{"id":5709,"date":"2012-10-22T17:00:00","date_gmt":"2012-10-22T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=5693"},"modified":"2012-10-22T17:00:00","modified_gmt":"2012-10-22T16:00:00","slug":"forever-and-after-my-love-3-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/10\/22\/forever-and-after-my-love-3-4\/","title":{"rendered":"Forever And After My Love 3\/4"},"content":{"rendered":"
autor: Doris & Lauinka<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/p>\n

Jen pok\u00fdv\u00e1m hlavou. No to bych si taky nezopakoval. Na tom nen\u00ed nic fajnov\u00e9ho. Ale co se d\u00e1 d\u011blat, \u017ee jo?<\/div>\n

„No jo\u2026 st\u00e1rne ka\u017edej. M\u016f\u017eeme se ut\u011b\u0161ovat jen t\u00edm, \u017ee nejsme prvn\u00ed ani posledn\u00ed.“ Pousm\u011bju se. Starostliv\u011b na tebe kouknu, kdy\u017e se rozka\u0161le\u0161, a vzdychnu. No bohu\u017eel ti nijak nepom\u016f\u017eu.<\/div>\n
„No\u2026 na druhou stranu jsi to m\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e jsem byl hlasitej.“ Zam\u00e1ch\u00e1m prstem ve vzduchu. Alespo\u0148 jsi v\u011bd\u011bl, \u017ee to d\u011bl\u00e1\u0161 v\u00edc, ne\u017e dob\u0159e. A to ty jsi teda sakra um\u011bl.<\/div>\n
„A jestli n\u00e1s n\u011bkdy sly\u0161eli\u2026 no asi jo no… tak mysl\u00edm, \u017ee David si \u0161el d\u00e1vat obklady na \u010delo, Georg \u0161el rad\u011bji na vzduch a Gustav si \u0161el hledat v\u0161echny mo\u017en\u00fd informace o gay\u00edch, aby byl p\u0159ipraven\u00fd na cokoliv.“ U\u0161kl\u00edbnu se, ale byli taktn\u00ed. To nen\u00ed tak \u010dast\u00e9.<\/div>\n
„Jooo to byly \u010dasy. To jsem je\u0161t\u011b mohl divo\u010dit.“ Trochu si postesknu.<\/p>\n

Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee v dosp\u011blosti to taky bylo je\u0161t\u011b dobr\u00fd, ale na star\u00fd kolena\u2026 to u\u017e pomalu ani nev\u00edm, co to sex je. Ono u\u017e by to ani ne\u0161lo. U\u017e jsem jaksi nefunk\u010dn\u00ed. Jsem r\u00e1d, \u017ee mi funguje alespo\u0148 to \u010d\u016fr\u00e1n\u00ed. Ale to neznamen\u00e1, \u017ee na to nem\u016f\u017eu myslet a tetelit se blahem na vzpom\u00ednk\u00e1ch.<\/p>\n

„Tak p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, kdy to bylo opravdu hodn\u011b divok\u00fd, ale zrovna si n\u011bjak nem\u016f\u017eu vzpomenout. Napad\u00e1 m\u011b zase jen to poprv\u00e9.“ Zakrout\u00edm nad sebou hlavou. No ono to bude asi t\u00edm, \u017ee poprv\u00e9 to je prost\u011b v\u017edycky emocion\u00e1ln\u011b nejsiln\u011bj\u0161\u00ed z\u00e1\u017eitek, tak si to pamatuju. Teda alespo\u0148 u m\u011b to tak bylo. V\u017edycky jsme to cht\u011bl n\u011bjak speci\u00e1ln\u011b a nezapomenuteln\u011b. A to se mi s tebou o\u010dividn\u011b splnilo. „To jsme zrovna m\u011bli chv\u00edli volna, \u017e\u00e1dn\u00fd hotely, ani kapela. A ani m\u00e1ma s Gordonem. \u0160li n\u011bkam na ve\u010de\u0159i, ne? Nebo si to pletu?“ V\u00edm, \u017ee nebyli doma, ale u\u017e \u00fapln\u011b p\u0159esn\u011b nev\u00edm, kam \u0161li. Vlastn\u011b m\u00e1ma byla asi jedin\u00e1, kter\u00e1 to pochopila t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b. Ale je pravda, \u017ee \u00fapln\u011b v klidu taky ne. Holt po\u010d\u00edtala s vnou\u010daty. To jsme j\u00ed p\u0159ekazili. Ale alespo\u0148 j\u00ed to netrvalo tak dlouho. Ono se to prost\u011b nakonec stejn\u011b v\u0161echno proval\u00ed. M\u00e1m za to, \u017ee i kv\u016fli tomu za\u010dala na\u0161e sl\u00e1va pak upadat. V\u0161echno to pak bylo daleko slo\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, a hlavn\u011b pro n\u00e1s otravn\u011bj\u0161\u00ed. V\u017edy\u0165 u\u017e se pak nikdo neptal na nic jin\u00e9ho, ne\u017e na n\u00e1\u0161 vztah. Jak \u00fanavn\u00e9.<\/p>\n

„V\u00ed\u0161, vzpom\u00edn\u00e1m na to r\u00e1d, I kdy\u017e jsem t\u0159eba s\u00e1m v pokoji, tak na ten okam\u017eik se zapomenout ned\u00e1.“ Vr\u00e1t\u00edm svoje my\u0161lenky k tomu, o \u010dem jsme se to bavili, a tvoji ruku, za kterou t\u011b dr\u017e\u00edm, si p\u0159ilo\u017e\u00edm k tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n

\n
Tom<\/p>\n

Jen co se mi povede do plic nabrat alespo\u0148 trochu kysl\u00edku, moje ka\u0161l\u00e1n\u00ed ustane, rychle p\u0159ikyvuju na souhlas.<\/div>\n

