{"id":5707,"date":"2012-10-22T18:00:00","date_gmt":"2012-10-22T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5691"},"modified":"2012-10-22T18:00:00","modified_gmt":"2012-10-22T17:00:00","slug":"sell-your-soul-36","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/10\/22\/sell-your-soul-36\/","title":{"rendered":"Sell Your Soul 36."},"content":{"rendered":"
<\/a>autor: Raiju<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
U\u017e \u017e\u00e1dn\u00e1 tajemstv\u00ed<\/p>\n

<\/strong> Jeho prvn\u00ed kroky na n\u011bmeck\u00e9 p\u016fd\u011b byly nervy dr\u00e1saj\u00edc\u00ed, uvol\u0148uj\u00edc\u00ed, napl\u0148uj\u00edc\u00ed a hroziv\u00e9. V\u0161ude kolem n\u011bj zn\u011bl nezn\u00e1m\u00fd jazyk, nezn\u00e1m\u00e1 slova a akcent n\u011bmeck\u00e9ho jazyka. Ti\u0161ten\u00e9 zna\u010dky, kter\u00e9 mu jen sotva pom\u00e1haly ven z davu, n\u011bmeck\u00e1 slova a n\u00e1zvy s angli\u010dtinou pod nimi, ale st\u00e1le jen sotva srozumiteln\u00e9.<\/p>\n

Zp\u011bv\u00e1k vypadal sta\u0159e a znaven\u011b, neoholen\u011b a \u0161pinav\u011b. Ut\u00edkal do pr\u00e1zdna s dv\u011bma dny beze sp\u00e1nku, hodiny za hodinami stresu a ob\u010dasn\u00e9ho psychick\u00e9ho zhroucen\u00ed, absolutn\u011b nic k j\u00eddlu a jen p\u016fl hrnku t\u00e9 nejodporn\u011bj\u0161\u00ed k\u00e1vy, kterou kdy pil, i bl\u00e1to by se mu pilo l\u00e9pe. Tmav\u00e9 kruhy pod o\u010dima vypov\u00eddaly o jeho vy\u010derp\u00e1n\u00ed, jeho vlasy vypadaly \u0161pinav\u011b a byly jen neobratn\u011b dan\u00e9 dozadu, kdy\u017e se je sna\u017eil dostat z o\u010d\u00ed. Ob\u010das mu pram\u00ednky padaly do o\u010d\u00ed, kdy\u017e se rozhl\u00ed\u017eel a sna\u017eil se naj\u00edt zn\u00e1m\u00fd obli\u010dej, kdy\u017e ode\u0161el z v\u00fdchodov\u00e9 br\u00e1ny.<\/p>\n

Po tomto u\u017e nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00fd pl\u00e1n. Stejn\u011b jako za\u010d\u00e1tek jeho cesty, v\u0161echno tohle bylo impulzivn\u00ed a mohlo se zm\u011bnit ka\u017edou chv\u00edl\u00ed. Nev\u011bd\u011bl, co d\u011bl\u00e1 ani co m\u00e1 o\u010dek\u00e1vat, byl v nezn\u00e1m\u00e9 zemi a nem\u011bl se na koho spolehnout, a to byla opravdu d\u011bsiv\u00e1 situace, dokonce i kdy\u017e ji pl\u00e1noval. Jen v\u011bd\u011bl, \u017ee hled\u00e1 Georga, jedno \u010dlov\u011bka v tis\u00edci lidech na leti\u0161ti.<\/p>\n

