{"id":570,"date":"2018-05-09T16:00:00","date_gmt":"2018-05-09T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=565"},"modified":"2018-05-09T16:00:00","modified_gmt":"2018-05-09T15:00:00","slug":"love-me-till-it-hurts-12-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2018\/05\/09\/love-me-till-it-hurts-12-konec\/","title":{"rendered":"Love me till it hurts 12. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Becs<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

Ahoj v\u0161ichni, chci V\u00e1m v\u0161em moc pod\u011bkovat za koment\u00e1\u0159e. Jsem za n\u011b neskonale vd\u011b\u010dn\u00e1. P\u0159izn\u00e1m se, \u017ee pov\u00eddka m\u011bla m\u00edt trochu jin\u00fd konec, ale nakonec to dopadlo takhle. Snad s n\u00edm budete spokojen\u00ed i tak. Chci pod\u011bkovat Bitter za brainstorming. Poka\u017ed\u00e9 m\u011b nakopne, kdy\u017e se mi kole\u010dka zadrhnou. U\u017eijte si posledn\u00ed d\u00edl.
Becs<\/a><\/em><\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Byl \u010dtvrtek. Za norm\u00e1ln\u00edch okolnost\u00ed by se Tom pr\u00e1v\u011b p\u0159evl\u00e9kal v \u0161atn\u011b na jeden z posledn\u00edch tr\u00e9nink\u016f a \u017eertoval by s kamar\u00e1dy o tom, jestli se mu v klubu poda\u0159\u00ed sbalit n\u011bjakou ko\u010dku. Jen\u017ee pro Toma u\u017e te\u010f nebylo nic norm\u00e1ln\u00ed. Minul Georga, kter\u00fd na n\u011bj hled\u011bl s povyta\u017een\u00fdm obo\u010d\u00edm a nevy\u0159\u010denou ot\u00e1zkou na rtech. Tom se na tr\u00e9nink nechystal. Nevid\u011bl v tom \u017e\u00e1dn\u00fd smysl. Ani\u017e by na kohokoliv promluvil, zam\u00ed\u0159il rovnou na parkovi\u0161t\u011b. Bezvl\u00e1dn\u011b se svalil na sedadlo \u0159idi\u010de a p\u00e1r vte\u0159in jen tup\u011b z\u00edral p\u0159es sklo sv\u00e9ho Audi. Co m\u011bl d\u011blat te\u010f? Jet dom\u016f absolutn\u011b nep\u0159ipadalo v \u00favahu, proto\u017ee by tam jen dostal hodinov\u00e9 k\u00e1z\u00e1n\u00ed o tom, pro\u010d nen\u00ed na tr\u00e9ninku a kam si mysl\u00ed, \u017ee tenhle jeho styl \u017eivota povede. Na to fakt nem\u011bl s\u00edlu.<\/div>\n
Za\u0159adil rychlost a prost\u011b n\u011bkam jel. \u010cas se mu bude zab\u00edjet l\u00e9pe, kdy\u017e bude v pohybu. Aspo\u0148 m\u011bl dojem, \u017ee n\u011bco d\u011bl\u00e1. A i kdy\u017e nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00fd konkr\u00e9tn\u00ed c\u00edl, po\u0159\u00e1d to byl pohyb dop\u0159edu.<\/div>\n
Po\u0159\u00e1d jako by \u010dekal na n\u011bjak\u00e9 znamen\u00ed. \u010cekal, \u017ee se stane „n\u011bco“. Cokoliv, co mu napov\u00ed, jak te\u010f d\u00e1l \u017e\u00edt. Co mu pom\u016f\u017ee dostat se z t\u00e9hle letargie. Jen\u017ee to nep\u0159ich\u00e1zelo. V\u011bd\u011bl, \u017ee by tomu m\u011bl j\u00edt naproti a vyvinout n\u011bjakou snahu, ale nenach\u00e1zel v sob\u011b s\u00edlu se k tomu donutit. Jeho srdce bolelo a bez Billa na ni\u010dem nez\u00e1le\u017eelo. Hodil blinkr doprava a zabo\u010dil do dal\u0161\u00ed ulice, kterou neznal. Jestli to takhle p\u016fjde d\u00e1l, bude muset brzo n\u011bkde natankovat, ale ani to mu ned\u011blalo starosti. Bezedn\u00fd \u00fa\u010det jeho otce mu umo\u017e\u0148oval cokoliv. Jen ne to, po \u010dem tou\u017eil ze v\u0161eho nejv\u00edce.<\/div>\n
\n

Kdy\u017e u\u017e jezdil p\u00e1r hodin, hlasit\u00e9 \u0161krund\u00e1n\u00ed v b\u0159i\u0161e ho upozornilo, \u017ee m\u00e1 vlastn\u011b hlad. Zastavil u prvn\u00edho bistra, kter\u00e9 vid\u011bl. Byl tak daleko od domova, \u017ee ubylo nebezpe\u010d\u00ed ze setk\u00e1n\u00ed s n\u011bjak\u00fdm zn\u00e1m\u00fdm. J\u00eddelna byla om\u0161el\u00e1, ale von\u011blo to tu bezvadn\u011b. Jeho \u017ealudek zareagoval pochvaln\u00fdm zakru\u010den\u00edm.<\/p><\/div>\n