„R\u00e1d? R\u00e1d? J\u00e1 to p\u0159\u00edmo miloval.“ Zazub\u00edm se na tebe. To na tom v\u0161em bylo toti\u017e to nejlep\u0161\u00ed. V\u017edycky jsem miloval, kdy\u017e jsi mi d\u00e1val najevo, co a jak se ti l\u00edb\u00ed, a dokonce si pamatuju i jednou na hotelu, u\u017e nev\u00edm, kde to p\u0159esn\u011b bylo, tam si museli myslet, \u017ee n\u011bkoho vra\u017ed\u00edm na tom pokoji. Byl jsi tak stra\u0161n\u011b hlasit\u00fd, a\u017e jsem se sna\u017eil t\u011b ti\u0161it. Mus\u00edm se sm\u00e1t, kdy\u017e mluv\u00ed\u0161 o ostatn\u00edch. „Div\u00edm se, \u017ee n\u00e1m Gustav neuk\u00e1zal n\u011bjak\u00fd obr\u00e1zek se slovy\u2026 a tohle jste taky zkou\u0161eli?“ Sm\u011bju se op\u011bt na cel\u00e9 kolo, a\u017e se op\u011bt rozka\u0161lu, ale na\u0161t\u011bst\u00ed to m\u00e1m hned zase pod kontrolou.<\/p>\n

„Jestli ty jsi divo\u010dil, pak nev\u00edm, jak bych to nazval j\u00e1.“ U\u0161kl\u00edbnu se a d\u00edv\u00e1m se n\u011bkam za tebe, N\u011bkdy mi to tak stra\u0161n\u011b moc chyb\u00ed, ale zase si \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee alespo\u0148 te\u010fka u\u017e m\u00e1me klid. Sice je hnusn\u00e9, \u017ee ani pes u\u017e po n\u00e1s ne\u0161t\u011bkne, ale nikdo n\u00e1s neotravuje, m\u00e1me sv\u016fj klid, jeden druh\u00e9ho. Je to hezkej pocit. Stisknu ti op\u011bt ru\u010dku ve svoj\u00ed a propletu s tebou prsty, posledn\u00ed n\u00e1znaky l\u00e1sky a n\u00e1klonnosti, jak\u00e9 v tomhle v\u011bku je\u0161t\u011b zvl\u00e1d\u00e1me. Pak m\u011b ale hned vtrhne\u0161 do my\u0161lenky.<\/p>\n

„Opravdu divok\u00e9?“ Zamysl\u00edm se a usm\u011bju se. Mysl\u00edm, \u017ee opravdu moc divok\u00e9 to bylo po n\u00e1vratu na hotel z jedn\u00fd kalby. Pamatuje\u0161? Tenkr\u00e1t jsme byli moc poh\u00e1dan\u00ed, u\u017e nev\u00edm, za co ses na m\u011b na\u0161tval a odm\u00edtal jsi j\u00edt na afterparty. David si m\u00e1lem vytrhal vlasy. Nakonec t\u011b Gustav ale p\u0159emluvil, \u017ee se zdr\u017e\u00edme jen chvili\u010dku. Nebavili jsme se, dokonce sis sedl dop\u0159edu a j\u00e1 z\u016fstal vzadu. Pak u\u017e n\u011bjak nev\u00edm, co se tam p\u0159esn\u011b stalo, ale zlili jsme se tam jako dobytci, v\u0161ichni. I Gustav. Pamatuje\u0161?“ Mus\u00edm se sm\u00e1t. Ta vzpom\u00ednka je snad ta nejlep\u0161\u00ed.<\/div>\n

„Poprv\u00e9 jsme vid\u011bli opil\u00e9ho Gustava, jak tan\u010d\u00ed kolem ty\u010de, a Georg mu tam sekundoval. My jsme toho vyu\u017eili a zdrhli na hotel.“ U\u0161kl\u00edbnu se s takovou tou jiskrou v oku.<\/div>\n
„Experimentovali jsme s pouty a ledem, pamatuje\u0161?“ Kousnu se trochu do rtu, z t\u00e9 my\u0161lenky se mi snad dok\u00e1\u017ee je\u0161t\u011b i postavit. „To byl asi snad nejdivo\u010dej\u0161\u00ed z\u00e1\u017eitek, bylo to tak kurevsky\u2026 vrr…“ No to se mi moc nepovedlo, moje vrr s t\u011bma pitom\u00fdma zubama zap\u0159\u00ed\u010dinilo akor\u00e1t to, \u017ee jsem t\u011b cel\u00e9ho poprskal.<\/p>\n

„Promi\u0148, rad\u011bji u\u017e ml\u010d\u00edm.“ Ale to u\u017e vzpom\u00edn\u00e1\u0161 na na\u0161e poprv\u00e9. Teda tvoje \u00fapln\u011b poprv\u00e9. Jo to bylo moc hezk\u00fd, j\u00e1 vlastn\u011b ani necht\u011bl, b\u00e1l jsem se, \u017ee ti ubl\u00ed\u017e\u00edm, ale bylo to nakonec kr\u00e1sn\u00e9. „Ano na ve\u010de\u0159i \u0161li a od n\u00e1s dostali p\u0159eci l\u00edstek do kina.“ Zasm\u011bju se. „Pl\u00e1novali jsme to cel\u00e9 turn\u00e9, teda ne cel\u00e9, ale skoro cel\u00e9, po\u0159\u00e1d jsme si to jen vysn\u00edvali a tak. Jo, taky na to v\u0161echno r\u00e1d vzpom\u00edn\u00e1m, je fakt, \u017ee ml\u00e1d\u00ed jsme si u\u017eili.“ Usm\u011bju se na tebe a zt\u011b\u017eka tvoji ru\u010dku zvednu a lehce t\u011b na jej\u00ed h\u0159bet pol\u00edb\u00edm.<\/p>\n

