\u00ed\u0161… m\u00e1m hroznou chu\u0165 t\u011b tr\u00e1pit… tak m\u011b rad\u0161i o nic nepros, jinak se toho nedo\u010dk\u00e1\u0161.“ Zasm\u00e1l se potuteln\u011b Tom. Samoz\u0159ejm\u011b to nemyslel v\u00e1\u017en\u011b. S\u00e1m by neodolal tomu \u017e\u00e1douc\u00edmu t\u011blu, kter\u00e9 se pod n\u00edm sv\u00edjelo. Ale v\u011bd\u011bl, \u017ee jeho slova s Billem zna\u010dn\u011b zam\u00e1vaj\u00ed. A taky \u017ee ano. Bill jen zalapal po dechu a dal\u0161\u00ed prosby udusil v sob\u011b. C\u00edtil se te\u010f pln\u00fd v\u0161eho… emoc\u00ed, cht\u00ed\u010de a slov, a ani jedna z v\u011bc\u00ed nemohla proniknout napovrch, a o to v\u00edce se Bill tou\u017eil uvolnit.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

„Ale jsi tak sexy, \u017ee to s\u00e1m nevydr\u017e\u00edm.“ Dodal Tom po chv\u00edli, co si u\u017e\u00edval pohledu na Bill\u016fv v\u00fdraz, a prstem mu jezdil kolem pup\u00edku. Znovu se sklonil a zkusmo ol\u00edznul \u0161pi\u010dku bratrova penisu. Pokojem se ozvalo slastn\u00e9 zast\u00e9n\u00e1n\u00ed, ve kter\u00e9m byla znateln\u00e1 \u00faleva, a Billovy rty se zkroutily do spokojen\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. Dredat\u00fd chlapec si chv\u00edli u\u017e\u00edval jen la\u0161kovn\u00e9 olizov\u00e1n\u00ed a ochutn\u00e1v\u00e1n\u00ed Billovy vlhkosti, ne\u017e si ho zasunul do \u00fast a poctiv\u011b ho za\u010dal zpracov\u00e1vat. Billovy svaly v t\u011ble se nap\u00ednaly a povolovaly pod vlnami slasti, a on bla\u017een\u011b oddechoval bratrovo jm\u00e9no a vzru\u0161en\u00e9 \u017e\u00e1dosti o v\u00edc. Jeho teplota rychle stoupala a stoupla je\u0161t\u011b v\u00edc, kdy\u017e na sv\u00e9 k\u016f\u017ei uc\u00edtil tu Tomovu. Stejn\u011b horkou a vlhkou. Tom si na\u0161el \u010das, zbavit se tri\u010dka a po chv\u00edli uspokojov\u00e1n\u00ed znovu zajal Billovy rty. Billovi d\u011blalo l\u00edb\u00e1n\u00ed ji\u017e zna\u010dn\u011bj\u0161\u00ed probl\u00e9my. Byl tak vzru\u0161en\u00fd, \u017ee u\u017e ani nev\u011bd\u011bl, jestli dok\u00e1\u017ee myslet. C\u00edtil jen, jak se Tom, pro n\u011bj z\u00e1hadn\u00fdm zp\u016fsobem, zbavuje kalhot, a u\u017e jen c\u00edtil Tomovo nah\u00e9 t\u011blo na tom sv\u00e9m. Tomovy rty se znovu za\u010daly zb\u011bsile pohybovat po Billov\u011b t\u011ble. Po ka\u017ed\u00e9m milimetru p\u0159i tom dred\u00e1\u010dkovy dlan\u011b oddalovaly Billova stehna v\u00edce a v\u00edce od sebe, dokud se mezi n\u011b pohodln\u011b nevt\u00edsnil.<\/p>\n