Posadil se ke stolu \u00fapln\u011b vzadu, aby m\u011bl soukrom\u00ed a mohl se tak vyhnout hovoru s k\u00fdmkoliv, kdo nebyl person\u00e1l. Serv\u00edrka k n\u011bmu p\u0159i\u0161la a on j\u00ed nadiktoval objedn\u00e1vku, ani\u017e by zvedl o\u010di od j\u00eddeln\u00edho l\u00edstku. Nep\u0159\u00edtomn\u011b hled\u011bl z okna a \u010dekal na sv\u016fj burger. Kdy\u017e se ozvalo cinknut\u00ed tal\u00ed\u0159e o nale\u0161t\u011bn\u00fd povrch stolu, kone\u010dn\u011b vzhl\u00e9dl a dech mu uv\u00edzl v hrdle. St\u00e1la p\u0159ed n\u00edm ta nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed holka, jakou kdy vid\u011bl. Dlouh\u00e9 sv\u011btl\u00e9 vlasy ji spadaly na z\u00e1da v mal\u00fdch vlnk\u00e1ch a o\u010di m\u011bla tak modr\u00e9, \u017ee mu to p\u0159ipomn\u011blo oce\u00e1n.<\/div>\n
\n
„Bude to v\u0161echno?“ usm\u00e1la se na n\u011bj a jeho srdce vynechalo \u00fader.<\/div>\n
„A-ano, d\u011bkuju,“ vykoktal a pokusil se napodobit jej\u00ed \u00fasm\u011bv. Po tak dlouh\u00e9 dob\u011b ho p\u0159i tom zabolely koutky.<\/div>\n
„Kdybys je\u0161t\u011b n\u011bco pot\u0159eboval, sta\u010d\u00ed zavolat. Jmenuju se Marrisa,“ mrkla na n\u011bj a oto\u010dila se. M\u011bla drobnou postavu, ale ne tak vysportovanou jako Oliviie. Zade\u010dek byl zaoblen\u011bj\u0161\u00ed a nevkusn\u00e1 uniforma j\u00ed sed\u011bla zp\u016fsobem, kter\u00fd napov\u00eddal, \u017ee si m\u016f\u017ee obl\u00e9ct cokoliv a stejn\u011b bude vypadat kr\u00e1sn\u011b. Najednou ho p\u0159i t\u011bch my\u0161lenk\u00e1ch p\u00edchlo u srdce. A\u010dkoliv to bylo naprosto absurdn\u00ed, m\u011bl dojem, \u017ee t\u00edm Billa podv\u00e1d\u00ed, kdy\u017e se takhle d\u00edv\u00e1 na tuhle n\u00e1dhernou holku.<\/div>\n
Jen\u017ee to bylo tot\u00e1ln\u011b p\u0159ita\u017een\u00e9 za vlasy. Bill nikdy doopravdy nebyl jeho. Nebyli p\u00e1r, a dokonce ho ani nem\u011bl r\u00e1d. Kdo v\u00ed, kolikr\u00e1t ho Bill „podvedl“ za tu dobu, co spolu spali? Od kolika dal\u0161\u00edch lid\u00ed bral pen\u00edze? Sna\u017eil se tuhle \u00favahu zasunout n\u011bkam do pozad\u00ed sv\u00e9 mysli a pustil se do j\u00eddla. Nedok\u00e1zal si pomoct a \u010das od \u010dasu zal\u00e9tl k d\u00edvce pohledem a ona se na n\u011bj poka\u017ed\u00e9 usm\u00e1la.<\/div>\n
\n

Zaplatil j\u00ed a nechal \u0161t\u011bdr\u00e9 d\u00fd\u0161ko, ale k dal\u0161\u00edmu kroku se neodv\u00e1\u017eil. Mohla b\u00fdt jeho j\u00edzdenkou z miz\u00e9rie jm\u00e9nem Bill, ale ne dnes. Je\u0161t\u011b je brzo. Mo\u017en\u00e1, \u017ee se sem za p\u00e1r dn\u00ed vr\u00e1t\u00ed a pozve ji na rande, ale te\u010f je\u0161t\u011b ne.<\/p><\/div>\n