Bill<\/p>\n

Trochu se zak\u0159en\u00edm, jak m\u011b poprsk\u00e1\u0161, a ot\u0159u si to z tv\u00e1\u0159e. Ale nen\u00ed to tak hrozn\u00e9.<\/div>\n

„To nic, st\u00e1v\u00e1 se.“ No nem\u016f\u017eu \u010dekat, \u017ee bude\u0161 neust\u00e1le okouzluj\u00edc\u00ed a dokonal\u00fd, \u017ee? Poleje m\u011b p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo, kdy\u017e m\u011b pol\u00edb\u00ed\u0161 na ruku. Je to tak mil\u00e9. „No\u2026 mysl\u00edm, \u017ee bychom nem\u011bli moc p\u0159em\u00fd\u0161let nad takov\u00fdmi v\u011bcmi.“ Zahih\u0148\u00e1m se. „U\u017e nem\u00e1m v\u011bk na takov\u00e9 h\u0159\u00ed\u0161n\u00e9 my\u0161lenky. No co, \u0159e\u0161\u00edme tady na\u0161e sexu\u00e1ln\u00ed z\u00e1\u017eitky a j\u00e1 pak budu m\u00edt zase divok\u00e9 p\u0159edstavy ve\u010der a budu z toho akor\u00e1t tak frustrovan\u00fd. Ale je neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, jak si to pamatuje\u0161 v\u0161echno do detail\u016f.“ Zasm\u011bju se. To pro tebe teda asi musely b\u00fdt z\u00e1\u017eitky, jak se pat\u0159\u00ed. Vyklouznu svoj\u00ed rukou z t\u00e9 tvoj\u00ed a po\u0161kr\u00e1bu se za uchem. U\u017e se pomalu bl\u00ed\u017e\u00ed \u010das ob\u011bda. Hrozn\u011b to tady ut\u00edk\u00e1. Bo\u017ee ob\u011bd. To zase bude potupn\u00fd z\u00e1\u017eitek s brynd\u00e1kem. Ne, nebudu na to te\u010f myslet. Te\u010f m\u00e1me p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci, o kter\u00fdch m\u016f\u017eeme mluvit. A na kter\u00e9 myslet.<\/p>\n

„Mysl\u00ed\u0161 na to n\u011bkdy i te\u010f?“ Mysl\u00edm, na to, na co tady vzpom\u00edn\u00e1me.“ Je to prost\u011b trochu divn\u00e9 a snad i nemor\u00e1ln\u00ed. Nebo j\u00e1 ani nev\u00edm. A p\u0159edstava tebe, jak le\u017e\u00ed\u0161 v tomhle v\u011bku v posteli a hlavou ti b\u011b\u017e\u00ed tyhle h\u0159\u00ed\u0161n\u00e9 v\u011bci, je pon\u011bkud komick\u00e1. Oto\u010d\u00edm se na sestru, kter\u00e1 k n\u00e1m nese stolek a hned druh\u00e1 za n\u00ed n\u00e1\u0161 ob\u011bd. Usm\u011bju se. „P\u00e1ni… jsou vycvi\u010den\u00fd jako na\u0161e fanynky.“ Zasm\u011bju se. U\u017e to d\u00e1vno v\u011bd\u00ed, \u017ee by n\u00e1s do j\u00eddelny nedostaly. Tak se nau\u010dily n\u00e1m to nosit sem. No ale ten brynd\u00e1k, co mi v z\u00e1p\u011bt\u00ed skon\u010d\u00ed kolem krku, si teda v\u00e1\u017en\u011b mohly odpustit. Zak\u0159en\u00edm se na to. \u010cuchnu podez\u00edrav\u011b k obsahu v tal\u00ed\u0159i, ale pak jen spokojen\u011b zamlask\u00e1m. Von\u00ed to docela dob\u0159e.<\/p>\n

„Dobrou chu\u0165, Tommy.“ Zastr\u010d\u00edm si prvn\u00ed sousto do \u00fast. Alespo\u0148 chv\u00edli tak m\u00e1m pauzu od h\u0159\u00ed\u0161nost\u00ed. Teda te\u010f u\u017e jen verb\u00e1ln\u00edch. No to zase bude z\u00e1\u017eitek s tou t\u0159asavkou.<\/div>\n

„V\u00ed\u0161, co m\u011b napadlo? \u017de bychom si mohli domluvit propustku a z\u00edtra zajet za Gustavem a Georgem. Kdy\u017e jsme te\u010f o nich tak mluvili. Cht\u011bl bych je vid\u011bt. S nimi jsme nevzpom\u00ednali u\u017e p\u00e1r let.“ Trochu si postesknu. Mysl\u00edm, \u017ee by to bylo docela fajn. A snad by to nebyl probl\u00e9m. A z\u00edtra\u2026 stejn\u011b nem\u00e1me nic v pl\u00e1nu. Ten n\u00e1\u0161 dub by to tu bez n\u00e1s jednou vydr\u017eel.<\/p>\n

Tom<\/p>\n

„Nem\u011bli, ale je to to posledn\u00ed, co je\u0161t\u011b m\u016f\u017eeme. Myslet na to, kdy\u017e\u2026 u\u017e v\u00edce nezvl\u00e1dneme.“ Zahih\u0148\u00e1m se a chv\u00edli se na tebe d\u00edv\u00e1m, jak r\u00e1d bych tyhle chv\u00edle s tebou vr\u00e1til. Nikdy jsem neza\u017eil nic lep\u0161\u00edho ne\u017e to, co jsme spolu dok\u00e1zali. „Frustrovan\u00fd nebo nadr\u017een\u00fd?“ Sm\u011bju se ti\u0161e. V\u00edm, o \u010dem mluv\u00ed\u0161, taky m\u00e1m n\u011bkdy ve\u010der takov\u00e9 my\u0161lenky a nem\u016f\u017eu je dostat pod kontrolu, a\u010d se sna\u017e\u00edm sebev\u00edc. Ale co n\u00e1m je\u0161t\u011b zb\u00fdv\u00e1? U\u017e jen ty vzpom\u00ednky, tak pro\u010d si tohle alespo\u0148 neu\u017e\u00edt? A \u017ee je na co vzpom\u00ednat!<\/div>\n