Lid\u00e9 kolem n\u011bj rychle proch\u00e1zeli, ignorovali ho, \u017eili sv\u00e9 vlastn\u00ed \u017eivoty. Ve t\u0159i r\u00e1no se vraceli do sv\u00fdch domov\u016f, ke sv\u00fdm d\u011btem, do sv\u00fdch postel\u00ed, do sv\u00fdch bezpe\u010dn\u00fdch dom\u016f. Ve t\u0159i r\u00e1no, mu\u017ei a \u017eeny v oblec\u00edch chytali letadla do d\u00e1lek, mo\u017en\u00e1 i tam, odkud Adam poch\u00e1zel. Obli\u010dej za obli\u010dejem, kufr za kufrem, \u017eivot po \u017eivot\u011b ub\u00edhal kolem n\u011bj, nikdo se nezastavil, aby se na n\u011bj t\u0159eba jen pod\u00edval, ani se nezastavil, aby se zeptal, jestli nen\u00ed ztracen\u00fd nebo n\u011bco nepot\u0159ebuje – ne \u017ee by to zp\u011bv\u00e1k sobecky o\u010dek\u00e1val. Hledal jednoho z nich, st\u00e1le pou\u017e\u00edval ‚Promi\u0148te‘ nebo ‚Omlouv\u00e1m se‘, kdy\u017e do n\u011bkoho omylem narazil. Jeho dobr\u00e9 vychov\u00e1n\u00ed nerozum\u011blo tomu, \u017ee mu tu nikdo nerozum\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Za dve\u0159mi n\u00e1stupi\u0161t\u011b Adam kone\u010dn\u011b na\u0161el m\u00edsto k sezen\u00ed, se za\u00fap\u011bn\u00edm se svalil na lavi\u010dku a projel si rukou vlasy, druhou rukou v kapse zalovil pro telefon. Po stresu z toho, \u017ee ho m\u00e1lem zatkli na leti\u0161ti, po k\u0159i\u010d\u00edc\u00edm d\u00edt\u011bti, kter\u00e9 se nedalo uti\u0161it skrz cel\u00fd jeho druh\u00fd let, a nervov\u00e9m zhroucen\u00ed po nervov\u00e9m zhroucen\u00ed na jeho posledn\u00edm letu, Adam nemohl uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee sem opravdu dorazil.<\/div>\n
Zvedl p\u0159ed sebe p\u0159\u00edstroj, d\u00edval se, jak se mu mobil na\u010d\u00edt\u00e1, m\u011bl tu slab\u00fd sign\u00e1l, ale musel si zavolat. Na\u0161el Billovo \u010d\u00edslo, je\u0161t\u011b jednou se rozhl\u00e9dl a zm\u00e1\u010dkl ‚volat‘. Kdy\u017e to na druh\u00e9m konci za\u010dalo vyzv\u00e1n\u011bt, jeho modr\u00e9 o\u010di st\u00e1le hledaly obli\u010dej v lidech kolem n\u011bj, \u010d\u00edm rychleji najde Georga, t\u00edm l\u00e9pe.<\/p>\n

„Kde jsi?“<\/div>\n

„Hned u v\u00fdchodu 17.“ Neuv\u011bdomoval si, jak moc \u0161patn\u011b na tom je s hlasem, dokud ho nemusel pou\u017e\u00edt. Byl hrub\u00fd a nak\u0159\u00e1pl\u00fd, jako by byl nemocn\u00fd. V krku m\u011bl sucho, co by te\u010f dal za sklenici vody.<\/div>\n
„Hned tam budu.“<\/p>\n

Adam zjistil, \u017ee zadr\u017euje slzy \u00falevy, kdy\u017e dal ruku dol\u016f a sklonil hlavu. V tuto chv\u00edli se neopova\u017eoval zav\u0159\u00edt o\u010di, proto\u017ee by mohl usnout. Jeho t\u011blo bolelo, hlava se mu to\u010dila vy\u010derp\u00e1n\u00edm, p\u0159ed o\u010dima m\u011bl zaml\u017eeno, ale nenechal to nad sebou vyhr\u00e1t. Zp\u011bv\u00e1k sev\u0159el telefon, zvedl hlavu, aby se rozhl\u00e9dl po p\u0159epln\u011bn\u00e9m leti\u0161ti, hledal jeden konkr\u00e9tn\u00ed obli\u010dej. Hlas zn\u00e1m\u00e9ho mlad\u00edka mu dal dal\u0161\u00ed mal\u00fd ku\u017eel sv\u011btla ve tm\u011b, kter\u00e1 byla kolem n\u011bj, a naplnil ho novou energi\u00ed, dosta\u010denou na to, aby z\u016fstal o trochu d\u00e9le vzh\u016fru.<\/div>\n