Nasedl zp\u00e1tky do auta a znovu se vydal na svou cestu nikam. M\u011bl v \u00famyslu p\u0159ijet dom\u016f co nejpozd\u011bji. Nejlep\u0161\u00ed by bylo, kdyby rodi\u010de u\u017e spali a on se s nimi nemusel v\u016fbec potkat. Ani\u017e by to v\u011bdom\u011b zam\u00fd\u0161lel, zam\u00ed\u0159il na m\u00edsto, kde u\u017e n\u011bjakou dobu nebyl. Vyhl\u00eddka byla pr\u00e1zdn\u00e1, stejn\u011b jako poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e tady byl s Billem. Bylo to jejich m\u00edsto. Byl r\u00e1d, \u017ee ho nikdo nenaru\u0161uje.<\/div>\n
Vylezl z auta ven, zap\u00e1lil si cigaretu a kochal se v\u00fdhledem na m\u011bsto. Tolik lid\u00ed, tolik tv\u00e1\u0159\u00ed, a p\u0159esto ani jedna nepat\u0159\u00ed tomu, koho cht\u011bl vid\u011bt. V tichosti vtahoval \u0161ed\u00fd kou\u0159 a v duchu se lou\u010dil. C\u00edtil, \u017ee je na \u010dase se posunout d\u00e1l. Znovu se mu vybavily Marrisiny o\u010di a on se pousm\u00e1l. Jo, bude to je\u0161t\u011b n\u011bjakou dobu bolet, ale nakonec to p\u0159ekon\u00e1. P\u0159ejde ho to. Zamilovan\u00fd byl poprv\u00e9, ale moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee se na to neum\u00edr\u00e1. Konec konc\u016f, bylo naivn\u00ed p\u0159edpokl\u00e1dat, \u017ee v\u00e1m \u0161t\u011bst\u00ed m\u016f\u017ee d\u00e1t jen jedna jedin\u00e1 osoba, a kdy\u017e to nevyjde, jste v h\u00e1ji. Bill si vybral \u017eivot bez n\u011bj. A on si chce vybrat \u017eivot, ve kter\u00e9m bude \u0161\u0165astn\u00fd. Odhodil nedopalek p\u0159es okraj \u00fatesu a byl p\u0159ipraven\u00fd vr\u00e1tit se dom\u016f a zp\u00e1tky ke v\u0161emu, co tak dob\u0159e zn\u00e1.<\/div>\n
\n

Kdy\u017e vystoupil z auta, pot\u011b\u0161ilo ho, \u017ee v dom\u011b nesv\u00edt\u00ed ani jedin\u00e9 sv\u011btlo. Dnes tedy bude v\u00fdslechu u\u0161et\u0159en. Pohr\u00e1val si s kl\u00ed\u010dky od auta a zd\u00e1lo se, \u017ee krok m\u00e1 najednou o trochu leh\u010d\u00ed. U\u017e se chystal vyj\u00edt po schodech, kdy\u017e si v\u0161iml jak\u00e9si postavy, kter\u00e9 sed\u011bla na tr\u00e1vn\u00edku u zdi.<\/p><\/div>\n

„Bille?“ za\u0161eptal do tmy. „Jsi to ty?“<\/div>\n
„Jsem,“ potvrdil chlapec a vstal.<\/div>\n
Prvn\u00ed Tom\u016fv instinkt mu radil, aby ho sev\u0159el v n\u00e1ru\u010d\u00ed, uma\u010dkal a u\u017e ho nikam nepustil, jen\u017ee takhle to mezi nimi nebylo. Po\u0159\u00e1d si musel p\u0159ipom\u00ednat, \u017ee Bill to takhle nec\u00edt\u00ed.<\/div>\n
„Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“ vydechl Tom. Po\u0159\u00e1d tak \u00fapln\u011b nev\u011b\u0159il tomu, \u017ee je tady.<\/div>\n
„P\u0159i\u0161el jsem za tebou\u2026 j\u00e1 jsem musel\u2026 nemohl jsem jen tak\u2026 pot\u0159ebuju ti to vysv\u011btlit,“ soukal ze sebe, a kdy\u017e ud\u011blal dva kroky sm\u011brem k Tomovi, na tv\u00e1\u0159 mu dopadlo sv\u011btlo z pouli\u010dn\u00ed lampy a Tom si uv\u011bdomil, \u017ee pl\u00e1\u010de. L\u00ed\u010dka m\u011bl cel\u00e1 mokr\u00e1 a o\u010di opuchl\u00e9.<\/div>\n
„Stalo se n\u011bco? N\u011bkdo ti ubl\u00ed\u017eil?“ sondoval rychle a jen p\u0159i t\u00e9 my\u0161lence se mu v hrudi roz\u017eehnul hn\u011bv.<\/div>\n
„Ne, jsem v po\u0159\u00e1dku. Pot\u0159ebuju s tebou mluvit,“ pokusil se Bill trochu uklidnit.<\/div>\n
„Tak poj\u010f dovnit\u0159,“ povzdychl si Tom. \u0158e\u0161it cokoliv tady p\u0159ed domem mu p\u0159i\u0161lo nepat\u0159i\u010dn\u00e9. A taky necht\u011bl, aby je \u0161m\u00edrovali sousedi.<\/div>\n
„Ale co va\u0161i?“ nam\u00edtl Bill a trochu couvl.<\/div>\n
„Ti u\u017e d\u00e1vno sp\u00ed,“ odbyl ho Tom a vy\u0161el schody. Neohl\u00e9dl se, jestli ho Bill n\u00e1sleduje, a ruka se mu zb\u011bsile t\u0159\u00e1sla, kdy\u017e odemykal domovn\u00ed dve\u0159e.<\/div>\n
\n