„Jo, tyhle v\u011bci vid\u00edm jako v\u010dera.“ P\u0159ikyvuju hlavou na souhlas. „Je\u0161t\u011b te\u010fka c\u00edt\u00edm, jak se mi vrt\u00ed v rukou tv\u016fj zade\u010dek, boky a\u2026“ sklapnu rad\u011bji, kdy\u017e vid\u00edm sest\u0159i\u010dky.<\/p>\n

„V\u0161ak v\u00ed\u0161, co mysl\u00edm.“ Nejsem perverzn\u00ed d\u011bdek, jen\u2026 mo\u017en\u00e1 mi n\u011bco m\u00e1lo zbylo z ml\u00e1d\u00ed. „Mysl\u00edm, n\u011bkdy a\u017e moc \u010dasto a moc \u017eiv\u011b.“ To u\u017e jsou ale sest\u0159i\u010dky u n\u00e1s. Sm\u011bju se a tlesk\u00e1m rukama p\u0159i pod\u00edvan\u00e9 na tebe s brynd\u00e1kem. A je\u0161t\u011b tv\u016fj protestn\u00ed v\u00fdraz. No jo, kdybys nebyl \u010dun\u011b, nemusel bys ho m\u00edt. Ale stejn\u011b, a\u0165 je to jakkoliv, miluju t\u011b i s t\u00edm brynd\u00e1kem a zapr\u00e1skan\u00fdm stolkem ze v\u0161ech stran. Sleduju tvoje obvykl\u00e9 reakce na j\u00eddlo.<\/div>\n

„O\u010duch\u00e1v\u00e1\u0161 to jako n\u00e1\u0161 Scotty.“ Sm\u011bju se. No jo, n\u00e1\u0161 milovan\u00fd pejsek. „Och ano, mus\u00edme n\u011bco domluvit, skv\u011bl\u00fd n\u00e1pad. Myslel jsem na to r\u00e1no, ale pak to ze m\u011b sest\u0159i\u010dka vyklepala na voz\u00edku, kdy\u017e jsme jeli na sn\u00eddani.“ Sm\u011bju se a vezmu si l\u017ei\u010dku.<\/div>\n
„Tak co to m\u00e1me dobr\u00e9ho?“ Kouk\u00e1m na tebe, jsi hlavn\u00ed ochutn\u00e1va\u010d. Neza\u010d\u00edn\u00e1m j\u00edst nikdy d\u0159\u00edve, ne\u017e ty. Co kdyby tam byla n\u011bjak\u00e1 muchom\u016frka, \u017ee?<\/div>\n
„Ehm\u2026 a jak jim d\u00e1me v\u011bd\u011bt?“ D\u00e1m si op\u011bt p\u016fl l\u017ei\u010dky do pusy. Kdy\u017e to s tebou nic neud\u011blalo.<\/p>\n

Bill<\/p>\n

No jo\u2026 na to jsem nepomyslel, jak jim d\u00e1me v\u011bd\u011bt. V\u016fbec mi nedo\u0161lo, \u017ee n\u00e1m vlastn\u011b u\u017e nen\u00ed dvacet, abychom m\u011bli mobil. Dneska u\u017e bych na n\u011bj ani nevid\u011bl.<\/div>\n

„No… tak p\u016fjdeme za vrchn\u00ed sestrou, aby zavolala do jejich pe\u010dovatel\u00e1ku. Teda do Georgova a t\u0159eba bude m\u00edt n\u011bjakej kontakt i na Gustavovu vnu\u010dku.“ Ten to vyhr\u00e1l nejl\u00edp. M\u00e1 se o n\u011bj kdo postarat. N\u011bjak\u00fd kontakt ur\u010dit\u011b m\u00edt bude. Je to sice asi tak p\u011bt let dozadu, co jsme se se\u0161li, ale pochybuju, \u017ee by oni v tomhle v\u011bku n\u011bjak pot\u0159ebovali kontakty m\u011bnit. Za\u010dnu norm\u00e1ln\u011b j\u00edst\u2026 teda norm\u00e1ln\u011b na moje mo\u017enosti.<\/div>\n
„Nech si toho… nem\u016f\u017eu za to, \u017ee to j\u00eddlo kolikr\u00e1t vypad\u00e1, jako kdyby ho n\u00e1\u0161 Scotty u\u017e jednou se\u017eral.“ Zak\u0159en\u00edm se. No jo\u2026 Scotty… ten n\u00e1s opustil u\u017e hoooodn\u011b d\u00e1vno. Chud\u00e1\u010dek. To jsem hrozn\u011b t\u011b\u017ece nesl. A ty taky, ale p\u0159eci bys to nedal \u00fapln\u011b najevo. Co\u017e jsem zase r\u00e1d, proto\u017ee jsi mi tak d\u011blal podporu.<\/div>\n
„No\u2026 ale na j\u00eddlo s nimi nep\u016fjdeme, jo?“ Zatv\u00e1\u0159\u00edm se kriticky. To bych se za sebe musel styd\u011bt. Ty jsi u\u017e zvykl\u00fd, ale co chud\u00e1ci oni? Je\u0161t\u011b by z toho m\u011bli smrt. Aspo\u0148, \u017ee m\u00e1m bramborovou ka\u0161i. To nemus\u00edm kousat. To by to \u00fapln\u011b dopadlo. Ale jo… t\u011b\u0161\u00edm se na tu n\u00e1v\u0161t\u011bvu. My \u010dty\u0159i zase spolu. To budou teprve vzpom\u00ednky. Na star\u00fd kolena si je\u0161t\u011b n\u011bco u\u017eijeme. Teda relativn\u011b samoz\u0159ejm\u011b. „To se na tu n\u00e1v\u0161t\u011bvu budu muset po\u0159\u00e1dn\u011b vyspat.“ Spokojen\u011b se zavrt\u00edm, a kdy\u017e doj\u00edm\u2026 odsunu tal\u00ed\u0159 stranou, aby si to sestra zase mohla odn\u00e9st.<\/p>\n