„Otev\u0159i pusu, kocourku.“ Za\u0161eptal Tom a prstem p\u0159ejel Billovi po rtech. Bill poslu\u0161n\u011b rozev\u0159el rty a nechal Toma vplout prsty dovnit\u0159. V\u011bd\u011bl, co m\u00e1 d\u011blat. Ned\u011blal to poprv\u00e9, ale dneska to bylo p\u0159eci jen intenzivn\u011bj\u0161\u00ed. Poslu\u0161n\u011b o\u017eu\u017elal Tomovy prsty a hlasit\u011b zast\u00e9nal, kdy\u017e v jeho t\u011ble zmizel jeden z nich. Kdyby z\u00e1le\u017eelo jen na Tomovi, u\u017e byl d\u00e1vno v jeho t\u011ble s\u00e1m, ale miloval hr\u00e1tky, kter\u00fdmi doh\u00e1n\u011bl Billa k \u0161\u00edlenstv\u00ed. P\u0159ir\u00e1\u017eel do jeho t\u011bla a postupn\u011b p\u0159id\u00e1val prsty. Bill se sv\u00edjel a \u017eadonil. Skoro bre\u010del, ne\u017e se Tom smiloval a prsty z n\u011bj vyt\u00e1hl.<\/em><\/div>\n

„Ze\u0161\u00edl\u00edm z tebe, ty moje \u017e\u00e1rlivko.“ Zahuhlal ud\u00fdchan\u011b a vzru\u0161en\u011b, a postupn\u011b za\u010dal do Billa pronikat. Oba vydechli. Jejich spojen\u00ed v jedno bylo u\u017e jen t\u0159e\u0161ni\u010dkou na dortu jejich ka\u017edodenn\u00edho vztahu, ale dneska to byl snad dort samotn\u00fd.<\/p>\n

„Bo\u017ee, Tome… je\u0161t\u011b.“ K\u0148u\u010del Bill a p\u0159ir\u00e1\u017eel proti Tomovi, kter\u00fd mu vzdychal do ucha. Jednou rukou se zap\u00edral a druhou ho hladil po boku. \u010cas od \u010dasu se sna\u017eil ho pol\u00edbit, ale bylo to vlastn\u011b marn\u00e9. Srdce jim tloukla jako o z\u00e1vod, dech byl na pokraji zhroucen\u00ed a jejich t\u011bla po sob\u011b klouzala potem. Ani jeden netu\u0161il, jak dlouho to vlastn\u011b trvalo, ne\u017e se pokojem ozval v\u00fdk\u0159ik slasti a Bill vybuchl. Euforie mu projela t\u011blem a nem\u011bla se k \u00fastupu. O to sp\u00ed\u0161, kdy\u017e Tom o p\u00e1r chvil pozd\u011bji vyvrcholil do jeho t\u011bla a znaven\u011b na n\u011bj padl.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

Konec Flashbacku<\/em><\/div>\n
\n

Sest\u0159i\u010dka<\/p>\n

Od r\u00e1na tu m\u00e1m tolik pap\u00edrov\u00e1n\u00ed, \u017ee ani nev\u00edm, kde mi hlava stoj\u00ed. Nav\u00edc je\u0161t\u011b jsme dostala \u00fakol zavolat do berl\u00ednsk\u00e9ho domu pro seniory a je\u0161t\u011b jedn\u00e9 sle\u010dn\u011b, a vy\u0159\u00eddit tak mal\u00fd v\u00fdlet pro bratry Kaulitzovy. Mus\u00edm se usm\u00e1t. Pamatuju si je je\u0161t\u011b jako hv\u011bzdy, dokonce jsem je jednu dobu i poslouchala. Te\u010fka je m\u00e1m tady, d\u011bde\u010dky, a st\u00e1le jsou spolu. Ud\u011bl\u00e1m to pro n\u011b r\u00e1da, a hned se do toho pust\u00edm, nakonec se mi poda\u0159\u00ed za\u0159\u00eddit oboje. M\u00e1te se dostavit po ob\u011bd\u011b ke Gustavov\u011b vnu\u010dce. Dokonce jsem si rovnou rad\u011bji vzala i adresu. Kdyby n\u00e1hodou. Tak\u017ee po ob\u011bd\u011b? To bych v\u00e1s mohla hodit i j\u00e1, usm\u011bju se. V\u00e1\u017en\u011b to ud\u011bl\u00e1m r\u00e1da, stejn\u011b nev\u00edm, jestli n\u011bkdo z kluk\u016f od n\u00e1s m\u00e1 volno. Mysl\u00edm, \u017ee budete nad\u0161eni, a\u017e v\u00e1m tuhle novinu ozn\u00e1m\u00edm, ale je \u010das j\u00edt za Tomem.<\/p>\n