U\u017e ani nedoufal, \u017ee n\u011bkdy bude m\u00edt Billa zp\u00e1tky ve sv\u00e9m pokoji. Tis\u00edckr\u00e1t si p\u0159edstavoval, jak k n\u011bmu znovu vpadne oknem a v\u0161echno se vy\u0159e\u0161\u00ed jako m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9ho proutku. Jen\u017ee te\u010f tady st\u00e1l a vypadal jako ta nej\u017ealostn\u011bj\u0161\u00ed hrom\u00e1dka ne\u0161t\u011bst\u00ed. Oble\u010den\u00ed m\u011bl \u0161pinav\u00e9 a ta\u0161ka, kterou t\u00e1hl s sebou, jako by v\u00e1\u017eila nejm\u00e9n\u011b tunu. Shodil ji z ramene a trochu se narovnal.<\/p><\/div>\n

„Tak co se d\u011bje?“ za\u010dal znovu Tom. Sna\u017eil se udr\u017eet si klidn\u00fd t\u00f3n a p\u0159\u00edli\u0161 na n\u011bj netla\u010dit. Necht\u011bl ho vyd\u011bsit je\u0161t\u011b v\u00edc, ne\u017e u\u017e o\u010dividn\u011b byl.<\/div>\n
Bill se n\u011bkolikr\u00e1t nadechl a pokusil se za\u010d\u00edt mluvit, ale v\u0161echno, co se mu dralo skrz hrdlo, byly jen dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed vzlyky. Tom z toho byl \u00fapln\u011b v \u0161oku. V\u017edycky se p\u0159ed n\u00edm prezentoval jako siln\u00fd \u010dlov\u011bk, kter\u00fd m\u00e1 v\u0161echno na h\u00e1ku. V\u016fbec to neodpov\u00eddalo tomu, co m\u011bl te\u010f p\u0159ed sebou.<\/div>\n
„Do prdele, j\u00e1 to snad ne\u0159eknu,“ zaklel Bill a ut\u00edral si slzy do dlouh\u00e9ho ruk\u00e1vu.<\/div>\n
Ani\u017e by nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel, Tom vstal a p\u0159ekonal vzd\u00e1lenost, kter\u00e1 je d\u011blila. Popadl Billa za z\u00e1p\u011bst\u00ed a p\u0159it\u00e1hl si ho do n\u00e1ru\u010de. Nic ne\u0159\u00edkal, na nic se neptal. Jen \u010dekal, a\u017e se Bill zklidn\u00ed. Po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b vzlyky ustaly a jeho d\u00fdch\u00e1n\u00ed u\u017e bylo pravideln\u00e9.<\/div>\n
Tom se od n\u011bj odt\u00e1hl a p\u0159el\u00e9tl po n\u011bm o\u010dima. „Nechce\u0161 si d\u00e1t sprchu, ne\u017e si promluv\u00edme?“ navrhnul.<\/div>\n
„Chce\u0161 \u0159\u00edct, \u017ee smrd\u00edm?“ pousm\u00e1l se Bill, co\u017e bylo dobr\u00e9 znamen\u00ed.<\/div>\n
„Ne, jen by ti to mo\u017en\u00e1 pomohlo se d\u00e1t trochu dohromady,“ usm\u00e1l se nazp\u00e1tek, aby mu dodal klid. Kde se v n\u011bm tahle empatie, kruci, bere? D\u0159\u00edv m\u011bl holky na jednou pou\u017eit\u00ed a bylo mu jedno, jestli kv\u016fli n\u011bmu probre\u010d\u00ed cel\u00e9 dny. Jen\u017ee tohle byl Bill. Sta\u010dilo, aby se trochu pousm\u00e1l a on okam\u017eit\u011b zapomn\u011bl na Marrisu i na cel\u00e9 sv\u00e9 p\u0159edsevzet\u00ed, jak ho nech\u00e1 plavat a bude si \u017e\u00edt sv\u016fj \u017eivot.<\/div>\n
\n

Kdy\u017e Bill vylezl ze sprchy, m\u011bl na sob\u011b jedno z Tomov\u00fdch tri\u010dek. Dlouh\u00e9 huben\u00e9 nohy mu z n\u011bj vy\u010duhovaly, jako by pat\u0159ily \u017eiraf\u00edmu ml\u00e1d\u011bti.<\/p><\/div>\n

„Nevad\u00ed? Necht\u011bl jsem si na sebe br\u00e1t znovu to \u0161pinav\u00e9 oble\u010den\u00ed,“ hlesnul Bill a vypadal tak zraniteln\u011b jako je\u0161t\u011b nikdy.<\/div>\n
„V pohod\u011b,“ polknul Tom a ruce se mu rozt\u0159\u00e1sly. Ke sv\u00e9mu zd\u011b\u0161en\u00ed zjistil, \u017ee na jeho vzez\u0159en\u00ed reaguje i ji\u017en\u011bj\u0161\u00ed \u010d\u00e1st jeho t\u011bla. Poposedl na posteli, aby ulevil tlaku ve sv\u00fdch d\u017e\u00edn\u00e1ch. Bohu\u017eel se mu tvrd\u00e1 l\u00e1tka ot\u0159ela o \u0161pi\u010dku a on m\u011bl co d\u011blat, aby utlumil zast\u00e9n\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Bill mezi t\u00edm p\u0159e\u0161el k psac\u00edmu stolu, odsunul \u017eidli a posadil se na ni. Objal se rukama, jako by se sna\u017eil chr\u00e1nit s\u00e1m sebe.<\/div>\n
„Vr\u00e1til jsem se, abych ti to v\u0161echno vysv\u011btlit,“ pustil se kone\u010dn\u011b do ob\u00e1van\u00e9ho hovoru. „Zachoval jsem se jako tot\u00e1ln\u00ed kret\u00e9n, kdy\u017e jsem takhle zdrhnul a nic ti ne\u0159ekl. J\u00e1 jsem zpanika\u0159il. Moje matka\u2026“ zarazil se, zavrt\u011bl hlavou a pokra\u010doval. „Prost\u011b to v\u016f\u010di tob\u011b nebylo f\u00e9r.“<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 mi nic vysv\u011btlovat. Mluvil jsem s Natali\u00ed,“ p\u0159iznal Tom.<\/div>\n
\n