Tom<\/p>\n

„No, to je skv\u011bl\u00fd n\u00e1pad, p\u00e1l\u00ed ti to, ple\u0161at\u00e1 hlavi\u010dko.“ Zasm\u011bju se a d\u00e1m si taky trochu bramborov\u00e9 ka\u0161e, abych s t\u00edm pohnul. Nev\u00edm, jak to d\u011bl\u00e1\u0161, kdy\u017e ti skoro zuby sk\u00e1\u010dou po stole, ale m\u00e1\u0161 to v\u017edycky v sob\u011b d\u0159\u00edve ne\u017e j\u00e1. „L\u00e9ta praxe s polyk\u00e1n\u00edm, co?“ Sm\u011bju se ti\u0161e a sna\u017e\u00edm se nezadusit, hned hm\u00e1tnu po sklenici s vodou. Tv\u016fj smrteln\u011b v\u00e1\u017en\u00fd pohled by m\u011b nejrad\u011bji sundal z voz\u00edku a p\u011bkn\u011b se mnou zam\u00e1val, ale na\u0161t\u011bst\u00ed nejsi \u010darod\u011bj. „Promi\u0148, necht\u011bl jsem se t\u011b dotknout.“ Hih\u0148\u00e1m se po\u0159\u00e1d. „M\u016f\u017eu ti na usm\u00ed\u0159enou sundat brynd\u00e1k, kdy\u017e mi p\u016fj\u010d\u00ed\u0161 h\u016flku.“ Hih\u0148\u00e1m se, a nakonec taky odlo\u017e\u00edm polopr\u00e1zdn\u00fd tal\u00ed\u0159.<\/div>\n

„Bylo to jako beton, nemysl\u00ed\u0161?“ Vezmu si takovou malou plastovou kravinku s tabletkama.<\/div>\n
„Bo\u017ee, alespo\u0148 to m\u00e1m hezky barevn\u00e9, ty to m\u00e1\u0161 jen b\u00edl\u00e9!“ Nakl\u00e1n\u00edm se, abych vid\u011bl tvoje pr\u00e1\u0161ky. Pak to do sebe kopnu, zapiju vodou a sest\u0159i\u010dky zase odch\u00e1zej\u00ed s v\u011bcmi, kter\u00e9 p\u0159ed chv\u00edl\u00ed p\u0159inesly.<\/div>\n
„Kde jsme to skon\u010dili?“<\/p>\n

Bill<\/p>\n

P\u0159epo\u010d\u00edt\u00e1v\u00e1m tabletky ve svoj\u00ed dlani. Sice si v\u016fbec nepamatuju, kolik jich m\u00e1m vlastn\u011b br\u00e1t, ale aspo\u0148 p\u0159edst\u00edr\u00e1m, \u017ee o tom v\u00edm \u00fapln\u011b v\u0161echno.<\/div>\n

„No jo… abych nevy\u0161el z rutiny nejsp\u00ed\u0161. Kdy\u017e u\u017e jsem celej \u017eivot polykal jen b\u00edl\u00e9 v\u011bci.“ Zak\u0159en\u00edm se. J\u00e1 se sice v\u017edycky tv\u00e1\u0159\u00edm d\u011bsn\u011b v\u00e1\u017en\u011b, kdy\u017e takhle n\u011bjak \u017eertuje\u0161, ale s\u00e1m uzn\u00e1v\u00e1m, \u017ee to b\u00fdv\u00e1 velice trefn\u00e9. Ale p\u0159eci jen si alespo\u0148 v tom d\u016fchodu nech\u00e1m n\u011bjakou tu hrdost ne? „Ty je m\u00e1\u0161 barevn\u00fd, abys je v\u016fbec na\u0161el. Kdyby na tebe nesv\u00edtily u\u017e z d\u00e1lky, hledal bys je p\u016fl dne na tom stole.“ Neodpust\u00edm si taky mal\u00e9 r\u00fdpnut\u00ed, i kdy\u017e to a\u017e tak \u00fapln\u011b pravda nen\u00ed, jeliko\u017e z n\u00e1s dvou jsi ty ten, co vid\u00ed vcelku norm\u00e1ln\u011b. Ale aspo\u0148 n\u011bjak se ozvat mus\u00edm. Vyklop\u00edm si do \u00fast v\u0161echny tabletky a zapiju je vodou. No tak to bychom m\u011bli.<\/p>\n

„Kdybysme si takov\u00fdhle mno\u017estv\u00ed pr\u00e1\u0161k\u016f dali p\u0159ed lety… byli bychom sjet\u00fd celej den. Zaj\u00edmav\u00fd, \u017ee dneska u\u017e to takov\u00fd \u00fa\u010dinky nevyvol\u00e1v\u00e1.“ Zamysl\u00edm se a zakrout\u00edm nosem, abych si poposunul br\u00fdle.<\/div>\n