Kdy\u017e uvid\u011bl bruneta tla\u010dit se mezi lidmi, aby se k n\u011bmu dostal, zhluboka vydechl a do o\u010d\u00ed se mu za\u010daly hrnout slzy. Koutky rt\u016f se mu zvedly v \u00falevn\u00e9m \u00fasm\u011bvu a Adam se co nejrychleji zvedl z lavi\u010dky. Pevn\u011b bas\u00e1ka objal, byl p\u0159emo\u017een radostn\u00ed z prvn\u00edho zn\u00e1m\u00e9ho obli\u010deje, \u017ee sly\u0161\u00ed prvn\u00ed zn\u00e1m\u00fd hlas a \u017ee je v kontaktu s prvn\u00edm opravdov\u00fdm \u010dlov\u011bkem. Chytil Georga za ramena, stiskl, jen aby se ujistil, \u017ee je skute\u010dn\u00fd.<\/p>\n

„Jsem tak r\u00e1d, \u017ee jsi dorazil v po\u0159\u00e1dku\u2026“ \u0159ekl mlad\u00edk ti\u0161e, obejmul p\u0159i tom Adama.<\/div>\n

„Jak je na tom? Pros\u00edm, \u0159ekni mi, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
Bas\u00e1kovy o\u010di byly pln\u00e9 bolesti, hr\u016fzy a naprost\u00e9ho vy\u010derp\u00e1n\u00ed, v\u011bd\u011bl, \u017ee se Adam b\u00e1l odpov\u011bdi na tuto ot\u00e1zku, ale Georg jen p\u0159ik\u00fdvl. „P\u00e1r hodin si u\u017e vede dob\u0159e, mysl\u00ed si, \u017ee by mohl b\u00fdt u\u017e stabilizovan\u00fd.“<\/div>\n
„Ale?“ bled\u011b modr\u00e9 o\u010di hledaly v Georgov\u00fdch to, co ne\u0159ekl, doufal, \u017ee najde odpov\u011b\u010f d\u0159\u00edv, ne\u017e ji usly\u0161\u00ed. Georg nemluvil p\u0159esn\u011b a hned k v\u011bci tak, jak to d\u011blal Bill nebo Tom, v\u017edycky mluvil s v\u011bcmi mezi \u0159\u00e1dky, v\u011bcmi kter\u00e9 jste museli hledat, v\u011bcmi kter\u00e9 jste museli sly\u0161et nam\u00edsto toho, co dorazilo k va\u0161im u\u0161\u00edm. To byly ty d\u016fle\u017eit\u00e9 v\u011bci.<\/div>\n
„St\u00e1le ho maj\u00ed na JIP.“<\/p>\n

Adam zav\u0159el o\u010di a dal si ruku p\u0159ed pusu, mo\u017en\u00e1 aby maskoval svou starost, mo\u017en\u00e1 \u017ee ta slova z n\u011bj vys\u00e1la v\u0161echnu nad\u011bji, mo\u017en\u00e1, aby zakryl svou slabost. To mohlo znamenat tolik v\u011bc\u00ed, b\u00e1l se toho, co o Billovi nev\u011bd\u011bl, b\u00e1l se toho, co se mu ne\u0159eklo. Nem\u011bl \u0161anci tu je\u0161t\u011b jen tak post\u00e1vat. „Poj\u010fme. M-mus\u00edm se tam dostat. Pros\u00edm\u2026“<\/div>\n