„Tys mluvil s\u2026? Co ti \u0159ekla?“ vykulil Bill o\u010di, div \u017ee mu nevypadly z hlavy. Najednou sed\u011bl vzp\u0159\u00edmen\u011b jako sv\u00ed\u010dka.<\/p><\/div>\n

„\u0158ekla mi, na co jsi pot\u0159eboval ty pen\u00edze. \u017de to bylo na \u00fat\u011bk a ne na drogy,“ pokr\u010dil Tom rameny, jako\u017ee o nic nejde a nech\u00e1v\u00e1 to plavat. „Taky mi \u0159ekla, \u017ees m\u011b opravdu nikdy nemiloval. Nev\u00edm, pro\u010d jsem to pot\u0159eboval sly\u0161et i od n\u00ed, kdy\u017e ty ses vyj\u00e1d\u0159il dost jasn\u011b,“ dodal r\u00e1doby lhostejn\u00fdm t\u00f3nem, jen\u017ee p\u0159es knedl\u00edk v krku se mu to tak \u00fapln\u011b nepovedlo. „Ch\u00e1pu, \u017ee jsi ty pen\u00edze pot\u0159eboval a nevy\u010d\u00edt\u00e1m ti to. Ani ty ostatn\u00ed, se kter\u00fdma jsi spal.“<\/div>\n
Billovy o\u010di se u\u017e zase plnily slzami, a tak d\u0159\u00edv, ne\u017e se mu sev\u0159e hrdlo pl\u00e1\u010dem, vybreptnul. „Jen\u017ee \u017e\u00e1dn\u00ed ostatn\u00ed nejsou.“<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161?“ nakr\u010dil Tom \u010delo.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem s nik\u00fdm jin\u00fdm nespal. Jen s tebou. A p\u0159ed tebou jsem m\u011bl jen jednoho kluka. Nejsem takov\u00e1 d\u011bvka, za jakou m\u011b v\u0161ichni m\u00e1te.“ \u00damysln\u011b do toho zahrnul i jeho, proto\u017ee tak se zkr\u00e1tka v\u011bci m\u011bly.<\/div>\n
„J\u00e1 to nech\u00e1pu. V\u017edycky jsi vypadal, \u017ee mus\u00ed\u0161 rychle vypadnout, proto\u017ee m\u00e1\u0161 na pr\u00e1ci n\u011bco lep\u0161\u00edho.“<\/div>\n
„Musel jsem rychle vypadnout, proto\u017ee jinak bych se neovl\u00e1dnul a \u0159ekl ti pravdu,“ p\u0159iznal Bill a kulil do \u0161iroka otev\u0159en\u00e9 o\u010di, jako by m\u011blo b\u00fdt Tomovi jasn\u00e9, o \u010dem mluv\u00ed.<\/div>\n
\n

„A pravda je?“ nab\u00e1dal ho Tom, proto\u017ee s\u00e1m se c\u00edtil \u00fapln\u011b v lese.<\/p><\/div>\n