„A kde jsme to skon\u010dili? V d\u016fcho\u010f\u00e1ku, mil\u00e1\u010dku.“ Zasm\u011bju se. „Ale jinak u sexu. Kde jinde bys cht\u011bl kon\u010dit?“ Znovu se poposad\u00edm, jeliko\u017e ta lavi\u010dka m\u011b za\u010d\u00edn\u00e1 trochu tla\u010dit do zadku. Mus\u00edm trochu zm\u011bnit polohu sezen\u00ed. „Ale mysl\u00edm, \u017ee to bychom u\u017e moc rozeb\u00edrat nem\u011bli. M\u00e1m z toho pak pocit, \u017ee jsme ned\u011blali nic jin\u00e9ho, ne\u017e soulo\u017eili.“ Abych byl up\u0159\u00edmn\u00fd, tak v\u00fdrazy, kter\u00e9 jsem b\u011b\u017en\u011b pou\u017e\u00edval v ml\u00e1d\u00ed, u\u017e mi dneska n\u011bjak nejdou p\u0159es pusu.<\/div>\n
„A nav\u00edc… za chv\u00edli za\u010dne odpoledn\u00ed program v televizi. Zp\u00edv\u00e1nky v poledne u\u017e jsme zase pro\u0161vihli.“ Zamra\u010d\u00edm se, kdy\u017e mi dojde, \u017ee u\u017e jsem vlastn\u011b po ob\u011bd\u011b, a tak si op\u011bt nezazp\u00edv\u00e1m. Nen\u00ed moc program\u016f, na kter\u00e9 kouk\u00e1me, ale n\u011bco se najde. N\u011bjak\u00fd ty blbosti o va\u0159en\u00ed nebo p\u011bstov\u00e1n\u00ed zeleniny ve sklen\u00edku, pak n\u011bjakej ten dokument a zpr\u00e1vy. Kde se ty samoz\u0159ejm\u011b nejv\u00edc vy\u0159\u00e1d\u00ed\u0161 na politice, i kdy\u017e tou rozum\u00ed\u0161 jako koza petr\u017eeli.<\/p>\n

Tom<\/p>\n

„Mmm dneska u\u017e m\u016f\u017ee\u0161 vyj\u00edt, z \u010deho chce\u0161, mn\u011b je to u\u017e akor\u00e1t tak na prd.“ Zatv\u00e1\u0159\u00edm se na\u0161tvan\u011b. No jo, kde jsou ty doby, kdy jsem je\u0161t\u011b mohl cokoliv, a hlavn\u011b tob\u011b d\u00e1vat za vyu\u010denou, dneska u\u017e by se nic z toho nestalo. „Jsi sprost\u00fd. Nev\u00edm, kdo je slep\u00fd jako patrona a ne\u0161tvi m\u011b, nebo ti seberu br\u00fdle a pr\u00e1\u0161ky vym\u011bn\u00edm za mmm \u017ealudy t\u0159eba.“ Zahih\u0148\u00e1m se.<\/div>\n

„Nebo taky m\u016fj \u017ealud, stejn\u011b bys to nepoznal.“ Ale to u\u017e asi nestihnu, tabletky v tob\u011b zmizely. Stejn\u011b je to d\u011bsn\u00fd, d\u0159\u00edve jsme taky zkou\u0161eli tabletky, ale to byly asi trochu na n\u011bco jin\u00fdho ne\u017e dneska. Av\u0161ak… zkusit se m\u00e1 v\u0161echno.<\/div>\n
„No jo, to jsme m\u011bli jin\u00fd pr\u00e1\u0161ky a v\u00ed\u0161 co? Za hlavn\u011b jin\u00fd prachy, to bude t\u00edm. Plus, ned\u00e1vali n\u00e1m je v d\u016fcho\u010f\u00e1ku, to bude taky docela podstatn\u00e1 v\u011bc.“ Nav\u00edc jsem je nosil j\u00e1, ty si byl a\u017e moc posran\u00fd na to, aby se to neprovalilo nebo n\u011bco, tak\u017ee tys cht\u011bl, j\u00e1 let\u011bl. Ale pak se mi to vyplatilo. J\u00e1 cht\u011bl, tys kle\u010del a d\u00e1val mi. Tak to bylo f\u00e9r, to jsem v\u017edycky pro ty tabletky i r\u00e1d ut\u00edkal.<\/p>\n

„Mil\u00e1\u010dku, a… ono to bylo jinak?“ Zasm\u011bju se lehce.<\/div>\n

„V\u017edy\u0165 kolikr\u00e1t jsme si za cel\u00fd den ani neud\u011blali j\u00eddlo a jen jsme si vesle hr\u00e1li v posteli. Jen si vzpome\u0148. Zp\u00edv\u00e1nky? Bo\u017ee, v\u00ed\u0161, \u017ee tam m\u00e1\u0161 z\u00e1kaz chodit. Minule jsi zkazil \u0160ly panenky silnic\u00ed a od t\u00e9 doby nesm\u00edme na Zp\u00edv\u00e1nky chodit.“ Zasm\u011bju se, no jo, d\u0159\u00edv jsi zp\u00edval dokonale, ale dneska u\u017e to ono moc nen\u00ed, taky se nen\u00ed \u010demu divit. V t\u011bch letech m\u00e1\u0161 co d\u011blat, abys ud\u00fdchal cestu sem a tam. Zji\u0161\u0165uju, \u017ee m\u011b najednou za\u010dala bavit politika a ty blb\u00e9 kecy t\u011bch magor\u016f, ani nev\u00edm pro\u010d, ale n\u00e1ramn\u011b se bav\u00ed\u0161 jak, se roz\u010diluju. \u00dapln\u011b m\u011b to cel\u00e9 vyt\u00e1\u010d\u00ed v\u017edycky. Pak tam m\u00e1me n\u011bjakou tu telenovelu nebo co to je, ale to je sp\u00ed\u0161e tvoje specialita.<\/p>\n