Georgovy olivov\u011b zelen\u00e9 o\u010di ho pozorn\u011b sledovaly, p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli Adam zvl\u00e1dne zbytek toho, co v\u011bt\u0161ina z nich zvl\u00e1dla jen s obt\u00ed\u017eemi. „Bushido \u010dek\u00e1 venku, odveze n\u00e1s.“ V srdci v\u011bd\u011bl, \u017ee by Adam nem\u011bl Billa vid\u011bt ve stavu, ve kter\u00e9m byl, ale bylo to n\u011bco, co se muselo st\u00e1t. Bylo to setk\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 Adam pot\u0159eboval, i kdyby to m\u011blo zlomit jeho srdce.<\/div>\n
„Bushido?“ zamra\u010dil se star\u0161\u00ed, vzpomn\u011bl si, \u017ee Bill to jm\u00e9no v\u00edc ne\u017e jednou zm\u00ednil. „To je ten co ho Bill zn\u00e1?“<\/div>\n
„Varuji t\u011b dop\u0159edu, \u017ee se mu nejsp\u00ed\u0161 nebude\u0161 l\u00edbit. Bude t\u011b soudit za to, \u017ee jsi Ameri\u010dan a za to, \u017ee jsi s Billem\u2026 nebude tak zl\u00fd jako Tom, ale bude\u0161 v\u011bd\u011bt, \u017ee t\u011b nem\u00e1 r\u00e1d.“<\/div>\n
Star\u0161\u00ed se ze zv\u011bdav\u00e9ho pohledu zm\u011bnil jen k zavrcen\u00ed hlavou, kdy\u017e n\u00e1sledoval Georga k v\u00fdchodu z budovy.<\/div>\n
„Pokud m\u011b tam dostane, je mi to opravdu u prdele.“ V tomhle unaven\u00e9m stavu nebyl Adam tak vesel\u00fd a lehkomysln\u00fd jako norm\u00e1ln\u011b. Zp\u011bv\u00e1k do\u0161el ke sv\u00e9mu bodu zlomu a p\u0159ekro\u010dil ho u\u017e p\u0159ed hodinami. „Jen m\u011b k n\u011bmu dosta\u0148.“<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Uvnit\u0159 BMW to bylo jako v jin\u00e9m sv\u011bt\u011b: teplo, sucho, tma, ale z r\u016fzn\u00fdch LED sv\u011btel a sv\u00edt\u00edc\u00edch \u010d\u00edsel na palubn\u00ed desce \u0161lo sv\u011btlo. Venku tvrd\u011b pr\u0161elo a foukal v\u00edtr, zn\u011blo to jako tis\u00edce klad\u00edvek dopadaj\u00edc\u00edch na \u010dern\u00e9 leskl\u00e9 auto.<\/p><\/div>\n

V sedadle \u0159idi\u010de byl star\u0161\u00ed mu\u017e, op\u00e1len\u00fd, s \u010dern\u00fdm vousem a temn\u00fdma o\u010dima, kter\u00e9 Adamovi d\u00e1valy pocit nervozity, kdy\u017e se poprv\u00e9 v zrc\u00e1tku setkaly. Adamovu pozornost upoutalo velk\u00e9 tetov\u00e1n\u00ed na jeho krku, kter\u00e9 vykukovalo nad b\u00edl\u00fdm l\u00edmcem ko\u0161ile. V mysli ho sledoval, p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli ten symbol je n\u011bco v japon\u0161tin\u011b nebo arab\u0161tin\u011b. „J\u00e1\u2026 opravdu nev\u00edm, jak dost v\u00e1m za to pod\u011bkovat.“ Zamumlal Adam, ale sp\u00ed\u0161 k Bushidovi, testoval ho. „Jak daleko to je?“<\/div>\n
„T\u0159icet minu-„<\/div>\n
„Deset minut.“ P\u0159eru\u0161il ho klidn\u011b Bushido, pod\u00edval se p\u0159es rameno na Adama. „P\u0159ipoutej se.“<\/p>\n

Auto vyj\u00ed\u017ed\u011blo z parkovi\u0161t\u011b, projelo kolem autobusu a za\u010dalo zrychlovat. Kdy\u017e se jejich p\u00e1sy zacvakly, rychlost u\u017e byla p\u0159es povolen\u00fd limit a oni vj\u00ed\u017ed\u011bli na d\u00e1lnici. Pneumatik\u00e1m d\u00e9\u0161\u0165 nevadil, nar\u00e1\u017eel jen do skla v oknech a BMW uh\u00e1n\u011blo do noci, pot\u0159et\u00ed do nemocnice. Bushido pozornost v\u011bnoval mlad\u00edkovi na zadn\u00edm sedadle.<\/div>\n