„Pravda je, \u017ee k tob\u011b taky n\u011bco c\u00edt\u00edm,“ p\u00edpnul Bill a zase u\u017e byl mali\u010dk\u00fd.<\/div>\n
„Co\u017ee?“ zeptal se Tom, ale ne proto, \u017ee by nesly\u0161el. Pot\u0159eboval to zopakovat, proto\u017ee tomu nemohl uv\u011b\u0159it.<\/div>\n
„Zamiloval jsem se do tebe skoro okam\u017eit\u011b,“ vypustil Bill dal\u0161\u00ed bombu, p\u0159i kter\u00e9 se Tomovi zatm\u011blo p\u0159ed o\u010dima.<\/div>\n
„Tak pro\u010d to v\u0161echno? Pro\u010d ses ke mn\u011b choval tak\u2026?“ v\u011btu nedokon\u010dil. Slova mu do\u0161la, jak si v hlav\u011b p\u0159ehr\u00e1val v\u0161echna setk\u00e1n\u00ed s Billem. V\u0161echny sv\u00e9 zoufal\u00e9 pokusy o vyk\u0159es\u00e1n\u00ed n\u011bjak\u00e9ho citu. V\u0161echna odm\u00edtnut\u00ed. V\u0161echny platby.<\/div>\n
„Proto\u017ee pravdou z\u016fst\u00e1v\u00e1, \u017ee ty jsi bohat\u00fd, obl\u00edben\u00fd fotbalista a j\u00e1 jsem syn fe\u0165a\u010dky, o kter\u00e9m si v\u0161ichni mysl\u00ed, \u017ee je d\u011bvka. Nehod\u00edme se k sob\u011b. Na\u0161e sv\u011bty u\u017e nem\u016f\u017eou b\u00fdt v\u00edc vzd\u00e1len\u00e9,“ promluvil Bill ti\u0161e. U\u017e neplakal. Vypadal sm\u00ed\u0159en\u00fd se sv\u00fdm osudem. D\u0159\u00edv, ne\u017e na to stihl Tom n\u011bjak reagovat, pokra\u010doval. „P\u0159i\u0161el jsem sem, proto\u017ee jsem ti dlu\u017eil vysv\u011btlen\u00ed. Choval ses ke mn\u011b moc hezky a j\u00e1 byl idiot. Ob\u011bma se n\u00e1m bude l\u00e9pe d\u00fdchat, kdy\u017e budeme v\u011bd\u011bt, na \u010dem jsme.“<\/div>\n
\n

„Bille, pro\u010d mluv\u00ed\u0161, jako by m\u011bl b\u00fdt konec? Ty ses nevr\u00e1til natrvalo? P\u0159i\u0161el jsi sem, jen abys mi tohle \u0159ekl? A pak si zase zmiz\u00ed\u0161?“ vybuchl Tom, proto\u017ee Billova nete\u010dnost a sm\u00ed\u0159enost ho dr\u00e1\u017edily. „Nem\u016f\u017ee\u0161 mi \u0159\u00edct, \u017ee m\u011b miluje\u0161 a pak odej\u00edt. V\u00ed\u0161, jak mi bylo zle, kdy\u017e jsi ode\u0161el poprv\u00e9? A to jsem si myslel, \u017ee m\u011b m\u00e1\u0161 u prdele. Nenech\u00e1m t\u011b odej\u00edt.“ Vstal, p\u0159e\u0161el k Billovi a kleknul si p\u0159ed n\u011bj. Vzal ho za ruce, jako kdyby ho to m\u011blo udr\u017eet, aby neode\u0161el.<\/p><\/div>\n

„Tome, kruci. A co chce\u0161, abych ud\u011blal?“<\/div>\n
„Chci, abys tady z\u016fstal. Abys tu z\u016fstal se mnou. Miluje\u0161 m\u011b p\u0159ece,“ zopakoval, jen aby se ujistil, \u017ee se p\u0159ece jen nep\u0159eslechl.<\/div>\n
„Jasn\u011b, \u017ee t\u011b miluju, ale mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee n\u00e1s ta l\u00e1ska spas\u00ed nebo co? \u017de budu m\u00edt z\u010distajasna, kde bydlet? \u017de m\u011b v\u0161ichni tv\u00ed k\u00e1mo\u0161i, tv\u00ed rodi\u010de, p\u0159ijmou a nebudou se na m\u011b d\u00edvat jako na tu fe\u0165\u00e1ckou d\u011bvku?“<\/div>\n
„Asi by to nebylo jednoduch\u00e9, ale \u010dasem by si zvykli,“ br\u00e1nil se Tom.<\/div>\n
„Ne, nezvykli. \u010casem by se s tebou p\u0159estali bavit a ty bys to pak d\u00e1val za vinnu mn\u011b,“ odseknul Bill a vstal. Nemohl p\u0159em\u00fd\u0161let, kdy\u017e mu Tom hn\u011btl z\u00e1p\u011bst\u00ed. V\u016fbec se mu necht\u011blo odch\u00e1zet. Cht\u011bl ho obejmout a nikdy nepustit. Uv\u011b\u0159it v\u0161emu tomu, co Tom \u0159\u00edk\u00e1, ale na to byl a\u017e velk\u00fd realista.<\/div>\n
\n

„M\u00e1m je u prdele. Chci jen tebe,“ pronesl Tom a tv\u00e1\u0159il se p\u0159i tom jako tvrdohlav\u00e9 d\u011bcko, kter\u00e9mu odep\u0159eli hra\u010dku.<\/p><\/div>\n