Bill<\/p>\n

Zatv\u00e1\u0159\u00edm se maxim\u00e1ln\u011b pohor\u0161en\u011b. Jak si to v\u016fbec m\u016f\u017ee\u0161 dovolit? J\u00e1 jsem tu p\u00edsni\u010dku nezkazil. Zkazili j\u00ed ostatn\u00ed, proto\u017ee v\u016fbec nemaj\u00ed hudebn\u00ed sluch… no n\u011bkte\u0159\u00ed z nich nemaj\u00ed u\u017e \u017e\u00e1dn\u00fd sluch.<\/div>\n

„Zp\u00edv\u00e1m n\u00e1hodou st\u00e1le skv\u011ble. To oni to neum\u011bj. Jsou mimo rytmus a melodie jim taky nic ne\u0159\u00edk\u00e1.“ Zalo\u017e\u00edm dot\u010den\u011b ruce na prsou. Hrozn\u011b nerad s\u00e1m sob\u011b p\u0159izn\u00e1v\u00e1m, \u017ee u\u017e tyhle \u0161\u0165astn\u00e9 zp\u011bvn\u00e9 roky m\u00e1m za sebou. Ale ty mi to v\u017edy r\u00e1d p\u0159ipomene\u0161. „No… tak ale to nevad\u00ed. Je\u0161t\u011b st\u00edh\u00e1me to ostatn\u00ed. Och a nesm\u00edm dneska vynechat 143. d\u00edl Telemundy. Bude to v\u00e1\u017en\u011b doj\u00e1k.“ Zase se hned rozz\u00e1\u0159\u00edm. V\u017edycky m\u011b to tak dojme. Takov\u00e9 romantick\u00e9 sc\u00e9ny. A jak je to je\u0161t\u011b k tomu i nap\u00ednav\u00fd. To jen ty tomu nerozum\u00ed\u0161 a brbl\u00e1\u0161 mi do toho. Asi si nem\u00e1me co vy\u010d\u00edtat. J\u00e1 taky neberu tvoje zpr\u00e1vy tak v\u00e1\u017en\u011b jako ty. Dok\u00e1\u017ee\u0161 je kolikr\u00e1t pro\u017e\u00edvat tak, \u017ee zapomene\u0161 i na cel\u00fd svoje bolav\u00fd kolena a vylet\u00ed\u0161 z voz\u00edku rychlost\u00ed na\u017ehaven\u00e9ho \u010derta. To jsou pak v\u011bci.<\/p>\n

„Tak poj\u010f… odvezu t\u011b tam. Jinak nestihne\u0161 tu politickou diskusn\u00ed p\u0159est\u0159elku.“ Usm\u011bju se a zt\u011b\u017eka se postav\u00edm na nohy. Cel\u00fd jsem n\u011bjak\u00fd zd\u0159ev\u011bn\u011bl\u00fd. Cel\u00fd dopoledne tady… to ned\u011bl\u00e1 dobrotu. Znovu ti vraz\u00edm svoj\u00ed berli a chytnu madla u voz\u00edku. Op\u0159u se o n\u011bj a rozjedu se zp\u00e1tky dovnit\u0159.<\/div>\n

„Tak jo… vid\u00ed\u0161 na to dob\u0159e?“ Zept\u00e1m se t\u011b, kdy\u017e t\u011b dovezu na na\u0161e obvykl\u00fd m\u00edsto. Takov\u00e9, abychom dob\u0159e vid\u011bli, a z\u00e1rove\u0148 neblokovali v\u00fdhled ostatn\u00edm. Mysl\u00edm, \u017ee to je vyhovuj\u00edc\u00ed. Samoz\u0159ejm\u011b t\u011b nezapom\u00edn\u00e1m celou dobu sledov\u00e1n\u00ed televize dr\u017eet za ruku. Pust\u00edm t\u011b jen na ten politick\u00fd po\u0159ad, proto\u017ee bys mi mo\u017en\u00e1 p\u0159eci jen rozdrtil kosti, kdyby ses za\u010dal zase vztekat. Jak klasick\u00e9 a rutinn\u00ed odpoledne.<\/p>\n

Tom<\/p>\n

„Jo to zp\u00edv\u00e1\u0161, a\u017e tak, \u017ee n\u00e1s vylou\u010dili ze Zp\u00edv\u00e1nk\u016f.“ Zasm\u011bju se, ale d\u00e1l to rad\u011bji nerozeb\u00edr\u00e1m, v\u00edm, \u017ee tohle je citliv\u00e9 m\u00edste\u010dko, stejn\u011b jako pro m\u011b hra na kytaru. Tu u\u017e neudr\u017e\u00edm ani v rukou, nato\u017e, aby se mi povedlo n\u011bco zahr\u00e1t. \u0160tve m\u011b to. N\u011bkdy m\u00e1m docela i chu\u0165 hr\u00e1t, ale moje ruce se na to a\u017e moc klepou, a nav\u00edc, asi bych chytil n\u011bjakou k\u0159e\u010d m\u00edsto spr\u00e1vn\u00e9ho akordu. Tak\u017ee jsem ty pokusy o hru u\u017e vzdal rad\u011bji.<\/p>\n