„Jmenuji se Bushido, jsem bl\u00edzk\u00fd kamar\u00e1d tv\u00e9ho p\u0159\u00edtele.“ Jeho angli\u010dtina nebyla perfektn\u00ed, m\u011bla v sob\u011b siln\u00fd n\u011bmeck\u00fd akcent. Ale jeho hlas byl hladk\u00fd a hlubok\u00fd, tak\u017ee to nezn\u011blo nijak \u0161patn\u011b.<\/div>\n
Adam t\u00edm titulem vypadal trochu \u0161okovan\u00fd.<\/div>\n
„Po\u010dkat, jak v\u00ed\u0161, \u017ee on a j\u00e1 jsme\u2026?“<\/div>\n
„Tvoje tajemstv\u00ed je u m\u011b v bezpe\u010d\u00ed.“ Tmav\u00e9 o\u010di se pod\u00edvaly na zp\u011bv\u00e1ka za n\u00edm. Sna\u017eil se na n\u011bj d\u00edvat Billov\u00fdma o\u010dima, sna\u017eil se ho br\u00e1t tak, jako ho bere Bill. Adamovy o\u010di byla prvn\u00ed v\u011bc, kter\u00e9 si v\u0161iml, te\u010f byly pr\u00e1zdn\u00e9, ale st\u00e1le p\u0159ekr\u00e1sn\u011b modr\u00e9, ten kluk byl v\u017edycky na modr\u00e9 o\u010di a tmav\u00e9 vlasy. Mlad\u00edk nebyl tak huben\u00fd jako Bill, vypadal siln\u011bj\u0161\u00ed a v\u011bt\u0161\u00ed, vzduch kolem n\u011bj byl klidn\u00fd a pokojn\u00fd, dokonce i pod takov\u00fdm stresem. I kdy\u017e se mu zd\u00e1l trochu divn\u00fd, mohl Billa vid\u011bt, jak ho obj\u00edm\u00e1, Adam se zd\u00e1l jako ochr\u00e1nce, jako n\u011bkdo, kdo by se postaral o \u010dlov\u011bka, kter\u00e9ho miluje.<\/p>\n

„J\u00e1 jsem Adam,“ pousm\u00e1l se. „P\u00e1rkr\u00e1t se o tob\u011b zm\u00ednil. Jsme r\u00e1d, \u017ee t\u011b kone\u010dn\u011b pozn\u00e1v\u00e1m.“ Ale pomn\u011bnky byly najednou ustaran\u00e9 a Adam se op\u0159el o seda\u010dku, d\u00edval se z okna do noci kolem nich. „Jak je na tom?“<\/div>\n

„Je v dobr\u00fdch rukou,“ na rovn\u00e9 d\u00e1lnici se rychlost auta je\u0161t\u011b zv\u011bt\u0161ila a d\u00e9\u0161\u0165 kolem nich byl jako milion mal\u00fdch ru\u010dek, kter\u00e9 je tahaly zp\u00e1tky, sna\u017eil se je zpomalit. „Bill je siln\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e vypad\u00e1.“<\/div>\n
„O tom nem\u00e1m pochyby.“ Do jeho zjizven\u00e9ho srdce se hrnula trocha p\u00fdchy. „M\u016f\u017eu\u2026 se zeptat, co se stalo?“<\/div>\n
Auto te\u010f zpomalovalo, m\u00ed\u0159ilo ke sjezdu z d\u00e1lnice.<\/div>\n
„M\u011bl infarkt,“ vysv\u011btlil Georg, mluvil dop\u0159edu nam\u00edsto toho, aby se k Adamovi oto\u010dil, bylo na n\u011bm vid\u011bt, \u017ee se boj\u00ed Bushidovy rychlosti. „St\u011b\u017eoval si na bolest v hrudn\u00edku, ne\u017e jsme \u0161li vystupovat. Dokto\u0159i n\u00e1m \u0159ekli, \u017ee na konci show jeho srdce bilo tak rychle, \u017ee to prost\u011b vzdalo a p\u0159estalo. Myslel si, \u017ee to jsou nervy, jinak jsem si jist\u00fd, \u017ee by na podium ne\u0161el.“<\/p>\n