„Nech toho. Te\u010f to tak mo\u017en\u00e1 vid\u00ed\u0161, ale nen\u00ed to pravda. A i kdyby se stal n\u011bjak\u00fd z\u00e1zrak a oni m\u011b p\u0159ijali, tak jak to bude? Nic tady pro m\u011b nen\u00ed. Nem\u016f\u017eu tady z\u016fstat, proto\u017ee m\u011b v\u0161ichni znaj\u00ed jako syna fe\u0165a\u010dky. Ty si mysl\u00ed\u0161, \u017ee tady dostanu pr\u00e1ci? Je\u0161t\u011b mi ani nen\u00ed osmn\u00e1ct. Kdyby m\u011b \u010dapla soci\u00e1lka, str\u010d\u00ed m\u011b n\u011bkam do d\u011bc\u00e1ku. Anebo k posran\u00fdm p\u011bstoun\u016fm, kte\u0159\u00ed budou na hovno, proto\u017ee o puber\u0165\u00e1ky nikdo nestoj\u00ed.“<\/div>\n
„Zaplat\u00edm ti byt. Budu tam bydlet s tebou,“ vyhrkl Tom prvn\u00ed v\u011bc, kter\u00e1 ho napadla.<\/div>\n
„Tome, no tak. Na to tv\u016fj otec nikdy nep\u0159istoup\u00ed,“ zavrt\u011bl hlavou, zat\u00edmco p\u0159ech\u00e1zel po pokoji sem a tam.<\/div>\n
„Nemus\u00ed o tom v\u011bd\u011bt,“ nam\u00edtl.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee tak velkou \u010d\u00e1stku bys neutajil. A i kdy\u017e p\u0159edstava, \u017ee se spolu n\u011bkde za\u0161\u00edv\u00e1me, je neuv\u011b\u0159iteln\u011b romantick\u00e1, nakonec by n\u00e1m z toho akor\u00e1t hr\u00e1blo.“<\/div>\n
„Nesm\u00ed\u0159\u00edm se s t\u00edm, \u017ee je tohle lou\u010den\u00ed. Nedok\u00e1\u017eu t\u011b nechat odej\u00edt, kdy\u017e te\u010f v\u00edm to v\u0161echno,“ p\u0159iznal Tom na pokraji zhroucen\u00ed. „To prost\u011b nedok\u00e1\u017eu.“<\/div>\n
\n

„Pro m\u011b to taky nen\u00ed zrovna jednoduch\u00e9,“ povzdechl si Bill a do\u0161el a\u017e p\u0159ed kle\u010d\u00edc\u00edho Toma. „Ale mus\u00edm to ud\u011blat. Mus\u00edm odej\u00edt. Pot\u0159ebuju za\u010d\u00edt nov\u00fd \u017eivot. Tady z\u016fstat nem\u016f\u017eu.“<\/p><\/div>\n

„Tak p\u016fjdu s tebou,“ navrhnul Tom se zoufalstv\u00edm ve tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
Bill si jen povzdechl a pohladil ho po tv\u00e1\u0159i. Tom se do toho doteku op\u0159el a zav\u0159el o\u010di, proto\u017ee si cht\u011bl vychutnat ka\u017ed\u00fd moment.<\/div>\n
„J\u00e1 t\u011b miluju,“ zak\u0148u\u010del ned\u016fstojn\u011b Tom, jako by to byl ten nejp\u00e1dn\u011bj\u0161\u00ed argument ze v\u0161ech, i kdy\u017e v hloubi du\u0161e v\u011bd\u011bl, \u017ee Billa nep\u0159emluv\u00ed.<\/div>\n
„Kdybych v\u011bd\u011bl, \u017ee bude\u0161 takhle tvrdohlav\u00fd, poslal bych ti jen smsku,“ pokusil se Bill o vtip, ale neusm\u00e1l se.<\/div>\n
„A z jak\u00e9ho \u010d\u00edsla, kdy\u017e sis svoji simku zlomil?“ \u0159ekl Tom a ve\u0161ker\u00e1 bojovnost z n\u011bj vyprchala.<\/div>\n
„Jak to v\u00ed\u0161? Tys byl\u2026?“<\/div>\n
„U tebe doma, jo,“ potvrdil. „V\u00e1\u017en\u011b jsem se o tebe b\u00e1l.“<\/div>\n
„Do prdele Tome,“ povzdechl si Bill a klesnul k n\u011bmu. Stulil se mu do klub\u00ed\u010dka na kl\u00edn\u011b a nosem mu o\u0148uf\u00e1val krk. „V\u016fbec mi to neuleh\u010duje\u0161.“<\/div>\n
„Ani ty mn\u011b,“ vr\u00e1til mu to.<\/p>\n

Na okam\u017eik zavl\u00e1dlo ticho, kter\u00e9 prolomil Tom. „M\u016f\u017eu t\u011b o n\u011bco poprosit?“<\/div>\n

Bill se na n\u011bj podez\u0159\u00edvav\u011b pod\u00edval, ale nakonec k\u00fdvnul.<\/div>\n
„Z\u016fsta\u0148 tu se mnou aspo\u0148 p\u0159es noc. Slibuju, \u017ee t\u011b pak nech\u00e1m j\u00edt.“<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek zal\u00e9tl pohledem k jeho posteli a zamra\u010dil se. Sv\u00e1d\u011bl vnit\u0159n\u00ed boj s\u00e1m se sebou. U\u017e te\u010f by bylo t\u011b\u017ek\u00e9 od Toma odej\u00edt. O kolik t\u011b\u017e\u0161\u00ed to m\u016f\u017ee b\u00fdt, kdy\u017e str\u00e1v\u00ed noc zachumlan\u00fd s n\u00edm pod jednou p\u0159ikr\u00fdvkou? Jen\u017ee mu to dlu\u017eil. Po v\u0161em, co mu provedl, mu to zkr\u00e1tka dlu\u017eil.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e,“ souhlasil nakonec a vstal. P\u0159et\u00e1hl si p\u0159es hlavu Tomovo tri\u010dko a bez okolk\u016f sko\u010dil do postele. Tom zhl\u00e9dl dol\u016f na sv\u00e9 d\u017e\u00edny a propocen\u00fd n\u00e1t\u011bln\u00edk, a pak zp\u00e1tky na Billa.<\/div>\n
„Klidn\u011b m\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt do sprchy. Slibuju, \u017ee tady budu, a\u017e se vr\u00e1t\u00ed\u0161,“ za\u0161klebil se na n\u011bj \u010dernovl\u00e1sek, kdy\u017e pochopil, o \u010dem p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed.<\/div>\n
\n