„Bo\u017ee zase ta sladk\u00e1 kravina.“ Proto\u010d\u00edm o\u010dima a povzdechnu si. Jak j\u00e1 tuhle blbou telenovelu nen\u00e1vid\u00edm, ale v\u017edycky to n\u011bjak p\u0159e\u017eiju, kdy\u017e tob\u011b se to l\u00edb\u00ed, je fakt, \u017ee ty zase p\u0159e\u017e\u00edv\u00e1\u0161 ty moje politick\u00e9 blbiny. Kdy\u017e j\u00e1 na to mus\u00edm koukat, proto\u017ee tam jsou takov\u00e9 v\u011bci, \u017ee\u2026 \u0161koda mluvit. Prost\u011b bordel je po cel\u00e9m sv\u011bt\u011b. D\u0159\u00edve jsem se o to nezaj\u00edmal a bylo mi to docela jedno, ale dneska? Zaj\u00edm\u00e1m se o to a j\u00e1 ani nev\u00edm pro\u010d, stejn\u011b tomu prd rozum\u00edm, v tom m\u00e1\u0161 ty pravdu, ale prost\u011b m\u011b to v\u017edycky tak rozohn\u00ed. Ty jejich debiln\u00ed n\u00e1zory. Minule jsem kv\u016fli t\u011bm blbc\u016fm dokonce za\u010dal i chodit po sv\u00fdch. T\u0159eba je\u0161t\u011b dok\u00e1\u017eou n\u011bjak\u00e9 z\u00e1zraky.<\/div>\n

Nakonec se rad\u011bji nech\u00e1v\u00e1m odv\u00e9zt zase zp\u00e1tky. Dr\u017e\u00edm tvoji berli, a pak se nech\u00e1v\u00e1m i postavit do prvn\u00ed lajny. Usm\u011bju se a k\u00fdvnu.<\/p>\n

„Tady je to nejlep\u0161\u00ed.“ Nech\u00e1m t\u011b si sednout vedle na \u017eidli\u010dku a op\u011bt se vezmeme za ruku. Lehce t\u011b po n\u00ed i pohlad\u00edm, hlavn\u011b ve chv\u00edli, kdy\u017e z tv\u00e9ho seri\u00e1lu ud\u011blaj\u00ed nap\u00ednavou sc\u00e9nu a ty m\u00e1\u0161 v o\u010d\u00edch slzi\u010dky. Mus\u00edm se tomu sm\u00e1t, jak jsme to jen dopadli. Ale u\u017e se nem\u016f\u017eu do\u010dkat m\u00e9ho politick\u00e9ho po\u0159adu, a jen co to za\u010dne, p\u016flka d\u016fchodc\u016f zmiz\u00ed, jen ty v\u011brn\u011b mn\u011b po boku sleduje\u0161 m\u011b v\u00edc, ne\u017e to d\u011bn\u00ed. Ruku jsi mi pustil a dob\u0159e jsi ud\u011blal, hned se vztek\u00e1m, sotva to za\u010dalo. To jsou zase n\u00e1zory. Nejrad\u011bji bych je tam pra\u0161til h\u016flkou po hlav\u011b, ale asi by to k ni\u010demu nebylo, bohu\u017eel.<\/div>\n

Po tomhle seri\u00e1lu u\u017e tam je jen zahradni\u010den\u00ed a tak, pak u\u017e je ale ve\u010de\u0159e. Ne\u017e se \u010dlov\u011bk nad\u011bje zase ho strkaj\u00ed k j\u00eddlu. To je opravdu \u0161\u00edlen\u00e9. Ale nech\u00e1v\u00e1m se zase tebou odv\u00e9zt do j\u00eddelny k na\u0161emu stolku, kde je jak jinak ne\u017e volno. Usm\u011bju se na tebe. Sest\u0159i\u010dky n\u00e1m donesou na\u0161e tal\u00ed\u0159ky. Hned zv\u011bdav\u011b na to kouk\u00e1m, pak na tebe, kdy\u017e si zase \u010duchne\u0161, a pot\u00e9 a\u017e zkou\u0161\u00ed\u0161. M\u00e1me krupici, tak\u017ee ti sest\u0159i\u010dka op\u011bt uv\u00e1\u017ee brynd\u00e1k.<\/p>\n

„Stejn\u011b ti to slu\u0161\u00ed i v n\u011bm, i kdy\u017e\u2026 no… mn\u011b by slu\u0161el v\u00edce, ale\u2026 nejsem \u010dun\u011b.“ Zasm\u011bju se a d\u00e1m si l\u017ei\u010dku do pusy.<\/div>\n

„Dneska se jim docela povedla.“ Ozn\u00e1m\u00edm ti a napiju se z hrne\u010dku s \u010dajem.<\/div>\n
„Hele, m\u011bli bychom je\u0161t\u011b d\u00e1t v\u011bd\u011bt t\u00fd sest\u0159e ohledn\u011b z\u00edt\u0159ka, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161? Aby to bylo za\u0159\u00edzen\u00fd, kdy\u017e se s nimi chceme vid\u011bt. Z\u00edtra bude u\u017e pozd\u011b.“ N\u00e1hodou jsem si vzpomn\u011bl na kluky a na n\u00e1\u0161 v\u00fdlet. R\u00e1d bych je vid\u011bl. \u010clov\u011bk nikdy nev\u00ed, kdy to p\u0159ijde, a kdy\u017e je n\u011bjak\u00e1 mo\u017enost se je\u0161t\u011b sej\u00edt, pro\u010d to zdr\u017eovat. \u010cas je n\u00e1\u0161 velk\u00fd nep\u0159\u00edtel.<\/p>\n

autor: Doris & Lauinka<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Doris & Lauinka Bill Jen pok\u00fdv\u00e1m hlavou. No to bych si taky nezopakoval. Na tom nen\u00ed nic fajnov\u00e9ho. Ale co se d\u00e1 d\u011blat, \u017ee jo? „No jo\u2026 st\u00e1rne ka\u017edej. M\u016f\u017eeme se ut\u011b\u0161ovat jen t\u00edm, \u017ee nejsme prvn\u00ed ani posledn\u00ed.“ Pousm\u011bju se.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-5709","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5709","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=5709"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/5709\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=5709"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=5709"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=5709"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}