Jdu dlouhou chodbou, v\u011bt\u0161ina obyvatel u\u017e je na noh\u00e1ch a u\u017e pochoduj\u00ed. S \u00fasm\u011bvem na rtech v\u0161echny pozdrav\u00edm a zaklepu zlehka na dve\u0159e. Ale \u017e\u00e1dn\u00e1 odezva. Trochu svra\u0161t\u00edm \u010delo, v tuhle hodinu u\u017e b\u00fdv\u00e1\u0161 na noh\u00e1ch. Tak pomalu vezmu za kliku a vejdu. Tom je\u0161t\u011b le\u017e\u00ed na posteli, usm\u011bju se a dojdu k jeho posteli.<\/div>\n

„Ale pane Kaulitzi, co to vid\u00edm? Jak to, \u017ee u\u017e nejste na noh\u00e1ch?“ Odd\u011bl\u00e1v\u00e1m z\u00e1v\u011bsy, ale nic. Ticho. „Pane Kaulitzi?“ P\u0159ejdu rychle k jeho posteli a vezmu jej za rameno. Zamrk\u00e1m p\u0159ekvapen\u011b. P\u0159ijde mi to, nebo jsi v\u00e1\u017en\u011b docela ztuhl\u00fd?<\/div>\n
„Pane Kaulitzi!“ Zat\u0159esu s jeho t\u011blem v\u00edc, ale nic. Rychle p\u0159itisknu prsty k jeho kr\u010dn\u00ed tepn\u011b, ale nic. \u017d\u00e1dn\u00fd puls. P\u0159ekvapen\u011b vydechnu.<\/p>\n

„Panebo\u017ee\u2026 sestro?“ Vyb\u011bhnu z pokoje na l\u00e9ka\u0159\u00e1k a vezmu vrchn\u00ed sestru do jeho pokoje. Ta Tomovi tak\u00e9 zkus\u00ed tep, ale nic. Koukneme se na sebe, a pak sm\u00ed\u0159liv\u011b na n\u011bj. Jen mu hraje na rtech spokojen\u00fd \u00fasm\u011bv. Chv\u00edli jen tak kouk\u00e1m, je to\u2026 opravdu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed chv\u00edle. Kouknu na sestru. „Mysl\u00edm, \u017ee\u2026 p\u016fjdu to \u0159\u00edct jeho bratrovi\u2026 zavol\u00e1te l\u00e9ka\u0159e a do poh\u0159ebn\u00edho \u00fastavu?“ Vrchn\u00ed sestra k\u00fdvne a j\u00e1 se pomalu rozjedu o dva pokoje d\u00e1le. Vid\u00edm u\u017e te\u010f Billa, jak sed\u00ed na chodb\u011b na \u017eidli. Nikdy jsem takovouhle pr\u00e1ci ned\u011blala. Nikdy jsem nikomu ne\u0159\u00edkala o \u00famrt\u00ed. Jsme z toho nerv\u00f3zn\u00ed, p\u0159ekvapen\u00e1 a taky smutn\u00e1.<\/div>\n

„Bille, dobr\u00e9 r\u00e1no.“ Usm\u011bju se trochu a sednu si k n\u011bmu. Odpov\u00ed mi, ale u\u017e se pt\u00e1 po bratrovi a nezapomene utrousit i n\u011bjakou vtipnou pozn\u00e1mku. Trochu se pousm\u011bju, n\u011bjak nev\u00edm, jak bych mu to m\u011bla ozn\u00e1mit. Trochu se kousnu do rtu, v\u00edm, \u017ee v tomhle v\u011bku je b\u011b\u017en\u00e9 \u00famrt\u00ed, ale\u2026<\/div>\n
„Bille, j\u00e1\u2026 v\u00edte, v\u00e1\u0161 bratr zem\u0159el. Je mi to moc l\u00edto.“ \u0158eknu ti\u0161e a sleduji ho. Do o\u010d\u00ed se mu ti\u0161e hrnou slzy. Jen ti\u0161e sklop\u00ed hlavu. „Ode\u0161el ve sp\u00e1nku. Chcete za n\u00edm j\u00edt?“ Kouk\u00e1m na n\u011bj. Do o\u010d\u00ed se mu hrnou slzy a j\u00e1 n\u011bjak nev\u00edm, co d\u011blat. Nemysl\u00edm, \u017ee obejmut\u00ed by posta\u010dilo. Jen mu pomalu d\u00e1m ruku, na tu jeho. „Opravdu je mi to moc l\u00edto, Bille.“ Jen ti\u0161e p\u0159ik\u00fdvne. Nedok\u00e1\u017eu si p\u0159edstavit, co pro\u017e\u00edv\u00e1, tak r\u00e1da bych mu n\u011bjak pomohla, ale nev\u00edm jak. Jestli j\u00edt nebo rad\u011bji z\u016fstat. Sna\u017e\u00edm se sama zadr\u017eet slzy, ale\u2026 jde to dost zt\u011b\u017eka.<\/p>\n