„\u0158ekl n\u011bkdo, co to zavinilo?“<\/div>\n

Brunet sklopil hlavu. „Dal si lajnu, ne\u017e jsme \u0161li.“<\/div>\n
Adam zvedl pohled a jeho hlas se zm\u011bnil v \u0161epot. „Tys to v\u011bd\u011bl?“<\/div>\n
„V\u011bd\u011bl jsem to u\u017e n\u011bjakou dobu.“ Nezd\u00e1lo se, \u017ee by na to byl Georg hrd\u00fd. „Nedo\u0161lo mi, \u017ee si dal lajnu, ne\u017e jsme do\u0161li na podium a v\u011bci do sebe za\u010daly zapadat. Myslel jsem si, \u017ee to d\u011bl\u00e1 jen pro z\u00e1bavu\u2026 ne \u017ee je z\u00e1visl\u00fd. Ale dokto\u0159i mi \u0159ekli, \u017ee to d\u011blal u\u017e m\u011bs\u00edce\u2026“ mlad\u00edk si povzdychl a projel si vlasy, z frustrace za n\u011b tahal.<\/div>\n
„To se nem\u011blo st\u00e1t\u2026 nic z toho se st\u00e1t nemuselo,“ polknul knedl\u00edk, co m\u011bl v krku, sna\u017eil se m\u00edt klidn\u00fd hlas. „J\u00e1 jsem kurva Tomovi \u0159ekl, aby ho hl\u00eddal\u2026“<\/div>\n
„Tak\u017ee tys to taky v\u011bd\u011bl?“ zeptal se Bushido.<\/div>\n
„\u0158ekl jsem to Tomovi, ne\u017e odlet\u011bli. M\u011bl se vr\u00e1tit v\u010dera v noci a j\u00e1 jsem mu to cht\u011bl \u0159\u00edct\u2026“ rozt\u0159esen\u011b beznad\u011bjn\u011b vydechl. „V\u011bd\u011bl Tom, \u017ee si p\u0159ed show n\u011bco vzal?“<\/div>\n
„St\u00e1l u koupelny, kdy\u017e to Bill d\u011blal. Ale jak ho zn\u00e1m, necht\u011bl pokazit p\u0159edstaven\u00ed, tak\u017ee by mu n\u011bco \u0159ekl, a\u017e bychom skon\u010dili. Prost\u011b\u2026 jsme se k tomu u\u017e ale nedostali.“<\/div>\n
„Ale Bill bude v po\u0159\u00e1dku, \u017ee ano? On\u2026 zvl\u00e1dne to, \u017ee jo?“ post\u00e9 se musel zeptat. Pot\u0159eboval uji\u0161t\u011bn\u00ed, aby se nezhroutil, pot\u0159eboval to sly\u0161et.<\/div>\n
„Je siln\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e si dok\u00e1\u017ee\u0161 p\u0159edstavit, Adame. Nenech jeho \u0161minky, aby t\u011b zm\u00e1tly,“ u\u0161kl\u00edbl se Bushido, „vzhled m\u016f\u017ee m\u00e1st.“<\/div>\n
„J\u00e1 ho kurva zabiju\u2026 prost\u011b\u2026 on ho nechal<\/em> to d\u011blat\u2026“ st\u00e1le se Adam\u016fv hlas l\u00e1mal, kdy\u017e se znovu pod\u00edval z okna. „Je tak kurevsky sobeck\u00fd\u2026“<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Adam byl prvn\u00ed, kdo vystoupil z auta, je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv ne\u017e se motor v\u016fbec vypnul, necht\u011bn\u011b pr\u00e1sknul dve\u0159mi a b\u011b\u017eel dovnit\u0159. Soust\u0159edil se jen a pouze na jednu v\u011bc, na Billa. Nic mu nest\u00e1lo v cest\u011b.<\/p><\/div>\n