O n\u011bkolik des\u00edtek minut pozd\u011bji u\u017e le\u017eeli \u010delem k sob\u011b a jen si hled\u011bli do o\u010d\u00ed. Tom zkoumal ka\u017edi\u010dkou \u010d\u00e1st Billova obli\u010deje, aby si ji mohl vtisknout do pam\u011bti. Nakonec dostal, co cht\u011bl. Odpov\u011bdi k n\u011bmu p\u0159i\u0161ly, ale nec\u00edtil se o moc l\u00edp. To, \u017ee ho Bill miluje a stejn\u011b nebude jeho, bylo frustruj\u00edc\u00ed \u00fapln\u011b stejn\u011b, jako kdy\u017e byl pry\u010d a nic o n\u011bm nev\u011bd\u011bl.<\/p><\/div>\n

„Miluju t\u011b,“ za\u0161eptal.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky,“ oplatil Bill. „Bude\u0161 na m\u011b celou noc jen z\u00edrat, nebo mi i d\u00e1\u0161 pusu?“<\/div>\n
„Na pusu t\u011b sm\u00ed p\u0159ece l\u00edbat jen tv\u016fj p\u0159\u00edtel,“ nam\u00edtl Tom, ale u\u017e se p\u0159ibli\u017eoval.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee u tebe ud\u011bl\u00e1m v\u00fdjimku,“ stihl Bill za\u0161eptat, ne\u017e se na n\u011bj p\u0159itiskl.<\/div>\n
\n

Hodiny ut\u00edkaly na Tom\u016fv vkus a\u017e moc rychle, a ne\u017e se nad\u00e1l, za\u010dala obloha za okny r\u016f\u017eov\u011bt. Ze v\u0161ech sil se sna\u017eil neusnout, aby nep\u0159i\u0161el ani o jedin\u00fd okam\u017eik s Billem, jen\u017ee nakonec ho zmohla \u00fanava. A kdy\u017e se probudil, na\u0161el vedle sebe jen pr\u00e1zdn\u00fd prostor. Ch\u00e1pal, pro\u010d se Bill vytratil tajn\u011b. Mo\u017en\u00e1 dokonce \u010dekal na moment, kdy usne, aby mohl ut\u00e9ct. Kdyby byl Tom vzh\u016fru, ur\u010dit\u011b by ho znova p\u0159esv\u011bd\u010doval, aby z\u016fstal, a lou\u010den\u00ed by pak bylo o to t\u011b\u017e\u0161\u00ed.<\/p><\/div>\n

Posadil se a promnul si o\u010di. A\u010dkoliv spal jen chvilinku, c\u00edtil se naprosto odpo\u010dat\u00fd. Rozhl\u00e9dl se po pokoji a ve vzduchu je\u0161t\u011b c\u00edtil Billovu v\u016fni. Kdyby mohl, nejrad\u0161i by si ji pochytal a zav\u0159el do lahvi\u010dky, aby ji mohl dle pot\u0159eby pou\u017e\u00edvat. A\u017e takov\u00fd sentiment\u00e1ln\u00ed blbec se z n\u011bj stal. Pohled mu ulp\u011bl na \u010dtvrtce pap\u00edru na jeho no\u010dn\u00edm stolku. \u00dahledn\u00fdm rukopisem, kter\u00fd u\u017e jednou vid\u011bl, tam bylo naps\u00e1no dev\u011bt \u010d\u00edslic a pod nimi srd\u00ed\u010dko. Tom\u016fv \u017ealudek samou radost\u00ed ud\u011blal n\u011bkolik p\u0159emet\u016f. Tohle rozhodn\u011b nebyl konec. Tentokr\u00e1t tu po Billovi n\u011bco z\u016fstalo.<\/p>\n

KONEC<\/p>\n

autor: Becs<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs Ahoj v\u0161ichni, chci V\u00e1m v\u0161em moc pod\u011bkovat za koment\u00e1\u0159e. Jsem za n\u011b neskonale vd\u011b\u010dn\u00e1. P\u0159izn\u00e1m se, \u017ee pov\u00eddka m\u011bla m\u00edt trochu jin\u00fd konec, ale nakonec to dopadlo takhle. Snad s n\u00edm budete spokojen\u00ed i tak. Chci pod\u011bkovat Bitter za brainstorming.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[695],"tags":[],"class_list":["post-570","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-love-me-till-it-hurts"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/570","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=570"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/570\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=570"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=570"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=570"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}