Bill<\/p>\n

Dne\u0161n\u00ed r\u00e1no je tak skv\u011bl\u00e9, nem\u016f\u017eu se do\u010dkat cel\u00e9ho dne. Hlavn\u011b Toma, to je jasn\u00e9, ale taky jsem zv\u011bdav\u00fd, jak to dopadlo s t\u00edm na\u0161\u00edm v\u00fdletem. Sed\u00edm na chodb\u011b a \u010dek\u00e1m jako ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no, a\u017e spolu p\u016fjdeme posn\u00eddat. N\u011bjak ti to dnes trv\u00e1. V duchu h\u00e1d\u00e1m, s \u010d\u00edm p\u0159ijde\u0161 tentokr\u00e1t. Beztak zase ty kolena, a ty jen simuluje\u0161, aby ses mohl vozit. Kdy\u017e si ke mn\u011b sedne sestra, je mi jasn\u00e9, \u017ee se n\u011bco d\u011bje. Jej\u00ed v\u00fdraz to prozrazuje. \u017de by n\u00e1m ten v\u00fdlet nevy\u0161el? To by byla \u0161koda. Jen\u017ee pak promluv\u00ed a m\u00fdm t\u011blem projede ostr\u00e1 bolest. Ostr\u00e1 \u010depel smutku a beznad\u011bje se mi zabodne do srdce a j\u00e1 v\u00edm, \u017ee u\u017e tam z\u016fstane. V\u0161echno kolem je rozmazan\u00e9, jak p\u0159es vlhnouc\u00ed o\u010di p\u0159est\u00e1v\u00e1m vid\u011bt ost\u0159e. Co m\u00e1m \u0159\u00edct? \u010cekali jsme to oba sv\u00fdm zp\u016fsobem ka\u017ed\u00fdm dnem, ale pro\u010d te\u010f? Pro\u010d tak brzy?<\/p>\n

„J\u00e1… ano.“ P\u0159ik\u00fdvnu nakonec jen na jej\u00ed ot\u00e1zku, zda chci j\u00edt za tebou. Pro m\u011b nejsi mrtv\u00fd. Nem\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt. Zvednu se a do\u0161our\u00e1m se o dvoje dve\u0159e d\u00e1l. Jde mi to je\u0161t\u011b pomaleji ne\u017e kdy jindy. Pohled na tebe, jak le\u017e\u00ed\u0161 v posteli, mi snad d\u00e1 jiskru nad\u011bje, \u017ee jsi jen l\u00edn\u00fd vst\u00e1t, ale druh\u00fd pohled na vrchn\u00ed sestru, kter\u00e1 m\u011b tu o\u010dividn\u011b o\u010dek\u00e1v\u00e1 a s p\u0159\u00e1n\u00edm up\u0159\u00edmn\u00e9 soustrasti opou\u0161t\u00ed pokoj, mi doch\u00e1z\u00ed, \u017ee to cel\u00e9 je krut\u00e1 pravda. \u017de n\u00e1\u0161 \u010das skon\u010dil. Ano n\u00e1\u0161. Ty jsi um\u0159el a m\u016fj \u010das tak nen\u00ed kompletn\u00ed. Um\u00edr\u00e1m s tebou. Dojdu k posteli a p\u0159it\u00e1hnu si k n\u00ed \u017eidli, na kterou se usad\u00edm. Vezmu t\u011b za ruku. Je tak studen\u00e1. Rozpl\u00e1\u010du se a tvoj\u00ed studenou dla\u0148 si tisknu k tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n