Jak se chladn\u00fd d\u00e9\u0161\u0165 do n\u011bj nas\u00e1val, tisk se kolem n\u011bj semknul, mikrofony mu strkali do obli\u010deje a nad hlavu, velk\u00e9 fotoapar\u00e1ty v plastov\u00fdch obalech se k n\u011bmu p\u0159ibli\u017eovaly a on je odstrkoval. Ka\u0161lal a jen st\u011b\u017e\u00ed dr\u017eel rovnov\u00e1hu, zp\u011bv\u00e1k se prorval davem, de\u0161t\u011bm, ztratil v\u0161echnu trp\u011blivost a s\u00edlu, a k\u0159i\u010del na n\u011b, aby mu \u0161li z cesty. Cht\u00ed\u010d tisku ho udivoval a d\u011bsil v tu samou chv\u00edli.<\/div>\n
Bushidova ruka byla brzy na jeho z\u00e1dech, pom\u00e1hal mu a tla\u010dil ho dop\u0159edu. Adam mu za to ti\u0161e d\u011bkoval.<\/p>\n

Ti, kte\u0159\u00ed sed\u011bli v \u010dek\u00e1rn\u011b, za\u010d\u00ednali zvedat pohledy, kdy\u017e za sklen\u011bn\u00fdmi dve\u0159mi jako by blesky explodovaly. „Hej, je to on?“ postavil se pomalu Kay, sna\u017eil se vid\u011bt za fo\u0165\u00e1ky, aby se pod\u00edval, co se venku d\u011bje.<\/div>\n

Gustav zvedl pohled jako druh\u00fd, pod\u00edval se ke dve\u0159\u00edm, hledal ter\u010d fotograf\u016f. „Ano! T-to je on! Zvl\u00e1dl to!“ buben\u00edk se zvedl ze seda\u010dky a m\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm, nemohl uv\u011b\u0159it vlastn\u00edm o\u010d\u00edm, kdy\u017e p\u0159ed n\u011bj p\u0159i\u0161el zn\u00e1m\u00fd obli\u010dej, kdy\u017e uvid\u011bl Bushida a Georga za n\u00edm, jak zp\u011bv\u00e1ka tla\u010d\u00ed do bezpe\u010d\u00ed. Jak spolupracuj\u00ed, aby mu pomohli.<\/p>\n

Adam pro\u0161el dve\u0159mi mokr\u00fd a\u017e na kost, vlasy si d\u00e1val pry\u010d z o\u010d\u00ed, aby vid\u011bl. Ale \u010dlov\u011bk, kter\u00fd se pod\u00edval Gustavovi do o\u010d\u00ed, byl tolik jin\u00fd ne\u017e ten, kter\u00e9ho nechali v Las Vegas. Vypadal znaven\u011b a zlomen\u011b, vypadal, jako by ho m\u011bla kolena ka\u017edou chv\u00edl\u00ed zradit a on se m\u011bl sk\u00e1cet na podlahu a nem\u011bl s\u00edlu se zvednout. „Adame\u2026“<\/div>\n

„Gustave\u2026“ \u0159ekl zp\u011bv\u00e1k bez dechu, opravdu nezvl\u00e1dal. „Kde je?“<\/p>\n

autor: Raiju<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
original<\/a><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Raiju U\u017e \u017e\u00e1dn\u00e1 tajemstv\u00ed Jeho prvn\u00ed kroky na n\u011bmeck\u00e9 p\u016fd\u011b byly nervy dr\u00e1saj\u00edc\u00ed, uvol\u0148uj\u00edc\u00ed, napl\u0148uj\u00edc\u00ed a hroziv\u00e9. V\u0161ude kolem n\u011bj zn\u011bl nezn\u00e1m\u00fd jazyk, nezn\u00e1m\u00e1 slova a akcent n\u011bmeck\u00e9ho jazyka. Ti\u0161ten\u00e9 zna\u010dky, kter\u00e9 mu jen sotva pom\u00e1haly ven z davu, n\u011bmeck\u00e1 slova<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[503],"tags":[],"class_list":["post-5707","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-sell-your-soul"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5707","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5707"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5707\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5707"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5707"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5707"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}