„Co jsi to ud\u011blal? Je\u0161t\u011b bylo brzy.“ Kouknu ti vy\u010d\u00edtav\u011b do tv\u00e1\u0159e, kde se jen setk\u00e1m s tv\u00fdm lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem. M\u00e1 to b\u00fdt pro m\u011b \u00fat\u011bcha? \u017de to p\u0159i\u0161lo ne\u010dekan\u011b a o\u010dividn\u011b ve spokojenosti? Ne, to nen\u00ed \u00fat\u011bcha. Palcem ti po rtech p\u0159ejedu. „Jsi tak tvrdohlav\u00fd… \u0159\u00edkal jsem ti, \u017ee m\u00e1\u0161 spoustu \u010dasu, ale ty sis to zase ud\u011blal po sv\u00e9m.“ Popot\u00e1hnu a prob\u00edr\u00e1m se ti pro\u0159\u00eddl\u00fdma vlasama. Tolik to bol\u00ed. Nikdo si nedok\u00e1\u017ee p\u0159edstavit jak. Polovina m\u00e9ho \u017eivota tu le\u017e\u00ed p\u0159ede mnou a u\u017e nikdy na m\u011b nepromluv\u00ed. M\u016fj bratr… moje dvoj\u010de… moje celo\u017eivotn\u00ed l\u00e1ska. Komu se to v dne\u0161n\u00ed dob\u011b poda\u0159\u00ed? Z\u016fstat s milovanou osobou a\u017e do smrti? V tomhle jsme \u00fasp\u011b\u0161n\u00ed, ale m\u011bli jsme p\u0159eci um\u0159\u00edt spolu. Co n\u00e1\u0161 slib? Jsem r\u00e1d, \u017ee sestry respektuj\u00ed na\u0161e soukrom\u00ed a nech\u00e1vaj\u00ed m\u011b tu samotn\u00e9ho s tebou. Co mi te\u010f v tom zbyte\u010dku \u017eivota z\u016fstalo? V\u016fbec nic. Bre\u010d\u00edm a zasyp\u00e1v\u00e1m t\u011b v\u00fd\u010ditkami i vyzn\u00e1n\u00edmi. A tvoje tv\u00e1\u0159 se st\u00e1le jen nem\u011bn\u011b usm\u00edv\u00e1. Dokud nep\u0159ijdou mu\u017ei z poh\u0159ebn\u00edho \u00fastavu s l\u00e9ka\u0159em, kter\u00fd konstatuje smrt, a tvoje tv\u00e1\u0159 mi nezmiz\u00ed pod b\u00edl\u00fdm prost\u011bradlem.<\/p>\n

„Te\u010f byste tu nem\u011bl b\u00fdt… je\u0161t\u011b budete m\u00edt mo\u017enost se s n\u00edm rozlou\u010dit.“ Sly\u0161\u00edm jakoby z d\u00e1lky n\u011b\u010d\u00ed mu\u017esk\u00fd hlas a sestra m\u011b pomalu odv\u00e1d\u00ed z pokoje. Ani to nevn\u00edm\u00e1m. Jsem najednou tak pr\u00e1zdn\u00fd. Nikdo to nem\u016f\u017ee pochopit. I kdyby se sna\u017eil. Ani sklenice nen\u00ed tak pr\u00e1zdn\u00e1, jako jsem te\u010f pr\u00e1zdn\u00fd j\u00e1. Jako by ve mn\u011b nez\u016fstala jedin\u00e1 my\u0161lenka, jedin\u00e1 emoce… nic. Jen sm\u00ed\u0159en\u00ed, kter\u00e9 doprov\u00e1z\u00ed slzy. Pocit, kter\u00fd nejde ani popsat. Odvede m\u011b do j\u00eddelny k na\u0161emu stolu. Nem\u00e1m chu\u0165 j\u00edst. St\u00e1le snad \u010dek\u00e1m, \u017ee se je\u0161t\u011b naproti mn\u011b objev\u00ed\u0161. \u017de se t\u0159eba probud\u00edm a ty za mnou se sm\u00edchem pojede\u0161 v kole\u010dkov\u00e9m k\u0159esle. \u017de se mi za\u010dne\u0161 sm\u00e1t za moje padaj\u00edc\u00ed zuby nebo brynd\u00e1k kolem krku, a j\u00e1 se na tebe budu mra\u010dit a v duchu si budu opakovat, jak dokonal\u00fd st\u00e1le jsi a jak t\u011b po\u0159\u00e1d \u0161\u00edlen\u011b miluju a nem\u016f\u017eu bez tebe b\u00fdt. Ale nic z toho se ned\u011bje. A\u017e na ty my\u0161lenky, \u017ee t\u011b miluju a nem\u016f\u017eu bez tebe b\u00fdt. Ty jsou tu st\u00e1le u\u017e n\u011bkolik let a nezmiz\u00ed. Ano, je\u0161t\u011b se s tebou rozlou\u010d\u00edm… v dom\u011b smutku. Ale ten nejv\u011bt\u0161\u00ed d\u016fm smutku je pro m\u011b pr\u00e1v\u011b tahle budova. Pr\u00e1v\u011b ten pokoj s \u010d\u00edslem 483. Tv\u016fj pokoj. Cel\u00e9 moje t\u011blo i mysl rezignovaly z minuty na minutu. M\u016fj strnul\u00fd v\u00fdraz nedok\u00e1\u017ee zm\u011bnit grimasu a hlava je \u00fapln\u011b pr\u00e1zdn\u00e1. Jen ty slzy po\u0159\u00e1d potichu te\u010dou jedna po druh\u00e9.<\/p>\n

„Pane Kaulitzi… nic nebudete j\u00edst?“ Oto\u010d\u00edm se po starostliv\u00e9m hlase sestry, kter\u00e1 mi ozn\u00e1mila tu nejhor\u0161\u00ed zpr\u00e1vu. Zvednu se od stolu a kostnat\u00fdmi sta\u0159eck\u00fdmi prsty j\u00ed p\u0159ejedu po tv\u00e1\u0159i. Koutky mi nepatrn\u011b cuknou do \u00fasm\u011bvu. Pr\u00e1zdn\u00e9ho, ale p\u0159esto vyjad\u0159uj\u00edc\u00edho d\u00edky za to, \u017ee se star\u00e1. Nat\u00e1hne ke mn\u011b ruku s plastov\u00fdm kal\u00ed\u0161kem, kde je n\u011bkolik pr\u00e1\u0161k\u016f. Moje pravideln\u00e1 d\u00e1vka.<\/div>\n

„Vezm\u011bte si l\u00e9ky. Ud\u011bl\u00e1 se v\u00e1m l\u00edp.“ Promluv\u00ed a i v jej\u00edm hlase pozn\u00e1v\u00e1m smutek. Jen zakrout\u00edm hlavou a jej\u00ed nab\u00edzenou ruku opatrn\u011b odsunu.<\/div>\n
„V\u017edy\u0165… v\u017edy\u0165 Tom m\u011bl vlastn\u011b pravdu. U\u017e sem nepat\u0159\u00edme. U\u017e jsme tu moc dlouho.“ Vyjdu z j\u00eddelny a pomalu se cour\u00e1m ven. Kam? Za tebou. Vyjdu na zahradu a pod\u00edv\u00e1m se na vysok\u00fd dub. Zhluboka se nadechnu a pod\u00edv\u00e1m se do jeho koruny. „Dej mi je\u0161t\u011b p\u00e1r dn\u00ed vzpom\u00ednek, l\u00e1sko. P\u00e1r dn\u00ed, ne\u017e si to ml\u00e1d\u00ed pro\u017eijeme spolu znovu. A tentokr\u00e1t na v\u011bky.“ Vydechnu prosbu ur\u010denou tob\u011b a posad\u00edm se na lavi\u010dku. Jen v tichosti a s my\u0161lenkou na to, \u017ee moje cesta za tebou p\u0159ijde sama brzy a j\u00e1 na n\u00ed tady pokorn\u011b po\u010dk\u00e1m. Tady na na\u0161em m\u00edst\u011b. M\u00edst\u011b vzpom\u00ednek a l\u00e1sky, kterou jsi mi dokazoval ka\u017ed\u00fdm dnem.<\/p>\n

KONEC<\/strong><\/p>\n

autor: Doris & Lauinka<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Doris & Lauinka Bill Ve\u010de\u0159e je tu coby dup. Jeden by \u0159ekl, \u017ee ta monot\u00f3nnost tady bude ut\u00edkat pomalu, ale zd\u00e1n\u00ed klame. V\u0161echno je to rychlej\u0161\u00ed, ne\u017e by se zd\u00e1lo. \u010clov\u011bk se nenad\u011bje a u\u017e se d\u011bl\u00e1 n\u011bco dal\u0161\u00edho. I kdy\u017e<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-5696","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5696","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5696"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5696\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5696"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5696"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5696"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}